Život podle těla nebo z DUCHA?
Výraz duch je v přepisu na 27 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Matouš 12Matouš 15Marek 121. Timoteovi 6Jakubův 31. Janův 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08že pokud v nás nevládne Duch svatý, tak nejsme ze svých sil schopni žít tak, aby to před Pánem Bohem obstálo. Řečeno tedy v tom smyslu toho podobenství Pána Ježíše, který přirovnává naše životy ke stromu, který má nést ovoce. To znamená, že bez Božího ducha nemůžeme
0:39nést, nemůže na nás vyrůst žádné ovoce Ducha svatého. Takže můžete povstat. Já než budeme číst z Božího slova, tak se pomodlíme a můžete si najít osmou kapitolu dopisu apoštola Pavla do Říma.
1:09Pane, tak tě velice prosím, aby i tuhletu chvíli ty připravil a byl ty vyvýšen a oslaven. Prosím tě, aby ji i mě očistil od všeho toho, co se ti na mě nemůže líbit. A prosím tě, zvlášť o to, aby jsi nás měnil, aby ji měnil naše touhy, naše myšlenky, naše řeči, aby měnil naše jednání podle
1:41tvé svaté vůle a prosíme tě, aby si opravdu i tuhletu chvíli připravil. Děkujeme za tvoji oběť. Děkujeme za tvoji krev. Děkujeme ti i za působení tvého svatého ducha a za tvé slovo, které nás také chce proměňovat. A tak tě velice prosím, aby ji nás i v tuhletu chvíli ztišil a soustředil sám
2:12na sebe. Amen. Takže můžete si najít tu osmou kapitolu k římanům a budu číst od prvního do osmého verše. Nyní tedy není žádné odsouzení v Kristu Ježíši pro ty,
2:42kteří jsou v Kristu a nechodí podle těla, ale podle ducha. Vždyť zákon ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. Neboť co bylo zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tě tělu. To učinil Bůh, když poslal svého syna v podobnosti těla
3:15hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle. aby byl požadavek zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle ducha. Ti, kdo jsou živí podle těla, mají na mysli věci těla. Ale ti, kdo jsou živí podle ducha, myslí na věci ducha.
3:46Myšlení těla znamená smrt. Myšlení ducha, život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu. Neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kdo jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. až dočtení z Božího slova. Musíte se posadit.
4:25Takže já se po většinu toho svého přemýšlení o Božím slově, tak se budu zabývat tou druhou polovinu polovinou toho čteného textu, tedy od verše pátého do verše osmého.
4:58života s Bohem, ale nejsou stejné. Jeden ten způsob je, že i když člověk věří v Krista, tak přesto může chodit naprosto v těle, ale to pán Bůh nechce. chce, abychom chodili v duchu a že opravdu tydlety dvě věci jsou naprosto rozdílné a ti, kdo jsou v těle, se Pánu Bohu líbit nemohou.
5:33Takže já chci mluvit o těch důvodech toho, proč někteří žijí v těle. jsou křesťané a někteří žijí v duchu. Takže o našem v tomhletom textu je dost slov o našem přemýšlení, ale já se chci zabývat tím,
6:05kde pramení myšlenky, kde mají svůj zdroj. Na někoho z vás možná udělal ten čtený text i ten můj úvod, takový dojem, že už samostatné myšlenky nejsou dobré, ale není tomu tak. To naše myšlení, to je veliký Boží dar od nás. Ale je také pravda, že
6:37všechno, co nám pán Bůh dal, tak my dokážeme velice dobře obrátit vopak. Takže i tenhleten úžasný Boží dar může sloužit něčemu naprosto špatnému, protože myšlení mohou být opravdu různé. Dokonce i bezhříšný Boží syn,
7:11dokud žil v Nazaretu a vlastně živil tu rodinu a sebe, tak určitě myslel soustředěně i na to, co vyráběl, tedy na věci, které slouží tělu. O tomhletom v Bibli opravdu téměř nic nemáme, ale opravdu jsem přesvědčen, že mnozí ti obyvatelé Nazaretu byli
7:43šokováni, když ten Ježíš, syn Josefův, jak se to, jak si to lidé mysleli, tak předal ten svůj tu tu svoji živnost a začal žít v nejistotě jako potulný kazatel. A také opět nemáme to potvrzeno v písmu, ale já jsem přesvědčen,
8:15že pán Ježíš byl nejlepším tesařem v Nasaratu. A přesto pán Ježíš nemyslel i v tom svým svém civilním životě nikdy tělesně, totiž v rozporu s Božím myšlením. Také ten text, který jsme si četli, tak byl napsaným věřícím lidem
8:45do Říma. A tedy i tam byli věřící, kteří žili a mysleli tělesným způsobem. Věřící, myslím zvlášť, že v téhleté dnešní době žijí totiž často v omylu, že když věří v zástupnou Ježíšovu oběť,
9:18když věří v jeho vzkříšení, takže je už jakoby v jejich životech všechno v pořádku. Ano, jejich víra a zdroj je správný, ale přesto ten zdroj a jejich víra nemusí být plně v souladu s tím, jak žijí oni sami.
9:50My v těch nedělních shromáženích čteme pravidelně úsek vždycky z knihy Přísloví a tahleta kniha byla také určena věřícím Izraelitům. Či ti všichni věřili v Hospodina? ti všichni něco věděli o Božím zákonu.
10:23A přesto v tomhletom, v téhleté knize najdeme spoustu míst, které mluví nebo odsuzují lidská ústa a řeči, které z nich vycházejí. A ty řeči vycházejí z našich myšlenek a ty řeči i mezi křesťany ničí, mezi křesťany vztahy.
10:55Asi ta jejich slova nejsou duchovní, ale jsou jen tělesná. Jaký je tedy rozdíl, když myslíme duchovně nebo tělesně? Já bych chtěl ukázat v tom dnešním zamýšlení na takové čtyři postupy. Někdo by možná, že bysme mohli říct etapy, které jsou eh spolu souvisí. Těžko se to od sebe
11:25rozděluje, ale je to to, co určí určuje naše myšlení a naše jednání a chování. Ty myšlenky totiž někdy nemusej být úplně tím prvním,
11:56našimi touhami a podle Bible ty naše touhy pramení v srdci, protože srdce je podle biblického učení centrem našich životů a tadleta naše lidská srdce opravdu nejsou nic skvělého. Naopak už od neposlušnosti [smích] a pádu našich předků Adama a Evy v ráji jsou naše srdce poddána zlu a
12:29zvrácenosti. Proto také byli první lidé vyhnáni z obecenství od svatého Boha. A už na začátku se mezi nimi projevilo zlo. A to dokonce zlo první vraždy. Jeremiáš píše v 17. kapitole devát verš. Srdce
12:59je lstivé nade všechno. Je nevyléčitelné. Kdomu porozumí. I sám pán Ježíš říká, je to zapsáno Matouš 15 18 až začátek 20. verše. Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce a to znečišťuje člověka.
13:29Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy cizoložstva, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky. To jsou věci, které znečišťují člověka. Ano, opravdu ty naše srdce jsou mimo Pána Ježíše všechny zlé a převrácené.
14:06Ani ty naše maličké děti se nepotřebují zlučit. Už od narození to zlo je v nich. Zlo opravdu nevzniká špatnou výchovou. Zlo nevzniká třeba zvrácenými situacemi a špatnými okolnostmi,
14:40protože i morální lidé, kteří své děti vedou správně, přesto i z těch těch dětí mohou vyrůst nemorálně lidé. Každý člověk je hříšný, i když ta naše hříšnost se nemusí vždycky projevovat v těch nejhorších, nejhrubších věcech, jak jsme četli.
15:15Ale možná se to podaje mírnějším způsobem. Je také pravda, že zlo dokáže posílit i špatný vliv našeho okolí, ale hřích je v každém z nás. To opravdu velice dobře víme i my jako věřící lidé, kteří se snažíme třeba i ty své děti vychovávat
15:46správným způsobem. Ale přesto vidíme, že hříšnost se projevuje dokonce i v těch našich milovaných, maličkých dětech. Protože ze všech lidských srdcí je zlo a z toho, co je uvnitř,
16:16vychází i zlé tělesné touhy. To taky neznamená, že všechny touhy jsou už z principu naprosto špatné. Opravdu pán Bůh je k nám lidem velice milostivý a nebrání a nebo není proti tomu, aby lidé neměli dobré vzdělání.
16:51Nepřeje si, abychom třeba nic, naprosto nic nevlastnili. Pán Bůh také nepožaduje, aby se třeba mladí neženili nebo nevdali. Pán Bůh nechce, abych se lidé nestarali o své tělo nebo o své blízké a příbuzné a podobně. Ovšem, pokud lidské touhy zůstávají jen tady na zemi,
17:27pokud opravdu ty prověřící, ty Boží věci nejsou dražší než to, co se týká jenich samých nebo jejich nejbližších, tak to jsou věci, které opravdu mohou být a jsou tělesnými touhami a nedosáhnou do nebe. Takže takže to naše přemýšlení a tělesné
17:58jednání začíná našimi hříšnými touhami, které vznikají podle Bible v našich srdcích. Tím dalším stupněm, které na ty naše touhy navazují, jsou naše myšlenky. Nejvíc myslíme na to, po čem toužíme a co máme rádi.
18:28To nás určuje. Opravdu mnoho věcí se dá nahrát, jako třeba herci hrají svého své role. Kdysi se v tom starém řecku, tak tam se to ty role měnilo tím, že že si vzali masku, která představovala někoho dobrého, pak
18:58to odložili a vzali jinou masku, která představovala něco dobrého. Ale opravdu stejný herec nebo herečka může hrát dobrého a příkladného člověka a jindy zase zlého a nebezpečného člověka.
19:28A dokonce i herci sami říkají, že se jim lépe hrají negativní postavy. Proč? Protože každý člověk má ke zluhem blíž než k dobru. A každý člověk je skutečně takový, jaký je ve svém srdci a ve svém myšlení. Matouš 12:15, tam je řečeno, dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré
20:00a zlý člověk ze svého pokladu vynáší zlé. A jak už jsme si řekli, člověk nedokáže změnit sebe ani své myšlení. ze zlého člověka dokáže udělat toho dobrého nebo ospravedlněného jenom Bůh. To my
20:31zase ty naše nedobré myšlenky umíme dobře maskovat, ale nakonec se stejně projeví, co je v nás. třeba takový bohatý mládenec, který se setkal s Pánem Ježíšem, tak vypadal na venek velmi dobře, zbožený člověk.
21:03od dětství dodržoval zákon a přesto se nakonec ukázalo, že na prvním místě Proto se opravdu nemusíme divit. Když třeba v první Timoteovi 6:10 je napsáno: "Nebuť kořenem všeho zlého je láska k penězům
21:35a někteří se po nich a kteří se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolesti." Právě takovýdle takovédle myšlenky umíme my lidi velice pečlivě skrývat. Žádný z lidí nemůže číst myšlenky jiných lidí, ale právě tyhlety myšlenky o tom
22:05jsou o tom, co opravdu milujeme. A viděl i pán Ježíš, když pozoroval, jak lidé přispívají do té chrámové pokladnice. O tom je psáno asi na třech místech v evangeliích. Třeba Marek 12:41, 44. A my, kteří známe Bibli, tak víme, že
22:37mnozí do té pokladnice dávali hodně, ale všechny je překonala ta chudá nenápadná vdova, která tam dala jen takové dvě drobné mince. A pán Ježíš říká, tadleta žena dala nejvíc.
23:12Protože ti, kteří dávali hodně, tak dávali z toho, co jim přebývalo a možná někteří i proto, aby se před druhými předvedli. ty naše myšlenky mohou mnohé skrývat, mnohé můžeme podvádět,
23:49ale nakonec se i skrze naše myšlení projeví skutečně, co je v nás. A to opravdu to milování majetku je jen jeden z takových příkladů, jedna z možností, jak tělesně můžeme my lidé přemýšlet. Ta další věc, která navazuje na ty touhy a myšlenky, je jsou naše slova a naše řeči.
24:22Ten náš lidský jazyk je opravdu malý út. Váží asi opravdu jenom málo gramů a přece dokáže mezi lidmi vykonat tolik zla. Dost se tím mluvením mimo knihy Přísloví zabývá i Jakub ve svém listu. Jakub 3:5.
24:53Tak i jazyk je malý út, ale ho nosí se velikými věcmi hle, jak malý oheň a jak velký les zapálí. Ale jsme-li křesťané, jsme-li těmi, kteří milují našeho Pána? Tak bychom opravdu neměli být těmi,
25:23kterých není jisté, jak se v nejbližší chvíli projevíme. Jakub potom v později v té třetí kapitole 10. až 11. verš, tam je napsáno: "Z tých úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být. Copak chrlí pramen z tohož otvoru vodu
25:53sladkou i hořkou? A na nás by mělo být vidět, že posloucháme Pána Boha jako svého svrchovaného Pána, který když něco řekne, tak to platí i
26:23pro nás. Tomu dobře rozuměli pisatelé Nového zákona, kteří sami sebe nazývali otroky a kteří opravdu jednali tak jako jejich pán a to i v těch vztazích.
26:53Písmě napsáno: "Ten, kdo nemiluje svého bratra, jak může říkat, že miluje Boha?" První Janov 4:20. Řekne-li někdo: "Milují Boha a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.
27:23toho, koho opravdu milujeme. S tím také vždy se [smích] snažíme mluvit v lásce a pokojně, protože skutečná láska se projevuje i v naší řeči. A s tou naší řečí souvisí opět i naše činy. Koho milujeme, tomu svou lásku projevujeme
27:53i svým chováním a jednáním. Když to opět přirovnám k tomu našemu běžnému životu, nevím, jestli by se nějaká žena spokojila jen s vyznáváním lásky, které by nebylo potvrzeno i jednáním. Protože to jednání prakticky
28:23potvrzuje to, co je vyznáváno. Takže opravdu naše touhy, naše myšlenky, naše slova i naše činy to spolu tvoří souvícející řetězec našeho jednání. V Bibli je také řečeno také v první Janova 318 díky.
28:54Nemilujte slovem ani jazykem, ale v skutku a v pravdě. Protože Čín je to, co slova potvrzuje. ale v našich životech rozhoduje naše jednání, které je vidět i v praxi.
29:33Tím se ukazuje, po čem opravdu toužíme, o čem nejvíc přemýšlíme a to, co považujeme za nejdůležitější, o tom také asi často mluvíme a nakonec se o tom, o to také nejvíc snažíme. A pokud tedy opravdu milujeme Pána Ježíše Krista na prvním místě, tak se to logicky projeví
30:06i v pomoci potřebným v našem okolí. To se projeví v naší štědrosti k bližným. To neznamená, že máme své blízké přehlížet, ale jak pokud se naše láska projevuje jenom hlavně ke mně a k těm mým, tak se nemůžeme divit, že pán Bůh naše
30:36jednání považuje často často pouze jen za to jednání tělesné. To je opět velice podobné tomu, co píše apoštol Pavel Korintskému sboru, že křesťané, skutečně věřící lidé, někteří mohou stavět na tom správném základu seno, slámu, strniště, ale to se projeví
31:08a nebo opravdu něco, co je cenné. A co zůstane až na věčnost? Ano, když opravdu čteme tadleta slova a mě to oslovilo při př přiomem pravidelním čtení písma, že opravdu můžeme správně věřit, ale je otázka,
31:40jestli vždycky správně toužíme po správných věcech, přemýšlíme. správných věcech, jestli opravdu mluvíme ty správné duchovní řeči a jestli také jednáme tak, jak to pán Bůh od nás očekává. Já ještě jednou přečtu ten text, o kterém jsem teďka mluvil.
32:14Ti, kdo jsou živí podle těla, mají na mysli věci těla. Ale ti, kdo jsou živí podle ducha, myslí na věci ducha. Myšlení těla znamená smrt. Myšlení ducha, život a pokoj. Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu,
32:45neboť se nepodřuje Božímu zákonu a ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Takže otázka toho dnešního sejtí zní, jak vlastně žiju? Žijí podle těla nebo podle Ducha svatého?
33:22Tou velmi podobnou otázkou je, co v mém životě skutečně poroučí? poroučí tělesnost nebo požadavky Božího království. Dnes totiž i od věřicích můžeme slyšet, dnes ne. Potřebuji si odpočinout. A může to být i pravda, ale přesto si myslím, že něco takového
33:52by ve stejné a možná i horší situaci třeba [smích] apoštol Pavel asi neřekl. Překonal by tělo, překonal by momentální slabost, únavu, možná i bolest a jednal by podle ducha. My sice v takovýchhle situacích máme po ruce věčnou rychlou odpověď,
34:22ale já přece nejsem apoštol Pavel. nemůže vidět do srdce druhého, do mysli druhého člověka být soudcem lidského rozhodnutí. Ale je tady někdo, kdo to dobře vidí, kdo to dobře posoudí?
34:52jestli jsem poslechl své tělo a nebo na druhou stranu, jestli jsem poslechl požadavek Božího království, to pán Bůh dobře vidí a správně posoudí. A tak ti, kteří jednají podle těla, se Bohu líbit nemohou.
35:26A pak je to i druhá otázka. Pokud jsme si na tu první odpověděli, že jsme najednou jednali a jednáme tělesně, že jsme nejednou uposlechli své tělo, svou pohodlnost nebo svůj prospěch. A pak je tedy ta otázka, na které záleží. Je možné, aby moje
36:02mohlo být jiné, aby to dnes mohlo být jiné, aby to mohlo být jiné zítra, aby to proběhlo zkrátka opačně. Ano, z Boží milosti to možné je. Dokonce ani apoštol Pavel nedokázal z vlastních sil jednat v souvladu s Duchem svatým. O tom píše v té předcházející sedmé kapitole
36:33do Říma. On tam píše a žaluje na sebe, jak nedokáže žít podle podle Ducha svatého, podle těch věcí, které Bůh požaduje, protože je v těle. Ale přesto
37:05naštěstí je třetí Boží osoba, Duch svatý, který jediný má moc a může udělat změnu. Může udělat změnu u mě i u tebe. Asi se to opravdu mně i tobě možná zdá nemožné. Protože se dobře známe. Víme, jak jací jsme.
37:36Druzí lidé to možná nevidí, ale my to víme a pán Bůh to ví. A opravdu je to úžasné, že to, co je nemožné u lidí, tak u Boha možné je. Já teďka se v podstatě vrátím k tomu začátku té kapitoly, kterou jsme četli
38:06tedy k přičtení toho prvního až čtvrtého verše. Není tedy žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, nechodících podle těla, ale podle ducha. Vždyť zákon ducha života v Kristu Ježíši, mě, ale i nás. To tam není, ale já to přidávám, protože to je pravda.
38:40Vřič zákon ducha života v Kristu i nás osvobodil od zákona hříchu a smrti, neboť co bylo zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli těmu, kvůli tělu. To učinil Bůh, když poslal svého syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích
39:10a odsoudil hřích v těle, aby byl požadavek zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle ducha. Takže jsme četli, že to zlomové a nejdůležitější učinil sám Bůh, když nám poslal svého syna jako dostačující oběť za naše hříchy
39:44a umožnil nám možnost proměny té naší osobnosti skrze posvěcení. Kdo uvěřil v oběť Pána Ježíše, v jeho smrt, v jeho vzkříšení, kdo je Boží dítě, tak má dávat Duchu svatému příležitost,
40:15aby nás změnil. I tady je udělám takovou odbočku. Mezi křesťany jsou také různé názory na působení Ducha svatého. Někteří křesťané si myslí, že Duch svatý je tady proto, abychom se cítili dobře v jeho blízkosti. A je to pravda.
40:46Někteří křesťané si myslí, že Duch svatý byl dán proto, abychom třeba mluvili jinými jazyky, ale my a já osobně jsem přesvědčen, že Duch svatý je tady proto, aby změnil nás, aby změnil naše životy, aby změnil naše touhy.
41:16aby změnil naše myšlenky, aby změnil naše řeči, aby změnil i naše jednání. Takže Duch svatý nás může změnit. A jak to dělá? U nás jde o to, abychom opravdu odmítli žít, [smích] chodit podle těla.
41:51Ale Duch svatý nás nezmění, pokud téměř vždycky dáváme přednost touhám těla. Dokud touha Ducha svatého nebude v našich srdcích a v životech důležitější než ta moje touha, to co jsem si já představoval, to co si přeju. Ovšem dát přednost Bohu, Duchu svatému a jeho věcem není snadné.
42:29Možná nás to bude někdy bolet. Možná si budeme muset šlápnout na naše já. Někdy si možná budeme muset položit ruku na pusu a nebo se kousnout do jazyka, když se nám bude chtít říct něco nelichotivého o druhém věřícím.
43:03Možná, že budeme muset dát přednost činy pro svého bližního, i když jsme zrovna měli skvělý plán, jaksi ve stejné době a nebo sami nebo se svou rodinou, když si užijeme, zvlášť ze začátku to určitě bude nesnadné, těžké
43:41ale je to věc, kterou si přeje Bůh a kterou Duch svatý podpoří. jestli dáme přednost Božím věcem před některými věcmi, které asi nejsou vyloženě špatné, ale je otázka, co je naší prioritou. A jestliže budeme dávat přednost Božím věcem, tak tak zjistíme, že časem to může být
44:13lehčí. dát přednost božím věcem. A za několik let, když budeme takovým způsobem chodit v duchu, tak se možná takové jednání pro nás stane běžným. Potom zjistíme, že chodit v duchu je normou,
44:43protože jsme během toho té dobyli změněni. Duch svatý nás změnil, proměnil. Kdo dá vždy přednosti lesným touhám, myšlenkám, řečen, jednáním, tak zůstane věřícím,
45:14ale zůstane věřícím, který chodí jen v těle, jak si už zvykl. Ale Bohu se toleto nelíbí. Tak opravdu se modleme, aby i pán Bůh nás měnil. Každý z nás to potřebuje. měnit naše touhy, myšlenky, někdy řeči a i činy, aby to opravdu byly činy
45:46podle Boží vůle, podle toho, jak pán Bůh chce, abychom byli, aby, aby opravdu to nebylo jenom, že taky věříme, ale že jsme Boží děti, kteří kteří jednají tak, jak pán Bůh chce. Amen.