Důsledky hříchu
Výraz stvořitel je v přepisu na 7 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:13Budeme se modlit, oč náš nebeský, v Pánu Ježíši Kristu, k tohle přistupujeme a vyznáváme, že nemáme ke komu jinému, bychom šli. Bože, protože věříme, že Ty máš slova věčného života. Na rozdíl od tohoto světa, který je nepříma, který je zesměšňuje,
0:50který je odmíta který se proti ním staví my Pane Bože věříme, že ve Tvém slově je odpověď že ve Tvém slově je mnoho odpovědí jedna z nich je na otázku co se děje s tímto světem kam směřuje a proč a oče, tak jak budeme dnes otvírat Tvoje slovo prosíme tě za to, aby si
1:22nám skutečně zjevil tu odpověď, ale nejvíce skutečně, tak jak jsme se vlastně už modlili v té předchozí písni, aby si nám zjevil Krista. Bože, prosíme tě za to, aby Evangelium Pána Ježíše Krista, jeho dobrota a jeho milost byla zjevná a srozumitelná dnes večer. Prosím, Pane Bože, jednej a mluv s těmi, a k těm, kteří dnes tě neznají.
1:54Bože, a kteří ve svém životě stále ignorují svůj hřích. O Bože, prosím Tě za to, aby neprožili už ani další den, ani minutu, bez toho, aniž by přemýšli o tom, jak hrůzostrašný a jak vážný je jejich hřích. Ale nejen to, pane. Prosím za to, aby si jim dneska pomohl pochopit, jaké důsledky je čekají za jejich hřích, pro jejich hřích.
2:27Bože, prosím, dej mi sílu dnes kázat Tvoje slovo. Prosím, dej mi moudrost. Prosím za to, aby Tvoje církev a Tvoj lid mohl růst. Bože, a prosím za to, aby Tvoje jméno bylo oslaveno dnes večer na tomto místě. Za to Tě prosíme a modlíme se ve jmenu Pána Ježíže Krista. Amen.
2:57Když dovolíte dnes večer, bych společně s vámi otevřel do knihy Genesis, do Genesis 3. kapitoli. Tak jak si tam otvíráte, chtěl bych jenom poděkovat za tuto výsadu. Chtěl bych poděkovat pořadatelům děku za úžasnou konference. Já věřím, že všichni jste skutečně pozbuzeni, že máte společenství, že se mnoho učíte, že se poznáváte.
3:24A to je přesně, jak to má být. A věřím tomu, že společně také můžeme poznávat hlouběji našeho hospodina, Páneši Krista a jeho evangelium. Tak skutečně opravdu moc děkuji za tuto výsadu a věřím tomu, že Pán Bůh dnes bude mezi námi jednat. Genesis 3. kapitola. Já bych chtěl pro takovou úplnost a kontext přečíst verše 14 až 24. Je mi velmi líto, že dnes nemáme tolik času
3:54a myslím si, že už ani energie, abychom dopodrobno rozbrali některé věci detailněji v tomto textu. Tak prosím, mi odpuste, když očividně budete vidět, že některé věci přeskakují, je to úmysl, protože skutečně nemůžeme a smysluplným způsobem se dotknout všech věcí, které v tomto textu nalézáme. Ale těch zásadních a hlavních, které nám odpovídají
4:18na tu dnešní otázku, se dotkneme. A ta dnešní otázka, nebo vůbec to dnešní téma, které mě bylo přidělené, je téma důsledky hříchu. A věřím, že ten text, který máme před sebou, tedy genezis 3. kapitola, verše 14 až 24, nám dávají mnoho odpovědí. Nám popisují mnohé důsledky. ty nejzásadnější na náši život a vůbec v našem světě.
4:44Budeme společně číst Genesis 3, 14. A hospodin Bůh řekl Hadovi, protože jsi to učinil buď proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře. Budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její. On o tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
5:16Ženě řekl, velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost. V bolestech budeš rodit děti, budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout. A Adamovi řekl,
5:58tak si a do prachu se navrátíš. A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých. A hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je. I řekl hospodin Bůh, hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. Ať teď nevztáhne ruku, aby vzal a jedl také ze stromů života a žil na věky.
6:28Proto hospodin Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzad. Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plameným mečem, aby střežili cestu ke stromu života. Když přemýšlíme o dnešním světě a když bychom se zeptali asi kohokoliv, ať už je věřící, ať už je tejista nebo atejista.
7:02Jestli s tímto světem je všechno v pořádku, jestli jsou lidé spokojení s tím, v čem žijeme, jestli jsou lidé spokojení se stavem věcí, toho, jak se lidé k souvěch chovají, toho, jak vůbec náš svět vypadá. Myslím si, že bychom asi nemuseli mluvit dlouho na to, aniž bychom se shodli, že tento svět, asi podle nikoho z nás, ať už máme jakýkoliv světonázor,
7:24nevypadá tak, jak by měl. nevypadá možná tak, jak bychom si představovali. Že v tomto světě jednoduše není všechno v pořádku. Mnozí se snaží bez zesporu vlivem toho, aby náš život byl hezčí, aby byl více bezpečnější, aby jsme měli méně stresu, méně bolesti, sils a utrpení, aby na světě bylo méně zla. Protože všichni chápou, že všech těchto věcí máme přehršel v našem životě.
7:52A lidé říkají přece svět bez zla, bez utrpení, bez bolesti. To je přece svět, jaký chceme. To je přece svět, jaký má být. No ano i ne. Ano, ale ne na této straně věčnosti. Ano, ale ne. Ano, ještě ne. A ukážeme si, proč. I když se všichni shodují, že by měl svět vypadat jinak, než vypadá, většině vlastně není úplně jasno,
8:23proč tak svět vypadá kolem nás. Proč vypadá tak, jak vypadá. Někteří evolucionisté především tvrdí, že je to pouze zůstatek zvířecích vlastností, že tedy zajímá na člověk, což je z části pravda, že teda zajímá na člověk činí ten svět tak vošklivý, jaký je. Jiní věří, že vlastně taková jakoby ignorace většiny,
8:45té většiny populace, ignorace toho té menšiny, která je ta zlá, tak ta vlastně zapřičinuje toho, že zlo častokrát vlastně vítězí. Například toto si myslel Einstein. Jiní si myslí, že prostě na světě máme mnoho zla, jen duše proto, protože lidé, jeden psycholog řekl, nejsou dostatečně vychovávání k hrdinství, aby se vzepřeli vlastně tomu zlu.
9:08To je velmi podobné, co říká vlastně Einstein. Jiní vlastně věří, že zlo mezi náma je zase takový určitý pozůstatek vývoje, že to je prostě takový lovecký pud. že tedy člověk je jako lovec, má vrozené nutkání lovit. A pokud je mu to upřeno, to znamená, když například ten psycholog říká, když lidé placují v kanceláři a tak dále,
9:31občas takzvaně hodí oštěpem po svém kamarádovi. Jako řešení navrhují vyblít se například ve sportu nebo v boxu nebo prostě něco rozbít a tak dále. To je, jak lidé vnímají zlo a vůbec jeho řešení. A takýmto způsobem bychom mohli pokračovat. Lidé mají různá vysvětlení pro to, proč náš svět vypadá tak, jak vypadá.
9:51Protože všichni chápou a rozumí tomu, že náš svět nevypadá tak, jak by měl vypadat. A ta řešení některá, někteří věří, věří tedy, že sportem, bojem něco rozbít, to je řešení. Jiní věří, že smích. Ano, věřte nebo nevěřte. Někteří věří, že když se nejako usmijete každý den, tak na světě bude lépe a bude méně zla.
10:15Pojďme se dneska podívat na biblickou perspektivu toho, proč je svět takový, jaký je a proč tak vypadá. Jak vidíte, nacházíme se v Genesis 3. Nakonec těžko se, nebo ne, spíše, je velmi lehké se rozhodnout, kam jít, do jakého místa v písmu jít, když přemýšlíme o zlu a když přemýšlíme o tom, jak si vysvětlit svět, ve kterém žijeme.
10:44Genesis 3. kapitola je naprostý základ. Vůbec celá kniha Genesis je naprostý základ pro nás dnes, abychom chápali, abychom porozuměli tomu, v jakém světě vůbec žijeme. Jak víte z 2. kapitoli, pán Bůh postavil Adama a Evu do zahrady Eden. Stvořil muže a ženu. Říká, ploďte se a množte se. Dal jim veškeré strmový v zahradě.
11:07Byla to nádehrná zahrada. Dal jim všechno, co si mohli přát. Adam se těšil dokonalé starostlivosti, dokonalé lásce a Bůh měl dokonalý vztah s člověkem a člověk dokonalé věřil a důvěřoval. V jejich vztahu, tedy mezi vztahem člověka a Boha, nebyla žádná překážka. Na světě nebyla smrt, nebyl strach, nebyl smutek ani utrpení.
11:33Člověk dokonalé následoval, dokonalé poslouchal a také dokonalé miloval. Těšil se tomu nejdůvěrnějšímu vztahu, jaký kdy člověk mohl s Bohem zažít. Ale potom přichází to největší zlo v dějinách. Člověk se vzbouřil proti svatému Bohu ve třetí kapitole, že jeho na začátku třetí kapitoly genézis, v první kapitole.
11:57Člověk byl podveden satanem. Satan, my jsme to včera slyšeli večer, aspoň útržky, myslím si, že velmi dobré od Jonatána, vlastně pochybnil boží slovo pro člověka. Klíčová otázka v tom rozhovoru satana, nebo tedy hada s Evou, je opravdu, řekl Bůh. Je opravdu Boží slovo to, čemu máš věřit. Opravdu to tak Bůh mysleno se snažil překodit Boží slovo.
12:24Snažil se změnit pohled Evy na Boha, na Boží slovo. A člověk neposlechl. Satan říká, jistě nezemřete, Bůh vám chce odepřít něco, na co máte přece právo. Satan přesvědčil Evu, člověk tomu uvěřil, projevil svoji nevděčnost a neposlouchá Boha. Člověk jedl za zakázaného ovoce, uvěřil háři, uvěřil dňáblovi, uvěřil otci, otci lži.
12:55Projevil svou nevděčnost za to, co už má a chtěl to, co nemá. Projevil svoji nevíru v boží slovo. To byl hřích, to byla vzpoura. Hřích člověka vůči svatému Bohu je tak vážný, že důsledky tohoto činu pocituje celé stvoření po celou dobu existence až dodnes. A to je, proč náš svět vypadá tak, jak vypadá. My se dnes podíváme na část konverzace
13:22Boha s Hadem, nebo přesně řečeno Boha s Evou a s Adamem. Byl to ten, já si myslím, nejdůležitější rozhovor po pádu, který vlastně nám písmo zaznamenává. rozhovor člověka s Bohem. Protože tento rozhovor nám opravdu vysvětluje, proč náš svět vypadá tak, jak vypadá. Proč náš svět je takový, jaký je. A proč lidé jsou tací, jaký jsou.
13:47Co se vlastně v našem světě děje? Skutečně třetí kapitola Genesis a celá tato kniha je klíčová pro naše porozumění současnému světu. A Bůh vlastně vysvětluje tedy, co se stane. Bůh vysvětluje, co bude následovat potom, když Adam s Evou neposlechli jej Boha a když se mu vlastně vzbouřili. Jsou tam důsledky. A Bůh tyto důsledky hříchů oznamuje všemu zúčastněným.
14:17A když to trochu zastručníme, tak já jsem v tomto našem textu, a dalo by se najít víc, záleží, jak se na tom textu díváme, já jsem v našem textu našel několik důsledků hříchů. Uvidíme prokletí vedoucí k naději ale zaprvé. První důsledek je prokletí, ale to prokletí vede k naději. Druhý důsledek je úzkost a strádání žen.
14:41Třetí, stráta vztahu a jednoty mezi mužem a ženou. Zadalší, stráta plného materiálního požehnání, které Bůh tak laskavě a neomezeně na člověka vylil. Nenom, že stráta života, z dalšího uvidíme strátu požádání, ale strátu života a zaposledně uvidíme strátu společenství s Bohem. To jsou důsledky hříchu člověka.
15:10A těmto důsledkům se vlastně dneska, nebo dneska jim čelíme. A proto náš svět vypadá tak, jak vybrá. Pojďme se na ně podívat. První důsledek je prokletí vedoucí, ale k naději. Podívejte se do verše 15. a položím nepřátelství, takže vidíte, že přeskakuju verš 14, kde vlastně Bůh mluví se satanem, tedy s hadem, ale pro nás jsou důležitější
15:34nebo pro náš účel nezvečer jsou důležitější ty verše od patnácky. Verš 15 a položím nepřátelství. Bůh říká ženě. To znamená, my se zaměříme na tu konverzaci, kterou měl Bůh s ženou a s Adamem, nikoliv na tu konverzaci, kterou měl také s hadem. a položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její,
15:55ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtí špatu. Jak už jsme naznačili, člověk hrozovým způsobem padl. Ten největší kriminální čin, to největší zlo, které se v dějinách stalo, bylo to, že se člověk vzbouřil svatému bohu, stvořiteli, milujícímu otci, který se staral o člověka. Člověk se postavil proti samotnému stvořiteli vesmíru.
16:18narušil ten vztah, neprojevil svoji důvěru v boží slovo, uvěřil, že satana, neprojevil vděčnost v boží dobrotu a uposlechl dňábla místo Boha. A Bůh se proto obrací k ženě, které říká, že no kvůli tomu, kvůli tomu, že jsi uposlechl hada, že jsi uposlechl satana, položím nepřátelství mezi tebe a ženu, mezi símě tvé a símě její.
16:46Často zde vidíme, a je to samozřejmě správně, vlastně jakési mesiánské zaslíbení. Ale musíme chápat, že v tom 15. verši není jenom mesiánské zaslíbení. Určitě ano. Určitě je tam to protoevangelium, to první evangelium. Ale předtím, než se naplní to, že vlastně Kristus přijde, to, co vidíme v tomto verši, předtím, než se naplní to, že přijde mesiáš,
17:10což je na konci toho verše, stane se ještě mnoho dalších věcí. Je tam nepřátelství, o kterém Bůh mluví. Je tam zápas člověka, což je símě Evy a Satana, což je símě té šelmy. Jde o to, že Bůh odsuzuje člověka k trvalému napěti, k trvalému zápasu s dňáblem se Satanem. On se oddal boj se Satanem, tedy člověk, a proto mu říká, OK, šel si do toho boje,
17:39šel si do konfrontace, do které jsem tě nezval, tady je a té konfrontaci budeš čelit odjedeška neustále. Tomuto napětí a tomuto útoku a tomuto přemlouvání budeš odjedeška čelit neustále. Evo, protože si se oddala tomuto boji, protože si podstoupla tuto situaci, která ti nepřináleží, tvé semeno ji bude čelit neustále. To je vlastně to, co Bůh říká,
18:06mimo jiné, tak je v tomto textu. Lidé, svět, zejména tedy boží lid neustále trpěl, že? Pod útlakem Ďábla. Ďábel si používal různé lidi, různé situace. To je důsledek pádu, bratři a sestry. To je svět, ve kterém žijeme. On, Ďábel, vlastně prosím si tohoto, v podstatě získal určitou kontrolu. Přesně řečeno, Bůh mu propůjčil určitou kontrolu.
18:33Bůh kvůli pádu člověka na chvíli propůjčil moc, která ničí, která pokouší, která devastuje svět a lidské životy. Propůjčil toto moc dňáblovi. A to je to, čemu čelíme my dneska. Čteme o tom ve 2. Korinským. Určitě znáte tento verž velmi dobře. 2. Korinským, 4. kapitola. 4. verž. Jím nevěřícím, podívejte se, Bůh tohoto věku. On je Bůh tohoto věku.
18:58Bůh s malým B samozřejmě. Bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo Evangelia. Evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím. To je to, co činí dňábel. To je ten zápas, ten je vedeme, když kážete evangelium někomu, když jim zvěstujete Krista, jak je to těžké. Ano, je to díky jejich zkaženosti, je to díky jejich srdci,
19:18je to díky jejich vlastně tomu, že jsou v mrtvolném stavu. A je to také díky tomu, že dňábel jim oslepl oči. A to je zápas, kterému budeme neustále čelit. Neustále. Pavel dále v textu popisuje, jak trpí v kázání evangelia. V 8. verši až 10. ve stejné kapitole. Ve všem jsme sužováni, ale nejsme, podívejte se, a to je to krásné.
19:44Ano, Satan nás sice zužuje mnoha věcmi, ale my nejsme v háněni do úzkých. To neznamená, že jsme prohráli. To neznamená, že musíme být vlastně úzkostliví. Býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí. Jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni. To je velký rozdíl. Ano, Bůh propučil satanovi určitou moc, ale Bůh nás neopouští.
20:08Jsme srážení, ale nejsme ničení. Stále nosíme na svém těle Ježišovi, Ježišovo umírání, aby byl našem těle zjeven Ježišův život. Ano, ale těmto věcem, tom srážení, těm těžkým věcem, vlastně si pán Bůh používá častokrát samotného dňábla. Život křesťana, ale vůbec obecně člověka na zemi, je těžký, že to není pro nás žádné tajemství.
20:33A jeden ze strujců těchto těžkostí je sám dňábel, bratři a sestry. To je zápas, který vedeme. Ale to nepotrvá věčně. Jednou to semeno ženy srazí satana a rozdrtí mu hlavu. Ano, satan mu sice rozdrtí patu, ale on mu rozdrtí hlavu. Když někdo někomu rozdrtí hlavu, není schopen žít, že? Bez hlavy se nedá žít. Protože v hlavě tkví ten život, mozek a tak dále.
21:01A to je přesně to, co se stane dňáblovi, satanovi, ve chvíli, kdy Ježíš zemře na kříži. To je proč Satan, když bychom četli Evangelia, to je proč Satan nechtěl, aby pán Ježíš vlastně dokonal svůj misi na zemi a skončil až na kříži. To je proč Satan na začátku služby pána Ježíša Krista pokoušel Ježíše a snažil se mu překazit jeho misi.
21:27Například mu nabídl, hele, skoč z toho srázu, vlastně pokoušej Boha. Nebo pokloň se mi. A tak dále. Nebo dám ti úplně všechno, když se mi pokloníš. V podstatě chtěl Ježíše satan přijmět k tomu, aby zřešil. Ale Ježíš dokázal v tomto pokušení, že je syn Boží, že někdo směřuje na kříž. Nebo například, když Petr přichází k Ježíši,
21:48Petr jeho účetník, který si myslí, že Ježíš zakrátko, zakrátko, protože oni byli na cestě do Jehozelema, zakrátko ustanoví své království na zemi a Ježíš jim začíná vlastně říkat a začíná je vyučovat, že musí zemřít. Petr přichází k Ježíši a říká, Ježíši, to se ti nemůže stát přece, taková věc se ti nemůže stát.
22:07Co mu říká pán Ježíš? Jdi za mě, odstup satane. To je satanova práce. Satanova práce byla vždycky snažit se, aby Ježíš nakonec nedošel na kříž, protože Satan věděl, že tam je jeho prohra. Satan věděl, že to je jeho prohra, pokud Ježíš zemře na kříži. Že to znamená, že jeho hlava bude rozlecená jednou provždy. A to je naděje, která přichází skrze prokletí, že?
22:37To je ta naděje v tom prokletí. A je to krásné, že Ježíš tím začíná. Ano, Pán Bůh vlastně proklamuje všechen ten soud a všechny ty důsledky hříchu, ale začíná tím, než vůbec se dostane k těm dalším věcem a k té další proklamaci o důstecích hříchu. Začíná naději. Ano, mluví o prokletí, ale začíná naději.
23:00To je krásné, že? Jeden teolog říká, Eva a její protivník jsou původci celoživotního boje, který bude trvat až do vrcholného okamžiku, kdy potomek ženy, náš pán Ježíš Kristus, získá převahu a zvítězí. Takže je to úžasné vidět. Za druhé uvidíme další důsledek ve vrši 16, a to je úzkost a strádání ženy. Podívejte se do vrše 16.
23:28Ženě řekl, tedy v tom 15. verši jsme ještě byli v rozhovoru vlastně Boha s Hadem. A k ženě teď se dostavuje v 16. verši. Ženě řekl, velice rozmožím tvé strádání a tvou úzkost. V bolestech budeš rodit děti, budeš dychtit pod svojí muži, Ale on bude nad tebou vládnout. Další dvě prokletí vlastně, teďkom v pořadí, se budou týkat ženy.
23:56Jedno z nich je, že žena bude podrobená, vlastně můžeme říct takovému osobnímu, emocionálnímu a fyzickému utrpení neustále. Po celou dobu stvoření nebo toho, co stvoření bude trvat. Nejenže lidstvo se bude neustále potýkat ze zlem satana, ale přitom bude mít zejména naše ženy fyzické a emocionální utrpení a strádání.
24:17Pán Bůh říká, velice rozmožím tvé strádání a úzkost. V bolestech budeš rodit děti. Strádání a úzkost je mnohdy prvotně opět vztahováno na samotný porod ženy. Jehož bolest a nebezpečí určitě je obsaženo v tento verši. A je určitě důsledkem páru, bez zesporu. A ta bolest je bez zesporu rozmožená a velice rozmožená, říká pán Bůh, právě na tom porodu.
24:42Strádání žen se neprojevovalo jenom ale v tom, že byly ohrožené porodem a bolestí. Mnoho žen její v historii ani nepřežilo. To, jak my dneska vlastně žijeme v těch posledních 100-150 letech, to není norma. To nebyla norma po většinu vlastně lidské existence. Norma byla to, že porod a vůbec výchova dětí bylo nesmírně skličující.
25:06Bylo to nesmírně nebezpečné. Mnoho dětí se nedožilo ani vlastně do skvělosti. To mimochodem a mimo jiné vlastně skýtalo velkou úzkost a strádání žen také. Mnoho žen ani nepřižilo samotný porod. To bylo obrovské strádání. Přiznám se vám, že jsem nikdy před tím, než se narodili naše dvě dcery, nebyl u porodu. Ani jsem ho neviděl nikde,
25:32přiznám se, že ne. Nezajímalo mě to nějak. Na obrázcích nic podobného. Ale to, co jsem viděl u našeho porodu, našich dětí, a to, co jsem slyšel, mě dokonale přesvědčilo o tom, když to nebo tak moc, asi úplně, že hřích je opravdu vážná věc, bratře a sestry. Možná, že pro některé z vás, možná zejména pokud pracujete ve zdravotnictví,
25:57nebo něco říkáte, no tak co, jeda, porod. Ale pro mě to byl tak šokující zážitek, že jsem si říkal, wow, hřích je nesmírně vážná věc. Ten taková věc jako porod. Musím se vám přiznat, že jsem opravdu více než vždy jim, když si uvědomil opravdu hrůzu, padlost a zoufalost, bolest, beznaděj, všechno v lidském životě.
26:26Ale bratři, prosím, až budete u porodu, prosím, buďte se svými ženami trpěliví, buďte laskaví, neříkejte jim vyšmláčku, to je důsledek páru, nic takového, protože to by vám opravdu nerozuměli, ani byste jim moc nepomohli. Spíše činíte pokání. Spíše přemýšlejte o svém říchu. Představám sám, já jsem o tom přemýšlel.
26:48Opravdu, celou dobu toho porodu. Travila asi 20 hodin. Říkal se si, wow. Modlete se. Číte pokání a modlete se za to, aby vaše dcera nebo váš syn byli spasení. Aby poznali tu hrůzu toho, do čeho se právě narodili. Aby poznali tu beznaději, tu beznaději, do které právě přichází. Aby jednoho nepámuch otevřel jejich srdce a jejich oči, aby viděli jeho milost,
27:17jeho dobrotu a jeho lásku. To je to, co jsem se opravdu modlil já při našem porodu. A víte, co je nádherné na porodu? Že po té bolesti a po tom určitém opravdu jaksi beznadějným okamžiku, určitých chvílích, na jednou je to všechno pryč. Na jednou žena nepocítuje žádný vztek, žádnou jaksi na to dítě, ale ona začne milovat.
27:40Nenom, veškerá ta bolest, veškerá ta úzkost, kterou ona prožívá, je pryč. To je zázrak. Ale víte co? Zároveň to znamená, že se v jejím životě rozhodní další strádání a další útrpení, protože ona miluje ty svoje děti k smrti. Víte, vy, kteří znáte vaše maminky a vy, kteří znáte vaše manželky, kdo u nás doma, kdo u vás doma nejvíce strádá, když nevíte, jestli vaše děti jsou zdravé.
28:08Když nevíte, nebo když vaše maminka nevěděla, co s váma je. kdo nejvíc to prožíval. Vždycky to byly naše ženy, že? Vždycky to byly naše maminky. Jejich strádání je dané právě tím, jak jsou stvořené. Je dané jejich roli, kterou jim pán Bůh dal, která se jim zároveň po pádu stala určitým prokletím. Víte, svět tomu vlastně říká materský půd, jenomže kvůli tomu naše manželky
28:30a naše maminky mnohdy, mnohdy strádají, kvůli tomu, že mají o nás příličné obavy, starostlivost a tak dále. Pojďme dále. V druhé části 16. verše také nacházíme třetí důsledek hříchů. A to je stráta vztahu jednoty mezi mužem a ženou. To je v druhé části 16. verše. Víte se, Bůh říká, bude vždy chtít po svém muži,
28:58ale on bude nad tebou vládnout. Díky pádu, tedy díky promotnímu hříchu člověka, vztah muže a ženy se také narušil. Navždy vlastně tento vztah, vztah manželství muže a ženou bude vlastně trpět a bude zápasit o jednotu. A ta jednota nebude nikdy přirozená. Nikdy to nepřijde tak, jakoby normálně běžně. Žena bude dychtit po muži, ale on nad ní bude vládnout.
29:28To je také další důsedek. Slovo dychtit vlastně v tom pentateuchu tady se už nachází jenom jednou v originále a je použito vlastně ve čtvrté kapitole, hned o kapitolu dál, pokud se nemlím v sedmém verši, kde máme tato slova. Což pak nebudeš pozdvižen, Bůh mluví, což pak nebudeš pozdvižen, budeš-li jednat správně. A jestli nebudeš jednat správně ve dveřích číhářích,
29:52dychtí po tobě, dychtí po tobě, a podívejte se, Bůh pokračuje dále, ale ty nad ním máš vládnout. A dychtit tedy v tomto kontextu, protože tyto dva verše, vlastně jejich gramatická stavba je velmi podobná. Můžeme tedy vyvodit z toho, že dychtit v tomto kontextu znamená chtít ovládnout. Žena, nebo pro ženu, vlastně se najednou popádu stává nepřirozené,
30:17aby se podřizovala. Je to pro ně velmi těžké. Ona naopak, než jen se nechce podřidit, ale ona chce vládnout. Jinými slovy, bude už zde navždy probíhat nelítosný boj o moc. Je to proto, že ním pohled byl narušen. Její srdce bylo právě narušené. Její mysl byla porušená. A proto není schopná vlastně autoritu může vůbec vnímat ani přijmout.
30:43A víte, Bůh dal Evě v tomto smyslu to, co si vlastně ona nárokovala do určité míry. A co ona si vzala právě v té komunikaci, nebo můžeme říct v tom rozhovoru s Hadem. A samozřejmě byla to i chyba Adama. On ji tam nechal zápasit a bojovat boj, který on měl bojovat. Ten teologický boj, ten hermeneutický boj, nebo jak chcete, s tím satanem, to měl bojovat a to měl vést Adam.
31:07Ale ona se do toho boje postavila Eva. A tak Bůh říká, tak teď to bude něco, čemu budeš, Evo, neustále čelit. Ale to těžké na tom bude to, že nevím, že ty budeš chtít vládnout, nebo budeš po něm dychtit, ale on na tebo bude vládnout. Tvůj muž to nebude tolerovat. On, jeho tendence, místo laskvého vedení, bude, že on bude mít sklony vládnout.
31:31To znamená nelaskavě se k tobě chovat. Nelaskavě uplatňovat svoji autoritu. To teď navždy bude předmětem jejich boje. Muž, který když si uplatňoval svoji autoritu laskavě, toho nyní není schopen. Častěji, spíše než málo, častěji vlastně zneužívá svoji autoritu, než by měl. Naopak jeho autorita a vedení bude vlastně velmi, velmi hrubá.
31:56Velmi neumělá. Mnohdy to bude opravu spíše vláda. A to bude působit v manželství a v rodinách neustál napětí. A to je to, co vidíme v historii. To je to, co víme kolem nás. To je to, co možná vidíte u vás doma. To je to, co možná prožíváte ve vašem manželství. Všechno toto nám připomíná hrůzu našeho hříchu, bratře a sestry.
32:19Všechno toto nám připomíná svět, ve kterém žijeme a stav, ve které jsme a největší potřebu, kterou máme, později se k ní dostaneme. Navíc vlastně v historii také víme, jak muži díky svému pádu, tí změně svého myšlení o ženách, zneužívali ženy. Považovali je za otrokyně, za méněcené. V mnoha kulturách byly opravu zhruba na úrovni zvířat.
32:44Farizeové se běžně modlili tak, že děkovali za to, že nejsou pohané, nebo ženy. A to, co vlastně bylo na ponižování ženy nejtěžší, a co působil vlastně tu největší bolest a utropení, je, že žena vlastně vždycky konturuje tím, že ona tychtí potom své muži. To je nemilosedný boj v našich srdcích, bratře a sestry. To je nemilosedný zápas.
33:12A proto naše, naše, náš svět vypadá tak, jak vypadá. Proto naše rodiny častokrát kolem nás, dokonce i v křeslanských prostředích, vypadají tak, jak vypadají. A jak na to reaguje svět, ta reakce? Reakce světa je feminizmus, že ano? Proč? Protože padlé srdce ženy se neuspokojí s ničím jiným a s ničím menším, protože ona chce co?
33:35Ona dychtí po muži, že? Takže ona ani není schopná, člověk v dnešní době, ať už je to muž nebo žena, On není vlastně schopen ani udělat zdravý úsudek. On se vlastně zmítá mezi jedným a druhým extrémem. Takový je náš svět. Člověk je úplně ztracen, bratři a sestri, mluví přátelé. On si ze sebou neví rady. Zmítá se zprava do leva.
34:01Zkouší jedno řešení, potom druhé. Milé dívky, milé ženy, to bude vždy vaše tendence. Milí muži, bratři, to bude vždycky vaše pokušení. Proto, proto Apošlu Pavel to řeší ve Feským 5 a říká, proto ženy, podřížujte se, protože to je jejich zápas. A proto říká muži, milujte své ženy, protože to je to, co vy neumíte.
34:25Milujte své ženy, jako Kristus miloval církev. A to je, proč materství, paní manželství je tak těžké. Protože tyto postoje pro nás už nejsou běžné a nejsou normální a nejsou přirozené. Přirozené pro nás je si budovat svoje vlastní autonomní království, dokonce jich manželství. A to je proč nakonec naše děti zápasy a nakonec to je proč naše společnost zápasí.
34:50Protože to, co se odehrává v rodinách a ve vztazích muže a ženy, to potom následně má svůj vliv v celé společnosti. A to je proč svět vypadá tak, jak vypadá. To je důsledek. Bám Bůh nám neustále na těchto zápasech připomíná, jak jsme zoufalí, bezbožní a neschopní cokoliv, jakýmkoliv způsobem na svém životě, na svém myšlení a na svém srdci změnit.
35:19Dokonce, jak jsem už představl, opravdu ta reakce je vlastně, reakce je feminismus, reakce žen je vlastně vybojovací postavení, které je vždy chtěli a ta vlastně reakce mužů je takové to stahování se, to je takový ten kompromis. jakákoliv snaha byť o biblické vedení, o dobrý laskavý způsob muže, který vede svoji rodinu, je vnímána jako
35:43neslušná, je vnímána jako nepatřící se do dnešní doby a v těch extrémnějších případech jsou muži takovýto, kteří chtějí vét svoje rodiny, nazývání šovenisty a podobně. Proto si myslím, milí přátelé, že nejlepším a nejpřesvědčivějším svědectvím v dnešní společnosti bude úplná rodina za pár let. Úplná rodina.
36:07Když žena se přizná, víte, milé kolegyně, milé kamarádky, jo, je to pro mě těžké. Je to pro mě těžké se podřizovat tomu člověku. Je to pro mě strašný zápas každý den. Ale víte co? Pro Krista to vždycky udělám. Protože ten objekt mého podřizování nakonec není můj muž, Ale je to můj spasitěl. Můj Páne Ježíš Kristus.
36:34Kvůli němu. A pro něho já to vždycky udělám. A nemusíme nikomu mazat met kolem toho, kolem pusy, o tom jeho, to je krásný, mě se to líbí. Samozřejmě, že to chceme dělat z radostí. Ale buďme upřímní. Buďme upřímní, zjevme lidem své srdce. Ano, protože my jsme padli lidé. My jsme neschopní cokoliv ve sebe udělat. Řekněme jim, ano, je to pro mě těžký holky.
36:59Ale Pán Ježíš mi k tomu dává sílu. A muži, vy můžete říct, jo, je pro mě těžké milovat. Protože v dnešní době je to vnímáno jako slabožství. V dnešní době to nemění vnímáno jako vedení. V dnešní době je to vnímáno jako podpamtofláctví. Je pro mě těžké milovat svou ženu, jako Kristus miloval svůj církev. Ano, mám sklony panovat, ale díky Kristu a jeho milosti
37:21můžu milovat svoji manžerku. Jako Kristus miloval svůj církev. a obětvat svůj život za ní. Díky Kristu. Ale je to těžké. My jsme pokažení lidé, bratři a sestry. A existuje jenom jeden lék. Existuje jenom jeden lék. Pán Ježíš Kristus. Jeho smrt na kříži. Evangelium, které promění moje srdce.
37:51Promění tvoje myšlení. Ale nejen, že ho promění jednou, jednorázově. Neustále ti dává sílu a milost a moudrost a motivaci svůj život vlastně véc podle Evangelia. Evangelium není jenom zpráva, které uvěřím na začátku své konverze, svého obrácení. A je to zpráva, která utváří můj život, můj křesanský život neustále.
38:12Je to moc, která mi dává motivaci a skutečný smysl pro to, co dělám. Jednou jeden misionář se přesťoval do Indie a jeho jediným cílem bylo zbavit indické ženy mužského útlaku. Chudák asi nezná genezistři a asi nezná to, co vlastně se musí stát, aby teda opravu ženy nebyly v útlaku. Asi nechápe, co se musí kázat, asi nechápe, co se musí stát v životech ženy
38:40a co se musí stát v životech mužů, aby opravu teda přestal útlak. Protože v jeho kontextu, když bychom pročítali, nebo já jsem pročítal ten jeho rozhovor, nebylo, že by to chtěl dělat prostřednictví kázání Evangelia, Nebylo, že by to chtěl dělat nějakým způsobem, aby proměnil vnímání mužů žen kvůli Kristu, kvůli Bou.
38:59Nic takové. Byla to čirá sociální práce, která prostě měla změnit to, aby muži už neutlačovali ženy v Indii. Neexistuje způsob, jak člověk může trvale změnit svůj život. Pouze Bůh sám to může udělat. A máme další důsledky před sebou. Důsledky čtyři a pět se týkají vlastně Adama. Po rozhovoru s Evou se Bůh obrátil k Adamovi
39:23a další důsledky vlastně nám oznamuje Bůh nebo prostě s ním rozhovoru právě s Adamem. Takže čtvrtý důsledek je ztráta materiálního požehnání. Verše 17 až 19, můžeme se na ně podívat. Adamovi řekl, protože si uposlechl svou ženu a jedl si ze stromu, o kterém jsem ti přicházal, z toho nejes, budíš kvůj tobě prokleta celá země.
39:47Nebo tedy jen země, pardon. S námahou, a to je velmi důležité, s námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života. Bude tě vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny. V potu tváře, v potu své tváře, budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, odkud si z ní vzad. Neboť si z ní vzad. Prah si a do prachu se navrátíš.
40:16Jelikož Adam neposlechl Boha, protože v textu je přímo ten důraz, A Adamovi řekl, protože jsi uposlechl svou ženu. Adame, to je vážný přečin. Adame, nejde o to, že jsi poslechl svou ženu, ale jde o to, že jsi neposlechl mě. To je to, co Bůh chce říct. Neplatí žádné, že na mě svedla, že na mě dala to ovoce. Ne, ty máš zodpovědnost, Adame.
40:41Adame, ty jsi neposlechl mě. To je to, o čem to tady je. Ty jsi uposlechl ženu místo Boha. A protože jsi uposlechl ženu místo Boha, budíš kvůli tobě prokleta celá země. Ano, celá země, protože ty, Adame, jsi byl pánem celé země. Ano, Adame, ty jsi byl zodpovědný za celou zemi. Ano, Adame, ty jsi byl někdo, kdo jí měl obdělávat, kdo měl nad ní panovat.
41:02Proto kvůli tvému hříchu bude prokleta celá země. A co konkrétně znamená prokletí celé země? Stráta úrody. Stráta materiálního požehnání, které Bůh člověku zajišťoval sklze vlastně produktivní práci, můžeme říct, zahradě. Podívejte se ještě do Římanům 8. Já nevím, jestli tento verš máme či ne. Římanům 8, 18 až 22.
41:28Pavel zde potvrzuje tato slova vlastně v Genesis. Pavel mluví o tom, jak celý svět stajená, jak celý svět je prokletý, jak celý svět vlastně vnímá, celé stvoření vnímá toto prokletí díky hříchu Adama. Pavel mluví v Římanům 8, 18 takto. Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času, ale pojďte se, jaká jeho naděje, se nedají srovnat s budoucí slávou,
41:51takže on si uvědomuje utrpení. On si uvědomuje svoje utrpení, on si uvědomuje utrpení jako misionáře, jako člověka, jako kazatele, možná jako žida, ale zároveň jako někoho, kdo žije v pokřiveném světě. A on říká, toto utrpení se nedá srovnat, i když je velké, se nedá srovnat s tím, co přijde. To je zase naše velká naděje, že to je vlastně připomínka.
42:11Ale nicméně on nedále říká, se nedá srovnat se slávou, která na nás má být zjevená. Vždyť celé tvorstvo toužebně výhlíží a očekává zjevení Boží synů. Neboť, 20. verš, tvorstvo bylo podáno marnosti. Ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je podal. A má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otrodství záníku. Ano, toto tvorstvo je v otroství zániku.
42:39Ono zaniká, ono degraduje. Ale ono bude vysvobozené z otroství zániku do slavné svobody božích dětí. Ano, proto musí být stvořena i nová země, i nové nebe na konci. Protože všechno stvoření toto tvorstvo spíje k zániku. A bude spálenou a bude zničenou. Protože není věčné, je poznamenáno pádem člověka a jeho hříchem a hlavně prokletím božím.
43:05Víme přece, že celé tvorstvo až dodnes společně stejná a pracuje k porodu. Všechno, co vidíme kolem sebe, je zároveň připomínka toho, že jednoho dne to skončí. Každé stejnání, každé porodní bolesti nám říkají také, že to jednoho dne končí. A že přijde něco krásného, že přijde nové mimínko, nový život na svět.
43:24A to se přesně stane, až náš Pán Ježíš Kristus se ujme svojí vlády. Až jednoho dne přijde a vezme si nás k sobě. Svoří nové nebe a novou zemi. Nicméně, než se to stane, ale Adam je poddan marnosti ve své práci. Jeho práce postrádá produktivitu takovou, jakou měla v zahradě Eden. Jeden komentátor to schrnul takto, myslím trefně.
43:53A jakoby schrnuje, parafrázuje ta boží slova Adamovi následujícím způsobem. Jakoby Bůh říká, Adamovi řekl, tady je zahrada, kterou jsem pro tebe zasadil, Adame, ale ty jsi ji pohrdl. A tak proto zasaď si teď svou vlastní zahradu. Zasaď si vlastní zahradu, ty nevděční rebele. A to je přesně to, co Adam musel ji teď udělat. Může ta zahrada, kterou Adam bude muset sadit,
44:22je zahrada, kde bude muset ji vykopávat o bodláčí. Je zahrada, kde budou trní. Je zahrada, která už nebude tak plodná, jako byla ta první. Adam a Eva měli obdělávat zahradu, kterou Bůh stvořil, kterou Bůh vysadil a práce na ní byla plná požehnání a plná radosti a plná skutečného uspokojení a úrody. Je těžké si představit, jak ta práce vypadala,
44:45když opravdu to byla plná požehnání. Možná je těžké pro některé z nás si vůbec představit práci plnou radosti a požehnání asi, že? Ale opravdu to je to, co Adam prožíval. A nyní pán Bůh mu říká, Adame, teď běž pracovat a teď, protože jsi pohodl mou zahradu, udělej si svou zahradu, ale na té tvé zahradě, v tomto mém životě,
45:05bude plno budláčí a trní, s kterými se budeš muset vypořádat. Ta zahrada navíc nebude tak úrodná, jako byla ta moje. A prokletí tedy spočívalo v tom, že úrodnost země byla ta tam. Prokletí spočívalo v tom, že Adam a Eva museli vynaložit extra energii proto, aby vlastně vůbec něco byli schopni vypistovat. Země už nebude nikdy tak úrodná,
45:28jako byla v době před pádem. Ta práce Adame, které jsi odsouřen, už nikdy nebude práce plná radosti, ale bude to dřina v potu tváře. Země bude rodit bodláčí a trní. A to úrodu narušuje. To úrodu narušuje. Co se stane? My to všichni víme, že? Co se stane? Co přirozeně země rodí? Země přirozeně rodí jabka a všechno, co chceme a rušky.
45:52Nikoliv. Když necháte něco ladem, co tam vyroste? Bodláčí. Ale tak to nebylo před pádem. Tak to nebylo. Víte, já si pamatuju, jak to fungovo na svaté Heleně, kde odkud pocházím. Víte, zdálo se někdy, já když někdy mluvím se svými rodiči a přáteli, že ta země byla snad ještě prokletější než kterákoliv jiná na světě.
46:14Byla to země opravdu skutečně extrémně neúrodná, velmi kopcovitá, která vlastně nebyla schopná zadržet vláhu vodu. Lidé si museli těžce vydobit tím, že museli nejprve vykácet stromy a tak dále. A potom na ní začali obdělávat ta svá mála políčka. A jakmile jeden nebo dva měsíce zaspali, neměli úrodu. A jakmile nešli na jaře takzvaně vyčistit louku,
46:36mimochodem to znamenalo vyčistit louku od bodláčí a od trní, které tam vždycky narostlo na podzim. Protože senoseč vlastně byl brzo v létě, kolom července a prostě do té doby potom už vlastně se louky neobdělávaly, protože byly žně a tak dále. A během toho leta a podzimu na těch loukách, nebo ty louky zarostly bodláčím. Takže na jaře, brzo na jaře, jestli jste chtěli mít seno,
46:59jste museli jít s motikou nebo s něčím na ty louky, vyčistit je, spálit to bodláčí. A potom jste mohli mít nějakou jistotu, takovou vachrlatou sice, že nějaké seno vám tam vyroste. Protože pokud vám vyrostl seno s bodláčím, tak to znamená, že vaše koně a vaše krávy by to nežraly. V té chvíli to má návaznost. V té chvíli nemáte čím krmit,
47:20musíte si to kupovat. V té chvíli vaše produktivita klesne. Byla to strašná dřina, přátelé. My mu krminujeme tam letos, v létě. Tomáš to organizuje, tak se mu můžete přihlásit, jestli to je tady s náma. Ale to je, jak náš svět vypadá. To je, proč náš svět je tak těžký. To je, proč naše práce je tak málo produktivní.
47:41A to je, proč lidé se těší v neděli ráno kam, nebo v neděli večer se asi nemoc lidi netěší do práce, že? To je, proč nás práce tak otravuje a není radostí pro nás. Ale tak to nemělo nikdy být. Práce je neproduktivní, i když je bez zesporu něčím, co Bůh nám zadal, je požehnáním, můžeme dělat v boží slávě. Ale není to ta práce, která má vydávat úrodu,
48:08kterou Bůh plánoval. A víte, množství lidé dneska se zabývají tím, jak minimalizovat vlastně svoje úsilí a maximalizovat výdělek, že? Jsou různí investoři, různí prostě lidé, kteří přemýšlí o tom, jak pracovat dvě a čtyři hodiny denně a vlastně vydělat si na celé svoje živobytí. Já nevím, jak vám, ale mě občas naskočí reklama těchto podivínů,
48:30kteří tam někde prostě na Bahamách za sebou mají ty palmy, říkají, chcete žít jako já, tak prostě udějte toto tamto. Chcete pracovat dvě hodina, čtyři dědeně, tak udějte to. Lidé nechtějí pracovat přirozeně. Jeden z důvodů je, protože ta práce na zemi tady je tak neproduktivní. Je tak namáhvá. Ta rentabilita práce vlastně je prokletá, můžeme říct, do určité míry.
48:53A kazatel to potvrzuje, že kazatel v 2. kapitole 11. veršti říká, pak jsem se ohlédl na všechy své skutky, které vykonaly mé ruce na námahu, kterou jsem se namáhal, abych to vykonal. A hle, to všechno je marnost a honba za větrem. A není z toho pod sluncem žádný užitek. Žádný užitek. On ho to neuspokojil, i když pracoval více než ostatní.
49:19I když jeho práce, i když jeho námaha mu přinesla o něco více než ostatním, přesto ho to neuspokojilo. To je další prokletí práce. To je další prokletí života na zemi. I když se nám nějak bude dařit, lépe než většině, stejně jak dříve nebo později, zjistíme, že to vlastně nemá žádnou hodnotu na této straně věčnosti.
49:39A to nás vede dále, protože i když člověk získá celý svět, známe, ale ztratí svoji duši, tak vlastně nic nezískal. Protože nejen, že lidská práce je neproduktivní, ale i když něco získáme, stejně jak zemřeme. A to je další důsledek. Člověk díky svému hříchu, díky svému pádu, vlastně ztratil život. Zemřel. To máme vlastně na kurci 19. verše.
50:05Ale přečteme si ho celý pro kontext. V fotu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť si z ní vzad. Prach si a do prachu se navrátíš. Bůh vlastně tady říká Adamovi to přesně, co mu řekl. Jestli budeš jíst z toho stromu v den, kdy sníš, tak zemřeš. A to je to, co Bůh opakuje znovu jinými slovy Adamovi.
50:26I když se ti podáří nashomážit víc než ostatním, stejně jak zemřeš. Tím se nám vlastně prokletí stupňů do určité míry. Nakonec, kdo by chtěl takovou lopotu na světě neustále podstupovat? Člověk bude bojovat s bodláčím trním, dokud se neobrátí v prach. K čemu se propracujeme na této zemi? K čemu se propracujeme v životě na této zemi?
50:57Dokud se nenavrátíš do země, prach si a do prachu se navrátíš. Někteří se tam propracují dříve, jiní pilnějí, jiní se tam proleží, ale všichni směřujeme k smrti. Všichni směřujeme do prachu. Bůh dal člověku celou zahradu, kromě jedného stromu, poznání dobrého a zlého. Řekl ze všech stromových, může člověk směle jíst,
51:21ale v den, kdy bude jíst z toho stromu, ze kterého neměl, zemře. a to se právě stalo. Teď to Bůh člověku oznamuje. Do prachu se navrátíš. Člověk nezemřel tak, že padl mrtvý hned v té chvíli, když jedl, nic takového. Ale v den, kdy snědl, to ovoce umřel a už jen vlastně dožívá. Protože ten život, který žijeme, to není život.
51:45Kdybychom se podívali do Jáova Evangelia, tak Páne Ježíš neustále mluví o tom, když to budeme parafrázovat, Páne říká, uvěřte ve mně a budete mít život. Přijměte mě a budete mít život v hojnosti. A někdo, kdo chtěl vnímat Ježíše jako by povrchně, mohl říct, tak my už máme život, jaký je další život? Ne, ten život, který nyní žijeme, to není život podle božího plánu.
52:05To není život. My nemáme život. My jen dožíváme, my umíráme, my jsme umřeli. Člověk umřel. Dietrich Bonhoeffer to popisuje zajímavým způsobem. On říká, Adam jako lidská bytost požitím ovoce ze stromu poznání do sebe vpravil smrt. Adam je mrtvý ještě dříve, než umírá. Adam je mrtvý a potom vlastně umře. To je zajímavý způsob, jak to on podává.
52:31Možná by se to dalo vyjádřit tak, že Adam je mrtv a proto umírá. Člověk je mrtv a proto umírá. Fyzická smrt je tedy dalším důsledkem pádu. Je to bolestivá realita všude kolem nás. Všude kolem nás. A připomíná nám lidský hřích, jeho zkaženost a jeho sporu vůči Bohu. A hlavně také jeho potřebu. Je to realita, kterou současní vět častokrát přehlíží,
52:56snaží se ji ignorovat, snaží se ji přikrášlovat, snaží se o ní vtipkovat. Každopádně nějakým způsobem, aby smrt oddálil. Maluje si posmrtný život optimističtější než je, tak proto má fotbalové nebe, hokejové nebe, hudební nebe, jakékoliv jiné. protože člověk nechce umřít. Protože veš v člověku je přirozená touha,
53:18je to stvořená touha nakonec. Žít. Člověk chce žít, protože člověk byl stvořen pro život. Ale Bůh mu říká, ne, zemřeš člověče. Zemřeš. Tak, jak jsem říkal, zemřeš. A my se pro to život snažíme chránit, snažíme se jej prodloužit, snažíme se jej opečovávat, ale neprodloužíme ho ani opíť. Nemůžeme jej zachránit,
53:43a přidat mu být jednou jedinou vteřinu. Všechny naše dny jsou sečteny, jsou určené. Naše životy jsou jako pára nad hrncem, říká Jakub. A Žalmista říká, jsou jen jako přelud. To není život z božího pohledu. To je smrt. To je život ve smrti. To není život z boží perspektivy. V době vlastně, kdy se narodíme, v době, kdy vlastně se poprvé nadechneme,
54:10tak umíráme. Tak už jen dožíváme. Jsme jen přelud, jako pára nad hrncem. Smrt je vpravená do našeho DNA. Smrt je vpravená do našich žil. A koluje a umíráme. Jenomže, jak jsem říkal, my se smrt snažíme vytěsnit naší kultury. Ale to není moudré. To není moudré, protože potom zapomínáme na to, že smrt je dalším ukazatelem toho, jak to s člověkem skutečně je.
54:37Je dalším ukazatelem důsledku jeho hříchu a jeho pahadu. Smrt nám připomíná naši potřebu. a jak to vlastně s naším hříchem opravdu je. Protože jednoho dne zemřeš a potom bude soud. A co potom? Nejenom, že jsme zemřeli fyzicky, ale ztratili jsme společnosti s Bohem. A to je vlastně poslední a já bych řekl nejdůležitější důsledek hříchu.
55:05Verš 22 až 24. Řekl hospodin Bůh, hle, člověk je jako jeden z nás v tom, že zná dobré a zlé. ať teď nevstane ruku, aby vzal a jedl také ze stromů života a žil na věky. Proto hospodinu Bůh poslal člověka pryč ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzad. Vyhnal ho a postavil od výchoru k zahradě Eden chruby smíhajícím se plameným mečem, aby střežili cestu ke stromů života.
55:39Člověk nemá přístup k Bohu, člověk nemá přístup ke stromů života. Drtivou strátou člověka vlastně nebyl ráj. Tou nejdrtivější strátou není až tak úplně nejednota mezi člověkem a v manželství a zápas. Tou nejdrtivější strátou není stráta vlastně pohodlí při porodu nebo při vychovávání dětí. Tou nejdrtivější strátou je stráta Boha.
56:06Je stráta společenství se samotným stvořitelem. V knize vlastně Genesis vidíme, jak se tato stráta vlastně prohlubuje v lidstvu. Jak postupně generace po generaci člověk vlastně odpadá od Boha, jde dál, dál a dál. Pro toho vlastně vypadá ten jeho život a nakonec to Bůh musí řešit v 7. a 8. kapitole jak? Potopou. Potopou člověk.
56:31Vlastně celá kniha Genesis minimálně prvních několik kapitol nám ukazuje, jak to s člověkem nakonec šlo. Protože být bez Boha To znamená nemít žádný zákon Nemít žádné pravidlo Nemít žádnou vykazatelnost Nemít žádný standard Znamená to dělat si, co chci A tak to na světě vypadá To nejhorší na světě je být bez Boha
56:54Protože být bez Boha znamená Být ponechán na pospas Se vším, co mám Bez odpuštění, bez perspektivy Bez věčné perspektivy Bez perspektivy na život Být bez Boha znamená být tím nejchučím, i když mám vše, co by si člověk, co by si smrtelný člověk mohl představit. Být bez Boha znamená být bez života, protože On je dárcem života.
57:23Být bez Boha znamená být odsouzen. Být bez Boha znamená být odsouzen k věčnému peklu. To je to, co znamená být bez Boha. Proto být bez Boha také někdy říkáme, znamená vlastně tu duchovní smrt. Ve své podstatě a možná si je pamatujete, Jonathan to včera říkal, Smrt v její podstatě je to, že jsme odděleni od Boha. Ta duchovní smrt spočívá v tom,
57:46že budeme celou věčnost trávit v oddělenosti od Boha v pekle. Na místě, kde je pláč a skřípění zubů. To je důsledek. To je projev toho, když někdo žije bez Boha. To je to, co to znamená žít bez Boha. Pád staví Boha, nejenže my žijeme bez Boha, ale pád člověka staví Boha mimo náš dosah. My ho nemůžeme najít, my ho ani nehledáme, my ho ani nechceme,
58:13my si ani neuvědomujeme, že ta naše největší potřeba v životě je Bůh. Je stvořitel. Tak na tom jsme špatně. Bůh je mimo náš dosah. A tak to bylo s Abrahamem. Bůh vždycky, a to je proč máme boží slovo, Bůh vždycky se musel člověku zjevit, že? Lidstvo postupně i po potopě v podstatě neustále pokračoval dál a dál a ta kultura, ve které žil Abraham,
58:42pravděpodobně velmi málo znala hospodina, jediného Boha. A bývala by ho asi ani nepoznala, kdyby pán Bůh, a bývalo by se nic nestalo ve stvoření a v životě, samozřejmě, kdyby nepřišel spasitel, kdyby pán Bůh sám nepřišel k Abrahamovi, sám se mu nezjevil, se je tak Mojžíšovi a ostatním. Člověk nemá schopnost najít Boha, ani ho nehledá.
59:05Bůh musí nalézt člověka. Bůh se musí dát poznat člověku. Svět je změněn, je zničen v tom a proto, že lidé ve své rozpolcenosti už nemohou žít s Bohem a nechtějí ho, nenajdou ho, proto svět vypadá tak, jak vypadá. Protože nemají žádný standard, žádné omezení, žádné pravidlo, vůbec nic. A proto nakonec nemohou žít ani mezi sebou.
59:34Proto nakonec Bůh sám je řešením. Bůh sám v Kristu je tím řešením pro napravení tohoto světa. Proto nakonec Bůh sám v Kristu musel přijít na tento svět, najít nás, zachránit nás, změnit nás, dát nám nové srdce, abychom byli schopni milovat naše manželky, naše muže, nebo manželky vy vaše muže, aby jsme byli schopni následovat Boha.
59:57On sám nás musel vlastně za sebou přivést, tak sobě přitáhnout. Na závěr, život tedy na zemi je těžký. Protože Bůh ho tak udělal. Bůh ho tak udělal. Je v něm zázrak určitě a krása. Je v něm mnoho bohatství stále a radost a láska a štěstí, ale není snadné ho budovat na tomto světě, že? Je to lopota. Je to těžká práce i pro nás, pro křesťany, že?
1:00:26Proto máme ducha svatýho, boží milost, jeho slovo, který nám v tom pomáhá. Existují úžasné věci na tomto světě, které můžeme užívat ze země. podivohodné věci, které si můžeme užívat. Které si můžeme užívat k jídlu, svět zvířat, rostlin a tak dále. Na světě máme mnohokrát bez zesporu, ale přesto tento svět není takový,
1:00:49jaký má být. Přesto tento svět není a člověk není a nežije v tom, pro co byl stvořen. Nežije život, pro který byl stvořen. Vlastně nežije žádný život. Co je tedy na světě špatně? Co je špatného u vás doma, u nás doma, v našem manželství. Proč jsou naše domovy, naše zbory, naše společnost, naše země tak častým bojištím
1:01:12například? Protože pán Bůh proklel toto stvoření. Protože pán Bůh proklel stvoření a život v něm. Žena v domácnosti pociťuje dopad hříchu na svůj vztah nebo na svém vztahu s dětmi, které mají potenciál zlomit srdce nebo jí fyzicky ohrozit při porodu. a také pocitňuje tíhu prokletí na svém vztahu s manželem. Kvůli tomu, že pán Bůh proklel tento svět
1:01:39a kvůli tomu, že nás vydal našemu říchu. To je vlastně známý koncept v písmu. Kdybychom se podívali do Římanům 2. kapitoli, tak bychom zjistili, pardon, 1. kapitoli, tak bychom zjistili, že kvůli tomu, že člověk vlastně neprojevil vděšnost, vyměnil Boha za stvoření místo stvořitele, tak Bůh je vydal. Víte, když člověk odmítá Boha,
1:02:02tak svět vlastně je vydán. OK, člověče, toto si chtěl? OK, člověče, potom to si toužil? Tak tady to je. Bůh soudí člověka vlastně v tom, že ho vlastně vydá hlouběj do hříchu. A proto o těchto lidé mluví, například jako o homosexuálním životě, že títo lidé páchají hanemnosti, že to je vlastně jakoby nestydatost, ale Bůh je tomu vydal častokrát,
1:02:25protože oni odmítli Boha. To je proč množství lidé takto žijí také. Muži naopak pocitují prokletí na pracovišti. Cítí dopad hříchu na zemi, když celý život pracují, aby přinášely potravu a potřeby pro svou rodinu. Když přišel hřích, přišel rozklad. Přišly nemoci, přišel nepořádek a spolu s hříchem přišla smrt.
1:02:51Původní Eden upadl do chaosu a chaos, který zažíváme, bychom mohli vlastně popsat jako tedy rozklad, nemoc, nepořádek a nakonec smrt. Do situace se vlastně dostalo toto boží dokonalé stvoření díky hříchu člověka. Bůh přesně řekl, co se stane, když člověk zřeší a to je také přesně to, co se stalo. To je také, co Bůh přesně udělal.
1:03:18Pohybujeme se v našem životě, se pohybujeme na cestě rozkladu, nemoci, nepořádku, utrpení, pláče, slz, až se dopláčeme k smrti. To obecně platí pro všechno na světě. Pro veškeré fyzické stvoření i pro všechny, kteří jsme lidskými bytostmi, protože jsme také duchovními bytostmi. Ale vy víte, co je řešení, že?
1:03:48Řešení je pouze a jenom našem spasiteli, pánu Ježí Kristu. Tento svět se nikdy nezmění nijak, než mocí Evangelia. Pavel říká, Evangelium je mocí ke spasení. Evangelium je mocí ke změně. Nezmění ho politika, nezmění ho lepší systém, nezmění ho ani finance, ani ekonomika. Změní ho pouze moc Evangelia, které my musíme hlásat,
1:04:11ale nejprve jí musíme přijmout a důvěřovat jeho moci. A žít jí neustále. A až jednohodně přijmeme Evangelium Páneši Krista, až budeme zachráněni, tehdy pocítíme změnu v našem životě. Ale i tak to bude těžké, ale duch svatý je ten, který nám pomáhá v našem životě. A jednoho dne, až se propracujeme tímto světem, který stejná, jak jsme slyšeli, který stejná ku porodu,
1:04:35který stejná a těší se na to, až jeho stvořitel přijde, až si vezme svoji církev k sobě, až jeho synové budou konečně s ním, tak tehdy nastane svět, tehdy nastane situace, pro kterou Bůh stvořil člověka a celý svět. Podívejte se nebo poslouchejte z Jevení 21. Znáte tato slova velmi dobře. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.
1:05:02A smrti již nebude. Ani žalu, ani kříku, ani bolesti již nebude. Neboť první věci pominuli. To je to, co přijde, bratře a sestry. To je ta naše naděje. ale tkví a může být dosažená pouze a jenom v důvěře v Pána Ježíš Krista. Měli příteli, pokud dneska, dneska nepatříš Pánu Ježíš Kristu, pokud dneska si neuvědomuješ, že život, který žiješ,
1:05:34bez Boha směřuje do věčného zahynutí a zatracení. Život, který žiješ, nesměřuje k tomu, že jednoho dne Pán Bůh set se tvojí slzu, ale naopak směře k tomu, že neustále většině budeš prožívat z násobné utrpení, které prožíváš tady. Pokud dneska nerozumíš tomu, že Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži, proto aby to by mohlo být odpuštěno, aby tvůj vztah s Bohem mohl být napraven,
1:05:58aby tě přitahl k oci, aby obnovil tvůj vztah. Pokud dneska tomu nerozumíš, prosím přemýšlej, prosím ptej se, prosím modli se, prosím nenech tuto otázku ležet, Nenech toto nejdůležitější otázku svého života nezodpovězenou. Jak je na tom tvůj vztah s Bohem? Máš už zodpovězeno to, proč tvůj život vypadá tak, jak vypadá.
1:06:24Proč se častokrát cítíš tak, jak se cítíš? Proč se častokrát cítíš nenaplněn, ale přesto chceš život? Proč se častokrát cítíš nešťastný, ale přesto chceš být šťastný? Proč se častokrát cítíš tak prázdný? Je to možná proto, že ve tvém šivotě schází stvořitel, Bůh, vztah s ním, pro který jsi byl stvořen.
1:06:47A moje touhá, moje modlitba je, aby si dneska, dneska večer byl svým stvořitelem nalezen v Pánu Ježíši Kristu. Oče náš nebeský, děkujeme ti za tvoji dobrotu a milost. Děkujeme ti za tvoje slovo, které nám poskytuje odpovědi, proto abychom mohli lépe rozumět a chápat svět kolem nás. Pane, prosím tě za to, aby jsme přicházeli s jinými odpovědi.
1:07:19Prosím za to, aby jsme přicházeli s těmi skutečnými odpovědi pro tento svět. Pane, mnoho lidí kolem nás trpí, mnoho lidí muselo opustit svoje domovy kvůli válce. Je opuštěno mnoho lidí, mnoho žen, mnoho dětí trpí. Pane, prosím pomoct nám a ne zneužít, ale využít dobře v lásce a trplivosti tyto příležitosti. Mnoho lidí kolem nás a mnoho kolegů a možná mnoho spolužáků vyrůstá v situacích,
1:07:51které naprosto jasně a zřetelně odrážejí prázdnotu světa, ve kterém žijí. Prosím, pane, aby jsi nám dal moudrost a sílu využít tyto příležitosti, ale opravdu využijte v tom nejlepším svům smyslu, proto abychom mohli přijít s Evangeliem a s odpovědí a se širším porozuměním pro tyto lidi. Abychom jim mohli ukázat, že v Pánu Ježíši Kristu
1:08:20je odpověď v Jeho milosti a v Jeho dobrotě. Může být setřena každá slza. A já díky jeho milosti a jeho dobrotě a jeho oběti na kříži a jeho vzkříšení jedného dne ty každému, kdo v něho uvěří, v tebe uvěří, setři každou slzu a budeme na místě, kde není pláč, kde není křik, kde není zoufalství. Za to tě chválíme a děkujeme ti a modlíme se věmi do Páne Ježí Krista. Amen.