Prorok Zachariáš # 20
Výraz Písmo je v přepisu na 23 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
1. Královská 5Genesis 15Genesis 25Deuteronomium 1Soudců 2Žalm 94Matouš 5Jan 3Římanům 4Římanům 11
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (10)
- 6:03 Genesis 15,18
- 7:59 Deuteronomium 1,6
- 20:39 1. Královská 5,1
- 29:21 Římanům 4,1
- 35:25 Soudců 2,1
- 37:50 Jan 3,16
- 49:05 Matouš 5,17
- 1:01:26 Římanům 11,7
- 1:04:11 Genesis 25,1
- 1:08:41 Žalm 94,14
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02My se budeme tedy dál věnovat rozboru toho našemu proroctví, které jsme začali a to je tedy tomu třetímu nočnímu vidění, které se dostalo proroku Zachariášovi toho 24. dne měsíce Ševatu, roce tedy 519 př. Kristem. V našem letopočtu by to byl tedy 15. únor. Právě tu noc máme pořád před sebou a budeme ještě dlouho v této noci.
0:37Já jsem už minulé řekl, že po té biblické předminulé přišlo několik zajímavých podnětů, k čemu se vrátit a co si ještě více rozebrat na základě písma. Takže pojďme, já připomenu to samotné proroctví, tedy to třetí noční vidění proroka Zachariáše z 2. kapitoly od 5. verše Pozvedl jsem oči a v tom jsem uviděl muže, který měl v ruce měřící provaz. Zeptal jsem se, kam jdeš. Odpověděl mi změřit Jeruzalém, abych viděl, jak má být široký a dlouhý.
1:15V tom anděl, který se mnou mluvil, vyšel a druhý anděl mu vyšel naproti a řekl mu, běž a pověz tomu mládenci, Jeruzalém bude obydlen jako město bezhradeb pro množství lidí a dobytka v jeho středu a já je hospodinu výrok budu ohnivou hradbou okolo něj a slávou v jeho středu. Takže my jsme si na té minulé biblické hodině řekli, že se k tomuto tématu ještě vrátíme a že si vlastně představíme ještě některá ta zamišlení, které doplňují výklad k tomuto proroctví.
2:07a já jsem řekl, že mě zaujaly takové tři dotazy, které jsme vlastně započali rozebírat v té minulé biblické hodině a to je jednak výměra samotné té zaslíbené země a potom zdali došlo k naplnění tohoto proroctví o výměře zaslíbené země už někdy v minulosti
2:37a za třetí zdali tedy došlo například k naplnění tohoto zaslíbení právě potomcích Abrahamových, protože víme, že Abraham tedy neměl pouze jednoho syna. Takže to celé, co se nám odkrývá v tomto nočním vidění, je, že se nám zde představuje hospodin jako svrchovaný pán, který je pánem míry. Znovu připomínám to boží jménoho Theos Metru, čili Bůh Míry, který je jediný, který nejen udává ty rozměry, ale vyměřuje časy, doby a samozřejmě jak soud, tak i požehnání.
3:27My jsme tedy si řekli, že toto druhé, teda třetí noční vidění poukazuje především na to požehnání, které je v budoucnu před izraelským národem a jednoznačně se tam mluví o Jeruzalému, ale v tom širším kontextu o celé zaslíbené zemi. Já jsem vám říkal, že hebrejsky, tedy se zaslíbená země, věděli byste, pamatujete si už, jak se řekne, hebrejsky zaslíbená země, nebo země zaslíbená, my tedy říkáme v tomto pořadí, a árec, árec je země, hamu vtáchat.
4:12Takže někdy prostě samozřejmě Židé používá jenom aarec, což je dobré, protože když se mluví tedy o zemi, tak Židé automaticky myslí samozřejmě tu svoji zemi. To je rozdíl například v tom použití moře a země v tom symbolickém slova významu, kdy země jako taková představuje právě často v tom symbolickém významu Izrael a tu zemi zasvíbenou Areshamu vtachat a naopak moře představuje ty pohánské okolní pronárody.
4:57Takže my jsme si řekli, že ta výměra zaslíbené země má kořeny v tom samotném nejustřednějším zaslíbení písma, na kterém stojí i spasení člověka Je to smlouva, která je tak strašně důležitá, že by jí měl znát nejenom židé, ale samozřejmě křesťané a je to smlouva, kterou uzavřel hospodin samozřejmě s otcem Bíry Abrahamem.
5:29Takže, aby jsme věděli, znovu se vrátím k této části této smlouvy. A zase říkám části, protože celá ta smlouva je natolik komplexní, že my probíráme v současné době její fyzické naplnění. Ale podřeze vám budu demonstrovat, že pokud bychom k této smlouvě přistoupili jinak než doslovně, pak nastává obrovský problém ve výkladu celého písma. Ještě se k tomu vrátím.
6:03Takže Genesis 15.18. Onén den hospodin uzavřel s Abrahamem slovou slovy. Tvému potomstvu, chyba, dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu. Kénice, Kenazice a Kédomce, Chetejce, Perizejce a Refajce, Emorejce, Kenánce, Gerišejce a Jebušejce.
6:34Byla tam chyba a ve všech biblích českých překladech. A já vám ukážu, že potom nám to osvětlí další výklady. Já se dnes budu věnovat těm dvou dalším. došlo k naplnění výměry zaslíbené země v minulosti za vlády krále Šelomouna, protože v písmu se píše 1. královská 5.4. Panoval tedy Šelomou nad celým za Eufratím, od Tyvsachu až po Gázu nad všemi králi za Eufratím.
7:12Měli jste za domácí úkol, přemýšlet nad tím, zdali skutečně došlo k naplnění božího zaslíbení právě v této době. protože to vymezení té země jsme si už demonstrovali a tady prostě je napsáno, že král Šolomo kraloval nad těmi zeměmi od Zaeufrati, čili to by byla ta východní, částečně i severo, východní hranice zaslíbené země.
7:59A já jsem přesvědčen, že nedošlo. Ukážu vám na božím slově, proč. Deuteronomium 1.6. Hospodin náš Bůh k nám promluvil na Chorébu. Dost dlouho jste pobývali na této hoře. Vydejte se na cestu. Vyraste a jděte do pohoří Emorejců ke všem jejich souství.
8:33do Araby, do Pohoří, do Šéfely, do Negebu a na pobřeží moře, do Kenánské země a Libanonu, až k Velké řece, řece Eufratu. Pohleď, dal jsem před vás tuto zemi, jděte a obsaďte zemi, o které hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákoby a Jákobovi, že jí dá jim a jejich potomstvům po nich.
9:12Takže je to jeden z mnoha textů, který opakuje danou smlouvu. Každé to opakování nám pomáhá, jak jsem vám mluvil o té prorocké perspektivě. Proč to opakování? Je to to samé. Je. Ale pomáhá nám to boží slovo vnímat tu danou skutečnost duchovní daleko hlouběji z větší perspektivy. Některé věci, už jsem to ukázoval třeba na Novém zákoně, třeba některé věci z události ze života Pána Ježíše Krista byly zaznámeny všemi třemi evangelisty.
9:50A přesto jejich výpovědi se naprosto zcela v některých detailech liší. Znamená to tedy, že to neplatí nebo že to platí. A samozřejmě, že to platí, ale Jan si z boží milosti zapamatoval toto, Marek toto, Matouš toto a Lukášovi bylo předáno tamto a dohromady nám to ukazuje tu skutečnost. Kdybychom dneska popsali biblickou, tak něco jiného řekne třeba bratr Karel, něco jiného řekne o té biblické Štěpánka a něco jiného by třeba řekla sestra Miluška.
10:35Ale víte, co říká zákon? Na základě dvou nebo tří světků jsou potvrzovány výpovědi a tak je to v proroctvích o to hlubší. takže tady máme znovu pohled na tu smlouvu a my víme, že tady Abrahamovská smlouva byla předávána z pokolení do pokolení a všimli jste si, že něco velmi zvláštního je zde udaleno, že to předávání se dělo tak, že jak hospodin stvrzoval tuto smlouvu, stane se to, tak to nějak bude. Víte, co dělal? On přísahal.
11:11A víte, v listu židům se dokonce dozvídáme, že protože neměl nikoho většího, při kom by přísahal, tak hospodin přísahal sám při sobě. Víte, že v novém zákoně Pán Ježíš Kristus křesťanům přísahu zakazuje. Z jakého důvodu? Protože v průběhu historie lidstva se prokázalo, že lidé často přísahali, ve starém zákoně naprosto často.
11:43Ale k čemu docházelo? Že oni nedodrželi ty přísahy a přičem často židé přísahali. Při tom větším. No a to znamená, že často přísahali při chrámu, při zaslíbené zemi, ale samozřejmě přeneseně i doslovně často při samotném hospodinu. A pokud člověk tu přísahu nedodržel, tak zhřešil nejenom vůči tomu člověku, vůči kterému tu přísahu uzavřel, ale zhřešil i primárně proti samotnému Bohu, protože znesvěcoval jeho jméno.
12:20a vypadalo by to, jako by hospodin byl hostejný k tomu, co v jeho jménu zaznělo. A proto pán Ježíš říká, vaše ano, buď ano a vaše ne, ať je ne, ať to ostatní je ze zlého. Takže říká především, vůbec nepřísahejte nový zákon, ale to neznamená, že přísaha sama o sobě je špatná. Co je špatné, je pokud není naplněna, protože pak je to hřích. Ale hospodin přísahal. Umíte si to představit? Dokonce Apoštol Pavel použil podobné slovo, že zapřísahal mladého Timotea, jak má naplňovat svoji službu.
13:08Víte, když hospodin přísahal, to znamená, že není možné, aby hospodin ty dané věci nesplnil, protože v tom okamžiku by hospodin zřešil. Takže mějme na paměti, že se jedná o přísahu. Některé věci v písmu jsou předány jako boží příkaz a některé jako sdělení. To jim neubírá na hodnotě. Ale jestli, že je něco v písmu potvrzeno Boží přísahou, tak je to právě ta nejústřednější smlouva, na které stojí spasení lidstva.
13:49A víte, že Abrahávovi bylo řešeno, že skrze stvé potomka dojdou požehnání všechny národy země. Jestli, že tedy půl smlouvy by platilo a půl ne, hospodin je lhářem. Co pak, no dneska je to běžné, uzavřete smlouvu třeba s energetickými společnostmi a pak se vám stane to, že ta smlouva neplatí, nebo platí částečně, nebo začne platit až jiný datum, než vám bylo slíbeno, anebo vám to bylo zamlčeno. Ale my jsme na to už poměrně zvykli.
14:27Ale takové jednání u Pána Boha přeci není absolutně možné. Aby Pán Bůh řekl, no tak ty první tři body ne, tam ten jo, tohle jo, tohle ne. A tady jde o to, že hospodin do detailu tady musí naplnit doslovně to, co přísahal. A co přísahal, a tady se zaměříme na jedno slovo, konkrétně v tomhle případě, a to je, Pohleď dal jsem před vás tu zemi. Jděte a obsaďte zemi, o které hospodin přísláhal vašim otcům.
15:06Tam je doslova hebrejský BOU u Réšu. Jděte a obsaďte. Obě dvě slova jsou v rozkazovacím způsobu množného čísla mužského rodu, protože v hebrejště, když se mluví ke skupině, tak má přednost mužský rod. Je to podobné v čeště, jaké i píšeme, když tam ženy pracovaly a muži pracovaly, jaké jí bude na konci slovesa.
15:36Zatím ještě něké. Ale brzo se to změní, zřejmě. A tak hebrejština jako pánem bohem daný jazyk, v kterém je napseno písmo, tak ukazuje od počátku, jaké je postavení rolí. Takže pokud pán Bůh přikazuje celému lidu, kde byly určitě i ženy, použije, to v češtině nevyzní, rozkazovací způsob množného čísla mužského rodu. Diskriminující.
16:10Takže bou u rešu. Takže oni měli jít a co měli učinit? Měli obsadit. A teď se zastavíme u toho slovo rešu, to bou asi chápete, jít. To bychom pochopili. Ale co znamená to slovo jaraš v základním tvaru, z kterého máme ten imperativ rešu? Jaráž znamená doslova zdědit za dědictví, získat za trvalé dědictví. Víte, jak se řekne hebrejsky dědic? Hebrejština používá participium prezentu k vyjádření toho, který je ten nositel té činnosti.
16:57Takže když je dědic, tak je to někdo, doslova, angličně by tam bylo gerundium, to je přítomný průběhový čas, kdo je tím, který neustále to má, joréš. Takže doslova lékař se hebrejský řekne Rofé. To znamená ten léčící. Ten, který léčí. Rozumíte v češtině, jak to vyjádřit? Je to neustále.
17:35Ani Moré, jsem učitel, doslova vyučující Ješua, to je naprosto jednoznačně ten, který způsobuje spasení. To je dokonce hyfil, což je něco neúhořitelné, protože to není jenom, že to činí, ale on to způsobuje.
18:13hospodin je spasitel v hebrejštině, znamená, že on je ten, který způsobuje neustále, působí spasení. Takže když je někdo joreš a mají něco rešu, tak to znamená, že musí to získat. A získat to neznamená na 10 minut nebo na 50 let. Musí to obsadit a trvale vlastnit tak, aby to bylo předatelné a neustále držitelné. držitelné. Když se podíváme, já jsem si tady samozřejmě šikovně vzal přípravu na minulou biblickou hodinu, což je docela tragédie, když zjistíte v půlce slova, ale chvála Pánu Bohu, mám ty poznámky i z minula.
18:56Ale připravil jsem některé ještě texty doplňující. Když se vrátíme do té smlouvy Abrahama, tady vás poprosím o spolupráci. 15. kapitola, čtvrtý verš, čtvrtý a pátý, jestli by někdo mohl přečíst. 15. kapitula Genesis, čtvrtý verš, pátý. Tam se mluví o tom, že Abraham si stěhuje, Avram ještě tehdy, hospodinu. Kdo vlastně zdědí to všecko? Může někdo, prosím vás, přečíst nahlas? Tam se mluví o tom, že kdo nebude dědicem Avramovým? Eliezer.
19:59A víte, jaké slovo tam je použito při tom slově dědic? Joréš. Joréš. Takže obsadit je hlubší význam zdědit. Je to to stejné slovo hebrejštně, rozumíte tomu? Takže o co tu jde? Proč se nemohlo naplnit za krále Šelomu to zaslíbeň? Protože Izrael nezískal za vlády krále Šelomouna, za Eufrati, za dědictví. Co jsme četli, že se v té době dělo?
20:391. královská 5.1. Šelmo byl vládcem nad všemi královstvími. U Šelmo hajá mošel becho ha mamla chod. Od řeky Minha Náhar, a jak říkám, není tam Eufrat, ale to je výklad a správný výklad, od řeky Eufratu, po pelišské zemi až k hranici Egypta. Vead Kevul Mitzrahim. Přinášeli mu dávky a otročili Šelomounovi po všechny dny jeho života.
21:21Mošel, to je zase to participium prezentu, Kálu vyjadřuje, že on byl vládnoucí v té dané době, ale nezasahoval a neměl tu zemi za dědictví a ní neobsadil. Zaslíbení se musí naplnit ve všech bodech. Za doby krále Šelmouna, na tom se vykladači shodnou, Piper, MacArthur a další prostě, kdybyste chtěli studovat,
21:55tato země byla pod nadvládodou krále Šelmouna, nebo to území. Král Šelomo tam uplatňoval svoji nadvládu, ale všechny ty státy mimo Izrael, ještě v tom spojené království, víte, že k rozpadu Izraele došlo až za vlády jeho syna Rechobáma, tak měli své vlastní krále. a co bylo ještě zřetelnější, ty dále ctily své vlastní bohy.
22:30Takže nebyla tam rozhodně uplatňovaná ta duchovní nadvláda. Pouze určitá zpráva a podanství, řekli bychom vazalství. Ale my jsme si četli, že Pán Bůh přikázal, jděte a panujte, ne jděte a získejte za dědictví. Jak byste to ještě přeložili jinak? Buďte dědici.
23:05Takže na základě tohoto jsem i s ostatními premilenialistickými vykladači přesvědčen, že nemohlo dojít k naplnění toho, že by za vlády krále Šolmouna už Izrael získal zcela zaslíbenou zemi. Víte, je to tak vážné, že v 15. kapitole 6. verši čteme
23:43I uvěřil Abram hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost a řekl mu, já jsem hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského uru, abych ti tuto zemi dal, co? Do vlastnictví. Takže víte, vždyť na tomto verši stojí celá novozákonní teologie. Co mám na mysli? Co se opakuje? A na čem my vykládáme druhým lidem evangelium?
24:22No doufám, že ano. I uvěřil Abraham hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost. Protože spravedlnost je z čeho? Z víry, ale z jaké víry? Boží víry, z pásné. A ta má nějaký jasný předmět. A to je, komu Abraham uvěřil. Takže víra musí mít původ. Odkud je spásná víra, kde se bere, je od hospodina a je na základě slyšení čeho? Božího slova.
25:04Víravá tě uzdraví. Každý máme tu svoji víru. To už jsme si vysvětovali. V co věříme? Věříme v to, že spasení je skrze víru? Nebo jaký vlastně předmět, nebo jakou roli hraje víra ve spasení člověka? Je původcem naší spásy? Ne. Je nástrojem. Rozumíme tomu? My nevěříme ve víru, ale věříme Hospodinu. Věříme Pánu Bohu a Jeho slovu. Věříme tomu, co On učinil skrze Pána Ježíše Krista pro nás.
25:47a to je ten nástroj, kterým získáváme. Fyzicky, bychom řekli, spasení. Takže výra má předmět, má obsah. Ale tady je jasně daný i předmět té výry. Prosím vás, čemu Abraham uvěřil? Podle textu. Víme komu? Hospodinu. Ale čemu? Jeho zaslíbení. Jeho konkrétnímu zaslíbení. To nebyla všeobecná víra. Ale ta víra byla na základě toho zaslíbení. A toto zaslíbení se tahne jako červená niť celými dějinami spásy.
26:36Co pak Abraham uvěřil i v tomto zaslíbení ve Spasitele? Poradíte mi, konkrétně určitě nemohl vědět všecko, ale on uvěřil, že získá tu zemi za dědictví a že skrze jeho potomka dojdou požehnání všechny národy země světa. A to je víra v evangelium před příchodem pána Ježíše. Rozumíme tomu? Na základě čeho byly lidé spaseni v době před potopou? Skrze skutky? Ne. V té době nebyl ještě ani zákon. Tak skrze co byly spaseni před potopní lidé, bratře a cesty, to je zavažné, to musíme uvažovat.
27:30skrze víru, hospodina. Ale oni už také doufali, ty věřící, praví, protože víte, že ne všichni, zdaleka ne všichni před potopou došli z pásy. Ale což pak už pán Bůh neříká ve 3. kapitole Genesis prvním dvou lidem, Adamovi a Evě, ono zaslíbení? Což pak už tam není takzvané proto-evangelium, což pak už Eva s Adamem v ráji neslyšeli?
28:04No jistě, že slyšeli. Kde je ve třetí kapitole hned pod stvoření světa a popádu proto-evangelium? Ve tvém semeni, tvé símě mezi tebe a hada, mezi símě tvé a síměji položí hospodí nepřátelství. Ono jemu rozdrtí patu a to semeno rozdrtí hadovi hlavu. O kom se tam už mluví, když žena dostala hned po pádu zaslíbení.
28:45A to je proto Evangelium. Takže samozřejmě zjevení se rozšiřovalo, ale ty lidé věřili hospodinu tomu, co jim řekl. Věřili v Boha jako ve svého spasitele. V době zákona. Pomineme, skrze co byli lidé spaseni ze staré smlouvy? Skrze zákon Mojžíšů? Skrze zákon nebude a nebyl spasen nikdy. Nikdo. To říká vys Galackým. Doslovně. Takže oni věřili.
29:21A víte, proto si musíme uvědomit, jak je tahletá smlouva s Avrahamem důležitá, ještě říkám schválně Avram Tento text je opakován, list Římanům 4.1. Co tedy řekneme? Čeho dosáhl Avraham, náš praotec, podle těla? Jestliže by Avraham, jestliže byl Avraham ospravlněn ze skutků, má se čím klubit, ale ne před Bohem. Neboť co praví písmo, no a nech to pokračuje, třetí kapitola, čtvrtý, čtvrtá kapitola, třetí verš, co praví písmo, uvěřil Abraham Bohu a bylo mu to počteno za spravdnost.
30:07K samému tématu se vrací i Jakub, který vysvětluje, že spasení je ze skutku, je to tak. Ne, tak to chápou milně někteří vykladači písmo, no vykladači, protože písmo nám říká, že ze skutku není spasen vůbec nikdo, ale to, co tedy Jakub říká? Jakub říká, i naplnilo se písmo, které praví, uvěřil Abraham Bohu a bylo mu to počteno za spravennost a byl nazván božím přítelem.
30:37Všimáte si, jak se rozvíjí? Jedna, ta samá událost. Co nám řekl Pavel? Řekl nám něco o tom, že byl Abraham označen božím přítelem? A kdy byl Abraham označen božím přítelem? To nám zjevuje v komplexnosti písmo. Až v listu Jakubově. Ten okamžik nastal už při té noční obrovské scéně, při té mrákotě, kdy hospodinův posel prošel jako hořící pochodeň mezi rozpulenými těmi zvířaty a položenými holoubky.
31:18Takže vidíte stejná událost. Takže víra. Ale víra co? Je tady ta abrhámovská smlouva. a můžeme tedy násilně říct, no jo, tak pro ten Izrael to se nepovedlo, to se nepovedlo zatím, že jo. Izrael je velký jako Morava, přibližně. Za doby krále Šelomouna, Šelomou vládl většině tomu území, ale dál si tam uctívali svoje krásné stvůry, dál se děti prováděli a tak dále, ohněm a dál a dál.
31:58Takže to, že by bylo naplnění tohoto zaslíbení, my víme, že už král Šelomu byl sveden z cesty, když se na něho hospodin rozhněval a na konci života víme, že jeho srdce nestálo celé při hospodinu. A tak pán Bůh rozhodl, že po jeho smrti mu odejme část jeho království. To je smutné. Toto by mělo být naplnění toho zaslíbení a samozřejmě po smrti krále Šolmouna máme celé proroctví Izaiaše, Ozeiaše, všech proroků a ono se k tomu stále prorocí vrací. Zechariáš žil před králem Šolmounem nebo po krále Šolmounovi, to je dětská otázka.
32:43Po, co jsme četli v tom třetím vidění, že to město bude bez hrade, že bude tak velké, že tam bude takové množství dobytka, dokonce my ještě dál to budeme rozebírat, že nebude potřebovat hradby, protože kdo bude hradbou tomu městu? Hospodin sám. Opravdu se Izrael měl tak dobře, že do dneška nepotřebuje žádné zbraně, samozřejmě chápete, fortifikace, obraný opevnění, prostě hradby to si nemusíme představit jenom, že máme v Jeruzalémě hradby, ale to taky jsou děla, to je taky protiraketový deštník přeneseně duchovně.
33:28Opravdu je Izrael v skutečnosti tak na tom, že se nepotřebuje bránit, že nepotřebuje žádné hradby, fortifikaci? Každou chvíli slyšíte, že Izrael odklonil nějaké nálety, ale my čteme, že v tom naplnění sám hospodin bude tou hradbou A jak říkám, může hospodin lhát? První tytovy dva. Na základě naděje věčného života, jež před věčnými časy zaslíbil Bůh, který nemůže lhát.
34:06A který ve svůj čas, zase odměření času, zjevil své slovo ve zvěsti, která mi byla svěřena podle příkazu našeho zachránce Boha. Jeremiáš, co jsem vám říkal, furt ten verš opakujeme, co vidíš Jeremiáši? Jeremiáš odpověděl, vidím květ, nebo jete v Mlandloně. A co mu na to říká hospodin? Dopře si viděl Jeremiáši, doplňte mě, to už znáte. Neboť já bdím nad svým slovem, abych ho vykonal.
34:46Takže za krády Šelomouna ne. Opravdu ne. Dočasné podřízení izraelskému králi, ale dál úctívali vlastní bohy, dál sváděli okolní národy Izrael k modloslužbě, což nakonec vyústilo k čemu? No k samotnému babylonskému zajetí. A mohl by někdo ještě namítnout, ale hospodin přece řekl, že ty národy před níma nikdy nevyžene.
35:25A zkouším přemýšlet, co by ještě mohlo napadnout. Protože což pak hospodin neřekl, že ty národy nakonec nevyžene? My totiž čteme v Soudců 2.1. Hospodinův anděl pak vystoupil z Gilgálu do Bolkýmu a řekl. Vyvedli jsem vás z Egypta a přivedli jsem vás do země, o které jsem přísahal vašim otcům a řekl jsem, na věky nezruším svou smlouvu s vámi.
35:52Vy naopak neuzavřete smlouvu s obyvateli této země. Jejich oltáře strhnete, ale neuposlechlí jste. Co jste to provedli? Však jsem také řekl, nevyženuje před vámi, budou vám ostnem v boku a jich bohové budou pro vás léčkou. I stalo se, když hospodinu v anděl mluvil toto slovo ke všem synům Izraele, že lid pozvedl hlas a rozplakal se. A nazvali ono místo jménem Bokim a obětovali tam hospodinu.
36:35Takže my tady čteme, že hospodin změnil svoje slovo, změnil svoje zaslíbení. Víte, a tady zase musíme jít do písma a písmo vykládat písmem. Naprosto ne. Jaký je rozdíl mezi zákonem a zaslíbením? Jaké půdmínky kladl hospodin Avrahamovi, když s ním uzavíral smlouvu? Co měl Avraham splnit? Věřil. Dá?
37:15A co měl splnit? Nic. Ta smlouva byla totiž zcela a jednoznačně jednostraná. Tohle musíte znát ve dne v noci o půlnoci, protože to je tak tůležité ve vědění o našem spasení. Takže může hospodin na základě toho, že Izrael potrestal dočasně za jejich neposlušnou, zrušit dané zaslíbení, a byste měli citovat Galáckým, co říká poštol Pavel 3.16,
37:50Znáte 3.16, ale tak Jana 3.16, ale co Galackým 3.16? Je dobré znát Galackým 3.16, protože co říká Galackým 3.16? Zaslíbení byla řečena Abrahamovi a jeho potomku. Písmo neříká. Zase vidíte, že vlastně Pavel vás učí řečtinu a hebrejštinu. Protože já jsem teda, když jsme četli naše překlady, četl, že v té smlouvě jsou potomci. Ale Pavel nás upozorňuje, že ne. Pavel říká, že co říká písmo? A to opravdu v hebrejště je použité slovo zera. A jak věděli byste, jaké slovo, jak se řekne řecky, semeno, símě. No víte to. Sperma. Všecky lékařské pojmy mají kořen v řeště nebo v latině.
38:42Jeho potomku písmo neříká a potomkům jako by jich bylo mnoho, ale jedná se jen o jednoho a tvem potomku. A tím potomkem je kdo? Kristus. Říkám tedy toto, sedmnáctý verš. Zákon jenž byl dán po čtyřech z těch třiceti letech. Prosím vás, od kdy? 430. Vy byli jste.
39:16Smlouva s Avrahamem, sestoupení do Egypta, 400 let a výjítí z Egypta a na Chorebu v roce přibližně, pamatujte si, 14450 před Kristem došlo k vydání. Zákona. Teď jsem četl tak ze soudcům, kdy hospodin řekl, jste neposlušní, nebude. V zákonně to tak chodí. Děláš? Máš. Nemáš? Nebude. Ale co tedy?
39:55Mohl tedy ten zákon, který přináší i boží hněv a soudy, zrušit ono zaslíbení dané před 430 lety Avrahámovi? No ne, tak co říká písmo? 17. Říkám, tedy toto zákon, jenž byl dán po 430 letech, nemůže zrušit smlouvu, již předtím právoplatně potvrzenou od Boha a tak zmařit to zaslíbení.
40:26Prosím vás, co je součástí té smlouvy? V součástí té smlouvy mnoho biblistů vidí, že je, že přijde Mesiáš. Amen. To je to semeno, sperma, zera. Ale tak pán Bůh může zrušit půlku smlouvy a druhou zachovat? Byly tam dvě smlouvy uzavřené. Kolik smluv tam hospodin tehdy uzavřel s Avrahamem? Jirnu. A co je nedílnou součástí? Bratr Petr četl, že ve tvém potomstvu. No, tak to už nikdy nečtěte, ve tvém semeni.
41:08ve tvém potomku. Pavel to vysvětluje. Dojdou požehnání, ale přece součástí té samé smlouvy je i dědictví zaslíbené země pro koho? No, pro Izrael. V čele jenom spouze a jenom s jední osobou. Ani ne se šalamounem, ani... Ježíš v čele izraelského národa.
42:09Pokračuji 18. Nebo jestliže je to dědictví ze zákona, rozumíme tomu, můžeš, činíš, máš, nečiníš, nemáš, není jsi zaslíbení. Abrahamovi je však Bůh daroval skrze zaslíbení. K čemu tedy zákon? K čemu tedy zákon? A písmo odpovídá, byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení.
42:38Byl ustanoven skrze anděli, rukou prostředníka, prostředník však není jen pro jednu stranu, bůh však je jeden. Rozumíte mi, bratře a sestry, je vám toto jasné? Takže i to je hluboký důkaz, že Šelmoun není tím zaslíbeným potomkem, takže nemohlo za jeho vlády ani dojít k naplnění toho zaslíbení. Rozumíme tomu?
43:09Tak a teď třetí, poslední tedy zamišlení a to je, Abraham měl dle jasného svědectví písma více potomků. Je to tak? Kolik? Více. Tak my víme minimálně o dvou jmenovitě a o těch dalších nejmenovitě, nebo některé možná.
43:41To je velmi podstatné. Došlo tedy k naplnění zaslíbení skrze tyto potomky a samozřejmě věřím, že i ty důkazy, které jsme si podali, teď nám ukazují, že ta země zaslíbená skutečně ještě nebyla předána. Víme, že měl minimálně jednoho potomka syna prvního svého ze své egyptské otrokyně, Hagar, což byl Izmael. Dále čteme, že měl i druhou ženu po smrti Sáry, čili Keturu. Vemte teologicky, Abraham byl stařec, ale po smrti Sáry se nám ještě oženil a měl další syny. Možná i dcery.
44:30Takže bylo jich více. Není možné, že by třeba tyto potomci, a to jsou sousedi, bez debat jsou, tyto potomci Avrahámovi se staly otci celých etnických skupin. Z Izmála vzešly národy. A což pak tedy není naplnění, že právě tyto potomci mohli být těmi dědici a vlastně už dneska to všecko mají?
45:04No, rozhodně ne. A proč? Je pravda, že Abraham měl více potomků, ale my víme, že to zaslíbení bylo předáváno po celou dobu, jenom skrze jediného a jedinou linii. A to skrze syna zaslíbení. Kdo byl Abrahamovým synem zaslíbení? Izák.
45:36Co tedy čteme Galackým 4.2? Neboť je napsáno, že Abraham měl dva syny, jich měl jich víc, ale teď se soustředíme na Izmaele a Izáka. Jednoho z otrokyně a druhého ze svobodné. Ten z otrokyně se však narodil podle těla, ten ze svobodné skrze zaslíbení. Ale jako tenkrát, ten, který byl zrozen podle těla, pronásledoval toho, který se narodil podle ducha
46:07Tak je tomu i nyní Ať už vidíme konflikty Izraele ve vztahu k okolním národům, ať hledejme kořen tady už Ale tak i přeneseně duchovně, prostě neustálý konflikt mezi věřícími a nevěřícími nebo falešnými věřícími, protože ten narozený podle těla byl vždycky pronásledován a bude pronásledován tím, kdo se narodil jenom tra, ten, kdo je narozen podle ducha, bude vždy pronásledován a trýzněn tím, kdo se narodil jenom podle těla.
46:52Ale co říká písmo? A to nechcete slyšet, protože lidé říkají, tohle by přece pán Bůh nikdy neřekl. Ale co říká písmo? 4.30. Vyžeň otrokyni i jejího syna. Neboť syn otrokyně nebude. Cože? Nebude a čím nebude? Dědicem spolu se synem Svobodné, kontrolního sázka, dědic, hebrejštně, Jo, Réš, takže mohl zdědit Ismael tu zemi.
47:34Nebude dědicem, ale samozřejmě on není dědicem více věcí, co pak země, ale on není dědicem ani toho zaslíbení. Skrze koho tedy pokračovalo zaslíbení? Skrze Izáka. A pán Bůh to dokonce Izákovi stvrdil čím? Přísahal. Víte, a zase jsme u toho. Protože jak to bylo v tom zaslíbení? Protože to zaslíbení bylo totiž dáno Abrahamovi komu? Jeho potomkům? Jeho potomstvu? A co jsme si říkali Galackým 3.16? Kdo mi to řekne teď už? Neboť co říká písmo?
48:27Neříká potom kům, ale ulegej tois spermasin, to je dativ, množné číslo od sperma, spermie, ale říká kaj to spermaty, spermaty, to je dativ třetí osoba jednotného čísla, to znamená tvému potomku. Takže, víte, je to zřejmé, že ta dědičná linie opravdu musí jít jenom skrze Izáka?
49:05Víte, tady si jenom demonstrujeme to, co jsem vám už říkal. Jak studovat písmo? Stačí znát slova, překlady? Vůbec je důležité se v písmu zabývat nějakým rodem, číslem, gramatickým jevy? Víte, Matouš 5.17, nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky, nepřišel jsem je zrušit, nebož naplnit, neboť amen pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko, to je jota, jedna čárka, to je kerája, to je jenom ten zlomek z toho písmenka, ze zákona, dokud se všechno nestane.
49:41Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání, tak učil lidi, bude v království nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království nebes nazván velikým. Tak co potomci, potomstvo? Není to už takové prostě přenísel slova, bratři a sestry? Není to už z mé strany trochu moc vás zatěžovat nějakým rodem, číslem, pádem, osobou? Vyjímáme, jak je to důležité?
50:12Protože jestliže toto nepochopíme, tak můžeme jednoznačně dojít k milným závěrům, protože bychom si řekli, no tak to třeba zdědí, já nevím, pod Mohamedáním. Přesně, Nakada už to pojmenoval, kdo jsou potomci, ale děkujeme. Tak rozumíme tomu? Ne, oni nejsou dědicem ani toho území, ani toho zaslíbení. Jde totiž o každý detal, každý přesný gramatický jev. Ježíš Kristus samozřejmě ve svém lidství pochází odkud?
50:51Pan Ježíš je synem božím, věčným a přesto se stal zázrak inkarnace v dějinách lidstva, kdy druhá osoba věčně existujícího Boha sestoupila podle předem přesně daného plánu na tuto zem a pán Ježíš přijal lidství, stal se člověkem, přijal tělo, sarx. Se divíte, že říkám sarx, ale skutečně sarx. Takže dejme na to pozor, přijal tělo a odkaď to tělo přišlo,
51:31Bylo to símně. Přímý potomek je tedy z beder Evi. Neměl otce Adama v tomto směru. Byl ze semene ženy. Ale co je zajímavé, víte, čím začínají Lukáš a Matouš? Asi to přecházíte, že jo? Co tam je na začátku? A proč tam je? Ptali jste se někdy, proč je tam ten rodokmen? Má tam dvojí důležitost. Jedna vychází z druhé a druhá potvrzuje tu první.
52:13Proč je tam rodokmen Pána Ježíše? Je to proto, že nám chtěl Pán Bůh ještě víc rozšířit znalosti? Jistě, protože Židé jasně věděli, že Mesiáš musí přijít skrze Avraháma, Izáka, Jákova, všechny ty krále až po Davida a Šalomů je v jednom rodou kmenu zcela vynechán.
52:43Takže víte, v kterém je vynechán? Protože nikdo z těch potomků potom nebo je vynechán. Jsou tam dva potom rodokmeny. Od Davida se to dělí. V jednom je král Šelomov a i prokletý král vynechán. To jsem vám vysvětoval na minulých biblickách hodinách. Pokrevní mužská linie nemohla jít skrze královskou, protože pán Bůh přisahal, že nikdo z těch potomků neusedne na královský trůn.
53:21Ale my víme, že máme to dáno jasně, že pán Ježíš se narodil s obou stran z krále Davida, ale Josef pocházel z trochu jiné linie než Marie, Nátan. Přemýšlejte. A oba se spojili, takže pán Ježíš musel být právoplatným dědicem trůnu a to se stal, protože měl za otce přímou královskou linii ze strany Jozefa, ale pán Ježíš byl nebo nebyl synem Jozefa?
53:54No nebyl tělesně, ale tím, že Jozef si vzal Marii a přijal pána Ježíše, tak se pán Ježíš stal co? Právoplatným následníkem královského trůnu. A on se musel narodit z těla, které přišlo z krále Davida, on se narodil z Marie a ta je přímou potomkyní krále Davida, o které pán Bůh neříkal a nepřísahal, že nikdo z nich neusedne na královskou linii, protože byly znáta. Rozumíme tomu, jak je písmo dokonalé, jak je boží plán dokonalý.
54:34Takže čemu ty Rodokmeny? Amen. Řekli jste, potvrdili, co? Že Ježíš Kristus je právoplatným dědicem trůnu a že je Mesiáš. Ale na druhou stranu, co nám to ukazuje z druhé strany, jestliže Ježíš Kristus je právoplatným dědicem a Mesiášem podle Rodokmenu, tak tedy musí být i dědicem. Dědicem čeho? Amen. A co vlastně to přišel ten Gabriel říct? Marii, co jí přišel Gabriel říct? Nevrátil se snad k těmto věcem? No jistě, že, všímejte si, je v první kapitola, 31. verž, Lukáš
55:24A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš můj jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazvan synem nejvyššího. A pán Bůh mu dá trůn jeho, koho? Otce Davida. Navěky bude kralovat nad domem, pozor, čí? Nad církví, je to tak? Nad domem Jákobovým. A jeho kralování nebude konce.
56:00Tak bratři, pokud toto není miněno doslovně, nebo jak to mám chápat? Stalo se to? Pojďte mi ukázat, jak sedí pán Ježíš na Davidově krůnu. A kdy na něj usedl? Usedne, usedne a bude panovat nad tím? Nad církví, amen, ale o tom se tady vůbec ani Gabriel nezmiňuje, protože víte, že církev byla tajemstvím a kdy bylo toto tajemství zjeveno? Až na letnice, ale o čem tady přišel Gabriel mluvit?
56:39přišel mluvit o domem Jákobovým. Prosím vás, jak se jinak jmenuje Jákob? Izrael. Takže mohl bych říct, že bude věčně panovat nad kým? Nad Izraelem. Skutečně? Opravdu je Izrael teď pod vládou pána Ježíše Krista. Většina Izraela je stále v jasném vzdoru a zatvrzení. Více musí naplnit písmo. A my víme z listu Římanům, že část židů byla zatvrzena. A zůstane tak zatvrzena až do posledního času. Čili do druhého příchodu Pána Ježíše, kdy je napsáno, hle, spasitel přicházející, aby co učinil, odejmul bezbožnost od? Církve? Od Jákoba.
57:26A kdo se tu myslí, bratři a sestry, že by Jakob se znovu inkarnoval a musel si to ještě nějak vynahradit? Ne, myslí se zde jasně obrazně potomci Jákovovi, ale jací potomci? No, etnický Izrael. Bratři sestry, proč se tím strašně zabýváme? Protože přesně tady se lámou ty dvě teologické větve. Teologie, která vykládá, že církev nahradila Izrael a je tedy právoplatným dědicem zaslíbení a je o ním Jákobovým domem.
58:07A potom teologie, ke které se kloníme a kterou zastáváme my a kterou i si tady vykládáme a to, že jsme v premilionialistickém době, že čekáme teprve to mesiářské království, kdy pán Ježíš získá za dědictví přesně to, co Avraham dostal potvrzeno od hospodina. A já jsem přesvědčen na základě písma, že nelze to vykládat jinak.
58:35Protože Písmo od počátku učí i v Novém zákoně, že jsou zde tři rozdílné etnika. Nemáme být pohoršení komu, když žijete. Citujte verš. Apošto, Pavel, ať jíte, nebo cokoliv činíte, ne, to bylo pánu bohu, ale činíte to tak, abyste nebyli pohoršením komu. Já nemám tady ten verž poznamená, jen to v korinským a teď si myslím, že je to první korinským. Ať tedy jíte nebo pijte, nebuďte pohoršením a je tam zmiňován konkrétně. Izrael, boží církev a řekové. Já poprosím, aby to někdo našel ten verž. Je to ke konci, je to o tom mase a jedení masa.
59:31Takže zase, jestliže někteří vykladači říkají, že se tady mluví o takzvaném duchovním Izraeli, to tedy o té církvi, tak mně řekněte, co to jsou za nesmysle, když Apoštol Pavel říká, že část Izraele byla zatvrzena, jakože část církve byla zatvrzena, když tam dosadíme slovo církev, nebo když Apoštol Pavel říká, že židé se lhali ve víře, proč?
59:57protože usilovali o spravedlnost, která byla založena na jejich vlastních skutcích, ale pohané, kteří o žádnou spravedlnost neusilovali, tak ji dosáhli. A jaký pohané dosáhli na základě? Víry. Takže jestliže tady někteří vykladači, kteří zastávají teologii náhrady, říkají, že je tady duchovní Izrael, tak co je potom tohle?
1:00:23Rozumíme my? To jsou silné argumenty, které nám ukazují, že pouze a jenom je tady nutný takzvaný doslovný výklad To znamená, jestliže anděl Gabriel říká paně Marii, že se jí narodí syn a že usedne na trůn jejího otce Davida a že bude na věky panovat nad domem Jákovovým, tak to je jednoznačně míněn. Kdo? Etnický Izrael. Vyvolený ostatek.
1:00:59Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusalovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry. Říjmanům 9.30. Izrael však. Chápete, Izrael, který Izrael v tomto textu? Můžeme tam dosadit duchovní Izrael. ne, musíme tam dosadit etnický Izrael. Izrael však, ačkoliv usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli zákona nedospěl. Proč?
1:01:26Protože nevycházel z víry, nejbrž jakoby ze skutku zákona. Narazili na kámen úrazu, jak je napsáno, hle kladu na Sionu, kámen úrazu a skálu pohoršení a každý, kdo v něho věří, nebude zahamben. A Římanům 11.7. Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosahli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzení, jak je napsáno, Bůh jim dal ducha o tupělosti a oči, aby neviděli.
1:01:52Bůh to učinil, Bůh je zatvrdil. Jinak to nejde vyložit, to tady je napsáno. Aby očima neviděli, uši aby neslyšeli až do dnešního dne. Kdy mluví Pavel? Je to pod vzkříšení nebo před vzkříšením? Je to samozřejmě už v době po nanebevzetí Pána Ježíše Krista, jeho vystoupení. Ale co tedy? Zavrhl tedy Pán Bůh svůj lid natrvalo? No naprosto ne. A tak Pavel říká, nechci totiž, bratře, abyste nevěděli o tomto tajemství.
1:02:28Abyste nebyli moudří sami u sebe. A mně přijde, že církev se stala moudrá sama u sebe. Tenhle ten teologický směr byl rozšířen mezi reformátory. Prostě církev nahradila Izrael. Ale jako by Pavel nevaroval a neříká, abyste mi byli moudří sami u sebe. Tak co říká? Část Izraele se zatvrdila, byla zatvrzená, ale dokdy? Dokad nevejde plný počet pohanu. Prosím vás, kdo je tím Izraelem?
1:02:58Jestliže Izrael je církev, co to je za nesmysl? Část církve byla zatvrzená, než nevejde plný počet pohanů, když přece pohané tvoří církev spolu ze Židy. Takže buď je církev jednotkou, anebo je z toho guláš. Ale jestliže já si řeknu, že církev je církev a Izrael je Izrael, tak mi to teprve dává smysl. Nebo vám ne? Takže vykladači, který zde mluví o duchovním Izraeli, prostě znásilňují text. Ale text mluví jasně. A to bude má smlouva s nimi, 27. verš, až odejmují jejich říchy.
1:03:40Podle Evangelia, bratři, tady už to snad víc nejde, podle Evangelia jsou našimi nepřáteli. Prosím vás, může někdo být v církvi podle Evangelia našim nepřítelem? Co činí církev v církvi? No snad evangelium, ne? Vy těji jeden Bůh a tak dále. Ale co tady jasně říká, že židé jsou, co se týče evangelia, našimi nepřáteli.
1:04:11Ale pozor, podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce. Prosím vás, jaké otce? Abraham, Izák, Jákob a tak dále. Vždyť dary milosti a boží povolání jsou neodvalatelné. Takže ještě přidám poslední důkaz, a to důkaz etnický Izrael a mesiářská linie, Genesis 25.1.
1:04:44Tam je doslova napsáno, co tedy Abraham udělal s těmi ostatními syny, kteří se narodili Abrahamovi. Super. Tak, 25.1. Abraham si pak znovu vzal ženu, jmenovala se Ketúra. A porodila mu Zimrána. Vidíte? Tak jména tu jsou, ať jsme přesní. Zimrána a Jokšána a Médána a Midiána, Midián, to by vám něco mohlo říkat, ať si čí byl praotec, Jižbaka a Šuacha, Jokšána, Jokšán splodil Šébu a Dédána, synové Dédánovi byli Ašurejci, Letušejci po Leumejci,
1:05:31Ty synové Midianovi byl Éfa a Efier, Chánok, Abída a Eláda. Vidíte, tak buďme bych pristé. To je potomků teda, víme aspoň odkrát pocházel Midian. A víte, co Midian? Kněz z Midianu jeden vystupuje v písmu. Věděli byste o nějakém knězi, u kterého se oženil jeden významný boží muž? Přesně tak Mojžíšův Tchán.
1:06:04Byl kněz midiánský a on znal Boha. Títo všichni byli synové ketury. Abraham dal Izákovi všechno, co měl a synům konkubín, které měl, dal Abraham dary a ještě za svého života, jak by říkal brater, je poslal od svého syna Izáka na východ do východní země. Je zde tedy jednoznačně napsáno, že ani títo synové a jejich potomci nemohou být dědici zaslíbení.
1:06:36A proto znovu opakuju, nedošlo k naplnění tohoto proroctví. A my se tedy můžeme těšit, že to třetí noční vidění, které rozebíráme u Zechariáše, je stále, stále otázkou budoucnosti. A věřím, bratři, že si pamatujete i ty slova, kteréma jsem vás varoval z listu Římanum.
1:07:07A že už nebudete mít problém přijmout tu teologii, že prostě Izrael není církev. a že my, když budeme vykládat Zechariáše, tak si budeme jasně ukazovat, že je to proroctví, kde hlavní roli hraje kdo? Izrael. A nemůžeme potom ty věci zduchovňovat, musíme je vnímat doslovně, já to Izraelcům z celého srdce přeju, protože je psáno, že požehnám těm, kteří žehnají tobě a prokleju ty, kteří ti zlořečí, komu to bylo řečeno a kdy.
1:07:41Abrahamovská smlouva. Takže já se těším, až hospodin požehna Izrael, protože jestliže jejich zatvrzení znamelo naše spasení, co bude znamenat jejich uvěření? Život zmrtvých. Není to úžasné vidět takovou vyhlídku? Vždyť přece církev, když přichází na tuto zem, tak je po svatbě s Beránkem.
1:08:11a přichází kam? Přichází do Jeruzaléma, aby pán Ježíš usedl na trůn svého otce Davida a panoval tisíc let. A v té době bude Izrael tou nejdůležitější zemí na celém světě. A Jeruzalém bude tím nejdůležitějším městem na celém světě.
1:08:41a my budeme procházet Zachariáše a uvidíme, jak úžasné věci hospodin pro Jeruzalém a svůj lid připravil. Takže já vám děkuji za pozornost a zakončím krásným veršem z Žalmu 94.14. Dneska jsem si nepřipravil píseň, ale příště ji přinesu. A ta je na tomhletom motivu. Je to hebrejská píseň. Vždyť hospodin lid svůj neodvrhne své dědictví, neopustí, ký lojitoš adonaj amo ve nachalato lojázov.
1:09:22Co hospodin neopustí nikdy a co nikdy neodvrhne? Svůj lid a své dědictví. A Izrael je božím dědictvím.