Není pokání jako pokání
Výraz bůh je v přepisu na 72 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Žalm 51Židům 122. Samuelova 11Žalm 32Žalm 86Izajáš 29Římanům 8Římanům 102. Korintským 5Koloským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 0:51 Žalm 51
- 5:44 2. Samuelova 11
- 13:03 Římanům 10,9
- 28:27 Žalm 86,15
- 31:04 Žalm 32
- 33:52 Koloským 2,14
- 35:38 2. Korintským 5,17
- 40:23 Izajáš 29,13
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Tak pokoj vám, bratři a sestry a doufám, že se slyšíme dobře. Tak chvála Pánu Bohu, že můžeme být i dneska ve kšer takhle spolu a že můžeme odčekávat, co uslyšíme z Božího slova. Dneska dopoledne, když mluvil bratr Todd, tak on mi šel tak trochu na ruku, protože my jsme viděli o tom, já doufám, jestli pamatujete, co jsme viděli.
0:26My jsme viděli, že Pán Ježíš je soucitný, že je plný lásky, že je trpělý vy s námi a že je připravený nám odpustit. A my jsme viděli ten jeho charakter. A já bych chtěl, aby jsme i v tomhle světle, v tom, jak jsme dopoledne přemýšleli o tom, jaký je Pán Ježíš Kristus, tak aby jsme se dneska podívali do jedné tentokrát starozákonní pasáže.
0:51A my se budeme konkrétně dívat do knih Žalmů. tak já prosím, abychom společně otevřeli žálm 51 a my ho přečteme. A jestli aspoň trochu můžete, tak já prosím, abychom ke čtení božího slova povstali. Z úcty k tomu, že nečteme nějakou pohádku na dobrou noc, ale že to je boží slovo. Takže pojďme přečíst žálm 51, zde včteme boží slovo.
1:17Provedoucího chvál Davidu v žálm, když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Babšebě. Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství, podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení. Dokonale mě umy od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně.
1:42Proti tobě samotnému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak se spravedlivý, když mluvíš, si dokonalý, když konáš soud. Hle, byl jsem splozen v nepravosti, matka mě pokšala v hříchu. Hle, ty máš zalíbení vniterné opravdovosti a v skrytu mi dáváš poznat moudrost. Ošistí mě od hříchu izopem a budu kšistý.
2:06Umýj mě a budu nad sníh bělejší. Dej, ať uslyším veselý a radost, ať se zaradují kosti, které se zdeptal. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi kšisté srdce, ó Bože, obnov mé mnitru pevného ducha. Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého ducha mi neber. Vrat mi veselý ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.
2:34Budu vyučovat spůrníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě. Uchraň mě před proléváním krve, Bože. Bože, má spáso, můj jazyk jásá nad tvou spravedlností. Panovníku otevřímá mérty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu. Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil. Po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch.
3:00Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem. Ve své přízně pro každobro Sionu vybuduji jeruzalemské hradby. Pak se ti zalíbí spravedlivé oběti. zápalné oběti i celopaly. Tehdy budou obětovat bíčky na tvém oltáři. Pojďme se ještě stíšit před pánem. Tak, hospodine náš odkře, my tě chválíme dnešního večera
3:23a chceme tě prosit, aby si odměl všechno, co by nás mohlo rušit. Pane, prosím, zaměř naše srdce na tvoje slovo. Pane, moc tě prosím, ukaž nám, jak říšní jsme a jak milostiví jsi. Pane, já tě moc prosím, ať můžeme i dneska večer vidět tvůj charakter to, jak jsi milostivý Bůh a jak jsi nádherným Bohem, pane, tak my na tebe
3:47očekáváme, prosím, požehnej nám. Amen. Můžete se posadit. A já bych dneska večer rád upřel, já se tady znovu se tady budu sedát, upřel naše myšlenky na něco, pořád to jde dolů, nevadí, co se v dnešní době moc nenosí, protože to, o čem chci mluvit, tak totiž jde ruku v ruce s pokorou a ne s takovou průbojností, která se nosí v dnešním světě.
4:17Dnešní dny nedávají prostor pro to, aby člověk byl pokorný, aby byl spíše takový, ano, pokorný, aby byl spíše dole. Co dneska se razí? Dneska se razí, abychom měli, abychom byli silní, abychom měli ostré lokty, abychom se nedali, pardon, abychom měli široká ramena. Ale v dobách, ne tak dávných, byly věci, které už dneska jsou jistě, ale pomalu pryč.
4:44A jednou z nich je právě pokání. A jakkoliv dneska to slovo pokání, možná když se zeptáte nevěřících lidí, co znamená pokání, tak si vybaví jenom, že to někde slyšeli v kostele, že si někdo uložil veliké pokání. Nic lepšího se mi takhle v tomhle kontextu nevybavilo. ale i když dneska tenhle pojem je nepochopený, tak my před sebou v žálmu 51 máme jedno takové pokání zaznamenané.
5:11A máme unikátní žálm v tom, že tady máme modlitbu pokání, která je inspirovaná božním duchem. Jinými slovy, nemůže tam být nic špatně, protože pán Bůh to vedl jako zbytek písma. A taky uvidíme, co je tedy správné pokání, protože není pokání jako pokání. Já jsem to dnešní kázání pomenoval opravdové pokání a my uvidíme v pěti takových charakteristikách pět vlastností, které má skutečné biblické pokání, které obnáší.
5:44A tak v prvních dvou verších tohoto žalmu, tak my se dočteme o autorovi, dočteme se o okolnostech, které dali vzniknutí tohoto žalmu. a pochopení těch událostí je naprosto klíčové, aby jsme potom porozuměli tomu, co David vyznává Pánu Bohu. Autorem, jak už jsem řekl taky, je král David a to po události, která je zaznamenaná v 2. Samuelově 11 a 12.
6:14Nebojte, nebudem tak šíst, to by jsme tady byli dlouho, ale pojďme si ty dvě kapitoly tak trochu zhrnout. David se prochází ve svém domě a vidí krásnou ženu. Ve svém srdci neodolá, on si nechá pozvat k sobě, protože je přece král. A to s jediným cílem, aby s Batšebou dělal věci, které Batšeba může dělat pouze se svým manželem Uriášem,
6:43který v té době je ve válce a bojuje za svého krále Davida. Stalo se a Batšeba otěhotněla? A David se snaží zakrýt, co se stalo, Tím, že Uriáše přivolává a první mu říká, hele Uriáši, parafráze, hele Uriáši, dej si pár dní volno, jakou by mu říkal, že ho propouští na dovolenou. Ale Uriáš říká, že nikam nepůjde, že přece nemůže svoje spolubojovníky v té válce,
7:13v tom boji, který vedli, nechat jen tak a dát si nohy na stůl. Tak tenhle plán Davidovi nevyšel. A tak on přichází s někším ještě horším. A nechává všechno zinscenovat tak, že Uriáš je v boji, je to ta nejhorší situace a najednou všichni jeho spolubojovníci se rozprchnou, Uriáš tam zůstane sám, ale bude to vypadat, jako by ho zabili spolubojovníci,
7:38ale ve finále, nebo ve skutečnosti, je to vlastně zinscenovaná taková zrada, vražda, můžete to pomenovat, jak chcete. Já jsem si tady napsal, že to je řízená vražda, tak nevím, co říkáte na tenhle pojem. David si myslí, že tímhle, co udělal, protože ono z toho pravdu stalo, Uriáš umírá a on si myslí, že nadším vyzral, že se mu to podařilo, že už nikdo na nic nepřijde.
8:05Potom však přichází prorok Nátan, to je o kapitolu dál, a jako ilustraci králi Davidovi vypráví takový příběh o jednom bohatém muži, který měl stovky ovcí, ale protože byl tak lakomý a byl tak sobecký, tak nechtěl ani jednu z nich věnovat chudému muži, který k němu přišel, nebo chudému muži muži, který k němu přišel a on si najde chudého muže,
8:29takového chudáka a jednu jedinou ovečku, kterou ten chudák měl, tak mu bere a připraví jako hostinu pro toho jeho hosta. Davidova reakce na tenhle příběh je taková jako planoucí, on pro něho žádá smrt, ale Nátan ho konfrontuje a říká mu, Určitě, jestli to pamatujete. Ty jsi ten muž. Je to o tobě, králi. Jmenem hospodina ho konfrontuje a navštěvuje se soudem.
8:58A my bychom mohli říct, že mu Nátan trochu parafrází, říká, Davide, ty jsi dostal tolik věcí. Ty jsi měl všeho víc, než jsi potřeboval. Od pána Boha jsi dostal moudrosti. On ti dal království. Žehnal ti. Všechny nepřátelé ti postavil pod nohy. a ty jednáš takhle věrolo mě, budeš souzen a soud na tebe a na tvoje potomky bude velmi, velmi tvrdý.
9:26V téhle chvíli se vlastně dostáváme situačně do dnešního žalmu, protože David pod tíhou téhle konfrontace proroka Nátana, tak ta je jako poleva a činí pokání. A tady máme první vlastnost našeho nebo toho opravdového pokání. Tou první vlastností je, že opravdové pokání se opírá o Boží milost. Pojďme do veršů 3 až 4.
9:53Tam se píše. Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosedenství, podle svého hojného slitování, vy máš má přestoupení. Dokonale mě umyj od mého provínění a od mého hříchu mě očisti. První, co David dělá v tomhle žálmu, tak vidíme, že se odkazuje a obrací na boží milost a na boží milosedenství, na boží lásku.
10:21Protože tyhle všechny věci jsou obsaženy v tom jednom hebrejském slově, které v tomhle verši najdeme. Je to slovo cheset, možná už jste ho někdy někdy slyšeli. Je to jinými slovy, on říká smiluj se pro tvou velikou věrnou lásku. A David věděl, že protože tak moc zhřešil, tak jeho jedinou naději je, že pán Bůh s ním bude zacházet jinak, než si zaslouží.
10:49On věděl, že kdyby s ním pán Bůh zacházel tak, jak si zaslouží, tak ho nečeká nic jiného než soud a trest. A David věděl, že boží láska je vytrvalá, že je stála, že je věrná. To je všechno, co tento slovo cheset znamená. On věděl, že na lásce Chesed stojí smlouvy, které pán Bůh uzavřel s Izraelem. A jak jistě víte, tak často to byly jednostrané smlouvy.
11:13Kdy to nebylo podmíněné, jestli mě budete poslouchat, tak já vám požehnám. Ale hospodin sám při svojem méně přísahal, že tohle bude dělat. Pán Bůh není jako my, kteří se ráno probudíme a večer jsme jiní. Boží láska je stála. David věděl, že je poskvrněný hříchem a verše 3 a 4 zmiňují tři takové různé stránky hříchu.
11:36My je tady máme vykreslené, jsou to termíny přestoupení, provinění, hřích. A on prosil Pána Boha, aby ho očistil, aby ho obmyl, aby před Bohem mohl být zase čistý, aby mu Bůh hříchy odpustil. A tak, bratři a sestry, stejně jako David, ani my dneska Nemáme nic jiného, k čemu se můžeme dovolávat, než milost Boží. Nemáme žádného jiného advokáta, žádného jiného právního zástupce, než Ježíše Krista,
12:11který by naše hřichy mohl smít. Tak ještě jeden pokus tomu dáme. A pak už to nebude. Ale myslím, že to netop, tak se nedá nic dělat. Nemáme žádného jiného právního zástupce, který by naše hřichy ututlal, který by je nějakým způsobem zametl pod koberec. A nebo by se jako dneska advokáti někdy dělají, že jsou velmi umní a výřeční, tak se z toho nějak vymluví
12:34a ono to nějak dopadne. Ne, náš zástupce, náš advokát, Pán Ježíš Kristus, se sám stal stělesněním toho, co znamená slovo cheset. Boží milostí tak za naše hříchy zaplatil na kříži. Boží láské neměná, víte proč? Protože Bůh sám se rozhodl zachránit. Možná si ale říkáte, proč máme kšenit pokání, když už jsme křesťané,
13:03když už jsme jednou kšenili pokání ze všech našich hříchů. Přece jako obrácení lidé, tak už máme hřichy odpuštěné. Vždyť v Římanum 10.9, možná ten verš znáte na spaměť, tak říká dvě věci. Vyznej a věř. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako pána a uvěříš-li ve svém srdci, že o Bůh skříl jsem zmrtvý, budeš spasen.
13:25Víte, ale víra a pokání jsou dvě věci, sice rozdílné, ale jsou to věci tak spojené, které jdou ruku v ruce, že se vždycky budou vyskytovat společně. Podobně jako když máte bouřku, tak se vždycky bude vyskytovat blesk a hrom. Tak stejně tak máme víru a pokání. Tak když jdeme za Bohem a vyznáváme hříchy, tak my nepopíráme,
13:49že pán Ježíš už zaplatil. Neříkáme, že Ježíši zaplať znovu. Ale my vyznáváme, že jsme zhřešili My děkujeme Pánu Bohu, že již zaplatil Že my se můžeme opřít do tu jistotu, že už je dokonáno A z toho pramení také mimo jiné to, že už nejsme od roky hříchu A že můžeme vstát, že se můžeme snažit s Jeho pomocí žít
14:12Dále svatý život A že můžeme změnit naše smýšlení, naše jednání To je mimochodem to, co pokání znamená Díky tomu, že už je zaplaceno a že Pán Bůh z nás udělal nový stvoření tak změna je možná. To je strašně důležitý. A dobře to vystihl Martin Luther, když řekl, že náš život musí být jedno velké pokání.
14:34Znamená to tedy, když máme znovu a znovu a znovu činit pokání a jedno velké pokání, že pokaždé, když zhřešíme, tak se jako křesťané ocitáme v nějakém nebezpečí. A pokud hned nebudeme činit pokání a stalo by se, že umřeme, tak kdo ví, jak to s náma dopadne? Samozřejmě, že ne. Ostatně takové věci učí například římskokatolická církev,
14:56ale v písmu tohle nikde není. Luther si velmi dobře uvědomoval skutečnost, že spasení je pouze z milosti. Ale taky věděl, že žádný den v životě nemůžeme ztratit pozornost nebo okši z té reality toho, že jsme prostě vyníci, že jsme hříšnici a že hřích po té době, po tom, co uvěříme, nepřestává být vážnější v božích okších.
15:20A že milost a odpuštění v Kristu nepřestává být vzácnější den ode dne, jak dále chodíme s Kristem. Tak milovaní, kdyby jsme nebyli viníci, tak nepotřebujeme spasitele. Chápete? Kež si tohle stavíme denně před oči. Kež je náš hřích hořký a milost sladká. Kež je vzácná a nezasloužená. Kež neze všední, bratři a sestry.
15:46Kdyby naše láska a vděčnost Bohu vyprchala, podobně jako, já to moc nerozumím, ale tak si to představuji, že si domů přinesete nějaké bylinky a ony hezky voní, třeba levanduly, to ještě když jsem bydal s rodičmi, tak jsme tak třeba měli, tak postupně vyprchá to aroma. A tak kdyby z našeho srdce vyprchala láska a vděčnost Pánu Bohu,
16:10tak stejným způsobem postupně, když si ji nebudeme znovu a znovu připomínat, tak taky vyprchá touha se mu líbit. Touha ho poslouchat a následovat ho, žít pro něho. Jeden výborný teolog, jestli si píšete poznámky, tak si napište jeho jméno, a kazatel Artur Pink, tak on řekl, křesťan, který přestal činit pokání, přestal duchovně růst.
16:32A já věřím, že má pravdu, protože pokání je znakem duchovního růstu. Jiný teolog, Oswald Chambers, pak zase trefně prohlásil na adresu pokání tohle. Pokání vždycky přivádí k člověka do bodu, kdy říká, já jsem zhřešil. A ten nejistější důkaz, že pán Bůh pracuje v člověku, tak je ten, když tohle říká a když to tak taky opravdu myslí.
16:57A já doufám, že to chápete, protože důkazem toho, že Pán Bůh v nás pracuje, není, že nikdy neuděláme žádný hřích My víme, že jsme hříšnici a že zkrátka budeme hřešit A Pán Bůh to ví, že budeme hřešit Ale důkazem Boží práce v nás je, že náš hřích vidíme a že z našeho hříchu kšiníme znovu a znovu pokání
17:19A že se odvoláváme na Boží milost Tak přátelé, taky nekšiníme pokání z důvodu, že bychom se báli, že by další náš hřích možná mohl zrušit Boží milost. O tomu jsme se bavili. Ale my kšiníme pokání a hříchy vyznáváme proto, protože se mu chceme líbit. To musí být tou motivací. Právě proto musíme k Pánu Bohu utíkat.
17:45Ne proto, že se ho budeme bát, ale právě proto, že mu věříme, že on je milující otec a proto k němu můžeme přicházet. a že ho nás neodmítne, že nás nevyžene ven, který nás už neopustí a nenechá padnout, nenechá zemřít na věky. A tak to nás dostává do druhého bodu kázání. A to je to, že opravdové pokání uznává svůj hřích a svoji vinu.
18:09My se podíváme do dalších třech veršů, to znamená do veršů 5 až 7. Já se to tady taky nemusím ani listovat. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé ve tvých oších. A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud.
18:33Hle, byl jsem splozen v nepravosti, matka mě popšela v hříchu. Vidíte, David svá přestoupení nepopírá, ale uznává. Rozpoznává svoji osobní vinu. A je pozorůhodné, když uděláme srovnání Davida a Adama z Genesis. Jenom tak si vybavte, co se děje v Genesis. Když Adam s Evou zhřeší, pán Bůh za nimi přichází a konfrontuje s tou realitou.
19:03David se nevymlouvá jako Adam, jako Eva, jako já a možná i ty. On nesvádí svoji vinu na ostatní, na okolí, Na to, že chtěl takové a makové, že měl takovou a makovou náladu. Hlavně ne já, můžou za to jiní lidi. Že je jenom člověk, že přece každý dělá chyby. On hřích uznává a je zdrcený svojí vinou. A my to vidíme, kdybyste si psali poznámky, nebo si tam chtěli nalistovat.
19:32V 2. Samolově 12.13, kde máme ten zápis té události. Pod tíhou Nátanovi konfrontace reaguje a říká tohle. Velmi jednoduše. Zhřešil jsem A to není, že by to řekl jen tak Ale on je zlomený, on je zdrcený Jeden můj oblíbený kazatel tak řekl, že David byl plný výmluv Ve svém srdci a plný nápadů Jak to zamaskovat, jak to zaméc pod koberec
20:02Ale pouze do té doby, než Nátan nepřinesl ostrý meč božího slova Který rozsoudil myšlenky, motyvy, všechno nevyřčené, všechno neviditelné Přesně jak to říká židlům 4.12, že boží slovo je ostrější než jakýkoliv dvoucečný meč. A tak my, kdo jsme tady? Boží slovo Davida zlomilo. A on si uvědomuje, že je vinen. Jak často, stejně jako David.
20:31My velmi jednoduše vidíme hříchy druhých lidí, když se koukáme kolem sebe. Ale v uči hříchů, v nás samotných, tak jsme často velmi, velmi slepí. A právě proto potřebujeme boží slovo, protože boží slovo nejenom, že je meč, ale je taky zrcadlem. Je tím nejlepším zrcadlem, před které se můžeš postavit. Tak dělej to kšasto.
20:52Není to jen nějaká povinnost, to na to zase spadne. Ale můžeme tomu dát šanci. To je hřích. My taky pořád paráme, ale vašek na to má lék. Pardon. Tak kde my jsme skončili?
21:22My jsme skončili u toho, že boží slovo je zrcadlo, že? Já doufám, že dáváte pozor. A že je dobré se před měl stavět a že to potřebujeme dělat často. To není jenom nějaká povinnost a nějaká nepříjemnost, kterou pán Bůh nám chce naložit, aby jsme něco dělali, že si musíme kříst Bibli a že nám říkají ve sboru, že si musíme kříst Bibli každý den.
21:46Stavět se před tohle zrcadlo je to nejlepší pro tvůj růst, pro tvoje srdce. A mimochodem, pokud Galackým 6.1 až 2 říká, Že máme nést břemena jedni druhým tím, že se navzájem konfrontujeme s hříchu. Já vám to překštu, kdybyste mi nevěřili. Bratři, kdyby byl někdo i přistížen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti
22:11a dávej si každý pozor sám na sebe, aby si i ty neupadl do pokušení. A teď druhý verš. Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův. A ten kontext je ten verš jedna, jo? Aby bylo jasno. Tak pokud Galackin 6.1.2 říká, že tohle je způsob, jak máme nést břemena jedni druhým, tak potom jít za někým a říct mu o jeho hříchu, to není útok na jeho osobu,
22:36ale to je ta služba, kterou mu děláme z té největší lásky. Kdy my vystupujeme z naší komfortní zóny, jdeme k tomu člověku a máme o něho zájem, i když to možná bude bolet. Potřebujek zrcadlo písma. Já potřebuju zrcadlo písma. A bratr a sestra vedle tebe potřebují zrcadlo písma. Dokud se vymlouváš jako Adam v ráji, tak nemůžeme mluvit o pokání.
23:03Za kšátkem pokání je právě rozpoznání vlastního hříchu. A tak ve verších 6 až 7 David vypočítává hloubku jeho hříšnosti a vážnost jeho provinění. Co tam vidíme? On si uvědomuje, že jeho hřích směřuje v uči Bohu, že jeho hřích hněvá Boha a taky ví, že jeho hříšnost není nic překvapivého. To vidíme ve verši 7.
23:33Víte, David, kterého pán Bůh zlomil, tak si uvědomuje, že už jenom kvůli tomu, že má hříšné rodiče, tak sám je hříšníkem. A to je velmi cenný princip, protože my nejsme hříšníci, protože hřešíme. Ale my hřešíme, protože jsme hříšnici. Protože jsme se narodili jako hříšnici. A přesně v téhle pravdě ta realita boží věrné lásky
23:55a vytrvalého milosedenství je ještě víc dechberoucí. Jak říká rád náš kazatel a ještě jeden jiný kazatel, tak ten diamant pomyslný boží milosti mnohem víc vynikne na tom tmavém podkladu hříchu, než kdybyste ho ve zlatnictví ukázali někde na nějaké nablízkané mramorové podlaze. Proto se dává dieman vždycky na tmavý podklad.
24:24A stejně tak boží milost ve světle hříchu, no ve světle, spíš ve tmě hříchu, zazáří více. Tak David si uvědomuje, že hřích je vážný. Že to je rebelie vůči pánu bohu. Že to je sprostá snaha sesadit pána boha z trůnu a dosadit tam nás místo něho. Právě proto je hřích tak vážný. Nějak to nefunguje, tak já to budu vždycky tak zvedat. Pardon.
24:52Je to podobné jako v Izáši, v šesté kapitole, kdy si Izáš uvědomoval, že prostě já jsem já, pán Bůh je takový, jaký je, a když to srovnáme, tak já jsem zkrátka mrtvý muž, protože jsem mužem nečistých hrtů a bydlím v lidu nečistých hrtů. Izája říká, že jeho svatosti vůbec nemůže ani kšelit. A tak my potřebujeme přesně takhle přemýšlet jako David o našem hříchu.
25:21Musíme zapomenout na představy, že hřích je jenom nějaký osobní selhání. Nebo že s nám něco nepovedlo. Nebo že je v rovině jenom vůči druhým lidem. Ne, Pán Bůh je primárně na horizontální rovině. Mezi námi, mezi Pánem Bohem. A samozřejmě, když jde o hříchy vůči druhým lidem, tak se k tomu přidává i ta druhá taková pomyslená osa.
25:41Opravdu uvažuji o tom, jak vážný je hřích. Prosím tebe. Písmo říká, že mzdou hříchů je smrt a je odsouzení v pekle. A hřích stál nejvyšší cenu božího syna a kšasto má dusetky na celý život. A ty si myslíš, že to je jenom selhání? Že to je jenom něco, co se nepovedlo? Hřích se kšasto vrývá do naší paměti. A David, my víme, že nesl následky hříchu, i když činil pokání.
26:10A stejně tak to funguje i u nás. Šestokrát na detaily, na níterní detaily hříchů. Nezapomeneme celý život. A budou v nás a budou nám připomínat, jak hříšní jsme. A budou nám připomínat, kam už se nikdy nechceme vrátit. A pokud si myslíš, jestli tady sedíš a myslíš si, že Krista, kterého kážeme, nepotřebuješ, tak seš tak pošetilej, ty tak bloudíš.
26:34A jenom uvažuj nad tím, jak vážný hřích je. Pán Bůh vyžadoval za hřích život svého dokonalého božího věčného syna. A můžeš si být jistý, že bude vyžadovat i tvůj život, tvoji duši. Ty potřebuješ Krista, nemáš jinou naději. A my, kteří jsme znovu zrození, tak potřebujeme zkoumat denně, Jak reagujeme, když jsme druhými, anebo duchem svatým v nás, konfrontování a usvědčování z hříchu?
27:08Bratři, sestry, jsme rychlí k výmluvám a k zlehčování, anebo k pokání. Jsme rychlí k píše, anebo k pokoře, která uzná, že Pán Bůh je svatý a my ne. Ale chvála Bohu, že náš hřích je sice mnohý, že děláme hodně hříchů, Ale boží milost je vždycky, vždycky, vždycky víc. A proto musíme být pokorní a musíme projevit, to je mimochodem aplikace,
27:36i milost druhým lidem, když stojí před námi a my si říkáme, to je takový hříšník, je tak hrozný, zase udělá tu stejnou věc. My nejsme o nic jiný. A tak stejně, jako máme mít jasný a správný postoj a pohled na naši hříšnost a na naši vinu, tak taky potřebujeme být upevnění v jistotě, a v naději odpuštění, která je v Kristu.
28:01A to nás přesouvá do třetího bodu. Víte, opravdové pokání totiž důvěřuje v boží odpuštění. To jsou verše 8 až 10. Stejně jako pevně a uvědoměle David mluvil o svoji vině a nerozporovali, tak nyní pevně mluví o božím odpuštění. On se nezmítá v meznaději, ale spoléhá na Boha, který miluje tou láskou Chesed, který je milostivý,
28:27který je, jak říká Žalm 86,15, pomalý k hněvu a bohatý v milosedenství a milosti a věrnosti. Opět i v tomhle Žalmu, proto jsem ho zmínil, máme to stejné hebrejské slovo chesed. A přesně na tohle naráží a poštol Pavel v Efeským ve 2. kapitole, ve 4. verši. Když potom, co vymenoval náš duchovní stav, a vy to určitě znáte,
28:52když jsme byli mrtví v hříchu, nepřátelé Boha, dělali jsme si, co jsme chtěli, tak on ten pomyslný reflektor otáčí a co říká ve verších 4. Ale Bůh, bohatý v milosedenství, pro svou velkou lásku k nám. A pak pokračuje a celou pasáž mluví o spasení. Mluví o Kristově díle, o tom, o čem přesně mluvil včera brater Petr.
29:19Můžete si to tak hezky propojit. A tak Davy dává jistotu, že pán Bůh má moc ho okšistit. Očistí mě Izopem a budu čistý. A to, že zmiňuje Izop, to není jen tak, to není, že by řekl kopřiva. Možná tam tehdy kopřivy neměly, ale Izop má velkou symboliku, protože Izop se právě používal ve starozákonních obřadech k posvěcování a k očišťování, aby poté kněži mohli vstupovat
29:44k tomu, aby sloužili pánu bohu, aby vykonávali službu pánu bohu. A tak David má jistotu, ale také prosí, aby pán Bůh změnil to jeho smýšlení. Aby nebyl stejný, aby mu zazářil pán Bůh v jeho srdci. A on věří, že pán Bůh je mocen to udělat. To vidíme ve verši 10. A tak bratře a sestry jedině duch svatý tohle dokáže udělat.
30:10Nikdo jiný. Víte, David na rozdíl od Jídáše, tak nezůstal v pouhé lítosti, nezbavil kufry a nešel se oběsit. A tady je ten rozdíl, chápete? Ten rozdíl není v tom, jestli zhřešíme. Ale ten rozdíl je v tom, co s tím uděláme. David totiž jde za Bohem a věří, že v jeho milosti mu pán Bůh odpustí. A pán Bůh mu tohle připokšítává za spravedlnost.
30:38A my vidíme, že pokání je víc, než jenom pocit nějaké lítosti nad hříchem. Tam to nemůže skončit. Vidáš taky litoval svého hříchu, to víme. Ale nekšenil pokání. Neuvědomoval si ten rozměr a nechtěl být usmířen s Pánem Bohem. A víte, já chci zmínit ještě jednu věc ve verši 10. Tak my vidíme, anebo verš 10 mluví o kostech, které Pán Bůh zdeptal.
31:04A v jiném žalmu, v žalmu 32, to taky napsal David a odkazuje se to na stejnou událost. Vy jsme se dokšetli, že než svůj hřích vyznal, tak jeho kosti chřadly. Tíha jeho hříchu na něm ležela. Pán Bůh ho zatváčil do kouta, zdeptal ho. David ví, že to udělal pán Bůh. A tak v dnešní době my zase slycháme, že nemůžeme dělat nebo říkat lidem negativní věci,
31:30že přece musíme lidi pozbudit skrze pozitivní věci. A že přece pán Bůh by nikdy do našeho životu nedával věci, které nás zdeptají, ale spíše které nás zlepší náladu. Už tím pán Bůh nás miluje, ne? A my možná velmi rychle odsoudíme věci, jako je Evangelium Prosperity, ale někdy třeba věci jako tohle nám těmi pomyslnými detektory tak nějak uniknou.
31:55Říkal poslední pokus, ale tak co se dá dělat. A já doufám, že vidíte, bratři a sestry, že zlomenost nad hříchem je dobrá. Že to je od Boha, že jako říká Židům 12.6, Tak jako nás Bůh jako otec kárá, tak že nás i láme kvůli hříchu. Dneska se nenosí být v popelu a v pokání a zlomení hříchem, obtěžkání vinou. Ale to je to, kam nás pán Bůh nechává dojít.
32:25Díky, to je důležitý. Pokání je víc než jenom pouhý pocit lítosti z hříchu, nebo ještě lépe sebe lítosti. A tak Pán Bůh nás zlomí, ale s tím záměrem, aby nás potom obnovil. A to je v čtvrtý bod kázání. Opravdové pokání totiž touží po obnově vztahu s Bohem. To máme v verše 11 až 15. David prosí Pána Boha, aby před ním mohl stát znovu.
32:55Jenom si to přečtěme. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi kšisté srdce, o Bože, obnov v mé mnitru pevného ducha. Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého ducha mi neber. Vrať mi veselý ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha. Ještě patnáctý verž, abych vznikl komplet. Budu vyučovat spurníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě.
33:25David ví, že kdyby sám pán Bůh nebyl aktivní a kdyby nesmazal tu jeho vinu, tak je bez šance. My nemůžeme jít a nemůžeme smazat naši vinu. Hřích je jako ta nejhorší skvrná, neexistuje žádný prášek, kterým byste to natřeli, ale naopak, když se budeme naší vlastní silou snažit smazat naše hříchy a nějak to vyřešit, tak budeme ještě víc a víc špinavější.
33:52musíme utíkat za Bohem a prosit Ho, aby On nás okšistil. A je to pozbudivé, protože přesně tohle víme, že Pán Bůh v Kristu udělal i pro nás. Jak říká Koloským 2,14, tak On ve svém synu smazal dlužní úpis, který proti nám svědčil. Kristus ho vzal na sebe a my nyní můžeme před Pánem Bohem stát, jako by tam žádný dlužní úpis nebyl.
34:18Proto na naše hříchy už nikdy nespomene, jako by nebyly. Ne, že by pán Bůh měl Alzheimera a zapomínal nějak nekontrolovaně a někde to schoval a nevěděl a pokud si na to nikdy nespomněl. On vědomně už na naše hříchy nikdy nespomene. Víte proč? Protože pán Ježíš, Kristus, je na kříži odnesl, vzal je na sebe a už na ně pán Bůh nikdy nespomene a my můžeme být naprosto jistí.
34:45A nebude jako my, že by po deseti, po dvaceti, po třiceti letech ty hříchy někoho druhého zase vytáhl. Bratři a sestry, o tohle se můžeme opřít, protože písmo to říká. Naše nevěrnost nemůže zrušit boží věrnost, protože pán Bůh nemůže zapřít sám sebe to, jakým pán Bůh je. A my se chceme opírat ne o naše pocity, ale o to, kým pán Bůh je, o jeho charakter.
35:12Ano, my hřešíme, ale římanům osobě jedna říká, že není žádného odsouzení pro ty, kde jsou v Kristu Ježíši. Nad to vidíme ve verši 14, že pán Bůh obnovuje jeho radost Ve verši 15 tak vidíme, že mu dává touhu světšit a varovat druhé lidi A tím důvodem je, protože z nás kříní nové stvoření To my mimochodem víme, určitě ten verš někteří vás i znáte naspaměť
35:382. Korintským 5.17 říká, že kdo je v Kristu, tak je nové stvoření Ve verši 13 máme jedno takové docela obtížné místo. Tady máme ve verši 13 napsáno Neodvrhuji mě od své tváře, svého svatého ducha mi neber. Bojí se David, že by mohl přijít o spasení? Nevíme jistě. Moje odpověď je, já říkám, že nevím, moje odpověď je, že možná,
36:09ale odpovídám na to, jestli se David bojí. Já neodpovídám na to, jestli může ztratit spasení. Protože my víme skrze celé písmo, že spasení není dáno intenzitou naší víry, ale je dáno povahu oběti, která za nás byla zaplacena. A jestliže Pán Bůh umíral i za starozákonní věřící, jakože umíral, tak si můžete být jistí, že ty, za který Pán Ježíš Kristus umřel,
36:33tak taky jednou dojdou do nebe. Římanom 8, 29 až 30, to je ten zlatý řetěz spasení. Ty, které předem poznal, tak tam je ten řetěz a na konci je máme v nebi. Takže to je toho, ale nevíme jistě, možná se David bál. Mně nejvíc dává smysl, že se bál toho, že pán Bůh od něho odejme to pomazání za krále, to královské pomazání.
36:55To, co ale víme a to, co je důležité pro nás v téhle místnosti dneska, tak je, že my dneska spasení ztratit nemůžeme. My víme, že věřící jsou za pečetění duchem svatým a nikdo nemůže tuhle pečeť rozlomit. Tak, bratře, sestro, ještě mě napadla jedna věc. Nepřijde vám, že David přichází za Pánem Bohem tak trochu směle,
37:23jako to, co udělá s Batřebou, a on přichází za Pánem Bohem a nejde si pro odpuštění tak trochu rychle? A zase, já bych to rád přirovnal k námi. Někdy máme takovou tendenci, když někdo za náma přijde a prosí odpuštění, tak my mu odpustíme, ale aspoň trochu ho v tom vykoupeme. A aby si to aspoň trochu užil. Ale pán Bůh takový není. Pán Bůh je rychlý k odpuštění.
37:47A tak na nic nečekejme a utíkejme hned. David toužil po obnovení vztahu s Bohem. Pod tího hřícho pán Bůh doslova zdeptal a zdecimoval. A David, on už potom nezůstal stejný. Opravdové pokání touží po obnově vztahu s Bohem. Vstane a jde dál. To byl čtvrtý bod kázání. A v posledním bodě bych velmi krátce chtěl ještě ukázat na jednu věc,
38:13Co tady vidíme? A to je, že opravdové pokání chápe, že hřích je překážkou v úctívání. Ve verši 18 a 19 je to vyjádřeno jasně, překštěme si je. Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil, po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch, Bože, ty nepohrdnech zkroušeným a pokořeným srdcem. Víte, David si uvědomuje, že duchovní stav je důležitý pro jeho bohoslužbu.
38:43Protože Pán Bůh se dívá na srdce. Uvědomuje si, že i kdyby přinášel oběti přesně tak, podle knihy Leviticus, tak, jak to Pán Bůh chce a dodržel celý ten recept. Takže Pán Bůh v nich nebude mít zalíbení. Protože boží oči jdou dál než za tu oběť. Pána Boha zajímá, kdo ji přináší, v jakém je stavu a s jakým motivem ji přináší.
39:05A podobně v dnešní době Pána Boha zajímá, jakým způsobem žijeme naši každodenní bohoslužbu. Podobně si pán Bůh sotva použije křesťana, který je v hříchu, nechce s tím nic dělat, neposlouchá výzvy k pokání. Takový křesťan dokonce ani nemůže mít jistotu, že je křesťan. Protože kdybyste ho napojili na duchovní EKG,
39:30tak tam toho moc nenaměříte. A to tomu moc nerozumím. Ale tak Davidu v kardinální hřích, tak se díky boží práci v něm stal takovým impulzem pro jeho osobní reformaci. A tak postoj, když řešil, tak byl jaký, co chci já, že? A nyní jeho postoj v těchto verších je, co chce Bůh. Dochází mu, že Pán Bůh jde dál, než za formální ústívání.
39:56Že jde dál, než jenom jaká zvířata mu přinášely tehdy jako oběti. A Pán Bůh vidí do našich srdcí i dneska večer. A dívá se na moji a na tvoji bohoslužbu od pondělí až do neděle. My můžeme denně dělat hromadu pobožních věcí, ale od Pána můžeme být velmi daleko. Pokud naše srdce nebude pokorné, kšisté a kajícné, tak je to všechno k ničemu.
40:23Snadno se můžeme stát porobnými, tak jak nazývá prorok Izajáš v Izajášlej 29.13. Nazývá Izrael jako ty, kteří sice ústy Pána Boha ctí, ale svým srdcem jsou kde? jsou daleko, že? Bratři, sestry, je lepší skromná bohoslužba a na nic si nehrát s pokorným srdcem než nějaké okázalé velé oběti, kde naše srdce není. Tak dobře mě poslouchejte.
40:54Jak je možný, že bratr nebo sestra, kterého znáš, možná který sedí vedle tebe, tak má proti tobě přímo přařejší život, anebo ti to přijde. Jakoby jeho život byl takový jasnější, jistější. Jakoby možná si připadá, že tvůj život, že se plácáš pořád ve stejných hříších. Možná tím jádrem problému není, že ten bratr nebo sestra dělá
41:19o hodně méně hříchu než ty. Ale možná tím klíčem je, že on když padne, tak na nic nečeká, utíklá k Pánu Bohu, spolehá se na to, že Páne Ježíš je věrný a spravedlivý, aby nám všechny naše hříchy odpustil a okšistil nás od každé nepravosti. Jak chceš běžet ten duchovní závod, jak ho popisuje Židum 12, Stolika kily zátěže, jak ho chceš běžet, to prostě nejde.
41:46My ji potřebujeme odkládat, odhazovat. A to děláme tak, že ji přinášíme k Ježíšovu kříži a spoleháme se na to, že za nás zaplatil. A tak tedy tohle byl žálm 51. Žálm 51 ukazuje na pravé pokání a není lepší zrcadlo pro moje a pro tvoje srdce než boží slovo. Než tenhle žálm. My jsme mohli vidět, že zlomenost s hříchem je pro nás dobrá.
42:13Protože pokud vnímáme svoji vinu, opravdu, jak ji vnímá písmo, pak nám taky zazáří milost. Čím víc hořký v našich očích, nebo spíš v našem srdci, bude náš hřích, tak tím slabší bude odpuštění v Pánu Ježíši Kristu. A tak drazí závěrem, jenom to chci připomenout. První věc. Nezůstávejme někde schovaní v nějaké naší jeskyni před Pánem Bohem.
42:40Když zhřešíme, utíkejme k němu hned. Na nic nečekejme. Pokud nebudeš činit pokání a budeš čekat a budeš si říkat, že to počká, tak to bude jenom horší a horší. Pokud budeš setrávat v hříchu, tak to způsobí, že budeš apatický, možná se zatvrdíš a tak nenechávej to zajít tak daleko. Neuhašujme Ducha Svatého, který nás usvědčuje.
43:04Druhá věc, pokud zaznamenáme na takovém pomyslném radaru našich srdcí nějaký hřích, utíkejme pryč, nezahrávejme si s hříchem. Pán mu říká, že ho hřích hněvá, že ho hřích zarmucuje, že způsobuje následky a on tě ovlivní, on mě ovlivní a tak utíkejme dřív, než do něho padneme. A nakonec já bych chtěl trochu si tady přihřát polívku i na tom, co mluvil, co tady dneska ráno zaznělo.
43:32Když přijde na naši evangelizaci, tak postavte ty, kterým svědčíte před realitou, jaká opravdu je. Že jsou hříšnici, že jsou viní, že si zaslouží smrt v pekle, ale že pán Bůh přinesl a dal sám sebe. Víte, někdy máme tendenci ty lidi zatlašit přesně tam, kam potřebujeme. Hlavně, aby se rozhodli pro páne Ježíše. Hlavně je tam dostat, jakýmkoliv způsobem.
43:57Jako když jsme byli malí a tahali jsme se s dalšíma dětskama o lano Je mi jedno, jakým způsobem, ale hlavně, aby jsme ty ostatní dotáhli Za tu čáru a vyhráli jsme Ale vyhrát někoho pro Pána Ježíše To neznamená, že my ho dotvačíme do nějakého rozhodnutí My mu musíme ukázat pravdu a nechat, aby v něm působil Pán Bůh A tak pokání je dára práce Ducha Svatého, tá do zet
44:22Tak pojďme nyní Pána Boha chválit Pojďme mu děkovat za to, jak v nás koná a za to, že nám vůbec dal možnost k němu přicházet znovu a znovu a znovu. Budeme se modlit. Pane Ježíši Kristé, tak my tě chválíme dnešního večera za to, že ty jsi stělesněním cheset. Že ty jsi, pane, stělesněním, co to znamená, že ty jsi Bohem, který se nemění,
44:50že ty jsi Bohem, který dávno, ještě než jsme se narodili, tak jsi nás zamiloval. Že jsi, pane Bohem, který nás miluje i přes naše provinění, která nejsou jenom chybama, ale která jsou rebelí, neposlušností a útokem na tvůj majestát, na tvůj charakter, pane, na tvůj trůn. Já ti moc děkuju za to, že ty jsi netrval, pane Ježíši,
45:14na tom, že jsi rovem Bohu, ale že jsi zmařil sám sebe, že jsi přišel na zem, že jsi stal jedním z nás, že jsi místo nás nesl naše viny, že na tebe byly vylevány všechny naše hříchy a že já a my ostatní tady nyní před tebou můžeme stát s naprostou jistotou, že nepůjdeme na soud a že k tobě můžeme přicházet s kšímkoliv, že pane ty nás budeš slyšet,
45:38že pane nás vyslyšíš a že nás dokonale okřistíš, že nás pane obnovíš, jako si obnovila poštola Petra. Tak já tě, hospodine, chci moc prosit, aby se nám pomohl, aby jsme si uvědomovali, že není nic lepšího, než být zlomení a obtěžkání hříchem a usvědčení a spláčem, tak být u tvých nohou a prosit tě, protože ty nás, pane, obnovíš,
46:01vrátíš nám radost. Tak prosím, pane, pomož nám, ať to děláme často. Prosím tě, pane, pomož nám, ať se radujeme ve tvé spáse. A prosím tě, pane, ať nenávidíme hřích, ale milujeme světlo, ať milujeme spravedlnost. Chvála tobě. Amen.