1.4.2020 - Ludvík Tvrdý - Poexilní proroci III. část
Výraz dar je v přepisu na 11 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Ezdráš 3Ezdráš 1Ezdráš 4Ezdráš 5Jeremjáš 24Daniel 4Zacharjáš 1Římanům 3Židům 12
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 5:19 Zacharjáš 1,1
- 20:04 Ezdráš 1,5
- 23:31 Římanům 3,9
- 31:43 Ezdráš 3,1
- 38:45 Ezdráš 4,1
- 47:07 Daniel 4,32
- 51:12 Židům 12,5
- 52:57 Ezdráš 5
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Takže opět hezký podvečer, bratři a sestry, přátelé, jsme zde znovu takto společně nad Božím slovem při naší biblické hodině, kterou vysíláme takto přes YouTube Kabanal a já věřím, že i ten dnešní čas prožijeme v námci Božího požehnání, protože je vždycky velkým požehnáním, když můžeme společně otevírat Boží slovo a zamišlet se na ním.
0:36My jsme začali společně takto vysílat naše biblické hodiny na téma malých proroků. Máme za sebou takový úvod, zvlášť pro ty, kteří začali poslouchat naše biblické hodiny poprvé, ale také už i jeden díl, kde jsme se věnovali právě té exilní době, aby jsme mohli plynule přejít dnes k té době poexilní. Já bych vás chtěl hned z počátku upozornit, že když jsem potom zpětně koukal na svá videa, což vždycky je trošku těžké, vidět sám sebe, jak člověk hovoří na kameru, tak jsem se uvědomil, že jsem tam udělal dvě malinké chybičky, přeřekl jsem se ve dvouch letopočtech.
1:22ten jeden byl vlastně to vymezení té začínající doby po rozpadu toho izraelského království, vláda krále Rachabeáma a ten druhý byl samozřejmě v tom druhém konec toho prorokování doba, prorokování proroka Malachiaše. že my jsme ty chybičky opravili dolů pod ty videa. Může se stát a opravdu jsme lidé, že těch chyb se pár objeví při tom našem natáčení, ale vždycky se budu snažit, aby když na něco takového přijdu, aby jsme to opravili a dali jsme hned dolů pod to video, jak to je správně.
2:04Takže my dneska pokročíme v tom našem společném zamýšlení nad malými proroky v tom historickém kontextu a dostaneme se do té poexilní doby a věřím, že právě ten historický kontext nám potom pomůže k tomu správně porozumět těm poexilním prorokům. Jak jsme si už minule na závěr řekli, ta poexilní doba je doba velice úchvatná, úchvatná z toho důvodu, že vlastně v ní se odehrává těch 69 Danielových týdnů let a je to také doba, kdy se naplňuje celá řada proroctví, proroctví, které proroci prorokovali stovky, kdy tisíce let před tím, než těm událostem dojde.
2:57a naplňuje se právě v tomto období i řada proroctví z malých proroků. Tím klíčovým, co se naplňuje právě v začátku té poexilní doby, je proroctví toho proroka Jeremiášem, že po uplynutí těch 70 let hospodin znovu navštíví svůj lid v Babyloně, aby je přivedl zpátky. Aby je přivedl zpátky ze země, kterou jim za trest odňal na tu dobu 70 let
3:25a aby vykonal své soudy. Víte, z toho našeho pohledu je to velice důležité, protože všechny tyto události a naplněná proroctví nás mají posílit ve víře, že náš hospodin Bůh Všemohoucí bdí nad svým slovem, aby je ve svůj stanovený čas vykonal. Jak jsme si říkali v tom malém hebrejském okénku z proroka Jeremiáše, že hospodin bdí nad svým slovem, aby ho vykonal.
4:04Mátá roje jirmejáhu, makel šoket, ani roje, veáma radonaj, vele jirmejáhu, hitavta, virot, kianí šoket, al devarí, lásot. My jsme si ukázali krásně, jak v té hebrejské stylistice, vlastně pán Bůh používá homonym, aby opravdu si člověk pamatoval, že to, co hospodin řekl, skutečně vykoná, aby to boží slovo snáže v tom našem srdci zůstalo.
4:41Takže ta mandlová větvička, Mákel Šoket a Aný Šoket, já vdím nad svým slovem, abych ho vykonal, jsou těmi homonymi, které nám pomáhají si to opravdu uložit do mysli a vědět, že všechna boží slova, všechna proroctví se ve svůj ustanovaný čas, jak jsme se říkali i minulé, v ten kairos, naplní. Dnes tedy začneme textem z jednoho z poexilních proroků, prorokem Zachariášem, které toto téma a tuto myšlenku, tézy, kterou chce, aby jsme měli stále na mysli, potvrzuje.
5:19Přečtěme si text ze Zachariáše 1.1.6. V osmém měsíci druhého roku vlády Dareja se stalo hospodinovo slovok proroku Zachariášovi, synu Berekiáše, syna Idova. Hospodin se velice rozhněval na vaše otce. Řekni jim, toto pravý hospodin zástupů, navraťte se ke mně, je výrok, hospodina zástupů, a vrátím se k vám, pravý hospodin zástupů.
5:49Nebuďte jako vaši otcové, když je dřívější proroci, volali slovy, toto pravý hospodin zástupů, odvraťte se od svých zlých cest a od svých zlých činů. Neposlouchali a nevěnovali mi pozornost je hospodinův výrok. Kde jsou vaši otcové a proroci? Což pak budou žít na věky? Avšak má slova a má ustanovení, která jsem přikázal svým otrokům prorokům, vaše otce dostihla.
6:21Navrátili se a řekli, jak měl hospodin zástupu v úmyslu s námi naložit podle našich cest a našich činů, tak s námi naložil. My samozřejmě budeme v těch sériích, až se dostaneme k proroku Zachariášovi, tento text rozebírat podrobněji, ale chci, aby jsme ho už teď měli na mysli, protože ta poexilní doba je doba, kdy lid se vrátil z toho babylonského zajetí
6:50a mohl retrospektivně přemýšlet nad těmi božími skutky, božími proroctvími a nad těmi soudy, které skutečně se naplnili, ačkoliv jim mnozí v té době, když byli prorokováni, lidé nepřiklánili uši a nevěnovali jim pozornost. Ale to vůbec nic nezměnilo na tom, že ty slova se naplnili. Baná opak. Víte, znovu opakuju, že pro nás novozákonní církev platí, 1. Kor. 10. 11, že všechny tyto věci se jim staly jako příklad pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věku.
7:34My si musíme z této všech věcí jako novozákonní církev brát po naučení. A po exilní doba, doba návratu z toho babylonského zajetí má co říct církvi. My jsme končili vlastně to poslední slovo, tu exilní dobu právě tím zázračným naštívením hospodina perského krále Kýra II., kdy hospodin vzbudil jeho srdce a položil mu na mysl, aby naplnil jeho záměr.
8:13Já to zopakuji, je to rok 538, druhá paralipomenon 3622. V prvním roce vlády perského krále Kýra, když se dovršilo hospodinovo slovo skrze ústa Jeremiášova, to je o těch 70 let babylonského vyhnanství, vzbudil hospodin ducha perského krále Kýra, aby nechal rozhlásit po celém svém království a také napsal tato slova. Toto praví perský král Kýros. Hospodin Bůh nebes mi dal všechna království země a ustanovil mě, abych mu postavil dům v Jeruzalémě, který je v Judsku.
8:52Kdokoliv z vás, ze všeho jeho lidu, hospodin Bůh, ať je s ním, ať jde. My jsme si říkali takovou tu libusku z toho hebrejského kánonu, že vlastně toto jsou ty poslední slova hebrejského tanachu a že vlastně to poslední slovo, ať jde, se dá také přeložit, on přijde, on vystoupí. a určitě záměrem Božího ducha při psaní všech těch textů starozákonních bylo jediné svědčit, dosvědčovat a ukazovat na osobu Mesiáše, Pána Ježíše Krista a jeho příchod dílo z pásy.
9:38Když si vezmeme tady, co nás dnes čeká. Čeká nás historické pozadí, které je vymezené rokem 538. My se dneska dostaneme do roku 516 až, ale samozřejmě ty události po exilní doby jsou dány a neseny z boží prozřetelnosti v několika biblických knihách a to v knize Zdráž, Nehemjáž, Ester a samozřejmě o něch třech malých proroků, proroka Agea, Zachariáše a Malachiáše.
10:15My dnes budeme převážně přemýšlet nad těmi událostmi, které čerpáme z knihy Ezdráž a to, co nás dneska bude zajímat, bude právě to období návratu Izraelců do Jucka toho roku 538 od vydání toho královského výnosu krále Kýra až po obnovení chrámu. My víme, že chrám Jeruzalemský byl v tom roku 586 zničen a přesně, jak pán Bůh předpovězel po uplynutí té doby, kterou Jeremiáš oznámil, došlo k obnovení.
10:54Aby jsme znovu měli na paměti, my tady musíme přemýšlet nad těmi dějinami v souvislosti Izraele a celého světa. Pán Bůh v roce 602 dal to vidění, výklad toho vidění toho snu o té soše, kterou měl král Nebuchadnezar a tam jsou vlastně ty dějiny lidstva v kostce. Já chci, aby jsme si to znovu zopakovali, určitě znáte tyto texty z knihy Daniele, co vlastně ty jednotlivé pasáže té sochy představovaly.
11:25Když si představíme, tak ta socha, kterou viděl ten král Nemu Karnezar, měla tu zlatou hlavu a ta zlatá hlava představovala tu neobabilonskou říši a byla to vlastně říše s tou největší absolutistickou mocí, protože král Nemu Karnezar opravdu byl absolutistickým vládcem, jehož obdoby v žádné současné říši nebyly. a bylo to období té neobabilonské říše od roku 605 do roku 539.
11:57Potom následuje ten stříbrný trup, ta hruď a ty ruce, což je říše Mecko-Perská. To je rok 539 až 331. Pak bylo břicho na té soše a stehna z bronzu, což je říše Řecká. to je rok 331 až 168 a potom nohy ze železa, což je říše římská, která je od roku 168 až po rok 476 našeho letopočtu.
12:33A pak zůstávají chodidla, což je z měsice hlíny a železa a to je až po současnost. až tedy do toho, kdy se utrhne ten veliký kámen a přijde to nastolení toho božího království a celá ta lidská historie bude plně dána do vlády pána Jiříše Krista po jeho druhém příchodu. Takže víte vždycky i nevěřící historici žasly, do jakých podrobností vlastně tyto věci
13:05ohledně dějí těchto světových hříší se naplněli. Proto právě liberální teologové a kritici Bible se snažili posunout dataci třeba knihy Daniel až po naplnění těchto událostí, protože nebyli schopni, nechtěli akceptovat to, že někdo mohl tyto historické události, které máme například zapsány v knize Daniel, do takových, říkám, podrobností, jako kdybychom četli denní tisk o událostech, které se právě dějí, prorokovat.
13:43Protože je to naprosto jasný důkaz, že za Božím slovem stojí Pán Bůh, že Boží slovo a žádné proroctví v písmu nevzniklo lidským pochopením skutečnosti, ale že právě Boží mužové posláni od Pána Boha mluvili tak, jak je unášel duch a tak oznamovali věci, které nemohl člověk nikdy sám vědět, pokud by pán Bůh mu je nezjevil a on je potom nezapsal.
14:16Takže zase mějme na paměti, že všechno to, jak procházíme, by nás mělo uchovacovat v tom, že opravdu pán Bůh bdí nad tím slovem a že všechny ty události, tak jak jdou za sebou zapsány, jsou naplněním těch božších proroctv. Jak říkal pán Bůh Ámosovi, že pán Bůh neučiní nic, aniž by to dopředu ohlásil svým služebníkům, prorokům.
14:43Perská říše. My jsme opustili tu babylonskou říši, když byl zabit ten bezbožný král, potomek krále Nebuchadnezara po té hostině, kdy byla ta píšící ruka na tu zeď, ale myslíme se ujedomit, že najednou se tu objevují na scéně peršané, médové, ale ty se tu neobjevili přes noc. Mecko-Perská říše existovala samozřejmě mnohem déle a my víme, že takovým tím pravodcem té Mecko-Perské říše byl král Achajmenes, který si objevil už v roce 700 př. Kr. vládu do roku 675 a je zakladatelem takzvané dynastie Achajmenovců.
15:28nebo Achajmenovců. Z této dynastie pocházel také král Kíros I. rok 646 a právě onen nejznámější král Kíros II., který vládl od roku 559 do roku 530. My víme, že v tom právě roce 559 byla dobyta babylonská říše. No a z této dynastii jsou potom i další králové, na které vlastně my při tom probírání těch božích textů
15:58a Božího slova budeme narážet. Velikou těžkostí je, že mnozí tyto králové mají několik men. A tím, že mají několik men, my víme, že to není nic neobyklého, bylo to zvykem v té době, měli to i králové judště a izraelští. Někdy dokonce izraelský král, který vládl ve stejné době jako judský král, měli stejné jméno.
16:18Proto musíme být bedliví, aby jsme se v tom orientovali a někdy nám opravdu nezbyde nic jiného, než si vzít tušku a dělat si poznámky, aby jsme si to v mysli utřídili. Takže nenechme se těmi jmény odradit, já se vždycky pokusím říct ty jména, které jsou známa a také hlavně to jméno, pod kterým toho daného krále známe v Biblii.
16:39Rok 538, tedy po výnosu krále Kýra II. je rokem první repatriace, první vlny repatriace, kdy z toho babylonského zajetí na poput toho krále Kýra odchází Zerubábel a spolu s tím Zerubábelem odchází přibližně 50 tisíc Izraelců. Mějme na paměti, že to zdaleka není vůbec to číslo těch přesídlenců, je to jenom zlomek.
17:13Ale právě tato první repatriační vlna je klíčová a ukazuje nám zase, že to nebyla nahodilá událost, že něco by se stalo jenom jako výsledek nějakých politických jednání nebo lidského rozhodnutí. Naopak ve všem v tom chce Duch Svatý, aby jsme vnímali, že to byl Pán Bůh, který bděl nad svým slovem a všecko řídil. Kdo byl Zerubábel? Zerubábel, hebrejsky Zerubábel, nebo podle akackého Zerbabilí, doslova znamená símě babylonské.
17:54Byl to vnuk předposledního judského krále Jojákina, který byl v roce 597 přesídlen spolu s královnou matkou do Babylona. Byl to právě Jojákín, kterému se v roce 561 dostalo milosti u babylonského krále Evil Merodacha, kdy ho vysvidl z toho žaláře a posadil ho mezi ty ostatní krále a až do smrti mu projevoval milosedenství. Zase zatím musíme vidět boží jednání a slitování se,
18:30protože je tady Davidovská smlouva, kdy je jasně dáno, že hospodin, hospodin, Bůh zástupů bdí nad svým slovem, aby smlouva, kterou uzavřel s králem Davidem, že se nikdy nestane, aby jeho símě nesedělo na královském trůnu a že pán Bůh se postará o to, aby potomek z Davidovského královského rodu, usedl na trůn svého otce Davida, pán Bůh se o to postará.
18:58A právě tady vidíme tu boží svrchovanou ruku v dějinách lidstva. Pán Bůh zachoval toho Jojákína, ne pro jeho dobré skutky, my si můžeme přečíst, co o něm čteme v písmu Jeremiášovi, ten král nebyl zbožný, rozhodně ne, ale je to boží věrnost, která toto prosadila. Tento král Jojákin, když byl v tom babylonském zajetí, my to nemáme přesně napsáno,
19:25ale můžeme se domnívat právě podle toho, jak pojmenoval svého syna, že musel činit, nebo zřejmě činil pokání a hledal boží tvář. protože svého syna nazval Šealtiel a Šealtiel to je z hebrejského Šálti, Šálti znamená já jsem žádal nebo prosil a L znamená hebrejské označení pro Boha, Bůh, takže Šealtiel znamená žádal jsem Boha, žádal pána Boha o syna a on mu ho dal a jeho syn byl tedy Šealtiel
20:04a tento Šaltiel byl otcem právě Zeru Bávela. Zeru Bável je tedy mužem, který je vnukem krále Jojakína a který se dožil a byl tím hlavním aktérem při té první repatriační vlně, když se stal tím místo držitelem a člověkem, který vedl politicky tu repatriační vlnu a ty přesídlence z Babylona, na který pán Bůh povolal, aby se vrátili do Jucka. Všimněme si, když budeme číst Ezdráš 1.5, jak k tomu došlo.
20:44Na to postali předáci rodu juckých a binjaminských kněží levité, každý jehož duch Bůh vzbudil, aby vyšli stavět hospodinu v dům v Jeruzalémě. Víte, zase jsme u toho Jeremiášova košetech fíků a jsme u toho košetech dobrých fíků, tedy těch, kteří byli přesidleni do Babylona, o kterých hospodin prorokoval skrze ústa Jeremiášova, že právě nad děmi bude bdít a prokáže jim své dobro. Jeremiáš 24, 5, 6
21:23Víte, byl to pán Bůh, který způsobil, že určitá člověk,
21:53Část toho lidu, která byla v babylonském zajetí, se rozhodla navrátit. Je tady podivuhodné boží jednání, které jasně ukazuje, že lid, který je povolán k tomu budování chrámu, nebyly lidé, kteří by se k tomu rozhodli sami od sebe, ale byly to lidé, které musel nejprve Pán Bůh navštívit, probudit jejich ducha a dát jim to do srdce, aby se vrátili.
22:22A tady je krásný vlastně předobraz paralela k těm novozákonním věcem. Neboť my jako církev živého boha jsme povoláni k tomu, aby jsme budovali ten novozákonní chrám. A to chci, aby jsme vždycky měli na paměti, když procházíme tyto starozákonní texty. Nejedná se zde pouze o historickou událost z děň židovského národa, ale to všechno mluví k nám, božímu lidu, novozákonnímu.
22:51Je tady paralela totiž k budování církve, toho novozákonního chrámu, kde přebíhá dnes Pán Bůh v nás, v těch, kteří uvěřili. Pán Ježíš praví, 15.16. Ne, vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce, aby zůstalo. A otec vám dá, oť byste ho prosili v mém jménu. Pamatujme si, bratři a sestry, že je to vždy pán Bůh, který se sklání k člověku. Vyvoluje a povolává svůj lid. Není tomu nikdy naopak.
23:31Pamatujete, že bratr Kazatel Šolc v nedělním slově, když mluvil o té babylonské věži, mluvil o té marné, prázdné snaze člověka se přiblížit k pánu bohu. Když stavěli sikuratu, jak se může člověk ve svých vinách a hříších mrtev přiblížit k živému svatému bohu. Je to sněšné. A aby jsme to viděli ještě názorněji, podívejme, co k tomu říká poštol Pavel, když cituje Žálmy, Římanum 3.9.
24:04Co tedy máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne. Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni židé i pohané jsou pod mocí hříchu, jak je psáno, nikdo není spravedlivý, není ani jeden. Nikdo není rozumný, není kdo by hledal Boha, všichni se odchylili, všichni propadli z vrácenosti, není kdo by činil dobro, není ani jeden. A teď to pokračuje o tom hrobu otevřeném, hadím jedu a tak dále.
24:35Hospodin se nejprve musí totiž zázračně dotknout mrtvého kamenného lidského srdce a změnit jej, aby jej poslouchalo a věřilo mu. a to nádherně vidíme i v těch událostech po exilní doby, protože ten lid, který se vrací z Babylona, musel být zázračně pánem Bohem dotčen. A tady si zase uděláme exkurs do hebrejštiny, protože tam čteme, že se tedy vrátili všichni ti, jejíž ducha probudil hospodin.
25:08To slovo, které tam je, je Lechol, Heír a Elohim etrucho. Heír je hyfilová forma, hyfil to je jeden z modů slovesa hebrejského, od základního tvaru ur. Sloveso Ur v hebrejštině znamená být bdělý, nebo vzbudit se, být bdělý, vzbudit se a hyfil, hyfil je mod slovesa, který ukazuje, že vlastně někdo způsobí, aby někdo něco učinil.
25:52Znamená to tedy, my takový mod nemáme u sloves, my to musíme přeložit celou větou, aby jsme vyjádřili tuhle myšlenku. Ale právě hyfil perfektu třetí osoby od tohoto slovesa ur, tedy hejír, znamená, že doslova hospodin způsobil jejich probuzení, probuzení jejich ducha. My víme, že všichni jsme v Adamovi zemřeli a to prvně tou duchovní smrtí a posléze tedy i tou smrtí tělesnou.
26:24Víme, že je několik typů smrti, smrt duchovní, tělesná a pak ta poslední, ta druhá smrt ve smyslu toho věčného zatracení. A my také víme z Nového zákona, že právě pán Bůh musí člověka znovu zrodit, povolat k životu, aby mu mohl věřit, aby mohl ho slyšet, aby s ním mohl mít obecenství. A všimněme si, že právě i král Kíros, než vydává ten dekret, tak se stala taky úplně stejná věc.
26:57Vzbudil hospodin ducha perského krále Kíra, doslova Heir Adonai et Ruach Koresh Melech Páres. Takže znovu hospodin vlastně způsobil, že ten duch toho krále Kýra se probudil, probudil se k tomu, aby mohl slyšet a vnímat to, co pán Bůh po něm chce A pán Bůh mu vložil na srdce, to jsme ji štětli, aby mu znovu vybudoval dům v Jeruzalémě
27:25A tak není divu, že písma staré smlouvy a nové smlouvy musí být vždycky ve stálem komplexním souladu když čteme Filipenským, co říká Apošto Pavel 2,13. Neboť je to Bůh, který ve vás způsobí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Hospodin bdí nad svým slovem, aby vykonal vše, co si podle úradků své vůle v dokonalé moudrosti usmyslel.
27:53Nic jeho svaté plány nemůže zmařit. Víte, jak veliká je toto naděje pro všechny, kdo věří. Ale zároveň, jak hrozné varování pro ty, kteří Božímu Evangeliu vzdorují. Když se zamyslíme, jakým způsobem navracel hospodin lid při té repatriaci, tak si všimněme, jak je Pán Bůh opravdu Pánem Bohem dokonalým a Pánem Bohem detailu.
28:28Víte, kdo čte starou smlouvu, věřím, že čteme všichni, tak si uvědomuje a někdy až se zaražením, do jakých detailů třeba máme popsány nářadí v chrámu. Všechny ty ozdoby, všechny ty předměty. Ale to není samoučelné. To, co by z toho my jsme měli přijímat především je, že Pánu Bohu skutečně záleží na detailech, že Pán Bůh nejedná jako člověk, ale že Pán Bůh je dokonalý ve všech svých cestách.
28:59A tak jestli si vzpomenete, v kolika vlnách probíhala vlastně to vyhnanství ve třech. No a kontrolní otázka řečnická, v kolika si myslíte, že v vlnách repatriačních probíhal návrat Izraelcu do Jucka. Překvapení ve třech. Vlny toho, té deportace, to je rok 605, rok 597 a 586 a tři repatriáční vlny, rok 538, 458 a 444.
29:42Další zajímavost, co se nás může pozvednout ze židla a mělo by, je, že tady najdeme paralelů i s východem z Egypta. Když Pán Bůh, a je tady určitě jasná paralela, zachraňuje svůj lid z Egypta z područí Faraona, tak víte, že tehdy způsobil, naklonil srdce těch egyptianů, že je obdařili množstvím darů. A tak si představte, že nejinak tomu bylo, když opouštěl boží lid Bavilon.
30:10Ezdráž 1.6. A všichni jejich okolní obyvatelé je podpořili stříbrnými nádobami, zlatem, majetkem, dobytkem a vzácnými dary, kromě toho, co obětovali dobrovolně. Takže zase vidíme, že pán Bůh měl i v rukou to, že budou zaopatřeni na té cestě i na to, aby mohli nějakou dobu žít a obětovat svému bohu v tom jucku.
30:40uchvatné. Ezdráž 1.5.7. Král Kýros vydal nádoby hospodinova domu, které Nebukadnezar odnesl s Jaruzaméhama a dal je do domu svého boha. Perský král Kýros je vydal prostřednictvím zprávce pokladu Mitredata, který je odpočítal judskému předákovi Šešbásarovi. a pak máme výčet všech těch věcí zase do detailu, které navrátil Kýros z toho pokladu, který zabavil král Nebukadnezar.
31:17A co se tedy stalo? Víte, my dnes nemáme čas, ale věřím, že si to doma nastudujete, jak putovali, jak se vrátili do toho Jucka, Ale my se dostaneme hned do okamžiku, teď, kdy se vrátili, že ta první repatriační vlna v čele se Zarubávelem a knězem Jošiášem do Jucka, co vlastně následovalo. Tak my čteme, že vlastně první věc, kterou judejci udělali, tak postavili oltář.
31:43Víte, asi si těžko dovoleme představit, jaké měly pocity, když nalezly Jeruzalém po tolika letech, spustošený, plný jenom nuzného lidu, který tam hospodin ponechal a nic z té slávy, kterou si někteří ještě pamatovali, protože žili v té době, nespatřili. V Ezdráši 3.1 čteme, když nastal sedmý měsíc, sedmý měsíc je podle hebrejského kalendáře Tishri, to je u nás někde září říjen, období vysokých hebrejských svátků,
32:19Synové Izraele byli ve městech, lid se schromáždil jako jeden muž do Jeruzaléma, i postali Ježová kněz syn Josadakova se svými bratry kněžími a Zerubábel syn Šaltielův se svými bratry a postavili oltář z bohu Izraele, aby na něm přinášeli zápalné oběti, jak je psáno v zákoně Mojžíše, muže Božího. Obnovili oltář na jeho základech, protože na ně doléhala hrůza z národů, zemí a přinášeli na něm zápalné oběti hospodinu, zápalné oběti ráno i večer. Slavili svátek stánku, jak je psáno a připravili každodenní zápalné oběti podle potřičného počtu nařízení pro každý den.
33:06My víme, že svátek stánků je jeden z těch vysokých svátků podzimních, které ještě nebyly dnes naplněny v tom svém účelu. A byl to tedy první svátek, který židé slavili po návratu do Jucka. Víte, chrám vůbec nestal, ještě nebyly položeny základy, ale to první, co udělali je, tedyže položili základy oltáře a obětovali.
33:32A začali od toho dne přinášet pravidelné oběti. oběti. Jinými slovy začaly znovu fungovat, znovu konat bohoslužbu, což je klíčové, když přemýšlíme o tím, jak vzít inspiraci k reformaci, protože jedno z hesel církve je Ecclesia Semper Reformanda, církev neustále se reformující. Rok 536 je také ale rok, kdy byl do Lví jámy hozen prorok Daniel a kdy v roce 535 skončila jeho služba.
34:14My nevíme, jestli zrovna v tom roce zemřel, ale k prorok Daniel se dožil událostí, na které očekával z božího slova a za které se také modlil. Obnova chrámu je uchvatná věc. Historicky trvá od roku 536 do roku 514. Když si to spočítáme, je to období 22 let. Ale víte, co je zarážející? Víte, kolik let v této době, 22 let, skutečně boží lid na obnově chrámu pracovalo? Věřím, že bibličtí čtenáři vědí, že to bylo pouze 6 let. Zbytek byly překážky, pauzy a doba, kdy boží lid nedělal vůbec nic.
35:07Ale zase biblisty musí něco okamžitě zaskočit. 6 let budování chrámu. V kolika dnech hospodin stvořil nebesa a zemi? 6 dnech. Takže určitě to není samoučelná paralela, že boží chrám byl skutečně intenzivně budován 6 let. V období 22 let, které bylo přerušováno různými obtížemi.
35:37Rok 536, což asi je 14. měsíc po tom, co se vrátili Izraelci z toho Babylona, je položen tedy základní kámen toho obnovovaného chrámu. Čteme Ezdráž 3.8. V druhém roce, po svém příchodu k božímu domu do Jeruzaléma, v druhém měsíci, začal Zerubábel, syn Šaltělův a Jošua, syn Josadakův a ostatní jeho bratři, kněži a levité a všichni, kdo přišli ze zajetí do Jeruzaléma, stavět a ustanovili levity od věku 20 let výše jako dozorce nad dílem nad hospodinovým domem.
36:17Víte, když se položily ty základní kameny, tak čteme, že propukla obrovská slavnost. V Ezdráši 3.10 čteme, že propukla obrovská slavnost, která ale byla poznamenána tím, že někteří se radovali a výskali radostí, ale jiní plakali. Proč plakali? Protože byli to většinou ti, kteří viděli ten chrám Šalomounu v jeho původní slávě a nebyli schopni unést přes srdce, že teď jsou uprostřed trosek a z těch trosek mají budovat nový chrám.
36:55A víte, tady je velké poselství pro nás církev. Nepohrdejme dnem malých začátků. Esdráž 3.10.
37:32Takže my vidíme, že obnovení toho chrámu,
38:02bylo zasmíšených pocitů, ale to, co je klíčové, je, že ať jsou naše počátky sebe menší a skromnější, vždycky se sluší chválit hospodina a vzdávat mu díky. Víte, po položeních těch základů skutečně začaly přicházet první překážky. Ty překážky byly otázkou nepřátelství jak z vnějšku, z těch okolních národů, tak ale, a to bylo mnohem nebezpečnější, z vnitřku, uprostřed toho božího lidu, protože jak platí stále, ne všichni, kdo se nazývají božím jménem, jsou božím lidem.
38:45Vyvíme i to podobenství o Rosevači, o tom hospodáři, který zasel na Topole tu pšenici, ale vzešel i Koukol. A tak i v Jucku vždycky bývalo spoustu lidí, kteří hospodinu nikdy nepatřili a naopak svým jednáním, i když navenek vyznávali Bána Boha, ale svým jednáním Boží dílo ničili. Takže my čteme v Ezdráši 4.1. Když se protivníci Judy a Benjamina doslechli, že navrátilí vyhnanci, stavějí chrám hospodinu bohu Izraele, přistoupili k Zerubábelovi a k předákům rodů a řekli jim, budeme stavět s vámi, když hledáme vašeho boha, tak jako vy a obětem mu stejně od dnů asirského krále Esarchadona, který nás sem přivedl.
39:36Zerubábel, Ješuá a ostatní předáci izraelských rodům jim řekli, neexistuje, abychom společně stavěli dům našemu bohu. My sami budeme stavět hospodinu dům, bohu Izraele, jak přikázal král Kýros, král Perský. I stalo se, že lid země oslaboval ruce judského lidu a zastrašoval je, aby nestavěli. Podpláceli proti ním i rádce, aby mařili jejich plány po všechny dny Perského krále Kýra až do kralování Perského krále Dareja.
40:12Víte, je to velké ponaučení i pro církev. Překážky skutečně přijdou, budou přicházet, ale to, co nikdy nesmíme připustit, je, aby církev budovali lidé, kteří do ní nepatří. Z historie církve víme, kam to vede, pokud se do církve vpouští lidé nebo církev spolupracuje s lidmi, kteří nejsou znovu zrození křesťani. Je to jedna z největších satanových vstí. Určitě všichni znáte, bájí o trojském koni. Jak byla dobyta troja?
40:45Vždycky je daleko horší uchránit hrad, pokud jsou nepřátelé uvnitř. Ne, pokud jsou nepřátelé venku. A víte, círke v dnešní době pramálo dbá na to, aby skutečně v církvi byly znovu zrození lidé. Víte, k tomu máme různé věci, které nám dal pán. Jsou to duchovní zbraně, které mají od pána Boha moc. A jednou z toho zbraní také je církevní kázeň. A víte, já vzpomínám vždycky na komentáře ke knize bratra Adlafa,
41:18Že dveře do církve mají být vstřícné, ale velice úzké. Mějme to na paměti. V roce 535 pod vlivem všech těch útlaků je práce na chrámu zcela zastavena. V roce 530 král Kýros z rodu Achajmenovců umírá. Na jeho trůn nastupuje král Kambises, známý jako Achašveroš, ne ten s Ester. Zase pozor, může se nám to plést.
41:49Takže 530 Kambises a ten vládl do roku 522. Čteme v Esdráši 4.6, za kralování Achašveroše na počátku jeho kralování napsali žalobu proti obyvatelům Jucka a Jeruzaléma. Uvědomme si, že boží lid při práci na božím díle je vždycky pod tlakem a jsou zde vždycky snahy to dílo zmařit. Vždycky musíme počítat s božím nepřítelem, satanem.
42:21Víte, z historie biblické víme o několika takových velikých snahách, které přímo bíjí do očí. Faraon a Mojžíš. Vyvražďování těch nemluvňátek, aby se vůbec Mojžíš nemohl narodit a přijít. Agagovec Haman, Ester. No a snad nejočividnějším příkladem Edomita, král Herodes a pán Ježíš. V roce 522 dochází k převratným politickým událostem na Perském dvoře, takzvaná Gaumátova spoura.
43:03Král Kampises se rozhodl tahnout na Egypt a upevnit tam svoje mocenské zájmy a právě této nepřítomnosti využil mák Gaumáta a prohlásil se za královského syna Smerdise. Smerdys byl přímým potomkem také krále předchozího Kýra a chtěl opanovat moc.
43:33Jento Smerdys za nepřítomnosti Kambíse získává moc nad Perskou říší a stává se králem. Tohoto krále známe pod jménem Bardis Smerdis a nebo také Arthraxerxes. Je to vyloženě nepřítel božích záměrů. Právě za jeho vlády se dařilo těm nepřátelům božího lidu pomocí dopisů a lsti přimět krále Perské říše, aby zakázal pokračování na božím týle.
44:21V Ezdráši 47 čteme, ve dnech Atraxelxa napsal Byšlám, Mitredat a Tábel a ostatní jejich spolupracovníci Perskému králi Atraxelxovi byl psán aramejský a překládán. Aramejský zní, známo budiš králi, že ti judejci, kteří od tebe dorazili k nám, přišli do Jeruzalema, stavějí to odbojné a zlé město. Hodla jí dokončit hradby a už položily základy. Známo tedy budíš králi, že bude-li toto město vystavěno a jeho hradby dokončeny, daně dávky ani poplatky odvádět nebudou, což bude nakonec ke škodě královské pokladny.
45:04Nyní tedy, poněvadž užíváme dobrodinní paláce a znevažování krále se nám nesluší přihlížet, proto vzkazujeme a oznamujeme to králi. Nechce hledat v archivech Tvých otců, v archivech nalezneš a dozvíš se, že to město bývalo město odbojné a působilo škodu králům i státům a ke vzbouřením uvnitřněho docházelo od starodávna.
45:30Proto bylo to město zničeno. Oznamujeme krály, že pak, kdy to město bude vystavěno a hradby budou dokončeny, tedy podíl v Zeufrati již mít nebudeš. Vidíme v tom tu lest, kterou využili právě ti boží nepřátelé v Jucku a snažili se zabránit tomu, aby město, chrám, hradby byly dokončeny. A skutečně král Atraxex, čteme v Ezdrášovi, vydal rozhodnutí, že bude práce zastavena.
46:04My čteme zdráž 4.22. Vydejte proto nařízení, aby ti muži přestali a to město se nestavilo, dokud nevydám nařízení. Varujte se, být v konání této věci nedbalí. Proč by se měla zvětšovat škoda královstvím? Hned, jakmile byl text dopisu krále Atraxerxe přečten před Rechumemem, i sekretářem Šimiášem a jejich spolupracovníky,
46:36odjeli rychle do Jeruzaléma k judejcům a s veškerou mocí je donutili přestat. Práce na domě požím v Jeruzalémě tedy ustala a stála až do roku druhého kralování perského krále Dareja. Jaká beznaděj. Všechno se zdá zastaveno, co bude dál. Judejci jsou donuceni přestat stavět dům svému bohu a obnovovat Jeruzalém.
47:07Ale tady si musíme jasně uvědomit, co může člověk z moci proti svému stvořiteli. Pamatujme, co vyznal král Nebu Kadnezar potom, když byl uzdraven ze svého šílenství. Daniel 4, 32. Všichni obyvatele země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není nikdo, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho, co to děláš.
47:36A žálm dva nám jasně říká, proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech, srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti hospodinu a proti jeho pomazanému, zpřetrváhme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy, ten, jen štruní na nebesích, se jim směje, panovník se jim vysmívá, jednou k ním promluví ve svém hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí,
48:05já jsem ustanovil svého krále na Sionu, na své svaté hoře. Nedivme se, takový je náš Bůh. A tak už roku 522, ani ne půl roku potom, co na trůn nastoupil Bardis Merdis, dochází z boží prozřetelnosti k veliké události. Pardis Smirdis je v médii spolu s několika šlechtici zavražděn. Velitelem Kambísovy armády Darejem, přímým potomkem z královské dynastie krále Kýra a Chajmenovců.
48:45A král Darius nastupuje na perský trůn jako Darius Veliký. Víte, asi jsem nezmínil, co se stalo s králem Kambísem. Král Kambíse, když se vracel z Egypta, po tom, co se doslehl o té spouře toho kněze Mága Gaumáty, tak byl raněn a zemřel. Takže Gaumátovi vlastně nestálo v tom roce 522 nic v cestě. Ovšem povstává tedy muž, který je z příbuzenstva krále Kambíse z toho královského rodu
49:22a toho kněze, Mága Gaumátu, svrhává strunu. A právě rok 522 je začátek polovina vlády Dareia II., která trvala až do roku 486. A ve druhém roce vlády krále Dareia, a to jsme v roce 520, je znovu obnovena práce na chrámu v Jeruzalémě. Tato práce však nezačala sama od sebe. Je zde znovu opět nutný Boží zásah. Boží lid totiž pod tíhou všech těžkostí velice rychle přestal pracovat na Božím díle a začal si hledět jen sám sebe a svých věcí.
50:08Proto musel zasáhnout pán Bůh svými výchovnými soudy nad svým lidem v Judsku, aby znovu přitáhl tento lid k sobě. A my právě víme, a to jsme u našich malých proroků, že rok 520 je doba, kdy pán Bůh si povolává dva veliké proroky, a to proroka Agea a proroka Zachariáše, aby umdlenému lidu, který si hledí jenom svého, znovu připomněl boží věci, prorokoval,
50:38a navrátil je k Pánu Bohu a nasměřoval je na ten správný směr konání Boží vůle. Rok 520 nás tedy čeká potom při probírání Aga a Zachariáše. Představte si, že jeho datace těch proroctví je tak přesná, že my přesně víme, že první proroctví Chagel se stalo 29. srpna a tak dále. Takže rok 520 něco neuvěřitelného. a právě ten rok 520 a služba těchto proroků zapříčinila boží soudy, výchovné, že lid začal znovu budovat chrám.
51:12Víte, jak je to lidské srdce převrácené, ta naše odhodlání, jak jsou slabá a víra malá. Víte, tady přímo křičí na nás ta doktrína o zachování svatých. Kdyby Pán Bůh nás nezachovával ve své milosti, kdo by z nás došel až do konce? Víte, když budeme číst o těch událostech u Agea, tak nám naprosto přijde i ten text z listu židům, 12.5.
51:42Což jste zapomněli na slova, jim, iž vás Bůh pozbuzuje jako své syny, synu můj, podrobuj se, kázni páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Takže umíte si představit, jaká je to milost Boží, když on povolá ty své proroky,
52:21způsobí určité soudy, aby znovu se ten lid vrátil k němu a začal dokončovat tu práci na božím díle. Oni sami by to neučinili. To budeme probírat u proroka Agea. Víte, list judův nám říká, 1.24. Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkroněné v radosti před tváří své slávy, jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista našeho Pána, buď sláva, velemnost, vláda i moc, především časem i nyní i po všechen věk. Amen.
52:57Víte, je to veliká milost, že Pán Bůh má tuto moc a že my se o tuto moc můžeme, a nejenom můžeme, máme jako věřící opírat. Když se tedy boží lid v pokání navrátil k tomu budování chrámu, znovu nechce, aby jsme si mysleli, že to bylo bez obtíží. My znovu čteme v božím slově Ezdráši v páté kapitole, že zase byly psány dopisy, zase se snažili místní předáci a okolní vládcové z těch zemí, které obkovali Jucko, zastavit dílo té obnovy toho chrámu.
53:42My se k tomu podrobněji dostaneme při probírání proroka Agea a opravdu mějme na paměti, že ano, boží zásah, boží veliká moc, ale obtíže života, to jsou dvě věci, které musíme vnímat, že jsou součástí toho našeho pobytu tady na zemi. Nic není jednoduché, ale s boží pomocí je to uskutečnitelné.
54:12A dneska tedy zakončíme tím slavnostím, dokončením toho chrámu a tou jistotou, že co si pán Bůh přece vzal, to také ve své moci dokonal. Roku 516, 12. dubna, byl dostavěn chrám a došlo k jeho zasvěcení. Ezdráž 6. čteme, jučtí starší stavěli a dařilo se jim za prorokování, a teď dejte pozor, písmo, dosvědčuje písmo, takže za prorokování proroka Agea a Zachariáše, syna Idova.
54:49Pak dostavěli a dokončili z nařízení Boha Izraele a nařízení Týra, Dareja a Atraxerse krále Perského Tento dům byl dokonán třetího dne měsíce Adaru, měsíc Adar to je dvanáctý měsíc v biblickém kalendáři, je to zimní měsíc V tom našem kalendáři se to jedná přelom února a března Což bylo šestého roku kralování krále Dareja
55:15Pak synové Izraele, kněži Levite a ostatní vysídlenci s radostí slavili posvěcení tohoto domu Božího. Při posvěcení tohoto domu Božího obětovali 100 bíků, 200 beranů, 400 jehnat a jako oběd za hříchy pro celý Izrael 12 kozlů podle počtu izraelských kmenů. A ustanovili kněze podle jejich tříd a Levity podle jejich oddílů ke službě Boží v Jeruzalémě, jak je psáno v knize Mojžíšově.
55:43Takže první byl ten svátek zasvěcení chrámu v tom měsíci Adaru a pak přichází něco, co je i teď před námi. Hned další svátek, který je v pořadí, který je prvním svátkem toho náboženského roku, tak je slavení Velikonoc. V roce 516 čteme u Esdráše 6.19. Navrátili vyhnanci slavili velikonoce 14. dne prvního měsíce, v Tanachu se první měsíc nazývá Aviv nebo Nisan, kněží i levité se do jednoho očistili, všichni byli čistí, zabíjeli velikonoční oběti pro všechny vyhnance, pro své bratry, kněze i pro sebe a jedli synové Izraele,
56:37kteří se vrátili z vyhnanství a s nimi všichni, kdo se oddělili od nečistoty národů země, aby hledali hospodina Boha Izraele a slavili s radostí svátek nekvašený chlebů po sedm dní, nebo tím hospodin způsobil radost, když vůči ním změnil srdce asyrského krále, takže posilnil jejich ruce při práci na domě Boha, Boha Izraele.
57:00Víte, my jako novozákonní církev se nyní připravujeme na slavení Velikonoc. Toho jednoho z nejvyšších svátků, který židé měli si připomínat od pokolení do pokolení, protože byl jasným předobrazem té oběti Pána Ježíše Krista. A tak i my křesťané mějme na paměti několik věcí.
57:31Za prvé, jak je Pán Bůh úžasný v tom, co vykonal pro svůj lid, co koná a co bude ještě konat. Berme právě toto povzbuzení ze všech těchto událostí, které se týkají i toho poexilního období a obnovy Jeruzalemského chrámu. a vezmeme si i to po naučení, jak písma staré a nové smlouvy se doplňují, protože i k nám zasnívá podobný hlas.
58:03Apoštol Pavel v Efeským říká 2.4. Ale Bůh bohatý v milosedenství pro svou velikou lásku, kterou nás miloval, i když jsme byli mrtví pro svá provinění, obživil nás spolu Krystem. Milostí jste tedy zachráněni a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech Kristu Ježíši. A spolu s ním nás probudil. Řecké slovo synegeiren je naprostým ekvivalentem hebrejského slova heir otánu.
58:38I my jsme museli být probuzeni Pánem Bohem, aby jsme mohli uvěřit v Pána Ježíše Krista, přijmout ho jako svého pána a spasitele, aby jsme mohli budovat jeho chrám. A tím novozákonním chrámem, který v současnosti představuje Boží příbitek mezi lidmi na zemi, je církev Ježíše Krista, jeho tělo. A proto vás, cibratři a sestry, povzbudit, připravme se na slavení letošních velikonos podle písma, jak říká Apoštol Pavel, 1. Korinským pěch 7.
59:19Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční beránek, byl za nás obětován. Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy. Bratři a sestry, přeju vám boží požehnání a přeju i těm, kteří nás sledují, kteří ještě stále vzdorují tomu božímu povolání ke spáse,
59:56aby přemýšleli a aby z Boží milosti i jejich duch byl probuzen. Amen.