Lidské utrpení a BOŽÍ POMOC
Výraz bůh je v přepisu na 49 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Složité otázky, na které nejsou snadné odpovědi. V případě předpokládám mnohých je takovou otázkou otázka válek, utrpení, nemocí.
0:41a vůbec toho, co lidem znepříjemňuje život a co někteří přímo užívají jako námitku, kdyby byl Pán Bůh, tak by toto nedopustil a tak by nebylo to a ono, utrpení těžkosti. Povstaňme, přečtěme jeden verš, ale ten verš chci vám velice položit na srdce.
1:20Pátá Mojšíšova, 29, 29. Čtu v kralickém překladu. Pátá Mojšíšova, 29, 29. Věci skryté jsou hospodina, Boha našeho, věci pak zjevné jsou naše a synů našich navěky, abychom plněli všetka slova, zákona tohoto.
2:00Tak si ještě stíšme modlitbě. Pane Bože, Otče náš, je to nepopsatelné, že můžeme Tobě patřit v Pánu Ježíši Kristu. Děkujeme za toto obecenství. A když nyní máme rozjímat nad Tvým slovem ve smyslu obtížných otázek, prosíme, abychom byli poslušní výzev Pána Ježíše, které zní Kdo má uši k slyšení, slyš, protože Tvé slovo je živé, mocné,
2:57a na podkladě Tvého slova můžeme jít vítězné tímto životem, byť by byl někdy opravdu složitý, těžší. Modlíme se ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. Tak se posaďme. Nevím, je mezi námi někdo, kdo by s čistým svědomím mohl prohlásit, že je v čase utrpení a těžkostí?
3:38Když jsem si tuto otázku položil, na jaké první vážné utrpení ve svém životě vzpomenu, tak mi bylo asi šestadvacet. Někteří z vás ještě se tohoto věku nedošili. A v poslední knize, knihy kazatel, čteme. Tak to je hlavně pro vás, kterým ještě není 26.
4:23Pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své. Prvé než nastanou dnové zlí a přijdou léta, o kterých vždyž nemám v nich zalíbení. Tak první odbočka, tatínek se došel pěta devadesáti let. A nevím, jestli až v těch nad devadesát, říkal synu, varuj se toho, být starý.
5:05a teďka nevím, jak pokračoval přesně, ale já se blížím osmdesátce a opravdu stáří není snadné. Je to vlastně jakási škola pokory. Už hledat to nemůžete a protože jsem oklopen milujícími lidmi,
5:35Tak někdy mě pomáhají, když to ještě tak moc nepozoruj. Pamatuj na stvořitele svého. Mladí, dejte pozor ve dnech mladosti své. Prvé než nastanou nové zlí a přiblíží se léta, o kterých díž nemám v nich zalíbení.
6:06Tato slova jsou v té 29. kapitole páté Mojšišovi a to má svůj význam. Předně zjišťujeme, že je to kniha, která hovoří o obnovení boží smlouvy s Izraelem.
6:36Tam, řekněme to tak, na pomezí zaslíbené země, v krajině Moábské, pán Bůh obnovuje smlouvu, kterou měl s Izraelem nahoře Sinají nebo nahoře Oreb, protože vlastně nyní je zde nová generace Izraele.
7:08Protože všichni, kteří během té cesty do Kanán se chtěli vrátit do Egypta, tak během čtyřiceti let pomřeli. Byla zde nová generace. A tak pán Bůh v této 29. kapitole, jak si, jenom obnovuje, ale také rekapituluje smlouvu s Izraelem.
7:42a pak tedy zaznívají tato slova. Skryté věci patří hospodinu. Co všechno bylo skryté, to bylo dramatické. Čím, čím Izrael procházel a co už měl dávno za sebou ve svých předsích Izraele,
8:12ten dlouhý pobyt v egyptské zemi. Skryté věci patří hospodinu, našemu Bohu, odhalené pak nám a našim synům až na věky. Ono jde o to, abychom vnímali, že znalostí písma, znalostí smlouvy se nám mnohé odkrývá. a přesto jsou věci skryté, jsou nad naší stižitelnost.
8:52Myšlení má, nejsou jako myšlení vaše. A cesty vaše jako cesty mé, pravý hospodin. Ale jakož převyšují nebes a země, tak převyšují cesty mé, cesty vaše a myšlení má, myšlení vaše. jsou nám prostě skryté, ale řada věcí nám skrytých by nemusela nutně být, kdybychom znali písmo, abychom plněli, to je závěr toho verše, všechna slova tohoto zákona.
9:35Když za naším životem nebude plnění božího zákona, tak se nám někdy stane, že až zpětně zjišťujeme, kdybych si na to vzpomněl, tak bych se toho a onoho vyvaroval, protože dávno mě to mělo být zjevné, neskryte. Tak jsme u prvního bodu dnešního kázání.
10:12Pán Ježíš na obtížné otázky odpovídá. To je veliká věc. A čím lépe budeme znát Boží slovo, a tím budeme vybavenější k tomu odpovídat i těm našim přátelům, kteří přichází s otázkami, kdyby byl Pán Bůh a tak dále.
10:44Pán Ježíš odpovídá. Zmíním tři věci. První, když Pán Ježíš přišel ke slepému, učeníci se ho ptali. Řekněme to přesně. Jan 9, 23, rabi, mistře, kdo zřešil, že se narodil slepý, on sám nebo jeho rodiče?
11:16A pán Ježíš jim odpověděl, nehřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit boží skutky. Jan 9, 2 a 3. Boží odpověď. My se neubráníme řadě otázek. A jen si přiznejme, že když se setkáme s něčím těžkým až zlým, tak si klademe otázku, no je za touto skutečností lidský hřích?
12:03No tak to bylo s Jobovými přáteli. Či si to neuměli jinak vysvětlit, to utrpení Joba, než je zatím jeho hřích. Čím je to dáno? A k tomu se dostaneme. Vědomím boží vlády. Pán Bůh, když to řekneme obrazně, v mnohém posečkává.
12:39Ale pak přijde jeho soud. A to lidé chtě nechtě vnímají. Učetníci, tak hrabi, kdo zřešil, že se narodil slepý. On sám nebo jeho rodiče. Pán Ježíš odpovídá. Nezřešil ani on, ani jeho rodiče. mají se na něm zjevit boží skutky. To je nepřímá výzva k tomu, abychom v těžkostech se modlili k Pánu Bohu, aby nám dál porozumět, jestli ty těžkosti v překonání mají být k boží slávě.
13:37Páne Žiž odpovídá. Je to jedna možnost toho těžkého. Ale pak ta druhá. Lidé si nevěděli rady s tím, že byli pobyti galilejští Pilátem při obětování. Víte, Pilát to byl nedobrý reprezentant římské moci. On si dovolil pobít
14:21Izraelity při obětování. No tak bychom čekali sůst Pána Ježíše, že by Piláta odsoudil. Ale to myšlení boží je jiné než naše. Pán Ježiším říká, myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci, když toto vytrpěli a dodal, ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.
15:05Jsou totiž neštěstí, se kterými si člověk neví rady a jen si přiznejme, jak často my o takových uvozovkách, senzacích nebo neočekávaných věcech, jak mluvíme, jak je sdílíme. Zatímco, podle slov Pána Ježíše Krista, bychom si měli uvědomit, že ta a ona neštěstí nás mají vést k pokání. Rozumíme tomu všichni dobře? Neštěstí nás mají vést k pokání.
15:55To je druhá možná odpověď na to a ono neštěstí. Činit pokání. Ale vybavil jsem si tu situaci, když Pavel vyznává, že má v těle osten. Kolikrát, že se za to odstranění o snu té těžké situaci modlil?
16:28Třikrát. Nemusíme hned končit tu první modlitby. Pán Bůh zná naše srdce. A někdy má to, které je útrpení, jakési pokračování. Prostě Pavel se modlil třikrát a co mu pán Ježíš odpověděl? Tak co? Dosti máš na mé milosti. Rozumíme tomu?
17:01Milující pán, ten první, musel vědět, co je to milost. Jen si přiznejme, jak ji někdy bereme lacině, jak na ní pozapomínáme. Na to, že o nás pán Bůh věděl před ustanovením světa, to může to někdo z nás pochopit. Dosti máš na mé milosti. To tvé utrpení chval pána Boha, že jsi u tohoto kázání, protože nám má mnoho co říct písmo svaté. Dosti máš na mé milosti.
17:54Když procházíme utrpení, no a nebudu se vás ptát, kdo je v nějakém utrpení, ale protože vím, že i za touto účastí na nedělní bohoslužbě je boží vůle, nepochybuji, že někdo jste v utrpení. Pán Ježíš vám říká, jestli se smodlili už třikrát, jako Pavel, dosti máš na mé milosti.
18:31Jsme u druhého bodu. Lidské utrpení má jeden kořen, ale to se vás zeptám. Co to je za kořen? A když strefíte vedle, no tak já to napravím. Tak co? Prosím? Hřích to je všeobecné. Kde se vůbec objevil hřích? V ráji. Veškeré těžkosti, složitosti, bolesti mají svůj původ v ráji.
19:20Předtím, než člověk zřešil, jaké těžkosti, jaké složitosti, Adam s Evou byli v bezprostřední blízkosti Pána Boha. Jaké těžkosti, ale pro ten první říš, a proč k němu vůbec došlo? No protože Pán Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a v tomto obrazu je zahrnuta naše svoboda.
19:59Svoboda rozhodnutí poslechnout Pána Boha anebo poslechnout Satana. A dám sebou se rozhodli poslechnout Satana. A teďka ta zlořečenství, která přišla, nespočívají jenom v tom, Že muži musí dobývat chléb v potu své tváře. To je těžkost.
20:34A ženy, jak je to s ženami, jaké zlořečenství na nás nebo na vás přišlo? Hrození dětí bolesti. Ale ten hřích, ten nespočívá jenom v tomto zlořečenství. Tento hřích nese sebou převrácené srdce. Víte, když já slyším lidské výroky, a ne jeden, kdyby všichni byli jako já, na světě by to jinak vypadalo.
21:23No to určitě. Poslechněme. Ačkoliv poznali Boha. To je řečeno o všech lidech. To lidské svědomí a Kant řekl, že se neubrání údivu, když vnímá hvězdnou oblohu nad sebou a ten boží zákon v sobě, každý člověk má v podvědomí boží existenci.
22:00ačkoliv poznali Boha, neoslavili ho jako Boha. Ani mu neprojevili vděčnost, níbež upadli ve svých myšlenkách do marnosti a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmně. Tvrdí, že jsou moudří, ale staly se blázny. Proto je Bůh skrze žádosti jejich srdcí vydal do nečistoty.
22:39Jaký je důsledek toho hříchu v ráji? To je převrácené srdce. Z toho vychází všechno zlé. Tak tedy Pán Bůh odpovídá a Pán Ježíš osvětluje. Osvětluje, kde je prapůvod všeho toho zlého na světě.
23:13Budete jako bohové, říká satan, vědou se dobré a zlé. No a Adam s sebou potom zatoušili. důsledky, důsledky katastrofální. Ale přečtu vám výrok Jana Amose Komenského, jeho kšaftu umírající matky jednoty bratrské, kšaft to znamená odkaz.
23:45Co Jan Ámos Komenský prohlašuje? Věřím i já Bohu, že po přejití vychřit z hněvu, teď pozor, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých tobě se zase navrátí, o lidé českých. Tak to se Jan Ámos Komenský staví pod hříchy svého národa.
24:26My se těžko smiřujeme s tím, když nám někdo poukáže na náš hřích. Ale stavět se ještě pod hříchy svých předků, já nemám jistotu, jestli mě dobře rozumíte. Jan Ámos Komenský, první biskup jednoty bratrské, se staví pod hříchy svých předků.
24:59Ten zasluhuje hlubokou poklonu. To je pokora. Co všechno on v životě vytrpěl, to je hrdina víry. My, abychom si přisvojili hříchy našich předků? Kdo je tomuto ochoten? A jsme u třetího bodu důsledky božích soudů ve světových dějinách.
25:35Pán Bůh vládne. To je realita. Ale není to vždy viditelné a není to vždy v pravý čas podle našeho soudu. Ve středu byl zmíněn král, tak moderně překládano Nebuchadnezar, já se neubráním asi tomu překládanému kralickému jménu Nabuchodonozor, měl sen.
26:13Všichni to známe, i Anička. Sen, ve kterém viděl zvláštní sochu. Jakou měla hlavu ta socha? No zlatou. O tom, co následovalo v té části trupu sochy. Stříbro, stříbnou část. Následovala bronzová část. A my jsme to dokonce viděli i na plátně.
26:44a nakonec to byly železné nohy, které končily smícháním železa a hlíny. A potom přišel Danielův výklad. Kdo žije tou zlatou hlavou? Tak kdo? No přece ty nabucho do nozoře. Ale po tobě přijde nižší království. To bude stříbrné. A tak dále.
27:18Nabuchodonozor to byl nejslavnější král Babylonské říše. No, nemáme náležitou představu, co to znamenalo jenom mít Babylonské hlavní město, Babylon, nebo Babylonii, Babylonské říše, hlavní město Babylon, přes 20 kilometrů jedna strana, v podstatě čtvercového půdorysu, přes 20 kilometrů.
28:01Babylon byl rozdělen na dvě části řekou Eufraten. Na těch hradovách, které lemovali Babylon, mohlo jet vedle sebe šest vozů. Tyto hradby měly, vidíte, to jsem si nenapsal, ale měly řadu bran, bronzových bran a na buchodonozor, který byl varován, ať se jeho srdce nepovýší, když viděl ten Babylon, tak se jeho srdce pozvedlo.
28:46a pán Bůh od něj tu babylonskou říši odjal. To je naprosto neuvěřitelné. Jak k tomu došlo, o tom teď už hovořit nebudeme, ale prostě přišlo jiné království. Babylonská říše padla. Ten Balšezar, ten poslední babylonský král, ten viděl ruku, která psala, mene, mene, a teďka už nevím, jak to je.
29:24No výborně, tak to se mně líbí tato spolupráce. Takže sčetl jsem, sčetl a zvážil a nalezem si lehký. Ještě té noci padl Babylon. A jak to je teda dál? Přišli médové a peršaně, jinak manželka Nabuchodonozora byla mécká princezna.
29:54Ale tento slázek nepracoval. Takže přišli médové peršani a kdo po nich? Aleksandrová říše, že? A po nich byla rozdělena tato Aleksandrová říše, po nich přišel Řím, království železné, ale přitom velice křehké.
30:27a do tohoto království vpadl mesiář se svým královstvím, jako ten kámen, který se utrhl, který narušil ty nohy a tyto říše zanikly. neuvěřitelné. Tak kdo by mohl pochybovat o tom, že pán Bůh vládne? Naprosto jedinečně.
31:01A pán Ježíš se dovolává tohoto obrazu, když hovoří o sobě jako o kamenu. a Lukáš 20.18 čteme každý, kdo padne na ten kámen, na Syna Božího, roztříští se a na koho padne, toho rozdrtí. A tak to řekněme takto až básnicky. Církev, kterou založil pán Ježíš. Ne Petr, nesmysl.
31:40Pán Ježíš jde vítězně dějinami, i když často ve skrytosti, ale brány pekla ji nemohou přemocit a dějiny jsou neustále svědky toho, jak se satan snaží potřít círke v boží dílo. nemůže, protože tím kamenem je Pán Ježíš. A kdo se tomuto kamenu nepodřídí, s ním běda.
32:21A teďka jsme u čtvrtého bodu božší pomoc v utrpení. A to je velice významný bod, hlavně pro vás, kteří jste v nějakém utrpení. Protože a bylo to zmíněno ve středu, podivohodná boží režie, protože byl zmíněn Job. Nikdo netrpěl víc, jedině pán Ježíš, syn boží. Z lidí nikdo. A pán Bůh se v uvozovkách Jobem chlubil.
33:09Víte, my čteme krásnou poznámku v té jedenácté kapitole židům. To je kapitola o hrdinech víry. A tam stojí, že pán Bůh se nestydí být jejich bohem. Komu se líbí tenhle výrok? No, tak neradi zvedáme ruce, ale v ruchu jsme snad je zvedli.
33:41Hospodin se nestydí být Bohem těch reků víry. To je něco. Hospodin se nestyděl být Bohem Joba. Když Satan prohlásil, protože před Boží trůn přišel i Satan, Bojí se snad jeho boha bezdůvodně, což pak ty si neohradil jej jako dům, teda jeho dům, a všechno, co má ze všech stran, nepožehnal si dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi.
34:27a však vstáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má určitě tě budy, ti bude zlořečit. To čteme v první kapitole. A tak pán Bůh dovolil satanovi, aby sáhl na ten Jobův majetek, na jeho rodinu. Ale satán si nedal pokoj, když Job prohlásil, hospodin dal, hospodin tež odjal, buď požehnáno jméno hospodinov.
35:14Co prohlásil? Ale nejdříve se ozvala Jobova manželka, to nesmím přeskočit. ve 2. kapitole 10. Totiž Satan znevážil tuto Jobovu věrnost, ten výrok, hospodin dal a hospodin vzal, budíš požehnáno jeho jméno.
35:54A tak čteme o tom, co pronesla manželka. Mluvíš jako by promlouvala jedna z bláznivých žen, což budeme přijímat od Boha dobré a zlé přijímat. Satan předtím řekl kůži za kůži, ale vše, co člověk má, dá za svou duši.
36:26A manželka prohlásila zlořeč Bohu a zemři. No to byla zkouška. A pak následovali kapitoly, ve kterých Jobovi přátelé se snažili až ho zvyklat v jeho přesvědčení, že je bez úhony. Také je pán Bůh nakonec odsuzuje a musí za něj obětovat, ale jde o Joba, když k němu začal pán Bůh hovořit.
37:07Pán Bůh má svůj čas. Žasneme, že Pán Bůh Jobovi nevysvětluje, že si Satan vyprosil, aby byl Job tříben. To je zarážející. Ale Pán Bůh Jobovi klade otázky. A ve svědu to zaznělo. Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? a jen to čtěte, otázka za otázkou. A nakonec Job prohlásil, kladu si ruku na ústa, protože ty všechno můžeš.
37:52Nakonec pán Bůh Jobovi požehnává, nahrazuje mu dvojnásobně majetek, ale krásně to říká Komenský, ale jeho potomků nedal dvojnásobný počet. Měl deset dětí, po této skouce měl zase deset dětí. Zajímavý postřeh.
38:25Pán Bůh věděl, co všechno Job snese, protože Pán Bůh nedá nás pokoušet nad naší možnost. Tak kdo řekne Haleluja, z vás, kteří jste někdy opravdu trpěli, nedá nás pokoušet nad naší možnost. Ne?
38:57Pán Bůh v tom čtvrtém bodu časy proměňuje. Víte, já jsem dostal jednou na nový rok a to mně bylo možná 13, 14, 15, to nevím. Veršíček. On proměňuje časy i chvíle. A já jsem si říkal, tak co je tohle za verš? No ale zatím je obrovské poselství, snihy Daniel. Pán Bůh proměňuje časy a chvíle. Vždyť na věčnosti se ho přetkal s těmi dětmi, o které přišel. A teď dostal dalších deset dětí a dvojnásobně majetku. Pán Bůh proměňuje po zkouškách.
39:59Ale teďka, víte, blížíme se k tomu, že kážu hodinu. No, to je už 15 minut přes míru. Jak kde v jablonci ne. Haleluja. Protože teďka dejte pozor, v rámci přípravy na to kázání pro tu knihu se mi dostala knížečka do ruky utrpení.
40:33Poslechněte lidmi smyšlený obraz. Uvádí ho německý žurnalista Peter Hahn ve své knížce Utrpení. Předkládá tuto smyšlenou ilustraci. Pozor, až bude konec světa, zromáží se miliony lidí před božším trůnem.
41:06Jedni se dívají do ostře jasného světla z básní, jiné to všechno nezajímá. Združují se do hloučku a horlivě mezi sebou diskutují, mají jen jedno téma. A jak mohl Bůh dopustit utrpení, které teď lidé vidí při zpětném pohledu a tak v tak obrovské množství a v tak zdrcující formě, to má být Bůh lásky?
41:45Jak může nad námi vykonávat soud? Rozumí vůbec našemu utrpení, což pak musel on někdy trpět? Jedna stará žena si vyhrnuje rukáv a ukazuje vytetované číslo z koncentračního tábora. Barevný muž si rozčíleně rozepíná límec u košile a vybízí k tomu, aby se lidé podívali na jeho krk, kde má jizvy po oprátce.
42:28Linčovali mne jen proto, že jsem černý a ne bílý. Odvlekli nás na otrokářských lodích, otrhli nás od našich drahých. Museli jsme pracovat jako zvířata. To má být Bůh lásky? Jedna mladá dívka zírá strnule před sebe, tiše, bez účastí. Na jejím čele je možné přečít slovo nemanželská.
43:05Všude se zvedával na rozhořčení. Lidé jsou pobouření. A každý žaluje na Boha, protože dopustil na světě zlo, utrpení, bezpráví. A on chce být Bůh lásky? Jak to máš, Bože, dobré? Ve svém nebi, kde je všechno krásné a plné jasu. U tebe nejsou žádné slzy, žádný strach, žádný hlad, žádná nenávist, žádné utrpení. Ano, ty to máš dobré, ale co my všechno musíme vytrpět zde na zemi. Víš, co znamená snášet utrpení a plakat? Vedeš, Bože, je celkem bezpečný a rozjímavý život. Tak mluví lidé před Božím trůnem.
44:01Najednou má kdo si nápad. Zahájíme proces s Bohem. Chceme ho odsoudit. Každá skupina si zvolí svého mluvčího. Je to vždycky ten, kdo ve svém životě nejvíc trpěl. je to vedle žida, černocha, nemanželské dcery, ind, zkasty nedotknutelných, nemocí znetvořený, malomocný, oběť náletu, umučený v koncentračním táboře, všichni společně vzrušeně diskutují, až se nakonec chodnou na formulaci obžaloby proti Bohu.
44:44Dřív než bude mít Bůh právo povolat nás k soudu, má jednou snést to, co jsme my lidé museli na zemi vytrpět. Bůh má být odsouzen k tomu, aby žil na této zemi jako člověk. Ale protože je Bůh Bohem, stanoví si lidé ve svém procesu určité podmínky. nemá mít možnost, aby si na základě svého božského původu sám pomohl.
45:20Má se narodit jako Žid, aby viděl, jaké to je být Židem. Legitimita jeho narození má být pochybná. Podle lidského zákona se má narodit jako nemanželský. Nikdo nemá vědět, kdo je vlastně jeho otcem. Jako takový se má pokusit lidem vysvětlit, kdo je Bůh. Ano, má přijít na zem s nárokem, že je sám Bohem.
45:54Svými nejbližšími přáteli má být nakonec zrazen, když žil jen tři desítky let v nedostatku pro následován, ohladu a vystavený pokušení. zkušení. Má s ním být proveden soudní proces na základě lživých obvinění. Lidé se před božím trunem předhánějí při formulaci návrhu, jak má být Bůh potrestán. Nakonec má vytrpět to, co se stalo jim v jejich životě. A sice všecko najednou, jeho proces má být uveden na základě falešných nařčení.
46:40Bůh má být vyslýchán u soudu, který je proti němu zaujatý, zbabilý souce ho má odsoudit, má sám na sobě poznat, jaké to je, když je člověk všemi opuštěn, úplně sám a bez pomoci. Má být bezcitně mučen a potom zemřít krutou smrtí. A to před očima všech. Má být přítomno mnoho světků, kteří se mu budou smát, budou ho urážet a budou jim pohrdat.
47:16Lidé se před božím trůnem dohodnou. Bůh má na zemi vytrpět všechno to, co se během života stalo jim. Každý z mluvčích vyhlašuje svůj rozsudek proti Bohu. Tvrdě a nemilosrdně. Je to proces bez milosti. A zatímco je vyhlašován jeden rozsudek za druhým, začne zástupem probíhat neklid.
47:54Když poslední vyhlásí svůj rozsudek, nastane hrobové ticho. Všichni do jednoho mlčí. Slyšet by bylo i špendlí, kdyby spadl. Všichni ti, kteří Boha tak krutě odsoudili, sklání hlavy. Zahanbení a dojati se od sebe odvracejí. Žádný se již neodvažuje promluvit. Každý z těchto lidí najednou ví, o co tu jde. Každému je jasné.
48:28Bůh vzal přece na sebe trest už dávno, rozsudek na sobě nesl už dávno předtím v Pánu Ježíši Kristu. Toto vše Bůh prožil. Bůh prožil rozsudek v náš prospěch. Byly to naše nemoci, jež nesl, naše bolesti.
48:58na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubyt od Boha pokořen, jenže On byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost, trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Možná, že patříme mezi ty, kteří kdysi prohlašovali, kdyby byl Bůh, jak by mohl dovolit tolik zla a utrpeň na světě.
49:45Otázka by měla být jiná. Jak to, že jsem já způsobil tolik zla, tolik utrpeň kolem sebe. a ten poslední bod, tedy Pán Ježíš odměňuje. Stačí tak málo jen připustit svoji bídu, své převrácené srdce a obrátit se k Pánu Ježíši.
50:30Jestli je zde někdo, kdo mu dosud nepatří, kdo dosud nemůže vyznat, že pán Ježíš dnesl jeho provinění, tak ať neodchází, ať se spolu modlíme a své srdce odevzdá pánu Ježíš. A pro víru poslechněme závěr knihy z Jevení. Co se chystá božím dětem?
51:04a zpatřil jsem nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuli a moře již není. A uslyšel jsem mocný hlas strůnu, který řekl, hle, boží stánek s lidmi bude přebývat s nimi a oni budou jeholit. a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. A Bůh setře každou slzu z jejich očí a smrti již nebude ani žalu, ani křiku, ani bolesti již nebude, neboť první věci pominuli.
51:55ke se všichni jednou pro zásluhy Pána Ježíše Krista objevíme společně před trůne milosti. Amen.