Lukáš 123: KRISTOVA SMRT PŘINÁŠÍ RADOST (Lukáš 23:50-56) 8.2.2026 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Pokoj vám, bratři, sestry a vážení hosté. Jsem vděčný, že jsme tady toho dnešního rána, abychom uctívali, chválili, rozjímali eh nad tím, kdo Hospodin je a co pro nás udělal. Jak jistě víte, my společně procházíme Lukášovo evangelium verš po verši. A musím se vám přiznat, bratři a sestry, že už i minulý týden, když jsme mluvili
0:32o ukřižování a dnes, když budeme mluvit o pohřbu Pána Ježíše Krista, zvažoval jsem, jestli eh určitým způsobem nepřeskočit tento text eh kvůli tomu, že se za nsíc znovu k němu vrátíme. eh kvůli Velikonoců. A víte na co jsem přišel? Že nepřeskočíme. A ten důvod, bratři a sestry, proč ho nepřeskočíme, je protože
1:03zpráva o smrti a vzkříšení Pána Ježíše Krista je ústředním tématem křesťanské víry. A kdybychom každou neděli mluvili jenom o tom, neudělali bychom chybu. Protože vzkříšení Krista Ježíše je základem našeho křesťanského života. Mnozí z vás
1:34znáte spisovatele, který se jmenuje Lee Strobl. Tenhle spisovatel byl předtím, než byl spisovatel, investigativní novinář. a a pracoval u soudu a jeho cílem bylo vždycky se ptát ty nepříjemné otázky. Dřív novinářina, tak to fungovala. Dneska už asi pravděpodobně ne, ale dřív ano. A jeho milovaná manželka
2:04jednoho dne přišla s tím, že uvěřila v Pána Ježíše Krista a Lí se na ní podíval a vůbec ji nerozuměl. A tak jako říká dobrý manžel, se rozhodl jí tu víru vyvrátit a šel za jedním svým známým, který byl křesťan a zeptal se ho, kdybych chtěl vyvrátit víru v Ježíše Krista, na co se mám zaměřit?
2:36A on mu odpověděl: "Na vzkříšení. Pokud totiž není vzkříšení, celá víra v Pána Ježíše padá. A tak on se do toho vrhl se zápalem své investigativní novinařiny a začal objíždět historiky, patology, znalce jazyků po celém světě a
3:06zaměřil se na historičnost a a pravdivost očitých svědků o Kristově smrti a vzkříšení. A víte, k čemu došel? Stal se z něho křesťan a napsal o tom knihu, eh, která se jmenuje Kauza. Víra, Kristus. Kristus byla první, omlouvám se. Pak víra a pak stvořitel. Omlouvám se. Ano. Kauza
3:36Kristus. Takže on na základě vlastně tohoto svého investigativního shromažďování informací přišel k tomu, že smrt Pána Ježíše Krista a jeho vzkříšení je základním kamenem křesťanské víry. A je to tak historicky důvěryhodné, že nic z celé historie
4:06nebylo víc pravděpodobnější než toto. A to je přesně to, k čemu nás vede ten náš dnešní text. Protože dnešní text nám, bratři a sestry, předkládá svědectví o události nejen Kristovy smrti, ale i pohřbu. abychom věříce mohli mít život v jeho jménu. Otočte si se mnou do Lukášova evangelia do 23. kapitoly a budeme dnes
4:35studovat verše 50 až 55, 56. Takže budu číst e 23. kapitolu Lukášova evangelia od 50. do 56. verše. A já vás prosím, abysme z úcty k Božímu slovu povstali tak, jak budu číst. Lukášovo evangelium 23. kapitola. Od 50. verše se píše toto slovo ve jménu Páně. A hle muž jménem Josef, člen rady a muž
5:05dobrý a spravedlivý, ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem z židovského města Arimatie, který také sám očekával Boží království. Ten přišel k Pilátovi až vyžádal si Ježíšovo tělo. Sňal je. zavinul do plátna a položil ho do hrobky vytesané ve skále, kde ještě nikdo nebyl pochován. Byl den přípravy a nastávala sobota.
5:33Ženy, které s ním přišly z Galileje, ho doprovodily. Viděli hrob i to, jak bylo jeho tělo uloženo. Pak se vrátili a připravili volné látky a oleje. V sobotu podle přikázání zachovali klid. Tolik ze čtení Božího slova. Budu se modlit. Děkujeme ti, náš nebeský Otče a králi. Děkujeme ti za to, co jsi pro nás udělal na kříži.
5:58Děkujeme ti, Pane, za to, že si můžeme připomínat, že tvoje smrt nebyla iluze, nebyla to mílka, ale že jsi skutečně zemřel. A protože jsi skutečně zemřel, tak písmo nám říká, že my můžeme mít zaplacený hříchy. A protože jsi skutečně zemřel, pak jsi také skutečně vstal z mrtvých. A my ti za to oslavujeme a prosíme tě,
6:25Pane, abysme pochopili tu dobrou zprávu evangelia, která stojí na tvé smrti a vzkříšení. Amen. >> Amen. Můžete se posadit. V předcházejícím kontextu od 32. verše, bratři a sestry, jsme mluvili o tom, jak byl pán Ježíš Kristus ukřižován. A když jsme viděli všechny ty davy e a všechny ty skupiny lidí, které byly
6:56kolem něj, všechny měly jeden společný znak. Pamatujete si, jaký to byl? Vysmívali se. Vidíme, jak se vysmívají Davy, jak se vysmívají vůdcové, jak se vysmívají vojáci a dokonce i ti zločinci, kteří byli ukřižováni s ním, se mu také vysmívali. A jak na to reaguje pán Ježíš na kříži? Modlí se. Modlí se a prosí Boha Otce,
7:27aby jim odpustil ten hřích, protože nevědí, co činí. Řekněte mi, bratři a sestry, vyslyšel Bůh, otec Pána Ježíše Krista? Ano. Už minule jsme viděli, že jeden z těch zločinců, kteří byl s Pánem Ježíšem na kříži, ať se mu na začátku vysmíval, poté činil pokání a prosí Pána Ježíše Krista o odpuštění a prosí ho o to, aby na něj pamatoval,
7:57až přijde ve svém království. A pán Ježíš mu zaslibuje, dnes budeš se mnou v ráji. A pak vidíme i toho setníka. Setníka, který vedl všechny ty vojáky, kteří se vysmívali Kristu. Potom, co pán Ježíš Kristus umírá, tak prohlašuje, že to byl spravedlivý muž. A vidíme tam stejné znaky víry, jako jsme viděli u toho zločince.
8:31Ale jaký byl důvod Kristovy smrti, bratři a sestry? Byl to kříž? Ne. Zemřel Pán Ježíš kvůli tomu, že mu probodli bok? Ne. Byly to snad naše hříchy, které zabili Pána Ježíše? Ne, v tom našem textu my čteme velice jasně, že potom, co pán Ježíš zaplatil za naše hříchy v těch
9:01třech hodinách, mezi 12 a 3 hodinou, kdy Bůh otec od něj byl oddělen jako otec a byl přítomen jako soudce. A kdy na něj ve svém hněvu vyléval trest, který měl být na nás za naše hříchy. Tak poté se Pán Ježíš znovu modlí a říká:Otče,
9:32do tvých rukou odevzdávám svého ducha. A pak umřel. A písmo nám to potvrzuje na jiném místě, kdy nám říká, že nikdo Pánu Ježíši jeho život nebere. On ho dává dobrovolně. Nikdo, bratři a sestry, neměl tu moc ani sílu zabít Pána Ježíše. On svůj život dal. A když se mu vysmívali všechny ty zástupy, které byly kolem
10:03něj. A když se mu posmívali, ten jejich výsměch spočíval v tom, že říkal: "Zachraň sám sebe." A my jsme viděli, bratř a sestry, že pán Ježíš nezachránil sám sebe, aby mohl zachránit nás. A dnes pokračujeme v tomhle v tomto příběhu,
10:33abychom viděli, že Kristova smrt eh nebyla iluze, eh nebyla to nešikovnost římských vojáků, ale že to byl skutečný historický, skutečná historická událost. A vidíme eh očité svědky a ty očitý svědkové jsou nám dány způsobem, bratři a sestry, abychom rozuměli tomu, že se to opravdu stalo. Protože kdyby si
11:04to někdo chtěl vymyslet, ty svědky, které vidíme dnes, by si nevybral. Pojďme se na to podívat. Ta hlavní myšlenka toho našeho dnešního textu je tato: "Svědectví o smrti přináší naději a radost ze vzkříšení. Svědectví o smrti přináší naději a radost ze vzkříšení." Pojďme k tomu
11:34verši 50. A hle, muž jménem Josef, člen rady a muž dobrý a spravedlivý. Ještě 51. Ten nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem z židovského města Arimatie, kterej taky sám očekával Boží království. Prvním svědkem Kristovy smrti a je muž, který se jmenoval Josef. Josef, tak jak čteme v tom našem textu,
12:04bratře a sestry, pocházel z židovského města, které se jmenuje Arimati. Eh, dneska nikdo neví, kde to město bylo nebo kde leželo. Někteří se domnívají, že to bylo místo, kde se narodil Samuel, což bylo asi 5 km severně od Jeruzaléma, ale je to jenom dohad. Jediné, co víme, bratř a sestry, je, že to bylo židovské město. A tento Josef, ať se narodil eh v
12:33Arimatii, v této chvíli přebývá v Jeruzalémě. Jak víme bratři a sestry, že přebývá v Jeruzalémě, měl tam hrob. Že jiní evangelisté, konkrétně Matouš nám říká, že Josef, když pokládá Pána Ježíše Krista do do hrobu, nepokládá ho jenom do nějakého ledablého hrobu, ale pokládá ho do hrobu, který určil sám pro sebe,
13:01který si nechal postavit. A tento Josef z Arimate je nám dán jako první svědek nejen kvůli tomu, že měl vysoké postavení, tak jak za chvíli uvidíme, ale také, bratři a sestry kvůli jeho charakteru. Lukáš, historik a mohli bychom říct, eh, nebo řekneme doktor e prvního století
13:31nám zaznamenává, že Josef byl muž dobrý a spravedlivý. Jinými slovy, e, to jsou charakteristiky, bratři a sestry, které byste chtěli pro každého svědka. Kdybyste si mohli vybrat nějakého svědka svého cíle, hledáte někoho, kdo kdo je spravedlivý, kdo je dobrý, o kom nikdo nemůže říct, že je falešný, že někoho, který, který když řekne, že se
14:00to tak skutečně stalo, tak mu budete věřit. A Josef byl právě takový. Lukáš používá toto označení na jiných místech pro jiné svědky. Zachariáše, Alžbětu, Simeona a Anu. To stejné označení, které tady používá pro Josefa z Armatie, používá také pro ně, jak to vidíme v Lukáši 16 až 7, 2, 25 až 27 například.
14:37Ale Josef se něčím vymykal, bratře a sestry, tím, co jsem čím se vymykal, je, že byl člen židovské rady. Josef patřil k Sanhedrinu, těm 70 starším, kteří řídili celý židovský lid. A protože Josef patřil do této rady, bratři a sestry, automatická reakce, kterou by měli mít čtenáři, je vždyť to byli ti, kteří
15:09odsoudili Pána Ježíše Krista k smrti. Byla to tahle rada, která eh na všech těch třech soudech vlastně odsuzuje Krista nespravedlivě ke smrti. Byli to oni, kteří nenáviděli Krista a kteří se ho chtěli zbavit. Ale Josef se vymyká právě tím, že zatímco ostatní členové Sanhedrinu Krista nespravedlivě odsoudili, ať věděli, že je nevinný,
15:41Josef se nejenúčastnil toho odsouzení, on s tím také nesouhlasil. A nejen, že nesouhlasil s tím odsouzením, bratře a sestry, on nesouhlasil ani s těmi činy, které pak z toho vycházely. A tak nám Lukáš ukazuje člověka, který by byl nejméně pravděpodobným svědkem. A možná to z toho textu úplně nechápeme,
16:13ale vysvětluje nám to Jan. Když se podíváme do Jana 19. kapitoly v 31. až 37. verši. Jan svědčí o Josefovi z Arimatie a říká, že to byl Kristův učedník. Ale jaký? >> Tajný. A víte, proč byl tajný? Protože se bál Židů. Kdybysme to chtěli říct z lidského pohledu, bratři a sestry,
16:43Josef z Arimatie se bál o své postavení. jako člen Sanhedrinů byl jedním z těch, kteří řídili celý národ. Byl bohatý, vlivný, měl mnoho majetku. Byl tak bohatý, že si mohl nechat i vyhloubit ve skále vlastní hrobku. Ale bálce. Někdy v minulosti slyšel Krista, možná s
17:14ním i mluvil, slyšel evangelium, které Kristus hlásal a stal se jeho učedník, ale nechtěl s tím vyjít na veřejnost. Ale když přichází tahle událost, Lukáš nám říká o naději, kterou Josef měl. Josef, bratři a sestry, totiž očekával příchod Božího království
17:46a tím se znovu vymykal od zbytku toho Sanhedrin. Řekněte mi bratři a sestry, když přemýšlíte o židovském národě, jakého Mesiáše oni očekávali? Očekávali Mesiáše, děkuju. Očekávali Mesiáše, který bude podoben Davidovi, že? který přinese takové království, které přinesl David. A David z Izraele udělal jeden v té době z nejmocnějších
18:18národů v oblasti, ve kterém se pohyboval a všechny nepřátele za celý svůj život e téměř vyhladil. Proto jeho syn Šalamoun mohl vládnout téměř v míru. Židé očekávali Mesiáše, ale ne toho, který přinese duchovní království, ale toho, které, který přiveze tělesné království. Ale Josef, máme tady o něm svědectví, bratři
18:50a sestry, že sám očekával Boží království. Očekával, že Mesiáš, tedy přijde, nebude Mesiáš, kterého čekají všichni Židé. Ale očekával, že přijde a změní duchovní reality ve vztahu s Bohem, tak jak o tom píše Starý zákon. A tak když mluvil s Kristem, když sledoval Krista, když viděl jeho slova, když viděl jeho zázraky,
19:22uvěřil. My nevíme kdy, nevíme jak, ale Jan nám to říká v 19. kapitole. Ale bál se. Řekněte mi, bratři a sestry, může se učedník Pána Ježíše Krista bát? Může, může.
20:03ať byl učedník Krista Ježíše a ať se bál, ať si to nechával pro sebe kvůli postavení, se v téhle chvíli ve smrti jeho pána rozhodl, že je pro něj něco daleko důležitější než jeho výsadní postavení a vyznal svoji víru. Přestal se bát o své postavení. A verš 52 nám říká, že přichází k
20:34Pilátovi a vyžádá si Ježíšovo tělo. A vy se ptáte jako dobří studenti písma, co znamená nebo proč se Josef přestal bát, když přišel k Pilátovi. Co, co kde je ta spojitost? Řekněte mi bratře a sestry z kontextu dalších evangelií, kdo předtím byl u Piláta? Sanhedrin. A víte, proč tam byl? Protože prosil Piláta, aby nechal zlomit nohy všem těm,
21:07kteří jsou na kříži, aby nezůstali přes sobotu na kříži, že? A proto, když přišli k prvnímu a druhému zločinci a zlomili jim nohy a když pak přišli ke Kristu ti vojáci, tak viděli, že už je mrtvý a jenom si pojistili, že je mrtvý tím, že mu probodli bok. A Lukáš společně s ostatními nám to vlastně říká, jakoby se to stalo téměř
21:39simultánně. Protože když Marek mluví o tom, že Josef žádá Piláta o Ježíšovo tělo, Pilát vlastně neví, že Ježíš zemřel a musí si zavolat setníka, aby se ujistil, že je skutečně mrtvý. A tak se zdá jakoby ty dvě události jakoby žádost Sanhedrinů o zlomení noh těch, kteří jsou na kříži. A vlastně téměř hned zatím Josefova
22:10žádost o Kristovo tělo bylo něčím, co Josefa Josef tedy přichází k Pilátovi a žádá o Kristovo tělo. Bylo obyčejným římským zvykem, že zločinci, pokud si je rodina vyžádala nebo si je vyžádal někdo k pohřbu, tak byli normálně vydáni. Pokud ne,
22:40byli ho do společného mělkého hrobu. A když se zamyslíme nad tím, co Josef udělal, bratři a sestry, bylo to nejen odvážné, ale také tím ukázal víru. A nejenže ukázal víru a nejen, že ukázal svoji odvahu, bratři a sestry, ale také naplnil proroctví o Mesiáši. Že ono se to moc nezdá,
23:10když čteme tenhle text, ale eh tím, co Josef udělal, naplnil, co se píše v Izajáši v 53. kapitole v devát. verši, kdy se píše o Mesiáši a určili mu hrob mezi ničemi, že to to měl tam měl skončit pán Ježíš mezi ničemi, ale byl zbohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lolosti.
23:47Pán Ježíš sice umíral mezi ničemi a všichni si mysleli, možná i ti, kteří byli kolem, si mysleli, že s nimi skončí v hrobě, ale ne. Pohřbil ho někdo, o komčekali, že přijde. Když Pilát vydává Kristovo tělo, vidíme, že že Josef ho snímá z kříže, dává ho do pláten a dává ho do hrobky,
24:20která byla vyteseána ve skále, kde ještě nikdo nikdy nebyl pochován. Josef potom, co Pilát dal, co mu Pilát dal Ježíšovo tělo, ho sňal a posloužil mu. A když čteme tenhle text, bratři a sestry, možná ho nedoceňujeme, možná ho jenom tak přelétneme, možná se nad ním ani nezamyslíme. Čteme ho jako normální, jednoduchý výčet
24:49událostí, které se staly jedna po druhé. Ale já chci, abysme viděli, co tahle služba Josefa stála. Nejen že pravděpodobně San Hedrin zjistil, že je Kristovým učedníkem a tak pravděpodobně přišel o své výsadní postavení. Ale jak už jsme viděli v Janovi v deváté kapitole v 28. verši, Židé se předtím
25:20domluvili, že kdokoliv by vyznal Krista jako Pána, bude vyhoštěn ze synagogy. přijde o možnost uctívat a chodit na shromáždění. To ale nebylo vše. Řekněte mi, bratři a sestry, co byl za svátek? Pesach. A my vidíme v 54. verši, že byl pátek,
25:53byl den přípravy, den, kdy se zabíjel velikonoční beránek. Pravděpodobně mezi 12 a 5 hou večer byli zabíjeni velikonoční beránci ve chvíli, kdy umírá Kristus. Ale k tomu, aby člověk mohl slavit velikéhočního beránka a tak byl připomenut v té Boží smlouvě, musel být čistý, že? musel být rituálně čistý a každý, kdo se dotkl mrtvého těla, byl
26:26rituálně nečistý. Josef, který byl vůdce Izraele, dělal všechno proto, bratři a sestry, aby byl rituálně čistý, aby si to postavení, aby aby to, jak ho vidí lidé, protože to, jak si jistě vzpomínáte, bylo pro Židy v té chvíli důležité. nebylo ničím poskvrněno.
26:56Ale tady nejen že přijde k Pilátovi, ale rozhoduje se obětovat tuhle možnost hodub beránka, aby posloužil svému Pánu. Ano, je pravdou, že zákon, Mojžíšův zákon dává příležitost eh k tomu slavit beránka o něco později, zhruba o 30 dní později pro ty, kteří jsou na cestách nebo byli poskvrněni v tu chvíli, kdy e
27:29se normálně Hod Beránka slavil. Ale to nic nez nic nesnižuje na tom, že Josef tímto poklesl v očích všech Židů Když Josef snímá Krista z kříže, dává ho nebo zabaluje ho do pláte, což byl normální způsob eh
27:59pohřbu židovského lidu, aby se tělo nerozkládalo tak rychle a ten pach ze ze smrti a rozkladu nebyl tak obrovský, tělo se normálně balilo s vonnými mastmi a později ještě Štěž dne eh mělo být měly ty plátna být napuštěny oleji, které budou smíchány s různými bylinami.
28:33Ale na to už není čas. Josef má tak akorát čas na to zabalit Pána Ježíše Krista do pláte. Jiní evangelisté, konkrétně znovu Jan, nám říká, že společně s ním tam byl i Nikodém. který přišel eh za Kristem v noci, jestli si pamatujete Jana třetí kapitolu, a který se ho vyptával, protože byl ač byl učitel Izraele. A Nikodem
29:00přináší zhruba 100 libérer směsi Aloe a Merty, což eh bylo množství, které bylo určeno králi. Nikdo nikdo menší než král eh tolik nedostal, protože bylo nesmírně drahé. e, tuhle směs udělat. A když ho tedy balí do těch pláten a vkládají ho do hrobky, Lukáš nám ještě nechá zaznamenávat jeden malý detail. A ten detail je, že v té hrobce ještě
29:32předtím nikdo jiný neležel. A víte proč? aby si ho nikdo nemohl splést, aby nemohli přijít k hrobce někoho jiného a nebo aby když přijdou do Kristovy hrobky, si nemohli splést Krista, který byl vzkříšen s tím dalším mrtvým, který tam leží. Jinými slovy, aby ty těla nemohly být zaměněny. Lukáš nám to nechává přesně takto, jako
30:04by předpokládal námitky svých čtenářů. Hrobka, do které byl Ježíš položen, byl skalní hrob, místo, které bylo známé jeho nepřátelům. A já jsem se ptal sám sebe, bratři a sestry, jak to, že vlastně potom, co byl pán Ježíš položen do hrobky, se Sanrin ještě vrací k Pilátovi
30:34a žádá ho o stráže. Jak věděli, k jakému, k jaké hrobce ho je mají poslat? A pak si člověk uvědomí, že to byl vlastně jeden z nich, jehož hrob to byl. A tak jistotně mezi těmi jednotlivými vztahy se bavili nejen o majetku, ale také hele dělám si novej hrob blízko Gcemane.
31:06A když pak viděli, že Josef je ten, který je učedník Pána Ježíše Krista, tak řekli: "Aá, to je ten hrob." A tak nebyl ten hrob znám jenom vojákům, nebyl znám jenom Kristovým nepřátelům, ale věděli o něm i učedníci. A možná se ptáte, jak o něm věděli učedníci, když tam nikdo nebyl u toho pohřbu. V té chvíli přichází ti druzí svědkové,
31:32ženy. Verš 54. Byl den přípravy a nastávala sobota. Ježíš umírá ve chvíli, tak jak už jsme řekli, kdy se zabíjel velikonoční beránek. Přichází chvíle, kdy se rodiny měly sejít, aby si připomněli Boží smlouvu s Izraelem a jejich záchranu z otroctví
32:03Egypte. A Lukáš nám nechává zapsat právě tento záznam kvůli tomu, abychom si uvědomili, že smrtí Pána Ježíše Krista umřel ten nejdůležitější velikonoční beránek, ten, který přišel, aby ne nás vykoupil ne z otroctví Egypta, ale z otroctví hříchu.
32:34A jak už jsme řekli, Josef nebyl jediný svědek Kristova pohřbu. Lukáš nám zde zaznamenává ještě svědectví žen. Žen, které Pána Ježíše doprovázely už z Galileje, žen, o kterých se nám zmiňuje na jiném místě, že se o něj starali a dokonce, že byli opodál toho davu, když byl pán Ježíš ukřižován.
33:06Ale ženy nebyly moc dobrými svědky, že? Starozákonní izraelský soudní systém nepovoloval, aby žena svědčila při nějakém sporu. A zvláštne žena, která by měla nějaký vztah, ať už k jedné nebo druhé straně. A proto jejich očité svědectví bylo nejhorším možným způsobem, jak dosvědčit, ať už smrt,
33:36ale také, jak to uvidíme později příští týden, i vzkříšení Pána Ježíše Krista. A kdyby někdo chtěl vymyslet ten příběh, kdyby si učedníci chtěli vymyslet, že pán Ježíš zemřel a kdyby si učedníci chtěli vymyslet, že byl zkříšen, ženy by jako svědky nikdy nepoužili,
34:08A je nám řečeno, bratře a sestry, že oni doprovázejí Josefa, eh, jak a Nikodéma ve chvíli, kdy ukládají Kristovo tělo, viděli hrob a to, jak bylo tělo uloženo. Jinými slovy, bratře a sestry, oni se stali očitými svědky jeho pohřbu a viděli a rozuměli nejen kde ten hrob je umístěn. Ale také, že Kristus je jediný, kdo je do toho hrobu umístěn.
34:39A viděli, jak byl zabalen a viděli, co všechno s ním Josef a Nikodem udělali. A to bylo velice důležité z jednoho prostého důvodu, protože skrze svědectví žen se pak dozvěděli učedníci, kde je pán Ježíš pochován. A pak odešli, je nám řečeno v 56. verši, a připravovali volné látky a oleje.
35:09Jinými slovy, připravili, řekněme, tu druhou vrstvu pomazání toho mrtvého těla. A víte, proč ji neudělali, jak bylo zvykem ten stejný den? Protože v pátek večer začínala sobota. A oni už nestihli připravit všechno, co měli. A Lukáš nám říká, že v sobotu podle přikázání zachovali
35:41klid. Jinými slovy, nemohli nic připravit, protože byli spravedlivé, protože dodržovali zákon, protože následovali přikázání, které Mojžíš dal. nebo Bůh skrze Mojžíše zachovali sobotu a tak nebyl čas se vrátit v sobotu, aby aby pomozali jejich Pána k pořbu.
36:12Začínal totiž hod beránka a začínala sobota. A tak nám jejich svědectví je předloženo znovu podobným způsobem jako svědectví Josefa z Arimatie. nebyli úplně nejlepšími svědky, pokud bysme chtěli dosáhnout nějakého soudního vítězství, ale v Božích očích byli spravedliví
36:43a tak měli tu výsadu být svědky Kristova pohřbu. A než se dostaneme dál, bratři a sestry, chci se s vámi zamyslet ještě nad jednou velice úžasnou a důležitou věcí, pravdou, kterou nesmíme dnes min. Pamatujete se, co se pán Ježíš modlil na kříži? Otče, odpustím, protože nevědí, co činí. Vzpomínáte, kolik tam bylo skupin lidí?
37:15Byly tam zástupy, byli tam zločinci. Byli tam vojáci a byli tam Sanrin. Byli tam vůdcové. A minule jsme viděli, že pán Ježíš je se modlí tímto způsobem ke svému Otci, jak pán Bůh vyslýchá modlitby Pána Ježíše tím, že zachraňuje jednoho
37:45z těch zločinců a zachraňuje jednoho z těch vojáků. A tady máme představitele těch dalších dvou skupin. Najednou vidíme Josefa, který patří mezi Sanhedrin, který se posmívá Kristu. A vidíme ženy, které byly součástí davu, ať se Kristu neposmívali, jak věří v Krista.
38:17A tím je nám řečena jedna nesmírně důležitá věc. Ať všichni ty skupiny se Kristu vysmívali, Pán Bůh zachraňuje z těch skupin ty, kteří věří. Ty, kteří činí pokání. Jsou to jednotlivci,
38:49A tak je nám dnes předloženo, že nejenom zločinci a nejenom vojáci můžou být zachráněni, ale také ti, kteří Krista vlastně odsoudili, můžou být zachráněni. A ti, kteří se na něj jen dívali, můžou být zachráněni. Ti, kteří se mu posmívali, ti, kteří jim pohrdali, ti, kteří se proti němu stavěli.
39:21i ženy nám ukazují, že Boží záchrana není vyhrazena jenom pro určitou skupinu lidí. A to je ta nejúžasnější Boží zpráva. Boží záchrana totiž nespočívá v množství hříchů, které uděláme nebo neuděláme, ale v množství Boží milosti, která je nám dána skrze víru.
39:52Jaký byl tedy rozdíl, bratře a sestry, mezi těmi, kdo zachráněni byli z každé z těch skupin, které se Kristu pospívali a těmi, kteří nebyli? Byla to víra, pokání a vyznání. Víte, Josef se bál, ale pak si uvědomil, že vyznat Krista jako Pán je daleko důležitější než jeho pozemské postavy.
40:27Bál se, že přijde o všechno, ale pak si uvědomil, že přijít o všechno tady na zemi, na čem si zakládal a vyhrát nebe je daleko větší vítězství. A tak se přestal spoléhat na svoje postavení a začal spoléhat na Boží milost. A když se ptáme, proč si dal Lukáš takovou práci, aby nám zaznamenal tak malé a řekněme z toho lidského pohledu
40:57bezvýznamné detaily, bylo to právě k tomu, bratři a sestry, domnívám se, abychom si mohli být jisti. Když Pavel píše Korintskému sboru a my se k tomu dostaneme tak za dva a 2 a půl roku při našem studiu Korintským říká ve 13. kapitole první Korintským, že pokud Kristus nebyl vzkříšen, je naše víra mařná. Protože pokud pán Ježíš nebyl vzkříšen,
41:27bratři a sestry, tak to, co sliboval, nemůže splnit. A každý z nás jsme pořád ve svých hříších. Ale to má ještě jeden krok. Pokud pán Ježíš Kristus skutečně neumřel, nemohl být skutečně vzkříšen.
41:57A pokud nemohl být vzkříšen, pak my nemůžeme být zachráněni. Ale pokud říká Pavel v Korintským, doufáme v Krista, jenom v tomto životě jsme nejubožejší ze všech lidí. A víte, co pak dodává? Ale Kristus byl vzkříšen. Kristus byl vzkříšen. A to je naše naděje. A abyme si mohli být jisti jeho vzkříšením, abysme si mohli být jisti,
42:34že jsou nám odpuštěny hříchy, že jsou za nás zaplacený hříchy. Ne kvůli naší spravedlnosti, ale kvůli jeho smrti a vzkříšení. Zaznamenává nám Josef. tyto očité svědky. Lukáš, děkuju.
43:06kdo zaplatí za tvoje hříchy? Kdo smíří s Bohem tebe? Možná ve svém srdci říkáš, to je výmysl. Možná si jako Least Rouble dáváš za cíl vyvrátit křesťanství. Možná tu sedíš a žiješ svůj život a myslíš si, že jsi vlastně dobrý.
43:37Říkáš si, co když si učedníci spletli hrob? Říkáš si, co když Kristovo tělo ukradli? Říkáš si, co když Kristus vlastně nezemřel na tom kříži? Kontext toho, co píše Lukáš, v každé jedné té části společně s těmi, kteří o tom svědčí dál, což jsou další evangelisté, nám vybarvuje celistvost toho obrazu, tak
44:09abysme nemohli pochybovat. Víte, římští vojáci byli zodpovědni svým vlastním životem za to, že Ježíš umřel a oni to byli profesionální vrazy. No dneska když řekneme, že je někdo profesionální voják, tak říkáme, že hodně cvičí a možná jde na nějakou akci jednou za tu svoji službu. Oni se živili smrtí
44:41a zodpovídali, že každý, kdo je jim dán jako zločinec ke smrti, zemře. A pokud by nezemřel, zemřou oni. A možná si říkáte, že Krista tedy ukradli z hrobu jeho učedníci. Opravdu myslíte, že těch 12 rybářů, kteří se krčili po tom, co Krista ukřižovali, co ho vlastně zajali a oni od něho utekli a krčili se někde a báli se o své
45:11vlastní životy, že se teď postaví profesionálním vojákům v plné zbroji, kteří ještě za zády měli skálu, takže je nemohli nějakým způsobem překvapit a tedy je přepadnout. taky na nějakým způsobem přemůžou tak, aby jim neublížili, aby nezabili nikoho a ukradnou Krista. To je stejně tak pravděpodobné, jako že my všichni vyhrajeme olympiádu zimní.
45:50A co kdy si spetli hrob? Co kdy šli k jinému hrobu? Hm. Tak se mohli zeptat Josefa, proč tam to tělo není. Nesplet jsem si náhodou hrob, Josefe. Šel jsem ho nešel jsem k sousedovi. Copak by ženy, které milovaly Krista tolik, že byly ochotny vystavit sami sebe posměchu, když se dívali na jeho ukřižování.
46:22najednou v té zahradě, kde teda moc hrobů nebylo, by si ho spletli. A pokud bysme řekli, že to je možné, no, tak se podívejte, stojí před ním římská hlídka. To ne, ta nestojí před všemi hroby, ne? Bratři a sestry, historické záznam o Kristově vzkříšení je založen na jeho smrti. A jeho smrt
46:56je z historického pohledu tak důvěryhodná jako málo věcí, které se v historii staly. Protože na tom, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých, stojí naše naděje, stojí naše víra a stojí naše spasení.
47:34A pán Ježíš nám zaslibuje, že ten, kdo uvěří v to, že on zemřel za naše hříchy a že byl třetího dne vzkříšen z mrtvých, bude zachráněn. A já tě tě chci vybídnout toho dnešního dne. Možná pochybuješ. Rozumím tomu. Zkoumej to. Běž do písma. Běž do těch historických záznamů a dej
48:04si tu práci zjistit, jestli ty události, o kterých tady Lukáš svědčí, jsou skutečností, protože na tom závisí tvoje věčnost. Pokud totiž my máme pravdu, tak tvoje věčnost není rozhodnutá na tom, kolik spravedlivých skutků uděláš, protože Božím standardem je dokonalost a to já a troufám si říct, ani ty nedosahuješ, ale je založená na milosrdenství
48:37a oběti Pána Ježíše Krista jako Božího syna. Protože pokud pán Ježíš skutečně byl mrtev a byl uložen do hrobu a byl vzkříšen, co řekl, platí. A on o sobě řekl, že je Boží syn, který přišel, aby sejmul hříchy světa. A ta naděje je dnes nabízena i tobě.
49:08A pokud tu dnes jsi, bratř a sestro, Lukáš ti zaznamenává tyto události nejen jako intelektuální cvičení, ale jako povzbuzení k jistotě tvé víry. Ty si můžeš být jist. Ty můžeš spočívat na Božím slově a tak se radovat z toho, že Kristova smrt nebyla konec,
49:39protože ještě krátký čas a my se k tomu krátkému času dostaneme příští neděli a bude vzkříšen. A to je nejradostnější zpráva tvého života. A pokud Ježíš byl vzkříšen, pak všechny zaslíbení, které ti dal, jsou pravda. A ty můžeš očekávat smíření s Bohem, které bys jinak neměl. Ale také ti pán Ježíš říká
50:10kvůli svému vzkříšení, aby jsi žil určitým způsobem. Ne kvůli tomu, aby jsi byl spasen, ale kvůli tomu, že jsi spasen. Jsme zachráněni milostí skrze víru. Ta záchrana není z nás. Je to Boží dar. Není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil. Vždyť jsme stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili.
50:39A tak, když jsi byl zachráněn, bratře a sestro, nebyl jsi zachráněn pro sebe, tak jak už jsme to dnes slyšeli, ale k tomu, aby jsi byl poslušen Božímu volání, k těm dobrým skutkům, které Bůh připravil, abych si z nich žil pro jeho slávu. A tak moje modlitba a touha toho dnešního rána je jednoduchá. Uvěř a věříce měj život věčný v jeho jménu.
51:12A pokud věříš, buď si jist, že ten, který zaslíbil všechny dobré věci těm, kteří v něho věří a poslouchají ho, je naplní, protože byl vzkříšen. Amen.