Křestní shromáždění
Výraz pokřtít je v přepisu na 25 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Matouš 28Genesis 8Matouš 3Matouš 12Matouš 20Marek 16Skutky apoštolů 22Římanům 6Efezským 4Koloským 21. Janův 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 10:19 Matouš 28,19–20
- 16:09 Genesis 8
- 17:44 Matouš 12,38
- 23:35 Matouš 20,28
- 30:36 Koloským 2,12
- 32:23 Efezským 4,22
- 34:44 Skutky apoštolů 22,16
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:27Vybrat si, milé sestry. Jsem vděčný, že mohu být s vámi. Moje rodina je v lázních, takže já už měsíc žiju takový studentský život. Hubnu. Mám hodně času na přemýšlení. Tak to je ale důvod, proč tady nejsou oni se mnou, ale já jsem opravdu moc vděčný, že mohu být s vámi. a jsem vděčný za tento sváteční den, který můžete jako zbor tady v Jablonci prožívat.
0:57Den, kdy budeme a jsme svědky vlastně vyznání víry několika mladých, a to bych zdůraznil, mladých lidí při příležitosti krtu. A jak když jsem včera jel vlastně sem, a bratr Martin říká, že je to na několik hodin, já vždycky ten čas trávím tak, že někomu volám, nejčastěji je to bratr Ludvík, který má vždycky hodně času
1:19si se mnou povídat. Jsem za to moc vděčný. Je to pro mě obohacení, ale bratr Ludvík včera měl ještě přípravku a tak jsem zavolal jinému kamarádu. Mám jich víc, kamarádu, který můžu zavolat. A tak jsme se sdíleli a říkal jsem mu, že jdu do Jablonce, že tam bude křest sedm mladých lidí. A ten bratr, se kterým jsem mluvil, říká, no tak to je krásný, že ještě
1:41i v dnešní době mladí lidé se obrací ke Kristu a nechávají se pokřtít a já jsem si uvědomil, že to není samozřejmost v tom dnešním světě, že je opravdu plno zborů, kteří nezažívají takovouhle žeň, takovéhle požehnání, že by se tolik mladých lidí najednou dalo pokřtít. Pochopil jsem, že jeho zbor, do kterého chodí, je víceméně přestárlý,
2:04já jsem tam ukázal před pár měsíci a tam opravdu mladá generace téměř chybí. Tak trochu mě to navedlo i k tomu, abych uvažoval a přemýšlel nad minulostí, že opravdu dneska je to možná trochu i jinačí. A v té dnešní době, jak říkám, není to samozřejmost. Přemýšlel jsem nad tím, když jsem vlastně dělal kazatele ještě v Lovosicích,
2:27že když jsem se tam díval do nějaké kroniky a viděl jsem tam vlastně ty krty z minulosti a vy jste tady někteří mnohem větší pamětníci, jste to zažili, já jsem to viděl jenom v té kronice, takže byly roky, vlastně ty 60., 70., 80. roky, někdy to bylo celkem normální, každý rok byly krty a bylo tam sedm lidí, deset, dvanáct i někdy víc, tak to už dneska nezažíváme úplně.
2:53Ale dneska díky bohu u vás ve vašem sboru máme tohleto požehnání. To, proč to, ale možná úplně nevidíme tak často, je, že jako křesťané žijeme čím dál tím více v nepřátelské kultuře. Nevím, jestli jste o tom trochu přemýšleli. Vím, že každá doba je svým způsobem nepřátelská, učí Bohu, ale ta dnešní mně přijde tak nějak zvlášť.
3:17Naše západní společnost nestojí. Nestojí o Boha. A těmi, kteří ho následují, tak těmi v tom lepším případě pohrdají. Ať se podíváme kterýmkoliv směrem, tak se nám potvrdzují slova písma, že lidé si zamilovali více tmu, než světlo. Asi známe ten ver, že? Ve světě převládá humanismus, ve světě vidíme sobecký individualismus,
3:43egoismus, selfismus, jak já česky rád říkám, jáismus, je to o mě, já. Vidíme, že se vytrácí láska ve společnosti. Člověk je zahleděný sám do sebe, nebo do svého idealizovaného profilu někde na sociálních sítích. Skutečné vztahy a přátelství jsou nahrazovány těmi virtuálními. Mnozí už nemají ani potřebu hledat mezi opačným pohlavím
4:10svého životního partnera. Vystačí si tak nějak sami. Jsme vystaveni tlaků moderního světa. A samozřejmě jsme vystaveni obrovskému morálnímu úpadku. To by byla kapitola sama pro sebe. Vidíme strátu čestnosti, vidíme strátu džentlmenství, Vidíme ztrátu pravdomluvnosti. Stačí se podívat jenom na prezidentskou kampaní. Vidíme manipulací veřejnými médii, obrovské množství informací,
4:40které zahlcuje a pohlcuje naši mysl. Zatímco za minulé totality byl hlad po informacích, které se k nám nedostávaly, dneska jsme na opačné straně extrému. a to, že jsme zavalení takovým obrovským způsobem množstvím informací, že to až působí zmatek a chaos. Člověk, aby si to všechno přebral a vyznal se v tom. A to všechno je samozřejmě ještě umocněno tím,
5:07že velká část těchto informací jsou nepravdy. Jak dneska častokrát slyšíme, dezinformace. Cílené lži, které nás uvádějí v omyl a vlastně tu společnost rozdělují. A toto rozdělování, nevím, jestli jste z toho všimli, se nevyhýbálení církvy, ani křestenským rodinám, ani přátelům. To, co tím vším chci vlastně říct, je, že dnešní generace,
5:31a to znamená mladá generace, kterou tady díky Bohu máme v hojném zastoupení, tak to nemá v tom dnešním světě vůbec jednoduché. Je to možná hrozné to, co teď řeknu, ale my, kteří jsme zažili už více desítek let, a já už se do té skupiny řadím taky, tak máme svým způsobem s čím srovnávat. Někteří z vás máte mnohem víc možností, jak srovnávat
5:58a tím se nám vlastně daří možná lépe rozlišovat, více se orientovat v té době. Ovšem ti, kteří se narodili, můžeme říct si možná po miléniu, tak to mají mnohem těžší. Nemají s čím srovnávat, nemají s čím porovnávat a proto je mnohem náročnější se zorientovat. Ale každá generace musí bojovat ty svoje boje, ty svoje zápasy.
6:24O jak jsem já vděčný, že náš pán je na rozdíl od nás, kteří žijeme v tom promědlivém čase, stálí, neměný a věrný. O jak jsem vděčný, že se o něj v každé době, v každém čase můžeme opřít, případně se skrýt do jeho stínu. O jak jsem vděčný, že z jeho milosti máme přístup k jeho slovu, i dnes a můžeme poznávat jeho pravdy, jeho zaslíbení,
6:53která nám zanechal, jen jsou k našemu úžitku a k jeho slávě. Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se v průběhu času měnily doby, vlády, autority a jak přicházely a odcházely různé krize, nemoci, války a přitom ve všech těchto obdobích byl Bůh a jeho slovo obrovskou útěchou mnoha lidem, obrovským povzbuzením a naději. Jak tato kniha, knih, boží slovo, občerstvovala lidskou duši
7:25a proměňovala zástupy lidí, kteří v ní vlastně hledali a zkrzení hledali sílu, aby mohli obstát v té své době, ve které právě žijí, v době plné zkoušek. Boží slovo je plné moudrosti. Je to rizí kniha, mocná kniha, plná evangelia, překvýpující zaslíbení, ale i přikázání. Boží slovo je kompas našeho života. Je to mapa plná naděje, zdroj boží milosti, kterou se vyplatí následovat.
8:02Jak v čase radosti a blahobytu, tak i ve chvíli nelehkých situací, těžkostí a strádání. Ať tak, či onak, vždycky je to boží milostrdenství, práce Ježíše Krista a působení Ducha Svatého. Když se člověk obrátí k Bohu, je to boží zázrak. A když chce svoji víru vyznat v poslušnosti ve křtu, je to opravdu neodolatelná radost.
8:30A když jsem slyšel dneska některá z těch svědectví, tak jsem byl na měko, upřímně. Jsem vždycky na měko, když vidím, jaký zázrak se děje v srdci člověka, když si uvědomuje svůj hřích a uvědomuje si, kdo je člověk, kdo je Bůh. A rozhodne se takového Boha následovat. Takže je to neodolatelná radost a díky za to, že tuto radost
8:54mohu dneska společně s vámi zažívat také. A jsem opravdu vděčný za těchto sedm mladých lidí a já jsem si to nazval jako sedm statečných. A vy starší to chápete. Je to opravdu veliká chvála. Protože je ten dnešní den svým způsobem slavnostní, a protože budeme součástí slavnosti krtu,
9:27tak já bych se s vámi rád podíval i na některá místa v božím slově. Martin už předeslal, že se budeme bavit i o krtu, co to znamená, jak ho máme chápat. Takže bych společně s vámi chtěl otevřít boží slovo. To je ten základ, to je ta kniha moudrosti, o které jsem před chvílí mluvil, ve které chceme čerpat. Takže pojďte si prosím se mnou otevřít do Matoušova Evangelia,
9:55do třetí kapitoly, verše 13 až 17. Já jsem včera Martinovi, když jsem byl u něj na večeři, říkal krátce, o čem budu mluvit. Dneska, když měl úvod, tak už jsem se úplně lekl, že mi vypálí rybník, protože určitě to udělal schválně. a to téma už tady trochu otevřel, ale opakování je matka moudrosti. Budeme těch pasáží mít víc, takže jsem v klidu.
10:19Matouš, třetí kapitola, verše 13 a 17. Budeme číst na začátek dvě pasáže a potom si můžete už jeden prst strčit taky do Matouše 28, verše 19 až 20, ale myslím si, že většina z vás ty verše z Matouše 28 znáte z paměti, takže možná to nemusíte ani hledat. Ale pojďme se postavit ke čtyří tohoto textu. Matouš 3. kapitolá, verše 13 až 17.
10:46Tam se píše. Tehdy Ježíš přišel z Galiléje k Jordánu za Janem, aby byl od něho pokřtěn. Ale Jan se mu v tom snažil zabránit a říkal, já bych měl být pokřtěn od tebe a ty přicházíš ke mně? Ježíš mu odpověděl, nech to nyní. Neboť takto je třeba, abychom naplnili všechnu spravedlnost. On ho tedy nechal. Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody.
11:18A hle, otevřela se mu nebesa a spatřil ducha božího, jak se stupuje jako holubice a přichází na něho. A hle, ozval se hlas z nebes, který říkal, toto je můj syn milovaný, v něm jsem nalezl zalíbení. Pojďme ještě na ten druhý text. na to už 28, verše 19 až 20, kde se píše Jděte tedy a čiňte učeníky ze všech národů.
11:50Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen. Ještě zůstaňme stát a já se krátce pomodlím. Milostivý svatý Bože, náš Otče, jsme vděční a v úžasu nad zázrakem, který činíš v lidských srdcích i v dnešní době.
12:22Která je pohnutá a která je opravdu odvrácená od tvé tváře. Děkujeme ti za společenství, které dnes můžeme mít jako církev, jeden za druhého. Děkujeme ti za to, že nás spoluuješ ve své lásce, že se můžeme těšit z toho, co jsi učinil pro nás. A děkujeme ti za to, že máme i tvé slovo, které je opravdu moudrostí, které můžeme studovat a které může tak proměňovat náš charakter,
12:52naše srdce, abychom byli opravdu následovníky, kteří se tobě líbí. Kež nám k tomu dopomůže i toto mé nedokonalé slovo, aby si promluvil do našich srdcí a je-li tady někdo, kdo tebe nezná, aby si mohl uvědomovat, kdo jsi ty a kdo jsme mili lidé. Co jsi ty pro nás udělal a jak na to můžeme reagovat. To, co čeká na ty, kteří v tebe uvěří a právě jako dnešní naši milí
13:21se ve víře nechají pokřtít na znamení opravdu toho, co ty si pro ně udělal. Tak se modlím ve tvém synu, v Pánu Ježíši Kristu. Amen. Tak se můžeme posadit. Tak milí bratři a milé sestry, ten první text, který jsme četli, nám zaznamenává Ježíšův příklad.
13:53Bylo to vlastně na začátku jeho veřejné služby, kdy jednoho dne opustil svoji tesarskou dílnu v Nazaretu, rozloučil se se svojí rodinou a vydal se k Jordánu, kde kázal jeho bratranec Jan. Ježíš přistoupil k Janovi a chtěl se od něho nechat pokřtít. Ale Jan se mu v tom snažil zabránit. Jan totiž křtil na odpuštění hříchů.
14:22Jeho křest symbolizoval pokání. A protože Ježíše považoval za slíbeného, neposkvrněného beránka, za mesiáše, který přichází, aby sněl hřichy světa, neviděl jediný důvod, proč by měl Ježíše pokřtít. A to navíc on jako hříšník. Jan si uvědomoval tu svoji pozici ve vztahu k Ježíši a byl přesvědčený, že by to mělo být přesně naopak.
14:50Že Ježíš by měl pokřtít Jana a ne obráceně. Ale Ježíš mu odpověděl, aby se tím nyní nezabýval a aby jej pokřtil, protože tímto křtem měla být naplněna všechna spravedlnost, jak jsme četli. Byla ta otcova vůle, aby se tak stalo. A tak ho Jan pokřtil. A to, co tento Ježíšův křest symbolizuje, je, že se sám, ačkoliv byl bezhříšný,
15:17identifikuje s hříšníky, jejíž hříchy ve výsledku ponese a jimž bude přičtena jeho spravedlnost. Verše 16 a 17, které následují, nám jenom dotvrzují tuto Ježíšovu mesiánskou totožnost. Pojďme se na to podívat. Jednak tam vidíme neobyčejný zázrak, kdy v jedné scéně pozorujeme celou boží trojici. Nemáme nyní úplně tolik času se tomu více dohloubky věnovat,
15:44když by to bylo jistě zajímavé. Ale to podstatné, co bych chtěl, nebo co musím dneska zdůraznit, je, že tento výjev dává nasrozumitelnou nejenom, že dávno zaslíbený boží vyvolený je zde na zemi, ten, kterého očekávali mnohé generace, ale zároveň i předznamenává ten jeho cíl a úděl, kvůli kterému na tento svět Pán Ježíš Kristus přišel.
16:09Symbolika ducha svatého v podobě holubice může totiž poukazovat jednak. Na Genesis 8 například, a tedy na Noého, jistě známe ten příběh, kdy po té, co opadla voda, Noé vypustil holubici z archy, která se vrátila a vrátila se podruhé s čím v zobáku? S větvičkou olivy. Ano, přesně tak, s větvičkou olivy. A protože my víme, že písmo je častokrát velmi symbolické,
16:40tak i ta větvička olivy nese sebou určitý symbol. Dokázal byste mi někdo říci, co symbolizuje větvička olivy? Izrael taky, ano, děkuju. Ale větvička olivy symbolizuje boží pokoj. Boží pokoj. To znamená, tady máme Ježíšův cíl. Přišel, aby přinesl říšnému člověku boží pokoj. A zároveň tu máme do jisté míry ještě jeden obraz a tím je Jonáš.
17:13Všimli jste si ho v tom textu? Ne? Ano? Ludvík si ho všiml? A samozřejmě to slovo jako takové Jonáš tam nemáme, ale my víme, že v písmu častokrát jména sebou nesou určitý význam, že? A právě to jméno Jonáš sebou nese význam holubice. A v tomto symbolu Jonáše, neboli holubice, můžeme pozorovat to,
17:44nebo můžeme pozorovat, my co známe vlastně ten jeho příběh, že Ježíše čeká smrt, pohřeb a vzkříšení. A to, co mimo jiné podpore i tuto myšlenku, je Matouš 12.38, kde se píše, tehdy mu někteří z učitelů zákona a farizeu řekli, učiteli, chceme od tebe uvidět znamení. On jim však odpověděl, pokolení zlejaci založné vyhledává znamení,
18:12ale znamení mu nebude dáno, kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dny a tři noci, tak bude syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Jak už jsem říkal, písmo si častokrát hraje se symboly a různými předobrazy A tak do jisté míry my vidíme některé z nich už zde, na počátku Ježíšovi služby.
18:39Předobrazy a symboly, které předznamenávají to, kvůli čemu přišel a co všechno musí vykonat. Nicméně to hlavní, co bych chtěl primárně tlumočit tímto textem, je ta Ježíšova poslušnost. Ježíšova poslušnost otci a příklad k následování. To si můžeme zapamatovat jako bod číslo jedna, ad hoc, co se týká křtu, poslušnost.
19:03Poslušnost našemu oci a následování. A nyní si podíváme na ten druhý text. To už je situace na konci Evangelia. Teď jsme byli relativně na začátku, nyní jsme na konci. Poté, co Ježíš sloužil, vybral si své učedníky a vyučoval je. Poté, co byl zatčen, mučen, ukřižován. Poté, kdy zemřel, byl dán do hrobu a potřehne vstal z mrtvých
19:25a ukázal se svým učetníkům a některým dalším jiným lidem. Bylo to ve chvíli, kdy připravoval své nasledovníky na budoucí věci a bylo to předtím, než po 40 dnech od svého vzkříšení odešel do nebe, aby se posadil po pravici Boha Otce do té doby, než nastane čas, kdy se na zem vrátí znovu pro svůj církev. Pokud bych to měl zjednodušit, tak se nacházíme v období
19:50mezi Ježíšovým vzkříšením a na nebevstoupením. A podívejte se se mnou znovu na ten verš 19, který asi známe velmi dobře z paměti. Tam vidíme, že vzkříšený Ježíš mluví ke svým učetníkům a dává jim své přikázání, které my častokrát nazýváme jako velké poslání. A proč je to velké poslání? No, protože to poslání je opravdu velké.
20:21Není to poslání zaměřené jenom na nějaké malé město? Není to poslání zaměřené jenom na nějakou určitou oblast v Izraeli? Není to poslání, které jsou středěné na pár jedinců, kterých se to týká? Ale je to poslání, které se dotýká celého světa? A je to poslání, které se dotýká všech národům? Pán Ježíš Kristus říká svým učedníkům,
20:45Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky. To je důvod, proč jsme tady dneska jim i v České republice, že? Že to není něco lokálního v Izraeli. Jinými slovy, Ježíš tady zavazuje své následovníky k tomu, aby sdíleli evangelium, aby rozšiřovali tu pro život naprosto zásadní zprávu, aby se obrátili další jedinci po celém světě,
21:12bez ohledu na jich národnost, na jich věk, Na jich barvu pleti, na jich vzdělání, na jich sociální postavení. A ti to všichni, aby byli konfrontováni. Jednak tou špatnou zprávou, že každý člověk je porušený hříchem, že každý člověk je ve svém hříchu oddělený od svatého Boha a proto je každý jeden člověk odsouzený k věčnému zahynutí.
21:39Ale zároveň, aby ti toho mohli také slyšet ve všech koutech zemí světa, tu pozitivní stránku této věci, tu dobrou zprávu, zvěst Evangelia, že pokud budou činit pokání, pokud se odvrátí od svých hříchů, rozhodnou-li se žít podle božích nařízení, podle Ježíšova příkladu, uvěřili ve svém srdci v Krista, přímo ho za svého pána,
22:01ve víře, že on jako Bůh se stal člověkem, že zemřel za naše hříchy a třetí den byl vzkříšen jako prvotina všech vzkříšených. Uvěřili této zvěsti s důvěrou a budou-li ji následovat, jeho zástupná oběť je dostatečná na to, aby každému, kdo se spolehá, každý, kdo důvěřuje, každý, kdo vyznává tu svoji porušenost a nedostatečnost,
22:26byl jeho hřích odpuštěn. A byla mu připočtená právě ta krestová dokonalá spravedlnost. Proto Ježíš povolává své učitníky, aby to, co sami od něj přijali, předávali zase dál, do celého světa. Aby se církev rozrůstala. A tím, aby na prvním místě vzdala slávu a čest Bohu, kterou si zaslouží.
22:57Ale také, aby tím mimo jiné, my, kteří jsme odevzdali svůj život, jsme mohli získat věčný život. Věčný život v boží přítomnosti. To je opravdu boží milost. Je to nezasloužená boží milost. Je to nezasloužený dar, který takovýmto způsobem můžeme od našeho pána přijímat. A tak každý, kdo uvěří, každý, kdo s důvěrou přichází k Bohu, vidíme, že ten další krok, který má učinit je na znamení víry.
23:35Na příkaz pána Ježíše Krista, který vidíme v Matoušovi 20.28, se má nechat pokřtít. Naší zodpovědností je kázat evangelium a zodpovědností, respektive poslušností těch, kteří slyší tato evangelium, tuto dobrou zprávu a věří, že Ježíš Kristus za ně zemřel, je nechat se pokřtít. Církev chřtí další učeníky neboť ti, kteří se ve víře a poslušnosti přiznávají
24:02ke svému odci v nebesích, k těm se přiznává i sám náš Pán poté, co mu budeme jednohodné čelit tváří v tvář. Jeho svatosti a spravilnosti. A tak my jsme dneska svědky takovéhoto skutku víry, díky Bohu za to, této poslušnosti, kdy se sedm statečných mladých lidí stalo učedníky Pána Ježíše Krista.
24:33Slyšeli tuto zvěst Evangelia, jak jsme to slyšeli i v těch jejich svědectvích. Pán otevřel jejich nitrok porozumění, zlomil tvrdost jejich kamenného srdce a dali mi milost, pokání a následování. A v jejich horlivosti a touze být poslušní pánu a jeho slovu se dneska chtějí na znamení této víry opravdu nechat pokřtít. Jak jsem říkal, je to boží milost,
24:58je to nezasloužená boží milost. Jsem vděčný za každého jednou z nich. Marek 16.16 říká, kdo uvěří, bude pokřtěn, bude zachráněn. To je úžasné zaslíbení. On ten verši pokračuje. Kdo neuvěří, bude odsouzen. Tak díky Bohu za to, že to rozhodnutí vám pán Bůh položil na srdce. Pán Bůh je dobrý a já se těším, až za chvíli uvidíme tuto demonstraci víry.
25:30V poslední době se roztrhl pytel s demonstracemi všeho druhu. Křesťané demonstrují tam, kde by neměli. Toto je nádherná demonstrace. Jsem rád, že jsem součástí této demonstraci. Je to jediná demonstraci v mém životě. Ale ještě předtím, než jim dáme prostor k této demonstraci, tak já bych rád ještě v krátkosti vysvětlil několik dalších detailů
25:54týkajících se krtu. V tom dnešním světě je totiž mnoho denominací. Mnoho církví, které vnímají křest různými způsoby. A vykonávají je různými způsoby. Někteří krtí pouze dospělé. Někteří i děti. Někteří i miminka. Někteří křtí dokonce převážně miminka. Někteří křtí ponořením, někteří křtí pokropením,
26:26někteří křtí politím. Někteří křtí vodou, někteří křtí... Nevím čím, ale možná něčím jiným. Radši to nechci vědět. U někoho je potřeba příprava, u někoho je křest spontánní. A to jsem ještě nemluvil o samotném cíli křtu. Tedy proč mnozí lidé a skupiny křtí? To je otázka.
26:56Ve světě je to opravdu různé. A proto bych rád zadefinoval, co to znamená pro nás. Co to znamená pro baptistický zbor. S čím se stotožňují naši křtěnci, když se rozhodli dát toho dnešního dne pokřtít. Tak vzhledem k tomu, že se hlásíme k reformačnímu proudu církve, a jen se snaží navrátit zpátky ke kořenům nového zákona,
27:27základům Ježíšova učení a naší největší autoritou je ten biblický příklad, boží slovo, na které jsem se snažil před chvílí dát důraz, tak proto se chceme i v otázce křtu samozřejmě držet toho, co právě o křtu říká boží slovo, Bible. A pokud chceme být písmu věrní, pokud chceme hledat boží vůli a nebudeme se snažit prosadit a nastolit nějakou naši lidskou vůli a tradici,
27:53hledat někde něco, co není, nebo je to minimálně problematické, tak musíme zavrhnout jakoukoliv jinou formu křtu než tu, jenže na základě osobního vyznání víry, ponořením ve vodě. Jako baptisté se křtíme, jak je patrnou už z toho našeho názvu, ponořením do vody. Baptisté, slovo baptisté se odvozuje, všichni víme jistě,
28:20pro těch z vás, kdo to nevíte, tak slovo baptisté je z řeckého kořene nebo z řeckého slova baptizo neboli baptizein, což znamená ponořiti křtíti. Tím se vlastně odlišujeme, nebo ten název vystihuje tu naši podstatu, že se křtíme ponořením do vody. Toto ponoření neboli pokřtění do vody je symbolem osobního vyznání víry.
28:45To chci, aby tam nezapadlo. Není to vyznání našich rodičů, není to vyznání našich kmotrů, není to vyznání našich přátel, ani nikoho v našem zboru, ani nikoho jiného v tomto světě, ale je to vyznání osobní, naše vyznání. A to je důvod, proč třeba v baptistických zborech nekřtíme miminka, kteří sami ještě neuvěřili.
29:12Křest je na základě osobního vyznání víry. A tady musím jasně definovat, že nikde v písmu nevidíme explicitně vyjádřeno, že by byly křtěny malé děti. Texty typu skutků apoštolských ve smyslu, že byl pokřtěn celý dům, toho či onoho nejsou dostatečně přesvědčivé. Vzal jsem si na pomoc velkého teologa, to, co říká Chumchal, není důležité, ale větší teologové než já,
29:38tak zmiňím toho pro někoho nejvyššího, ale nejvyšší je v nebi samozřejmě. Použil jsem komentář z Johna McArthur, který říká, že jednak se jedná o argument zmlčení, co se týká té podstaty knihy skutků a poštolských, a zadruhé je jasné, že křtěnci nejdříve slyšeli evangelium a až následně uvěřili. Nikdy to nebylo obráceně.
30:05Křest je tedy osobní vyznání. A toto vyznání sebou nese několik duchovních významů, na které bych se společně s vámi dneska rád podíval. Budou celkem tři a jsou to podstatně takové, můžeme říct si, obrazy nebo symboly významy, jak už jsem řekl. Tak ten první výraz, význam, křstuje obraz pohřbu a zmrtvých vstání. Křest symbolizuje obraz pohrbu a zmrtvých vstání.
30:36Budu číst několik pasáží z písma. Koloským 2.12, tam se píše. Když jste byli spolu s ním ve chrstu pohrbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. Římanům 6.3.6, což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?
31:00Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus, skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestli, že jsme se stali s ním srostlými, tím, že jsme mu byli podobní ve smrti, jistě mu budeme podobní i v zmrtvých vstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován,
31:24aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchů neotročili. Tak tyto texty nám, bratři a sestry, milí přátelé, krásně demonstrují primární význam krtu, když z nich velice jasně rozpoznáváme, že pokřtěný věřící člověk se stotožňuje s Kristem a jeho smrtí a vyznává, že sám vlastně v Kristu tomu svému starému životu, který žil do posud, umírá.
31:54velice dobrovolně opouští život v říchu a vstupuje do nového života, který je v našem pánu a spasiteli. Jinými slovy, věřící člověk činí pokání a je odhodlán následovat Krista podle jeho příkladu a nařízení, které nám zanechal ve svém slově. Pavel říká v Galackým 3.27 Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni,
32:23Krista jste oblékli. A podle Efeským 4.22, Kristova církev, věřící lidé, odložili dřívější způsob života, to staré lidství, které hyne klamnými vášněmi a obnovili se duchovním smýšlením. Pokřtěný člověk, bratři a sestry, už nechce dále otročit hříchu. To je možná ten rozdíl mezi námi a lidmi ve světě. Věřící obrácený člověk už nechce otročit hříchu.
32:54jeho přirozeností v Kristu, nebo v Kristu získává novou přirozenost. To je lepší vyjádření. Přebývá v něm duch svatý, kterému se hřích příčí. A takového dotyčného člověka usvědčuje. A ten z této podstaty hřích nenávidí. Nechce se na tomto hřichu podílet. Nechce se podílet na skutcích tmy. Jak jsem říkal na začátku ten verš, lidé si zamilovali více tmu než světlo.
33:24My si uvědomujeme, že nechceme sloužit té tmě. Ano, je to zápas, je to boj. Věřící člověky po té, co uvěří, co se nechá pokřtít, žije. V hříchu jsme tělesní. Ale vnitřně, právě skrze práci ducha svatého, my jsme usvědčováni z toho našeho hříchu. Je tam ten souboj těla s duchem. A to je rozdíl. Ve chvíli, kdy nás duch usvědčuje, že žijeme v hříchu,
33:48tak my s tím potřebujeme, chceme něco dělat, i když nás ta tělesná stránka věci táhne nikam jinam. Výsadou pro nás je, že když si uvědomujeme náš hřích, tak i přesto, že padneme v našem životě, máme u Boha zastánce. A jeden z mých nejoblíbenějších veršů z 1. janovy 1. 9. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hřichy odpouští.
34:16To je úžasná naděje, kterou můžeme v našem Pánu a zpastili hledat. Tímhle veršem já se podstatě dostávám k druhé symbolice. Takže ta první symbolika byla v čem? Připomeňte mi to. Smrt a vzkříšení do nového života v Kristu. Druhá symbolika byla vystížena už v tom verši, který jsem teď citoval ze 1.9. A to je obraz očištění.
34:44Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlý, že nám hříchy odpouští, on nás očišťuje od našich hříchů. Skutky 22.16, tam se píše, a proč nyní váháš? Vstaň, dej se pokřtít a smíjí své hříchy, vyznává je jeho jméno. Myšlenou Kristovou jméno. Víte, kdybychom hříchy přirovnali ke špíně, což ve výsledku jsou,
35:12tak křtem je nám viditelně potvrzeno a zvěstováno očištění. Stejně jako ve starém zákoně, když kněz vcházel do chrámu, tak se musel očistit ve vodní koupeli, nebo když židé přicházeli k jídlu, tak se očistili omytním rukou v nádobách s vodou. Stejně i křest symbolicky, není tam nic mystického, ale symbolicky ukazuje kompletní očištění těla.
35:40Člověk je ponořen do vody a tím, jak se hladina nad člověkem uzavře, tak nejenom, že symbolizuje hrob a tedy smrt starému životu, ale symbolizuje také kompletní očištění. A ta chvíle, kdy se člověk vynoří, tak demonstruje právě to vzkříšení do nového života a tedy do radostného života v Kristu Ježíši. Takže to je za druhé očištění.
36:03A za třetí, co symbolizuje křest, je smluvní vztah vstupu do církve. Ve starozákonní době byla znamením smluvního vztahu mezi Bohem a Abrahamem, tedy člověkem, obřízka. Ovšem v Novém zákoně už tomu tak není. V Novém zákoně je znamením smluvního vztahu mezi Bohem a člověkem proměněné srdce, neboli obřízka srdce, která přináší změnu
36:31A projevuje se v poslušnosti božímu slovu, které nás vyzývá mimo jiné i k vyznání svého obrácení, k vyznání svého znovuzrození právě ve svátosti krtu. Ale také dále nás vyzývá k aktivnímu životu ve společenství církve, životu ve svatosti, posvědcení a tak dále. Je důležité si uvědomit, že to není křest, který by nás spasil.
36:56Že to není ta samotná symbolika ponoření a vynoření, která by nás zachránila. Křest je jenom, jak říkám, symbol jednoty věřícího s Kristem. A takový zločinec na kříži, který nikdy nebyl pokřtěn, je toho zářným příkladem, když mu Páne Ježíš Kristus říká, ještě dnes se mnou budeš v ráji. Ačkoliv nepokřtěn, přesto zachráněn.
37:19Nebo Cornelius ve skucích apoštolských, ten byl jasně spasen a přijal ducha svatého dříve, než byl pokřtěn ve vodě. My jsme zachráněni a spaseni skrze víru. a skrze křest jsme viditelně připojováni k ostatním věřícím a pokřtěným. To znamená, když se člověk křtí, dává ostatním jasně nasrozuměnou, komu patří a ke komu patří.
37:48Když čteme řádky Nového zákona, častokrát tyto dva okamžiky, uvěření a pokřtění, vidíme v jednom okamžiku, na jedné stránce, v jedné situaci. Někdy to vidíme i dnes, ale možná už i právě proto, že je ve světě takový chaos. Jak v otázce Evangelia, tak v otázce, co to ten křes vlastně znamená, co vyjadřuje. Proto častokrát dáváme přednost i té přípravce
38:10tomu přesvědčení se, že člověk opravdu rozumí Božímu slovu, že opravdu rozumí Evangelium, že opravdu odevzdal svůj život Bohu a teprve následně v našem případě takového člověka křtíme. Tak jak jsme četli v Galaským 3.27, ještě chci zmínit tenhle verž, Vždyť vy všichni, kteří jste byli pokření v Krista, Krista jste také oblékli,
38:37tak můžeme rozumět, že křest opravdu sjednocuje nového věřícího s Kristem a tímto sjednocením, stotožněním se nám tak otevírají dveře do společenství svatých neboli obecenství církve. Prostřednictvím symboliky kstu pán připojuje nové učedníky ke společenství věřící ke svému tělu. Jinými slovy, znovu zrozený obrácený člověk se stává součástí
39:05Kristova těla, obléká se do Krista, stává se součástí jeho těla, se symbolicky, členem boží rodiny, jimše církev. A když budeme číst nový zákon od skutku apoštolských až do knihy zjevení, tak uvidíme, co to přesně znamená být vlastně takovýmto členem církve. K čemu se vlastně zavazují, když se nechávám pokřtít
39:27a nechávám se vlastně sjednotit se společenstvím církve. Jaká práva a jaké povinnosti jsou s tímto spojeny. Bylo by to nadlouho, to není rozebírat, o tom mluvit, ale to podstatné, co bych chtěl říci, je, že být součástí církve znamená mimo jiné mít svůj zbor. Mít svůj zbor, žít pod autoritou starších toho zboru,
40:00být vykazatelní těmto starším, být ve svém zboru aktivně zapojen, to slovo aktivně bych potrhl, sloužit druhým a nechat si sloužit od druhých. Obě dvě tyto části jsou velmi důležité. Někteří lidé by chtěli jenom vydávat a nechtějí přijímat. Někdy se to tváří velice pokorně, ale možná je to někdy píchat. My budeme jenom vydávat.
40:26To znamená, opravdu, máme výsadu, když jsme součástí církve, že můžeme sloužit a zároveň máme i tu výsadu, že si můžeme nechat od druhých sloužit. Určitě by nebylo dobře si jenom nechat sloužit. Víte, dneska ráno, když jsem se probudil, tak jsem měl takové trochu dilema. a protože jsem si vzpomněl na kázání, které jsem kázal minulý týden,
40:59byl jsem v Příboře a říkal jsem si možná, že tohleto kázání by bylo lepší kázat dneska ráno, že bych tohleto kázání okřtů dal tak jako stranou, že bych kázal to kázání, které jsem měl minulý týden. Může to být v klidu, já jsem si nevzal poznámky k tomuhle kázání. Nicméně to kázání, které jsem kázal minulý týden, velice v krátkosti.
41:22Tak se týkalo vlastně textu, kde si Šimon Faryzeus pozval pána Ježíše Krista do svého domu, kam přišla i hříšnice. Asi znáte tenhle text, která vlastně klekla k jeho nohám a v pláči vlastně umývala jeho nohy svými slzami a svými vlasy utírala jeho nohy, měla tam drahý olej, kterým ho pomazávala,
41:52tak dále znáte určitě tenhle ten text. A vlastně jakoby myšlenka nebo smysl celé toho kázání bylo, že ta to žena Hříšnice představuje člověka živé víry, zatímco ten Šimon Farizeus je takovým představitelem člověka mrtvé víry. Oni obecně Farizeové celkově žili v nepřátelství proti Ježíši. Tenhle příběh se taky stále relativně na začátku jeho služby.
42:23Ještě to nebylo tak vyhrocené. A protože Ježíš kudy chodil a činil velká znamení a zázraky, tak lidé si toho všímali a chtěli vědět, jestli je to ten prorok, jestli je to člověk, který je poslaný od Boha. A to byl důvod, proč si Šimon pozval pána Ježíše právě do svého domu. My nemůžeme říci, že by Šimon si nepokládal správné otázky,
42:45že by se nezajímal o hospodina. Přesto ten charakter, který vidíme v tom textu, nám ukazuje na člověka, který představuje, řekněme, takovou tradiční mrtvou víru. Asi to by byl nejlepší víra. Tradiční mrtvá víra. Zatímco ta žena, hříšnice, která si uvědomovala svůj hřícha, kterou lidé obecně jinak pohrdali, tak vidíme,
43:09že projevila svůj pokoru, projevila pokání. Ona si uvědomovala na rozdíl od toho farizea svoji ztracenost. A tento její život se projevil vlastně na její lásce. Zatímco Šimon farizeu si pozval Ježíše do svého domu, tak ho nepohostil. Nedal mu, před chvíli jsem mluvil, že bylo zvykem tradicí, když židé zasedli ke stolu k jídlu,
43:36že si omily ruce ve vodě, aby se očistili. A tohle Šimon Farizouc neudělal. Což mohlo být vnímáno jako že pohrdá tím člověkem, kterou právě pozval. Mohlo urazit takovýmhle způsobem jednání. Ale tato žena, která tam přišla, tak svými slzami omila jeho končetiny a svými vlastně utřela. a tím vlastně projevila svoji lásku.
44:00A tato láska se projevila na jejich skutcích. A proto my můžeme říct si, že ona je představitelkou živé víry. Zároveň tam přinesla ten drahý olej. To bylo opravdu drahý olej. A tento olej, to bylo možná něco nejcennějšího, co v životě tato žena mohla mít. A opět je to obraz, předobraz toho, jak by měla vypadat živá víra,
44:24kdy Bohu dáváme to nejcennější v našem životě. Víte, je to zpatra, jenom nad tím tak, jako uvažuji. Na začátku jsem tady zmínil, že jsem si procházel kroniku v Lovosicích, jak v minulosti byly velké zástupy lidí pokřtěni na znamení své víry. A to je určitě hezká nostalgie, na kterou je pěkné někdy vzpomínat. Na druhou stranu, víte, po mnoha letech někteří ty lidé, kteří se nechali pokřtít,
44:59tak jste je v církvi už neviděli. To je odvrácená tvář vlastně tohohle. Někteří jiní lidé, kteří se nechali pokřtít, tak jste je v církvi viděli, ale nejradši byste je neviděli. Protože jejich život neodpovídal tomu, co při tom křtu vyznávali. Neodpovídal tomu, že svlékli ten svůj starý život a oblékli na sebe Krista.
45:25Množí z těch, kteří na začátku v radosti podstoupili křest na vyznání své víry, tak museli být z církve vyloučeni. Někteří byli odejti sami. A na tohle bych chtěl já upozornit, protože to, že tady dneska něco uděláme, je sice demonstrace víry, a já jsem za to moc vděčný, ale to není všechno.
45:55Je potřeba pamatovat opravdu na to, že Bůh nás povolává k živé víře. Živé víře, která je činná, která neustále si uvědomuje, že jsme hříšní, že potřebujeme být na kolenách. Aby to nebyla tradiční víra, aby jsme neskončili jako ten Šimon Farizeus, který se sice zajímá o Boha, ale vlastně ta jeho víra se nijak neprojevuje v jeho životě.
46:17Neprojevuje se na lásce k druhým, z té lásky nevychází dobré skutky, ten člověk nedává svým blížním to nejlepší, neupřednostňuje je. Zatímco ta hříšnice, žena byla přesným opakem. A takovou mojí prozbou vlastně v tuto chvíli, na závěr tohoto kázání, já bych chtěl vyzvat nás všechny, aby jsme opravdu vyprošovali požehnání.
46:42Já nevím, asi bude nějaký prostor potom v modlitbách, tak můžeme to potom spojit s tím, ale aby jsme na tohle to pamatovali. Na jednu stranu se radujeme z toho, že mladí lidé, a já jsem opravdu ten první, který je dojatý, když vidím vaši víru, tak se radujeme z tohoto skutku. Ale žijeme v nepřátelském světě, říkal jsem to na začátku,
47:02a to, co přijde, nebude vždycky jednoduché. A církev je o toho, abychom se navzájem podpírali, povzbuzovali, abychom se nesli na modlitbách a tak i takovým mým vybídnutím na závěr tohoto kázání, abychom tyto naše křtěnce, ale možná i ty, kteří byli minulé a předminulé a ty, kteří budou příště, tak abychom je nesli na svých modlitbách
47:25a opravdu vzájemně si tímto způsobem sloužili. Byli si navzájem příkladem a vzorem. Tito mladí lidé dneska svým skutkem víry něco demonstrují, demonstrují svoji víru. Ale, nebo takhle ještě řeknu, a to je jejich závazek. Ale naším závazkem je, že my jim budeme opravdu starším bratrem, starší sestrou. My už jsme to podstoupili, my víme, co znamenají ty boje
47:53a zápasy, které přichází i po té, co se člověk nechá pokřtít a svoji víru vyzná. A tak buďme opravdu takovými lidmi, kteří je ponesou, kteří jim budou příkladem, kteří, když upadnou, tak je v lásce pozvedneme, kteří s nimi budou trpěliví a vlastně společně a dohromady budeme věrní tomu velkému poslání, protože dohromady jsme silnější.
48:21Každého z nás Pán Bůh složil nějakým způsobem, každý z nás má nějaké jiné obdarování, ale dohromady se můžeme doplňovat. A pokud v tomhle dnešním světě, ve kterém lidé, já bych řekl, na většině místech této planety zažívají těžkosti, trápení, neví, co se děje s tímhletím světem, který se nám během tří let obrátil vzhůru nohama,
48:44tak se zabývají otázkou, kdo je Bůh. Já častokrát poslouchám různé podcasty, kde nevěřící lidé si kladou dobré otázky. Kladou si otázky typu kdo jsme, proč jsme vůbec tady, kde jsme se vzali, co se děje s tímto světem. Velké poslání nás vybízí, aby jsme do tohoto světa šli a kázali Evangelium. A odpovídali na otázky těchto lidí, kteří se na to plejí.
49:11A díky Bohu společně můžeme být silnější a společně můžeme dávat odpovědi na otázky, které lidi mají. Tak já jsem se tady sice něco ještě napsal, ale teď jsem úplně odbočil někam jinam. Tak se k tomu nebudu vracet. Tímhletím skončím, ale pamatujte na to a potom, až bude prostor k modlitbám, tak můžeme volat k našemu Bohu vyprošovat milost
49:39pro naše drahé, naše statečné, ale zároveň vyprošovat milost i pro nás, abychom by mým byli příkladem, vzorem a oporou. Možná řeknu ještě jednu věc. V tom závěru Velkého poslání je text, který je velmi povzbuzující. A to je, teď to nemůžu najít, ale vím, a já jsem s vámi po všechny dny.
50:11Nejsme na to sami. Máme úžasného Boha, který nás posiluje a podpírá, takže s důvěrou přicházejme k němu. Amen.