Biblické vyučování - Žalm 119 | Ludvík Tvrdý 2/2 + citace hebrejského textu
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:03Teď pojedeme takovým rychlokurzem těmi verši. Já se budu snažit ukazovat vám trošku zvláštnosti těch překladů a poukázat vám třeba i ten důraz na Pána Ježíše Krista. A budu se snažit vám ukazovat v té hebrejště, jak je to nádherné, když vidíte, že každá verš začíná opravdu na to písmeno a že v tom je důraz. Takže Žálm 129.
0:33Necartam Navší. Takže my máme třeba přeloženo ve studijním tvá svědectví, jsou podivuhodná. Doslova Pelaot, Edotecha, znamená skutečně pohodivuhodné činy, jsou tvá svědectví a proto je dodržovala má duše. Přemýšlejte, jaký to je paralelismus. Podivuhodná jsou tvá svědactví, proto je dodržovala má duše.
1:04Co máme na začátku v překladech, není tam vůbec, jakoby tady ještě je to docela věrné, protože ty, všimněte si, že v překladu podivuhodné slovo je až třeba na třetím místě. Ale v té hebrejské větě začíná ten verš na slovo Pelaot, podivuhodné činy. Potom máme verš 130
1:34Petach devarecha, ja ir, mevin, petajim Petach znamená otevření devarecha tvého slova, ja ir, to znamená osvětlovat nebo dávat světlo a mevin, petaim, mevin znamená porozumí nebo dává porozumění prostoduchým.
2:11Takže zase na začátku, co je to slovo, na který je důraz, že otevření, otevření čeho, božího slova. Aby jsme mohli jako prostoduší mít moudrost, co musíme udělat, otevřít, co? Boží slovo. Kde je důraz na to slovo? Otevřít Boží slovo. A to potom, co učiní, když otevřete Boží slovo? Každý člověk, když otevře slovo Boží, co to učiní? Osvětlí to jeho život a dá mu porozumění. Přesně tak.
2:48Pak je verš 131, Pí a farty, va eše fá, kílemic o técha, ja a vety. Pí, co znamená pí? P, ústa, přesně tak, ústa. A zase, čím začíná často ten verš v překladech Otvírám ústa, ale mělo by to být ústa, otvírám. Tam je důraz a všimněte si, že otevřít a ústa, obě dvě slova začínají na písmeno.
3:20P. Svá ústa a teď další problém hebrejštiny. Časy. Věděl by někdo, jak je to v hebrejštině s časem? Víte, co znamená slovesný čas? Přítomnost, budoucnost, minulost. Co je hebrejština? Slyšeli jste někdy, jak to je v hebrejštině? V moderní hebrejštině se k vyjádřením času minulého používá perfekt, k času přítomnému participium a k vyjádření budoucnosti se vyjádřuje imperfect.
4:10Perfekt. Perfekt v hebrejštině ale biblické spíš značí než minulost, může se tak přeložit jako dokonavý něco, co se stalo. Když to chci, když vyjádřit něco, že se bude dít, tak to vyjádřím tím imperfectem a když budu chtít vyjádřit, že něco stále probíhá, tak to vyjádřím tím participiem. A teď jde o to, že tady prostě si překladatelé dělají, co chtějí, ale určitě spíš by se měl ten perfekt překládat jako minulý čas, participium jako to, co se děje teď, a imperfect spíše jako čas budoucí, anebo tam dát ty rozdílné vidy.
4:58A tady to slovo pifarty znamená, že je to perfekt. Já nevím, jak to tam máte, ale já mám třeba v překladu otvírám ústa. Je to tak. Ale správně by mělo být, že svá ústa jsem otevřel a touže v něj jsem vzdychal, protože po tvých příkazech jsem toužil. Je to něco, co se už odehrálo a je to na svědectví. A co je další, ještě úžasný, že my tam máme dychtivost. Já nevím, jak máte přeložený, otevírám svá ústa, až jsem plný dychtivosti. Co tam máte za překlad?
5:44Dýchtím. A to sloveso právě je stejné, jako zhluboka dýchat toužebně. Úplně zhluboka dýchat a nadechovat se a toužebně očekávat na to, na co? Na Boží příkazy. Tak, potom je 132. žál Pene, co máte na začátku verše? Pohleď. A doslova to znamená ve breště ne pohleď, ale paním, co znamená, věděl by někdo, to je naklonit, je to tvář.
6:32Doslova to je nakloň ke mně, hospodine, svou tvář a smiluj se nade mnou podle svých přikázání k těm, kteří milují tvé jméno. A tady je úžasný úkaz, tady je napsaný, že žalmista prosí pána Boha, aby se k němu obrátil a aby se nad ním slitoval. a proč se nad ním Pán Bůh má slitovat? Protože se má stát to, že dodrží svoje přikázání.
7:03Pán Bůh se rozhodl, že na všechny ty, kteří ho milují, milostivě shledne. To znamená, to je úžasné, nepodmínečné, že když milujete hospodina, máte jistotu, že když budete v těžkostech, tak Pán Bůh na vás shledne. Proč na vás Pán Bůh shledne? Protože to přikázal. A pán Bůh nemůže zrušit jediné ze svých přikázání. A co to znamená milovat Boha? Jak se projeví, že milujete Boha?
7:35Zachovávat jeho přikázání. To neznamená, že desetkrát řeknu miluji tě Bože. Ale pán Ježíš říká, kdo mě miluje, zachováváme při zakázání. A pak je úžasné, že jestliže takhle žijeme, tak říká apoštol Pavel, kdo nás oddělí od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši. 133. mé kroky upevní svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost.
8:02Petamaj, Hachén, Beimratecha, Vialta, Šledby, Choláven. A tam je doslova, ať mě neovládne žádná nepravost. Takže jakým způsobem se může stát, že nás neovládne žádná nepravost? Kontrolní otázka, že hospodin bude řídit naše kroky podle svých výroků. Přesně tak.
8:39To jsou principy. Křesťan se jmi jí musí řídit. Prostě jedině tehdy, když Pán Bůh bude řídit naše kroky podle svých ustanovení, tak nás neovládne žádná nepravost. 134 pedény, Milošek, Adam, Vešmerá, Piku, D.H. Tady je vykupně pedény z útlaku lidí, Milošek, Adam, Vešmerá, Piku, D.H. Takže zase tady máme dvě věci, které spolu souvisí. Co je nutné, aby člověk byl zachráněn z toho útisku lidí? Musí být nejprve vykoupen.
9:26Svou tvář rozjasně nad svým otrokem, vyučně svým ustanovením. Panécha hajer beavdecha velamedény et hukecha. Tak, co vám to připomíná? Áronské požehnání. Jistě. To najdeme v numeri. Co se měl modlit Áron za svůj lid? Zná někdo áronské požehnání?
9:59Je tam určitě právě tahle část, že hospodina obrátí svůj tvář ke svému služebníkovi, ať mu žehná. Přesně tak. A teď jsme u 130. žalmu, ten jsme probírali, Pal Gémájim, Jardů Enáj, Al Lošameru Toratecha. A teď, co to znamená? Proudy, proudysl se mi spouští z očích. Proč? Protože není dodržován tvůj zákon. Bratři, sestry, kdo dneska zvedne ruku, kdo plakal proto proudysl, že není dodržován boží zákon. Takový jsme.
10:40Nebo se zeptám jinak, kvůli čemu jste naposledy plakali? A tady je to o něčem jiným. Pán Ježíš, co měl na prvním místě? Pán Ježíš měl na prvním místě boží věci. A když viděl, že nejsou dodržovány, tak čteme, že horlivost pro boží dům ho strávila. A bratři, a to nás zahambuje. Jinými slovy, pro co by jsme měli nejvíc plakat a co by mělo být na prvním místě příčinou naší bolesti?
11:11To, že se lidé odvracejí od božího zákona. Ale my jsme radši citliví sami na sebe. Teď jsme u cáde. Takže co bude asi hlavní motiv tohohle odstavce? Teď jsme si to říkali, tak co je asi spravedlnost, bezdevat. a uvidíte, že to tam je. Spravedlivý si, hospodine, a tvá nařazení jsou příjmá. Cadík a tá Adonaj ve Jášar, Mitzvotécha. Přikázal si, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá.
11:51Si víta Cédek Edotecha ve Emunáme Ot. Vidíte, že prostě to Cadík, Cade, je naprosto úzce spojeno se spravedlností. Ale zase si ptám, kdo je v božích očích spravedlivý? Ten, kdo v pokoře uzná svoje hříchy a klečí před hospodinem a ne si sám zajišťuje spravedlnost, ale doufá ve spravedlnost boží.
12:24Proč židé pohořeli ve víře? Protože chtěli uplatnit svoji spravedlnost a tou boží pohrdli. A teď jsme u toho, kdo to říká. Má horlivost mě strávila, neboť mi protivníci zapomněli na tvá slova. To je naprostý odkaz na pána Ježíše. Co říká potom, nebo co si učeníci říkali potom, co viděli, co pán Ježíš udělal v chrámu, když vyhnal penězoměrce.
13:04Tehdy si učeníci potom vzpomněli, co je o něm psáno, horlivost pro tvůj dům mě strávila. Co strávuje tebe? Čím se ty necháváš strávit? Jak byste popsali to, že je něčím člověk stráven? Zkuste mi to definovat. Co znamená být něčím stráven? Pohlcen? Možná ještě silnější výraz bychom mohli říct. Utrápen, nějakým způsobem vydán v nebezpečí a soužen. Třeba moje bolest mě stravuje, nebo bolest ho stravuje, trápí se žalem, je stravován.
13:45Takže tam vidíte, co by zase mělo být u křesťana tím důvodem, proč by měl být stravován. Cerufa, to je úžasné slovo, takže cadik a cerufa znamená pure, čistý, čistá, čistá, čistá je tvá řeč zcela a tvůj otrok ji miluje.
14:17Zase se zeptám, jaký máte vztah k božímu slovu a jak k němu přistupujete. Co znamená, když je něco čisté? Boží slovo je ryzejší než zlatost ofíru. To znamená, že to, co jsem vám tady ukázal, znamená to, co. Že tady není jediná mečistota, jediná chyba. Nic. Každé písmeno, každé slovo je naprosto čisté ryzí. Jaký je problém nás lidí, když mluvíme? Že plácáme. Často říkáme některé věci stále dokola, jsme mlohovluvní, řekneme často věci, které bychom vůbec říkat nemuseli, neměli a tak to s náma je. Ale jak mluví Pán Bůh? Ten takhle nikdy nemluví.
15:06a proto bychom měli jeho slova milovat. Ale milovat znamená, co? Tohle slovo, tohle, tohle, všetky slova. Každé slovo je důležité. A pak Cair a Nochy venivze, piku décha lošachachety. Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl. Kontrolní otázka Zizajášek, kdo byl pohrdaný a nepatrný?
15:36Zase jsme u Pána Ježíše, ale co vidíme na Kristově životě, ačkoliv byl odmítnut jeho národem, ačkoliv zažíval těžkosti, ačkoliv prožil pohrdání, tak nikdy neopustil ty boží záměry a to svoje dílo dokonal. Jak je to často s náma, když přijde protivenství, pohrdání a cítíme se nepatrní? Couváme. Pán Ježíš nikoli.
16:10Zase citka técha, vidíte, fud jsme u toho spravedlivého, spravedlnosti. A tady tvá spravedlnost je spravedlivá na věky. Tvůj zákon je pravda. Pak je Zase úžasný verš Trápení a muka mě předmohli, tvé přikázání jsou mým potěšením
16:44Koho přepadlo trápení, které bylo nad naše porozumění, Pána Ježíše Ale postihne také každého, každý, kdo zatouží zbožně žít, zatouží pro následování A zase se ptám, co je východiskem z toho trápení, když se trápíte, protože jste pro následování, máte těžkosti pro pána, podle tohohle verše. Co má být vaším potěšením a kde najdete potěšení? V božích přikázáních. To je úchvatné, je to naprosto jednoznačné.
17:21Cédek je do techa leolám, havinény ve echie. Dej mi porozumění a budu žít. Je to Bůh, který musí dát hříšníkovi porozumění, jeho svědectvím, aby mohl získat věčný život. Bez porozumění božího slova a jeho přijetí věčný život není. Může někdo být spasen, aniž by pochopil svoji hříšnost a pochopil, co o něm říká písmo.
17:51a co pro něho udělal Pán Ježíš? Nemůže. Ale můžeme tomu porozumění dojít sami? Ne, musí to být Pán Bůh, jak se žálmista modlí, aby vám dal to porozumění. Když otevíráte Biblii, modlíte se za to, aby vám Pán Bůh otevíral své slovo, abyste měli porozumění. Je to důležité. My musíme i v tomhle být závislí na Pánu Bohu
18:21A teď jsme u písmene Kuf Volám celým srdcem, odpověst mi, hospodinme, tvá ustanovaní, dodržuji Karáty ve cholev a néni adonáichu kecha etsora Tam jsme u toho kara volat, to písmeno kaf odkazuje na tu snahu hříšníka, který si uvědomuje svoji ztracenost že nejřív musí být spasený, aby mohl dodržovat jeho zákon. To nejde otočit. Chápete, někteří lidé to dělají přesně naopak. Když zveme lidi ke Kristu, tak někteří lidé řeknou, já nejřív musím tohle a tohle udělat, až pak můžu přijít k Pánu Bohu.
19:10Ale může hříšník sám sebe změnit? Ne, boží slovo jasně říká, že jak se může stát, že hříšník začne naplňovat boží zákon? Musí být nejprve spasen. A proto, jakým způsobem dochází naplnění to boží spasení, že první musí člověk co udělat? Volat k pánu bohu. A pak ten další verš na to nakazuje, teda navazuje, volám k tobě, zachranně, budu zachovávat tvé svědectví, která týcha ho šijeny ve šmerá do techa, která týcha, to znamená, zase jsme u toho, o co teda volá Žalmista, hospodine spasně, ho šijeny.
20:00A co se pak bude dít? Budu zachovávat tvá svědectví. Zase zákonníci dělají co? Že to otáčejí. Že nejřív se snaží zachovávat boží svědectví z vlastních sil. Ale co říká pán Bůh? Ne silou ani mocí, ale mým duchem pravý pán. Opět je to samé. Spasení je na prvním místě. 147. Stávám před rozeděním a volám o pomoc. Očekávám na tvé slovo. Kydamty, Vánešev, Vááševa, Lidva Récha i Chaléty. Zase zeptám se, kdo stával brzo ráno před rozbřezkem a chodil se modlit.
20:49Správně, Pán Ježíš, to je tam zdůrazněno několikrát, teď se zeptám řečnicou otázku, bratře, sestro, co děláš ráno ty jako první? Mělo by to právě začínat přesně tak. A druhý verš na to navazuje, teď najednou se to uzavírá, mé oči se probouzí dřív nednoční hlídky, abych přemýšlel nad tvým slovem. Kydemu enaj ašmerot la siach pejmratecha. Mé oči se probouzejí nebo jsou bdělé dřív než noční hlídky. Věděl by někdo noční hlídka, kdy byla? Časy by jsme věděli. Oni byli víc těch noční hlídků, jak říká Karel, ale zřejmě je míněná tá první, před tím, kterou to začíná. Ale zase na co to poukazuje? Jak končil pán Ježíš den, zase odcházel, aby byl se svým otcem.
21:52A proč? Protože chtěl meditovat nad jeho slovem. Jak by měl končit náš den? Měli bychom rekapitulovat svůj den, přečíst si něco z božího slova a přemýšlet nad tím a připravit se na den další. Pokud tohle neděláme a není to naším zvykem, tak nenásledujeme Pána Ježíše Krista tak, jak bychom měli. a víte, jak jsme líní, jak jsme unavení a kolik dovedeme mít výmluv, že už dneska to nejde.
22:27Víte, jak to bylo s učetníkama v Getsemane? Spali. Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, hospodine, podle svých nařízení mě obživ. Kolíš má ke chazdecha Adonai ke mišpa techa chonény. Můj hlas vyslyš podle svého milosrdenství, hospodine, podle svých soudů mě obživ. Zase, kdo může obživit člověka a dát mu znovu zrození? Je to jedině hospodin. A podle čeho to hospodin učiní? Podle svého milosedenství a podle svých nařízení.
23:07Blíží se ke mně ti, kdo se ženou za hanemností, vzdalují se od tvého zákona. Karévu, rodefe, zimá, mitora, techa, racháku. Zase, když někdo žije zbožně, co se děje? Přiblížují se ti, kdo se ženou, já nevím, jaké tam máte slovo, za čím se ženou? Mrzkost. To je snad lepší, ale neodpuste, to je boží slovo, nemáte co odpouštět. Zima znamená kurvice. Doslova. Tak znamená to hanebnost největšího kalibru a odkazuje na co? Na fyzickou nebo duchovní nevěru božího lidu.
23:47a takoví lidé, co činí? Opouštějí boží příkazy, boží zákon. Takže to je velice tvrdý verš. Ale co dělají tyhle lidé, kteří opouštějí boží zákon? Přiblížují se ke spravedlivému, chtějí ho pohlotit. Ale, 151. Žám, ty jsi blízko, hospodine, všechny tvé příkazy jsou pravda.
24:18Karofa tádonaj ve Cholmicvo techa émet. Takže my se nemusíme bát, protože kdo je na blízku spravedlivému? Hospodin. A poslední, již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil na věky. Kedem Jadáty, Meedotecha, Kileolam, Jasadtam. Takže dokdy budou trvat Boží příkazy a Boží slovo? Na věky.
24:50Takže víte, moc bych si přál, kdybyste si doma vrátili a zkusili přemýšlet nad pánem Ježíšem, jak on všechno toto prožívá a jak je nám příkladem a radí nám, vlastně jde nám v tom vnitřním modlitelním způsobem svého života, jak se k těm věcem postavit. Chtěl bych, aby jsme si odnesli úžas nad tím, co si Pán Bůh zvolil pro to, jak zapsat svoje slovo.
25:17A taky chci vás pozbluzovat do toho, otvírejte hebrejštinu, tak to je těžké pro mnohé, ale komentáře, čtěte poznámky pod čarou, dávejte pozor na ty slova, které tam jsou použitý. Třeba studijní překlad má velký aparát. Stará Bible kralická, ta šestidílka, měla velice propracovaný ten poznámkový aparát, kde opravdu se snažili kraličtí tohle, co nám je skryto, tam dát. Já jim rozumím, že nemohli tohle zachovat,
25:51není to v lidských silách, ale na druhou stranu prostě si třeba i puste na internetu, Čtení božího textu synagoze. Víte, co musí Žid udělat, aby tohle zvládl? On musí doma ten verš přečíst třeba stokrát, aby byl schopen se pak postavit dopředu a přečíst to. Ptám se, bratři, co se připravujete za kazatelnu? Kolikrát si přečtete a meditujete nad textem, nad kterým jdete za kazatelnu? Židé to prostě musí. A my často k tomu přistupujeme hodně lacině.
26:26Hodně nacině, ale opravdu to nejde, Boží slovo je ryzí a my nad ním musíme nejenom ho číst, ale rozmýšlet, hloubat nad ním, přemýšlet, proč tyhle dvě slova jsou spolu, proč tohle pán Bůh dal proti sobě, proč tohle jsi to použil jako protiklad a proč naopak něco vychází z toho prvního.