15.7.2020 - Biblické vyučování - Žalm 119
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05A budeme se zabývat žálmem. A to nejdelším žálmem. Mám takový tři velice lehký otázky. Nejdelší žálm je který? 119. Kolik má ten 119. žálm veršu? Ano, 176. A všichni také víte, čeho se tento žálm týká. O čem je. No hlasitě.
0:39O Božím slově, ano. Takže tyhle ty otázky byly pro besídku skoro, byly velice snadné. Žálmu není uvedeno, na rozdíl od mnoha jiných žálmů, jméno jeho autora, jako bibličtí komentátoři a ználci písma navrhovali, nebo navrhuji některá jména, David, Daniel nebo Ozdráž, ale jsou to jenom nejisté návrhy, ale to, co je důležité, je téma tohodle žalmu.
1:26Žalm ukazuje na nejrůznější způsoby, nejrůznějšími způsoby na pravdivé boží slovo, které nám Bůh zjevil a zachoval a na užitek, radost a požehnání, které všechny boží výroky přináší do lidských životů. Tenhle ten žalm je sestaven jako akorstich, to jsem se taky dočet, takže je to potřeba tohleto slovo vysvětlit.
1:57Je to text, často báseň, někdy píseň, v kdy každá věta či verš začínají v zestupně písmeny abecedy. Takhle jsou třeba koncipován, nebo jsou napsány spojené žalmy devátý a desátý, žalmy devacátý, pátý a ještě některé další. To, co je ale jiné než tyhle žálmy, kde to je po verších, tak žálm 119 je rozdělen na osmičlenné úseky a každá skupina veršů začíná v hebrejšině stejným písmenem.
2:42Takže verše jedna až osm začínají vždy písmenem Alev, ty další pak Bet a pokračuje to až k dvacátému druhému a poslednímu písmenu hebrejské abecedy Táv. Takže proto se někdy 119. Žálmu říká Zlatá abeceda Bible. Takže tenhle ten žálm je o božím slovu. A tohleto je představeno různými hebrejskými slovy. Zákon, svědectví, pravidla, předpisy, příkazy, soudy, slovo a nařízení.
3:35V těch přikladech a opisech různých se můžeme setkat i s podobnými slovy ustanovení, přicházání, zaslíbení, řeč, pravda, spravedlivý výrok, cesta, to znamená způsob života, je tím jen jen, a spravedlnost. Takže při čtení tohohle žálmu můžeme velice jasně cítit, jak autor miloval Boží slovo.
4:11V těch verších se to znovu a znovu opakuje. Boží slovo autora provází a ovlivňuje ho neustále, každý den. o tom se píše třeba v Žálmu 97, často až sedmkara denně ve verši 62, od jítra, verš 147 až do večera, verš 55 nebo až 148 a někdy i o půlnoci, verš 164.
4:50Takže pysatel tohodle žálmu je božím slovem doslova obklopen a jeho mysl je jim nejen nasycena, tak jak o tom mluví pán Ježíš, že ne jenom chlebem bude živ člověk, ale každým slovem vycházejícím z božích úst, ale jeho mysl, duše, jeho život je vlastně božím základím.
5:20Zákonem, Božím slovem, Zaujata. Takhle dokonale žil skrze Boží slovo a Božím slovem především Pán Ježíš Kristus. To ovšem vyvolává otázky, kterou bychom si měli položit. Jak jsme na tom my v našem vztahu k písmu? Do jaké míry nás zaměstnává? Kolik času mu věnujeme?
5:56Jak Boží slovo milujeme? Jak Boží slovo uplatňujeme ve svém životě? To jsou, myslím, velice důležité otázky a možná, že i v těch našich životech je potřeba něco i v této oblasti změnit. V mým životě určitě, asi taky jsem v důchodu, takže opravdu není problém číst Boží slovo každý den,
6:31ale aby o mně bylo pravda tohleto, tak to teda určitě není. Mnohem jsou věci, které mě zaměstnávají určitě mnohem víc než Boží slovo. Takže to je ten můj v podstatě krástký úvod tohohle žalmu. Určitě by se tenhle žalm dal uvíst ještě mnohem důkladněji,
7:01mnohem podrobněji, ale chci už přejít k tomu textu Žalmu. Rozhodl jsem se, že tenhle úsek, který chci probrat 24 veršů, tak nebudu číst najednou, aby nás to příliš ty všechny myšlenky nezahltily. Budu to číst po těch osmiveršových úsecích a potom vždycky ten každý verš přečtu a řeknu k tomu ještě nějaký ten svůj komentář, aby opravdu to bylo vždycky přímo k tomu verši, aby nás to opravdu přemírat v té informaci nezahlcovala.
7:50Takže můžeme číst z těch prvních osm veršů. Blahoslavení jsou ti, jejich cesta je bezúhodná, ti, kteří žijí podle zákona hospodinova. Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem. Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách. Ty zdal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala, kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení.
8:29Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých přikázání. V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením. Budu zachovávat tvá ustanovení, jen mě neopouštěj. Takže tenhle ten žálm začíná jako žálm první, blahoslavenstvím.
9:01Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhoná, ti, kteří žijí podle zákona hospodinova. Takže na obou těchto místech, v prvním žal můj tady, můžeme vidět, že život, vždy v souvladu s božím slovem, je pro autora dobrovolným zákonem, je pro něj zálibou a že to má důsledky.
9:33Přináší to nejen bezúhonost, ale vnáší to do srdcí a životu blahoslavenství. To znamená blaženost, pokoj a štěstí. Boží slovo je natolik mocné, že opravdu může obohacovat náš život a proměňovat a taky pokud člověk žije podle Božího slova, tak automaticky to přináší bezvůhonnost. Ten, kdo žije podle Božího slova, tak se snaží žít spravedlivě.
10:13Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem. Takže je tady o hledání. A ti, kdo Boží zákon opravdu upřímně z celého srdce hledají, to znamená, že ho čtou, studují, promýšlejí, milují,
10:46tak o tyhle ty pravdy nechtějí přijít. Střeží je. A jakým způsobem se to v našich životech nejsnazněji děje, když to děláme prakticky. Když to, co v božím slově čteme, když to taky děláme. Opravdu nejlepší učení je praxí.
11:19To nejspíš zůstane a ne tak snadno se to vytaráci, než když to je opravdu jenom nějaká věc, kterou jsme intelektuálně pochopili. Takže takový nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách. To je v podstatě opakování, nebo vyplývá to z toho předcházejícího verše.
11:52Kdo zůstává v pravdě, kdo boží zákon upřímně hledá, tak to má, jak už jsem se zmínil, pozitivní dopad, chrání to před zlem. Kdo jedná podle písma, kdo chodí po písmem určených cestách, tak nemůže zároveň jednat zákeřně podle. Člověk je totiž schopný většinou dělat jenom jednu věc. Nedokážeme jednat zároveň dobře a zároveň špatně. Většinou děláme jenom jedno, na co se zaměříme.
12:39Takže tí, kdo hledají zákon Boží upřímně, takže také nejednají zle a ten čtvrtý verš mluví, ty zdal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala. To je to, proč nám Pán Bůh zanechal Biblii. To není proto, aby jsme ji měli někde v knihovně. To není proto, aby jsme ji jednou přičetli a odložili. To je o tom, abychom Boží přikázání, Boží slovo pečlivě zachovávali.
13:40a to nejenom v mysli, nejenom v paměti, ale jak už jsem řekl, hlavně v praxi, o tom je Boží slovo, aby to opravdu nebylo jenom něco, čím naplníme hlavu, ale aby to byl průběh našeho života. Je zajímavé, že v polovině tohodle osmi verší, v té první je v podstatě oslavován boží zákon a jeho požehnání a to, co v podstatě, když boží slovo děláme, čím nás to?
14:30Obohacuje, jak nás to promění, jak nás to mění. Ale v těch dalších čtyřech verších si Žalmista uvědomuje, že na dodržování Božího zákona z vlastních sil nemá. Žalmista si uvědomuje, že abychom z těch cest Božího zákona nesešli, tak potřebujeme Boží pomoc. Tehdy nebudu zahanben, ne, pardon, pět, kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání Tvých přicházání.
15:14I my potřebujeme ty naše cesty, aby naše cesty byly upevněny, protože opravdu jenom, když se o to snažíme sami, tak já to aspoň z vlastního života tímhle způsobem prožívám, tak to většinou příliš dlouho nevydrží. Zapomínáme, přejdeme časem k něčemu jinému, opravdu změnit náš život tomu, že jenom Pán Bůh.
16:01Abychom se z Božího zákona nesešli, tak je tady nutná Boží pomoc. A tak se žálmista modlí, aby jeho cesta následování byla upevněna tak, aby opravdu to bylo v jeho životě trvalé, protože je mu jasné, že Boží příkazy nestačí jenom znát, ty jsou tu proto, aby byly plněny.
16:31Tahle ta myšlenka se v tomhletom žalmu opakuje, opakuje, opakuje, ale asi to potřebujeme stále opakovat, Že opravdu to není pro jenom povšechnou znalost, ale je to pro to, aby to bylo pravdou skutečností v našem životě, ale právě k tomuhle potřebujeme Boží podporu a proměnu.
17:05Šestý verš, a tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých přikázání. To je cíl. Hledět si všech božích přikázání a ten, kdo se na téhle cestě udrží, tak nebude zahanben. Ono opravdu z té úzké cesty se dá snadno odbočit napravo nebo nalevo. Těch svodů je opravdu ve světě mnoho a opravdu je tady také i tímhletím veršem zúrazněno
18:04hledět si všech tvých přikázání. To znamená, že nestačí jenom dodržovat z písma něco. Je potřeba opravdu dodržovat všechny boží přikázání, neopouštět žádnou boží řeč. A to je věc, kterou opravdu i v nás může udělat jedni boží duch.
18:34sedmý verž. V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením. Ty boží nařízení je potřeba se učit. Chodit přímo je potřeba se učit. Dítě se v podstatě všechno musí postupně naučit.
19:12A tímhletím způsobem bychom měli postupovat i v tom našem křesťanském životě. Ono chodit rovně není snadné. Já jsem si přitom vzpomněl na takovou zvláštní věc, na kladinu je to zvláštní. Jako my, když jsme v Šumperku, tak tam ta jedna dívka, do které rodiny chodíme, tak dělá atletiku a my jsme jednou se byli podívat na to jejich cvičení a jedna z těch gymnastických cvičení je na kladině.
20:03Já už dneska bych asi měl, byl bych rád, kdybych tu kladinu jenom přešel celou a nespazní, ale oni tam musí ještě dělat různé cvíky, ale jako tyhle ty děti se to, se tohle to chodit rovně i po ty kladině a cvičit se to naučí. Asi to není snadné, asi z toho padaj, často učení je někdy mučení, i v té boží cestě některé lekce nám jdou těžce, ale když se ty boží lekce naučíme, když se naučíme boží slovo nějak tak automaticky prožívat, používat,
20:57tak nejenom prožijeme dobrý pocit, ale v podstatě i za tyhle ty, za to učení budeme Pánu Bohu vděční, budeme za ta, za to učení Jeho přikázáním Bohu děkovat a chválit Ho. V tom osmém verši je napsáno, budu zachová tvá ústo ne v ní, jen mě neopouštěj.
21:27Takže v tomhletom verši Žálmista vyslovuje pevné odhodlání zachovávat Boží ustanovení. Ale zároveň hnedka dodává, jen mě neopouštěj. I my bychom měli mít tohleto pevné předsevzetí, chceme zachovávat tvoje přikázání. Chceme chodit podle Tvýho slova, ale víme, že na to nestačíme. A tak se musíme opravdu modlit, Pane Bože změň mě, neopouštěj mě, potřebuju tě k tomu.
22:11Aby se to stalo opravdu v mém životě, tak já sám na to nemám a tak musíme opravdu i mi volat o pomoc. Jen mě Bože neopouštěj. Ten druhý oddíl od devátého do šestnáctého verše, ten bychom mohli schrnout pod takového určitého společného jmenovatele, Boží slovo očišťuje, jak si chlapec udrží svou stesku čistou, tím, že bude zachovávat tvé slovo.
22:58To znamená, jak nesklouznout do bláta hříchu. Tahle ta odpověď mluví o chlapci, ale ta odpověď není platná jenom pro mladé lidi, chlapce nebo dívky. Tahle odpověď platí pro jakékoliv, jakkoliv staré boží dítě. Jak si udržet svoji cestu čistou, žít podle toho, co je napsáno v Biblii.
23:33a je úžasné, že když nás přesto někdy na nás ulupí špína hříchu, boží slovo nás vede k očištění. Kvůli Ježíšově smrti a vzkříšení můžeme v modlitbě svůj hřích vyznat a náš spasitel nás, náš hřích očistí a milostivě ho odpustí. Jak je napsáno v 1. v Janově 1. 9. Budeme-li vyznávat své hříchy. On je tak věrný a milostivý, že nám hříchy odpustí a očistí je.
24:16Desátý verž. Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů. Tenhle verž zase mluví o tom, že udržet svůj život v čistotě vyžaduje úsilí z celého srdce. a je to spojeno s neustálým hledáním Boží vůle a to hledání nás zase znovu vede zpátky k Božím přikázáním.
24:52Boží přikázání jsou opravdu něco jako mapa, nenechají nás zabloudit. Po všem musíme se do ty mapy dívat, musíme tu mapu respektovat, musíme poslechnout to, ten směr, kterým nás Boží slovo vede. Jedenáctý verš, tvou řeď uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil.
25:25Takže Boží slovo, už to tady taky v tom předcházejícím některé verši bylo, musíme uchovávat, opatrovat v mysli a uplatňovat v jednání. A zabývat se písmem a zdržovat se od zlého je nejlepší cestou nehřašit proti hospodinu. Dvanáctý verš, hospodinej si požehnaný, vyuč mě svým ustanovením.
26:01trvalé nás naučit, jeho ustanovení, to znamená změnit padlé lidské srdce, to dokáže jenom hospodin. A opravdu je pán Bůh hodný požehnání, je úžasný, že to v lidských srdcích dělá, když mu to dovolíme.
26:31Takže Pán Bůh je schopný trvalé nás naučit jeho ustanovení. S výměrty opět se dostáváme do dalšího oddílu, nebo polovina toho oddílu.
27:11Předtím to bylo hlavně o tom, že Boží slovo očišťuje, ale tady Žalmista vypráví, jak ve svém životě Boží slovo používá. Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst. Takže k tomu upevňování znalosti a známosti Božího slova patří i to, když Boží slovo vyprávíme jiným. Takže to vyprávění jiným, zvěstování Božího slovo má užitek nejen pro posluchače,
27:51Ale má velký význam i pro toho, kdo Boží sloho zvěstuje. Aby totiž mohl člověk zvěst, Boží přednést, tak ji musí znát, tedy musí mít promyšlenou, a když to jde, tak i připravenou. 14. verš. Z cestitvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku. Takže žalmista se raduje, protože se zabývá písmem, božím slovem, prožívá nejenom užitek, ale navíc má ještě radost.
28:44a ta radost je jiná než radost z věcí tohodle světa. Větší než radost z jeho majetku. Nevíme, co všechno Žalmista měl, ale tady říká, že má větší radost. ze tvých svědectví. Je to opravdu tak, že jako když myslíme třeba na Vánoce, tak dostaneme dárek. Je to příjemný, ale radost možná máme jen tu chvíli, možná několik dnů, případně několik týdnů, ale z Božího slova, z toho, že k nám Pán Bůh mluví, že se k nám sklání,
29:39z toho je radost, která se s tím nedá srovnat, která je trvalejší. 15. verž. Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky. Takže Boží slovo a ty cesty, na které ukazuje, si zaslouží pečlivé studium. Někdy se totiž Božímu slovu věnujeme jen tak povrchně mělce, ale je potřeba opravdu jít do Božího slova, do hloubky.
30:24Je to nevyčerpatelná studnice Boží moudrosti. Je to věc, nebo jako je to slovo, kterému se můžeme znova vracet, ačkoliv jsme už četli, možná mnohokrát, tak najednou se objeví, nebo nám Duch Boží připomená, ukáže něco, co jsme tam vůbec předtím,
30:54neviděli. To znamená, že ze stejných míst Bible lze vytěžit opravdu hluboké pravdy. A čím hlouběji jdeme do písma, tím opravdu můžeme z Božího slova přijímat víc. 16. verš, tvá ustanovení jsou mi potěšením, nezapomínám na tvé slovo. Já si myslím, že v tomhletom verši tkví tajemství úspěšného křesťanského života. A to jak v tom poznávání, tak v praxi. Myslím si, že je opravdu věřící, že ho musí následování našeho pána a spasitele a taky, když se zabýváme,
31:53Biblii, tak by nás to mělo bavit, když to řeknu tímhletím slovem. Musí to nám, nebo mělo by to být našim potěšením. Mělo by to být něčím, k čemu se vracíme, na co nezapomínáme. Protože to se v podstatě týká nejenom Boží žoslova, a to se týká čehokoliv, pokud kdokoliv něco nedělá z lásky a se zájmem, tak nikdy v tom nebude příliš dobrý.
32:31Pokud opravdu my budeme mít v božím slově potěšení, tak v božím slovem budeme růst. To poslední osmi verší 17 až 24 nám ukazuje naší nedostatečnost. že opravdu Boží slovo tu je proto, aby nás opravdu táhlo, aby nás měnilo, aby opravdu jsme nezůstávali stejný.
33:18Je to opravdu tragedie, pokud dlouholetí křesťané, nedělají pokroky. Pokud jsou stále na stejném místě, to nám ukazuje to, jak jsme jako lidé nedostateční, ale ukazuje to taky na to, že asi tihleti křesťané nevyužili všechny možnosti, které nám Pán Bůh dával.
33:5117. verš, to je modlitba, prokazují svému otroku dobro, budu žít a zachovávat tvé slovo. Takže písatel Žálmu prosí hospodina, aby mu, on se představuje jako otrok, i to je, myslím, důležité slovo, Protože jako když se bereme jenom jako, já bych to řekl, zaměstnanci, tak zaměstnanec i tomu najitele firmy může říct, tak to už ode mě chceš trochu moc. Kdo se považuje za otroka, tak těžko může odmlouvat.
34:42Takže pysatel Žálmu prosí pána Boha, aby mu prokazoval dobro, protože si sám na svůj život nestačí Ale ta druhá část verše ukazuje, že Žálmistovi nejde hlavně o pozemské věci On ví, že skutečný život mající věčnou hodnotu souvisí s božím vedením Bez Boha a při odmítání jeho slova žije a žilo mnoho lidí, ale do nebe, do boží slávy jdou jen ti, kteří budou s boží pomocí boží písno zachovávat, kteří mu uvěří, kteří se mu podřídí, kteří ho budou zachovávat v plnosti.
35:38verš 18. Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. To je jeden z velmi známých veršů tohodle žalmu. A žalmista opravdu ví, že ke skutečnému poznávání Boží zvěsti nám musí Pán Bůh otvírat náš duchovní zrak. Bez téhleté Boží pomoci nám budou divy Božího zákona unikat.
36:20Tím v přístupu k písmu neškrtá píly na naši snahu. Ale je tady jasně řečeno, že Pán Bůh nás vede k tomu, abychom se Božím slovo zabývali, Abychom ho milovali, abychom ho zachovávali, ale do hloubky Božího slova nás dovede to, když nám otevře naše duchovní oči.
36:53když tomu pravdu hluboce Božímu slovu porozumíme, protože jako někdy můžeme být jako v podstatě slepí anebo špatně vydoucí, takže my možná po povrchu dokážeme leda co ohmatat, Ale když se slepému otevřil oči, tak to najednou vidí jinak a dohloubky.
37:27Devatenáctý verš, jsem na zemi jen cizincem, neskryvej přede mnou své příkazy. Takže z tohohle verše vidíme, že Žálmista se na téhleté zemi nezabydlel. Považuje se za cizince, který jde do jiné vlasti. který opravdu, tak jako třeba Abraham, on věděl, že ten cíl není jenom ta země, kterou procházel, ale ten cíl je mnohem vyšší u Pána Boha, ale cizinci, když jsme cizinci, tak cizincům se nikde nežije úplně snadno.
38:36možná nemluví stejnou řečí, jako ti lidé musí, cizinci nejsou vždycky dobře přijímáni, takže cizinci možná potřebují, aby i tím úsekem života, aby v tom životě v té cizí zemi prošly, potřebují možná mnohem víc znalostí, než člověk, který se v té země narodil. A to, co potřebujeme vědět navíc proti těm lidem tohohle světa, je písmo, boží slovo.
39:23To jediné nás provede všemi situacemi tohodle života, který skončí a jedině podle písme, když budeme žít, tak můžeme dojít až do cíle, až do chvíle, kdy nás Pán Bůh k sobě zavolá ze své milosti. a je to ale úžasný, že opravdu i my jako cizinci, tak Pán Bůh před námi svoje slovo a svoji vůli neskrývá.
40:04My ji máme před sebou a tak opravdu můžeme se z ní učit a můžeme se učit procházet všemi situacemi, do které nás život přivádí. 20. verš, mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času.
40:35Tak tenhle ten verš mi připomněl Pána Ježíše. I on u té studnice učetníkům, kteří přišli a nabízeli mu jídlo, tak říká, já musím jíst pokrm, který vy neznáte. protože Pána Ježíše opravdu mnohem více než kohokoliv jiného na této zemi stravovala touha počínění Boží vůle.
41:08A tady zase i pro mě vyskočila otázka, co stravuje nás, co je opravdu takovým ohněm, který v nás hoří, co je to, po čem opravdu hodně toužíme, co nás zajímá. Opravdu i tohle to může udělat jedině Boží duch. Já bych si přál, aby kežby ve mně, kežby v nás, aby opravdu i v těch našich křesťanských životech nás, když už ne stále, tak aspoň občas, aby nás starovala touha po božích věcech.
42:00Zase je to věc, které se nemůžeme doparcovat, ale tady Žalmista říká, mnou duší stravu je touha po tvých nařízeních za každého času, takže asi něco z toho prožíval, kež bychom tohle to, co nejčastěji prožívali i my.
42:30V té druhé polovině toho posledního osmi verší se zase tento téma trošičku mění. Dvacátej první verš, oboříš se na domýšlivce na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů. Takže tenhle ten verš nám ukazuje, že boží zákon tu není jenom pro věříci.
43:05Tenhle verš ukazuje, že přehlížení božích zákonů, a to dělají hříšníci a domýšliví lidé, tak to nebude zapomenuto. I tyhle ty lidi bude Pán Bůh soudit a za to, že pohrdli a odmítli se řídit jeho příkazy, tak to bude mít důsledky. Protože tyhle ty příkazy zákony odmítly, tak zbloudily na širkou cestu a jdou do zahynutí.
43:52Takže boží slovo tu není jenom pro věřící, boží slovo bude uplatňované i na nevěřících. Boží slovo, boží zákon tady platí pro všechny. platí pro ty, kteří ho chtějí zachovávat, ale platí i pro ty, kteří Boží slovo odmítli. 22. verš, odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví.
44:34Opět to je modlitba, aby svatý Bůh, písatele toho dle žalmu, nezahrnul do jeho soudů s ostatními lidmi, kteří Pána Boha odmítají. Modlí se určitě proto, že si je vědom z všech svých chýpa nedostatku, protože ví, že závislí na boží milosti a vlastně prosí, aby pán Bůh přihlédl k tomu, že se snaží žít podle božích svědectví.
45:2123. verš, když usednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrk bude přemýšlet o tvých ustanoveních. Tenhle ten verš byl pro mě zajímavý. I my se můžeme odstnout v situaci, kdy lidé kolem nás budou u nás mluvit zle. možná, že se budou proti nám i domlouvat. A to jsou věci, které v podstatě těžko můžeme ovlivnit.
46:01Co v takové situaci dělat, když se svět bude obracet proti nám? Ale žálmista má podle mě dobrý plán. On se bude zabývat tím, co má věčnou hodnotu. Bude přemýšlet o Božím slově. Když bychom to opravdu i mít takhle, možná častěji dělali, my, když jsme v problémech, tak se to snažíme promýšlet, všelijek řešit, hledat různou pomoc.
46:46Žalmista bude přemýšlet o Božím slovu a spolehne se na hospodina. Možná, že opravdu to neznamená, že máme na všechno rezignovat, ale někdy je to asi možná ta nejlepší cesta, kterou nám Boží slovo říká. A dvacátý čtvrtý verž. Tvá svědectví jsou mým potěšením i jsou mý rádci. Jak často si necháme radit Božím slovem. Jak často máme z Božího slova potěšení. Ale je to věc, kterou nám Pán Bůh, Boží slovo nám dává k dispozici.
47:47Boží slovo a Boží duch nás nenechá na holičkách. Ukáže na východisko. To zase má určitou možná souvislost s tím předcházejícím veršem, kdy může být náš život v problémech, kdy jako proti nám se postaví lidé, boží slovo a boží duch nás nenechá na holičkách a ukáže nám východisko i v událostech, které lidsky nejsou řešitelné.
48:33Spolehnutí na boží svrchovanost a moc, důvěra v boží věrná zaslíbení a dobrotu, může být opravdu pevným základem našeho křesťanského života. Čas utíká. Já už opravdu na závěr řeknu jenom dvě věty. Máme ve svých rukou obrovské bohatství.
49:06Bibli. Boží řeč, na kterou se můžeme plně spoléhat. O všem jde o to, nakolik boží slovo dokážeme využít. A právě tenhle žál nám ukazuje na mnoho způsobů, jak to v našich životech praktikovat.