Král jede | Marek 11:1-11
Biblické texty v kázání
Genesis 49Zacharjáš 9Zacharjáš 14Marek 3Marek 5Jan 17
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Bratř a sestry, vítám vás tady od dnešního dešného rána. Prosím, otevřete si se mnou, společně se mnou do Marka 11. kapitoly. Marek 11. kapitola. Tam máme velice známý, jistě všem povědomý text, který já na úvod přečtu. prvních 11 veršů, 11. kapitola, verš 1 až 11, samé jedničky
0:38a pomodlím se za náš společný čas. Marek 11. kapitola. Tam čteme. A když se přiblížili k Jeruzalému, k Betfag a Betanii u olivové hory, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim:„Jděte do protější vesnice a hned, jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil.
1:08Odvažte je a přiveďte. A jestliže vám někdo řekne, co to děláte, řekněte„Páně, potřebuji já hned je sem zase pošlehn." Odešli a nalezli oslátko uvázané venku na ulici u dveří a odvázali je. A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali:„Co to děláte? Že odvazujete to oslátko?" Oniř oni jim řekli: "Jak řekl Ježíš, ať je nechali."
1:37A přivedli oslátko k Ježíšovi. Hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil. A mnozí rozprostřeli na cestu svá doucha. Jiní pak ratolesti, které nařezali na polích. Ti, kteří šli vepředu i ti, kteří šli za ním, křičeli: "Hozana! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána. Požehnané přicházející království našeho
2:02Otce Davida. Hosana na výsostech. a vstoupil do Jeruzaléma do chránu a rozhlédl se po všem, protože již bylo pozdě vyšel z 12 do Betani. Se povodli. Drahý Boží, Otče náš, dej nám pozor porozumět a vidět pravdu tvého úžasného slova. Dejme, aby promluvala do našich srdcích.
2:45abychom slyšeli a z čerstva byli ohromeni naším spasitelem, naším zachráncem, naším králem pánem Ježíšem Kristem, aby to znovu proměňovalo naše životy ke tvé slávě a naší radosti. Amen. Možná jste byli v betlémské kapli v Praze, známé místo, které proslavil zejména Jan Hus.
3:15A za doby Jana Husa si právě Jan Hus nechal na na stěny téhleté kaple namalovat několik fresek. Jednalo se o takové dvojobrazy. Nevím, jestli jste o tom někdy slyšeli. Ve středověku se tomu říkalo ars predikanty, co znamenalo kázání prostřednictvím umění, kdy obraz se stal prostředkem vyučování negramotných lidí, lidí, kteří si
3:44nemohli přečíst Bibli. a Husto pak právě využil a na na jedné stěně těch těch presech tam bylo několik, ale jedna z těhletěch jeden z těhletěch dvojobrazů znázorňuje na jedné straně papeže nebo nějakého preláta, jak sedí na na velikém silném koni, který je obvěčený zlatem a a s pompou a a světskou slávou vyjíždí do města a hned vedle toho
4:20je na obrazu Pán Ježíš, na osládku, jak blíží do Jeruzaléma. A nepotřebovali jste nějaké zdouhavé teologické vzdělání, abyste pochopili, na co Jan Hus narážel? narážel na kontrast mezi mezi duchovní elitou církve, která se pyšnila světskou mocí, která se pyšnila bohatstvím a tím se naprosto lišila od pokorného Pána Ježíše.
4:48Ten ač opravdový král, ten ač opravdový pán všeho stvoření vyjíždí do obran Jeruzaléma, jak jsme četli, ne na mocném hřebci, ale na oslátku, pokorně, nezištně. a přijíždí tam, ne, aby byl oslavován, ověčen korunami, ale aby tam za několik dní zemřel potupnou smrtí na kříži a vykoupil tam
5:20tímto způsobem církev z hříchu. Pokorný pán, který přijíždí do bran Jeruzaléma na na oslátky. To je událost, kterou nás Marek uvádí do do posledních dnů Pána Ježíše před jeho smrtí a zmrtvýchvstání. A kdybychom si propočítali obsah Markova evangelia, tak bysme zjistili, že 1/ třet veškerého svědectví, které Marek ve
5:51své knize uvádí o Kristu, 1/3. na tohodle toho evangelia se zaměřuje a týká právě právě Ježíšovi paše toho posledního týdne před jeho ukřižováním a a vzkříšením. Marek zastavuje ten rychlý sled událostí, na který jsme si zvykli, že kdy neustále ten děj popoháněl slovy a hned a hned a hned a přepíná do takového pomalého režimu, aby nám přiblížil
6:23události toho nejdůležitějšího týdne v historii lidstva. A tohle zpomalení děje je důležité jak pro nás pro věřící, tak i i pro ty, kteří zvažují svědectví evangelia. Je to výzva zpomalit, je to výzva vstřebat veškeré události a detaily těhletěch posledních dní. A právě při studiu těhletěch kapitol si musíme dát pozor, abychom
6:55k nim nepřistupovali čistě pragmaticky, aby nám nešlo jen to, jak tohle můžu prakticky aplikovat, protože nesmíme zapomenout, že ti tím nejdůležitějším bodem aplikace v našich životech není v první řadě vědět, jak mám být větší, lepší manžel nebo lepší manželka, jak jak dělat to či ono jak jak být dobrým rodičem nebo jak vyřešit
7:22nějaký problém, jak správně evangelizovat. Tím nejdůležitějším bodem aplikace pro každýho věřícího je poznat Boha. Pokud ve středu našeho úsilí následování Krista není v první řadě touha ho poznat, tak chytáme křesťanství za za ten nesprávný nebo špatný konec. Že Ježíš nám to připomněl Janovi 17:3 říká:„A
7:51toto je věčný život, aby poznávali tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Určitě si vybavujete velice známý citát v těch knihách, které čteme v rámci v rámci našich různých skupinek. Citát od Tzerra, který velice známě řekl: "To, co nám vstoupí do mysli, když myslíme na Boha, je na nás ta
8:17nejdůležitější věc." A tak nás chci povzbudit právě na začátku té poslední třetiny Markovo evangelia, když se když se zaměříme, když zpomalíme a budeme se soustřeďovat na to, co co se odehrálo, na ty události, které se týkaly Ježíšovy pašie, abychom se na ně dívali v první řadě jako na texty, které nás učí něco o
8:48Bohu, něco o Pánu Ježíši Kristu. A ne, že bychom se těmhletěm věcem doposud nevěnovali. Samozřejmě sami víte, že v každém kázání my vždycky přijdeme ke Kristu. Vždycky si vždycky si ukážeme, jak důležitý je pro náš pro nás kříž. Ale ale zvlášť tyhlety pasáže, které jsou zaměřené na Krista, zaměřené na jeho identitu, na jeho na jeho
9:13poslání. Máme máme v těchěch pasážích příležitost prohloubit si naše poznání Krista. a možná poznat nové, důležité, hluboké a životnějící pravdy, není důležitější ani praktičtější aplikace v životě křesťanů, než lépe poznat Krista a
9:44připodobnit se. To je to je celý cíl posvěcování. To je účel posvěcování. To je proč nás Bůh povolal k sobě. Apoštol Pavel Římanům říká:„Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byly co? Připodobněni obrazu jeho syna. >> A tak podívejme se do těch prvních 11 veršů. Téhleté 11. kapitolic.
10:18Oni jsou úvodem do toho posledního týdne předižováním Pána Ježíše a už zde nacházíme událost masivních proporcí. V tom našem dnešním textu uděláme čtyři zastávky a podíváme se, co nás učí o osobě a službě Pána Ježíše Krista v tom širším kontextu Božího plánu vykoupení. Co nás, co nás tyhlety texty, tenhleten
10:45text, tyhlety čtyři zastávky učí o o Kristu a o tom plánu, vykoupení, který skrze něj Bůh uskutečňuje. A uvidíme tedy čtyři zastávky. Prozřetelný plán, předpovězený průvod, povrchní přijetí a pozdní prohlídku. To je to jsou naše zastávky. A tak pojďme na to. Prozřetelný plán.
11:15Prozatelný plán. Ten je patrný už vlastně z míst, které zde Marek zmiňuje. Víte, my často zapomínáme, že že v písmu i zeměpis komunikuje teologii. I zeměpis komunikuje teologii. A tak tu máme v první řadě Jeruzalém. To je, to je místo, kam má Ježíš namířeno. Všeatné, co se bude týkat pašie, našeho Pána, se bude odehrávat v kontextu
11:42tohoto královského města. >> A tak si představte Jeruzalém. Výškov je někde kolem 700 m nad mořem, zhruba tak jako Vysočina. A vy přicházíte do Jericha. Jericho je severo severovýchodně a tak jelikož olivová hora je vlastně na východě Jeruzaléma, tak když přicházíte z Jericha, tak nejprve než přijdete do Jeruzaléma, musíte vystoupat na olivovou
12:11horu, která má zhruba nějakých 800 m nad mořské výšky. A pak teprv sestoupíte dalších 100 m dolů do Jeruzaléma. Olivová hora má v má v Izraeli a v životě Izraele velice významnou roli už před kralováním krále Davida to bylo místo uctívání. Při pádu Jeruzaléma vé století Ezechiel
12:41má vidění a vidí, jak sláva Hospodina opouští Jeruzalém a usazuje se na olivové hoře. A podle Zachariáše 14 se má na Olivové hoře odehrát poslední soud. A tak není náhoda, že že Marek zde zmiňuje Olivovou horu, protože v povědomí Izraele tadleta hora má mesiášský význam a dokonale zapadá do událostí, které se budou dít, protože
13:09počínaj Ježíšovým vězdem do Jeruzalem a přichází něco, o čem proroci už dlouho předtím mluvili. A na svazí téleté olivové hory podél cesty z Jericha přes hřebem proti sobě jsou dvě vesnice. Betfage, jejíž možný význam znamená dům fíku a to nemyslím maxites fík, ale dům fíku jako
13:39ovoce. A Betanie, dům Datu. A a my známe hlavně Betanii, že to to je místo, kde kde Ježíšsil Lazara z mrtvých. To je místo, kde bydlely i jeho sestry Marie a Marta. To je místo, kde Marie omyla a pomazala Ježíše drahým olejem v přípravě na jeho pohře. To je místo, kde Ježíš, nebo kam Ježíš se bude každý večer vracet, aby zde
14:05během svého posledního týdne před smrtí přespával. Je to nějakých 2,5 až 3 km cesty od Jeruzalemy. Proč tolik detailů? Proč takové podrobnosti v popisu a lokality? Z jakého důvodu se Duch svatý rozhodl tydlety informace zahrnout? Jak to má věřící a mělo věřící v té době a v dnešní době povzbudit?
14:39Tato místa, zejména samozřejmě zmínka Olivové hory, vytváří atmosféru očekávání a příchodu Mesiáše, příchodu Božího království, ale zároveň nám připomínají, že tohle je realita. Tohle jsou konkrétní místa. Marek píše o opravdové historické události. Marek nepíše za devatero horami, za devo řekami, za devo pasekami. Tohle není
15:02pohádka, tohle je realita. Tohle je historická pravda. Apoštol Petr to sám připomíná v druhé Petrově říká:„Vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje. Nenásledovali jsme vymyšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho Pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti. Bratři a sestry, naše
15:29víra není založena na bájích, jak si to často svět kolem nás myslí. Naše víra není slepá nebo ničím nepodložená. Naše víra nestojí na ničem. My nevěříme jen tak pro nic za nic. Tahleta konkrétní místa, která zde Marek zmiňuje, jsou připomenutím, že naše víra spočívá na historicky prokazatelné události příchodu, smrti a zmrtvýchvstání Krista.
16:01Žádné mýty, žádné výmysly, žádné pohádky, ale historické události. Bůh Bůh vše plánuje do těch nejmenších detailů, kdy kde, jak a co. A to by nás nemělo překvapovat. Bůh je svrchovaný pádem nadevším a nic se neděje bez jeho prozřetelného plánu, včetně míst a okolností. A můžeme to vidět i v případě dalších
16:31detailů našeho textu, konkrétně toho oslátka. Todle je ještě součástí toho prozdetelného plánu. Není zvláštní, jak na to poukázal jeden kazatel, že když přijde na Ježíšovo ukřižování, ať si najdete Matouše, Marka, Lukáše či Jana, tak v té v tom textu vidíte možná půl slova o tom ukřižování. Nemáme tady nic o tom, jak vzal Ježíše za ruce. jak
16:58ho vzali za nohy, jak mu je připevnili ke dřevu, jak mu je probily hřeby, nic takového. Jednoduše v tom textu máme něco na způsob a byl ukřižován. A tady máme skoro sedm veršů o tom, jak učedníci mají hledat oslátko. Nepomně, že proč tolik detailů. Představte si dva nejmenované učedníky, možná Jan, Petr.
17:28Jak asi reagovali na Ježíšova slova? Jděte do vesnice. V tý vesnici naproti, tam uvidíte oslátko uvázaný, na kterým ještě nikdo předtím neseděl. A tak ho odvažte a přiveďte ho. Kdyby náhodou se vás někdo ptal, co to děláte, tak řekněte, pán ho potřebuje a a určitě ho hned vrátí. To jsou jasné instrukce. Ale samozřejmě já se rád vžívám do
17:54takových situací a říkám si, dobře, kdyby mě tohle řekl pán Ježíš, tak první věc nebo pár věcí měl bych měl bych pár otázek. E pane Ježíši, jak mám tohleto oslátko najít? Co když v tý vesnice bude uvázaných víc oslátek? Lidi přece je tak nenechávaj jenom, aby si pobíhali po ulici. Co když jich tam je množství uvázaných oslátek?
18:17Jak poznám, který mám přivést? A jak poznám, že na něm nikdo předtím neseděl? A proč je vůbec důležitý, že na něm nikdo nemá předtím sedět? Asi bych nebyl dobrej učedník, ale i v těhletěch detailech právě můžeme vidět Boží svrchovaný plán. V tom uvázaném oslátku, o kterém je tady zmínka, můžeme slyšet ozvěnu Genesis 49.
18:47Tam vidíme Jákoba ve velice známém proroctví, kde prorokuje svým synům. V té době už byl nazýván Izraelem a prorokuje jim budoucnost. A v případě Judy říká: "Neodstoupí žezlo od Judy ani palcák od jeho nohou, dokud nepřijde ten, kterému patří a jehož budou poslouchat národy." A tahleta slova jsou právem brána jako proroctví o Kristu, jako to, že pán
19:11Ježíš z kmene Judy jednoho dne se ujme vlády a bude mu patřit veškerá moc nad všemi národy na na věky věků. Ale ale hned v následujícím verši čteme Jákob tam dodává: "Přivazuje k vinnému keři své oslátko, k vybranému vínu vládě své oslice." A tak tady je zmínka. Tak tady ta ozvěna toho toho oslátka, to uvázané oslátko už
19:41jsme někdy slyšeli, někde slyšeli. A je to a znovu to poukazuje na Krista jako na toho krále z kmene Judy, který přichází, který se uzme vlády. Ale není nejde jenom o oslátko, které je uvázané. To, že na něm nikdo předtím neseděl, je taky velice důležité. I tohle je zásadní detail, protože potvrzuje jedinečný charakter Ježíšovi služby. Ve
20:09Starém zákoně například Numery 19, tam čteme: "Toto je ustanovení zákona, které přikázal Hospodin. Pověz synu Izraele, aby k tobě přivedli rudou krávu bez vady, na které není vada a na kterou nebylo vloženo jeho." A tak tady ve Starém zákoně vidíme princip, kde kde zvíře určené k Bohem nebo Božímu posvátnému a zvláštnímu účelu nemělo být dosud
20:39nikdy využito k běžné práci. Je to princip, který se naplňuje v případě služby Pána Ježíše. Pán potřebuje oslátko pro svůj vlastní Boží účel. A tak učeníci možná prošli celou vesnici, hledali to jedno oslátko uvázané, neosedlané a až ho nakonec našli. A možná, že jim vlastník toho oslátka řekl, že doposud na něm nikdo
21:05neseděl. Možná, že to rozpoznali podle věku zvířete nebo podle toho místa, kde kde to oslátko našli. Ale je tu pak ještě další důležitý fakt, který potvrzuje ten Boží prozřetelný plán, který vidíme v té první zastávce. Když se tohle všechno odehrává. My vidíme, kde my vidíme na základě čeho to ten starozákonní princip a ty ty pravdy,
21:31které se promítají a ty proroctví, která se promítají do celé téhleté situace. A ještě to uvidíme dál. Ale kdy se tohleto všechno odehrává? Je to během Velikonoc, kdy do Jeruzaléma proudí lidé proto, aby se zúčastnili jednoho z nejdůležitých svát nejdůležitějších svátků izraelského národa. Svátek, kterým si Židé připomínali
21:54Exodus, vykoupení z otroctví v Egyptě. A součástí Velikonoc bylo přinesení neposkvrněného beránka do Božího chrámu, aby tam byl obětován. A z tohoto důvodu někteří komentátoři argumentují, že Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma nedošlo v neděli, na květnou neděli, ale v pondělí. Vyplývá to totiž z požadavků židovského
22:20zákona. Podle něhož byl velikonoční beránek nejdříve nejdříve vybrán 10. dne měsíce Nisanu a potom obětován 14. měsíce Nissanu. A pokud Ježíš, jak se mnozí do domov dovnívají, zemřel v roce 30, tak 10. den měsíce Nissanu padl na pondělí a 14. den měsíce Nissanu padl na pátek. A pokud to tak je
22:51a opravdu došlo k vězdu do Jeruzaléma v pondělí, bylo by to ve stejný den, kdy si židovský lid vybíral své velikonoční beránky. a vznikla by úplná paralela ke Kristu, který by tak přišel do Jeruzaléma. A a v ten den by si lidé vybírají ty velikonoční dokonalé bezposkvrny beránky a byl by ukřižován, obětován v ten samý den, kdy dochází k obětem
23:19těchto beránek. Samozřejmě, jestli tomu tak je nebo ne, nic nemějí na tom, že se vše odvíjí podle Božího svrchovaného, dokonalého plánu až do úplných detailů. Okolnosti, jako jsou místo, čas, způsob, vše do sebe dokonale zapadá. Tak učedníci nachází oslátko, tak jak jim Ježíš řekl, když se jich ti, co stojí opodál, ptají,
23:49co děláte. A z Lukáše a a z Matouše víme, že se jednalo o vlastníka toho oslátka, tak učedníci odpovídají: "Pán, to jest pán Ježíš, je potřebuje a hned ho zase pošle zpět a tak učedníkům nebrání a nechává nechává jít." A a tohle jistě vyžadovalo minimálně nějakou předchozí domluvu ze strany Ježíše vůči tomu vlastníkovi nebo
24:17možná nějaké speciální zjevení. To není samo sebou, že? Představte si, že byste šli po sboru, po shromáždění na na parkoviště a ke svému autu a teď vidíte, jak vám do toho auta někdo leze a hodlá se s ním odjet. Hodlá s ním odjet. A kdy mu říkáte, co to děláš? Pál je potřebuje a hned sem zase pošle zpátky, že kolik
24:43kolik z vás by řekl, tak tak mě je požehnaný den a já si počkám, že pojedu tramvají. Takhle, takhle důvěrživí bysme asi možná možná nebyli, ale jsou to právě tyhlety různé detaily, které vidíme v těhletěch prvních šesti verších ohledně příprav na na Ježíšů vstup do Jeruzaléma, které nás upozorní, že Ježíš
25:10přesně ví, co se bude dít, že todle je součástí toho toho svrchovaného, prozřetelného Božího plánu. veškeré události, které budou následovat, jsou součástí Božího plánu. Nic, co se stane v tom následujícím týdnu, nebude náhodné nebo nešťastné, ale cílené, záměrné, protože nic, nic se neděje bez Božího rozhodnutí a
25:39svolení. Vše se odvíjí podle jeho svrchované vůle a a prozřetelného plánu. Každý detail, jak jak to vyjádřil Asis pro, v celém vesmíru nenajdeme jednu neřízenou molekulu. Bůh je svrchovaný a má pro vše svůj prozřetelný plán. A my jsme součástí tohodle plánu. Ani v našich životech se nic neděje náhodou. I ty nejtragičtější
26:06události jsou řízený Boží svrchovanou a prozřetelnou rukou. My jim často nerozumíme, často nechápeme, jak tohle může být dobrá Boží vůle. Vybavte si Jova. Vybavte si i utrpení ve svých vlastních životech. Ale jak to vyjádřil Charles Pergin? Bůh je příliš dobrý, než aby jednal krutě a příliš moudrý, než aby chyboval.
26:37Proto i tehdy, když nerozumíme jeho jednání, můžeme plně důvěřovat jeho srdci. A tak jsme tady připomenuti, že vše se odvíjí podle Božího prozditelného plánu. A součástí tohodle plánu je i průvod, který následuje. To je naše druhá zastávka, ten předpovězený průvod. Tam čteme. A přivedli oslátko, sedmý verš. K Ježíšovi hodili na na ně svá roucha, on
27:04se na ně posadil a mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha. Jiní pak ratolesti, které nařezali na polích. Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: "Hosana, požehnaný, tedy přichází ve jménu Pána. Požehnané přicházející království našeho otce Davida, hosana na výsostech." Jelikož tohle oslátko bylo neosedlané,
27:27bylo nutné ho nejprve osedlat a tomu posloužila rucha učedníků, což byly takový, dalo by se říct, široký šály, které přehodily přes hřbet tohoto oslátka. A možná teď by to napadlo, všimli jste si někdy, co je na zbetě každého osla? >> Kříž. Není to zajímavé? Učedníci je přehodili přes oslátko a Ježíš se na něj posadil. A mnozí potom,
27:53jak čteme, vydláždili cestu svými rouchy a ratolesmi, které uřezali na poli. A to, že před Ježíšem rozprostí plášť a ratolesti, připomíná to slavnostní uvítání, kterého se dostává králi. Můžeme o tom číst například v druhé královské 913. Při Jehovově korunovaci. Tam čteme, že rychle vzali každý svůj šat, položili ho před něj na holé
28:18schody, zatroubili na beraní rok a volali: "Jehů se stal králem." A tak to rozprostření těch plášťů a těch ratolestí byl byl takový obvyklý způsob, jak vyjádřit podanost panovníkovi. Lid tímhle způsobem symbolicky vyjadřoval, že že se jakoby nachází pod nohama krále a tím uznává jeho autoritu. A Ježíš přijízdí do Jeruzaléma na
28:42osládku, zatímco lidé provolávají hosán. Požehnaný, který přichází ve jménu Pána. A to, co se v tom okamžik odehrává před zraky lidí, má jasný starozákonní podklad. A Marek nás na to přímo neupozorňuje na rozdíl od Jana a od Matouše, kteří se přímo odkazují na slova Zachariáše, která jsme četli, že Zachariáš devátá kapitola, devátý verš.
29:09velice jceros sionská hlavolce jeruzalemská hlé přichází k tobě tvůj král je spravedlivý a vítězný pokorný jede na oslu na hříběti osliční mláděti a ačkoliv tedy Marek nezmiňuje Zachariáše přímo ty malé detaily, které nám zprostředkovává stačí tomu, abychom si při příjezdu Ježíše do Jeruzaléma implicitně uvědomili, že se zde naplňuje
29:37proroctví. Kristus přichází pokorně, přichází na oslánku, tak jak několik století naszpět prorokoval Zachariáš. >> A všimněte si tentokrát, že že nedochází k nějakému utajování, jak jsme byli zvyklí. Nyní Ježíš netají svoji identitu. Nejen to v Lukášovi čteme, že když se ho snaží napomenout farizejové za to, že přijímá slova lidu, co jim na
30:04to Ježíš říká? Pravím vám, budou-li oni mlčet, kdo bude, kdo bude křičet? >> Kamení bude křičet. >> A tak by se mohlo zdát, že vše jde tak, jak si učedníci představili. Konečně, konečně je tady to, co si představovali, po čem po čem toužili. Konečně lid rozpoznává přicházejícího Mesiáše. Konečně byla otajněna pravda o Kristu.
30:33Teď jist jistě nastane ten blažený stav, to požehnání, ta záchrana Izraele, jakou si jakou si mnozí představovali, ale vše není tak mužové, jak se jak se může zdát, protože to přijetí, jakého se Ježíšovi zde dostává, je povrchní. A to je ta třetí zastávka. Povrchní přijetí. Z pohledu lidí to vše byla jen dočasná nebo z pohledu Boha to, co lidé dělali,
31:03byla pouze dočasná show. A tohle můžeme vidět i v textu. Ta slova, jakým Ježíši, Ježíše Davítal, samozřejmě zní velice honosně, zní velice úctivě. Hosana. Požehnaný, který přichází ve jménu Pána. Požehnané přicházející království našeho otce Davida. Hosana na místostř. To to zní jako kdyby si lid opravdu uvědomil, o co
31:27tady běží. To volání hosana je přepisem hebrejského slova, které doslova znamená zachraň nás nebo zachraň, prosím. A slovo požehnaný, ten, který přichází ve jménu Hospodina, to jsme to jsme četli dnes ráno v žalmu. Todle jsou slova, která se sice nevztahovala původně na Mesiáše, ale na ty, co přicházeli jako poutníci do Jeruzaléma, do chrámové
31:50svatyně, ale ale vyjadřovalo to požehnání poutníka Božím jménem. A tak zprvu by se opravdu mohlo zdát, že lid konečně rozpoznal, kdo přichází. A dokonce tomu přidávají tu správnou tu tu správnou osobu, otce Davida. A a Ježíš ani neumlčuje hlas lidí, nechává jejich volání volný volný průběh. Ale nic z toho neznamená, že by lid
32:21konečně pochopil, proč tady běží. Jan nám dokonce říká, že jeho učedníci si to nejprve neuvědomili. Neuvědomili si pravý význam toho, co se děje. To nám říká jeden z učedníků, který u toho byl. Učedníci si to nejprve neuvědomovali, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno. Tehdy jim to docvaklo.
32:54Re realita byla taková, že lid ve skutečnosti nechápal váhu celé situace, protože pokud by ji chápal, jeho reakce, reakce davu by byla jiná, což jen dále potvrzuje, že jejich přijití bylo povrchní. Proč si to myslí? Proč si to myslí? Zde se musíme znovu trošku znést nad Marka jako jako nad evangelium a podívat se na celou knihu a vzpomenout si na to, co
33:20Ježíš kázal. Co Ježíš kázal o příchodu Božího království? Jak říkal, že se má lid připravit na příchod Božího království. Jak říkal, že se má lid připravit na to, až přijde král králů. Měli to doprovázet slogany a fanfáry, transparenty a pláště na zemi. Co Ježíš říká, jak se máme připravit na Boží království? Co kázal Jan Chřtitel,
33:49aby připravil lid na Boží království? Ne, nebylo tady, nebyly tady fanfáry a slogany, co kázal Ježíš. Čiňte pokání. Věřte v evangeliumi. To je, co má provázet příchod Božího království. Ale nic z toho tady nezaznamenáváme. Lidé zde neprosí o opuštění, nevolejí k Bohu o milost, jak to činil Bartimeus
34:20jenom několik několik veršů předtím. Nepláčou nad svým hříchem, nežádají o o spasení z hříchů. Chtějí požehnání, chtějí prosperitu a osvobození od římské nadvlády a útlaku. Touží po naplnění všech zaslíbeních spojených s s mesiášovou vládou, ale bez osobního pokání a bez víry. Víte, jak se tomuhle říká? Povrchní víra, prázdná víra, mrtvá
34:48víra. Tohle bylo povrchní sebestředné přivítání, které prahlo po požehnání, bez pokání, po prosperitě, bez pokory. Lid naprosto, naprosto zapomněl na slova Pána Ježíše kázání nahoře, kde říká:„Blahoslavení, kdo plačící, nebod oni budou potěšení. Blahoslavení těší, neboť oni dostanou zemi do dědictví. Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní
35:17po spravedlnosti, neboť oni budou nasyseni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. Ale tak poslouchej dobře. Pokud pokud nejsi věřící, pokud tole posloucháš, nejsi věřící, dokud nejsi přesvědčen o vlastní hříšnosti a nezbytnosti Boží milosti, dokud nejsi přesvědčen, dokud
35:44nejsi zkroušen pod tíhou vlastního hříchu, dokud si neuvědomíš, že tvou jedinou nadějí je, že ti Bůh projeví milost v Kristu, nikdy opravdu nepřijme kníž Krista. Vždy pro tebe jeho příchod bude jen povrchní záležitost, protože je pouze jeden správný způsob, jak opravdu přivítat příchod krále Pána Ježíše Krista. A to je v pokorném vyznání vlastního
36:15hříchu ve víře, v tu dobrou zvěst evangelia, že přišel král králů, aby svou smrtí vykoupil z otroctví hříchů každého, kdo v něj uvěří, aby aby svým zmrtvýchvstáních jim dal věčný život. Dav však měl povrchní přijetí pro Krista. Odkud se tedy vzalo tohleto nadšení lidí?
36:45Nepochybně spočívalo v zázracích, které který byly v mnozích svědky. Někteří lidé zdavu jistě viděli, jak Ježíš vzkřísil Lazar. Na to se dá těžko zapomenout, že? A jistě, jistě to člověka povzbudí. Jistě mu to dá určitý entuziasmus, kterým potom mnozí následovali Krista. Viděli jsme to i minule. Tam byl dav, který nejprve bránil
37:09Bartimeovi v jeho snaze získat Pánovu pozornost. Dav, který nepochopil, že Kristus přišel, aby právě uděl milost. Oni si to neuvědomovali, protože kdyby si to uvědomovali, sami by ho povzbuzovali a sami by šli ke Kristu. Ale oni mu brání. A když potom sám pán Ježíš se si nechává Bartimea zavolat, lidé najednou obrací, lidé najednou
37:32vehemně pobízejí Bartimea, aby k Ježíšovi šel, protože se jim zase naskytla další příležitost vidět vidět něco úžasného. Ta povrchnost, s jakou Dav Ježíše přijímá, také vyplývá z naprosté absence a všimněte si toho. Naprostá absence jakékoliv reakce ze strany římské autority. Víte, kdyby tenhleten dav byl skálopevně
38:00přesvědčen, že ten, který přijíždí na osládku, je opravdu Bohem zaslíbený Mesiáš. Jistě by s ním drželi krok, doprovodili by ho až až do chrámu. Celé město, ve kterém v tento okamžik nebo v tenhleten svátek mohlo být až 2 miliony lidí, by by nešlo spát. Lidé by skandovali, lidé by mobilizovali, lidé by se připravovali
38:24na na střed s římskou armádou, protože dle jejich představ to bylo poslání Mesiáše osvobodit Izrael od jejich nepřátel. Kdyby však měly římské autority pocit a oni jistě drželi svůj palec na tepu izraelského národa. Kdyby však ale měli pocit, že že lid v čele s Ježíšem přišel, aby svrhl jejich vládu a vymanil se jejich područí,
38:54nepochybně by na celý průvod zaútočili. Ale nic takového se neděje. Římské autority nevnímají dění okolo Ježíše jako hrozbu. Řím neměl důvod pro obavy a to se popvrzuje dál, protože jak uvidíme za krátko, dav se velice rychle rozplývá. To dočasné nadšení s večerem uvladne a do chrámu potom Ježíš nejspíš sám přichází sám se svými učedníky.
39:26A víte, a v tom v tom spočívá i další pozorovnost celé tédleté události. Pokud má být tohleto moment, kdy Ježíš převezme své mesiášské království a každý očekává, tak dochází k naprostému zklamání, že naprostý opak. Nic se vlastně nestane. Celý to celý to nějak ta událost nějak vyšumí.
39:56Myslím si, že Marek by to popsal. jako jedno z těch semen v podobenství ozosévačně, které přijímá slovo s radostí, ale ale nemá kořeny a vydrží jen krátkou dobu. Takové to prvotní nadšení lidu, které brzy uvadá. A tak jako skoro záhadně se ten dav sešel, taky se tak záhadně rozešel. A víme, že to dočasné přijetí, jakého se
40:25Pánovi dostalo, křik, který ho vítal v Jeruzalémě, Hozana, se za několik dní změní a vystřídá ho další křik davu, ale tentokrát to bude ten dav, který řve a křičí: "Ukřižuj ho!" A v tom všem vidíme velice silné varování, abychom nezaměňovali nadšení za vílu, abychom nezaměňovali nadšení za vílu, abychom nezaměňovali
40:59popularitu za učednice. Jediným způsobem, jak okázal vyznat Krista, je ve stínu Golgoty. A tak situace kolem Pána Ježíše utichla a s příchodem chladného večera ochladl i zájem davu o Ježíši. A a my nacházíme našeho Pána, jak přichází, aby si prohlédl chrám. A to je naše poslední zastávka, pozdní prohlídka. Čteme, že vstoupil do Jeruzaléma, do chrámu a
41:27rozhlédl se po všem, protože již bylo pozdě. Vyšel z 12 do Betánie. A a tady nám nesmí uniknout podstata tohodle možná až až do vědku. Protože pokud budeme číst dál a budeme číst pozorně tu poslední třetinu Markova evangelia, zjistíme zjistíme, že většina událostí, které se od této chvíle odehrají, se budou točit okolo
41:52chrámu. Ježíš vlastně nepřichání, nepřichází v první řadě do Jeruzaléma. Cíl jeho cesty je chrám, místo, které mělo být domem jeho otce. A čteme, že Ježíš se rozhlédl po všem. Ježíš se bedlivě rozhlíží. Jedná se o takový průzkum okolí. To slovo už jsme v Markovi několikrát zaznamenali. V Markově ve třetí kapitole se takhle Ježíš rozhlíží
42:21po těch, co obklopují a ukazuje na ně. To je moje matka. To jsou moji bratři, zatímco jeho matka a jeho bratři byli venku a žádali si v Markovi páté kapitole se takhle Ježíš rozhlíží, aby našel, kdo se ho dotkl. A je tady řeč o té o té ženě s krvotokem. V Markovi v 10. kapitole se takhle Ježíš rozhlíží po svých učednicích a pak jim vysvětluje,
42:46jak je pro člověka obtížné nemožné se zachránit. A tak tady jde o pronikavý pohled, kterým zkoumáte stav situace. Představte si takovou prezidentskou ochranku, která přichází do nového prostoru a důkladně prozkoumává vše kolem, než než dojde na návštěvu hlavy státu. Ježíš zde obhlíží situaci, aby zjistil, zda v domě jeho otce
43:16probíhá vše tak, jak má. A co začneme brzy zjišťovat hned v tom následujícím textu, je, že na povrchu, a to je pro nás důležité i pochopení těch následujících pasáží, na povrchu se může zdát, že vše v chrámu probíhá tak, jak má, ale zdání je jenom povrchní, je to jenom vnější vzhled. Skutečnost je naprosto jiná. A chrámová
43:42služba měla daleko od Bohu libého chodu. A Ježíš tohle brzy odhalí a ostře proti tomu vystoupí. A Marek nás zde tímhletím způsobem připravuje na na konflikt, který začne hned následující den a potrvá skoro až do Ježíšovy smrti. Konflikt, ve kterém zavrhne chrám. Ježíš zavrhne chrám v Jeruzalémě společně s celým duchovním
44:08systémem a vedením, který tento chrám podpírá. Konflikt, který vyvrcholí prohlášením Pána Ježíše. A tohle bylo radikální, že on sám je chrám, že on sám je to místo pro setkání s Bohem. že že on totiž nepřišel, aby aby vykonal chrámové reformy. On nepřišel, aby ustanovil nějaký plán
44:38zlepšení a obnovy pro tento chrám jako za dovy doby Nemiáše. On přišel, aby ve svém těle chrám nahradil, aby jeho tělo bylo místem vykoupení a smíření lidu s Bohem. Ježíš nás na tohle všechno připravuje. Rozhlíží se kolem chrámu.
45:19Pán Ježíš, král králů, pán Pánů, pokorně přijíždí na oslátku, přijíždí k místu své smrti a poslouchejte dobře. Přijíždí pro nás. Přijíždi pro nás. A my máme každý den příležitost k němu volat. Ne povrchně jak jeruzalemský dar, ale upřímně, pokorně, v očekávání a v touze, aby vládl, opravdu vládl našemu
45:47srdci. Máme příležitost ho chválit, vzývat ho jako skutečného krále. krále, který se jednoho dne znovu vrátí a už to nebude pokorně a na oslátku, ale ve slávě a moci Boží na bílém koni obklopený nebeským zástupem. A my budeme jásat a provolávat. Haleluja. Ujel se kralování Pán náš Bůh, ten všemohoucí. Radujme se a jsejme a
46:19vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba beránková. Drahý Pane, nedej, aby tvůj příjezd do Jeruzaléma byl pro nás povrchní záležitostí, dočasným nadšením, ale aby to bylo připomenutí toho, že jsi přijel pro nás, že opravdu do do chrámu a do tohoto města přijel pán
46:49pánů, král králů, stvořitel všeho, ten, kterému vše patří. včetně nás vykoupených. A dej, abychom nebyli neteční a povrchní jako dav, ale abychom z hloubky našich srdcí >> opravdu viděli, jak ohromný jsi král. Amen.