5.4. 2020 - Václav Chumchal - Triumfální příjezd
Biblické texty v kázání
Matouš 21Jan 7Zacharjáš 9Marek 8Jan 8Jan 13
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:06Požehnané krásné nedělní ráno, bratři a sestry, všechny vás vítám u televizních obrazovek, tak jak si už pomalu začínáme zvykat na tento zvláštní režim našich bohoslužeb. jsem moc rád, že jsme mohli být společně už při tom úvodu před modlitbami, který měl bratr Denny. Děkuji mu za to jeho zamišlení a za tu výzvu k modlitbám a věřím, že jsme se v tomto duchu i modlili,
0:38jak správně si stát v této době v tom prostředí, které nás obklopuje. a děkuji i Lovosickým za to, že nás vedli v naší společné chvále, našemu pánu a já bych vás chtěl vlastně předtím, než budeme slyšet kázané boží slovo, tak bych vás chtěl trošku vpravit do toho, co je před námi,
1:08Protože víte, že máme začátek měsíce a tento rok to vyšlo tak, že právě začátkem dubna si budeme připomínat velikonoční svátky. Tak vás chci všechny srdečně pozvat na pátek, kdy budeme mít společné bohoslužby na velký pátek v 10 hodin ráno. a potom velikonoční neděle v zkříšení v tom pravidelném čase, to znamená v 9.30 ráno.
1:44A tím slovem, kdo nás bude provázet v tu velikonoční neděli, tak bude bratr Václav Chumchal, jsem za to moc vděčný a to, že nás bude on oslovovat božím slovem tu příští neděli, to je jedna věc, ale budeme slyšet to, co mu pán položil na srdce i dnes. Takže to je k těm našim oznámením, které se týkají těch nejbližších dnů.
2:18A já bychom chtěl nyní přečíst text, který bude sloužit jako základ pro to kázané boží slovo. Prosím, aby jsme si našli v evangeliu sv. Matouše 21. kapitolu, Matouš 21. kapitola a budeme společně číst od prvého do toho sedmého verše.
2:51Matouš 21. a prvních sedm veršů čteme ve jménu páně toto slovo. Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim Jděte do protější vesnice a hned naleznete uvázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco řekl, povězte, pán je potřebuje a hned je pošle.
3:26Toto všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka. Řekněte, ceři Sionské, hle, tvůj král k tobě přichází, tichý a sedící na oslici a na oslátku, synu Té pod jihem. Učetníci šli a učinili, jak jim Ježíš nařídil. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště,
3:57a on se na ně posadil. Spíjeme společně jednu píseň.
5:33Spokoj vám, milí bratři, milé sestry, milí posluchači.
6:51A tak jak už bylo řečeno, tak máme před sebou týden, který je pro nás křesťany velice radostným a jsou před námi Velikonoce, největší křesťanský svátek, kde si intenzivně připomínáme události posledních dní Pána Ježíše Krista na této zemi před jeho ukřižováním, a následně jeho smrtu, ložení do hrobu, ale potřehne k naší radosti velkolepé vzkříšení, k věčnému životu.
7:27A já věřím tomu, že si v těch následujících dnech nenecháme ujít příležitost ke zkoumání svého srdce, abychom viděli, kvůli čemu všemu musel Pán Ježíš Kristus trpět, kvůli čemu všemu musel zemřít a my tak díky jeho milosti mohli žít. A také věřím, že si najdeme v tom následujícím týdnu dostatek času, abychom našemu Bohu a Pánu za tento jeho skutek lásky a oběti pro nás dostatečně poděkovali, abychom mu vzdali chválu a oslavili jej svým životem.
8:06Někteří z nás k tomu právě v těchto dnech možná budeme mít daleko více času, než je obvyklé. Jedni z nás nemusí do školy, jiní možná nemusí do práce, dalším byla zrušená dovolená a ostatní se budou muset zdát návštěví u svých blízkých přátel. Z určitého úhlu pohledu můžeme říct, že je to smutné, ale z jiného úhlu pohledu je to vlastně úžasná příležitost.
8:37Úžasná výsada strávit následující velikonoce v kruhu opravdu té nejbližší rodiny, ale především v přítomnosti našeho pána a spasitele. Ničím nerušení, jenom my a náš Bůh. Jeho slovo, které občerstvuje naše duši a dává nám radost z poznání našeho drahého spasitele. Musím se přiznat, že jsem původně měl v plánu kázat na jiné téma než předvelikonoční, ale když jsme se bavili s manželkou doma o tom, že velikonoce jsou blízko, tak ona mi říkala, já jak jsem zavřená doma, tak vlastně vůbec nemám ten pocit, že už by tady měly být velikonoce.
9:23a proto bych s vámi rád se podíval na jeden z textů, který právě mluví o tom předvelikonočním čase a tak vás poprosím, abychom si společně v tuto chvíli otevřeli do Janova Evangelia, kde budeme procházet ve 12. kapitole verše 12 až 26. Ještě jednou opakuji, Janovo Evangelium, 12. kapitola, od 12. verše až do 26.
9:56Budeme číst ve jmenu Páně, ačkoliv jste možná doma někde ve svých pohovkách, pojďme se postavit ke čtení tohoto slova. Apoštol Jan nám nechal zapsat tento záznam. Píše, na zítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. Vzali palmové ratolsti, vyšli mu vstříc a volali.
10:31Jeho učeníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili. Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.
11:09Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. Farizeové si řekli, vidíte, že nic nezmůžeme? Hle, celý svět jde za ním. Někteří z těch, kteří vstoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli řekové. Ti přišli k Filipovi, který byl z Galilejské Betsaidy a žádali ho, pane, chceme vidět Ježíše. Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. Ježíš jim řekl, přišla hodina, aby byl oslaven syn člověka. Amen, amen pravím vám, jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo.
11:58Zemřeli však přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši, hubí ji. Kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. Jestliže mi někdo slouží, ať mě následuje. A kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí otec. Budeme se modlit. Pane Bože Otčenáš, děkujeme Ti za Tvojí milost, které se nám dostává každý den, děkujeme Ti za to, že máme Tvoje slovo a můžeme v něm vidět to Tvoje úžasné a velkolepé dílo, které jsi pro nás udělal, děkujeme Ti za to, že jsi přišel na tento svět, že jsi nám ukázal na Boha, na Otce, děkujeme Ti za to,
12:57protože jsi dobrovolně šel, aby jsi vydal svůj život na smrt za naše hříchy, aby jsi po třech dnech vstal z mrtvých, aby následně ti, kteří věří v tebe, kteří vyznávají svoje hříchy, kteří se upínají k tobě, kteří odevzdávají tobě svůj život, aby mohli jednoho dne se postavit tváří v tvář všemohoucímu svatému Bohu.
13:23a pověčnost oslavovali a byli jeho jméno na dokonalém a úžasném místě. Děkuju Tě, Pane Bože, za to, že se může přibližovat svátek Velikonoc a i když nemůžeme spolu být jako obecenství Božího lidu a nemáme to blízké společenství, tak děkujeme Ti za to, že žijeme v době, kdy aspoň takto nadálku můžeme společně sdílet
13:50pravdy Evangelia, pravdy Božího slova a tou mojí touhou je, pane, aby ty jsi pracoval v našich srdcích, aby jsi budoval naši víru, aby jsme rostli v poznání a v moudrosti a aby jsme horlili pro tebe samého, aby jsme se nestydili za Evangelium, aby i v tento čas jsme třeba vzali telefon a sdíleli naši víru s lidmi, kteří tě neznají
14:18a kteří v tuto chvíli jdou do zahynutí. My Tě, pane, chválíme za to, jak veliký Bůh jsi, jak jsi laskavý a jak můžeme vidět ve Tvém slově, jak se odráží Tvoja láska k nám, ve Tvé dokonalé oběti za naše hříchy. Já se, pane, modlím ve Tvém synu v Pánu Ježíši Kristu. Amen. Tak měli přátelé, přes neotřesitelné historické důkazy si musíme říci, že mnozí v tomto světě nevěří, že Ježíš z Nazareta kdy žil.
14:58Jiní historického Krista sice věří, ale nevěří tomu, že Ježíš byl a je Mesiášem. Nevěří tomu, že Ježíš Kristus byl zachráncem, že byl spasitelem říšníků. Někteří se na Krista dívají jenom jako na dobrého a morálního obyčejného muže. Jiní ho považují nebo vnímají jako podivína, který ale měl dobré srdce.
15:30Jeho zatčení, umučení a ukřižování vnímají mnozí jako nešťastnou událost, ve které se Ježíš ocitl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Ale je tomu skutečně tak? Byl Ježíš jen obyčejným lidumilem, který se zprotivil tehdejší společnosti natolik, že jej potrestali trestem smrti a on s tím vlastně nemohl vůbec nic udělat?
15:58Každý, kdo si rád čte v Biblii a zná tento historický příběh, který se odehrál více než před dvěma tisíci lety, musí konstatovat naprosto ne. Ježíš měl mnoho možností se kříži vyhnout, ale neudělal to. Neměl k tomu totiž důvod. Pilát chtěl Ježíše osvobodit, ale jak víme, on mu nedal příležitost. I předtím v Getsemanské zahradě se nemusel Ježíš ptát vojáků, koho hledáte, a na jich odpovědí jim vícekrát zopakovat, že on je tím Ježíšem z Nazareta, pro kterého přišli.
16:41Ne, podle jeho jednání Ježíš neměl důvod, žádný důvod se kříži vyhnout. Přesně naopak. Ježíš ke kříži směřoval. Věděl, co se musí stát. Věděl, proč na zem přišel a jaké jeho poslání. Golgotský kříž není boží selhání. Golgotský kříž je měli přátelé boží vůlí a proto k němu Ježíš směřoval. Proto se mu nijak nebránil.
17:16Připomeňme si úryvek z textu, který popisuje právě tu událost gecemanské zahrady, kdy ta situace předcházela tomu dní, kdy byl pán Ježíš Kristus. Zabit. Jan 18. kapitola, verše 4 až 8, tam se píše, Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit, vyšel a řekl jim, koho hledáte? Odpověděli mu Ježíše Nazareckého. Ježíš jim řekl, já jsem. Stál s nimi i Juda, který ho zrazoval.
17:54Jakmile jim řekl já jsem, ustoupili dozadu a padli na zem. Opět se jich tedy zeptal, koho hledáte? Oni řekli Ježíše Nazareckého. Ježíš odpověděl, řekl jsem vám, že jsem to já, hledáte-li mne, nechte tyto lidi odejít. Milí posluchači, kromě toho, že Pán Ježíš Kristus o všem, co se má stát věděl, my z Jeho chování jasně pozorujeme, že šel stříc kříži naprosto dobrovolně.
18:36Už předtím se Ježíš o svém osudu, který ho čeká, několikrát vyjadřoval svým učetníkům. A kdyby se chtěl svém učetnické smrti vyhnout, stačilo by možná jenom nechodit do Jeruzalema. On věděl, že tam pro něj není bezpečno. On věděl, že mu židé usilují o život. Už několikrát se proti němu tvrdě postavili. Už několikrát se ho chtěli zbavit. Od páté do osmé kapitoly Janova Evangelia my čteme asi devětkrát o umyslech židů Ježíše zabít. Velice výmluvný je například text Jan 7.1. Tam se píše, potom chodil Ježíš po Galilei.
19:18nechtěl chodit po Jucku, protože ho židé chtěli zabít. A celá tato situace graduje ještě více na konci 11. kapitoli, kde se píše, po té, co Ježíš potřehne vzkřísil Lazara, pochovaného do hrobu, co se tam píše, verž 45 a následující, Mnozí z Židů, kteří přišli k Mareji a spatřili, co učinil, v něho uvěřili. Někteří z nich však odešli k Farizeum a řekli jim, co Ježíš učinil.
19:49Velekněží a Farizeové schormáždili veleradu a říkali, co uděláme? Vždyť tento člověk činí mnohá znamení. Jestliže ho necháme tak, všichni v něho uvěří a přijdou Římané a vezmou nám toto místo i národ. Jeden z nich, nějaký kajfáž, který byl onoho roku veleknězem, jim řekl, vy nic nechápete. Ani nemyslíte na to, že je pro vás slépe, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby zahynul celý národ.
20:23Toto však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz onoho roku vyslovil proroctví, že Ježíš má zemřít za národ. a nejenom za národ, ale také za to, aby rozptýlené boží děti schromáždil v jedno. Verš 53. Od toho dne byly tedy rozhodnutí, že ho zabijí. Ježíš pak již nechodil veřejně mezi Židy, ale odešel odtud do kraje blízko pustiny,
20:53do města jménem Efraím a tam zůstal z učedníky. Bratře a sestry, znovu opakují. Ježíš věděl naprosto přesně, co jej čeká. Věděl, že musí projít utrpením a věděl, že musí zemřít na kříži. Proto se stal člověkem, proto přišel do tohoto světa, aby jako dokonalá oběť zemřel za naše hříchy. A tak tohle není něco, co by se Bohu vymklo z jeho rukou. Toto je plán božího vítězství.
21:28Prohra by byla, kdyby Ježíš ukřižovaný nebyl. Kdyby se svému zatčení, umučení a ukřižování vyhnul. To se ale zboží milosti, opravdu zboží milosti a zboží lásky k nám nestalo. Ježíš zemřel přesně v ten čas, který Bůh pro tuto chvíli naplánoval. Ačkoliv židé, respektive Sanhedrin neměli v úmyslu Krista ukřižovat o velikonocích, i když si přáli jeho smrt, tak blížící se svátky Pesach nebo Pascha, což byl pro ně jeden ze tří největších svátků, tak jim k tomu úplně nenahrával.
22:10Také bázeň s lidí, kteří Krista následovali, tedy ve smyslu, že se budou bouřit v tento slavnostní čas, kdy je všude mnoho cizinců a hostů, tak to je vedlo k tomu, že právě není ten správný čas. nechtěli tento svátek poskvrnit a ani nechtěli dát důvod, aby se rozkřiklo, cože se to v Jeruzalémě děje. Kolik lidí a stoupenců tento Ježíš na úkor židovství získává.
22:39Město bylo plné římských vojáků a těto židé neměli v úmyslu se nějak negativně zviditelněvat nebo prokázat, že nemají situaci ve městě plně pod kontrolou. Ale víte, Bůh měl jiný plán. Bůh se rozhodl právě pro tento velikonoční čas. Čas, který již stovky let připomínal výjti z otroctví a cestu ke svobodě. O tom byla pascha. O připomínce výjti z otroctví a cestě ke svobodě. O boží moci a jeho milosti.
23:15A o tom stejném je i Kristova smrta a následné zkříšení. O výjti z otroctví hříchů a cestě ke svobodě v Kristu. o boží moci a jeho milosti. Bůh se takto rozhodl. Naplánoval to již před stvořením světa. Ve Starém zákoně mi pozorujeme mnohé indicie a předpovědi, které k tomuto okamžiku směřují.
23:48Bůh zaslíbil dokonalou oběť. A tato oběť, tento beránek bez vady, v tom dnešním textu jde vstříc svému osudu. Stříc svému plánu záchrany, hříšníku. Jeho moc jej opravňovala se těmto okamžikům vyhnout, ale ze své lásky, měli přátelé, a pro slovo, které dal, to neučinil.
24:21A tak pět dní před Velikonocem, i tedy v neděli, den poté, co Ježíš navštívil Betánii, vědom si všeho toho, co přijde, Ježíš přichází do Jeruzaléma. Tato událost jako jedna z mála v Ježíšově životě je zaznamenána ve všech čtyřech evangelích. Je to velmi důležitá událost, neboť tímto triumfálním vstupem se Ježíš oficiálně představil celému národu jako Mesiáš.
24:52a Boží syn. To znamená, nebyl to jenom nějaký obyčejný, dobrý člověk, morální učitel, ale byl to Boží prorok. Byl to pán, byl to král, ten, který přišel zachránit mnohé. Přišel zachránit mnohé z jejich hříchů napříč dějinami. Víte, verš 12 říká, že když velký zástup uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzalema,
25:22a vědomí si všech těch zázraků a mocných činů, které učinil, co se stalo? Vzali, podívejte se se mnou na ten text, vzali palmové ratolesti, vyšli mu stříc a volali. Co volali? Volali Hosana, požehnaný, jenž přichází ve jménu pána, král Izraele. Mili přátelé, pokud je něco, co dokáže vyprovokovat židovské vůdce, více než cokoliv jiného, je to právě tento okamžik.
25:54Chvíle, kdy celý zástup provolává Ježíše Tesaře z Galiléje ve jménu pána, to znamená ve jménu Boha, králem Izraele. A nejenom provolává, ale dokonce u toho mává palmovými ratolestmi. a to byl všeobecně symbol, který tenkrát každý znal, jenž označoval naději a úctu, že přichází opravdový panovník, že přichází král, že přichází mesiáš, zachránce. Víte, kdybychom si otočili o pár kapitol dříve,
26:26dočetli bychom se, že v minulosti se někteří již snažili Ježíše zmocnit, aby jej za krále provolali. Ale Ježíš, Ježíš jim to nikdy dříve nedovolil. Ján 6. kapitola, 14. až 15. verž. Tam se píše, když ti lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali, to je skutečně ten prorok, který má přijít na svět. Když Ježíš poznal, že se chystají přijít a zmocnit se ho, aby ho učinili králem, odešel opět nahoru, zcela sám. Ne tak ale nyní. Ne tak na květnou neděli. Nyní nastal ten čas.
27:11Čas k veřejnému prohlášení, že Kristus je ten zaslíbený Mesiáš. To provolávání Hosana to v podstatě znamená dej nám nebo dej nyní spásu. Je to hebrejský přepis tohoto přání, dej nyní spásu. A zároveň je to projev chvály, který vidíme i několikrát v Žalmech. Hosana, Ježíš výjíždí zcela vědomně na oslátku do Jeruzalema.
27:43Jak dnes četl bratr Martin, Ježíš pověřil své učeníky, aby mu oslátko přivedli. Byl to z jeho strany plánovaný záměr. Měl plně v úmyslu sama sebe představit jako toho, o kterém se píše v proroku Zachariášovi. 9. kapitole, 9. verš, tam se píše, velice já sej dcero Sionská, hlahol dcero Jeruzalemská, hle, přichází k tobě tvůj král, je spravedlivý a vítězný, pokorný, jede na oslu, nahří běti, osličím mládětě.
28:23Toto je, milí bratři a milé sestry, citace mesiářského proroctví. Ježíš přijíždí zcela vědomně do Jeruzaléma jako zaslíbený mesiář, pán a král. Evangelista Jan nás v tom dnešním textu seznamuje s tím, že v tu chvíli si Ježíšoví učednici symboliku tohoto vězdu vůbec neuvědomovali. Může se to zdát, že je to až s podivem, ta scéna s palmovými ratolestmi, osličím mládětem a provoláváním Hosana.
29:02Tam mluví v kontextu starozákoního proroka Zachariáše velice jasně. Ale Bůh někdy nedovolí porozumět a pochopit, let s čemu, protože vše má svůj čas. A teprve, až byl Ježíš oslaven, čteme v tom textu, došlo učetníkům, co se vlastně v tu neděli před Velikonocem je odehrálo. Jak nám říká ten text, ti, kteří s těmi palmovými listy mávali a provolávali Hosona, byli ti, kteří viděli anebo slyšeli o Lazarovi, kterého Ježíš probudil z mrtvých.
29:37Tato zpráva se šířila, lidé jí byli ohromení a proto dávali svoje nadšení veřejně najevo. Čehož ovšem následkem byla ale reakce farizeu, kteří Krista skutečně nemohli vystát. Verš 19. Farizové si řekli, vidíte, že nic nezmůžete. Hle, celý svět jde za ním. V tomto slovním obratu celý svět jde za ním. Měli farizové na mysli obecně mnohé, kteří Ježíše následovali, včetně těch, kteří se nenarodili jako židé. Ten další verš nám hned takové konkrétní následovníky představuje. Verš 20.
30:17Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli kdo? Byli řekové. Přijde vám zde něco zvláštního? Číst tento verš někde ve skucích a poštolský, tak to s námi pravděpodobně nijak nehne, ale tady, v evangelích, před Kristovou smrtí. Řekové, kteří se přicházejí poklonit Bohu a navíc, jak nám představuje vlastně ten další kontext, chtějí vidět Krěsta.
30:56To je více než zajímavé místo, že by nějaký předobraz, nějaká indicie. Víte, v písmu máme spoustu takovýchto indicí. A už v okamžicích prvních dnů Malého Ježíše, když se narodil v Betlémě, tak spatřujeme určitý zájem pohanu, kteří se za ním přišli podívat. Víme, že Malého Ježíše navštívili mágové z východu.
31:26A vlastně i nyní máme zde nějaké pohany v okamžiku posledních dnů, tak jako vidíme v první dny, tak tady máme poslední dny Krista na zemi a znovu vidíme určité pohany, kteří přicházejí taktéž, aby zahledli, aby spatřili Ježíše Krista. A jako již několikrát ti, od kterých by se to čekalo, ználci zákona, nábožníští vůdcové a podobně, že Krista uctí a vzdají mu čest a chválu, neděje se nic. A tam, kde bychom to možná vůbec nečekali, tam vidíme najednou obrovský kontrast. Krista zavrhli ho vlastní, chtěli se jej zbavit, zatímco pohane, ti nečistí, projevili o Krista zájem a chtějí ho uvidět.
32:19A toto slovo uvidět, nebo vidět, které se nám zde Jan snaží zaznamenávat, nebo zaznamenal nám jej, tak všimněte si, že je více než jenom zahlédnout Krista. Ten smysl tohoto slova uvidět je, že oni chtějí být přímo s Kristem, chtějí se s ním setkat osobně, ne ho vidět jenom někde nějak přes cestu.
32:51a proto tyto řekové přicházejí vlastně za Filipem a prosí ho, oslovují ho, aby je seznámil s Kristem. Neměli odvahu přímo jít za Ježíšem rovnou a tak využili vlastně Filipa jako takového zprostředkovatele. A my nevíme, jak to tenkrát na Filipa zapůsobilo, to, že ho oslovili řekové, byť to třeba mohly být i prozelité,
33:21Ale pravděpodobně Filip nechtěl udělat rozhodnutí sám v tom, či toto setkání zprostředkuje nebo nikoliv. Kdo ví, co by mohli mít takové řekové zalubem. Jak už jsme si řekli, mnozí usilovali o to Krista zabít a tak mohli si třeba chtít najmout kohokoliv pro tento čin. A tak Filip, než tak učinil, tak vidíme, že o tomto zájmu řekli ještě Ondřejovi, dalšímu z učetníků,
33:52a společně to potom oznámili Ježíšovi a čekali, jak se k tomu sám pán Ježíš Kristus postaví. A verž 23 a následující kontext nám ukazuje, že se k tomu postavil kladně. Víme, že každý, kdo za Kristem přichází, tak toho Kristus nevyžene ven. A ta jeho reakce vlastně měla spasitelný charakter, ale především, jak uvidíme, vyzdvihovala Boha a jeho dílo.
34:19Pojďme se na to podívat, verš 23, tam Ježíš Kristus jim řekl, řekl těm řekům, kteří za ním byli přivedeni, kteří za ním přišli. Ježíš říká, přišla hodina, aby byl oslaven syn člověka. Jinými slovy, ten čas, na který se tak dlouho čekalo, je zde. Od genézy 3. kapitoli 15. verše, kde vidíme první zaslíbení vztahující se ke Kristu a k jeho vítězství přes všechny starozákonní patriarchy, soudce, krále, proroky, kněze, přes všechny ty, kteří čekali na okamžik oslavení Boha v jeho čas, tak ta chvíle je právě zde.
34:59Pán Ježíš říká, přišla hodina, aby byl oslaven syn člověka. Bůh chce oslavit syna člověka, ta hodina právě přišla, ten velkolepý okamžik právě nastal. A když Ježíš tento čas představuje světe divse, nejsou u toho jenom učedníci ze židů, a také pohané. Ti, když zmínění řekové, o kterých jsme před chvílí mluvili,
35:29kteří chtěli Krista spatřit. A to je, milí bratři a sestry, úžasný moment. Židé i pohanej jsou společně světky chvíle, kdy Kristus říká, že ten okamžik, ta chvíle, ta správná hodina, na kterou mnozí stovky a tisíce let čekali, je právě zde. My několikrát v evangelích vidíme, jak Ježíš Kristus říká, ještě nepřišla má hodina. Jan, 2. kapitola, 4. verš, Kální, říká matce, co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina. Jan, 4. kapitola, 21. a 23. verš, pán Ježíš Kristus tam dvakrát říká samarské ženě, že jeho hodina se blíží. Ještě nepřišla, blíží se.
36:12Jan 7.30, Farizové jej chtěli zajmout, ale nikdo na něho nevstáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina. Jan 8.20, tam se píše, tato slova řekl u pokladnice, když učil v chrámě a nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina. Ale zde, v tom posledním týdnu, Ježíš říká, má hodina přišla. Přišla hodina, aby byl oslaven syn člověka. A bratři a sestry, když je oslaven syn člověka, tak zároveň je oslaven i Bůh Otec. Protože Bůh Otec a syn jsou jedno.
36:55Jak se píše v Janovi 13, 31, 32, Ježíš řekl, nyní byl syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm. Jestliže byl Bůh oslaven v něm, oslaví Bůh jeho v sobě a oslaví ho hned. Bratři a sestry, zde v Janovi 12 přichází ten dlouho očekávaný čas vítězství. Čas, kdy syn oslaví Boha Otce a Bůh Otec oslaví syna.
37:25A ta oslava není taková, jakou by si představovali učedníci nebo mnozí jedinci v zástupu. Není v tom, že by Ježíš začal hned vládnout tělesnému světu. že by porazil nebo potlačil Římany, všechny tějich armády a že by prohlásil židovský stát. Ano, to by si mimochodem mnozí přáli a právě pro nenaplnění těchto svých tělesných potřeb, představ,
37:51jej vlastně nakonec opustili. Stejně jako mnozí dnes opouští Krista, protože od něj mají jiná očekávání, než Kristus nabízí. Ale ne, Ježíš Kristus i hned dodává, v čem spočívá to jeho vítězství, jakým způsobem má být oslaven On jednoduchým obrazem, takovým přirovnáním ve verši 24 vyjadřuje nevyhnutelnou událost, která jej čeká
38:24Znovu ukazuje na to, on ví, co se musí stát 24. verš říká, Amen, Amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno, které padlo do země nezemře zůstává samo. Zemřeli však přináší mnohý užitek. Pán Ježíš Kristus je tím zrnem. On je tím zrnem, které padlo na zem. On přišel na tuto zem a stejně jako musí semeno či zrno zemřít v zemi, aby urodilo klíček a vyrostlo v nádhernou rostlinu, který přineslo mnohý užitek, musí se tak stát i s Kristem.
39:04V tom je to jeho vítězství. V tom je to jeho oslavení. Bez jeho smrti není užitko. Bez jeho zástupné smrti my nejsme zachráněni. Bez jeho smrti nemáme přístup do boží svaté blízkosti. Jinými slovy, Pán Ježíš Kristus ukazuje na to, že to oslavení, o kterém byla řeč, spočívá ve vlastním zmaření. Sám sebe zmaří, aby z jednoho zrna vyrostl klas z mnoha zrny.
39:41A ty následující verše nám ukazují, že tento princip, tato zásada ohledně Kristovi smrti, kterou svým posluchačům v tu chvíli vědomě opět předpovídá, se nestahuje pouze na něj samotného, ale tento princip je živý i pro ty, kteří jej následují. Pokud máme být jeho učetníci, musí se tento princip s pšeničným zrnem projevit i na nás.
40:04Pokud máme oslavit Krista, tak jako Kristus oslavil Otce, musíme i my sami sebe zmařit. Marek 8.34 říká, chceli kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž, a následuje mne. A tak, milí posluchači, věc, že učedník Pána Ježíše Krista tenkrát, ale i dnes, musí podle těchto veršů následovat Krista a musí zemřít ve své tělesnosti, aby se narodil v Kristu, aby v něm přinesl mnohý užitek. Říká se tomu znovu zrození. Člověk přestává žít sám sobě a začíná žít pro Krista.
40:45To je jediná cesta k záchraně pro věčnost. To je jediná cesta, jak oslavit Boha. To je to, co znamenají ty další dva verše. Verš 25 a 26. Tam se píše, kdo má rád svou duši, hubí ji, kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. Jestliže mi někdo slouží, ať mě následuje. A kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí otec.
41:23Bratře a sestry, nelze Bohu sloužit a přitom sama sebe nezmařit. Žijící podle toho, co se nám nejvíce líbí, žijící podle svých vášní, podle svých tužeb, žijící tak, jak se nám zachce, i když je to proti vůli páně, který pán Ježíš varuje. Varuje, kdo ho chce následovat, musí zemřít svému já. Musí změnit svoje myšlení a žít nový život v Kristu.
41:55To je život, který přinese mnohý užitek. To je ten život, o kterém mluví pán Ježíš Kristus ve verši 25 a 26. Tohle je, bratři a sestry, to, co to znamená oslavit Boha. To je pravá bohoslužba, to je služba Bohu. Stejně jako Kristus šel vědomně na smrt, aby následně vstál k novému životu, i my musíme jít vědomně do sebe, zemřít svým vlastním vášním, zemřít svému chtíči, svému přirozenému životu,
42:31toužícím po tomto světě a hříchu a znovu zrodit se k životu novému v následování našeho pána. Měli přátelé jenom ten, který skutečně zapře sama sebe. A následuje Krista, bude tam, kde je Ježíš. A jen takového poctí Otec. Dnes se jde na tom, kolik křesťanských písní jsme v životě zaspívali. Dnes se jde na tom, kolikrát nás naše nohy donesly do modlitebny. Dnes se jde na tom, kolik financí jsme vynaložili na charitu, kolik solidarity jsme projevili.
43:11v období koronaviru. To, na čem sejde je, či umrtvujeme své pozemské sklony a tíhneme k těm nebeským, k vědomému následování a napodobování Krista. Svomeňte si, jak žila prvotní církev, jak žili ti lidé, kteří se po Kristově vzkříšení obrátili. Ve Skucích 2 my čteme, že ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni.
43:44To je vlastně první krok poslušnosti. Radostně přijali slovo, nechali se pokřít. A dále to pokračuje. Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modletbách. Každé duše se zmocňoval strach. A když skočím ještě kousek dál, tam čteme, všichni věřící byli spolu a měli všechno společné.
44:08Denně zůstávali jednomyslně v chrámě. Po domech lámali chléb a přijímali pokrm. S veselým a prostotou srdce. Chválili Boha a byli oblíbení u všeho lidu. A Pán k jejich společenství denně přidával ty, kteří byli zachraňováni. Třeba se stry, když čteme tyto verše v provotní církve, mám dojem, že musíme být zahambení.
44:35Musíme spatřovat tu naši naprostou nedostatečnost. Víte, slavit Velikonoce a chtít oslavit Boha, aniž bychom ve svém srdci toužili po změně, po opravdovém životu v Kristu, to je jako chtít přeplavat oceán jenom tak na kánoji. Nikam se nedostaneme a dřív či později zemřeme. Nejvíce můžeme oslavit Boha, budeme-li mít v srdci touhu skutečně následovat a napodobovat Pána a Spasitele.
45:12Ježíše Krista. Podobně jako například prvotní círke ve Skucích 2. Vytrvalé zůstávat v učení Apoštolu. Víte, někteří lidé v minulosti z našeho zboru odešli, protože jim kázání přišlo moc dlouhé. Nebyli ochotní studovat a pro jistotu si Bibli sebou raději vůbec nenosili. Jiní zase odešli, protože zjistili, že v našem zboru klademe důraz na závazek k církvi.
45:49aby pravidelně trávili čas ve společenství božího lidu a aktivně se zapojovali. Některý možná mohli vadit modlitevní skupinky a tak na něj raději nikdy nepřišli. Ale takto, milí přátelé, nelze žít, nejde žít. Toto není křesťanský život. Pokud člověk nezapře sama sebe, pokud neřekne Bohu všechno, co je mé, je tvé, pokud neumrtvujeme ty naše světské vášně a touhy,
46:14pokud nenapodobujeme život Pána Ježíše Krista, pokud písmo jeho dobrý příklad pro nás není vzorem k následování, pokud neusilujeme být jako prvotní círke ve skutcích dva, tak potom nejsme upřímnými následovníky Pána Ježíše Krista. Bratře a sestry, milí přátelé, uvědomujeme si, že Ježíš všechno podstoupil a udělal kvůli nám. On to podstoupil kvůli tobě a taky kvůli mně. Vědomně šel na smrt, abychom my mohli žít, abychom my mohli být součástí církve.
47:04Jak bychom mu nebyli zavázaní, jak bychom mu nebyli vděční, jak bychom ho nemilovali, jak bychom jej nechtěli následovat, Ježíš nebyl jen obyčejný morální člověk, byl to Mesiáš, byl to Bůh v lidském těle, vše, co činil, činil vědomně a vše, co říkal, říkal vědomně, není nic, co by se mu vymklo z rukou, naopak, všechno to, co učinil, učinil ke své záležitosti.
47:38Zemřel za nás hříšné, abychom v jeho zástupné smrti my mohli žít. Ano, i my pohané, žijící 2000 let po jeho smrti a vzkříšení, stále žijeme v době milosti i dnes. Smrtí jednoho člověka mohou žít jiní mnozí pro věčnost. Jsme si toho vědomí a co proto děláme?
48:14Uvažujeme takto jenom o Velikonocích? Možná, že ne všichni. Myslíme na to, milí přátelé, co pro nás Pán Ježíš Kristus udělal. A přemýšlejme o tom, co můžeme udělat my, abychom jej oslavili. Abychom mu vzdali dík za jeho lásku a za jeho trpělivost s námi.
48:47Za dílu Evangelia, které je nám ke spasení otevřeno do kořan. Ježíš Kristus, náš Bůh, si zaslouží naše uctívání. Jemu patří převeliká chvála. A nejenom ta verbální, nejenom ta statická či melodická při chvalách, ale i ta praktická, i ta radostná, i ta horlivá. Potřebujeme Krista uctívat celým svým životem, nejenom hudbou a několika výroky v modlitbách na společných schromážděních.
49:27To správné uctívání má podobu zemřít sami sobě, jít za ním a následovat ho. Bez ohledu na to, co nás to bude stát. Jeho, to bratři a sestry, je stálo vše. Prvotní církev, když se na ní podíváme, to stálo taktéž vše, co se očekává od nás, odpovězte si sami, kež nám k umrtvování našeho já dopomáhá skrze svého ducha sám náš pán, kež nás posilní a utvrdí a vyzbrojí ve svém slově, abychom obstáli v této duchovně složité době, kež se oslaví na životě každého z nás,
50:21kteří jsme se jako symbol své smrti starému životu nechali pokřtít. A kež k sobě přitáhne i ty, kteří dnes možná sedí u televizních či počítačových obrazovek, ale k tomuto rozhodnutí a především k té následné praxi ještě nedospěli. Za to se modlím toho dnešního dopoledne. Nechtě Bůh náš Pán oslaven, nejenom v tom následujícím,
50:52velikonočním týdnu, ale i pozbytek našeho života. Amen.