Prorok Zachariáš - původ a doba
Výraz otec je v přepisu na 20 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
1. Královská 6Exodus 16Deuteronomium 92. Paralipomenon 24Žalm 116Izajáš 11Zacharjáš 1Matouš 23Jan 13Římanům 11
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (9)
- 8:48 Zacharjáš 1,6
- 14:33 Izajáš 11,1
- 21:47 Deuteronomium 9,7
- 25:02 Exodus 16,20
- 28:18 Římanům 11,29
- 42:00 1. Královská 6,1
- 53:50 Matouš 23,29
- 1:02:36 2. Paralipomenon 24,15
- 1:10:48 Jan 13,9
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Ještě jednou přivítání je pro naše bratry a sestry a přátelé, kteří nás sledují přes internet. Já vás tedy vítám dneska na druhé biblické hodině, která je na téma proroka Zachariáše. Možná, že se taky naučíme hebrejské číslovky, protože hebrejský hodina se řekne Šaá a druhá Šnia. Takže máme druhou hodinu.
0:36Než budeme takhle procházet, tak se třeba naučíme počítat i do nějakého vyšelkého čísla. Ale proč to říkám? Protože budeme samozřejmě ve starém zákoně a starý zákon, jak už víme, je hebrejsky sepsán a to propojení s Izraelem těchto smluv a textů je tak úzké, že prostě neříkat si tyto věci, chodit okolo toho, tak jak to církev žel po nějakou dobu několik žel staletí činila,
1:10jako by Izrael už neexistoval, jako by pán Bůh na dobro zavrhl svůj lid, určitě není moudré. A nebyl to ani a není to ani plán pro církev, tak jak ji máme zjevenou v listu Římanum. Takže chci, aby jsme i toho dnešního dne spolu, tak jak pán Bůh dá, pokročili v tom uvažování nad prorokem Zachariášem. Já pro začátek přečtu text, který nás minule uvedl do toho probírání.
1:39A to je vlastně to první, úplně první proroctví, které se k proroku Zachariášovi stalo. Takže můžete si nalistovat ve svých biblích a budeme číst od prvního verše první kapitoly. až do šestého. V osmém měsíci druhého roku vlády Dareja stalo se hospodinovo slolok proroku Zachariášovi, synu Bekiaše, syna Idova. Hospodin se velice rozňoval na vaše otce.
2:07Řekním to. Toto pravý hospodin zástupu. Navraťte se ke mně, je výrok hospodina zástupu a vrátím se k vám, pravý hospodin zástupu. Nebuďte jako vaši otcové, když je dřívější proroci volali slovy. Toto praví hospodin zástupu. Odvraťte se od svých zlých cest, od svých zlých činů, neposlouchali. A nevěnovali mi pozornost, je hospodinův výrok. Kde jsou vaši otcové a proroci, což pak budou žít na věky?
2:39Avšak má slova a má ustanovení, která jsem přikázal svým otrokům, prorokům, vaše otce, dostihla. My jsme vlastně na základě i tohoto textu si přiblížili několik základních informací jak k samotnému tomu proroctví, tak i k té prorocké knize. Zaprvé jsme si řekli, že tedy prorokovou jméno, které je zde hned zjeveno, má veliký duchovní význam a poselství. Říkali jsme si, že téměř více jak 30 lidí
3:10ve starém zákoně toto jméno než slova. Vzpomenete si určitě, co to jméno znamená. Co znamená jméno proroka? Hospodin pamatuje, je tedy složeno ze dvou slov. Je ze slovesa záchar, z toho tvaru, potom ze char. A potom z té zkratky, zkrácené formy toho tetragramatonu svatého božího jména, které je například i součástí té naší liturgie,
3:38když se v žalmech čte přes přeložení toho halelu jahl, tak to ja, ne ja, protože je německy ano, ale nevím, z jakého důvodu se v českých textech vyskytuje bez té koncové toho ha, to je naprosto nesmyslné. Prostě to už potom není nic, ale to jméno, které tam je obsaženo, je tedy přímý, zkrácený tvar nejsvětějšího božího jména, které se nevyslovuje
4:08a je to tedy to, co my v češtině překládáme, to jméno jako hospodin v hebrejštině nebo v řečtině v Novém zákoně, víte, že se to překládá jako pán. Takže Zachariáš nese vyznavacké jméno. My jsme si ukázali, že tedy dost lidí ve starém zákoně toto jméno neslo, ale zkuste mi říct, co v Novém zákoně nebo v přerobě, přerodu zákonů je někdo s podobným jménem,
4:38znáte nějakou významnou osobu v Novém zákoně, nebo zmíněnou v Novém zákoně, která se jmenuje stejně. A ku podivu uvidíme si, že to doplní určitou trojici. Si pak na to upozorníme. Ale jeden Zecheriáš by tu byl. Otec posledního a zároveň největšího starozákonního proroka, je to pravda, byl to otec proroka, byl to kněz, na to pamatujte, z oddílu jakého,
5:09a Biašova měl za manželku Alžbětu a začíná vlastně výpovědí o těchto událostech evangelista Lukáš a právě jim se narodil ten zaslíbený hlas volající na poušti, který měl připravit cestu páně, čili prorok Jan Krstitel. A všimněte si, jaké bylo povolání otce.
5:40Povolání, myslím, ne, zaměstnání, to se nemohl někdo rozhodnout pro to povolání. Se musel člověk narodit v tomto poslání a povolání. Byl kdo, co bylo jeho úlohou. Byl to kněz. Takže na to jenom mějte to v paměti. A my jsme si tady řekli, že ten důraz toho jména ukazuje na dvě roviny. Jedna věc je, řekli bychom, taková velice tíživá, ale neodmyslitelná k boží zvěsti.
6:11A to je i to, co bylo ústředním zjevením toho prvního proroctví, které se k proroku dostalo, a to je, že hospodin pamatuje na svá slova. Ta slova, když budete ten text počítat, jak se to tam vyskytuje a jak je konstruovan, tak zjistíte, že je tam právě důraz na to, že právě hospodin dává lidu důraz v tom, že ty slova, které hospodin promluvil, které se nikdy nestratila, na které pamatoval, ty otce dostihla.
6:44Tak jsme si minule říkali i význam toho, jak máme vnímat boží slovo. Ukazoval jsem vám ten příklad s tou krájou a s tou jótou, jak je velice významné, že pán Ježíš upozorňoval, že nezáleží jenom na slovech, ale dokonce na přesnej gramatické podobě, na každé čárce v tom slově a v písmenu toho slova, tak, jak bylo zapsáno.
7:09My jsme si tedy ukázali na tu vážnou část toho, že to, co je zde prvně lidu připomenuto, je, že pán Bůh pamatuje na slova svého soudu a slova svého trestu. A s tím tedy neodmyslitelně patří to zjevení jednoho z božích atributů, na který jsme si minule upozornili, který nebývá žel tak často zmiňován, ačkoliv je to neproporcionální ve vztahu ke kánovu písmu, a to je boží hněv.
7:35Takže to, že hospodin pamatuje, by nás v první řadě, tedy za A, v tomhle případě mělo víc k tomu, že dejme pozor, je to varování. Protože to, že hospodin pamatuje, znamená, že tresty a soudy, které proroci, kteří proroci. My jsme je všechny probírali prakticky. Už jsme začali proroky malými, ale víte, že právě malí proroci, ale samozřejmě i velcí proroci předpovídali všechny ty události, které se Izraelcům staly v době toho babylonského zajetí, zničení chrámu, vyvraždění lidí v Jeruzalémě, to, že matky jedli své děti, hlady a tak dále.
8:15to všecko bylo doslovně prorokováno. A když tady mluví o tom prorok, tak počítá s tím, že ty lidé si to potom 70. letem zajetí v tom Babyloně pamatují. Takže to slovo je dostihlo. Takže je tady první veliký důraz, to, že hospodin pamatuje na své slovo by člověka mělo vést k bázni a strachu před hospodinem, protože neexistuje nic skrytého, co by nebylo odhaleného
8:48a samozřejmě neexistuje žádné z božích ustanovení výroků nebo věcí, které hospodin věřkl, které by se nestaly. A samozřejmě to tedy úzce souvisí i s tím, že tam máme vyhlášeno, že boží lid na to slovo reagoval v této době, že se navrátil. Tam čteme Zachariáš 1, 6b. Navrátili se a řekli, jak měl hospodin zástupu v úmistu s námi naložit podle našich cest a našich činů, tak s námi naložil.
9:21To sloveso navrátit se hebrejsky je šův v tom základním tvaru, čili třetí osoba perfektu Kálu. A znamená v hebrejštině mnoho významů, ale právě velice často nahrazuje i krom doslovného popisu. To znamená, že se někdo od někat navrátí nebo přijde zpět.
9:51I tu duchovní podstatu. A věděli byste, které slovo z nového zákona samozřejmě my používáme v této oblasti, které ve starém zákoně ale není takto zmíněno. To je něco jiného. To je první akt obrácení, ale spíš bychom řekli asi slovo pokání. Přesně tak, protože to je přesně ten výraz. Navrátit se, ale v součásti pokání má brater pravdu je obrátit se
10:21nebo odvrátit se od svých zlých cest a navrátit se na ty dobré cesty. Takže když hebrejštně nebo ve starém zákoně je v písmech starého zákona mluveno o pokání, tak je často právě popisováno tím navrátit se k hospodinu. Vrátit se k Bohu. Navrátte se ke mně a navrátím se k vám, říká hospodin. Takže v tom je obsažen ten vlastní potom, který v novozákonním textu v řečtině je vyjádřen ten postoj změny smýšlení,
10:58změny nejenom ale smýšlení, ale vůbec směřování srdce a svých skutků. A samozřejmě úzce s touhle rovinou, protože já bych chtěl, abyste si to představili jako dvě souběžné roviny, které nejenom knihou Zachariáše, ale celým písmem se táhnou, to, že hospodin pamatuje, to, že hospodin bdí nad svým slovem, tedy zaprvé znamená to vyhlášení těch soudů, těch trestů,
11:25a to je tady úzce i spojet s tím atributem božího hněvu. My jsme si minule ukázali, že v té hebrejštině existuje mnoho barvitých slov, kterými lze boží hněv popsat. Jsme si řekli příklad slovesa anáv, slovesa chemá, chará, kás, záam. A konkrétně v tomhle textu jsme si poukázali na sloveso kácav.
11:55A já se k tomu ještě trošilinku vrátím. Víte, protože ten boží hněv samozřejmě úzce souvisí i s určitou reakcí, kterou tento atribut ve svém tvorstvu bez pochyby musí vzbuzovat. Tak jaká je asi reakce na boží hněv nebo boží hrozivost, hněvivost, žádlivost a spravedlivou pomstu? Jaký asi pocit nebo jakou reakci by tyto vlastnosti měly určitě v jeho tvorstvu vyvolávat?
12:28Strach, bez debat. A zase jsme právě v té konotaci té hebrejštiny a víte, že starozákonní svatí byly definováni právě jedním z těchto termínů. Když čtete písma Staré smlouvy, tak to je skoro na každém žálmu, skoro v každém textu, tak jak jsou pobižováni hospodinovi svatí, ty jsou chasidim a jak jsou definováni. Takže se často o nich mluví, že jsou to ti, kteří se bojí hospodina.
13:02A opravdu Jirad Adonai, hospodinu strach, nebo strach z hospodina, víme, že je také zmíněn například v knize Přísloví, že počátek moudrosti je Jirad Adonai, to je strach před hospodinem. A tím strachem hospodinovým se samozřejmě vyznačují právě zbožní, to znamená ti, kteří hospodina znají. A to znamená nejenom ale lidé, ale samozřejmě i anděle, vyvolení anděle.
13:36A samozřejmě, a to je velice důležité, protože já nevím, jestli si to úplně uvědomujete, ale je také součástí plnosti Boží trojice a hovoří takto o vztahu mezi svým otcem a synem sám pán Ježíš. Takže jestli si myslíte, že strach a bázeň, my to překládáme bázeň, ale ani hebrejština slovo bázeň nezná, to už je náš pokus, jak to slovo nějak přiblížit,
14:06Tak jak je definován Pán Ježíš Kristus? Co myslíte ve vztahu ke svému otci, k hospodinu, k Bohu, přitom sám Bůh? Je podřízen, ale co je zvláštní, že my zpíváme jednu píseň, že on na Vánoce, že bude mít jméno, podivuhodné jméno, ale určitě to vychází z textu Izajáše, ale když si vzpomenete, jak bude Pán Ježíš definován Izajášem,
14:33tak to si připomeneme. Takže Izajáš 11.1. I vzejde proutek z pařezu Jišajova, i výhonek z jeho kořenu ponese o oce a spočíne na něm duch hospodinuva. Duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a udatnosti, duch poznání a teď jsme u toho strachu před hospodinem. A pokračuje to. V čem bude mít zalíbení? A bude mít zalíbení ve strachu před hospodinem.
15:06A nebude soudit podle toho, co vidí svýma očima, ani rozhodovat podle toho, co slyší svýma ušima. Ale bude spravedlivě soudit chudé a podle práva rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude být zemi holý svých úst a duchem svých rtů usmrtí ničemu. Takže, abyste si uvědomili, přemýšleli jste někdy o tom, že pán Ježíš byl plný strachu z hospodina.
15:35že jeden z atributů plnosti ducha božího je také boží strach. Víte, písmo musíme studovat v kontextu a celé. A často se opravdu na tohle naprosto v novozákonní době zapomíná. A nechci dneska rozebírat, to by bylo několik biblických, jenom o strachu a bázni boží nebo strachu, ale ani boží hněv na to není dnes prostor. ale je to důležité si to uvědomit.
16:07Je důležité znovu tyto pravdy hlásat z kazatelen, je znovu potřeba o tom mluvit, protože je ku podivu, strach v božím lidu nemá zbuzovat pouze boží hněv, velikost, strašlivost, ale dokonce je v žalmech napsáno, protože u tebe je odpuštění, tak zbuzuješ znovu strach nebo vázeň, chcete-li. Takže všetky boží atributy, od lásky počínají až po jeho hrozivý hněv,
16:41mají v jeho lidu vyvolávat náležitou reakci. A proto i Apoštol Pavel připomíná křesťanům, že mají jak uvádět ve skutek své spasení s bázní a třesením. Takže nepochopte to v té Novozákonní konotaci v úči odpuštění hříchů, protože zase i to jsem zažil, že bylo oponováno, že přece v listu Římanům je napsáno, jsme tedy přece jeho děti a voláme k němu Abba Otče a nemusíme tedy už se bát.
17:14Takže na jedné straně se máme bát, na druhé straně se bát nemáme. A já věřím, že každému znovuzrozenému křesťanovi je naprosto jasné, že si tady písmo neproti řeči, ale že se zde mluví o dvou odlišných věcech. Že strach ze zatracení, strach z konečného soudu musí ležet na každém, kdo není ještě smířen skrze Krista s Bohem Otcem.
17:41Ale u věřících tento strach už nemá opodstatnění. Ale to neznamená, že přestáváme mít před Bohem strach a bázeň z toho, jak je, jak je mocný, ale už se ho nemusíme bát jako toho, kdo nás má moc zatratit v pekle. Ale jestliže nezrozrozenému křesťanovi, a tady se znovu vracím k tomu, co se minule nakouslo, je vyhlašován pokoj, jestliže někomu, kdo neuvěřil v Pána Ježíše,
18:13je mluveno o Boží lásce a je vynechlávána zvěst o Božím hněvu, No tak to je, jako kdybyste rakovinou nemocnému člověkovi tajeli jeho diagnozu, jako kdybyste lhali. A je to vážná věc, protože vyhlašovat pokoj, že se nemusí Boha bát, je naprosto zcestné. Naopak, každý, kdo nevěří v jméno Pána Ježíše Krista,
18:43má jasně vyhlášeno, že již je odsouzen a že boží hněv na něj přijde nebo zůstává, jak je to odbytej. Už na něm zůstává a samozřejmě ještě bude dokonán. Takže chápete ty dvě roviny. Boží lik, myslím, má strach před hospodinem díky oběti pána Ježíše Krista v té konotaci toho obsahu právě z toho, kým on je, co pro něho koná.
19:13Ale strach nevěřícího, strach člověka, který je stále ve spouře proti Pánu Bohu, strach toho, kdo hřeší i přesto, že poznal pravdu, ten je oprávněný. A ten vychází z toho, že Bůh je soudce, který má moc zahubit v pekle. Takže já se ještě vrátím k tomu slovesu, které vyjadřuje hněv Káca. Vzpomenete si, k čemu jsem ho přirovnal, tak barvitě, to bylo vystřiženo, bratři si dali práci, udělali z toho minulého zamišlení, takový spot o tom božím hněvu, kde to bylo všechno koncentrováno, ale když jste si to tedy připomněli z toho minula, tak vzpomenete,
20:01a tady barvitě líčili, k čemu tedy ten boží hněv Kácav je přirovnán, aby jsme to sloveso pochopili. Tak, máme další dobrou odpověď. Ano, hrnec, který se vaří na plotně. Já jsem vám říkal, že je to hrnec, který tedy stojí na té plotně a pod ním, když si představíte ten oheň, v něm je voda, on je přikrytí tou pokličkou a co se děje, jak postupně se ta voda zahřívá,
20:30tak ta poklička začíná postupně tou bublající párou nadskakovat. No a samozřejmě, když to necháte vařit dál, tak potom, co se stane, ta voda vzkypí natolik, že ta voda za tu pokličku může dokonce celou odmrštit anebo minimálně začne stříkat a přetékat přes ten hrnec. A tady je obrovsky dobré si uvědomit, že to je přesně příklad tohohle typu.
20:53Když bychom tu vodu v tom hrnci přirovnali k boží trpělivosti, protože víme, že Bůh je nesmírně trpělivý a pomalý k němu, tak a ten oheň, který zahřívá ten hrnec k těm zlým skutkům, k té vzpouře a k tomu reptání izraelského lidu, tady si pamatujte, jsme pořád na rovině božího lidu. Nemluvíme o světě a bezbožnicích, ale mluvíme o těch,
21:16kteří se k hospodinu hlásili a kteří jednali tak, jak jednali. ale ty jejich skutky, ty jejich činy postupně provokovaly Pána Boha, zahřívaly tu vodu v tom hrnci, až ta trpělivost přetekla. A když ta voda přeteče, rozpálená, tak popálí, sežehne všecko kolem. Abyste krásně si ještě více podobněli a uvědomili,
21:47do jaké situace například hospodin toto sloveso používá, tak je to Deuteronomium 9.7. Vzpomeň si a nezapomeň, jak si v pustíně podněcoval hospodina svého boha ke hněvu. Ode dne, když si vyšel z egipské země až do svého příchodu na toto místo, jste se vůči hospodinu spírali. Na chorebu jste podnítili hospodina ke hněvu, takže se na vás hospodin rozněval a chtěl vás vyhladit.
22:19Vy moc dobře si můžete připomenout z exodu, z dalších těch levitiků numéry, co se tam dělo, co dělali s hospodinem. To byly přesně ty činy, které vedly k hospodina k tomu, že splanul tímto hněvem kácav a že opravdu mu došla naprostou štrpivost snášet tuto pospolitost a vylil část svého hněvu na ní. A vy moc dobře víte, že to začalo už po býti s Egypta reptáním.
22:47Mojžíš byl chvíli nahoře, choreb, dole už se postavilo zlaté tele. A když to nebylo tele, tak za chvíli reptali, že nemají okurky, že nemají co jíst, že nemají co pít a tak dále. To byly přesně ty věci, které se střádaly. Ale přesně tyto věci se střádaly i v té předexilní době, které vedli k hospodina k tomu, že nakonec svůj lid exemplárně potrestal.
23:13Tento hněv, což je velice zajímavé, co myslíte, může člověk s tímto hněvem mít zkušenost, nebo nemůže? Já jsem vám řekl, že těch sloves teda pro hněv písmu je víc, ale představte si tento typ, tenhle hněv, kácav, je jeden ze sdílených božích atributů. Když budeme mluvit o božích atributech, to jsou vlastnosti, tak existují atributy, které hospodě nemůže sdílet se svým tvorstvem.
23:39jsou naprosto božské a definují božskost. Takže například božské atributy, které my nikdy nebudeme schopni pochopit plně, protože na nich nemáme žádný podíl, ani se k ním nemůžeme přiblížit, je například vševědoucnost, všudy přítomnost, všemohoucnost, věčnost, aseita, svrchovanost. To jsou věci, které opravdu člověk nikdy nemůže na nich mít podíl.
24:05Ale pak jsou takzvané atributy, které můžeme s pánem Bohem sdílet, protože hospodin do jisté míry je vložil do nás, aby jsme je mohli prožít. A tady můžeme jmenovat některé boží atributy, které opravdu můžeme prožívat spolu s hospodinem, i když do jisté míry. Protože hospodin je ve všech těchto atributech dokonalý. Rozumíte tomu? Je tady někde ta pomyslná červená linka dokonalosti,
24:30kam my se prostě nemůžeme rovnat. A hospodin je ve všech svých atributech dokonalý. Takže řekněte mi některé atributy, které můžeme s hospodinem vzdílet a tedy je i prožívat. Láska, radost, smutek, trpělivost, lítost, milosedenství, milost, určitě, ale samozřejmě i hněv. Protože například toto sloveso kácav je použito například ve vztahu člověka k člověku.
25:02Například můžu jmenovat Mojžíš, když byla dána mana, tak víte, jaké vydal přikázání. Měli si nazbírat každý den jen tolik, kolik snědli. Ale víte, co dělali židé. Už tam se zase projevovaly ty věci, které vedly pána Boha právě k tomu bublání. A to je, čteme to v exodu 16.20. Ale neposlechli Mojžíše a někteří si něco z toho ponechali do rána.
25:29To však zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně rozhněval. A to slovo tady je úplně stejné. A vy víte přesně, Mojžíš, jak snášel ten lid. Protože všechny ty nárazy uči Pánu Bohu on musel filtrovat. Takže Mojžíš to měl na té pustině velice těžké. Takže to je ta jedna rovina, která vychází z toho Zechar, jak hospodin pamatuje, a to je teda boží hněv,
25:58věrnost v jeho soudech, věrnost v jeho trestech. To je velice vážné. Ale pak je tady souběžně druhá rovina, která se prolíná nejenom knihou proroka Zechariáše, ale celým písmem, ale to, že hospodin pamatuje, přináší i velké povzbuzení. Protože to, že hospodin pamatuje, znamená, že hospodin pamatuje na svoji smluvní věrnost, prokazuje svoji smluvní věrnost
26:27a naplňuje svá zaslíbení tak, jak si ještě před stvořením světa předse vzal a jak postupně, skrze své služebníky, proroky v čase odhalil. Bez ohledu na to, jak tíživá situace je. Rozumíme tomu. To, že pan hospodin pamatuje, znamená i tuto úžasnou věc. A přesně to je i tou linkou druhou, kterou budeme vidět u proroka Zachariáše,
26:56která vede k pozbuzení. To, že Pán Bůh si pamatuje, mě může na jednu stranu děsit a musí mě to děsit, pokud nemám odpuštěný hříchy, protože víte, co se říká o odpuštěných hříchů, že tak, jako je sever vzdálen od jihu, tak hospodin vzdaluje naše hříchy od sebe a že je zaslíbení, že pro ty, které hříchy jsou přikryty,
27:18tak na ně už hospodin ani nevzpomene. To je obrovská milost. A nebylo to zadarmo. Ale na druhou stranu, samozřejmě, jak říkám, to neznamená, že ten, kdo není v boží milosti, může počítat s jakýmkoliv odpuštěním, jakéhokoliv říchu. Víme, že při posledním soudu budou otevřeny všechny knihy. Bude otevřena i kniha života. A mrtví živí budou souzeni podle svých skutků.
27:47Ty knihy, to není jenom alegorie, ale to je poukaz na boží vševědoucnost. A to, že nejenom každá naše myšlenka, skutek, ale i záměr jsou hospodinu zcela zřejmy a budou odhaleny. Takže je to veliká báze na jednu stranu a na druhou stranu pozbuzení, protože to, že pán Bůh pamatuje, tak to znamená, že pamatuje i na ty úžasná zaslíbení.
28:18A Římanům 11.29 čteme vždyť Dary Boží milosti, a boží povolání jsou neodvolatelné. To vše se nadplní v tom čase, chronologicky. Víte, když mluvím o čase chronologicky, tak myslím, že tady je někde ten na počátku a tady je někdy ten konec. A všechny ty události pán Bůh přesně naplánoval, kdy budou mít ten svůj kajros.
28:47To znamená, kdy se stanou. A pán Bůh skrze proroky postupně odhaloval jednotlivé věci, které zaslíbil, ale zároveň také odhaloval, kdy se naplní. A mnoho těch věcí samozřejmě ještě naplněno nebylo. Víte, vždycky si přeju, aby při rozboru těchto textů jsme pamatovali na tom, že my se staršími zborů zastáváme premilenialistický postoj a to na základě věrnosti písma.
29:25To znamená, že v našich výkladech je Izrael zhodnotněn naprosto tak, jak je zjeven v písmu, jak etnicky, tak duchovně, ale znovu říkám etnicky. Protože v církvi existuje několik směrů postmilenus a milenialismus a tyto směry prakticky v oba dva se vyznačují do jisté nebo plné míry takzvanou teologií náhrady.
29:56To znamená, že církevní otcové v určité části, někteří přijali koncept, že hospodin natrvalo zavrhl svůj lid a že církev je naplněním všech starozákonních zaslíbení. Samozřejmě nutně to vede k naprostému odpuste, často až z násilňování biblických textů a z duchovňování věcí, které opravdu až tahají za uši.
30:25Takže já bych vám doporučil, kdo ještě není upevněným premilenialistou, bratři v Kuřimi teď mají vynikající sérii na systematickou teologii, kterou vede bratr Jonathan Morhead. V posledních odkazech se věnují eschatologii. A bratr Jonathan Morhead tam x hodin tráví nad tím, aby vám krásně demonstroval na základě písma, proč zastáváme premilenialistický postoj
30:52a proč dále počítáme s etnickým Izraelem jako s naprosto neodvolatelným božím dědictvím a proto i počítáme s doslovným naplněním zaslíbení, které se Izrael dostalo. Takže já moc vítám, že bratři, pán to tak vede, pracují na podobném díle, každý to bereme z jiné strany, ale bratři, nemáme čas,
31:23aby my jsme se zabývali systematikou, ale vidíte, když budete mít volnej čas, nemusíte ho promarnovat hloupostmi, můžete si pustit ještě další biblickou hodinu a je to velice užitečné. Takže Jonathan Morhead, systematická teologie, eschatologie, proč jsme premilenialisté, domácí úkol. A jak říkám, já jsem samozřejmě to posluchači vědí velice jasně
31:49a vy to víte taky, velice zaritý premilenialista. A věřím, že tato kniha proroka Zachariáše vám ukáže také proč. Protože prorok Zachariáš je jeden z těch proroků, kteří prostě, pokud je nebudeme vykládat premilenialisticky, tak z toho opravdu vzniká zvláštní příšerka. Nevím, jak to nazvat. Protože tam je tolik, tolik proroctví, které se týká Izraele jako národa,
32:18že kdyby jsme to prostě všecko převedli, zuchovnili na církev, tak já některý ty příklady potom ukážu, tak z toho vznikají opravdu podivuhodnosti. Ale ne, bratři a sestry, jsem na základě božího slova přesvědčen, že pán Bůh ne zrušil svoji smlouvu s Izraelem, že pán Bůh nezavrhl svůj lid, samozřejmě na to jsou stovky veršů,
32:45ale naopak, celá kniha Zachariáše proroka je primárně, bratře a sestry, a to si musíme říct, určena pro koho? Primárně je určena samozřejmě pro etnický Izrael a pro Židy. Jestliže si tohle církěv neuvědomuje, tak je to pícha. Kniha proroka Zachariáše byla sepsána v době pro Židy, v tom roce, kdy vznikla, a její obsah i do budoucnosti stále pro židy mluví.
33:16To ale neznamená, že nemůže nic říct církvi. Židům má v prvé řadě připomenout, kým je Bůh sám, jeho atributy. To, že je to pán Bůh sám, kdo má pevně dějiny lidstva ve svých rukou a že se všecko naplní tak, jak přece vzal, má jim poukázat na to, že pán Bůh naplní svá zaslíbení vůči němu, které se jim dostalo, tedy zaslíbení smlouvy,
33:45které uzavřel hospodin s jejich otci Avrahamem, Izákem a Jákobem. Má se jim dostat po vzbuzení, že přijde zaslíbený Mesiáš a že hospodin sám uzdraví Izrael. odejme od něj jejich přestoupení a hříchy a že sám svatý Izraele bude přebývat mezi nimi v té zemi, kterou jim zaslíbil, v tom městě, které vyvolil
34:16a na trůnu, kterém rozhodl, že bude sedět jeho syn. To jsou doslovné věci, které jsou pro Izrael zaslíbeny. Ovšem, Izrael je zde samozřejmě také mimo to zjeveno, že ho čeká doba velkého soužení, že ho čekají soudy a je jim tady zjeveno i události ohledně velkého odpadnutí, příchodu antikrista a pronásledování. Pro církev, nejenom pro Izrael, ale i pro církev, to, co máme společné,
34:51je zde ten velichánský mesiánský důraz. Celá kniha je plná proroctví o pánu Ježíši Kristo. A my jsme se už minule řekli, že velká část těch proroctví se již naplnila. Takže sám Zachariáš je ten, skrze něhož byl boží lid připravován na příchod pána Ježíše Krista, jeho první příchod. A sám Zachariáš je ten, který nás ujistňuje, že je to právě pán Ježíš, který je tím Mesiášem. Rozumíme si?
35:29Když čteme my historicky zpětně tady z tohoto bodu, dejme si teda dnes máme rok 2021, všetky tyto proroctví, tak se koukáme do minulosti. Ty Izraelité do toho roku 0, když řekneme do příchodu Pána Ježíše, čekali některé proroctví. A my potom už pysateli Nového zákona, některé ty proroctví máme přímo naplněny, že se naplněly.
35:55Když tedy tyto dvě věci spojíme, tak právě tyto dvě, Takže spojené záležitosti, proroctví, které byly dány v roce 520 a proroctví, které byly naplněny v prvním příchodu Pána Ježíše Krista, když se spojí, tak dávají právě to ujištění, že Ježíš Kristus byl právě tím, za koho se považoval, za koho se vydával a za koho byl také dosvědčen.
36:27Takže víte, jak množství říkali, jeden z těch důvodů, jak obhájit Kristovo božství, je, že pán Ježíš by nikdy nemohl spoustu z těch věcí, i kdyby se snažil po lidsku, připravit, aby se naplnili. On nemohl ovlivnit místo svého narození. On nemohl ovlivnit, kdyby byl pouhý člověk. Rozumíte mi, jak to myslím. On nemohl ovlivnit, jak přijede do Jeruzaléma.
36:52On nemohl ovlivnit spoustu detailů z jeho umučení, z jeho zrady. Nemohl ovlivnit to, že jí dáš přesně dostane 30 stříbrných. Takže to jsou přesně ty nadpřirozené důkazy, že prostě tady toto je něco, boží slovo, co nemá obdoby. Kde jaký podvodník se může za někoho vydávat? Ale zkuste mi ukázat někoho, o kom bylo psáno 500 let před tím, aby se to potom stalo v takových detailech.
37:28To prostě je naprosto nás přesahující a je to z těch nejzvratnějších důkazů, jak můžeme být ujištěni, že pán Ježíš, Bible, Bůh, co se tam píše, je všecko pravdivé. Takže to je k tomu, aby jsme si uvědomili, jaké roviny tu máme. Pan hospodin pamatuje rovina božích soudů a trestů, ale rovina také neuvěřitelného božího zaslíbení, věrnosti a požehnání.
38:03No a aby jsme více mohli tuto knihu studovat, tak musíme se trošku ještě seznámit s prorokem Zachariášem samotným. A tím vlastně dnešní výčet skončíme, protože víte, že já vždycky mám v těch úvodních slovech takové to naše typické kdo, kdy, kde, jak a proč. A to je velice užitečné i v tomto případě. Takže význam proroková jména jsme si řekli kdy.
38:31No, v prvním verši to máme hned napsáno. Prorok začal prorokovat v osmém měsíci druhého roku vlády krále Dareja. Osmý měsíc je v hebrejském kalendáři měsíc Hešvan. Hešvan je osmý měsíc v liturgickém Luach Hašana Haivri. Rozumíte mi? V židovském kalendáři jsou dvě možnosti počítání. Buď to máme kalendář civilní, anebo liturgický.
39:05Liturgický kalendář začíná jakým měsícem? Ano, přesně tak, výjítím z Egypta, takže oslavou paschy. Je to tak. Kdežto civilní nový rok, Izraelský začíná kdy? Na Roš Hašaná, to znamená jeden z nejvyšších izraelských svátků, které se odehrává v měsíci Tishri, to je u nás září říjen,
39:37a kdy je i Jom Kipur a svátek Sukot. Takže když se na to podíváme, tak tady samozřejmě se myslí, že to je osmý měsíc, to znamená Chešvan v tom liturgickém kalendáři, ale druhý měsíc teda v tom kalendáři civilním. Takže to proroctví se stalo, víte, kam se asi řadí Chešvan. Víte, že hebrejský kalendář je lunární, to znamená, že sleduje přesně ty lunární cykly,
40:02takže se nekryje s našimi měsíci, ale často překrývá jeden měsíc naše dva. Takže, jak jsem říkal, ten září, říjen by byl ten měsíc sedmý, kdy jsou nejvyšší izraelské svátky a Chešvan by teda jste řadili někde na přelom. Přesně tak, říjná listopadu. Ale to není náhodou. Víte, co se stalo třeba významného v tomto měsíci, v tom biblickém,
40:29v těch biblických dějinách? Já bych chtěla, abyste si trošku ten Luach Haša na Haivry pamatovali, ten kalendář, ty události toho židovského roku. Tak co se stalo v tomhle významné měsíci? Tak víme, že sedmý měsíc to jsou ty nejvýznamnější svátky, samozřejmě. Ale co ten osmý měsíc? Ten bývá trošku opomíněný a přitom jsou tam velice zajímavé události.
40:52Tak představte si, tak jedenáctého Marchešvan, taky se mu říká Chešvan nebo Marchešvan, v roce 2105 před pánem Ježíšem Kristem zemřel jeden praotec, Metušelach. Dožil se v věku 969 let. 11. Marcheshefanu, to znamená podle hybrýské tradice, zemřela blízko Betléma při porodu svého nejmladšího syna, jedna z manželek, praotce Izraele, Ráchel.
41:25Přesně tak. A byla tam i pořbena. No ale co nás tedy by mělo víc vyburcovat? 17. Chešvanu v roce 957 až 6 bylo dokončeno dílo na prvním jeruzalemském chrámu a byla dokončena stavba. To není náhoda. My čteme v první královské, a tady si dejte pozor, protože měsíce před exilní dobou měli některé jiný název a Chešvan se v předexilní době k dotový jmenoval jak?
42:00jak se říkalo osmému měsíci před exilní dobou. A to by bylo za tisíc bodů, to jako věřím, že to je jenom jednou v písmu zmíněno, ale je to měsíc bul, slyšeli jste to. Takže si to připomeneme, 1. královská 6.1. I stalo se, že 480 let po výjítí synu Izraele z egyptské země v měsíci Zivu, což je druhý měsíc, Ve čtvrtém roce, kdy královal Šelmoun nad Izraelem, začal stavět dům pro hospodina.
42:34Teď přeskočíme ten popis a dostaneme se do 1. královské 6.36. Postavil vnitřní nádvoří ze tří řad tesaných kamenů a řady otesaných cedrových trámů. Základy hospodina a domu byly položeny ve čtvrtém roce v měsíci zivu a v jedenáctém roce v měsíci bůlu, což je jaký měsíc? 8. dokončil dům se všemi jeho náložitostmi a vším úspořáním.
43:03Stavěl ho 7 let. Takže, bratři a sestry, to není vůbec náhoda. My jsme si říkali, že teda to první slobok proroku Zechariášovi se stalo mezi 2. a 3. proroctvím proreka Agea. A stalo se přesně v den, nebo přesně v období, nemůžu říct den, ale v tom samém měsíci, kdy si Izraelité připomínali dokončení stavby prvního jeruzalemského chrámu.
43:27A samozřejmě jsem zpátky u toho, jaký byl hlavní důvod, proč vystoupil prorok Zechariáš a prorok Ageus. Že ustála stavba a měli pozbudit lid, aby se dali znovu do díla. My víme, že lid se navrátil po výnosu krále Kýra po roce 538, začali stavit v roce 536, ale dílo se zastavilo. A stálo až do roku 520. A teprve v druhém roce vlády Kýra bylo obnoveno
44:03a samotný chrám druhý, Béthamigraž Hašeny, byl dokončen až v roce 516. Takže my si o tom ještě řekneme více příště, o těch těžkostech a prosím, abyste se na to kukli do Ezdráše a Nehemiáše, protože víte, že to mělo své důvody. Ale teď pojďme k tomu kněži samotnému. Co víme o tomto prorokovi? Tak zaprvé jsem to teď prozradil.
44:32Nebyl to jenom prorok, ale byl to kněz. A to není vůbec náhoda. My totiž čteme, že právě on byl potomkem z kněžské rodiny. a věděli byste ještě nějaké proroky, kteří byli zároveň kněžími. To je velice zvláštní věc, protože my jsme si říkali, jaký je rozdíl mezi prorokem a knězem a knězem a prorokem.
45:02Takže prorok zastupuje, doslovně bychom řekli, hospodina před lidmi, to znamená přednáší lidu hospodinou o poselství, když to kněz zastupuje v primárním poslání lidi před hospodinem. No ale byly nějací kněži, kteří měli obojí toto sobě.
45:33Jeremiáš určitě byl kněžem a ještě aspoň jeden. A to jsou významné. Aspoň ty bibličtí písatele, prosím, to musíme vědět. Kdo z biblických autorů byl knězem? Tak to byl určitě Jeremiáš a samozřejmě Jezechiel byl z kněžských potomků. Takže je to třetí v pořadí z těchto proroků a kněži. Takže Zachariáš byl kněz. To je velice záštní a důležité si pamatovat.
46:00Důkazy o tom, že byl knězem, samozřejmě nalezneme i v jiných textech, například v Nehamiášovi. A já to můžu přečíst Nehamiáš 12.1. Toto jsou kněži a levité, kteří se vrátili se Zerubávalem, synem Šaltilovým a Ješou. Kdo je Ido? To už víme, že je dědeček Zechariáše.
46:34Co znamená jméno Ido, věděli byste? Ido znamená jeho svědek. Je velice zajímavé, že v písmu, ale když čteme o Zechariášovi na ostatních místech, je jmenován často on jako přímým potomkem Ida. Bez toho aniž by bylo zmíněno jméno Bechariáše. To je další detail, který často přejdete, aniž byste nad ním přemýšleli. Věděli byste, proč tomu asi tak je, ačkoliv je jasně v rodokmenu zmíněno,
47:06zmíněno, ne v kněžském, ale v tom jeho rodném, že Ido měl syna Bekariáše a ten teprve měl Zechariáše. Ten důvod je asi takový a je to jisté, pravděpodobněné, že Bekariáš musel zemřet dříve, než se stal knězem. Od jakého roku mohl být muž knězem v hospodinovědomě?
47:37Od 30 let. To je naprosto si najděte numery 4-2. Takže teprve od věku 30 mohl být člověk počítán za kněze nebo mohl nastoupit kněžskou službu. Pokud ale zemřel dříve, tak samozřejmě jeho kněžský úřad přecházel na jeho potomka. A jestliže my tedy nemáme v tom kněžském býčtu v Nehemjašovi jmenováno Bekariáše, tak z toho vykladači velice trefně vystihují,
48:00že Ido předal svůj kněžský úřad přímo jeho vnukovi Zachariášovi. Takže víme o tom, že byl kněz, že jeho otec zemřel poměrně mladý, víme, že se narodil ještě v babylonském zajetí a v době, kdy začal prorokovat, to byl ještě mladík. To, že to byl mladík, to najdeme v Zachariášovi a tady se liší hebrejské číslování veršů od českých biblií.
48:29Takže myslím, že v češtině to je v druhé kapitole a myslím, že osmý verž. Když si nadeskujete Zechariáš 2.8, tak je napsáno, tam hospodin mluví a řekl jsem, běž a pověz tomu mládenci. Tam se přímo hospodinu v tom proroctví odkazuje vidění na mládence Zechariáše. Mládenec v hebrejštině se řekne, to jsme si taky už říkali třeba krále Davida, mladého Šelmouna,
48:57V jakém období byl považován v tom židovském pojetí muž za Naára. Jsou věce, na které byste měli přemýšlet, jsou malinké informace, které vám dokreslují něco o jeho životě, o tom, kdo byl. Takže bylo to od dětství, od toho patolecího dětského věku až do adolescence, přibližně 17-18 let to končilo. Takže když to byl Naar, byl to člověk, který ještě neměl 20 let minimálně.
49:31Naar hebrejsky znamená třesoucí se, takový ještě mladíček. Víte, když třeba začal mluvit hospodin k proroku Jeremiášovi, tak Jeremiáš taky si stěžoval, že je teprve mladík. Takže už víme docela dost. Víme něco o něm, víme něco o jeho rodině, víme něco o tom, v jakém věku začal působit. a je velice zajímavé, že jeho proroctví jsou až do sedmé kapitoly poměrně přesně datovány.
50:01Ta přesná datace ale v té sedmé kapitole končí a když se na to podíváte, tak 7.1. Zechariáš čteme, že ve čtvrtém roce vlády krále Dareja stalo se hospodinovo slovu Zechariášovi čtvrtého dne devátého měsíce, tedy Kyslevu. To znamená, že to byl rok 518. To ale neznamená, že proroková služba v tomhle roce skončila. Prorok prorokoval určitě dál a to jeho dílo, celý ten koncept té knihy nám ukáže,
50:35že zvlášť ta poslední část, kapitola 9 až 14, musela vzniknout až daleko později. Konkrétně vykladači podle stylu a podle obsahu se domnívají, že ty poslední kapitoly byly sepsány mezi rokem 480 až 470. Abychom si uvědomili, to už byl tedy prorok, už to nebyl náar, to tedy rozhodně ne, ale v této době se také změnily dvě významné věci.
51:07Král Darejos první už nevládl Perské říši, protože vládl od roku 522 do roku 486, ale víme, že od roku 486 a 464 vládl v Perzi král... Kdo? No, ve dnem noci o půlnoci, bratři, sestry. Serxes, kterého my známe předice velice důvěrně,
51:40měl jednu ženu, ta byla hubatá, feministka, emancipovaná, taky za to potrestal, pak si vyhledl ženu mezi židovskými přesídlenci, která se jmenovala Ester. Takže to, co já chci, bratři a sestry, abychom jeli takhle v mysli si tvořili ten koncept. Někdy to máme vytrženo. Myslíme, že tady žil Zechariáš a Ester, to je to, co vám dává tu hloubku,
52:08když víte, že žijeme v nějakém čase, v nějaké konkrétní době. Takže víte, že Ester patřila k těm Izraelcům, kteří se nevrátili do toho Jeruzaléma budovat, chrám zůstali dál. Víte, že povstal ten Háman, chtěl podnítit krále k vyhladení židů a víme, jakým způsobem to proběhlo. Takže až budeme končit Zechariáše,
52:36tak už jedeme souběžně Ester a to je uchvatné si uvědomit. Takže, konec života, a tím dneska skončíme, to je veliká věc. Totiž proroků v konec života jeho záznam není ve starém zákoně. Ale je natolik významný, že pán Ježíš se k němu musel vrátit a použít tohoto proroka jako hluboký příklad a varování pro nás.
53:12Protože když studujete nový zákon, tak určitě víte, že je to právě pán Ježíš, který se o Zechariášovi, synu Bekariáše, synu Idova, zmiňuje. A to ve velice vážné události, když mluví k zákonníkům a farizeům a k židům jako národu. Protože Zechariáš nezemřel přirozenou smrtí, ale řadí se mezi boží mučedníky, kteří pro věrnost svému slovu a věrnost své slubě zasplatili životem.
53:50A tady musíme si přečíst ten text kontextu, protože to je to, co bych chtěl, aby jsme vnímali od počátku, když budeme číst Zechariáše, že to byl věrný boží muž, který se nebál mluvit boží slovo vhod či nevhod a který byl schopen z boží milosti obětovat i svůj život pro pravdu. Takže Matouš 23, 29. Běda vám, učitelé zákona a farizové, pokrytci,
54:20protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých. A říkáte, kdybychom žili v dnech svých otců, neměli bychom s nimi na prolevání krve proroků podíl. Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří proroky zavraždili. I vy naplňte míru svých otců, hadi, plemenu zmíjí. Jak uniknete trestu Geheny?
54:49Hele, proto já k vám posílám proroky a moudré muže i učitelé zákona. Některé z nich zabijete a ukřížujete. Některé z nich budete byčovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, aby na vás spadla všechna spravedlivá krev, vylévaná na zemi od spravedlivého Abela, až po krev Zachariáše syna Barachášová, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.
55:19Amen pravým vám. To všechno přijde na toto pokolení. Baracháš, to je řecký přepis jmena Berecháš. To je naprosto řecký přepis Zecharia, je Zacharias. Takže je to naprosto tento Zachariáš. A víte, my z mimo biblických textů z historie víme, že byl to významný kněz, byl dokonce součástí
55:49takzvaného, byl součástí takzvané Velké synagogy, slyšeli jste o Velké synagoze. Velká synagoga to bylo shromáždení přibližně asi 120 mužů, kteří byli ustanoveni Nehemiášem a tomuto ustanovení předsedal zákonník Ezdráž. A byla to vlastně tato instituce, která měla v rukou ten duchovní život Izraele
56:24v té periodě toho druhého chrámu, až po dobu Herodova chrámu a příchodu těchto událostí makabejských, kdy potom tato instituce byla vystřídána takzvanou radou starších, Sanhedrinem. To bylo za doby makabejských, ale jak se jmenovala ty duchovní instituce, myslím. Takže nejprve byla po babylonském zajetí ustanovaná velká synagoga
56:58nebo také velké schromáždění a mužové tohoto schromáždění byli vážení, měli významný hlas a vlastně dělali veliký, jejich podíl, jejich práce byl právě schromážňování písem svatých, práce na kánonu a sepisování duchovní literatury a duchovních textů a vedení bohoslužby. Takže to se pod hebrejským názvem jmenuje
57:23kneset Hagedola a ty mužové byly Anašim, kneset Hagedola, to znamená mužové velkého skromáždění. Nástupcem toho pak byl Sanhedrin a Sanhedrin už určitě znáte i z novozákonních událostí, i ze skutků, protože to byla ta rada starších, která potom převezla tu vládu nad tím božím lidem v té duchovní oblasti. Zechariáš byl tedy členem tohoto uskupení,
57:49byl to vážený muž, byl to kněz a byl to významný prorok, který ale svoji službu zaplnil, zakončil oběti. Já jsem říkal, že nám ale ještě někdo chybí. Já jsem říkal, máme kněze Zechariáše z Nového zákona otce Jana Krtitele. Máme Zechariáše syna Idova, syna Bekariášova. A pak máme dalšího obětníka Zechariáše, kterého bych chtěl jako posledního zmínit,
58:17protože ten do značné míry život tohoto proroka a osud předznamenal. Věděli byste? To je nádherné. To jsem nečekal, že si vzpomenete, ale to chválím. Protože toho nechce, abyste nikdy na něho zapomněli. Jsme tedy v roce někde 850 př. Kr. jsme tedy za vlády krále Jorama v severním Izraeli,
58:47který byl přímým potomkem Omrýho a v Jeruzalémě nad Judou vládne král Achaziaš. Král Achaziaš se přátelil s Omrýho domem Velice. A víte, že dům Achabův byl pod boží nemilostí, protože jeden z úkolů, který dostal Eliáš na chorebu, bylo co? Že má pomazat koho? Jehuva, aby vykonal soud nad Achabovým domem. A když Jehu vykonával soud nad Achabovým domem, tak zabil krále Jorama, ale spolu s ním zabil i judského krále Achazjáš.
59:29Achazjáš byl synem své povedené maminky, která byla přímou potomkyní Jezábelová Achaba, která se jmenovala Atalia. Atalia, kdy zjistila, že jí syn Achaziaš je mrtev, nechala vyvraždit všechny, prakticky všechny královské potomky. Ale v té době žila sestra krále Achaziaše, která se jmenovala, to už je těžší, ale třeba si vzpomenete, jak se jmenovala sestra, královská princezna, která si vzala za manžela velekněze Jojádu Joševa.
1:00:22A ta ukryla svého synovce, malého krále Joáše, a skrývala ho se svým mužem, veleknězem, po šest let. Sedm let vládla v Izraelsku hruzostrášná vládkyně Jezábel číslo dvě Atalia. Po sedmi letech se velekněs Jojáda, všimněte si, to je obrovský úžasné, že se nám tady dvě línie, královská a davidovská, spojuje s líní velekněžskou.
1:00:56Že velekněs má za manželku princeznu. Tak se Jojáda schopil a sehnal vojevůdce a naplánovali převrat. Víte, že se tehdy schromáždili v hospodinově domě. Přivedli tam malého, tehdy už sedmiletého krále, teda mladého prince, kterého prohlásili za krále. A tehdy slyšela Atalia křik.
1:01:26Vlítla do hospodinová domu a začala kříčet vzpoura. Tehdy ji vyvedli ven a popravili. To jsou tak dramatické události, že by to stálo za to si to připomenout, ale o co tady mi jde. My čteme v písmu, že král Joáš vládnul dobře a činil to, co je správné v hospodinových očích, ale pouze po všechny dny, kdy žil velekněs Jojáda.
1:02:03Ale jakmile Jojáda zemřel, král Joáš se naprosto zvral. A tak čteme hrůzostrašnou věc. A to, že král Joáš nejenom, že odpadl spolu s knížaty a předáky lidu od hospodina, ale dokonce proroka, kterého jim poslal, aby je varoval a který byl přímo synem velekněze Jojády Zechariáše nechali zabít.
1:02:36Takže to už je druhý oběd, třetí kněz v pořadí jménem Zechariáš. Já vám to připomenu druhá paralipomenon 24.15. Velekněz Jojáda zestávil, byl sitý dnů a zemřel. Bylo mu 130 let, když zemřel. Pořbili ho spolu s králi v městě Davidově, protože prokazoval dobro Izraeli, Bohu i jeho domu. Po Jojádově smrti však přišla judská knížata a klaněla se krály.
1:03:06Tehdy je král uposlechl. Opustili dům hospodina Boha svých otců a sloužili posvátným kůlům a modlářským spodobeninám. Kvůli tomu jejich provinění dopadlo na Jucko a Jeruzalém rozhorčení. Posílali jim proroky, aby je odvrátil zpět k hospodinu. Varovali je, ale oni neposlouchali. Duh Boží vyzbrojil zekariáše, syna kněze Jojády, postavil se před lid a řekl jim,
1:03:34toto praví Bůh, proč přestupujete hospodinovi příkazy? Neuspějete. Protože jste opustili hospodina, on opustí vás. Spikli jste se proti němu, teda spikli se proti němu a na nádvoří hospodinova domu na něj z králova příkazu házeli kamení. Král Joáš nepamatoval na milosedenství, kterému prokázal jeho otec Joáda a zabil jeho syna.
1:04:02Když Zekariáš umíral, řekl, ať pohledí na to hospodin a povolá ho k odpovědnosti. To je místo, kde pláču v písmu, protože si si uvědomíte, jakou věc prokázal Joáda tomu králu Joášovi. On ho chránil, vlastně riskoval celý život, celý svý rodiny, aby ho zachoval. A potom tento muž, sveden píchou svojí a krutostí,
1:04:34nechá ukomenovat jeho vlastního syna, proroka Zekariáše. To jsou všechno mučeníci, jako byl Štěpán. A tady můžeme vidět opravdu jeden z těch důrazů, s kterými dnes zakončíme. A to je, že prorok Zechariáš k nám mluví nejenom skrze to, co napsal ve starém zákoně, ale skrze osud, kterým žil. Ten osud předznamenal už jeho předchudce, tento Zechariáš, taky kněz, syn kněze Jojády.
1:05:06Ale syn Ida, syn Bekariáše, Zechariáš, kterého pamatuje pán Ježíš, měl podobný osud. A bratři a sestry, tady je tá výzva z té dnešní biblické hodiny. Jak vy se stavíte k tomu, jak vy jste připraveni na to, když se mluví o takovéhle oběti pro hospodina. Víte, to je součástí tohoto poselství.
1:05:37V písmu je nám jasně zjeveno, že boží věrní mužová a ženy nevždy končili pozitivně ve smyslu úspěchu v lidských sferách, ba naopak. Každý, kdo zatouží zbožně žít, musí počítat s těžkostmi. A nejenom, že musí počítat s těžkostmi, ale dokonce je tady hrozba, reálná hrozba i oběti nejvyšší. A to je oběti vlastního života.
1:06:04A nejenom, že my křesťané bychom na tuto obět měli být připraveni, Ale měli bychom trpět a snášet tyto věci v radosti a vděčnosti. Víte, pán Ježíš na toto slovo řekl tyto verše. Má to už 10.26. Nebojte se jich, tedy neboť není nic zahaleného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno.
1:06:35Co vám pravím ve tmě, řekněte na světle. A co slyšíte šeptem, to ucha vyhlaste ze střech. A nebojte se těch, kdo zabije jí tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte toho, kdo může duši i tělo zahubit v gehéně. Neprodávají se snad dva vrapci za haléř a ani jeden z nich nespadne na zem ve zvůle vašeho otce. I všechny vlasy na vaší hlavě jsou spočítány.
1:07:04Nebojte se tedy, vy jste cenější než mnoho vrapců. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, se i já přiznám před svým otcem, který je v nebesích. Kdo mě však před lidmi zapře, toho i já zepšu před svým otcem, který je v nebesích. Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj. Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.
1:07:27Neboť jsem přišel postavit člověka proti člověku. Otce proti synu, dceru proti její matce a snachu proti její tchýni. A nepříteli člověku budou členové jeho vlastní domácnosti. Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden. A kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden. A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden.
1:07:54Kdo nalezne svou duši, ztratí ji. A kdo ztratí svou duši kvůli mně, nalezne ji. Bratře a sestry, přemýšlejte hluboce nad tímto textem. Víte, já jsem měl teploty po víkendu, byl jsem doma, zrovna schodou okolnosti na toto téma kázali v Kuřimi. Bratře Radek jak pokračuje v systematickém procházení Matoušem. A nenáhodou my to máme dnes jako součástí toho poselství
1:08:27o tom, jaký byl osud a život proroka Zechariáše. Bratři a sestry, pamatujte na to, že naše životy jsou zcela v ruku svrchovaného Boha. Nenechme se nikdy zastrašit lidmi. Bratr Radek tam krásně zvýraznil, že jaká je tady největší prevence před tím, aby jsme se nebáli smrti a lidí? Úžasné. To je exegeze. Přesně tak. Takhle má vypadat exegeze.
1:08:56Já jsem čekal nějakou pohádku, ale ne. Přesně, co bylo v textu. Opravdu, když prožívali jste někdy stran, že v práci se stydíte říct o Pánu Ježíši, takový hlouposti. Víte, vejme tady o život, ale teď jsme v reálném životě našich běžných všedních dnů. Někdy se bojíme přiznat Pánu Ježíši, bojíme se říct, jaké máme postoje.
1:09:16Jak ubohé, že? A tak bychom si řekli, co nás tu chvíli má povzbudit. A Pán Ježíš dává návod. Není to ani duchovní mantra, je to opravdu tak prosté. Abyste se nebáli člověka, musíte se v prvé řadě opravdu bát Boha. Takže žádné mazání medu kolem pusy. Ale strach z hospodina je nejlepší prevencí strachu proti lidu. A víte, co říká přísloví?
1:09:46Kdo se bojí člověka, do mě doplní a řekne z paměti, klade sobě léčku, kdo však doufá v hospodina, má v něm svůj pevný rad. Takže opravdu jedinou pořádnou zbraní je vědět, kdo je pán Bůh a jeho sebát. Protože ani ten vrabec nespadne bez povolení božího. A jestliže je božím úradkem, aby jsme oslavili pána Boha smrti, tak ho oslavíme smrti.
1:10:19Jestliže je božím úradkem, aby se nám někdo vysmal, tak se nám musí vysmat. Jestliže je božím úradkem, že musíme snášet pro Krista těžkosti, tak je musíme snášet, protože pán Bůh to tak určil. A lidé, často křesťané, se snaží zachránit svoji vlastní kůži. To je otřesné svědectví. Víte, ale v knize Zjevení, a víme o tom, že kniha Zjevení je sestrou,
1:10:48Mladší sestrou Zachariášova, proroctví, čteme jedno velice vážné poselství a to je z Jemění Janovo, 13, 9. Má-li kdo uši, slyš. Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má být zabit mečem, musí být zabit mečem. Zde jest vytrvalost a víra svatých. Bratři a sestry, jsme obklopeni nebeským světkem zástupů,
1:11:21kteří nás ve bíře předešli. Ne všichni zemřeli mučednickou smrti, ale všichni ve svých životech museli naplnit boží vůli. A ta je svrchovaná. Nesnažme se tedy utíkat před naší zodpovědností. Nesnažme se vyhnout těžkostem pro Krista. A pamatujme, že nejlepší zbraň pro ti strachu z lidí a ze smrti je pravý strach z hospodina,
1:11:51ne strach z fyzického utrpení, ne strach z odmítnutí, ne strach z posměchu. A moc bych si přál, aby jsme mohli spolu ze žálměstvou tu dnešní biblickou úpřímně ze srdce vyznat těmito slovy. Žálm 116, 12. Jak se mám odvětšit hospodinu, že se mě tolikrát zastal? Zvednu kalich z pásy a budu vzývat hospodinovo jméno.
1:12:22Svoje sliby hospodinu splním před veškerým jeho lidem. Velkou cenu má v hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti. Hospodine, prosím, já jsem tvůj otrok. Otrok tvůj, syn tvé otrokyně. Ty jsi mi rozvázal pouta, tobě obětuj obědíků a budu vzývat hospodinovo jméno. Svoje slivy hospodinu splním před veškerým jeho lidem.
1:12:52V nádvořích hospodinova domu Jeruzaléme v tém středu. Halleluji. Radši a sestry, aby jsme se mohli obětovat Bohu jako živá, mocná, milá oběť, tak je zde ale naprosto jedna podmínka. A to je co? Musíme být předtím spaseni. Všimněte si, že i žálmista říká, jak se mám odvětšit hospodinu, že se mě tolikrát zastal zvednu kalich spásy.
1:13:33Oběť křesťana ani oběť žádného božího člověka nemůže být nikdy počítaná jako zásluha, kterou si člověk získá boží přízeň. Pouze oběť, která je přinešena hospodinu jako pro je vděčnosti, může být pánem Bohem přijata a je milá v jeho očích. Protože lidé neumírají pro svoji víru jenom ze správných motivů.
1:14:02Je mnoho těch, kteří umírají pro takzvanou víru z naprosto zvrácených a zlých motivů. Ale pravá křesťanská oběť nebo pravá oběť věřícího je vždycky založena na vděčnosti a lásce k pánu. A pán sám je schopen toho, kdo tuto oběť přináší, pozvednout. Když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát. Neboť ty jsi se mnou.
1:14:33Tvá berla a tvoje palice mě potěšují. A vy víte z příběhu událostí obětování Štěpána, kdo byl ten, kdo na něho čekal. na druhé straně. Do tších rukou předal svoji duši. Štěpán vyznal do tvých rukou, pane Ježíši, odezdávám svého ducha. Takže, bratři a sestry, přemýšlejte.
1:15:04Přemýšlejte doma, přemýšlejte nad Zachariášem, jako člověkem, jako božním služebníkem a přemýšlejte nad jeho skonem a nad tím, jak vy sami dovedete být Pánu Bohu věrní.