Nedostatek a strach
Výraz bohatství je v přepisu na 4 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Genesis 3Genesis 12Matouš 101. Korintským 6Jakubův 4
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Proč se zabýváme tak důkladně Abrahámem? Tak proč o něm tolik přemýšlíme? Protože eh tam vidíme důležitý princip, že naše víra roste právě ve zkouškách. Kdyby nebyly zkoušky, tak by naše víra zůstala tak slabá a tak by nevydržela možná ani do konce. Je to opravdu princip, když
0:40nemáme žádné problémy, když všechno zvládáme, když se dobře vyznáváme v tom všem, v kterém žijeme, tak Pána Boha tolik ani nepotřebujeme. Eh, a proto Bůh nám i připravuje ve své milosti překážky a problémy. Ne, aby nás razil, ale abychom rostli. abychom si uvědomili, že ho opravdu potřebujeme.
1:11Když jsem uvěřil, tak eh já si vzpomínám, že když jsem měl vést první takovou domácí skupinku, že jsem byl úplně nervózný z toho. Já jsem si řekl, teď mám mluvit před lidmi, tak ale jenom malá skupinka, jo, ale já jsem byl úplně nervózný. Tolikrát jsem se modlil za to, aby pán to vědil, aby to bylo dobré a bylo to opravdu dobré.
1:40Tak podruhé jsem se už modlil trochu mí, tak a takhle to bylo dobré. No tak a po nějaké době jsem už myslel, že to umím, tak jsem se už moc ani nemodlil za to. A najednou tak přišel tam cizí člověk. Tak no, tak cizí člověk to není nepřítel, jo. Tak ale ten se celou dobu tak divně díval na mě, že jsem z toho byl úplně nervózní.
2:12A teď jsem začal tam na té skupince koktat. Já jsem v životě nekoktal nikdy. A teď když jsem tam začal kat, tak se všichni dívali na mě. Nejenom ten cizí, ale všichni, co je s ním. A to také nepomohlo a ta skupinka byla opravto strašná. Tak eh a pro mě to byla taková lekce, taková lekce, no. Když myslíš, že mě nepotřebuješ, tak eh tak já ti ukážu,
2:43aby sis to uvědomil. To by bylo tro s tím Petrem. A kdyby všichni jo, tě opustili. Já jsem úplně jiný. já zůstanu u tebe. A tak musel si uvědomit, že bez Pána ne nedělá nic jinak než ostatní. Horší je na tom. No a od doby tak se vždycky modlí a to je skoro 40 let zpátky, ale pořád to mám před očima a já vím, co se může stát. Jo, stojím před
3:11lidmi, jenom umím se usmívat a nevím, co říct. Tak to může být. A proto pokaždé říkám:„Pane Bože, prosím pomoc, pomož. Já tě potřebuji. Eh víte, když vidí ten někdy podíl cesty, nějaké stromky, které se tam právě sadily, tak vždycky mají nějaký kůl vedle sebe nějak tak čemu jsou přivázány.
3:41No proč? Protože zatím žili v nějakém ochranném prostředí, možná ve skleníku do konce, jo, kde nebyl ani vítr, ani dešť a kde zahradník ho zaléval nebo ty stromky zaléval vždycky včas, jo, tak všechno bylo v pohodě. A mi připadalo ten začátek mého křesťanského duchovnýho života. Takhle Bůh ode mě všechno opravdu eh držel
4:10zpět, co by bylo těžké. Já jsem se poobracený cítil, takže že jsem už v nebi. Tak v sboru. Tak to jsem řekl, no tak to musí být v nebi. Jenom dokonalí lidé kolem sebe, jo, všechno tak krásné, žádné problémy. Eh a to byl jak ten strom ve skleniku. Jo, jenomže to není reálný život. Po nějaké době takový strom, tak se přesadí ven, jo, tak eh a
4:43proto nemá kořeny, tak by první silný vítr by ho zlomil, jo, nebo vykoředli. Tak a proto tam musí být ten kůl, jo? Tak a teď najednou přijde déšť, přijede vítr, jo. Tak ale může držet tam toho, ale tak automaticky pustí kořeny hluboký do země a po nějaké době ani kultusí už být. Jo, ale to je proces. A to nejde
5:14bez větru, bez dešty, bez tak těžkých podmínek. To nejde. Nejde. To ve skleníku by nikdy nepustil kořeny tak hluboké. Nikdy. Tak a to je i v našem křesťanským životě. Bez zkoušek, bez pokušení, bez problémů, tak bychom kořeny nepustili do Pána Ježíše tak hluboké, jak potřebujeme. A to vidíme u toho Abrháma.
5:46Tak jak opravdu přes ty veškeré zkoušky rostl. Zatím jsme hlavně probrali jednu zkoušku a to bylo to, že staré zvyky, starří přátelé, starý kolektiv, do kterého spadl tam zpátky, když byl v Charanu a jeho otec se tam cítil dobře. On ho tam nějak držel a on tam zůstal tak dlouho, až potom umřel ten otec.
6:19A my jsme četli i Jakub 12 včera, kde je napsáno pokládajte, to tam asi teď nemám. Pokladejte za velikou radost, když upadnete do rozličných zkoušek. To píše, myslím, že ekomen. Tak a studiny má pokušený. Tak co teď? Zkoušky nebo pokušený? Je to to samé? Je to nějaký rozdíl? Tak my vždycky říkáme, no tak zkoušky jsou od Boha.
6:49Tak a pokušený od Satana. A já bych řekl, že to je i správné. Jo. Tak zkoušky od Boha je jsou k tomu, aby posilnili naši víru a pokušený je vždycky k tomu, abychom nevěřili, abychom spadli, abychom řešili. Tak to je pravda. Ten cíl zkoušky a cíl pokušený je úplně diametrálně odlišné.
7:19To je pravda. Ale když teď přichází těžkosti, tak my nemusíme přemýšlet, tak pane Bože, co to teď je? Je to teď zkouška od tebe nebo je to pokušený od Satana? Protože pokažte, když přichází zkouška, je v tom vždycky i pokušený, protože potom by to nebyla ani zkouška, kdyby v tom nebylo pokušený. My nemusíme přemýšlet, co to teď je. Je to teď
7:48zkouška, je to pokušení, je to od Boha, je to od Satana. Tak to přichází vždycky jako jeden celý balík. Tak celkově je to zkouška od Boha, ale je v tom i vždycky pokušený od Satana, který nám říká, jak se chovat v té zkoušce, jo? Jak reagovat teď v té zkoušce. To je to pokušení od Satana. Možná jenom takový krátký příklad. Když eh jste
8:19dejme tomu v Kauflandu, jo, tam nakoupíte něco, vrátíte 500, jo, paní pokladna vám vrátí na tisícovku, tak co to je? Je to zkouška? Je to pokušený nebo je to Boží požehnáný? Tak já doufám, že to bereme tak, že Boží požehnaný to není. Jo. Tak eh
8:51ale tak když člověk možná dokonce někdy tak přemýšlí, no tak to je potom pokušený. To je pokušený. Nech si to. Tak pán se stará. Tak včera jsi ztrátil 500 a teď Bůh ti to tak vrátí. Jo nebo já nevím, co tam myslíme. To je to je pokušený. To je pokušený. Já jsem jednou slyšel, že nějaký kazatel vstoupil do do autobusu, tak zaplatil tam, koupil si
9:16jízdenku, tak teď tam seděl. Eh, potom se díval na peněz, co se mu vrátil, takže a viděl, že tam byla dvacka navíc. Tak dvacka. No tak co dvacka? Teď ho tam nepůjdu tam vrátit vrackou nějak tak dvackou. A potom no tak to bych měl, ale teď nějak takhle. Nakonec tam šel a řekl řidiči, že se spletl, že mu dal o 20 Kč navíc. A on řekl:„Já jsem se nepletl. Já
9:44jsem včera byl u vás ve sboru, když jste kázal o upřímnosti, tak jsem to chtěl vyzkoušet. No tak to já myslím, že že ten kazatel tam seděl potom a děkoval Pánu, že tam to vrátil. Jo, tak to eh ale vždycky zkouška a pokušení, to to je jeden balek, jo. Nepřemýšlejme o tom, co to teď je, jo? Protože zkouška pokušený
10:15je třeba obstát. Cíl je stejný, jo, obstát. Obstat ve zkoušce, obstát v pokušení. Tak eh to je eh stejný cíl. No a teď budeme mluvit o dalších zkouškách. Abram je zaslíbený země, zemi. Tak tam by všechno mělo být teď možná pěkné, jo? Ale čteme teď eh 12. kapitolu od 10.
10:47do 20. verše. Pak v zemi nastal hlad. V zaslíbené zemi. Jo, nastal hlad. Ábrám se stoupil do Egypta, aby tam pobýval jako cizinec, protože hlad v zemi byl těživý. Když se přiblížil ke Egyptu, řekl své ženě Sáí: "Hhle, vím, že jsi žena krásného vzledu." Ona měla 66 v tom věku, jo, v té době krásného vzledu.
11:20Když ti Egypťané uvidí a řeknou: „To je jeho žena. Pak mě zabijí a tebe nechají naživu. Říkej, prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a aby kvůli tobě má duše zůstala naživo. Když přišel Abrhám do Egypta, Egyptiťané uviděli tu ženu, jak velice je krásná. Když ji spatřila faraonova knížata, chválili chválila ji a fara eh u
11:52faraona. Žena byla vzata do palace faraona, který Abrhámovi kvůli ní prokázal dobro. Dostal brav, skot a osly, otroky a otrokině, oslice a velblourdy. Faraona a jeho dům však hospodin zasáhl velkými ranami pro Sáraj, ženu Árámovu. Faraz si zavolal Abrama a řekl: „Cos mi to provedl? Proč jsi mi neoznámil, že je to tvá žena?
12:22Proč jsi řekl, je to má sestra? Takže takže jsem jí si ji vzal za ženu. Nuže, zde je tvá žena? Vezmi si ji aj ty. A farao on jim dal příkaz svým mužům a poslali pryč jej a i jeho ženu se vším, co měl. Tak Abrahám je, teď vidíme aspoň dvě takové další zkoušky, tak nejdřív možná nedostatek. nedostatek
12:53v životě s Pánem Ježíšem nebo tady s Bohem. Jo, tak poslouchal, dělal to, co měl dělat, opustil své bydliště nakonec i otce. Tak eh a teď je v zaslíbené země a najednou eh nedostatek. A teď přemýšlí, co teď? No, musíme někam pryč, kde to vypadá líp. Utíkat do Egypty.
13:31No, bylo to dobré do Egypta, ne? Určitě to nebyl dobrý nápad. Bůh mu řekl, kdo má být. Tak eh a nakonec se tam dostal. I to už nebylo tak lehké, aby se tam dostal. Teď tam byl, nevím jak dlouho, rok, dva. Jo. A nedostatek. A možná, že to tak prožívám někdy ve svém křesťanském životě s Kristem. Tolikrát jsem to už slyšel, že mi to
13:54někdo řekl, já jsem si ten život s Bohem jinak představil. Já jsem nepočítal s tím, že budou takové problémy, které bych jinak ani možná neměl. Jo, tak někdy to tak slyšíme, ale jak říkám, ty problémy o pravdu skutečně potřebujeme. Tak utíkal do Egypta a to nebyl dobrý nápad, protože byl povolán do Kanaánu. Izajáš formuluje ten obecný princip.
14:23Izajáš 366. Hle, spoléháš na tu zlomen tři novou hůl na Egypt, o kterého když se člověk obše, proníkne do jeho ruky a probodne ji. No a to Ábrám teď opravdu skutečně prožívá. Tak kdo ještě utíkal eh před hladem někam pryč? Ilimileich. Já a nevím, jestli to je Ilimileich
14:53česky teď přesně. manželka Noemy. Jo. Eh, tak eh a zemřel také tam a synové zemřeli. Jo. Tak eh, já teď z toho nechci dělat úplně obecný princip, jo. Tak že bych řekl, eh, utíkat je vždycky špatně. Útěk je špatný. Nechci to říct úplně jako eh princip, protože někdy to je
15:24správně. Někdy dokonce byl správně utíkat do Egypta. Jo. Tak přímo Marie a Josef nebo Josef dostal příkaz utéct do Egypta a tím pádem to bylo úplně správné. Ale tady ten příkaz nebyl. Tady mu bylo řečeno, kde má být. A on tak odešel. A já bych možná jako princip bych to
15:54řekl možná takhle, když je těžkosti, tak a přemýšlíme o tom, jestli neutýkáme, jo, jestli se nestěhujeme, jestli nejdeme pryč z toho, tak musíme to probrat s Bohem. A musíme mít svoj nebo Boží ano k tomu. Teď aby mi nikdo ne rozuměl špatně. Já neříkám, že každý Ukrajinec, který je v
16:24Česku nebo v Německu nebo někdy, tak utíkal před problémy a že by měl jít zpátky. Nebo jak jsme včera mysleli, slyšeli, jo, tak já mčí bratři, když utíkali, jo, tak předladem, že to je špatné, to vůbec nechci říct. Ale já říkám, myšlenka na útěk by neměl být první myšlenka, když je problém. První myšlenka je opravdu eh vydržet.
16:51A když je to něco, kde možná to ani nejde, nebo kde je ohrožený život nebo cokoliv, tak potom musíme to Bohu předložit. A v modlitbě opravdu to probrat s Bohem. A když máme své ano, tak můžeme jít. Tak ale lidé dnes utíkaj. Nejenom teď myslím, že opravdu skutečně z jedné země do druhé země, ale utíká je z všeho, jakmile je problém. Utíká z
17:21manželství, když je problém, utíkají z práce, ze sboru. Jo, tak eh někdy dokonce ze života. Já jsem možná už teď za svůj život zažil skoro bych řekl 10 sebevražd křesťanů a to je útěk. To je takov útěk. Tak první myšlenka určitě by neměla být
17:52útěk, ale vydržet. Je jedna nebo takhle Jakub 4:7. Tam je dokonce napsáno, že nemáme ani utíkat před Satanem. Tam je napsán: "Podejte se tedy Bohu, postavte se proti diáblu a uteče od vás." Jakub 4:7. Tak dokonce před Satanem ani nemáme utéct, ale že se máme, jak je napsáno, postavte se proti
18:24diáblu a on uteče. Ne mít před ním, ale on. Tak ale je jedna věc, kter jasně říká: "Utýkejte." Co to je? >> Smilstvo. Utíkejte před smiltstvem. První Korintským 6:18. Utíkejte. Oprav to pryč. pryč z toho pokušení, pryč z té zkoušky, když hrozí smilstvo, cizoložství, něco
18:54takové pryč, tak daleko, jak to jende a to vidíme u Jzefa a to je dobré, ale jinak tak to neby mělo být první myšlenka. A zajímavé je, že to co vidíme u Abrama, tak to potom vidíme i u Izáaka. On také utekl, když byl hlad. První jenom krátce Mojžíš 26:1. Pak nastal v zemi hlad jiný než ten
19:24první hlad, který byl za dnů Abrahámových. A Izak šel k pelištějskému králi, aby Milekovi do Geradu. Tehty se mu ukázal hospodin a řekl:„Nesestupuj do Egypta. Přebývej v zemi, kterou ti určím. pobývej v této zemi jako cizinec. Budu s tebou požehnátý. Tak vždycky máme utíkat k němu, k Bohu. Tak i v modlitbě, ale jinak ve zkoušce,
19:56v pokušení neměla by být první myšlenka honem pryč. Tak eh ale prosit Pána, abychom dostali dostatek síly. Dobře. Abram v té druhé zkoušce teď neobstál a určitě to není lehké. Hlad. Já to ani neznám. Možná většina z nás to vůbec ani nezná. Tak skutečný hlad. Eh, ale tady vidíme, že to přesto bylo
20:30špatné rozhodnutý. No, tak teď utíkal do Egypta a na cestě najedno přijede další zkouška, protože najedno dostane strach, najedno přemýšlí, tak já mám takovou krásnou manželku. Tak až tam budeme v Egyptě, když si to všemno, oni mě zabijou, tak aby faraon si mohl potom vzít
21:00Sarají. A teď přemýšlí o tom. Ještě vůbec žádný problém není za tím. Jo, tak ale už to vidí. A to je v novém zákoně je o tom napsano, že to jsou starosty, když se zabýváme potenciálním problémem, který ještě ani nenastal, jo, ale my zavřem oči, přemýšlíme, jak něco může dopadnout. A to je to jsou starosty. To není řešení
21:29problémů. Žádný problém za tím nebyl. Jo, tak to jsou starosty. A teď přemýšlí eh a přijde i na řešený. přijde na řešení a říká tak 13. verš. Říkej prosím, že jsi má sestra, aby se mi díky tobě vedlo dobře a aby kvůli tobě má duše zůstávala zůstala naživu. Kvůli tobě. No tak to zní dobře. Jo. Já teď my teď
22:01budeme lhát, podvádět, řešit, ale ten hřích udělám jenom kvůli tobě. Ne, tak to ne. Nikdo jiný nemusí kvůli nám řešit. Ani my nemusíme řešit kvůli někomu jinému. Hřích je špatný. Lež je špatná. Tak eh ale lhal ze strachu místo aby se spoléhal na Boha. Kdyby to bral úplně už vážně, co Bůh slíbil, tak by
22:31řekl:„Nemůže se to stát. Nemůže se to stát. Jo, tak Bůh mi zaslíbil potomky, dokonce velký národ. No, k tomu musím žít. Tak nemůže se to ani stát. On se nezabýval zaslíbený, ale opravdu starostný. Na špatné cestě přicházejí špatné myšlenky. A tak to měl špatné myšlenky a teď to
23:01řešil. Tak tam řešil nedostatek jídla. Umřeme hladem. No a teď řeší nebezpečí, že ho také zabijou. A teď musím říct Fedově, jo, tak že to nebyla taková plná lež, že to jenom byla polopravda v uvozovkách, protože Genesis 12 je
23:31napsáno: "Opravdu je i mou sestrou, je dcerou mého otce, avšak není dcerou mé matky a stala se moženou." Polravda. Tak polupravda je tak co to je? Je to lež nebo je to polovičná pravda? >> Pololež. Polopravda je celá lež. Jo. Tak eh víte, jak se jak zní deváte
24:04přikázaný? >> Ano. Nevydáváš křivě svědectví. Tam není ani napsáno, že nelžeš, jak to je v některých překladech. Jo, on by mohl říct, já jsem nelhal. Jo, tak no. Tak ale vydal úplně křivé svědectví. Úplně křivé svědectví. A víte, že s tím tak máme někdy problém, že formulujeme věci tak,
24:34aby nebyli lžem, jo, li, ale aby ten druhý měl špatný pohled na to, aby aby dělal špatné závěry k tomu. A tohle je porušený devátého přikázání. Ale máme máme čisté svědomí, protože jsme nelhali. A víte, to máte, když děláte manželské poradenství,
25:04to máte pokažte. Mluvíte s jednou osobou a ta osoba nelže. Jo, jenom neříká druhou polovinu pravdy. Jo, říká všechno ze svého úhlu pohledu a všechno je nějak pravdivé, ale trochu zapomíná na věci. A teď mluvíte s druhou stranou, jo, tak ani nepoznáte, že mluví o stejném manželství, jo. Tak já jsem jednou mluvil s jednou ženou a ona mi popsala
25:36teď, co ten manžel všechno dělá, jak je strašný a a co všechno. Tak jsem myslel, to musí být oprav to nejhorší manžel. Jo, to bylo úplně na začátku, když jsem trochu tím začal. Jo, teď jsem mluvil s ním a on se ptal po nějaké době, když jsem řekl, tvoje manželka řekla to a to a to a potom řekl„ A řekla i, že mě kouše
26:04a potom to to je skutečnost. Jo, to potom to teda takhle a ukaz mi ukázal mi všude jizví, všude jizví tak na na rukách a řekl:„No, to všude mě kousla, ne? Na na tu maličkost zapomněla. to neřekla. Tak eh víte, tak eh to je křivé svědectví. Nelžeme, ale podáme ty věci tak, aby ten druhý si udělal úplně špatný závěr. Já
26:33nevím, jestli jste slyšeli už někdy ten příběh o kapitánovi a komidelníkovi, tak že na těch velkých loděch, tak tam je lodní knížka, kde se zapisují věci, které se stávají během dne a ten komidelník jeden večer se opil. Tak nikdy se neopil, jo, ale teď ten jeden večer, ten kapitán se tak zlobil, že napsal do té lodní knížky komidelník
27:03byl opilý. A on věděl, že teď to tam je napsáno, lidi to budou číst a že to je špatné. Tak šel za tím kapitánem a řekl: „Tak vymažte to tam. To se jednou stálo. Vymažte to. Ne, to zůstane tam. To se stalo. Tak ať lidé to věří. No a další den, protože teď teď se zlobil ten komidelník. tak napsal do té knížky, dnes od rána až do večera kapitán byl celý
27:32den střílivý. No, ten kapitán nikdy nepij alkohol, jo, ale když to někdo čte, dnes kapitán od rána do večera celý den byl střízlivý. No tak co si myslí o tom? Jo, to byl výjimka. To byl výjimečný. Jo, kapitán byl celý den střízlivý, protože každý jiný den je opilý. A to je to je tam člověk lže pravdou,
28:04protože to bylo pravda. Jo, tak to měl mít mohl mít čisté svědomí, ale byl to vydávány špatného svědectví, pravdou. A musíme trochu to hlídat. Jo, když mluvíme o někom, je to opravdu správné, čisté svědectví o tom člověku, nebo je to křivé svědectví. No tady Árám v každém případě vydal křivé svědectví o
28:34manželce a vedlo to opravdu tak k tomu, že ten faraon si vzal eh tak Sarají a nevíme přesně, jestli s ní opravdu tak spál. Tak nevíme. Eh, spíš možná ne, protože myslím, že Bůh to chránil, jo, že včas mu dal eh vědět, že to je manželka eh Abrama.
29:04Ale možná krátce, abych mluvil o tom strachu, protože když bojujete někdy se strachem, to je opravdu takový hodně hodně silný pocit někdy, který může člověka silně ovlivnit a může silně ovlivnit i naše rozhodnutí. Tak strach má obrovský potenciál ovládnout náš život. A to tady vidíme u
29:34Abrahama, jo? Tak pořád myslel, já nevím, jak dlouho ta cesta trvala, jo. Tak eh a pořád se tím zabýval a přemýšlel, co se může stát. A měl takový strach z toho, že potom s tím i přišel. Tak eh, od který mají lidé strach? od prvního hříchu. Jo, tak Genesis 3:10, tam Adam říká: "Uuslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se, protože jsem
30:05nahý, ukryl jsem se." Oni se báli Boha kvůli hříchu a tohle je dobrý strach. To je dobrý strach, když se někdo bojí Boha kvůli svým hříchům, tak to je skutečné skutečně dobrý. Tak eh ale není to vždycky takhle, že hřích vede ke strachu.
30:35Častokrát to je opačný, že strach vede ke hříchu a tady to vidíme u Abrhama. Tak když máme strach z hříchu nebo z toho, že jsme řešili, tak máme aspoň kam se obrátit. Tak to není to nejhorší. To je dobré, to můžeme vyřešit ten strach. Ale když to je jiný strach, který nás vede do hříchu, tak to je potom eh špatné. Tak a Matouš 10:28
31:07tam je to pravidlo, tam je napsáno a nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. Tak to musel tehy slyšet Abram. No, ještě to nebylo napsáno. Jo, tak ale tohle by potřeboval slyšet. A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou. A oni dokonce ani nemohli zabít to tělo, protože Bůh s ním ještě měl plány. Raději se bojte toho, kdo může i
31:36duši i tělo zahubit v geně. Tak eh a já nevím, jestli si uvědomujeme ve svém životě strach, že se bojíme. Čeho se křesťany bojí. častokrát odmítnutý odmítnutý a proto tolik ani nechtěj evangelizovat někomu žít s evangelium protože to bereme tak když někdo to
32:07nechce slyšet a říká možná přímo tak dej mi pokoj s tím tak to je bereme jako osobní odmítnutý a radši to to nechceme tak nemluvím nebo strach z názoru lidí Strach z reakce lidí kolem nás. Strach ze samoty. Pořád jsem sama. Jsem sám se stáží, se selhání, z hříchu. Strach se
32:38zodpovědnosti, strach se služby. Já to neumím, to nemůžu, to neumím. Ne, to ne. Strach z selhání. Tak jo, už jsme trochu o tom mluvili. Ztráta zaměstnání nemoci. Jo, strach. Strach je může být tak silný faktor v našem životě, že převezme opravdu tu kontrolu nad naším životem a vede nás. Strach může být přímo naším pánem,
33:10kterej nám říká, jak máme žít, jak se máme rozhodovat, na co se máme dívat. Tak a já věřím, že u Abraháma to v té chvíli tak bylo. Byl opravdu tak ovlivněn. Nejenom ovlivněn, tak ale více veden strachem. Tak eh a to není dobré. Strach z písemek, strach z maturity, že někdo č něký nespí přijímacích zkoušek, já nevím, ze
33:38studia. Eh a někdy možná z věcí, kterých se někdo jiný vůbec nebojí, jo, a nerozumí tomu vůbec. A je jsou různé intenzity. Možná obava, to je možná to nejmenší, jo, nějaká obava, že to může dopadnout jinak, než si přeju. Potom úzkost. Úzkost to už je potom strach, kde ta
34:08příčina není ani tak jasná. Člověk prožívá úzkost. Ani to nemůže úplně přesně definovat, z čeho to je. Potom hrůza a dě, jak to tak říkáme, to je silný strach, ale i fobie, jo, tak chodoba přímo to je někdo má strach z někoho, z něčeho. Nemůže to ani potlačit, z pavoukku, z výšky. Tak jednou jsme byli v Horách tam a tam byl
34:37manželský pá a ta žena ležela na zemi a plakala, tak jsme se tam zastavili a tak a my jsme řekli, co jí je, můžeme pomoct. No, ona má strach, zvyšek fobii. Eh, a chcem ř a to jste nevěděli nebo to tak a ona jo, to jsme věděli, ale my jsme mysleli, že to musí tak překonat. Jo, takže ale to bylo, ona tam ležela na zemi, jo. Ani to nebylo nějak takhle,
35:07jo, že tam byly propasty všude, ale ale z výšky, jo. Tak a teď to to bylo tak těžké, jo, jí přesvědčit, aby aby povstala. My jsme řekliza zavře to oči, jo, my vás vedeme teď tady a nakonec jsme ji dostali dolů. Tak to je fobie, obrovský strach. A to se nedá jenom takhle překonat, jo, ale eh věřím, že s Bohem to opravdu to jde. A panika,
35:36to je potom možná ještě víc, protože strach je strašně nakažlivé. Když máte mezi sebou jednoho, tak nebo jednu jo, která rozšíří strach, potom se bojí všichni. To je to, co jak jsem včera už řekl eh o těch 12 zvědů zvědech, jo. Tak když těch 10 mluvilo, to to nemáme šance, jo. Potom celý lid se strachoval. Celý lid. Jo. Tak eh a
36:07když víte, když měli Izraelci potom dobitt zaslíbenou zemi, tady to Abramovi byli jenom zaslíbený, ale ještě to nedostal. Jo, tak teprve pod Jozeem to do zemi. Tak a první město, co porazili, byl co? >> Jericho. A víte tu taktiku, divnou taktiku, jo, tam obcházet tam, jo, kolem města.
36:38A co tam bylo řečeno, to asi teď nemám přímo to ten verš, ale tak co Jozef řekl? Zakázal jim mluvit. Nesměli mluvit ani slovo. Proč ne? No, aby se nerozšiřil strach. Protože co by si řekli? Rozumíš ty tomu, co tady děláme? Sedmkrát kolem celého města. Kdybychom teď ještě měli bojovat, já už vůbec nemůžu. A tak blízko té zd. Kdyby
37:09spadli, ty by spadli přímo na nás. Tak jediný věc, jediná věc potom zákaz mluvení, jo, vůbec ani slovo. A nemluvili a potom bojovali. A nebuďme ti, kteří šíří všude strach. A někdy možná máme také tendenci. Já já se vám přiznám, že mám takovou tendenci, jo? Tak jsem nějak trochu takovej strašpitel, jo? Takže přemýšlím o tom,
37:38co se všechno může stát, jo? V čem naše děty vyrostou, nebo teď už vnoučata, jo? jak to bude s tím školstvím a to genderovou ideologií a co z toho všeho bude. Jo. Eh, člověk se může strachovat a teď ještě mluví o tom, jo, ale já jsem slyšel ještě něco horšího a umělá inteligence, jo. Tak a a to eh ne, my potřebujeme lidi, kteří povzbuzují,
38:05ale my máme silnýho velkého Boha, kterej nám dá zaslíbený. Na co se můžeme spolehnout? Pojďme spolu a spolehneme se na to, že pán to povede. Nestrachujme se takhle. A eh no tak ten verš dokonce tam mám Jozua. Ale to je jedno. Tak eh ale to je skutečně tak důležité. Nestrachovat se. Nevím jestli bojujete se strachem.
38:35s tím, že někdy sedíte doma a jenom přemýšlíte o tom, jak je všechno těžké, co se všechno může stát, jo. Tak a z toho potom člověk má depresi. Proč se nemáme bát? Jenom krátce tak jo, protože všude je napsáno neboj se. To je ten příkaz, kterej se nejvíc opakuje v celé Bibli. Někdo to počítal 365 krát. Jo, ne na každý den jeden, ale 365 krát
39:06pro každý den. Tak eh neboj se. A většinou tam je i napsáno plačné, protože já jsem s tebou. To je opravdu výraz víry. To je důsledek víry, když člověk se nebojí, když dokáže žít. Pane, ty to máš pod kontrolou. Já vidím tu genderovou ideologii. Já vidím, jak se šíří tohle a tohle. Já vidím politiku. Jo, já vidím, kam to směřuje,
39:39ale ty to máš pod kontrolou. Já budu přesto v klidu. Tak eh, protože neboj se je nejvíc opakovaný příkaz. Ohromuje nás to. Ohomuje nás to a vede nás to k nelogickým a nedobrým rozhodnutím. Člověk potom přemýšlí o tom. Musím tam říct celou pravdu. Když tam řeknu pravdu, tak mi daj vypověď nebo já nevím, tak cokoliv. Jo, člověk si to už
40:11všechno představuje. Vede to k nelogickým a nedobrým rozhodnutím. A trpíme zbytečně trpíme, protože když někdo se strachuje a pořád se obava, jo, to je trápený. To je trápený tak zbytečně. A jsme příliš moc zaměřen na sebe. Příliš moc zaměřen na tebe.
40:41Pořád přemýšlíme o sobě, o tom, co se mi může stát. A lidem kolem nás jsou zasažený. Tak možná Sáj vůbec na to nemyslel, ale teď když on to tak řekl, no, tak potom s tím souhlasila a tak vstoupila do toho. Eh, možná, že vůbec o tom nepřemýšlela, nevíme přesně, ale v každém případě je strach něco, co
41:13nás může może může vést. Tak a opak strachu můžeme říct je odvaha. Ale pro křesťana bych to ještě řekl jinak. Opak strachu je důvěra. Tak a ne odvaha úplně i když možná i odvaha, ale taková odvaha, která vyplývá z důvěry. Já důvěřuji Bohu. On mi slíbil, že budu mít hodně potomků, co mi může oddělat. Tak odvaha
41:47chovat se správně a důvěřovat. Tak eh teď možná to přeskočím trochu, co tam ještě mám k tomu strachu. Tak eh ale jenom to ještě nedávejte strachu prostor ve vašem životě, ale dávejte Bohu ten prostor a důvěře. Tak všechno záleží na tom, jak silně dokážeme důvěřovat Hospodinu s tím, co
42:19nám slíbil, co máme před očima, to, co se může stát nebo Boží zaslíbený. Kdyby Abrahám měl před očima Boží zaslíbený. Nebojte se, já za chvíli budu mluvit i dopřou o Abrahámovi, jo, ale teď ještě takhle dvakrát eh v čem opravdu selhal. A já jsem tak rád, že Bůh neřekl, tak dobře, tak ber někoho jiného. Teď dokonce jede do Egypta.
42:47Teď dokonce říká, že to je jeho manželka. On prodal manželku. V podstatě ji prodal za velblou a co všechno tam dostal. Tak eh to já nevím, jak cára to musela nést, jak to pro ní muselo být. Jo. Tak jak to teď dopadlo? Opravdu to dopadlo takhle, že fara si ji vzal za ženu a Abrhámovi dal spoustu peněz a on to rád přijal.
43:17Nezasloužené bohatství. To je to je opravdu ta další zkouška, jo? Někdo vám zaplatí za něco, jo, co vůbec není vaše zasluha, jo. Nezasloužené bohatství. My to vidíme potom, že bude stejná zkouška znovu nabytka nezaslouženého bohatství a on to už nebere. Potom to uvidíme, jak Rost ve stejných
43:47oblastech, ale tady to všechno přijme. Jo a tady máš ještě tohle a tohle. E a on děkuji, děkuji a všechno, všechno to vzal. A víte v čem je nebezpečí, že dokonce někdy potom člověk si to vyloží takhle, že to je Boží požehnání. Tak to bylo asi správné rozhodnutí, protože podívejte se, co z toho teď vyplývá. Jo, Bůh se přiznal k tomu. Jo,
44:17Bůh dává teď tu odměnu. Bože, děkuji a to všechno běhlo z tvých rukou, ne? jestli něco je správné nebo špatné, se nerozhoduje podle toho, jak něco dopadne, ale jenom podle písma, podle toho, co je řečeno, co Bůh mluvil. Jenom na tom můžeme poznat, jestli něco je správné nebo ne. Ne na tom, jak to dopadne. To to nejde. Potom bychom museli říct v těch
44:47těžkostech, co jsem provedl. Jo, tak asi jsem to špatně dělal, ne? To určitě ne. Tak teď eh čteme dál 17 až 20 nebo to jsme četli, ale ještě to čtu znovu. Faraóna a jeho dům však Hospodin zasáhl velkými velikými ranami pro Sáru Sáraji, ženu Árámovu. Faraó si zavolal Árama a řekl: „Cos mi to provedl? Proč jsi mi neoznámil, že je to
45:14tvá žena? Proč jsi řekl, je to má sestra? Takže jsem si ji vzal za ženu. Nuže zde je tváženo. Vezmí si ji aj ty. A faraón jm dal příkaz svým mužům a poslali pryč jej i jeho ženu se vším, co měl. Ten faraón se choval mnohem líp než Abrahám. Ani mu nevzal zpět to bohatství, všechno mu nechá. Jo, tak pokádá toho věřícího,
45:46nevěříci, který pokádá to špatné chovány toho věřícího. No, to je ostuda. To je ostuda. Tak si vzpomínám ještě, jak mi jednou řekl majitel firmy, takže musel propustit čtyři lidi. Tak a já jsem jednoho z těch čtyř znal. To byl člověk z našeho sboru a on řekl:„Já jsem musel ty čtyři propustit. Eh, a je mi opravdu líto těch tří, protože ty jsou tak
46:17dobři. Eh, a tím čtvrtem mysl toho našeho sboru. Tak eh a mi to bylo líto. Jak takhle takové docela špatné svědectví, jo. Tak tam eh tak od toho tak to nevadí, jo, že on už není. No, ale to je ostuda, když nevěřící člověk musí pokádat naše špatné chování. My častokrát tak říkáme. No tak ty nevěříci, ty jsou všichni takoví, oni
46:47lžou, oni podvádějí. Víte, že to není úplně pravda. Ne každý nevěřící je automaticky větší hříšník než my. Dokonce někteří vedou takový život, že můžeme si vzít v některých oblastech příklad z toho. A ten faraon se tady choval opravdu úplně jinak než Abram. Jo, tak nevíme, jak to poznal, ale v každém případě tak všechno mu
47:16nechal eh a poslal ho pryč. Tak eh já teď možná už to ukončím, tak eh jenom krátce ještě verš 19 a 20, kde je ještě popsán trochu, tak eh co Abram všechno ztrátil tým. Tak teď odešel, jo, měl spoustu služebníků,
47:46jo, měl tam Sara svou ženu a myslím, že o všech ztratil úctu a respekt, pověst. Já nevím, jak to v tom manželství pokračovalo, jo, tak eh já nevím, jak se musí žena cítit, jo, když je prodán. Jinak se to nedá říct, jo? Tak všechno, co teď tam měli, měli z toho, že tak Sanaj prodal. Jo, tak to neprospělo v manželství. To
48:19je úplně jasné. Jo, tak on musel tam jít zpátky tu cestu, jo, kterou vůbec neměli jít, jo. A pořád se dívat na to, jak dopadl. Sice měl teď obrovské bohatství. Jo, tak ale ztratil důvěru manželky povést pověst u těch lidí, tak měli ho za lháře a z babělce. Tak eh
48:51a to není dobré. Tak abych to krátce srdnul, tak ta první zkouška, kterou jsme měli, tak to byli ty starí přátelé, starší, starý kolektiv, jo, starý způsob života, ty staré zvyky a on obstály. Tak druhá velká zkouška byl nedostatek. Nedostatek. Ten nedostatek v našem životě může vypadat úplně jinak. nedostatek přijetí, jo, nebo partnerství
49:22nebo cokoliv, jo, může vypadat jinak, ale to takhle může být velká zkouška, tak osobně vnímání nedostatek v našem křesťanském životě. Oni všichni mají, ale já neostatek. Tady to byl hlad. A potom ta třetí velká zkouška byl byl opravdu eh tak strach. >> Hm. >> Strach. A člověk se tím nechal úplně ovládnout.
49:53Abram, tak zkusme takové zkoušky mít před sebou, protože ty přicházejí, všichni stejné zkoušky přicházejí. Jo, tak nedostatek, strach, potom dokonce možná nabídka nezaslouženého bohatství. Jo, tak a to je takov důvěra říct, ne, to ne, to nechci. To si nechte, to nechci. A potom pokušený,
50:24nechci říct lhát, ale vydat křivé svědectví. Jo, vydat křivé svědectví, nezůstat u celé pravdy. Je vždycky lepší zůstat u pravdy, i když možná někdo je těžký, ale je to vždycky těžký. Tak nebojte se, příště už budeme mluvit i o tom, co se Abram za tím naučil, protože on dělá správné závěry z toho.
50:55On to reflektuje, tak a potom dělá z toho dobré závěry. Ale teď udělám nejdřív přestávku a kdo chce kafe, musí přes dešť. Asi tak.