Druhý PŘÍCHOD
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:03Milí přátelé, bratři a sestry, to, co jsme teď dospívali, budeme i dnes kázat a budeme přemýšlet a budeme, věřím, plný vděčnosti v našich srdcích z toho, co se stalo před těmi 2000 lety. A my jsme to vyjadřovali i v této písni. Víte o tom, že je dneska velmi, velmi slavnostní den?
0:35Jste slavnostně naladěni? Eh, dnešním dnem se stalo to, že existujeme jako církev, jako sbor, že můžeme být eh včleněni, implantování do těla Kristova. A mým přáním je, abysme eh já bych se pokusil toho dnešního dne ve vašich srdcích a vašich myslích vzít zpátky, i
1:07když jsme tam nebyli, ale zpět do té doby, kdy se odehrály velmi významné věci v životech několika málo učedníků, ale potom v životech mnohých dalších lidí. A je to velmi nutné a důležité o tom mluvit, protože to má přímý a jasný dopad na každého z nás.
1:39Takže já bych vás poprosil, abysme abysme povstali a já přečtu přečtu dva oddíly z Božího slova, které nás uvedou do té doby a potom ještě vás poprosím, abysme zůstali stát a sklonili své hlavy. Já vyprosím ještě Boží požehnání i pro to dnešní kázané Boží slovo. Takže najděme si kde jinde než ve skutcích apoštolských první kapitolu.
2:07Takže první kapitolu skutků apoštolských a budeme číst těch prvních 11 veršů a potom eh já se pomodlím a potom ještě můžeme zůstat stát a já přečtu ještě jeden kratší oddíl a ten bude z druhé kapitoly a tam budu číst eh těch prvních 13 veršů. Takže první kapitola, Skutky apoštolských, prvních 11 veršů. Čteme
2:36toto slovo ve jménu Páně. První zprávu o Teofile jsem napsal o všem, co Ježíš začal činit a učit až do dne, kdy byl vzadzhůru. Až až do dne, kdy byl vzat vzhůru, skrze když skrze Ducha svatého dal příkazy apoštolům, které si vyvolil. Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije.
3:07Po 40 dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království. A když s nimi jedl, nařídil jim, aby se nevzdalovali z Jeruzaléma, ale očekávali od svou zaslíbení, které jste slyšeli ode mne, neboť Jan křtil vodou. Vy však po mne mnohých těchto dnech budete pokřtěni v Duchu svatém.
3:41Když se tedy sešli, tázali se ho: "Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?" Řekl jim: "Nepřísluší vám poznat časy a doby, které otec uložil ve své vlastní pravomoci. Ale přijmete moc Ducha svatého, který na vás přijde a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, samařsku a až na nejzažší konec země.
4:12Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Když se upřeně dívali do nebe, jak odchází, hele, stáli vedle nich dva muži v bílých šatech a řekli: "Muži galilejští, co tu stojíte a hledíte do nebe?" Tento Ježíš, který byl od vás vzat
4:43vzhůru do nebe, přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet do nebe. Nebeský Otče, děkujeme ti za za to, že jsi naplnil všechno, co jsi zaslíbil dávno, dříve, než se tyto události staly. Děkujeme ti za to, že jsi splnil svůj slib, který jsi dal už praotcům a poslal jsi Mesiáše, toho vyvoleného
5:16svého syna a ten naplnil vše, co se mělo stát. Děkujeme ti za to, že jsi ho vzal zpátky k sobě a že tam bude až do té doby, než se znovu viditelně vrátí na tento svět. Proto, aby vzal [odkašlání] ty, kteří jsou jeho a potom, aby i tento svět spravedlivým soudem soudil.
5:46Nebeský Otče, děkujeme ti za to, že přesto, že jsme nebyli očitými svědky těchto událostí, přesto se můžeme s nimi v plnosti ztotožňovat skrze víru, kterou jsi nám dal do našich srdcí. Děkujeme ti za to, že jsme mohli uvěřit, že jsme mohli pochopit a uvidět. A tak tě prosím, aby toto svědectví tvého slova, tvého svatého ducha bylo v našich životech
6:19trvale zapečetěno a aby skrze ně jsme mohli být svědectvím v tomto světě, v kterém jsi nás zatím ponechal. Amen. Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr a naplnil celý dům, kde
6:52seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly a na každém z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jakým Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě pobývali Židé zbožní muži ze všech národů, které jsou pod nebem. A když se ozval ten zvuk, sešlo se mnoho
7:24lidí a byli zmatení, protože každý z nich je slyšel mluvit svojí vlastní řečí. Všichni byli ohromeni a udiveně říkali: "Hele, což to nejsou všichni ti, kteří mluví galilejci? Jak to, že každý z nás slyší svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili? Pártové, médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska, Kapadokie, Pontu a
7:51Asie, Friggie a Pamfílie, Egypta, oblasti Libie, Kyrény a návštěvníci z Říma, Židé i proselité, Kreéťané a Arabové, všichni, všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky veliké věci Boží. Všichni z toho byli ohromeni a zmateni a jeden druhému říkali, co to má znamenat. Ale jiní se posmívali a říkali, jsou opilí.
8:23Tolik z Božího slova. Můžeme se posadit. od doby, kdy eh uplynuly Velikonoce, ty Velikonoce s tím opravdu velkým
8:54velkým v, to znamená Velikonoce, kdy byl obětován Opravdu ten pravý beránek už ne už ne jenom nějaký symbol, už ne jenom nějakej obraz, ale opravdu ten pravý Boží beránek, sám pán Ježíš Kristus. Tak od této chvíle po svém zmrtvýchvstání uběhlo 40 dní, kdy se
9:25tento vzkříšený Mesiáš Ježíš Kristus různě a eh v takových různých asi časových intervalech e zjevoval svým učedníkům ze začátku proto, aby pochopili, že opravdu žije, aby je přesvědčil o tom, že je živý, že není duch, že má maso a
9:56kosti, že jí a pije, že má viditelné stopy na svém těle po svém mučení, ale potom se jim dával poznávat a ukazovat proto, aby je vyučoval. Nevím, jestli jste si to někdy představili, ale to musel být asi zvláštní a skvělý čas. Měsíc a týden
10:31učedníci pravděpodobně úplně tak nějak nevěděli, kdy se Pán Ježíš objeví, protože čteme těch několika málo zmínek. Je tak, že prostě ho nečekali, byli shromážděni a najednou byl tam. A takovýmhle způsobem těch 40 dní pán Ježíš s nimi pracoval, vyučoval je a eh četli jsme, že udělal jednu velmi zvláštní věc. Ještě dřív, než bylo
10:55seslání Ducha svatého, o kterém jsme četli v tom druhém oddíle, tak pán Ježíš učinil to, že jim otevřel mysl, aby porozuměli písmům. A to muselo být něco úžasného, protože učedníci dostali zvláštní schopnost a na základě samozřejmě jen a především písem Starého zákona a Tóry, tak
11:29pochopili, jejich mysl byla otevřená a pochopili celý ten význam Mesiáše. a předpovědi Krista eh z těch všech spisů, které Židé do té do té doby měli ve svých rukou a zažili něco z toho, co zažili, když šli ti dva do Emaus a pán Ježíš jim tam eh vysvětloval na základě starozákonních písem, co všecko o něm bylo napsáno, o
11:58tom, že musel trpět a jak to muselo dopadnout a že to všecko je přesně tak, jak to má být. Tak v tuhletu chvíli pán Ježíš Kristus nejenom, že jim to vysvětluje, ale otevírá jim mysl, aby ti, kteří byli s ním shromážděni, tak aby to opravdu plně pochopili. A muselo se to tak stát, protože to byli ti první, kteří potom hláseli evangelium
12:25a Boží slovo svému národu. Těm, kteří měli písma, těm, kteří měli proroky, kterými se oháněli, které studovali, kvůli kterým se rádi hádali, dohadovali, přetahovali. Tak právě na základě všechto těchto písem učedníci museli být vyzbrojeni zvláštní mocí k tomu, aby na základě všech těchto věcí dokázali těm svým
12:53spolubratrům, spolu, spolu sousedům, těm mezi kterými žili, tak aby jim dokázali jasně zvěstovat Krista a aby oni to mohli pochopit na základě písem. A přestože jim Pán Ježíš otevřel mysl, aby toleto chápali, přesto v nich ještě stále bylo plno tělesnosti, tak jak je to s náma, jak je to se mnou, jak je to s tebou. Protože Pán Ježíš jim otevřel
13:23mysl, aby pochopili a chápali písma. A jednou těsně předtím, než pán Ježíš byl s nimi naposled a tož oni ještě netušili, že se s ním vidí naposled, tak při jednom takovém setkání oni mu říkají:„Pane, a chceš už teď obnovit to Boží království tady v Izraeli? Stále stále ta myšlenka a ta touha, že s tím
13:56Izraelem, s tou naší zemí, s tou naší vládou a s těmi Římany je potřeba něco udělat. A pane Ježíši, tak teď už se všecko tak, jak to chápem, naplnilo. Za slíbení bude i to, že přijde duch, který nás uvede ještě více do pravdy. Tak teď už obnovíš i to pozemské království pro Izrael. A pán Ježíš tak jako několikrát, když se ptali na podobné
14:23věci, tak odpovídá dost eh tak úsečně, že a tak lakonicky, tak není moc eh vstřícný k tomu něco vysvětlovat a něco něco nějakým způsobem eh možná tak zpřístupňovat, ale on říká, to není vaše věc. nepřísluší vám poznávat časy a doby, ale a odkazuje na to, co jim přísluší a
14:56co je pro ně nutné. Ale přijmete moc Ducha svět, moc ducha svatého, který na vás přijde. A proč ho mají přijmout? Proč má přijít moc svatého ducha? Proto ještě aby byli více chytřejší a více moudřejší, aby uměli více argumentovat. Ne, proto, aby mohli být účinnými svědky, aby mohli být těmi, kteří budou v tom
15:28židovském prostředí nepřátelském, vůči této zvěsti, velmi nepřátelském prostředí, ale i potom až sám na konec země, aby mohli být vyzbrojeni silou, mocí a schopností zvěstovat evangelium. A to byly v podstatě poslední slova, které učedníci od Pána Ježíše slyšeli na této zemi
15:59v jeho té tělesné podobě. A stalo se to, že jak s nimi mluvil, požehnal jim a čteme, že odcházel nebo byl za tý nebo odebíral se eh vzhůru do nebe. A to samotné na nebe vstoupení,
16:30ten ta samotná událost, u které pravděpodobně bylo zřejmě jenom těch 11 apoštolů, tak má velmi hluboký teologický význam. To není jen tak, že pán Ježíš odešel, ale je tam mnoho aspektů, které jsou velmi důležité i pro ten duchovní rámec a pro ten duchovní dopad. A já některé z nich chci chci
17:02zmínit. Andělé později potom říkali, přesně ten Ježíš, ten, jak ho vidíte, jak odchází, tak ten přijde zpátky. To znamená, že buďme si jistí, že pán Ježíš v tom těle, jak ho učedníci viděli, tak odešel do nebe. Ten muž plný eh těch znaků svého těch bolestí, které musel podstoupit pro
17:35spásu hříšníků. Pán Ježíš odešel se svými jizvami na svém těle do nebeské slávy a přesně takový v této podobě se ale oslavený ale s tímto tělem se bude vracet. A on se vrací v podstatě tam, kde bylo vždycky jeho místo. My víme, že Janovo evangelium začíná, že tím, že na počátku
18:05bylo slovo a to slovo bylo u Boha. Tím slovem byl sám Bůh. Pán Ježíš odchází na místo, které mu dávno patřilo a kde vždycky, vždycky byl jenom na čas. Tudle svoji slávu opustil a odešel. V okamžiku, kdy Kristus před zraky učedníků odchází do
18:37nebe, tak se tak končí jeho pozemská služba, ale začíná nebeská služba. Takže pán Ježíš jako vzor toho našeho krále a pána a zároveň služebníka. Víte, jaká je jeho služba v nebesích? je jako ten velekněz, který neustále přichází před svého otce a přimlouvá se
19:07za ty, kteří jsou jeho. Velmi důležitá služba velekněze. To dělá, proto odešel. Tím začal svou novou službu, která je pro otce a pro nás. Čteme o tom v Židům potom v sedmé kapitole. Můžete doma se podívat. Sedmá kapitola, 20. Pát. Verš. Ale pán Ježíš tím, že odchází do nebe,
19:40tak se mění i jedna důležitá věc. už není není kmí a není soustředěn jenom na jednom lokálním místě v Izraeli. Nyní je v nebesích a každý z nás s ním můžeme mluvit a jednat a přemýšlet, ptát se ho a mít s ním vztah. V okamžiku, kdy se zjevoval po 40 dní svým učedníkům, tak byl vždycky jenom na
20:10jednom místě. A možná, že někdo, kdo by toužil se s ním spatřit a byl na druhém konci v té chvíli Izraele, tak tu možnost neměl. Ale jeho odchodem do nebe se stalo to, že že pán Ježíš je opravdu skrze svého ducha přítomný všude a může můžeme mít k němu ten přímý kontakt a přístup. To je velmi veliká a úžasná věc.
20:39A Jan 14. kapitola druhý verš říká ještě jednu další velmi velmi důležitou skutečnost. Dopad jeho jeho odchodu do nebeského království. V domě mého otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyli, řekl bych vám to.
21:11Neboť já vám jdu připravit místo a odejdu a připravím vám místo, tak opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Todle by se nikdy nemohlo stát, kdyby pán Ježíš dál zůstal a vyučoval své učedníky a neodešel do své slávy k nebeskému Otci.
21:49V jeho na nebe vstoupení a s tím, že odešel z této země, máme také naději na vzkříšení a na věčný život. V Kolosským třetí kapitole 14 čt verš o tom o tom čteme, že všichni ti, kteří v něho věří, takže znovu budou s ním žít a budou ve své slávě, v jeho slávě. Takže i to je velmi důležitý aspekt toho, že
22:19odešel do nebeské slávy. A co se dělo dál? V okamžiku, kdy pán Ježíš odchází, tak čteme, že že ho zastřel oblak. Nevím, jestli jste o tom někdy přemýšleli, jestli to byla nějaká v té době bylo oblačné počasí, honily se tam mraky, takže najednou byl skryt, ale mnozí vykladači se shodují v tom, že
22:49to nebyl jen takový oblak, ale že to bylo zřejmě zjevení té Boží slávy a Božího majestátu, tak jak se to mnohokrát stávalo. skrze tu šekinu a nebo podobný výjev oblaku, kde byl vždycky přítomen sám Hospodin. Víte, že když Mojžíš vystoupil [odkašlání] nahoru, aby přijal slova zákona, tak je zastřel oblak. nebyli
23:22vidět, byli v oblaku. Eh, když byl vybudovaný stánek na poušti i na něm se vznášel oblak. A při prvním zasvěcení Šalamonovém Šalamounova chrámu, tak vysloveně čteme, že ten Boží oblak, ta ta šekina, ten eh ten Boží majestát, který takovýmhle způsobem byl viditelný, tak padnul přímo na ten celý chrám.
23:58Takže pán Ježíš odchází ve viditelně Boží přítomnosti do slávy svého Otce. A co andělé? Čteme, že to byli dva muži. Byli to dva muži v bílém rouchu, takže to byli andělé s největší pravděpodobností. Nikdo jiný to být nemohlo. A on říká: "Muži galilejští." A i to nám ukazuje na to, že že protože všichni kromě v podstatě Jidáše opravdu
24:24pocházeli z Galileje tito tito učedníci a tímto oslovením vlastně i Boží duch nám dotvrzuje, že opravdu těch 11 apoštolů, protože Jidáš v té době už nebyl živý, už byl mrtvý, tak těchto 11 apoštolů byli opravdu očitými svědky toho odchodu. viditelného odchodu v těle do slávy, slávy Hospodinovi. A
24:54oni říkají eh tak jak ho vidíte odcházet, stejným způsobem se znovu vrátí. Proč tady stojíte? Čekejte na něj. Počítejte s tím, ale nestůjte. Nestůjte a nezůstaňte na jednom místě, protože ten text nás vede dál v takové
25:25podobnosti a čteme o tom, že oni stáli a zřejmě pán Ježíš už nebyl, už nebyl vidět a oni stále stáli a upřeně se dívali do nebe. Já se jim nedivím, já bych dělal to samé, ale andělé je museli trošku probudit z toho z té situace. řekli, viděli jste ho odejít, ale eh očekávání na něj nebude statické.
25:56To nebude v tom smyslu, pojďme tedy domů a budeme čekat. Přestože je úplně jasné, že učedníci očekávali, že pán Ježíš se vrátí velmi, velmi, velmi brzo. U Lukáše, když Lukáš ve svém evangeliu končí vlastně tu svoji zprávu, tak on popisuje taky odchod Mesiáše nebo na nebevstoupení Pána Ježíše a on říká, že eh když to viděli, byli toho přítomní,
26:29tak se potom s velikou radostí vrátili zpátky do Jeruzaléma a chválili Pána. Tak já nevím, jestli když máte někoho opravdu velmi rádi a on od vás odejde, tak jestli se z toho moc radujete, nebo jestli jestli prožíváte radost, že už odešel, ale tady na tomhle místě je to takový zvláštní protimluv. Pán Ježíš odešel a oni se s velikou radostí vrátili zpátky.
26:59A já jsem přesvědčen, že ten jeden z mnoha důvodů, proč měli radost v srdci a ne smutek, který by byl přirozený, tak je proto, protože oni věděli, že to nebude na dlouho. Byli přesvědčeni, že je to na chvíli. A my z historie i potom nejenom prvotní církve, ale ale všech těch dalších sborů, kde vznikaly církve, tak víme, že
27:25očekávání na Kristův návrat, to bylo jedno z nejdůležitějších a hlavních jejich zaměření se eh v jejich životech na zvěstování evangelia a očekávání Krista. Dokonce někdo vypočítal, že samotný nový zákon na každých 20 až 25 pasáží minimálně dvakrát zmiňuje to, že se pán Ježíš vrátí, že pán Ježíš Kristus přijde
27:56zpátky. A tady samozřejmě v souvislosti s tím, když pán Ježíš odchází viditelně do nebe a v souvislosti s tím, když andělé nám říkají, že se takhle zase vrátí, tak určitě se musím zastavit u jedné věci a to je to, jak je to s tvým a mým očekáváním toho, že se opravdu vrátí.
28:27>> [odkašlání] >> Vinou církve především se z očekávání na Pána Ježíše Krista často stalo mnoho špatných, nedobrých věcí, různých nedorozumění. Eh, díky špatnému postoji k této věci, hlavně církve, všeobecně, když to řeknu, tak eh tak očekávání Krista příchodu se
28:59stalo posměchem, často terčem pochybností, možná legrace a podobných věcí tohodle světa. A vy víte, kam tím mířím a co tím myslím. Těch přesných termínů a datumů bylo bezpočet. Eh, často mnozí, často mnohokrát i velicí známí mužové eh v této věci selhali a prostě
29:32neodpustili si nějakým způsobem na základě nějakých svých eh poznání. nebo já nevím, jak to mám říct, tak si neodpustili to, že že řekli nebo určili den Kristova návratu. Ale my víme, že platí to, co Pán Ježíš řekl. už učedníkům, když se ptali na obnovení izraelského království, ale platí i to, co jim řekli ještě předtím, než odešel,
30:03že o tom dni a té hodině neví nikdo a že si to otec ponechal ve své moci. Takže je velmi důležité, velmi důležité poslechnout ty dva anděly a počítat s tím, že se Kristus vrátí. Andrew Bonner, to byl jeden člověk, kazatel v Anglii, znal jednoho Scota,
30:36jednoho věřícího muže a tenhleten Scot eh velmi miloval kázání, rád chodil na shromáždění a odjel do Edinburku, kde bylo mnoho různých probuzených sborů a mnoho reformovaných kazatelů, kteří kázali Boží slovo. a on si tam tak jel jakoby načerpat po nějaký určitý čas načerpat duchovně. A když se vrátil, tak se ho tenhleten
31:01ten Andrew Bonar zeptal, eh, tak jak se jak jsi byl spokojený, co jsi načerpal, co jsi přijal ze všech těch skvělých kázání, které jsi mohl slyšet a které u kterých jsi byl? A on odpověděl takovou zvláštní věc. On říká, bylo byly tam dobrá kázání a bylo to pro mě velmi dobré, ale všichni ty kazatelé mám pocit, že lítají jenom tak nějak na
31:32jednom křídle. Všichni hlásají první příchod Pána Ježíše Krista, ale málokdo ten druhý. To druhé křídlo k tomu letu jim nějak chybí nebo ho vypustili. A já se bojím, jestli i my dneska dneska nejsme trošku obrazem této nebo naše doba, jestli není obrazem tohodle zvláštního přirovnání tohodle skota věřícího. Jestli i dnešní církev
32:03eh nepozapomíná na to, že se pán Ježíš vrátí a že znovu ho uvidíme tak, jako odcházel. Na jedné straně můžeme být v jednom extrému, kdy o jeho příchodu mluvíme až moc příliš, ale právě v tom směru různých spekulací, předpovědí, různých určování termínů. A na druhé straně možná mnohokrát zapomínáme na to,
32:33že že to poselství andělů neztratilo nic nad své důležitosti, na své vážnosti a že my bysme měli každý z nás, já, ty, opravdu se probouzet každý den s tím vědomím, že dneska pán Ježíš může přijít a že dneska může být ten den, kdy se s ním setkáš. To, co z toho všecko potom vyplývá, to by bylo na další mnohá kázání, ale chci
33:05chci na tole dát takový důraz, abysme opravdu nezapomínali na napomenutí andělů, které slyšeli učedníci, přitom, když pán Ježíš odcházel do své slávy. A pán Ježíš sám, než odešel, tak on sám několikrát zmiňoval. U Marka říká:„Buďte připraveni Markovi 13. kapitole říká:„Buďte připraveni". A v Lukášovi znovu říká:
33:30„Mějte se na pozoru, protože nevíte, nevíte, kdy ten den přijde, ale přijde. To je bez pochyby. A tak chci vás povzbudit i sám sebe, abysme opravdu hledli a očekávali Kristův návrat, protože potom si můžete být jistí, že budete žít k jeho slávě. Pokud budete očekávat jeho návrat, tak budete žít i k jeho slávě,
34:02protože budete svoje životy podle toho tak směrovat a tak vést, abyste se s ním mohli setkat a abyste se mohli na to těšit. Učedníci se vrátili s velikou radostí do Jeruzaléma. Jak jsem říkal, zvláštní paradox, ale věřím, že jsme si vysvětlili proč. A pán Ježíš jim nařídil jednu zvláštní věc, že nikam
34:33nesmějí chodit. Už vám někdy někdo nařídil nebo zakázal, že někam nesmíte chodit? A nebo naopak nařídil vám někdo, že tam musíte chodit? Ono všeobecně, když nám někdo něco nařizuje, tak to není pro nás úplně příjemná věc a ne radi to slyšíme. A představte si, kdyby
35:03kdyby si to učedníci trošku vyložili po svém, tak nic se neděje. A už jsme v tom Jeruzalémě. A stále nezapomínejte na to, že nikdo z nich tam nebyl doma. Jo, oni tam od Velikonoc byli z Galilee. Nějakým způsobem se tam museli řešit asi nějaký ubytování. Eh, nějak tam prostě museli žít v tom městě, které nebylo jejich. Tak
35:30je to spekulativní otázka, ale co by se stalo, kdyby neposlechli, kdyby nečekali, kdyby se postupně rozešli tak, jako se to stalo potom, když byl pán Ježíš ukřižovaný. Tam taky hrozilo, že se všichni rozprchnou, že Petr kolem sebe soustředil několik učedníků nebo těch svých přátel z učedníků a už šli lovit ryby. Už už se začali zaměstnávat, se
35:53teda vrací k tomu, co dělali předtím. Takže neodcházejte. A já nevím, co by se stalo, kdyby neposlechli. Vím jedno, že pán Bůh si to vedl a vedl by si to tak, jak chtěl a jak potřebuje. Ale chci pro nás i si z toho vzít to, že je velmi důležité opravdu eh poslouchat a poslechnout, když nám Boží slovo něco říká.
36:29Protože poslouchat jenom tak, že to slyším, ale odložím a nebo to nechám na potom a nebo se k tomu vrátím, tak můžem mít někdy velmi potom zásadní dopad a špatný důsledky v našich životech. A učedníci poslechli a opravdu přestože už Pána Ježíše neměli a bylo jim jasné, když ho viděli, jak odchází, takže teďka to už
36:53nebude, že za dva dny se zase někde objeví uprostřed zavřené místnosti a něco jim bude vykládat. Ten odchod pán Ježíš naplánoval tak, aby učedníkům bylo jasné, že tímto pro tuhle chvíli končí. Já odcházím. Vy tady zůstáváte sami, ale čekejte a nechoďte nikam, protože dostanete pomocníka. Dostanete pomoc z výsostí, která která vám bude
37:23ku pomoci a která vás bude zmocňovat k tomu, abyste to, co jsem vám já řekl, aby vy jste dokázali předat dál. Takže oni poslechli a díky Bohu, že poslechli, že pán Bůh to všecko takhle řídil a že je to pro nás svým způsobem velký příklad, že přesto, že učedníci z lidského hlediska neměli důvod tam dál zůstávat, věděli, že pán Ježíš se už
37:47nevrátí, nebyli doma, nebyli ve svém městě, přesto dál čekali a díky Bohu nečekali dlouho, čekali ještě 10 dní. V té době v Jeruzalémě se slavili se slavil jeden z těch tří hlavních velikých svátků. A vy moc dobře víte a mnohokrát tady z toho místa se kázalo o tom, že vůbec všechny židovské svátky mají opravdu velmi veliké hluboké naplnění v Kristově
38:20poslání a to, jak pán Ježíš Kristus sám tyhlety svátky na sobě naplňoval. A já jenom v rychlosti chci říct ty poslední slavnosti nebo svátky, které se, které se vázaly právě k těmto dnům, těm Velikonocům a potom k Letnicím. Tak pátek na svátek Pesach, eh kdy byl zabíjen beránek a jeho krev byla natírána na veřeje na veřeje domů nebo
38:51veřeje dveří, tak víte, že to bylo ten den, kdy byl pán Ježíš ukřižován, že to byl ten pravý, ta pravá oběť, ten pravý beránek. V neděli potom byl byla slavnost prvotin. To znamená den po sobotě. V pátek byl pán Ježíš ukřižován, byla sobota, potom byl den prvotin. Tak to byl další eh další slavnost, která
39:23byla nařízena eh Hospodinem skrze Mojžíše a byl to vlastně začátek žní. Bylo to něco, kdy, kdy Židé prostě přinášeli prvotiny z těch svých z těch svých polí a z těch svých obětí, aby aby prostě vzdali chválu, uvědomili si svojí vděčnost za to, že jsou plně závislí na hospodinu. A
39:56právě na tento svátek prvotin, tak eh vstal pán Ježíš Kristus. Bylo to v neděli. A apoštol Pavel potom, když píše Korintským, tak on na to naráží a vrací se k tomu a říká: "Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli." A my tomu rozumíme. Pán Ježíš na svátek prvotin jako první stal z těch, kdo zemřeli a byl byl byl vzkříšen.
40:30A od tohoto svátku prvotin potom 50 dní se počítalo a přicházel na řadu tedy svátek letnic neboli svátek týdnů. A to bylo to byl vlastně vlastně svátek sklizně. něco podobného, co slavíme i my dnes. Eh, podobné naším díkuvzdáním, když si uvědomujeme znovu naši závislost a vděčnost na to, že se o nás Hospodin stará i po té hmotné, po té fyzické
41:01stránce. A právě v tento den, ten 50. den den eh svátek týdnu, tak se stala výjimečná událost v historii lidstva a to je to, že byla ustanovena viditelně Kristova církev. Když nastal den letnic, byli všichni spolu na jednom místě.
41:33komentátor a a teolog Virzby tomu poznamenává takový zvláštní postřeh. Do této doby to byli věřící a taková vlastně takový začátek církve, kteří byli neustále shromážděni za zavřenými dveřmi. Tam se modlili, tam se radovali, tam očekávali Krista, ale byli zavřenými dveřmi. V okamžiku Letnic, kdy viditelním způsobem
42:03sestoupil Boží duch na učedlníky, tak vznikla církev a ta církev se v tu chvíli otevřela. ty dveře se rozletěly a byla přístupná, protože ti, kteří byli doteď z různých důvodů a jeden z těch velkých důvodů byl samozřejmě strach před Židy, tak všichni ti, kteří do této dobyli za zavřenými dveřmi, vyšli ven. A nevyšli jen tak, jakože se šli projít,
42:30ale vyšli ven s jasnou zvěstí. A my čteme, že Duch svatý učinil ten zázrak, že mluvili v různých jazycích. Minimálně 15 geografických míst je tady vypočítaných, eh, ze kterých byli shromážděni Židé a především nebo hlavně muži, protože to byla jejich povinnost se ukázat právě v tomto svátku v
43:01Jeruzalémě. tak byli shromážděni na tomto místě a rozuměli tomu, co tito obyčejní nevzdělaní a mnohými často trošku pohrdaní galilejci vlastně říkají, že zvěstují veliké Boží skutky. A zde znovu vidíme to, co jsem říkal na začátku. Duch svatý byl seslaný proto,
43:32aby ti, kteří očekávali, tak aby dostali odvahu mluvit. A myslím si, že to je jedna z těch opravdu velmi, velmi důležitých věcí, které Duch svatý musí dělat v našem životě. Ale proč to často je jedna z těch jedna z věcí, s kterou máme největší problém? že se bojíme mluvit, že se ostýcháme,
44:03že máme pocit, že nejsme schopni to dostatečně podat, aby posluchačijal, aby to pochopil a aby tomu uvěřil. Věřím tomu, že jedna z možných příčin může být i ta, že se svatým Duchem nenecháváme naplňovat, protože Duch svatý byl jednou dán a byl dán i tobě v okamžiku, kdy jsi pochopil,
44:35že jsi hříšník a že potřebuješ Krista. Pán Bůh tě pokřtil duchem do svého těla, začlenil tě do těla Kristova, ale naplňování Duchem svatým je proces, který musíme konat neustále. A pokud to nečiníš, pokud to nečiním já, tak ten výsledek je ten, že jsme slabí
45:05ve vydávání svědectví a že jsme slabí v tom být odvážný před tímhle světem. A tak apoštol Pavel nás vyzývá, abysme se naplňovali nebo nechali naplňovat Duchem svatým, abysme opravdu byli plni Ducha svatého, aby Duch svatý v nás mohl udělat tu věc, tu hlavní věc, že se nebudeme bát roznášet Boží evangelium do
45:37tohodle světa. Ve starozákonních dobách s Duchem svatým to bylo, víte, jak to bylo? Přicházel a odcházel. Přicházel na konkrétní lidi, které zmocňoval ke konkrétním úkolům, ke konkrétním věcem. uschopňoval je mluvit konkrétní věci a konkrétní Boží výroky, ale je také odcházel od nich a nebyl natrvalo. Proto David v jednom ze svých
46:06žalmů naříká, lká a říká: "Ducha svatého mi neber. Chci ho mít stále. Chci být jím stále naplňován a zmocňován." Představte si ten ohromný rozdíl, v kterém žijeme my dnes. Duch svatý je tady. A nikdo nám ho nebere, pokud my svým životem ho neuhašujeme, pokud ho neodháníme,
46:37pokud se před ním neuzavíráme. A tak vím, že by o Letnicích a o slání Ducha svatého se dalo kázat mnoho, mnoho kázání a určitě jsme jich mnoho slyšeli a ještě uslyšíme, jak pán dá. Ale v ten dnešní den seslání Ducha svatého, v ten dnešní den těch toho svátku letnic, kdy opravdu vznikla oficiálně Boží církev, tak
47:10já pro sebe si chci vzít především to, že se chci nechat více naplňovat Božím duchem a nechávat se více zmocňovat ke všem těm dobrým skutkům, které pán Bůh pro tebe a pro mě připravil. Ale především pro odvahu ke svědectví. Ty ani já už dneska nepotřebujeme umět ani mécky, ani persky, ani nemusíme turecky a ani italsky. Potřebujeme umět
47:39jenom česky a to umíme. Ale potřebujeme, aby ta naše čeština byla zmocněná Božím duchem. aby ty naše česká slova, která vytrysnou z našich úst, byla srozumitelná a usvědčující pro ty, kteří poslouchají. Napadlo vás někdy taková asociace, když mluvíme o seslání Ducha svatého? A to znamená ten projev byl tak, že že lidé
48:06mluvili nebo ti učedníci mluvili v mnoha jazycích a mnozí jim porozuměli? Vzpomněli jste si někdy na to, co se stalo, když se stavila babylonská věž? Tam se taky lidi shromáždili, byli na jednom místě a měli jednu jeden záměr. Postavme si jméno, oslavme sami sebe. A pán pán Bůh čteme takovým zvláštním způsobem se na to přišel podívat, co se
48:37tam děje. A v jednom okamžiku, tak jako na Letnicích v jednom okamžiku všichni rozuměli, tak tam se stalo to, že v jednom okamžiku nerozuměl nikdo nikomu. Díky Bohu jsme dnes v době, kdy pán Ježíš se znova přišel podívat na lidstvo a na nás a udělal něco opačného. Dal svého ducha proto, aby všichni mohli rozumět. malý,
49:08velký, bohatý, chudý, vzdělaný i nevzdělaný. A tak nemějme starost o to, že by moc Božího slova evangelium bylo nepřístupné nebo těžce pochopitelné. Neměj mě starost o to, že ho lidi nepochopí, protože mluvíme nějakou cizí řečí. Ne. Pán Bůh udělal to, že evangelium můžou rozumět všichni. Tak jako Babylonu si nerozuměl nikdo, potřeb chtěl oslavit
49:36svoje jméno. Pán Bůh skrze zvěstování svého slova a evangelia chce oslovit naopak úplně každého. Přeju to, abysme do tohodle dokázali vstupovat v poslušnosti a v plnosti Ducha svatého. Amen.