1. Svátek vánoční
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:15V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný. Očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ní. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden duchem, přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval zákon,
0:41vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha. Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděli tvé spasení, které jsi připravil předevšemi národy. Světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid, Izrael. Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad
1:12slovy, která o něm slyšeli. A Simeon jim požehnal. a řekl jeho matce Marii: "Hle, on je dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat, i tvou vlastní duší pronikne meč, aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
1:44Tak krásné, dobré, milé ráno ještě jednou i ode mě. Eh, jsem moc vděčný za to, co už zaznělo a kdyby už nic nezaznělo, tak si myslím, že evangelium bylo zvěstováno obzvlášť v té poslední písni. Eh, asi jsme vnímali ten opravdu hodně bohatý a kvalitní obsah těch slov, ale i to, co to, co nám říkali děti. A jsem taky moc vděčný za ten úvod,
2:12který měl eh bratr Petr, protože v podstatě aniž bysme se nějak domlouvali, tak já plynule eh určitě navážu na několik věcí, které které on zmínil. Eh, máme vánoční dobu. Jsme jsme uprostřed těch vánočních svátků, tak jak je my slavíme. Nebudeme mluvit o tom, kdy by to mělo přesně být a a kde to má
2:42být, ale věřím, že je to správné, že že si připomínáme eh jednou za rok víc než kdy jindy narození našeho Spasitele a Pána. A jsme uprostřed těchto dní a od dětí počínaj až věřím i po ty z nás nejstarší a nejstarší, tak vnímáme, že je to zvláštní čas, je to zvláštní doba. Eh, ale já bych opravdu chtěl i toho
3:10dnešního dne, to dnešní ráno zaměřit vaši mysl, vaše srdce na na to opravdu, o čem ty Vánoce jsou a co se co se před těmi zhruba 2 000 lety vlastně stalo a jak se to stalo. A chtěl bych vás v úvodu uvést trošku do toho historického kontextu,
3:40eh, do té doby, která, eh, která byla a do doby, do které se narodil stvořitel a pán světa. Už jenom u této první myšlenky jsem se musel zastavit a přemýšlet nad tím, jak je to možná všechno absurdní a jak je to všecko zvláštní. Představte si, že do světa přichází ten,
4:12komu ten svět úplně se vším beze zbytku patří a který ho od základu prostě učinil, který ho stvořil a který o něm ví úplně všechno. A on na ten svět přichází jako eh jeden z nejúbožejších, nejposlednějších a nejchudších. Jeden teolog to krásně vyjádřil a v kostce shrnul život Boha na této zemi. Víte, jak on to řekl?
4:43Začal ve stáji, v chlívě, skončil na kříži a mezitím neměl kde hlavu složit. Mesiáš, Boží syn. A takovýmhle způsobem se rozhodl, že navštíví svůj lid, že se narodí do té lidské bídy a do té lidské chudoby. Takže jak to tenkrát vypadalo? Eh,
5:14byla to zvláštní doba. Z politického hlediska my víme, že že Izrael v té době nebo Palestina, lépe řečeno, byla pod nadvládou a pod okupací římské říše, tak jako mnoho, mnoho jiných území a států, především okolí toho středozemního moře. A v té době byl Gajus Octavius asi 29 let před tím, než se začal počítat náš letopočet, tak on
5:46byl on byl eh eh on to byl adoptovaný syn Julia Cészara. A v tomto období se římská republika prostě nacházela eh uprostřed různých mocenských bojů o o to, kdo vlastně se chopí vlády, kdo tam bude vládnout. A v tomhletom roce, zhruba těch 29 let před naším letopočtem, tak tenleten muž Octavius upevnil tu svoji
6:18pozici a tu svoji moc natolik, že ho římský senát uznal jako jediného vůdce a vládce a dokonce ho tituloval jako prvního císaře. Takže, takže Gajus Octavius byl první římský císař s tím prvním titulem. A asi po dvou letech mu eh římský senát přidělil titul Augustus. A to už vám asi něco říká,
6:50protože to je to jméno, které zmiňuje Lukáš úplně na začátku svého evangelia, když začíná popisovat narození Pána Ježíše Krista. A tenhleten Augustus, tenhleten jeho titul toho Octavia, to znamená vznešený, tak tenhleten titul sebou přinášel skoro až povinné zbošťování tohodle člověka. A já to říkám jenom všecko proto, abyste si nějak dokázali
7:20pomaličku srovnávat, jak to bylo, eh, jaká možná byla nálada, eh jaká je bylo, jaká byla atmosféra. té doby. A eh v tomhletom okamžiku, kdy tenhleten Augustus eh nebo tenhleten Octavius s titulem Augustus získal tento titul vznešený, tak v té době on i získal absolutně nejvyšší moc nad celou
7:51římskou armádou a tím skončila vláda republiky. Řím. Řím jako takový eh v podstatě z toho politického hlediska přestal existovat tak, jak doteďka byl. A opravdu tam začala doba té vlády jedné ruky, soustředěná do toho titulu císaře. A to byl císař Augustus. A tenhleten císař mimo jiné nařídil soupisy, neboli sčítání lidů
8:20nebo lidí. A možná, že jste to nevěděli, ale tydlety soupisy byly každých 14 let, byly povinné a ten účel nebo ten důvod byl docela docela prostý, tak si říkám, jestli ten důvod sčítání lidu i dneš dnes není furt stejný. A eh primárně byly dvě věci, proč se sčítali lidé. Samozřejmě primárně to bylo kvůli tomu, aby ten, kdo měl v rukou moc a
8:49vládl nějakým území, tak aby znal co nejpřesnější počet mladých mužů schopných boje, aby bylo z čeho brát do armády, protože armáda byla nutná a důležitá. No a druhá druhá samozřejmě věc, která byla která vyplývala ze sčítání, tak bylo proto, aby se mohly upravovat neustále daně a aby se mohly vybírat daně a aby se vědělo, na kolik
9:19hlav máme možnost vybrat těch daní. A to je asi trošku podobné s dnešní dobou a s dnešním sčítáním. Takže vidíte, nic nového pod sluncem. A už todleto se dělo právě v doby v době toho toho císaře Augusta. Eh, je tam taková zvláštní věc. Židé byli eh vyjmuti z povinnosti vojenské služby eh pro asi svůj původ, pro svoj odpor a já
9:49nevím pro co všechno. A ale přesto eh tenhleten soupis, který máme na začátku Lukášova evangelia, je tam vloveně zmíněn, protože v tom do tohoto soupisu museli být zahrnuti i eh lidé žijící v tom v té okolí Palesttiny, to znamená Židé. A Židé samozřejmě už v té době tušili, že přesto, že doteďka se jim soupisy vyhýbaly a teďka přichází někdo, kdo
10:16nařídil, že i oni budou sečteni, je dokonce ještě tak, že podle těch svých kmenů a a rodů se musel každý eh shromáždit tam, odkud pochází ten jeho rod, tak Židé začali tušit, že se velmi už takhle ta těžká doba pro ně začne měnit a tušili, že samozřejmě mě přijdou daně a přijdou daně, které už byly předtím, ale že přijdou ještě ve větší
10:43míře. A to se samozřejmě opravdu stalo, protože po tomto prvním soupise, který eh máme v Bibli, soupise císaře Augusta, tak zhruba za šest let následoval další soupis, který už vysloveně eh byl zaměřený na to, aby se dobře vypočítaly přesné daně na každého i v obyvatele žijícího právě na tom území Palestiny. A vy si moc dobře pamatujete, čtenáři
11:09Bible, že eh farizeové a zákonníci s tím měli velký problém, protože eh pán Ježíš, když potom působil v tom tříletém působení veřejném, tak s ním diskutují o daních, že když mu podávají peníz. A pro Židy byl velký problém dávat daně, za prvé, zadruhé dávat komu daně. A za třetí, pro ně byl obrovský problém, že
11:34na tom, že na té minci byl vyobrazen císař a pro něco jako absolutně nepřijatelného a měli to spojený samozřejmě s modloslužbou, s tesanými kamennými modlami a tak dále, které před kterými Hospodin neustále prostě svůj lid varoval a zakazoval, že nic takového prostě nebude eh mezi nima eh děláno. A teďka najednou oni oni mají
12:01peníz, na kterým je obraz nějakého vládce a ještě ty peníze vlastně je prostředek, jak ho podporovat. Takže to byl velký problém. A znovu připomínám to všecko, abyste vnímali, že ta doba těmi postupnými kroky nejenom tohodle císeře, ale všech dalších vládců a vůbec tou nadvládou Izraele nebo Palestiny byla opravdu výbušná. Něco viselo ve vzduchu. Jenom
12:26by stačila jiskra. jenom jenom jenom jenom slabý ohýnek. A eh ve Skutcích, když se podíváme do skutku, do pá, nemusíte hledat, já přečtu, tak Gamaliel v období, kdy už byli první učedníci, tak on vzpomíná právě na ten druhý soupis po soupise císaře Augusta a on říká: "Muži Izraelci, dobře si rozvažte, co s těmito lidmi" myslí s učedníky, co s
12:55nimi uděláte. Protože před nedávnem povstal Teudas a říkal, že on je někým velikým. Připojil se k němu počet asi 4400 mužů, ale byl zabit. A všichni, kteří ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni v níveč. Po něm potom povstal ve dnech soupisu zase Juda Galilejský a strhl za sebou lid. Také on byl zničen a všichni jeho stoupenci byli zahubeni.
13:20A to byl to bylo dětství a doszpívání Pána Ježíše. V takovýdle situace v takovýhle situaci on žil. Toto bylo ve vzduchu. Tadleta tadleta tadleta věc. A do toho přichází pán Ježíš jako malé miminko do stáje narozený. A my jsme nečetli ten kontext bezprossedně
13:52před tím textem, který bratr Petr četl, ale byla to prostě doba a i ta noc toho narození bylo období, kdy jak se říká, něco viselo ve vzduchu a eh byla to doba plná očekávání. Jan Křtitel, když potom vystoupil veřejně, tak vy víte, že mnozí, kteří za ním chodili, tak za ním přicházeli a v hlavě měli takovou otázku.
14:23Nemohl by to být právě on? Nejsme už teď u toho, kdy konečně přijde ten dávno, dávno zaslíbený náz náš zachránce, který to všecko dá do pořádku, který nás konečně vysvobodí. který učiní, že znovu budeme svobodným Božím lidem a budeme moct prostě sloužit hospodinu. Takže takovádle byla doba a takové to
14:54bylo očekávání tehdejších lidí. A Marie a Josef, dva poslušní lidé. Proč říkám poslušní? Protože eh dřív než budeme v té situaci, kdy přicházejí do chrámu, tak nejenom, že Marie s Josefem museli urazit zhruba 140 km na oslátku ve vysokém stupni těhotenství
15:26z Nazaretu do Betléma, ale i po všem tom komplikovaném a opravdu eh ne jednoduchém porodu, co se týče minimálně toho místa, tak eh Marie eh mimo svůj domov musela nebo ano, musela, ale především chtěla splnit tři rituály, které nařizoval Mojžíšůvů zákon. A to nebylo to nebyl lidský výmysl, to nebylo
15:57něco, co lidé tak nějak dodržovali, protože na to byli zvyklí, ne? To bylo přímý přímé nařízení Boží. V v tom v tom v tom okamžiku, kdy Mojžíš vystoupil nahoru a přijímal od Boha zákon, tak přijímal i mnoho dalších nařízení, podle kterých lid Izrael, jakožto vyvolený zvláštní Boží národ, tak měl žít a měl měl jednat. A jedním z
16:29těchto mnoha nařízení byly právě tři věci, které se vztahovaly v tuto chvíli na Josefa a na Marii, protože se jim narodilo miminko a protože eh se jim dokonce narodilo prvorozené miminko a dokonce syn. A eh nebudu nebudu o tom nijak dlouze mluvit. Pokud se budete vracet i k tomudle kázání třeba doma, tak se určitě podívejte do Levitika, do
16:5812. kapitoly, potom do exudu, tam je všecko, všecká ta ustanovení, která Marie, především Marie, ale i Josef museli, museli společně udělat dřív, než mohli vlastně přijít poprvé do chrámu a potom odejít zase do svého domova. Takže jenom jenom úplně v krátkosti, v rychlosti, když se židovské ženě narodil chlapec, tak ona v bezprostředně po tom porodu
17:30byla takzvaně kulticky nečistá. To přinášelo mnoho různých omezení pro tuhle ženu, ale jedno z těch omezení bylo to, že nesměla do chrámu. A po narození chlapce ženy byly nečisté 40 dní. Při narození dívek byly jednou tolik, takže ona musela vlastně 40 dní vykonávat eh zvláštní režim ve svým osobním životě. v podstatě ani moc nemohla
17:58chodit mezi lidi a probíhalo to takzvané, bylo to takové to období toho takzvaného očišťování. Po tomto období tadleta žena se svým manželem byli eh povinni přijít do chrámu a měli obětovat eh ročního beránka a eh holoubě. Pokud byli chudí, tak mohli obětovat jenom buď pár hrdliček nebo pár holoubat. A další věc, která se s tím bezsusedně a
18:32to se to se tedy týkalo očištění matky. Před tímto očišťováním ale následoval další příkaz, který pán Bůh kdysi dal praotci Abramovi. V té době to byl ještě Abram, který už měl uzavřenou smlouvu s Hospodinem, ale možná trvalo několik dalších mnoho let, eh, tuším 10, 14, kdy znovu Hospodin navštívil Abrahama a vrátil se k té smlouvě, kterou s ním
18:59uzavřel, z něho jednou učiní veliký národ a že v jeho jménu dojdou požehnání a spasení všechny národy. Tak se k tomuto, k této smlouvě Pán Bůh vrací. znovu navštěvuje Abrahama a na důkaz toho, že to myslí vážně a že ta smlouva platí, tak mu nařizuje, aby každý mužského pohlaví byl osmého dne obřezán. To bylo znamení té viditelné znamení
19:26smlouvy, viditelné znamení na těle těch Izraelců. A v tu chvíli i pán Bůh dává Abramovi nové jméno a eh Abram se stává Abrahámem. Takže eh to bylo eh první první povinnost, kterou musela Maria s Josefem učinit. To znamená osm dní po narození chlapec byl obřezán a v té době dostával také jméno. My víte, že Marie ani Josef si nemuseli moc lámat hlavu
19:55nad tím, jaké budou mít jméno. Někdy rodiče to dlouho řeší. kupují kalendáře, různé encyklopedie, dívají se na filmy a tak si říkají, jak co. U Marie s Josefem to bylo jasné. Ty to měli nařízeno. Eh, andělem. Tomu se nedá odporovat, že? Takže je jasné, že tento syn se bude jmenovat a jmenuje Ježíš. osmého dne oficiálně oznámili
20:23těm, kteří byli s těmi s rodiči u u té obřízky. Takže obřízka 40 dní očišťování a mají tydlety dvě věci za sebou a Josef a Marie přicházejí do chrámu, aby obětovali za sebe, eh za hřích a na znamení toho, že došli toho očištění. Ale byla tam ještě jedna důležitá věc a to je to, že oni přišli zasvětit toho svého prvorozeného syna Bohu a
20:55museli ho vykoupit. Nebudu číst taky ty texty z Exoda, ale to bylo nařízeno na věčnou připomínku toho, že izraelský lid byl kdysi velice zvláštním a zázračným způsobem vyveden z Egypta. A vy víte, že tu noc, kdy Izraelci, kdy Židé vycházeli z Egypta, tak v Egyptě Egypt postihl jeden z nejhorších dní v jeho historii, protože
21:24všecko prvorozené tu noc bylo zabito. Od toho nejchudšího doma, dokonce od toho posledního telátka až po faraonova syna v paláci. Všichni, kteří byli prvorození a nebyli skryti pod těmi dveřmi označenými krví, tak byli mrtví. A na toto znamení a na tudletu věčnou připomínku pán Bůh nařídil, že všecko, co otvírá lúno, to znamená ze zvířat i z
21:58lidí, všechno, co se narodilo jako první, tak bylo výhradně určené jenom pro Hospodina. patřilo Bohu a bylo to jeho. A eh v případě synů to bylo tak, že rodiče samozřejmě neobětovali své syny, ale museli přijít představit tohodle svého povrzeného syna do chrámu a museli ho vyplatit obrazně to, co patří Bohu, tak si koupili, aby si to mohli vzít na
22:27chvíli, na tu dobu výchovy zpátky. Ta cena byla dočet jsem se pět nebo šest šekelů. Dočet jsem se jí kolik to je dnešní, ale cena, ale myslím si, že to není důležité. Prostě byla tam byla tam tadleta povinnost vyplatit prvorozeného a to Marie s Josefem všecko všecko udělali. A já si myslím, že mimo jiné můžeme, že nám to trošku ukazuje i na
22:56to, kdo Marie a Josef byl. Byli, že opravdu to byli mladí, zřejmě mladí lidé, chudí lidé. To víme podle toho, že obětovali jenom ty dvě holubičky nebo ty dvě hrdličky, ale že to byli taky lidé, kteří eh upřímně svým srdcem ctili hospodina a činili to, co jim to, co pán Bůh eh chtěl, že to nějak neobešli, že to nějak že to, že že
23:25to nějak jakoby nezmenšili nebo nebo se z toho nevymluvili, že nejsou vlastně doma, mají to daleko, nemají nic. Oni se opravdu snažili dodržet všechny tyto věci. A pro mě je to příklad poslušnosti a příklad jejich zbožnosti vůči Božímu zákonu. Víte, a proč všechny tydlety pro nás možná zvláštní požadavky a zvláštní příkazy? Proč všelijaký
23:55očišťování a proč vykupování dětí a proč proč e chození a ukazování se knězi? Víte, má to je to, má to jenom jeden jednoduchý důvod, který platí pro mě a pro tebe doteď. Pán Bůh Mojžíšovi říká: "A tole až všecko budete dělat, tak za váma budou chodit vaše děti a budou se ptát, proč to děláte? Proč to děláme, tati? Proč děláš todle? Proč se
24:27chováš takhle?" A pán Bůh říká:„A v tu chvíli vy odpovíte, protože máme Hospodina, který je nad námi. Protože máme svého Boha, svého stvořitele, který nás mocnou rukou a vztaženou paží vyvedl z Egypta z domu otroctví." A vy moc dobře víte, že Egypt a dům otroctví je jasný obraz hříchu. Je to
24:57jasný obraz života v zajetí a v nesvobodě. A vy všichni, kteří jste byli a kteří jsme byli vyvedeni z tohodle zajetí a byli nám odpuštěný naše hříchy, tak děláme taky mnoho věcí. A možná někdy si říkáme a to už to už v dnešní době a vždyť máme takovou svobodu úplně jinou než ten zarozákonní lid. Ale víte, ono je to důležité a je to nutné. A
25:27kniha žalmů, kniha přísloví nás neustále vybízí k tomu, abysme nezapomínali na to, co nám pán Bůh udělal a co jsme my získali eh ve svém životě s jeho rukou. Je to, je to prostě obyčejný a jednoduchý princip připomínání a vděčnosti proto. A myslím si, že v tom jsme na tom úplně stejně. Je důležité, aby i my jsme si všechny tyto věci byli
25:55ochotný a chtěli připomínat. Žalm 103 říká: "Nezapomínej na všechna jeho dobrodinní. Nezapomínej na všechno, co ti Hospodin učiní a dobrořeč a chvál jeho jméno. Nezapomínej a neodvracej se ode mě. To říká pán Bůh skrze mnohá mnohé slovo, ale například třeba v přísloví ve třetí kapitole.
26:29A Simeon. Co se Simeonem? O něm jsme četli. Teď, když vidíme a vnímáme tu dobu, to co všecko Maria s Josefem museli udělat nebo udělali a teď je ten okamžik, kdy přicházejí po těch 40 dnech, kdy už Marie je jakoby kulticky může být očištěná, čistá, tak přicházejí s Josefem do chrámu, aby obětovali a aby zasvětili a zároveň vykoupili zpět svého
27:00prvorozeného syna. A v tu chvíli nám Lukáš popisuje tu scénu, kdy se eh na místě objevuje nějaký muž. Známe jeho jméno, jinak o něm nevíme skoro vůbec nic. Nevíme, kdo to byl, ale víte, na druhou stranu my o něm víme strašně moc. Já jsem našel, nebo to vidíte i vy, tři charakteristiky tohodle
27:30muže a nad nima, když se trošičku zamyslíme, tak máme asi docela dost podrobný obraz Simeona. Simeon byl spravedlivý a zbožný, byl očekávající a Duch svatý byl na něm. To byl Simeon, spravedlivý a zbožný, očekávající záchranu nebo vykoupení Izraele. A Duch
28:01svatý byl na něm. Co to znamená? Duch svatý byl na něm. Vy víte, že Duch svatý je třetí osoba Boha. Je to něco, co my ve svých myslích nejsme schopni úplně pochopit. Protože víme, že Bůh je jeden. Přesto je ve třech osobách a jednich jedné z této osoby je Duch svatý. A tento Duch svatý,
28:31Bůh sám, eh, ten se projevoval velmi odlišně od dob starozákonní a od dob, od té doby, v které žijeme my dnes. A vy určitě víte, že je několik, že že je několik zmínek e o působení Ducha svatého v té starozákonní době, ale abych to úplně úplně jednoduše a a konkrétně eh nějak
29:02vám přiblížil, Duch svatý ve Starém zákoně eh se projevoval zvláštním způsobem v životech určitých lidí. A nebylo to vždy ten ten projev nebyl vždy jenom duchovního rázu, ale často se týkal i eh takových vlastně fyzických věcí. Duch svatý vysloveně třeba uschopnil Besalea
29:32k tomu, aby byl schopný udělat ten první svatostánek přesně podle Božích norem a podle Božích příkazů. Takže eh Duch svatý, Bůh sám, naplnil tohodle muže k tomu, aby uměl dobře se zlatem, aby uměl s stříbrem, aby uměl se dřevem, aby uměl s látkami, aby uměl s barvami. Bylo to něco, co vyžadovalo prostě nadpřirozenou schopnost. A Duch svatý
30:02tole dělal v tomhleom muži. Duch svatý, to znamená Bůh sám, naplnil Jozua k tomu, aby byl schopen dotáhnout všechno to, co Izrael prožil, když odešel z Egypta a chodil 40 let po poušti, tak aby Jozue to byl schopnou dotáhnout až do konce. A to znamená, aby dokázal dobít a obsadit kanánskou zemi. K tomu potřeboval plnost Ducha svatého.
30:28Saul, první král Izraele, zvláštní postava, ale i Saul byl několikrát naplněn eh Duchem svatým a zmocněn k mnoha úkolům a k mnoha věcem a mimo jiné i jako proto, aby byl aby bylo potvrzeno, že opravdu to je král Izraele. třeby. Víte, že někteří lidé v té době s tím měli trošku problém, že to je Saul a chtěli jiného, líbil se jim
30:53jiný. A dokonce Cháran, muž jménem Cháran, tak ten byl naplněn Duchem svatým k tomu, aby dokázal potom postavit nebo pomohl postavit Salomo ten první nádherný chrám. Ale víte co v té to, co všecko bylo společné pro působí Ducha svatého ve Starém zákoně, Duch svatý nepřebýval trvale v těch lidech, ani na těch lidech.
31:23A to je velmi, velmi, velmi velký rozdíl od dnešní doby, protože eh bylo ještě takové jedno krátké období těsně před letnicemi, kdy máme vyslovenou zmínku o některých lidech, kteří byli naplněni Duchem svatým. Jedním z nich byl Jan Křtitel, o kterém řekl anděl, že bude naplněn Duchem svatým od svého početí.
31:53Druhým, to je zvláštní, byl Boží syn, pán Ježíš, eh, po svém křtu, když byl pokřtěn od Jana, tak a to jsou zase věci, které o kterých je dobré přemýšlet. Bůh sám sestoupil na naši zem, stává se mladým mužem. A po křtu od Jana, který byl od početí naplněn Duchem svatým, byl i thleten Ježíš Kristus, Boží syn, naplněn a zmocněn k tomu, aby
32:25začal konat to, kvůli čemu přišel na tudle zem. Takže to bylo to bylo naplnění některých lidí, starozákonních lidí, ale už těsně před letnicemi. A co ten Simeon? O něm čteme, že byl taky plný ducha. Já určitě po vás nechci, abyste si vzpomněli na to, o čem jsem kázal minulý rok, ale touhle dobou jsem mluvil o Zachariášovi.
32:56A víte, Zachariáš byl mimo jiné jedním z lidí té starozákonní doby, ale už těsně před letnicemi, kdy eh i on byl naplňován Duchem svatým, ale byl ten, který byl aktivně očekávající a který věřil v Mesiáše, tak jako Simeon. Nedávno jsme mluvili o Aně. Byli takoví někteří zvláštní jedinci, kteří na tom tak nějak trošku byli duchovně
33:28jinde a jinak než ostatní lidé. Přestože že žili ve stejné době, vnímali stejnou politickou situaci, viděli stejné věci kolem nich, které se dějí, byli všichni, čteme, byli všichni plni očekávání, nějakého očekávání. Tak přesto tenhleten Simeon, Zachariáš a ostatní byli ještě trošku někde jinde. A eh čtenáři písma
33:55znáte pojem ostatek, že vyvolený ostatek nebo zbytek nebo zůstatek nebo malá část. A Simeon zrovna tak jako Zachariáš, zrovna tak jako Anna, patřili do tohodle zvláštního zůstatku, do tohodle ostatku. A to to jsou lidé a byli lidé, které pán Bůh od začátku prostě nějakým způsobem vedl tak, že jim změnil srdce a oni
34:27mohli to očekávání, to všeobecné očekávání Mesiáše ještě přece jenom vnímat a žít úplně jinak, opravdově. A thleten Simeon byl jedním z takovýchto lidí. A tenhle Simeon, když je pod tím přímým vlivem Ducha svatého, to znamená, že má neustálý kontakt a ten nejniternější vztah s Bohem, tak tenhleten Simeon
34:57přichází do chrámu náhodou zrovna, když po 40 dnech tam přichází Maria s Josefem. A když Maria s Josefem přinášejí malého Ježíše ke knězi a já si myslím, že v tu chvíli tam mohlo být plno takových rodičů. Chrám nebyl místo, kde by se tak potloukali tři, čtyři lidé. Ten byl většinou vždycky plný. Byly tam nádvoří
35:26a různé různé místnosti. Bylo to vždy plné lidí a těch rodičů, který kteří přinášeli eh svoje děti a hlavně svoje prvorozené syny, aby je zasvětili hospodinu. Těch tam mohlo být několik. Přesto Simeon, přestože nikdy Marii a Josefa neviděl, přichází k těmhletěm dvoum, k tomudle mladému páru a bere si malého Ježíše do náručí a pronáší ten
35:55svůj to svoje díky vzdání a ten svůj chválospěch. A on říká:„Hospodine, moje oči konečně viděly to, na co celý život čekám. A měl tam miminko, který plakalo, no možná bylo ticho, nevím. Eh, malý chlapeček podobný desítkám dalších.
36:25Přesto Simeon nad ním pronáší tudletu větu. A v Židům, když je popis všech těch, kteří už v té starozákonní době vyhlíželi po Mesiáši, tak tam čteme, že se nedočkali, že jenom tak z dálky zahlédli. To znamená, že trošku některý věci pochopili, uměli si dát z Boží milosti některý věci dohromady, ale umřeli, zemřeli s tím, že to všecko, na co se
36:57těšili a po čem toužili, to je před nimi a že to jednou uvidí. Víte, a tady je to je neuvěřitelně důležitá a zlomová doba. A tady je najednou ten point, ten bod, kdy starý muž, zřejmě starý, drží tohodle malého chlapce a říká: "Teď to vidím. To je doba, kdy se to stalo." Co my, co já a ty vidíme? To
37:28my máme úžasnou milost, že my všechny tydle věci, možná některé nevidíme na vlastní oči, tak jako Simeon. Ale mnozí to neviděli na vlastní oči jako lidé staré starého zákona, tak my se můžeme dívat nazpátek a můžeme všechny ty věci vidět, že se už naplnily, že se staly a že my jsme těmi v podstatě očitými svědky všech těch
37:55zaslíbení a všeho toho, kdy Bůh slíbil, že přesto, že se člověk vzdálil Bohu, přesto, že člověk ho odvrhl jako hospodin a přesto, že se mu vzepřel jako svému stvořiteli, tak přesto poslal záchranu, skrze kterou se můžeme my, já a ty lidé k hospodinu znovu navrátit a můžeme mít s ním znovu důvěrný vztah. To je tak úžasná milost,
38:25že my todle všecko můžeme vidět. Simeon, ten to viděl v tudu chvíli a viděl zatím jenom jenom v uvozovkách malého chlapce. O co my máme všecko, jak je to úžasný, co my máme navíc, co my můžeme vidět, když se díváme zpětně. To, k čemu upínal Simon v podstatě celý svůj život, je mu dáno vidět. Moc bych si přál, aby vděčnost z toho,
38:55že my jsme to mohli taky vidět a pochopit, tak aby nás tahleta vděčnost naplňovala právě i o těhletěch Vánocích a v těhletěch dnech, protože my jsme ti, o kterých eh Boží nový zákon mluví jako ti, které přestihl zastihl přelom věku. Víte, co to znamená? že žijeme prostě v době, kde se to všechno láme, kde kde kde se to všecko totálně mění a všecky
39:25ty důležité a zásadní věci i v dějinách spásy člověka se prostě staly a naplnily a my jsme těmi svědky. A tak já si moc přeju, aby především já, ale ani ty, abysme nedovolili ničemu a nikomu, aby nám thleten úžasný pohled na Mesiáše a na jeho výkupné dílo, aby nám nikdo ani nic nez nezastíral a nezakrýval.
39:55Ani doba, ve které žijeme, ani způsoby, které se dneska dělají a žijí. trendy, kterými podléhá člověk a nejsme imunní nikdo z tomu, aby to všecko tydlety věci, které jsou a které jsou kolem nás, tak aby opravdu nezastíralo ten výhled na Mesiáše, abysme ho dokázali i my jasně vidět, jako ho viděl Simeon ve svém ve svém
40:25stáří a na konci svého života. A chci ještě v krátkosti se dotknout proroctví, které zároveň potom to díku vzdání Simeonu pronáší. Simeon říká: "Mám na rukách malého chlapce, který je určený k pádu a k povstání mnohých. Je to obraz kamene,
40:57které, který stavitelé zavrhli a o kterém čteme peso 18. žalmu. A v době působení Pána Ježíše, když eh mluvil podobenství o zlých vinařích, tak toto podobenství právě končí tím, že eh ten kámen, kterej, který stavitelé zavrhli a který odmítli, se stal kamenem úhelným. tím, o který mnozí,
41:32u kterého mnozí dojdou zranění a pádu, ale mnozí povstání. A pán Ježíš v tomto podobenství o vinařích právě cituje doslova 118. žalm, kde je toto slovo o tom úhelném kameni nebo o tom zásadním kameni, eh, které který rozděluje eh lidi, který rozděluje lidstvo na dvě skupiny. na ty, kterým je vzácný a které, kteří v něm docházejí požehnání
42:04a odpuštění a potom na ty, kteří tímto základem opovrhují, který kteří ho odmítají a proto se pro ně stává pohoršením a zároveň i jejich pádem.
42:34Apoštol Petr mnoho mluví o tomto kameni a o tomto přirovnání. A eh potom Simeon končí takovou osobní osobní eh promluvou přímo k matce, k Marii a mluví o tom meči, že pronikne i meč její duší nebo jejím tělem, jejím srdcem. A samozřejmě znamená to to, že Marie
43:08jako matka, která porodila svého syna a viděla, co se všecko už od jeho dětství, od jeho mládí s ním děje, jak o něm mluví druzí, jak k němu přistupují, co o něm pronášejí a musela se s tím ve své mysli nějak vypořádat, protože stále to byl její syn, kterého kojila, kterého přebalovala, kterého vychovávala. A na druhou stranu to byl někdo,
43:36komu nerozuměla, koho možná nechápala. A my víme, máme takovou jednoduchou zmínku, která mnohé vyjadřuje. Maria nad tím vším přemýšlela a ukládala si to do srdce a ve své mysli eh s tím pracovala. A jsem si jistý, že Marie postupem doby stále více chápala a vnímala, koho má
44:07před sebou, kdo to vyrost z toho jejího syna. A eh viděla eh a znala ho, kým je, jaký je. přesto viděla jeho odmítání od ostatních, který často hraničil až se zuřivým odporem a a nenávistí a byla i u toho, když pod křížem
44:37se musela dívat na tu jeho fyzickou smrt a neskutečné fyzické utrpení. Eh, to bylo něco osobního, co Simeon v tuhletu chvíli eh Marii říká. A Marie určitě v tudokázala ještě chápat a uvědomit si, co to je za proroctví toho meče. Ale bylo to bylo to
45:07proroctví o jejím osobním utrpení vůči eh nebo s Pánem Ježíšem, které ona prožije. Ale eh já se chci vrátit k tomu kameni ještě na závěr toho dnešního slova. Víte, protože eh ten základní, ten úhelný kámen, tak jak je to řečeno v Bibli, ale my vnímáme, jak je to myšleno, je to prostě Ježíš Kristus, pán Ježíš je někým zásadním a absolutně eh
45:43eh někým, koho nemůžeš a koho nemůžeme ve svém životě minout. A ta otázka, eh, kým je pro mě a pro tebe Kristus, ta zní i do dnešní doby a je stále aktuální, protože každý si na ní eh je, věřím, schopný dát odpověď na tuhle otázku.
46:14Je i pro tebe Kristus tím kamenem opomíjeným? je i pro tebe, Kristus tím kamenem nebo něčím absolutně nedůležitým, něčím, co nestojí za to se tím vůbec zabývat, protože to je nějaká historie a něco hodně zašlého pod prachem. Je Kristus někým, co není absolutně aktuální,
46:44abysme se o tom bavili, přemýšleli a navíc ještě nějakým způsobem třeba chtěli měnit svoje životy. Je mnoho a mnoho lidí, kteří mají jako svoji odpověď právě tuto. je Kristus tím kamenem, který stavitelé a kteří ti, kteří k němu přišli, kteří ho prostě zavrhli, který ho odmítli, protože eh maximálně, co z něho vnímali,
47:17je možná nějaké pohoršení a opovržení. co naše srdce, co naše duše, eh oblasti, které nejsou vidět, ale oblasti, které pokud přicházíme ke Kristu jako k tomu kameni pohoršení, tak to jsou všechno oblasti, které jsou spolehlivě umlčené v našich životech pod
47:48vrstvami pomivých věcí tohodle světa, tak je opravdu velmi důležité znovu přemýšlet nad tím, kým je pro mě Kristus. Je to tím je tím kamenem, který je v opovržení, který je úplně na konci mých zájmů a mých aktivit a nebo to možná vůbec není. A nebo je tím vzácným.
48:19je tím vzácným a hlavním je tím, s kým ve svém životě počítám. Bez ně hož si nedokážu představit ani jedno své rozhodnutí, ani jeden svůj skutek, ani jeden svůj plán do budoucna. Je ve všem tím úhlem, tím, co drží všechno. Je Kristus. Má takovoule pozici v mém životě a ve tvém.
48:53Dobře víme, že před Boha kvůli jeho svatosti není schopen předstoupit žádný člověk a náš hřích ho od něj navždy oddělil. A patříme pod soud Boží, který na rozdíl od lidského soudu je jediný spravedlivý. A proto Simeon musel držet malého chlapce jménem Ježíš, Božího syna, který se narodil proto ne aby všechny udivoval
49:24svojí moudrostí, dokonce svými zázračnými skutky, které konal, ale narodil se proto, aby všechen Boží spravedlivý soud vzal na sebe. aby všechno to, co patřilo mně a tobě, on nesl na svých rukou, na svých nohou, na své hlavě, na svém celém těle, na golgatském kříži. Pán Bůh
49:58byl tak důsledný a spravedlivý v tom soudu, že místo, aby jako milující otec z toho našeho našeho myšlení se v tu chvíli k Pánu Ježíši sklonil a řekl mu: "To ne, to stačí." Tak pán Bůh se od něj odvrátil v tu chvíli. odvrátil se od něj proto, protože nemohl hledět na někoho tak zavaleného a
50:28ušpiněného hříchem, jako v tu chvíli byl Ježíš, který tento hřích nesl zástupně na sobě. Ta nejúžasnější zpráva ale je ta, že milující Bůh, otec, Hospodin, vzkřísil svého syna třetího dne a přijmul ho zpátky do své slávy, kterou měl dřív, než se narodil na tudle zem.
50:58A z tohodle místa té Boží slávy nyní pán Ježíš Kristus, to malé dítě, které Simeon kdysi držel v náručí za vinovačce, tak tleten muž, syn, Boží syn se v tuhle chvíli za mě a za tebe přimlouvá, aby nám Bůh odpouštěl naše hříchy, aby nás Bůh posiloval k tomu žít posvěcený a svatý život. Pokud je Kristus tím úhelným a základním kamenem
51:26tvého života. Moc si přeju sobě a vám všem, aby i o těhle Vánocích náš pohled byl upřený na ten úhelný kámen, o kterém Simeon prorokoval, když Pána Ježíše držel poproje v ruce a aby tenhleten úhelný kámen, tenhleten Kristus, Boží syn, byl základem života každého z nás. Amen.