2. 6. 2019 - Karel Hýsek - První znamení Mesiáše
Výraz znamení je v přepisu na 8 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Já jsem byl tématem té modlitevní chvíle předcházející potěšen, protože jsem zjistil, že i když budu otvírat nový zákon a budeme přemýšlet o události, která se naprosto lišila od tom, o tom, co tady mluvil Ludvík, o pobytu na poušti, naopak byla to velice radostná událost, ale ty některé principy, o nich já budu mluvit taky.
0:48Můžete si otevřít Janovo evangelium, budeme číst v začátek té druhé kapitoly, od druhého do jedenáctého verše, je to ta událost o proměně vody ve víno. Svatba v kání galilejské. Ke čtení božího slova můžeme povstat. 2. kapitola 1 až 11.
1:22Třetího dne byla svatba v káně galilejské a tam byla Ježíšova matka. Na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho účedníci. Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka, nemají víno. A Ježíš jí řekl, co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina. Jeho matka řekla služebníkům, cokoliv vám řekne, učiňte.
1:55Bylo tam šest kamenných nádob na vodu určených k židovskému očišťování, každá na dvě nebo tři míry. Ježíš jim řekl, naplňte ty nádoby vodou. A naplnili je až po okraj. Pak jim řekl, teď naberte a neste správci hostiny. I donesli. Jakmile zprávce hostiny ochutnal vodu učiněnou vínem, nevěděl odkud je, ale služebníci, kteří to vodu nabrali, to věděli.
2:32Zavolal ženicha a řekl mu, každý člověk podává najprve dobré víno a když se hoste dostatečně napijí, tehdy to, které je horší. Ty jsi zachoval dobré víno až do této chvíle. Toto Ježíš učinil v káně galilejské jako počátek svých znamení a zjevil svou slávu a jeho účedníci v něho uvěřili. Můžeme se posadit? Takže tohleto je známé místo Bible, tohleto, tenhle ten zázarak o tom někdy mluví i nevěřící,
3:17je to velice známá věc a tohleto znamení, ten div bylo první veřejné mesiářské znamení, které pán Ježíš udělal. Když jsme probírali na biblických hodinách Janovo Evangeliu, tak jsme se dozvěděli, že Pán Ježíš učinil mnoho divů, ale Ján ve svém evangeliu zaznamenal sedm znamení, sedm mesiářských znamení a v podstatě většina těch znamení byly to jiné události, než o kterých čteme v jiných evangelích.
4:11V podstatě v jiných evangeliích jsou zmíněny totožné události, jenom dvě. Bylo to znamení o roznožení chlebů, těch pěti chlebů a dvou rybiček a o chůzi Pána Ježíše Krista po vodě, po Halilijském jezeře. protože jsme, já doufám, že jsme všichni čtenáři písma, takže bychom mohli doplnit ty vše ostatní znamení.
4:50To o tom jednom mesiářském znamení jsme četli pro mě na vodu ve víno, ale můžete doplnit ty další čtyři, zkříšení Lazara, tak to je to nejznámější. Ano, uzdravení chromého u rybníka Bethesdy, o malomocném, to není v Janově Evangeliu. No, hlasitě, já jsem hluchý.
5:28Slépí od narození, to je. A to čtvrté je, podobá se to jednomu zázraku v jiném Evangeliu, ale je jediné. bylo to uzdravení syna královského úředníka na dálku. Takové podobné uzdravení se stalo i pro římského setníka, který měl nemocného syna, o tom čteme v Matouši v 8. kapitole, ale tohle je jiná událost.
6:01Pán Ježíš uzdravil syna karálovského služebníka nadálku a vůbec nemusel k tomuto nemocnému jít. Pro pochybovače a nevěřící jsou texty, Bible o takovýchto věcech, to jsou pro ně jenom naivní vyprávěnky o zázracích, které možná u někoho mohou vzbudit jistřičku naděje v dobré konce.
6:36Když jsou v nouzi, tak doufají, že i v té jejich nouzi to může dobře dopadnout. A žel je to pohled i mnoha dnešních teologů. Biblické texty nejsou podle nich popisem skutečných událostí. Když to opravdu posluzujeme lidskou logikou, tak je to opravdu nesmyslné, aby se třeba čerá voda proměnila ve skvělé víno.
7:17A přesto právě tohleto znamení, tento div učinil Pán Ježíš jako první znamení, jako potvrzení toho, že On je tím předpovězený Mesiášem a Božím Synem. Protože jen Bůh může tvořit z ničeho, anebo jen Bůh může z běžné látky, z běžné sloučeniny, z vody, která se skládá s dvou atomů vodíku a jednoho kyslíku,
7:56vytvořit, já se neobávám použít slovo stvořit, nápoj, který musí za normálních okolností vznikat dlouhým procesem z plodu živých plodů, rostlin. Tím hlavním účelem, proč na poštul Jan své evangelie napsal, bylo představit toho Ježíše z Nazaretu jako spasitele a božího syna.
8:29a to, že tento muž Ježí z Nazaretu je Mesiášem a přizvědčilo Jana to, co viděl na vlastní oči, to, co prožil, v čeho byl světkem. Potom máme vzatě plná evangelia. Jan, účel toho svého evangelia, proč to napsal, to je řečeno v Janovi v 20. kapitole 30. a 31. verž.
9:07Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učenil Ježíš před svými učedníky. na to však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží a abyste věříce měli život v jeho jménu. Takže zázrak v kání Galilejské byl prvním znamením, u kterého apostol Jan byl.
9:37Takže tenhle oddíl nás uvádí na svatbu. Je potřeba vysvětlit, že židovské svatby byly a prý do dnes jsou, bývají početnější a trvají déle než u nás. U nás se to většinou stačí na to jeden den, tam to bývá déle, třeba prý až týden.
10:07Já jsem nedávno četl rozhovor s českou ženou, která se provdala do Izraele, je to vizážistka, která se zabývá zkrášlováním tváře, ona říkala, že než se tam teda uchytila jako vizážistka, takže to chvíli trvalo, ale dneska, že už má klientelu a že v podstatě se zabývá dost právě svatbami, přípravou na svatby a říkala tam, tam se běžně svatba i z téhleté stránky, přípravu je skoro rok, jako co na sebe, jaký účest, jak namalovat obličeji, trochu lepší.
11:02Takže svatba to je slavná událost, jako je to úplně, řekl bych, opak toho, o čem mluvil Ludvík, je to opak toho té pouště. Ty svatby byly opravdu velké a radosné události, nejen pro široké příbuzenstvo, židovstvů byly veliké rodiny, tedy mnoho příbuzných, ale často se toho zúčastnila celá vesnice.
11:48Bohatí lidé dokonce na svatby zvali i pocestné a neznámémi lidi, jak to třeba říká Páne Ježíš v těch některých svých podobenstvích. Jenom jako příklad uvádím to známe podobenství o zvaných na svatbu. Pozvaní nepřišli, tak byly pozvaní ti mezi ploty a skupy.
12:18z ulic, všichni těch, kteří se nechali pozvat. Takže tato svatba se konala v Káně Galilejské. Neví se přesně, které místo to bylo, protože jsou tam prý dvě věsnice, které podobá to jejich jméno, a tomu jménu Káně. Ta jedna je asi 15 km severozápadně od Nazaretu, ta druhá severně asi 10 km od Nazaretu,
12:57ale to v podstatě nehraje žádnou velkou roli. Ale četli jsme tady, že na tuhletu svatbu byla pozvaná i Matka Pána Ježíše Marie. Pravděpodobně tam pomáhala s obsluhou těch svatevních hostů. To, co je zajímavé, že byl pozván i pán Ježíš se svými prvními učedníky.
13:28Když čteme Janovo Evangelium, tak se dozvídáme, že v té chvíli ještě těch učedníků nebylo dvanáct, že to bylo v podstatě úplně na začátku, že v podstatě s ním na tu svatbu šlo pravděpodobně z těch prvních pět, Petr, Ondře, Jan, Filip a Natanael, toho máme na jiných místech Nového zákona, zaznamená na toho jmenu také jako Bartoloměj.
14:03a tíhleti novomanželé na tu radostnou událost svých životů pozvali i Pána Ježíše. Tohle myslím si, že je to první poučení, které si z této události můžeme vzít. Šťastný člověk, který na důležité okamžiky svého života, mezi ně patří i svatba,
14:33pozve Pána Ježíše. My Pána Boha nepotřebujeme jenom tehdy, když je nám špatně, když jsme na poušti, když nám teče do bod, my Pána Ježíše potřebujeme i ve chvílích, kdy je nám dobře. My, Páne Ježíši, potřebujeme i ve chvílích, těch nejradostnějších chvílích lidského života.
15:04Ale opravdu to pozvat Pána Ježíše do svého života, to opravdu se nevztahuje jenom na začátek společného života ve dvou. tím nejlepším, co může člověk udělat, že pozme Pána Ježíše do svého života co nejdříve může. Když dnes zazní k člověku pozvání, tak by to měl udělat.
15:37Protože to je ta nejlepší věc, kterou člověk opravdu může udělat. v dobrých chvílích i ve zlých chvílích. Je to úplně veliký rozdíl, jestli jsme na to sami, anebo jestli je tam s námi Pán Ježíš. A na této svatbě se dostavila nepříjemná událost, došlo víno. Marie pravděpodobně byla mezi těmi, kteří pomáhali, takže se to dozvěděla.
16:18dřív než všichni ostatní hoste na té svatbě. A není tady uvedeno, proč došlo víno. Možná, že bylo mnohem víc svatevních hostů, než se počítalo, nebo někdo něco opomněl, nebo byly nějaké problémy s dodávkou toho vína, ale z tohohle nedostatku i na té svatbě opravdu si můžeme vzít to druhé poučení.
16:58V našich životech se objevují a budou objevovat nejrůznější problémy, které bez Pána Ježíše nevyřešíme. a to nejenom v těch dobrých chvílích, ale i v těch nejlepších, dokonce i v těch nejradostnějších okamžících našeho života se může v jedné chvíli,
17:29se to všechno může změnit v ostudu nebo v neštěstí, které pro nás pak, kvůli kterému nás můžou provázet noční děsy a sny. Bez Ježíše nemůžeme prožívat plnou radost bez toho, abychom přijali jeho spasení. Nemůžeme prožívat trvalou spokojenost, pokoj a radost.
18:03a nejlepší na tom je, že tohleto můžeme prožívat ten pokoj, hluboký pokoj, i když jsou okolnosti radostné a nebo naprosto nepříznivé. Takže na téhle svatbě se schylovalo k ostudě, na nedostatek vína, na téhle svatbě by se možná v Káni vzpomínalo ještě léta,
18:40Možná by tam na všech těch dalších svatbách by se ozývaly takové řeči, vzpomínáte na tu svatbu Bárucha a Sáry, jak tam došlo jí, no. To byla ostuda, co? A opravdu i tyhleti rodiny, i těhletěch lidí, i těhletěch novomanželů, mohly k tomu být v nevážnosti a možná i v pohrdání. a právě v tuhletu chvíli do toho dění vstupuje Matka Pána Ježíše Marie a žádá svého syna, aby nějak zasáhl.
19:23Nevíme, co přesně očakávala, ale rozhodně dobře věděla, komu o tomto problému povědět. Pán Ježíš se potom proti téhleté prozbě ohradil, ale to nešlo tady o to, že Marie udělala věc, že se přimlouvala. Nešlo tady o to, že by to bylo špatně se přimlouvat za problémy i jiných lidí.
20:03ten důvod byl zcela jiný. Opravdu to odmítnutí zní docela drsně. Ženo, co mi chceš? Nebo ženo, co ode mě chceš? Ještě nepřišla má hodina. ale nebylo to ani proto, že by si pán Ježíš nevěděl v této situaci rady a nebylo to ani proto, že by opravdu to, že žádalo o tu pomoc pro tenhle ten problém, že by to bylo špatně.
20:43Já jsem přesvědčen, že abychom pochopili tohleto odmítnutí, tak je tady naprosto důležitý ten dovětek, ještě nepřišla má hodina, ještě nepřišla má hodina. Takže důvod, proč pán Ježíš odmítá Marinu iniciativu je ten, že ona ho, pán Ježíše Krista, znala nejlíp
21:15Ona s ním už byla 30 let, ona měla víc než kdokoliv jiných chápat, že jeho úkol je nepředstavitelně vyšší než řešení pozemských záležitostí a problémů Pán Ježíš se soupil z nebe na zem a narodil se a žil jako člověk proto, aby splnil v předem určené hodině úkol, který mohl vykonat jenom on sám.
21:54Musel zemřít jako dokonalý boží beránek, aby svou krvní smil hříchy světa. Přečtu opět z Janova Evangelia z 12. kapitoli 23. až 28. verž. Ježíš jím, tedy řekům, kteří ho chtěli vidět, řekl, přišla hodina, aby byl oslaven syn člověka.
22:25Ámen, ámen, pravím vám, jestliže pšenčné zrno nezemře, zůstává samo. Zemřeli však přináší mnohý užitek. Kdo má rád svou duši hubí, kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k věčnému životu. Jestliže mi někdo slouží, ať mě následuje a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí můj otec. Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? Otče, zachráně od této hodiny.
23:04Vždyť proto jsem přišel k této hodině. Otče, oslav své jméno. Z nebe se uzval hlas, oslavil jsem a ještě uslavím. Pán Ježíš nekázal vodu a nepil víno. Když pán Ježíš říká tohleto slovo o tom, že jeho následovníci mají uměrat sami sobě,
23:43tak Pán Ježíš nám byl příkladem. On umřel, aby nás vykoupil a opravdu, protože to nejlepší pšeničné zrno zemřelo, tak nám to přinosl nejúžasnější užitek. když Pán Ježíš jiné vypízí k uměrání sobě, on sám to musel vyplnit krvavě a vrchovatě.
24:19Takže v souvislosti s tou Marijnou přímluvou a nyní tou čtenou modlitbou Pána Ježíše, tak nám aspoň mě vyvstává otázka, v kolika procentech mých modliteb a přímluv se objevuje nejdůležitější prozba, aby byl oslaven nebeský Otec a aby ta oslava, ta největší oslava, smrt a oběť Pána Ježíše Krista, aby se projevila i v životě dalších lidí.
25:03oslava nebeského Otce a spása lidí by měly být i naše modlitevní priority. To neznamená, že se nemáme přimlouvat i za ostatní věci, za ty věci, které jsem tady zdůraznil, ale tyhle ty věci oslava a spása lidí by měly být vždy v našich modlitbách na prvním místě.
25:41jistě. Žeho, často tak, to tak nebývá, často řešíme v té největší míře svoje vlastní problémy. Také chci poukázat na to, že to odmítnutí Pána Ježíše Krista, že mělo ještě i jiný účel, myslím, že Páne Ježíše se snažil ukázat, že Marie se nemá stát největším prostředníkem a přímluvcem.
26:14protože tak se to stalo nesprávným pochopením právě téhleté události, té přímluvy o Mardě, tak se začaly lidi modlit a žádat přímluvy u Mardě a svatých a modlili se k těmhletěm prostředníkům a ne k Pánu Ježíši Kristu.
26:46To se stalo opravdu během těch staletí většinovou praxí. Dokonce se to nějak vysvětlovalo tím, že Marie má víc soucitu, má měkčí srdce, chápená slépe než Páne Ježíš, který je příliš zaměstnaný. Ale písma Nového zákona mluví úplně jinak Písma mluví o jediném možném prostředníku mezi hříšnými lidmi a svatým nebeským otcem
27:23První Timoteovi 2, pátý a šestý verž Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi Člověk Ježíš Kristus, který dal sám sebe jako výkupné za všechny jako svědectví ve svůj čas. A židům, v listě židům, o tom nejlepším prostředníku, tam je napsáno naprosto jasně.
27:55A přesto se tolik tradičních katolíků modlí o přímluvy víc k Marii a svatým, případně k Jezolátku, než ke Spasiteli světa. Ale tohle to není jediné místo v písmu v Novém zákoně, kde pán Ježíš bráně nesprávnému pohledu na funkci a uctívání Marie v Matouši ve 12. kapitole, tam v závěru té kapitoly přichází těm pánu Ježíši a schormáženým učetníkům Marie se svými bratry a oni mu zjistují, že tady toho je matka, tvojí bratři,
28:45a Pán Ježíš říká, kdo je můj brtr, kdo je má sestra, kdo je má matka, to je ten, kdo činí vůli mého nebeského Otce. A také v Lukáši v 11. kapitole 27. verži tam Pán Ježíš káže a ze zástupu zvolá žena, a blahoslavená žena, kterou se snarodila, která tě kojila. A Pán Ježíš říká, ne, ne. Blahoslavenější ten, kdo slyší moje slovo, a kdo ho plní.
29:29Protože opravdu tím nejlepším přímluvcem je sám Pán Ježíš. V Římanům 8, 34 čteme, že Kristus Ježíš, který zemřel a byl vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás. Jaká radost, že máme takvého přímluvce. To On nám nejlíp rozumí, to On nás slyší, to On nám dává vysvobození, ne sice možná přesně tak a přesně ve stejnou chvíli, jako bychom my chtěli, ale Páne Ježíš nás slyší.
30:13k němu můžeme volat a přicházet bez žádného dalšího prostředníka. Dneska už můžeme kvůli jeho krvi vstupovat až do jeho blízkosti, do svatyně svatých. Takže kvůli Pánu Ježíši Kristu máme opravdu volný přístup před boží trům, kde sedí po pravici boží a kde se za nás přimlouvá.
30:44Když vidíme lidské potřeby a nouzy, tak se tedy máme přimluvovat. Možná, když můžeme pomoci, tak ještě lepší je pomoci, než se přimluvovat, ale když nemůžeme pomoci, tak se máme přimluvovat. I k tomu do nás Boží slovo vede, první týmu je toho vědva jedna, především tedy prosím, aby se konaly prozby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi.
31:21Teď jsem dost mluvil proti funkci Marii jako nejlepší z prostředkovatelky, možná v tom dnešním pohledu a podle toho dnešního slova nejlepší lobbystky, v nebi, ale Marie tady opravdu má velice důležitou a kladnou také pozici a je příkladem, i když byla zdánlivě odmítnuta, Páne Žiž to neudělal okamžitě, když mu řekla, ale přesto řekla služebníkům, cokoliv vám můj syn řekne, tak to udělejte.
32:13a to je opravdu velice dobrá rada, velice dobrá instrukce, protože i tohleto je asi možná to nejlepší, co můžeme i my říct na závěr toho, když třeba někomu říkáme evangelium a když řekneme svědectví o změně našich životů,
32:43tak opravdu asi nemůžeme nic lepšího říct, než říct, čtete Boží slovo v Biblii, protože Pán Ježíš Kristus dnes mluví právě tímhle způsobem. Vždyť je stělesněným Božího slova, tak jako to čteme úplně na začátku Janové evangelie a v první kapitole první verž,
33:13že na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo byl Bůh. A cokoliv nás, nebo cokoliv nás, ale i je, z Bible osloví, poslechněte to. Nic lepšího nemůžeme udělat. Mně padá vrne, že to není oblíbená rada a bez pokory to lidé ani neudělají, Ale nic lepšího, než se podřídit Božímu slovu, nemůže nikdo na zemi udělat. A tuto zkušenost udělali i ti sluhové. Dobře udělali, že tento pokyn uposlechli.
34:02Pán Ježíš jim nařídil naplnit šest kamenných nádob na židovské rituální očišťování. Podle těch uvedených údajů tak mohlo jít zhruba asi o 300 litrů vody, to je docela dost, protože musíme uvážit, že tehdy opravdu to nemohli udělat jako my dnes. My dnes bychom asi rozstávali hadici, nasadili to na kohoutek, pustili vodu a naplnili sudy, tenkrát to ještě nešlo, takže ti služebníci tu vodu museli ve vědrech nebo ve čbánech nanosit, nevíme kolik jich bylo, nevíme jak daleko museli chodit ke studni
34:56a u ty studni si ještě ty vodu museli navážit. A potom ještě, když to naplnili až po okraje, tak šli zase za pánem Ježíšem a on řekl, teďka vemte a nejste to správci svatby. nevím, jak to prožívali, já bych si asi připadal divně a říkal bych si, to teďka budeme pít na svatbě místo vína vodu, ale oni šli a když to donesli tomu správci, tak on zjistil, že to je skvělý víno,
35:42a ten ženích byl dokonce pochválen neoprávněně, on se na tom nepodílel, pochválen za to, že nechal tohle skvělé víno až na závěr svatby. Takže novomanželé i hosté dostali kvůli Ježíšovi to nejlepší ze svatebního pohoštění až k závěru svatby. Tohle je další věc, která mě v tomhletom oddílu uslovila. Je to velice poučné. Opravdu mnoho věcí na tomhle světě má pěkné začátky a horší konce.
36:29taky se to tak dělá, i na těch svatbách se to tak dělalo, že nejdřív se nalévalo to lepší víno, a potom, když už lidi třeba byli i trošku už v náladě, tak už i to horší, ale v téhleté souvislosti, protože to se opravdu netýká jenom vína, Mě napadl a většinou vždycky napadne dárek, který jsem dostal k padesáti nám. Byl to hrnek a na něm byl nápis, lepší už to nebude.
37:11Ten hrnek už dneska nemáme, ani on nevydržel průběh času a že většina věcí směřuje k úpadku, je pravdou, ale čím nás tenhle ten ordíl oslovuje, že toho, kdo pozval do svého života Pána Ježíše, se to týkat nemusí.
37:44Toho, kdo pozval do svého života Pána Ježíše, se to týkat nemusí. Já si aspoň nevybavuju oddaného křesťana, kterého by úraz nebo nemoc nebo stárnutí a jejich negativní důsledky duchovně zdrtilo. I křesťané mají problémy, zdravotní problémy, těžkosti, ale jestliže je to oddaný křesťan, já si opravdu nějak nevybavuju člověka, kterého by to duchovně zlomilo.
38:30Naopak, většinou tihleti křesťané přes tělesné problémy prožívají pokoj a těší se do nebe. Velmi zdařilé to popisuje v závěru své knihy Cesta křesťanky John Bunyan. Je možné si to přečíst i na těch našich stránkách a rozkliknout tu cestu křesťanky.
39:05protože tato kniha je v podstatě podobenství na křesťanský život a on tam píše, že ta křesťanka a ty její spolupoutníci na své pouti došly až v podstatě před ten Jordán smrti a ta země těsně před tím Jordánem ji nazývali provdanou zemí, tedy patřící už tomu nebeskému králi a v této provdané zemi v podstatě už po těch svých prožitých bojích a problémech očekávali v radosti a pokoji, až je král Zlatého města.
39:57povolá, aby přešli ten Jordán smrti do své slávy. To nejlepší, tedy v tom duchovním smyslu, umožňuje Bůh poutníkům a věrným v závěru jejich životu už na této zemi to nejlepší. ačkoliv je tato země naprosto porušená, Pán Bůh může dát svým v závěru života v těch potížích a problémech to nejlepší.
40:40A navíc to úplně nejlepší nade všechny naše představy a očekávání nás čeká v přítomnosti Pána Ježíše Krista v nebi. V konci celé této události jsme četli větu, která jsem se už dotknul v podstatě, když jsem měl tady modlitevní chvíli, že učedníci, když tohodle byli světky, tak po tomhletom Ježíšově znamení, která zjevovala Boží slávu, v něho jeho učedníci uvěřili.
41:28když čteme tu předcházející kapitolu, tak tam čteme, že oni ho v podstatě uvěřili už předtím. Oni v podstatě na základě toho ucházání Jana Krčitele a toho rozhovoru s Nikodémem, Oni věřili, že Ježíš je Mesiáš, proto se rozhodli za ním jít, ale přesto i tohleto znovu posílo jejich víru.
42:04Je to úžasné, že opravdu i my můžeme ve víře růst. můžeme, my věříme, ale neznamená to, že nemůžeme věřit víc a pevněji, že nemůžeme víc očekávat našeho pána a spasitele. Takže tohleto upevnění víry dává pána a já věřím, že to dává všem, kteří opravdu to potřebují, kteří jsou jeho vlastnictvím, kteří vykročil na cestu za pánem Ježíšem,
42:47a Pán Bůh nám to v určitých chvílích, kdy je to potřeba, tak nám to dává, když to potřebujeme. O tom v podstatě do jisté míry mluvil předemnou i Ludvík, že Pán Bůh je tak dobrý, že naši víru upevňuje. Takže já na závěr už jen to schrnu ty jednotlivý, nejdůležitější myšlenky, které ke mně z této události promluvili,
43:27než opravdu šťastný je člověk, který do svého života pozve Pána Ježíše, protože v každém životě se zcela jistě objeví nejedna situace, kterou neočekáváme a kterou nedokážeme vyřešit. Ale Pán Ježíš, to buď to dokáže vyřešit, anebo nám dá sílu tím projít.
43:59Jsem tohle asi řekl špatně, dokáže vyřešit. On by to dokázal vyřešit vždy, ale ne vždy to vyřeší tak, jak bychom my chtěli. Ta druhá věc, že máme být vytralými přímluvci za všechny lidi a naše přímluvy a modlitby neměly míjet to nejdůležitější, oslavit nebeského Otce a podporovat modlitbami dílo spásy.
44:35Ta další velice důležitá věc, máme vždy uposlechnout Boží slovo, ať už to je cokoliv, může se nám to třeba zdát těžké, můžeme se cítit, že na to nemáme, ale máme vždy uposlechnout Boží slovo, i když se třeba si myslíme, že se zesměšníme,
45:05Možná něco podobného si mysleli ti služebníci, kteří tam nesli tu vodu tomu zprávci, že se zesměšní, že on se napije vody a vyprskne to a říká, co to tady děláte, ale jako jestliže Pán Ježíš nám něco řekne, máme poslechnout. A ta poslední věc, když budeme poslušní Jeho slova, tak se nemusíme bát, že nás Pán Ježíš nechá na holičkách.
45:42On má pro nás tu nejlepší cestu, on je schopen posilovat naši víru, když ho budeme ve svých potřebách, nemocích a stářích, když toho budeme pevně držet, ale my ho potřebujeme i v těch situacích, když se zdá, že to zvládáme, když jsme na svatbě, kdy to je dobrý, Páne Ježíše Krista potřebujeme vždycky, protože jenom On má moc způsobit, že naše konce mohou být lepší než naše začátky a měly by být.
46:30za ten náš křesťanský život bychom se někam měli posunout. Naše konce by měly být lepší než naše začátky. Tak jako se to stalo na téhleté svatbě. Kež to může být i v našich životech. Amen.