Spolehlivost našeho slova | Čtvrtek 3/3
Biblické texty v kázání
2. Samuelova 92. Samuelova 21Daniel 1Matouš 52. Timoteovi 2Židům 6Židům 10
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (7)
- 0:34 Matouš 5
- 9:52 Židům 6
- 20:46 Židům 10,23
- 24:27 2. Samuelova 9,2
- 28:50 2. Samuelova 21
- 47:04 Daniel 1,8
- 49:06 2. Timoteovi 2,13
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Teď máme tu dvanáctou lekci, když si tam píšete poznámky a v podstatě budu mluvit jenom o jednom vejši. A sice pět dvanáct, tak kde je napsáno, především nepřísáhejte, moji bratři, ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou.
0:34Vaše ano, ať je ano, a ne, ať je ne, abyste nepropadli soudu. Já jsem vám už řekl na začátku v tom úvodu, že list Jakubův se docela na některých místech podobá kazány nahoře. a tohle například je tady jedno takové místo, kde je napsáno vaše ano a tě ano a ne a tě ne a o tom přísahu, tak bych možná četl Matouš 5, kde pan Ježíš velice podobně tak mluví a říká od 33. verše,
1:17Dále jste slyšeli, že bylo řečeno všetkům, nebudeš křivě přísahat, ale spilniš pánu své přísahy. Tak jenom krátce k tomu, když je napsáno, jste slyšeli, že to není tak, že ve starém zákoně platilo něco, a teď pan Ježíš říká, ale teď to platí jinak, protože co to tady cituje, tak to není citát ze starého zákona,
1:45ale tady cituje to, co bylo řečeno, co si ty Izraelite sami řekli, oni řekli a proto jste to slyšeli, nebudeš křívě přísahat. A teď to, co pan Ježišíka je to, co už vždycky tak plátilo, tak nemáme nejakou jinou etiku v novém zákoně než ve starém zákoně. a on teď říká, já však vám pravím, abyste nepřísáhali vůbec, ani při nebi, protože je to trůn Boží, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krála.
2:27Nepřísahej ani při své hlavě, protože ani jediný hlas nemůžeš činit býným nebo černým. Ať je tedy vaše slovo ano, ano, ano, ne, ne. Co je na to, to je zlého. Co jsou přísahy? Přísahy jsou reakce právě na ten padlý svět, v kterém je tolik lží.
2:57kde satan lže, lidé lžou a nikdo už neví, co plátí a neplátí a co je pravda a co není pravda a potom přišli s tým, že když člověk říká přísahám, tak aby teď někaž ti vědělo, tak teď to je pravdivé, teď to plátí. My jsme to možná ještě trochu rozšířili tým, že říkáme slovo ještě slibuji, tak to je ještě další slovo k tomu. Říkáme něco a když člověk nám to nevěří, tak říkám, ale já ti to slibuji. A když tomu to pořád nestačí, tak říkám, já přisahám. No tak víc už nemůžeme, teď by to snad měl věřit.
3:42a pan Ježíš říká tak, že to ne, to je nesmysl, tak nemáte dva nebo dokonce tří stupně pravdy, to platí možná, to platí pravděpodobné a to teď platí stoprocentně, on říká to je opravdu od zlého, tak to není vůbec dobré, tak kdyby nebyla lež, tak bychom vůbec o takovém nemuseli mluvit.
4:13Přísahy jsou z toho důvodu, že jinak už není možné vůbec někomu věřit, co říká. A proto tam je i napsáno, když říkáte ano, tak by to mělo být ano, když říkáte ne, tak by to mělo být zlé. Ne, tak víc by nemělo být nějak vůbec potřebné. Ale zajímavé teď ale je, že právě ten zlý satan, on nepřísahá. Nečteme nějaký vejaž nebo něco, nečteme, že by on řekl v ráji Evě, já přísahám, že budete jako Bůh. Tak to neříká, satan nepřísahá.
4:57Ale Bůh přísahá. Bůh přísahá, protože my to potřebujeme asi věřit. Aby nebyly žádné pochybnosti už u nás, nená straně Boží, ale u nás, tak Bůh i přísahá. Tak a proto si ja osobně nemyslím, že to je tak kategoricky ne k každému přísahu, to ještě řeknu později trochu, protože to je spíš silně proti tomu, abychom měli ty dva nebo dokonce teď tři stupně tak vážnost,
5:45větnosti svého slova. Jenom něco tak říkám a když někdo po nás chce, abychom to slíbovali, tak musím ještě znovu přemýšlet, jestli to opravdu pláty, no jo pláty, můžu slíbit a přísáháš, no tak to musím ještě jedno přemýšlet, jestli teď to pláty, jo, tak tohle můžu i přísáhat, ale nebo dokonce, no tak přísáhám, nepřísáhám.
6:08a když říkáme nepřísahám, tak je úplně jasné, že člověk se na to nemůže spolehnout, když není ochotný přísahat. A tady Jakub i pan Ježíš říkají, že to je všechno nesmysl, všechno špatné, to je od zlého, neexistuje tři stupně pravdy, tak když něco řeknete, tak to musí plátit. a my víme, že to už dnes opravdu vůbec neplatí. Dokonce my nejenom, že máme sliby, máme přísahy, my dokonce máme podpisy, my dnes podepišujeme, to je už jedno, jestli něco slibujeme, přísaháme, ani to všechno nestačí.
6:55máme podpisy, tak my máme všechno, aby člověk se nějak mohl na to spolehat, co ten druhý říká. Když jsou pobyty, častokrát jsou zálohy i u křesťanských pobytů, protože když jenom říká, jo, já pojedu, tak co, jestli opravdu pojedu, neví, tak ale když zaplatí zálohu a potom až si můžeš s tím počítat, tak to je všechno to, že slovo už nemá vahu.
7:24Tak můžeme to opravdu rozšiřit, nejenom přísahy, ale sliby a podpisí a zálohy a všechno to jenom, protože už neplatí to, co někdo říká. A ty farizeové, oni nejenom, že přísáhali, ale dokonce říkají, že ještě záleží na tom, při čem nebo komu, tak kom přísáháš. Protože, já to čtu tady, abych to nepletl teď, Matoš 23 od 16. verše, a pan Ježiš to zase hodně silně kritizuje.
8:04Běda vám, slepí vůdcové, říkáte, kdo by učinil přísahu při svatyni, nic to neznamená. Tady dokonce ani ta přísaha nic neznamená. A to bylo to učení těch farizeů, které Ježíš tam Matóš 5 už cituje. Dále jste slyšeli, že bylo řečeno. A právě i tohle. Kdo by učinil přísahu při svatyni, nic to neznamená. Ale kdo by učinil přísahu při zlatu svatyně, je vázán. Blázní a slepci.
8:40Co je větší, zlato nebo svatyně, která to zlato posvětila. A kdo by učinil přísahu při oltáži, vždyť to neznamená, ale kdo by vyslovil přísahu při dadu, který je na něm, je vázan. Blázni a slepci. Co je větší, dar nebo oltáž, který ten dar posvědcuje? Kdo tedy přísáhá při oltáži, přísáhá při něm i při všem, co je na něm? Kdo přísáhá při svatyni, přísáhá při tom, co v ní přebývá? Kdo přísáhá při nebi, přísáhá při trůnu Božím i při tom, který je na sem sedí?
9:22Já to neberu úplně takhle, že člověk nesmí v žádném případě vložit přísahu. A to právě z toho důvodu, že Bůh sám přísáha, i když víme, že jeho slovo je spolehlivé, a jsou dokonce texty, které předpokládají přísahy, které to ani nekritizují,
9:52ale přímo to předpokládají. Židům 6, ještě chci číst, 16 až 17, nebo ti lidé přísáhají při větším, než jsou sami. A přísáha je za rukou, která ukončuje každý její spoa. Když tedy Bůh chtěl ještě ho něj ukázat dědicům za slívený nepohnutelnost svého úmyslu, zaručil je přísahu, abychom skrze dvě nepuchnutelné skutečnosti v níž není možné, aby Bůh hlál, měli moc nepovzbuzený mík, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkladáné náděje.
10:31Tady to předpokládá, že lidé přísahají. Teď, jak to asi je, já bych to opravdu viděl takhle, když my bychom neměli mluvit takhle, že říkáme, v normálních konverzácich slibují. Ani to bych neřekl. Slibují. A už vůbec nepřísahám. Protože to hned působí rozdíly v tom, co mluvím. To je, jako bychom řekli, teď můžeš mě brát vážně.
11:05Jakmile řekneme, já ti slibím, tak toto je všechno, co bylo předtím, můžeš na to zapomenout. a teď to plátí. A obzvlášť dokonce, když je to přísah. Když my potřebujeme přísahy nebo sliby, tak to je špatné. A to je to, co tady pan Ježíš a Jakob odsuzuje, když my děláme rozdyní. Když to druhý potřebují, nemám s tím problém.
11:34Když po mně to něco chce, tak klidně to dělám, když mi jinak nebude věřit. Stačí mi slovo, když jemu to nestačí, tak mu dám ještě i slib a když mu ten slib nestačí, tak mu dám klině i přísahu. Pro mě to není rozdíl. To by mělo platit to první, to druhé, to třetí. Všechno musí platit. Jsou lidé, kteří by ji nepřísahali a já je nechci vůbec přesvědčit.
12:02Šli lidé i do vězeny, protože na vojně nechtěli složit přísahu a je to v pořádku, když tomu tak rozumím. Já tomu tak nerozumím. Já tomu rozumím, že je to špatné, když my to potřebujeme. Když my to používáme pro sebe, aby bylo jasné, že teď ten člověk mluví pravdu, tak by to podle mě nemělo být. Tak, jak říkám, já jinak nemám problém s tím, když to někdo po mně chce, ani podpis, já nemám problém něco podpisovat, to je to samé, to je úplně to samé, když mi nevěří, že to plátí, co jsem řekl a chce podpíšnout, tak to podepišu, tak špatné to je, a to jsem slyšel, opravdu slyšel, někdo něco, jako věřící někomu slíbil a řekl, já to auto koupím,
12:53a potom cesto zpátky nebo další den nějak si to nějak rozmyslel a řekl, ne, já to nekoupil. A když jsem řekl, ale ty jsi mu řekl, že to koupíš, no ale nic jsem neporepsal. A to je tohle, proti čemu ten text je. Nic jsem ještě neporepsal. Tak to sám dělá ten člověk, ty rozdělí. Me slovo neplatí, jenom ten podpis platí. a Pavel tady říká, no to je od zlého, ne Pavel Jakub, to je od zlého, tak když u tebe je potřeba vždycky mít podpis, aby něco plátilo, to je špatné, nebo přísá, nebo slib, nebo cokoliv, naše slovo má plátit, to je to, co tady je napsáno.
13:40Zkusme trochu o tom přemýšlet, jestli naše slovo pláte. Víte, kdyby, já nevím, kdo měl křesťanskou svatbu z vás, tak já ne, já, vy ano, ale já jsem měl církevný svatbu. Já jsem byl tehdy katolikem, moje manželka byla evangelička, tak jsme měli svatbu v kosteli. nám to bylo docela fuk v té době, moji rodiče trvali na tom, aby to byla katolická svatba, rodiče manželky, aby to bylo evanglická, tak to nakonec bylo v evanglickém kosteli s katolickým knězem, tak rodiče byli spokojení, tak nám to bylo jedno.
14:27ale stejně, bylo to tak, že tam ta otázka zněla, tak jestli si chci vzít Matinu za manželku, tak až smrt nás rozděluje. A já jsem řekla ano. A ona řekla ano. Víte, kdyby nebyl žádný text v celé Biblii proti rozvodu, to by mi nestačil tady. Jenom to, když ten Jakob říká, vaše ano má být ano. A vaše ne má být ne. Všechno jiného je od zlého.
15:02Tak, kdyby žádný text nebyl proti rozvodu, tady máte text proti rozvodu, když jste tam řekli ano, tak to platí, tak to je to, co říká on, tam jste dokonce i vložili podpis, tam manželský slib a úplně všechno, tak, ale už jenom to ano by mělo platit, nepotřebujeme další text vůbec o rozvodu. Ale, jak jsem říkal, ještě podpis, ještě přísáha, nebo příslip, všechno tam bylo a to je dobré.
15:40Ale jak to je, když my mluvíme, tak někdy myslíme, ach, tak to jsou malé věci, já ti zítra zavolám. To je to, co člověk tak říká. Já ti zítra zavolám. Když jsme jedno hledali dům a teď jsme smákli až jem tam šli se na něco porývat a on řekl, tak jak to vidíte? Já jsem řekl, já vám zítra zavolám. A on se smál a řekl, já vám zavolám. A co to je? Já vám zavolám. To je tak, já ty zítra zavolám. Kolikrát jsem to už slyšel, ale když my to řekneme, to má platit. To je to, co ten text tady říká. Když říkáte, že zavoláte, tak zavoláte.
16:27Víte, jsou lidé, vy se je zeptáte v sobotu večer, tak přijdeš zítra, uvidíme se zítra ve zboru? Jo, uvidíme se. A v neděli nejsou. A to jsou věřející lidé. Ale my víme, že druzí, když vám řeknou v sobotu večer, že přijedou a že v neděli, když tam nejsou, tak to víte přesně, že v noci zemřeli. tak to víte přesně, že její slovo platí. Není to tak? Neznáte lidi, kde víte přesně, když oni říkají ano, tak to je ano, a když druhý říkají ano, že nevíte, co to je, jestli to tak platí nebo neplatí.
17:12A my máme tady být ti, kteří oklav to říkají ano a to platí. Já vám musím říct jeden takovou zkušenost, kterou jsem teď měl před dvěma lety, když jsme se vrátili do Německa a my jsme tam koupili dům spolu s dcerou a její rodinou, teď bydlíme všichni spolu tam v jednom domě a to je pěkné, když jsem já pryč, tak se oni měli starat o mačelku, někdo tam vždycky je.
17:46a když jsme hledali a našli něco, on, ten majitel, ten dům nabídl bez makláře, jenom takhle. Tak on měl dva domy dokonce, to jsem možná už vypravil někdy, ale on měl dva domy a oba domy nabídl k prodeji. My jsme se dívali na oba a on řekl, jak to máte, které chcete prodat? On řekl, to je jedno. Jeden vyberete, koupíte, nebo někdo jiný, a já investuji do toho druhého a dělám si z toho druhého pěkné bytlené.
18:21Tak my jsme se dívali na ten barak a on potom řekl, tak co, pane, koupíte? Musíme ještě jedno přijít, tak jít s dcerou a zedněm a tak se podívá znovu, tak jsme tam byli, seděli. A on, koupíte? Já vám řeknu zítra, ještě musím přemýšlet a spolu o tom mluvit doma. Dobře, zítra. Další den volal zase hned. Tak co koupíte? Já jsem řekl, že koupíme. Dobře.
18:49A od té doby, já jsem tomu nerozumil, od té doby začal rekonstruovat ten druhý dům. A investoval do toho spoustu peněz, do toho druhé dům. My jsme neměli žádnou smlouvu, my jsme měli vůbec nic. To byl nevěřící člověk, ale stáši. Tak on byl ještě nějak zvyklý, že slovo platí. Ale já jsem byl z toho tak překvapený. Tak on chtěl po mně po telefonu slyšet, že platí a řekl dobře. A začal tam investovat. Tak my jsme nakonec zhruba tři měsíce později jsme i psali smlouvu, notáže a úplně všechno takhle.
19:30tak to nebylo jenom tak. Ale jemu to stačilo. Já ani nevím, kolik 100 tisíc přepočtu korun už do toho investoval a tak pevně s tím počítal. Já jsem z toho byl úplně pořekvapený. Tak já nevím, já jsem dokonce předtím potom přemýšlel, jestli mě vygoogloval to měno naše a zjistil, to jsou věřící, nebo já nevím, opravdu vůbec nevím.
19:59Já jsem zkusil si to nějak vysvětlit, jenom jsem myslet, tak by to mělo být. Křesťan říká ano a nic víc už nepotřebuje. A je to tak smutné, když to není, když už opravdu nějaké to slovo neplatí. Tak zkusme teď ještě přemýšlet o nějakých těch slibech. Věrnost a sliby. Bůh nám slíbil, jak kdo činí pokány, tomu odpustí a ten má věčný život. A všechno naše spasení, úplně všechno naše naději, všechno stojí na tom, že Bůh mluví pravdu, že jeho ano je ano.
20:46Tak kdybychom to nevěděli, tak bychom vůbec nevěděli, jestli půjdeme do neba. Co kdybychom tam přišli a on řekne, no ty ne. řekl, no ale ty jsi slíbil, že jo, ale já jsem si to rozmyšlel. To je to úplně směšná myšlenka, že by Bůh řekl, já jsem si to rozmyšlel. Nic jsem nepodepsal. To neexistuje. Jeho slovo platí. Židům 10.23. Tam je napsáno, držme se neodčesitelné náděje, kterého vyzáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbený, je věrný.
21:29A já jsem opravdu musel přemýšlet o tom, proč tam je napsáno věrný. Proč tam není napsáno, že je spolehlivý nebo pravdivý. V roč tam je napsáno, že je věrný. Tak, co je věrnost? Co byste řekli, co je věrnost? Dodržuje svoj slib?
22:00Vy to, když se podíváte do slovníku, já vám to přečtu, tam je napsáno, slib je vničný postoj, který vede k tomu, aby člověk... Ne, věrnost, promít. Věrnost je vničný postoj, který vede k tomu, aby člověk dodržoval sliby a splní zodpovědnosti. To znamená, když člověk nemluví, nemůže být věrný. Že Bůh je věrný je v tom, že on něco řekl a teď to plátí. To je ta věrnost.
22:36Někto něco říká a to plátí a to je věrnost. Věrnost se vztahuje na slib, nebo na přísahu, nebo na slovo, na to ano, ale věrnost se vztahuje na něco, co bylo řečeno. Někto něco říká a tohle platí a když to opravdu platí, ten člověk je věrný. A co Bůh od nás očekává? Věrnost, hlavně věrnost. Dokonce je napsáno jen jednu věc, věrnost, abychom byli věrni.
23:10Bůh je věrný a jeho duch opravdu působí i věrnost v nás. A jak Bůh bere vážně tak věrnost, to chci teď číst tak na dvou místech ze starého zákona, oboji o Davidovi. a oboj je o jednom slibu nebo přísáze, tak oboj o tom. První Samuelová osmnáct, jedna a tří.
23:48I skončil David Rossovo s Saulem. Jonatan přil, nebo možná Jonatan, teď ani nevím, ale na tom teď nezáleží. i skončil rozhovor se Saulem, Jonatan přilnul celou duši ke Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama a Jonatan uzavřel s Davidem smlouvu, nebo ho miloval jako sám sebe. Oni si slibovali přátelství, že se budou o sebe starat, že budou přítele, přátelé navždy.
24:27a teď víte, jak to pokračoval v té bitvě, v boji proti Perištěncům, tak Saul byl zabít, Jonatan byl zabít, všichni byli tam zabít. Tým pádem, co tým pádem skončí, je slib. On, David sliboval Jonatanovi, Jonatan slibil Davidovi, teď to skončí, jsou oba, nebo všechny mrtvi, ale je to tak zajímavé, 2. Samuelová 9, 2. Samuelová 9 a budu číst delší úsek, 13 věšů. Člověk by mohl říct, tak konec libu, a teď David se zeptal, zdali pak zůstal ještě někdo ze Saulová doma, domů. Rád bych mu kvůli Jonatánovi prokázal milosedenství.
25:21To je zajímavé, protože oni měli právě tu smlouvu, ten slib. Rád bych mu kvůli Jonathanovi prokázal milostrnství. K Saulovo domu patřil otrok jmenem Siba. Toho předvolali k Davidovi. Král mu řekl, ty si Siba, on vědil tvůj otrok. Král se otázal, už nezůstal ze Saulova domu nikdo. Rád bych mu prokázal Boží milostrdenství, Sýba králi odvětil. Je tu ještě Jonatánov syn, shodomený na nohy? Král se otázal, kde je? A Sýba králi řekl, ten je v Lodebáru, v domě Makýra, syna Amírova. Král David ho dal tedy přivést ke Lodebáru z domu Makýra, syna Amírova.
26:15Když Mephibošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl tváří k zemi a klánil se. Co myslíte, co on řekl, ten Mephibošet? Smrt, smrt, když to tak čtete, jak milý byl nový král a zahubil nejdřív všechny rodiny před tým. A teď David řekl Mephibošete, on zprávil, zde je tvůj otrok. David mu řekl, neboj se, rád bych ti prokázal milosedenství kvůli Jonathánovi, tvemu otci, vrátím ti všechno pohled tvého děra, Saula, a budeš každodenně jídat u mého stolu.
26:58On se poklonil a řekl, co je tvoj služebník, že se obráciš k mrtvému psu, jako jsem já. Král předvolal Sýbu, sluhu Saulova a řekl mu, všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána, ty mu budeš obdělávat půdu, ty se svými syny a svými otroky budeš dodávat chleb koobživě pro vnuka svého pána. Mephibošet, vnuk tvého pána, budu každodenně jídat u mého stolu.
27:30Siba měl 15 synů a 20 otroků. Odpověděl králi, vše, co král mu pán svému služebníku přikázal, tvůj služebník z plným. Ačkoliv Mephibošet může jíst u mého stolu, jak jeden z královských synů. Mephibošet měl malého syna jméne Mika. Všichni obyvatel Sibová domu byli Mephibošetovými otroky. a tak sídlil Mifibóšet v Jeruzalémě, neboť každý den je jídal u králov a stolu.
28:02Proč? Protože David něco slíbil Jonatánovi. A teď Jonatán zemřel a on přemýšlel, co ještě z toho slibu teď vyplývá. Co z toho ještě můžu nějakým způsobem dodržovat. To je dokonce, když jste v manželství a zemře jeden pátna, tak jste ani neskončili s tou rodinou navštěhy. Tak pořád tam ještě je. Je tam ještě někdo? Vůči komu můžu ještě dělat něco dobrého? Tak jak to tady teď je, to je tak opravdu tak obrovské. Ta smlouva dokonce ani tady neskončí smrty. Stejně jak smlouvu, kterého Bůh uzavřel s námi, tak neskončí smrty. Ale je to věčná smlouva.
28:50A teď druhý příklad, druhý Samuelová, druhá Samuelová, 21. Prvný věš. Za dnů Davidových byl hlad po tří roky za sebou. David tedy vyhledal hospodinovu tvář. Hospodin řekl, na Saulovi a jeho domu lpí krev, protože dal povráštět Gibioniany. Král předvolal Gibioniany a promluvil k ním, Gibioniany nejsou z Izraelců, nebyl se zbytku emorejců, jim se Izraelci zavazali přísahou, ale Saul je usiloval vybit ve svém zaníceni pro Izraelce a Judu.
29:39Tak z koho trochu zkusím vysvětlit situace, většina možná z nás to zná, tak v době dobití Kanaanu, 450 let dřív, než se odehrává tady tohle, teď, když byl David, tak pod Jozuem, z koho 500 let dřív? Tak když znáte ten příběh, tak oni porazili jeden národ po druhém, Gibioniany bytleli velice blízko a už si to počítali ještě tři dny a bude náš konec a nás zabíl.
30:16Tak co dělali? Převlekli se do starých šatů, vzali si úplně staré boty a všechno a teď tam šli naproti Jozovi a řekli, no my nejsme odsud, my jsme z daleké země, tak udělej s námi mírovou smlouvu, že neutočíš na nás a my neutočíme na tebe, my stejně nejsme tady z té oblasti, my jsme z daleké země.
30:46Tak Jozue uzavřel s nimi smlouvu, že je nezabíl. Oni se potom vrátili a když tři dny prozdějí, potom Izrael dorazil tam na Gibioniany, oni vytáhli smlouvu a řekl tak, ty jsi nám slíbil, máme mírovou smlouvu, tak co byste vydělali? Já bych řekl, nepláty, nepláty, to byl podvod, to stojí na podvodu, to nepláty, ale když to opravdu čtete, tak Jozue je ušetčen, protože dal své slovo, i když na základě takového podvodu, platil to, gibioniany tam zůstali, tak stali se odroci Izraelcu, tak ale zůstali tam
31:35a teď, zkuste si to vůbec představit, 450 let později Saul na jednou stahl ruku a chce zavraštět gibioniany. A Bůh se slobí a trestá celý Izrael za to, za co? Že nedodržovali slib, který tomu národu dali před tolika lety. A tak dlouho trvá doba promilčení.
32:05A teď to pokračuje tak, David se Gebioniano tázal, co mám pro vás udělat, protože věděl, neco je če vás spravit z toho, co Saul tam dělal, tak aby Bůh se už nezlobil, aby zase žehnal, aby byl zase jídlo, protože trpěli hladem. A David se Gebioniano tázal, co mám pro vás udělat, jak to sáhnu směřený, abyste dobro řečili hospodajnovou dělictví. Gebionianemu odpověděli.
32:33Co se týče Saula a jeho domu, nejde nám o stříbro, ani zlato, ani nám nejde o to, aby byl usmrdcen kdokoliv z Izraele pravil. Co řekněte? Co pro vás udělám? Tak odpovědili králi za toho muže, který nás zamýšlel zničit a vyhladit, aby po nás v celém izraelském území nic nezůstalo. nechtěl nám vydáno sedmužu z jeho synu a my jim přeražíme údy v gýbě Saula, někdejšího hospodinova vyvoleného kvůli hospodinu.
33:12Tak není moc pěkný způsob, ale král prohlásil vydámě. Král však ušetčil Mephibošeta, syna Jonatána, syna Saulova pro přísahu ve jménu hospodinově, hospodinově, která byla mezi nimi, totiž mezi Davidem a Jonatánem. Všechno o těch slibech, o přizahách, o tom, co někdo řekl a teď toho dodržuje. Bůh se zlobí, takže Saul tam zavráštěl gibioniany, i když to byl slib 450 let stary. Stejně trestá celý Izrael. Jak to bylo možné spravit?
33:51no vydat se do mužů, tak to dělal, ale nevydal toho, co byl opravdu ještě nejblíž tam z té rodiny, nejblíž k Saulovi, protože zase on něco slíbil Jonatanovi. Tak já chci jenom, abychom si uvědomili, vážně Bůh bere to, co je řečeno. Naše spasení stojí na tom, že Bůh dodržuje slib, že Bůh je věrny a od nás čeká hlavně to, abychom byli věrny, je napsanou.
34:19To znamená, že dodržeme to, co řekneme, že to plátí. My jsme Bohu řekli, že chceme Krista nasledovat. To jsme řekli. My jsme řekli, že jsme ho přijali za pána. A věny teď znamená, že to plátí. Že je naším pánem, že budeme poslouchat, že budeme dělat to, co je správné. a krátce chci ještě se vrátit k tomu manželství, protože co my říkáme, když říkáme někdy, dejme tomu, ten manžel byl nevěrný, co tím myslíme, jak se to používá to slovo, podvod, že měl někoho jiného, měl nějakou aféru nebo tak, to znamená smilctvo,
35:12Ale víte, to není úplně tak správně, protože to je mnohem, mnohem více, mnohem, mnohem více, tak musíme přemýšlet o tom, co jsme slíbili, já to nejdřív ještě přečtu trochu, Malachiáš Tvaštěnac, je napsanou, Malachiáš Tvaštěnac, Protože hospodin je světkem mezi tebou a manželkou tvého mlády, které si nevěrní. Vždyť je to tvá společnice, tvá manželka podle smlouvy. Zase tam je smlouva, tak pořád to nejak tak čteme. Smlouva, slib, přísaha, slovo, to je už jedno, ale pokažte, někdo něco slíbil, řekl a Bůh vyčítá tady nevěrnost.
36:05a nemluví to jenom o tom, že někdo něco měl s někým jiným, to ještě budeme za chvíli číst. Trochu dál v tom úseku Malé herstva. Neučinil dva jedným, hraňte se tedy, abyste nebyli nevěrní manželce svého mlády. nenávidím rozvod právý hospodin Bůh Izraela, nenávidím ho jako plášt pod šísněný násilí právý hospodin Zástupu.
36:37Hrante se tedy a nebuďte nevěrni. A ta nevěra tady vůbec nemá nic společného se smilctvem. To vůbec o to tady nejde, jestli je někto smilný nebo ne, ale není věrni tomu, co slíbil tomu partnerovi. že to ano platí, až Bůh sám to rozdělí. Tak to je to, co tady vyčítá, že rozvod je ta nevěra. Jestli došlo k smlčstvu, nemáme ten rozvod, tady je ta nevěra, protože člověk má dodržovat slib. A co jsme slíbili, když jsme vstoupili do manželství?
37:23Já nevím, jak to u vás je, jestli jste měli křesťanskou svatbu, jestli tam jste složili nějaký slib, ale já jsem už měl tolik těch svateb a já jsem ještě nikdy ani jednou neslyšel, že by někdo slíbil tomu druhému, že nebude mít mimo manželský vztah. Protože to se předpokládá, to je úplně, o tom se ani nemusím mluvit To není třeba slíbit, tak to je základ manželství, že to tam nepačí
37:57Tak o tom není ani řeč, co jsme tam slíbili Já přečtu jeden takový slib, který je často tak slibují ti před Bohem, naším Otcem a jeho synem Ježíšem Kristem před těmito svědky i týmto sromáštěným lásku, věrnost, úctu, která ti náleží.
38:27Budu ti dověžovat a stát při tobě ve zdraví i v nemoci, v štěstí nebo dopustilý pán i v neštěstí. To ne je o smělstvu, to je předpoklad. Tak jestli někdo v manželství je věrný, nebo věrná, nebo ne, tak se ukazuje na tom, jestli dodržuje tento slib, co tam slíbil. A já jsem například slíbil, tak tohle, co tam je. Podobné jsme to řekli.
39:02slibují lásku, věrnost, úctu, které ti náleží. A na tom Bůh bude posoudit, jestli jsme v manželství věrní nebo ne. Nemůžeme se chlubit tým a říct, já jsem žádno mimo manželský vztah neměl, tak jsem věrný manžel. Věrný manžel si, když máš úctu, lásku a dodržuješ to, co tam je napsáno. Tak to je opravdu mnohem, mnohem víc, než jenom nějak to spolu teď vydržíme až do konce, protože jako křesťan, křesťan se nerozvedeme.
39:40Ne, Bůh čeká, abychom byli věrní tomu, co jsme slibili. Láska, obětavost, všechno to, o čem Pavel píše efeským, to tam opravdu teď i chce vidět. Tak musím vám říct, nebo vyprávět takový krátký příběh, ale překvapený, když jsme měli stříbrnou svatbu, tak ten zbor v Americe, který nám posílal 20 let tady nějaký tým na angličtinu v létě na evangelizaci, tak oni nás zváli do Ameriky, manželku a mě,
40:20jako dál k svatpě a řekli, tak a vemte si opravdu pěkně oblečený sebou, tak chceme s vámi jít na večeři, tak to lhali, tak chceme s vámi, nebo nelhali, my bychom byli na večeři, tak opravdu to nejlepší, co vůbec máte, z koho byste šli na svatpu, tak to nejlepší, co máte.
40:50Tak já jsem měl tmavý oblek, manželka, pěkný šaty, jo. A to potom někdy odpoledne k večeru řekli, tak si vemte teď ti pěkné věci, jo, tak jedeme na večeři, jo. Tak jsme tam seděli v autě a nejeli jsme do restaurace, ale do sboru. To byl velký sbor, jo. Tak dveře se otevřely, ale tam sedělo 300 lidí, jo, tak vrahany hrály, jo, tak svatebný, tak pochod, jo, tak a my jsme mi
41:20Že jdem na večeři. A teď tam dopředu, tak všichni vstáli, tak přesně tak, nebo mnohem pěknější, než to bylo u svatby, tak a tam jsme museli, v uvozovkách museli obnovit manželský slib znovu, všechno jsme si slíbili znovu a potom objednali, nebo měli objednali pro všichni, tak večeři ještě, tak byl tam večeře, tak nebyla to lež, omlouvám se.
41:48a bylo to něco opravdu mimožádného, tak to bylo něco krásného, ale i ten slib jsme tam obnovili a řekli jsme to v dobrých i v zlých časech, tak v bohatství, v chudobě, všechno. A ty špatné časy, tak teď nemluvím o našem manželství, ale častokrát, ty špatné časy, kde stejně slíbíme věrnost, ty špatné časy většinou nejsou zvenku.
42:18Ty špatné časy většinou nejsou, že žijeme ne v chudobě nebo v pronásledování, většinou ty špatné časy jsou z toho, že ten jeden den působí tomu druhému ty špatné časy. Tak ale stejně platí ten slib. My jsme řekli v dobrých i v zlých časech, i když ten druhý nám působí ty špatné časy. a já říkám, nemluvím ho teď o sobě.
42:43A musím vám ještě jeden takový příklad, nevím, asi jste neslyšeli jméno Robertson McQuilkin, ale to byl želitel jedné biblické školy, Columbia International University, kde jsem i já potom ještě studoval trochu. A on byl prezidentem té školy od roku 68 až 90. Tak opravdu docela dlouho, přes 20 let byl želitelem a to bylo takové, jak jsme právě o tom mluvili, tam všichni mysleli, že on je takto ležitý, když on potom tam vypadne ze školy, celá škola kolabuje a už je konec.
43:23A jeho manželka potom dostala Alzhajma a už nějak tak nemohla být sama doma. a on potom tam, o tom dokonce psal knížku, a on potom podal vypověď. V práci a řekl, že už nebude choriť, musí si hledat někoho jiného, musí být doma s manželkou. A oni právě byli tak na tom, ne, ta škola až skončí, nejde, nevíme vůbec, nejsme na to připraveni.
43:55Poslali potom nějaké delegáty ze školy k němu domů a promluvili s ním a řekli, my jsme se domluvili tak, že ty budeš dále tady pracovat ve škole a my zaplatíme někoho, kdo bude 24 hodin s tvou manželkou a bude se o všechno stárat, abys ty zase mohl být tam ve škole. a to bylo tak a on řekl, vy jste mi manželce vůbec nic ne slíbili, jak chcete vy dodržovat můj slib, já nemůžu to přijmout, to je úplně vyloučený, já jsem něco slíbil, ode mě to Bůh čeká, ne od vás, to není o tom, kdo to zaplatí, já jsem něco slíbil a to nikdo jiný nemůže dodržovat a on se nevrátil do té školy.
44:47Tak a on ani pro školu nebyl tak důležitý, jak si oni mysleli. Tak Bůh se staral, pokračoval to všechno. Ale to bylo nakonec možná mnohem lepší svědectví takhle pro všechny, tak než kdyby se vrátil do té školy. A on potom napsal i tu knížku Dodržovaný slib, aspoň For Miscapped v anglické, nevím, jestli to je český. Tak a je to o tom, my jsme něco slíbili a Bůh čeká, abychom byli věrni, cokoliv přijede, tak a chceme opravdu být věrni, tak už skončím za chvíli, jenom krátce ještě, tak možná, že teď někdo říká, když je to tak vážně, já radši už nedělám žádný slib v životě, radši už mlčím a nebudu mluvit,
45:41vůbec. Protože kázatel pětší, tam je napsáno, jak míle učiníš slib Bohu. To je opravdu zajímavé, kolik je o slibech v Biblii. Jak míle učiníš slib Bohu. Neváhé ho splnit, protože nemá zalíbiny v hlupáci. Co slíbíš, to spln. Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš,
46:11Zlíbíš a nespilníš. Jinými slovy je lepší nevstoupit ani do manželství, než vstoupit a neslíbit. Tak to opravdu Bůh potom čeká. Dobře, tak a teď ten, který by řekl, už nic nebudu vůbec slibovat, podepisovat a vůbec nic, tak Žán 76, 12 je napsáno, učiňte slib a splňte jej hospodinu svému Bohu. To není Žešený, nic ne slibovat. Tady je ta výzva, učinjte slib. A splňte jej, hospodino. Všechno, co slibujeme, slibujeme před Bohem. Tak když chcete mít nejlepší podle mě a nejkračší definice, co je věnost, věnost je opravdu stát za tým, co říkáme.
47:04ano je ano, ne je ne to, co říkáme, platíme a musíme uvažovat. Teď jenom čtu to, kde lidé slíbili, kde uzavřeli nějakou smlouvu. Jednu jsme včera už slyšeli, Job 31. To je smlouva tady, před Bohem. Uzavřel jsem smlouvu, slib přízavu, cokoliv tam řekneme. Uzavřel jsem smlouvu se svými očima, jak bych se tedy směl ohlížet za panou. A ten slib dělal před hospodinem, před Bohem. Daniel 1.8. Ale Daniel si přece vzal, že se neposkvrný královskými lahudkami a vínem, které píl král při svých hodech. Přece vzeti. To je to samé.
48:00Rud, 1, 16, 17, ale Rud jeho otvětila, nenalehej na mě, abych tě opustila a vrátila se od tebe, kamkoliv půjdeš, půjdu, kdokoliv zůstaneš, zůstanu, tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem, kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována, to je skoro manželský slib. Ať se mnoho spodin udělá, co chce, rozdělí nás od sebe jen smrt. To je slib.
48:36Žán 56,13 Bože, sliby Tobě dáne splným, přinesu Tý oběd chvály. Víte tak, možná teď někto myslí na věci, které slíbil a nedodržoval. Možná dokonce někto je po rozvodu a teď pochybuji, jestli vůbec je spasený nebo co Bůh, když teď Bůh ani nedodrží svůj slib, tak proto nechci tým skončit.
49:06Chci skončit tým, co je napsáno 2. Timotejovi 2.13. Jsme-li nevíjenými, on zůstává víjený, nebo ti nemůže zapšít sam sebe. To je tak pěkné A co když pořád se lháme v tom Nic se nezmění na tom, že Bůh zostane věný On nemůže lhát On nemůže přerušit svůj slib To je dobré, ale snažme se Aby naše slovo opravdu platilo
49:34Aby se na někdo mohl spolehat Partner v práci kdekoliv Ten něco říká a to platí A potom možná má i naše evangelium naše zvěstování, větší vahu, když někdo mi řekl, ten mi vždycky řekl pravdu. To také bude pravda. Já se ještě pomodlím. Možná, že se můžeme jednotliv povstat k tomu. Pane Bože, především Tě chceme chválit za to, že Ty jsi věrný.
50:11My nemusíme mít zráh, že Ty nějak přerušíš to, co jsi slíbil. platí to. Ty jsi položil svůj život za nás, ty jsi všechno dělal, abychom mohli být spasení, ty jsi nás přijal a to teď platí. Ty zůstaneš věrný, ale my to užíme potom, abychom tak byli věrni. My chceme, aby se lidé i ty mohli tak spolehnout na to, co říkáme.
50:41My chceme, aby naše slovo bylo ano nebo ne, aby lidi věděli to, co ona říká, to platí. Tak pomoct nám v tom, abychom byli ti věrní služebníci, které ty chceš mít. Amen.