Ovoce Ducha svatého #5
Biblické texty v kázání
Římanům 7Židům 10Matouš 111. Korintským 4Galatským 5Efezským 6
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:15Tak dnes už máme teď poslední téma v té, jak bych řekl, sérii o Duchu svatém, o tom, co v nás chce působit. Text jsme už četli. Máme v Bibli spoustu takovejch výzev, kde je napsáno, jak máme žít, jak se máme k sobě navzájem chovat. Možná si vzpomínáte několik verší mluví o tom, jak se máme navzájem milovat, že se máme radovat,
0:47že máme být trpěliví. A tady v tom textu máme v podstatě to řešení, jak na to, protože Galatským 5 od 16. verše, tak je tam napsáno: "Duchem choďte". To je to jsme si řekli, že to je jediná výzva v celém tom textu. Duchom choďte. Dvě slova. Víc nemáme dělat a všechno jiného, co Bůh od nás očekává.
1:19vyplývá z toho, že jsme poslušný těmi dvěma slovy. Tak eh duchem choďte. A zbytek toho textu, to jsme si už řekli, že jenom takové konstatování. Duchem choďte a potom je napsáno a žalosty těla nedokonáte. Jo. A potom je napsáno popis toho, jak vypadá život člověka, který ale chodí podle těla. A ten seznam už ani nebudeme
1:51teď číst. To je strašný seznam. Nic z toho nechceme vidět ve svém životě. Tak eh a potom je další konstatováný ovodce duchem však je a to jsou potom ty jednotlivé vlastnosti, o kterých jsme už eh mluvili. Je tam celkově devět prvků, devět vlastnosti, šest jsme už tak probrali. Láska, radost, pokoj. O tom jsme už
2:22mluvili, tak i trpělivost, láskavost, dobrota. A teď nám ještě zbyde věrnost, mírnost a sebovládání. O tom budeme teď mluvit, ale jak jsem řekl, to není k tomu, abychom teď řekli, to všechno musíme mít ve svém životě, to musíme dělat, musíme být pokolaný nebo pokáda tam není, ale to je ten obecný předpoklad pro všechno toho. Tak eh
2:52musíme být vjaný, musíme být míny, musíme s sebe mít pod kontrolu, ne? Ta výzva je jenom jediná. Duchem choďte. A ten zbytek vyplývá z toho. Tak jsme na začátku i mluvili více o tom, co to znamená duchem. Choďte, jak člověk chodí eh duchem. Tak a ty ty jednotlivé popisy těch vlastnosti slouží spíš k tomu, aby člověk sám sebe zkoumal, jestli chodí
3:25duchem. Protože když chodí duchem, tak má ty vlastnosti. Potom to v jeho životě je vidět a když to tam nevidí, tak je to z toho, že nechí duchem. A potom to řešení je to v tom dávat Duchu svatému víc prostoru. Tak zkusme nebo možná ještě tohle, co je podle mě zajímavé, že ty skutky, tak
3:55žádosti těla, skutky těla, to je něco, co my děláme, co dělá člověk. Jo, tak skutky děláme, ale o vodce ducha, tak to neděláme. Ovodce člověk sklízí, jo. Tak tomu nemůžem nic moc dělat. Tak ovoce skutečně jenom sklízy. Skutky děla. Skutky jsou špatné. ovoce, které můžeme sklízet, jsou skutečně jenom
4:26dobré, protože to jsou Boží vlastnosti. Tak a teď už budeme mluvit o těch posledních třech vlastnostech, co tam je. Tak to první je věrnost. Eh, a jak jsem to už řekl, že to jsou Boží vlastnosti. Bůh je takový. Bůh to všechno v sobě má a proto to chce působit i v nás. Když se podíváme na Židům 10 23,
4:59tam je napsáno: "Držme se neotřesitelné náděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbený je věrný." Tak tam máme zase ten velký vzor, že Bůh je věrný. A proto chce v nás působit i věrnost. >> Tak to, co eh si musíme uvědomit, že
5:29nakonec Bůh chce jenom tu věrnost. První Korintským 4:2, tam je to napsano. Od správcu se nakonec vyžaduje, aby byl každý sled věrný věrný. Tak jiný překlad dokonce říká, že od správce se nežádá nic jiného než jenom aby byl věrný. Tak věrnost. Bůh chce, abychom byli věrný. Chce to v
6:01nás působit věrnost. Tak zajímavé je a proto jsem dal ten verš Židům 10:23. Možná můžeme ještě jednou zpátky k tomu verši. Tam je napsáno, že Bůh je věrný. Ale je věrný. Čemu je věný? Tak a tam je napsáno o zaslíbený, které on dal. Něco Bůh řekl a to, že je věný znamená, že na to se
6:33člověk může spolehnout. To skutečně 100% tak bude, jak Bůh to slíbil, protože je věrný. Tak eh a to je důležité, to je eh to nám trochu vysvětluje, co ta věrnost skutečně je. Ta věrnost se vztahuje vždycky na na něco, co osoba řekla.
7:03Někto něco říká a teď je věrný v tom, že to skutečně splní, že jeho slovo platí, že člověk se může spolehnout na to, co někdo řekl, co někdo slíbil, co přisáhal. Jo, na to slovo člověk se může spolehnout. A věrnost je v podstatě jenom tohle. My jsme převzali nějaký úkol a to je
7:35takhle nějaký slib, to je také nějaké slovo, že jsme řekli, ano, udělám to. Nějakou zodpovědnost jsme vzali na sebe. Něco jsme někomu slíbili, něco jsme někomu řekli, to je všechno to samé. A teď viano znamená, ano, ten člověk teď to udělá, protože to řekl. Velice jednoduchá věc v podstatě, jo. Někdo něco slibuje, něco řekl a teď
8:03skutečně to dělá a všichni se můžou spolehnout na to, že to tak je. A představte si, že Bůh by nebyl věrný, že bychom se nemohli spolehnout na to, co řekl. On dává za slíbený. Nakonec to nebude a Bůh řekne: „No, já jsem si to rozmyslel. No, to by bylo strašné. Tak to bychom vůbec nevěděli, jestli skončíme v nebi. Tak ale Bůh je věný. Něco řekl a to
8:32platí a to je věnost. Někdo něco řekl a to platí. Člověk se může spolehnout na to, co je řečeno. Možná, že teď říkáte no tak tím pádem už nic nebudu slibovat. Nikomu nic už neslibují, protože potom Bůh skutečně čeká, abychom to dělali. Protože dokonce najdeme ještě verš, který to tak říká. To je kazatel 54, který je napsáno: "Je
9:00lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš. Radši neslibovat." Jo, dobře. To znamená, že už nikomu nic neřekneme, neslibujeme. Víte, že to potom ale nefunguje život. Jak má život potom fungovat ve sboru, v manželství, v rodině, když nikdo už nikomu nic neříká o tom, co bude dělat, tak potom se vůbec nikdo už na nic
9:30nemůže spolehnout, s ničím počítat. Tak mezi lidský vztahy nemůžou fungovat. My potřebujeme si říkat věci navzájem. Neexistuje křesťanská svatba bez slibu. Aspoň já bych nikdy nikoho neoddával, kdyby nebyl ochotný slibovat tomu druhému něco. Kdyby řekl, já nic neslibuji, jo, tak já si jí beru, ale nic si neslibuji. Tak řekl:„No, tak si hledejte někoho jiného.
10:01Já vás neoddávám. Tak k svátkě, ke svatbě patří slib. Někdo něco slibuje a to má platit pro zbytek života. Tak eh a co tam slibuje? Co je to první, co slibuje? To první je věnost. Jo, slibuje i věrnost, ale to pokračuje. A když teď říkáme, to je věrný manžel, jo, tak eh co tím myslím? To je věrná
10:31manželka, tak tím většinou myslím, že nemá nějaký intímný styk s někým jiným. Jo, ale je tohle to, co jste si slíbili při svatbě. Já ty slibuji, že nebudou mít nic intímnýho s někým jiným. No, o tom se ani nemluví. To je úplně předpoklad pro manželství. O tom se ani nemluví, ale tam se ještě slibuje něco jého. Tam se
10:59slibuje láska, tam se slibuje potom úcta. To je to, co se tam slibuje. A teď, aby člověk mohl říct, jestli je věrný v manželství, no, tak musí to zkoumat podle toho, co sliboval. Ty jsi mi sliboval, že mě budeš milovat, že budeš mít úctu. A věnos znamená to, že to skutečně v tom manželství je vidět. Tak věrnost se
11:30vždycky měří podle toho, co někdo sliboval. Tak a jenom tak u té svatby, já u tom slibu si slibujeme většinou tohle lásku, úctu. Možná ještě i to, že budeme spolu až do konce života. To tam také nějak patří. A to, co je zajímavé, je, že Bůh tohle skutečně potom čeká. Někto něco řekl a to slovo prátí. To je věrnost a
11:59to je to, co duch v nás působí. Duchem choďte. Co z toho vyplývá, že budete vyjaný, že vaše slovo platí? Ve vašem životě se lidé můžou spolehnout na to, co říkáte, že splníte úkoly, které jste převzali na sebe všechno to pláty. A já to chci trochu eh teď ujasnit nebo ukázat na jednom takovém zajímavém příběhu ze Starého zákona, kde
12:30si můžeme uvědomit, že Bůh skutečně čeká, aby člověk dodržoval slovo, že to chce vidět, s tím počítá a on bere lidské slovo vážně a čeká, abychom to tak brali vážně. To je druhá kniha Samuelova. Je to trochu delší text, co budeme tam číst. První úsek je 21 1 až 7. Tam je
13:01napsáno, za dnů Davidových byl po tři roky hlad. Rok co rok. Proto David hledal Hospodinovu přítomnost. Tak on byl hlad. A David se ptal: "Proč, proč? Proč je hlad? Protože hlad byl většinou Boží trest. Tak v té době proč je hlad? A teď hospodin řekl: "Je to kvůli Saulovi a jeho krevollačnému domu, protože usmrtil Gibioniňany."
13:33Král zavolal Gibonňany a mluvil k nim. Gyioniňany nejsou ze synů izraelských, nibyž ze zbytku emorejců. Synové izraelští jim přisahali, že je nepobijí. Saul je však chtěl pobít, když splá horlivosti pro syny izraelské a judské. Tak možná kdo zná tak své svou Bibli, tak ví, o co se tam jedná. Když tak eh
14:04Jozue tak porazil ty národy, tak eh a dobil zaslíbenou zemi, tak tam se převlekli Gibioniňani, tak šli mu na proty, jo, tak řekli, my jsme tady přišli z daleké země, jo, tak daleko vůbec ani nechceš, jo, tak udělej s námi mírovou smlouvu, že na nás neútočíš, že nás necháš v klidu, protože My tady nebydlíme, my jsme hodně daleko. Tak eh
14:34a protože Jozue jim věřil, věřil tomu slovu, tak udělal s nimi tak eh milovou smlouvu, že je ušetří, že jim nic neudělá. Tak potom Gibioni zase odešli a možná dva tři dny později nebo týden později, nevím, najednou Jozue tam dorazil na Gibioni a oni řekli: "Tady bytlíme." A on řekl: „No, ale vy jste řekli, že
15:04bydlíte daleko nějak tak a proto jsem to s vámi podepsal." A on řekl: „No, tak to jsme nemluvili pravdu. Tak ale tady máme tvůj podpis. Ty jsi nám přisahal, že nás nepobijeř. A Jozu, já bych řekl, já si ještě vzpomínám, když jsem ten příběh poprvé, já jsem řekl, no tak to vůbec už taková smlouva neplatí, ne? To je jasné. To je
15:26podvod. Oni mu lhali, tak tím pádem on také nemusí dodržovat slovo. Ale tak to nebylo. Tak Jozue skutečně dodržoval své slovo a nechal je tam žít. Tak protože to slíbil, přisahal dokonce. možná podepsal nějakou smlouvu, mírovou smlouvu, jo. A i když pil to na základě pod vodu, i když oni lháli, podváděli,
15:57Jozue řekl:„T já to dodržím, protože jsem to slíbil." A Bůh to dokonce od Jozue čeká, že to dodržuje. Jenomže to, co teď je zajímavé, že 450 let později, to nebylo potom týden později, rok 10, 20, 100, 450 let později najednou Saul útočí na Gibioniany a chce je vyhladit.
16:28A Bůh se slobí na to, že Izrael teď porušil tu smlouvu, co Jozu teh dal před 450 lety. A teď trest celý izraelský národ tím hlavem. Proč? Protože nedodržovali slovo, které je tolik stoletý staré. Tak tam vidíme, co je věrnost a co Bůh čeká. Jeho slíby platí na věčnost,
16:59ale tak čeká, aby naše platili. A teď budeme ještě číst trochu dál. David se Gebionany Gebionanů zeptal: "Co mám pro vás udělat a čím si vás mohu usměřit, abyste žehnali hospodinovo dědictví?" Gibonian mu odpověděli: „Nechceme stříbro ani zlato od Saula a jeho domu. Ani nechceme, aby byl někdo v Izraeli usmrcen. Řekl: „Cokoliv řeknete, to pro vás
17:31udělám." Řekli králi od muže, který nás zničil a zamýšlel nás vyhubit, abychom zůstali nezůstali nikdy na celém území Izraele. Ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synu a pověsíme je před hospodinem v gbejí Saula, hospodinova vyvoleného. To je trochu zvláštní přání, ale král řekl: „Vydám je." Král měl souded s Mefibošetem, synem
18:03Jonatanovým, vnukem Saulovým, kvůli přísazze při hospodinu, které byla mezi nimi, mezi Davidem a Jonatem, synem Saulovým. Toč ještě čtu, protože David potom řekl:„Dobře, já vám sedm potomků Saula vydám a můžete je potom pověsit." Tak a ten nejbližší z těch všech byl Mefibošet. To byl přímo vnuk Saula, to byl syn
18:34Jonatána. To by byl, to by měl být první, který vydal, ale toho nevydal. Sedm jiných. Proč toho ne? No, protože uzavřel smlouvu s Jonatanem, protože Jonatanovi něco slíbil. Tak a teď je on zase věný tomu, co slíbil. A to se nevztahuje jenom na Jonatana, ale ještě na celou rodinu, na jeho syna. Tak já chci, abychom si
19:04uvědomili, jak slovo tehdy platilo. Někdo něco řekl a to dodržoval a všichni se mohli spolehnout na to. Tak Joz něco řekl, dodržoval to. Když Saul to potom přerušil, Bůh se strašně zlobil. Potom David ho usmířil, ale zase byl věrný svému slibu. Tak a když mluvíme o věrnosti, že Duch svatý v nás působí věrnost, tak je to
19:37tohle. Všichni se můžou spoléhnout na to, co my říkáme, na to, co my bereme na sebe, na úkoly, které dobrovolně přijímáme. Tak eh víte, my dokonce dnes někdy tak eh mluvíme, že odlišujeme nebo rozlišujeme, jo, stupňujeme tohle, tak jednotlivé slovo, tak jo, to už nemá takovou vá váhu. Potom ještě přidáme někdy, abychom
20:08dokázali, že teď to myslíme vážně. Opravdu. Jo, opravdu to uděelám. Opravdu. A když to ještě někoho nepřesvědčí, protože má s námi špatné zkušenosti, tak ještě přidáme potom slibují, slibují, že to budou dělat, jo. Nebo dokonce ještě přisahám. Tak eh a já nevím, co všechno ještě. Tak
20:38a Matouš 536, teď přeskočíme na chvíli jeden verš. Tak to jsem zapomněl. Tam je napsáno, nepřisáhej ani při své hlavě, protože ani jediný eh vlas nemůžeš učinit bílým nebo černým. Ať je teda vaše slovo ano, ano, ne, ne. Co je na to je ze zlého. Tohle je věost. My nemusíme říct opravdu. My nemusíme říct slibuji, přísahám to slovo platí. Jo. A jak jsem
21:09už předtím řekl, teď jdeme ještě zpátky na ten verš, omlouvám se. Tak eh jak jsem předtím řekl, to řešení není v tom, nic už nikdy nebudu slibovat, nic už ani nebudu říkat, ne? Protože žalm 761 nás přímo dokonce vyzývá k tomu, abychom slibovali, ale abychom to dodržovali. Či slíbí hospodinu svému Bohu a plňte je. Řešený není v tom nic neslibovat. řešení
21:37v tom být věrný a dělat to, co říkáme. A víte, možná, že všichni známe lidi, kdy víme, když se ho zeptáme v sobotu, tak uvidíme se v neděli ve sboru a ten řekne ano. Tak my víme, že uvidíme, jestli ho uvidím v neděli, protože nevíme, jestli to platí nebo ne. A my víme, že u jiných lidí, když oni řeknou, tak zítra ano, uvidíme se a že
22:07teď nepřijde, tak víme, že v noci zemře, protože jinak by tam běh, protože to platí. A tohle tohle je věrnost. Tak a Bůh je věrný. To, co on říká, to platí a my máme být věrný a Duch svatý to v nás eh působí. Víte, já jsem to možná ten příklad už jednou řekl, nevím, kdo to už slyšel, ale když jsme se vrátili do Německa a
22:35potom jsme tam koupili dům spolu s dcerou, bychom bydleli spolu, tak s její rodinou, tak eh a teď ten majitel, tak to byl starší člověk, tak dlouho jsme s ním mluvili, jestli ho koupíme ten dub nebo ne. A potom on řekl: „T co teď? Koupíte nebo nekoupíte?" A já jsem řekl, tak koupíme. Tak jsme si dali ruku a to byl zajímavé. To byl nevěřící člověk. Jo, ale on
23:04počítal s tím, že teď platí. Tak a teď začal investovat do jiného domu, kedy on bude mydlet, tak už tam dal zakázky různým firmám, aby mu opravili ten barák. Tak už začal vyklízet ten dům. Jo, tak a my jsme nic nepodepsali za tím. Jo, tak my jsme nakonec podepsali smlouvu, jo, tak ale možná tak šest týdnů později. A on už do té doby tolik
23:32investoval do toho druhého, jo, vykloval ten barák jenom protože jsem řekl, koupím. A on s tím pevně počítal. A mě to docela překvapilo, že tam je člověk, který skutečně ještě počítá s tím, že slovo platí. A já jsem už od věřících několikrát slyšel, že někdo řekl: „No jo, ale nic jsem nepodepsal. Jsem říkal, a ty jsi mu to řekl, že to koupíš.
23:58Nějaké auto si vzpomínám ještě. No, ale nic jsem nepodepsal. To jsem jenom řekl do telefonu, jo, aby to už rezervoval, aby to už neprodal nikomu jinému. Tak eh to to není věnost. Věti je, když naše slovo platí v rodině vůči dětem, v manželství, vůči partnerovi, v církvi vůči sourozencům a tohle Duch svatý v nás působí.
24:24Tak to je to první z těch čí, ale to to ty další už budou možná trochu kratší. Já myslím, že věrnost je hodně důležité a my máme být věrný a Duch svatý to chce působit v nás. Potom ještě tam je vlastnost mírnost. Jiný příklad říká i tichost. Možná, že nám není úplně jasný, co to vůbec je. Já se přiznám, že jsem tak úplně přesně
24:54nevěděl, co to přesně je tichost. Někdy říkám o někom. Jo, no ta holka, ona je taková tichá a tím myslím, že že moc nemluví, jo, ale to není tichost, jo, že někdo moc nemluví. To to je spíš vnitřní rozpoložený. Když se podíváme ale teď ještě na Matouš 11:29, tam pán Ježíš sám řekne, řekl: "Vesměte
25:26na sebe mého ho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný v srdci a naleznete odpočinutý svým duším." Tam pán Ježíš říká:„Učte se ode mě. Já jsem tichý a pokolný a nějak to souvisí. tichost a pokora. Tak a potom nám dokonce dává zaslíbený a nalezné to odpočinuti svým duším. A v
25:57tom je ta tichost, že někdo možná eh bych řekl, že má takov vnitřný klid a vyváženost, že ho to řekl přehnal trohu, aby ho nic nevedl. eh z míru vnitřný tak klid vnitřní harmonie jo, tak cokoliv přijede, on zůstává v klidu,
26:29v míru, protože ví, že pan Ježíš Bůh to všechno má pod kontrolou. Jo, to je ta tichost. Vnčně může být opravdu tichý. Ano, vypadá to teď tady na venek. Jo, ty okolnosti vypadají strašně, ale já můžu být klidný, tichý, jo, vyvážený, vyrovnaný s tím, protože vím, že Bůh to má všechno pod kontrolou.
26:59Nenechá se nebo nechá se vést vnitřným hlasem a ne vnějším tlakem. A když jsem si tohle uvědomil, co je ta tichost, tak jsem si uvědomil, že to je něco, co mě skutečně schází. že to já moc nemám. Když u mě to nejde všechno podle plánu, já velice rychle ztrátím ten vnitřní klid a stávám se hektickým. Nějak takhle možná, že to tak
27:29mě neznáte, ale tak eh ztratím hlavu. Jo, tak vzpomínám si na různé takové situace, když dítě tak spadl z postele, tak eh posodové postele teď a na hlavu a najednou tak křečí a nedýchal. A já jsem tam, já jsem ho vzal na načil a vůbec jsem nevěděl, co dělat. Já jsem tam jenom běhal po pokoji, jo, tak jsem střepal dítětem,
28:00tak úplně ztrátil hlavu, jo. Tak vnitřní klid úplně pryč a někdy tak, když je to menší věci, takle se mi to stává, už nevím, co dělat jo, jak slepice někdy takové. Jo. A a tohle je opak toho. Vnitřní klid, tichost je člověk pořád zůstane v klidu. A pan Ježíš byl takový v klidu. Útočili všichni na něho, tak a zůstal v klidu. A to Duch svatý může v
28:29nás skutečně působit. na jedno pátna útočí nepěkně na tebe, jo, a zůstaneš v klidu nebo já nevím, skoro nestihneš vlak, no tak a přesto víš, že to dopadne tak, jak to má dopadnout nebo těžká diagnóza u lékaře a č přesto ještě jsi v ničně vyrovnaný,
28:59zůstáváš v klidu, neztrátíš v nič. čný mír. Jo, tak tohle je ta tichost, o které tady je napsáno mírnost, tichost. Eh, je to je to něco pěkného, kdy člověk to má. Já říkám, já to možná moc úplně nemá. Je to někdo, kdo dokáže odpočívat v Boží zvrchovanosti. Tak co se mám rozčinovat? Proč si mám dělat teď obrovské starosti? Bůh to má
29:31pod kontrolou. On to vy řeší. Já můžu být v klidu. Tak možná tost má ještě trochu jiný prvek, ale tohle myslím, že je důležité. Eh, a duch to chce působit, abychom neztratili hlavu vnitřny, tak harmonii nebo jak to řít ten klid, abychom zůstali v klidu. Ještě trochu víc možná chci mluvit teď o tom posledním, co tady je, co Duch svatý v
30:04nás chce působit, to je sebeovládání. Sebeovládání. Tak někdo má sám sebe pod kontrolou. Je to jednodušší mít jiné lidé pod kontrolou. Jo, jste šéfem firmy a máte spoustu lidí pod kontrolou. Tak a častokrát takový šéf sám sebe nemá pod kontrolu. Tak mít sám sebe pod kontrolou. Jiný příklady říkají i zdrženlivost,
30:36ale v podstatě to hlavné je. Někdo má sám sebe pod kontrolou. Víte, když možná někdy ztratíte ten vnitřní klid, jak jsem řekl a teď vidíte, jo, jak to tam valí uvnitř, tak eh tak když někdo na vás útočit a útočí a vy ztrátíte teď klid, mír, tak potom potřebujete aspoň ještě tohle sebou vladaný, jo. abyste nereagovali podle toho, jak
31:05možná se teď cítit, co prožíváte, když ta vnitřní situace, ten vnitřný stav vás neovládá, ale tak ten mozek vám pořád ještě dá eh nebo má ještě eh pod kontrolou ty emoce sebeovládání, nejednáš na základě svého vnitřnýho dospoložený. A porazit sám sebe je nejkrásnější
31:37vítězství. Já jsem to jedno viděl na základní škole, jak to bylo tam napsáno. Tak ale to neplatí jenom pro základní školu, tak pro žáky, to platí pro každého člověka. Tak porazit sám sebe je nejkrásnější vítězství. Je to nějaký koncept. Nechceme vítězit nad ostatními, ale nad vlastnými slabostmi, nad vlastnými tak eh problémy, strach.
32:15Sebovoovládání je, že dokážeš dělat to, co chceš dělat a dokážeš nedělat to, co nechceš dělat. To je opak toho, co Pavel popisuje v Římanům 7. Už jsme to trochu probráli, kde je napsáno v 19. verši Římanom 7: "Viď nečiním dobro, které chcí nebož zlo, které nechci." Ale když Duch svatý působí to sebeovládání, tak potom činíme to dobro, které chceme
32:45a to zlé, které nechceme, nečiníme, protože máme sami sebe pod kontrolou. Nehrozí to, že potom musíme říct, tak co jsem tam řekl, co jsem tam udělal, jak je to možné. Tak nikdo z nás asi to nemá už všechno 100%, protože nechodíme duchem stopr, ale když dáme Duchu svatému ten prostor, on to skutečně tak působí. A ten verš, ten další poslední jsme taky
33:17četli 24, tak Římanov 7. Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobody z tělaho tyto smrti. A potom následuje Římanům osm jenom jako opakování, kde je napsáno život podle ducha a jak odlišné to je. Eh a to je to, co potom eh Duch svatý může skutečně působit. Já nevím, jestli seboovládány je pro nevěřícího
33:49něco žadoucího. Já myslím, že ty ostatní vlastnosti, jo, tak tichost a tak pokora, pokora ne, to to určitě tak ne, ale tak tichost, láska, radost, pokoj, jo, tak láskavost, to zlí možná i v očích nevěřícího člověka. tak příjemné, dobré, že to možná chce mít, ale seboovládány, tak to možná ne úplně, protože nepustit
34:21ven to, co v člověku je, no, tak to to vede k psychói, no. Tak to vede k tomu, že člověk je nemocný z toho. My musíme to pustit ven, musíme se ho uvolnit, jo. A potom se zase cítíme líp. To se tak nějak jak říká, to nemůžeš nechat v sobě, jo? To onemocníš to potřebuješ potom psychiatra to musíš všechno nepustit ven. Ale Bible říká něco úplně
34:49jiného. Ne, nemáme to pustit ven, co tam je. Máme mít sam sebe pod kontrolu. A tohle je svoboda, když se máme skutečně pod kontrolou. To není otroctví, to nevede k psychó. ale ke svobodě, když dokážeme žít a jednat tak, jak to považujeme za správné a ne opačně.
35:19Tak ale na druhé straně musím říct, že Duch svatý, že působí seboovládání, to svědčí i o něčem negativným. To svědčí i o tom, že pořád ještě potřebujeme tak sám sebe mít pod kontrolu, že pořád to není úplně tak, jak to všechno má být. Já myslím, že ve věčnosti už sebovládání
35:50nepotřebujeme, protože tam už nic negativního v nás není. Tam se už nic nebouží v nás. Ale teď zatím to máme. Představte si, že bychom pustili všechno ven, co v nás je i jako věřící lidé bez filtru. Všechno, co chceme říct, řekneme. Všechno, co eh chceme dělat, děláme.
36:21Jak by to vypadalo? Určitě potřebujeme seadali, abychom to všechno právě nepustili ven. Efeským 6:12. Efeským 6:12 je napsáno, neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovným mocnostem zla a nabeských
36:54oblastech. To je ten duchovný boj, který vedeme. Ale myeme i tělesný boj. Ale ten tělesný boj vedeme jenom proti sobě. proti svému vlastnýmu tělu. Víte, když chceme shodit dvě kil, když si říkám, že bych mohl shodit dvě kil, tak to není boj pro ty, to není duchovný boj, jo, to není potom boj pro ty světovládců této
37:24temnoty, jo. Tak to je potom jenom boj proti svému tělu, jo. Tak e a k tomu potřebujeme sebovládání. A my bojujeme duchovný boj, který je hodně důležitý, ale ten tělesný boj tak musíme bojovat proti svému tělu, proti žadostmi, které tam jsou. Ale nepotřebujem sebeovládáný jen u jídla, ale i jak zacházíme, tak v dnešní
37:55době, tak Pavel ještě o tom nevěděl, nepsal, ale jak dokážeme mít sám sebe pod kontrolou, co se týká sociálních sítí, internetu, jak se máme pod kontrolou v to oblasti, jak to dokážeme, tak svět tělo kroutit a říct konec, vypnut. To stačí to nebo dokonce si určit někdy míru toho. Vždyc možná někdy celý víkend, tak teď budu eh se postit
38:29od toho od takových od internetu, tak abychom viděli, že se máme skutečně pod kontrolu. Tak eh já jsem čel jedno, že v rámci výzkumných studií a sociálních experimentů byl pozorován děti hrající si na dvou typech říšt. Jednom s hranicemi a druhým druhém bez hranic. Teměř ze všech případech říště
39:00bez hranic paralyzovala děti strachem, zatímco hřiště s hranicemi podměcovalo svobodu pohybu. individuální kreativitu a vyšší úroveň společenské harmonie. Sepekontrola znamená stanovit hranice, které nás osvobozuje. Víte, to je to je docela zajímavé, když nejsou žádné hranice, lidé nechtěj hranice, tak potom je i veškerá jistota pryč.
39:31A tady je to dokonce takový světský průzkum, já že děti se cítí i líp, když jsou hranice. Tak a když to akceptujeme, že Bůh nám staní, stavuje hranice pro jistotu, pro bezpečí, tak abychom nespadli do hříchu. A když potom máme sami sebe pod kontrolou, že se pohybujeme v rámci těch ranic, tak eh je to vysvobozený, je to bezpečí,
40:01to není otroctví, ale tohle je seboovl, to je svoboda. Tak buď seboovládání nebo závislost. Víte, když si ještě možná jako čitat řekneme, co je seboovládaný v praxi, když čteme David, Davida a Batčeba, jo, tak ten příběh, on je vidí a už se nemá pod kontrolou. No tak a víme, jak to všechno dopadlo.
40:32A potom čteme, že nechal zavolat Uriáše. Jo, tak a řekl:„T běž domů ke své manželce." A to by nebyl hřích, kdyby on šel ke své manželce Uriáš. Ale ten se měl tak pod kontrolu, že řekl:„No to není hřích, ale to se nehodí. To se teď nehodí, abych šel ke své manželce. Ostatní to teď taky nemůžou. Ani Joab to nemůže. Nikdo teď to nemůže.
41:04Já si tady lehnu na zem a manželka je možná o dvě ulice dál, ale já tam nepůjdu. To je takový krásný příklad, jo. Když někdo sám sebe má pod kontrolou, David se nemá pod kontrolou, nemá seba ovládání a ten, který by mohl tam jít, protože to je jeho manželka, ten tam nejede a říká:„To se teď nehodí, to se nesluší, to teď není vhodné a nedělá to.
41:32A má se mám sám sebe pod kontrolou. To je takový krásný eh příklad toho. Tak už za chvíli skončím. Tak eh možná jenom ještě tohle. Já to všechno, co jsme teď probrali, není, abychom vnímali obrovský tlak, že to teď musíme nějak sami v sobě tak budovat, jo, že to
42:04musíme dělat. Já potřebuji být sebovládáný, já se budu více snažit nebo já potřebuji být věrnější. Já musím víc dodržovat to slovo. Ano, to musíme, ale to nemůžeme. To můžeme jenom, když Duch svatý to v nás způsobí. A proto nechci skončit teď tím, že popisujeme tady devět vlastnosti a odcházíme pod takovým tlakem, co to
42:32všechno zase musíme, ne? Ta výzva, co máme dělat, co musíme. Ta výzva se skládá jenom z dvou slov. Duchem choďte. A ten zbytek dělá ten duch v nás a všechno tohle on dělá. To jsou to je jeho ovoce. My to jenom sklízíme. To nejsou skutky těla, že bychom to museli těla. Skutky těla je ten druhý
43:02seznam. My to můžeme jenom sklízet, když dáme Duchu svatému prostor. A to jsme včera už řekli, jak to dělat tím, že zůstáváme v Božím slově, protože to má moc nás proměňovat, že se modlíme i za to, když si něco něčeho uvědomujeme, aby Bůh to působil v nás, že zůstaneme v obyčenství, kde máme i příklady lidí, kteří to žijou, kteří duchem chodí a kde
43:33vidíme ovoce ducha. A tím, že jsme i poslušní tomu, co jsme viděli. Tak ať pán nám pomáhá v tom všem, tak jak jsem řekl, ne, abychom to sami nějak tak teď vyprodukovali, ale abychom dali Duchu svatému více prostoru v našem životě. A je to obrovské svědectví, když nežijeme podle toho prvního seznamu, ale když v našich životech je vidět ten druhý seznam. VC a
44:05víc. Čím dar tím víc a to je naše přání. Amen.