Bohoslužba 30.8.2026 | Živé vysílání
Biblické texty v kázání
Žalm 19Matouš 11Římanům 61. Korintským 13Židům 10
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03[hudba] [hudba] [hudba]
0:37[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
1:12[hudba] [hudba]
1:46[hudba] [hudba] [hudba]
2:25[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
3:00[hudba] [hudba] H [hudba] [hudba]
3:32>> [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
4:12[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
4:55[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
5:32[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
6:02[hudba] [hudba] [hudba]
6:33[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
7:04[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
7:41[hudba] [hudba]
8:39[hudba] [hudba] [hudba]
9:10[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
9:46[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
10:20[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
10:56[hudba] [hudba] [hudba]
11:42[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
12:16[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
12:46[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
13:19[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
13:55[hudba]
14:46[hudba] [hudba]
15:20[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
15:57[hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
16:36[hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
17:09[hudba] [hudba] [hudba] >> Jsme moc rádi, že že jsme se znova mohli sejít. Já nevím, jaký byl ten váš
17:40poslední týden, ale v mém případě ten týden byl hodně náročný, byl byl docela těžký. Dodělávali jsme s taťkou střechu e a bylo hodně věcí, který bylo potřeba. Myslím, že Vladimír může říct to stejný, protože tam byl se mnou. Nevím, jaký další věci jste procházeli ve svém životě, ale věřím tomu, že jste na správném
18:10místě, protože na tomto místě jste nepřišli v první řadě proto, abyste si poslechli mě, Sergeje nebo Andreje, ale ale to místo, toto místo je místo, které vám chce zprostředkovat Pána Ježíše Krista, který o sobě říká:„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete. a jste přetíženi a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mjho a učte
18:33se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný v srdci a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mého je příjemné a mé břemeno je lehké. Pán Ježíš Kristus nás volá a vybízí, abychom k němu přicházeli a abychom spočinuli v jeho charakteru. On nám neříká pouze, že máme k němu přijít a přijmout odpočinutí. Jo, on nám také
18:57říká, proč nám to odpočinutí může dát. Protože on má speciální charakter a jeho charakter se projevil v jeho díle na kříži, v tom, že on zemřel za hříšníky, jako jsem já, jako jsou všichni, kteří v něho věří a byl vzkříšen. To jsou věci, ze kterých se radujeme a to jsou věci, ve kterých my nacházíme odpočinutí, že už nemusíme
19:20pracovat pro naše spasení, že už nemusíme pracovat pro to, abychom se ospravedlnili před Pánem Bohem. Ale že v Kristu je všechno dokonáno a v té radosti, v radosti a v pokoji, ve spočinutí v tom, že že více nemusíme pracovat pro své spasení, my se radujeme, my necházíme odpočinek a a to je to je prostor, kterým by církev měla
19:42být. Prostorem, kde spočíváme v Pánu Ježíši Kristu a radujeme se v něm a rosteme v něm a toužíme, toužíme být více jako pán Ježíš Kristus. Už to dělat dobré skutky, jako dělal pán Ježíš Kristus, ale už ne, protože musíme, ale protože známe Pána Ježíše Krista a chceme být víc jako on. Tyto věci nechceme dělat pouze pouze v
20:04průběhu dnešní neděle, ale je to něco, co v čem chceme pokračovat napříč celým týdnem, napříč dalšíma akcema. A tento týden je posledním prázdninovým týdnem. Příští týden děcká začnou chodit do školy a tím nám začne dětský klub, začnou mládeže,
20:35začne biblická hodina. Začneme se společně znovu setkávat po těch dvou měsících prázdnin toho, kdy jsme kdy jsme měli trochu více volného času pro to, abysme mohli být všude jinde s některýma z dětí, který se naučili verše, tak v úterý pojedeme do Polska. Můžete se za nás modlit. Teď se v pořádku dostaneme tam a v pořádku
20:59dostaneme zpátky. A potom plánujeme, že v neděli budeme mít společný sborový oběd a budeme mít křest. Pokud jste se ještě neseznámili s tím, kdo má mít křest, tak je to Petr Ilko, který sedí tam vzadu. Je opravdu těžké ho přehlídnout, protože je stejně vysoký jako já. Jo. A má taky hodně podobnej účes, jako mám já.
21:23Tak se určitě sezna, pokejte, můžete se zeptat ještě na nějaký otázky a můžete může s váma sdílet, co právě prožívá ve svém vztahu s Pánem Ježíšem. Krom těchto věcí, tak další další věci, které bychom vám chtěli, které stojí za zmínku, tak jsou ve vašich buletinech, které leží někde okolo vás, tak se na ně prosím podívejte a
21:53podívejte se na to, co dalšího vám náš sbor může nabídnout, jaké další věci jsou na programu dne, které máme před sebou. Krom toho já bych vás poprosil, abychom nalistovali společně do žalmu 19. Protože, protože ten způsob, jakým nás pán Bůh vede k sobě, ten způsob, jakým nás pán Bůh proměňuje a přibližuje k sobě samotnému, je skrze Boží slovo. Pán
22:21Ježíš Kristus se nám dává zjevovat v Božím slově. On se nám řivuje v celém vesmíru, ale ale Boží slovo má speciální moc a moudrost pro to, aby obnovilo a obživilo naše duše. A tak ještě předtím, než budeme zpívat chvály a budeme slyšet Boží slovo, tento verš nás může speciálním způsobem nastavit na Boží slávu. na Boží slávu v tomto stvoření a
22:47potom potom v jeho Božím slově, které nádherným způsobem pracuje v našich srdcích. Tak já bych vás poprosil, abyste společně se mnou povstali a budeme číst žalm 19. A potom budeme zpívat písně jako oslavu Božího charakteru. Žalm 19.
23:18Provedoucího chval Davidův žalm. Nebesa vypravují o Boží slávě. Obloha vypovídá o díle jeho rukou. Den dni vylévá řeč. Noc noci sděluje poznání. Není to řeč, nejsou to slova. Jejich hlas není slyšet. Do celé země proniká jejich zvuk a jejich výroky dokončin světa. Slunci na nich postavil stan. Ono jakože nich vychází ze své komnaty,
23:47veselí se jako hrdina běžící svou cestou. Odkonce nebes vychází a obíhá opět ke konci. Před jeho žárem se nic neskryje. Hospodinův zákon je ryovuje duši. Hospodinovo svědectví je spolehlivé. Prostým lidem dává moudrost. Hospodinova přikázání jsou přímá. Obšťastňují srdce. Hospodinův příkaz je
24:17vytříbený. Dává očím světlo. Hospodinova bázeň je čistá. obstojí navždy. Hospodinova rozhodnutí jsou spolehlivá i spravedlivá. Jsou žádoucnější než zlato, než množství ryzího zlata. Jsou sladší než med, med tekoucí z plástve. Ano, tvůj otrok se jimi nechává varovat. Dbát na ně přináší hojnou odměnu. Kdo rozpozná pochybení?
24:48Zbav mě těch skrytých a sdružuj svého otroka i od těch troufalých. aby mě neopanovali. Pak budu ryzý a prost velikého přestoupení. Kejž jsou ti příjemná slova mých úst, stejně jako rozjímání mého srdce. Hospodine, má skálo a můj vykupiteli. He.
25:20[hudba] [hudba] Milostí [zpěv][hudba] jen můžem vstoupit. Milostí [zpěv][hudba] je můžem stát.
25:53>> Člověk se sám [zpěv] nevykoupí. [hudba] Veránka [zpěv] tys musela [hudba] dát. V blízkosti tvé [zpěv] žít jsme zváž [zpěv] tobě být. V blízkosti své ty nás chráníš.
26:24[hudba] Dík milosti můžem jít. [hudba] Dík milosti můžem [zpěv] jít. [hudba] Pokud bys hříchy nám sčítal, kdo obstojí. [zpěv] [hudba]
26:54Beránka, krev směla, [zpěv] hřích, milost nás uzdraví. Pokud bys hříchy [hudba][zpěv] nám sčítal, kdo obstojí. [hudba][zpěv] Peránka, [zpěv] krev smy [hudba] hřích milostná slraví.
27:27[hudba] Milostí [zpěv][hudba] jen můžem stoupit. Milostí [hudba][zpěv] jen můžem stát. >> [hudba] >> Člověk se sám [zpěv] nevykoupí. Beranka tys [hudba][zpěv] musel dát.
27:59V blízkosti tvé [zpěv][hudba] jsme zváž tobě [zpěv][hudba] bý v blízkosti své ty nás chráníš dík milosti [zpěv][hudba] můžem jít dík milosti může. [zpěv][hudba]
28:45>> [hudba] [hudba] >> T Ty jsi velký Bůh a Pán, [hudba] náš chrám. Tvůj chrám je [zpěv] svaté místo pro nás. My chceme víc [zpěv][hudba] tě znát.
29:18>> [hudba] >> Vím, [zpěv] vítězství je v tobě, drahý Pane náš. Ty chráníš nás před [hudba][zpěv] svým sám víš o nás. Ty máš [zpěv][hudba] s námi svůj plán. Chci chválit [hudba][zpěv]
29:48tě, o králi nejvyšší a děkovat [hudba][zpěv] za život, tvoji lásku, radost, spasení. Vždyť vím, že život můj [zpěv] je v rukou [hudba] tvých a nade [zpěv] mnou ty [hudba] denně vidíš, posiluješ, nevzdávám. [zpěv] Ti dík. [hudba]
30:19[hudba] Vím, ty jsi velký Bůh a Pán náš [hudba] král. Tvůj [zpěv] chrám je svaté místo pro nás. [hudba] My chceme víc tě znát. [hudba] >> [hudba] >> Vím,
30:49vítězství je [zpěv] v tobě, drahý Pane [hudba] náš. Ty chráníš nás před zlým sníš [zpěv][hudba] o nás. Ty máš s námi [hudba][zpěv] svůj plán. Chci chválit [hudba][zpěv] tě, o králi nejvyšší
31:20a děkovat za život, [zpěv] tvoji lásku, radost, spasení. Vždyť [hudba] vím, že [zpěv] život můj je v rukou tvým a [zpěv][hudba] nade mnou ty denně vidíš, posiluješ. Nevzdávám [zpěv] ti dí. Chci chválit tě, o král nejvyšší
31:53a děkovat [hudba][zpěv] za život. tvoji lásku, radost, [zpěv] spasení. [hudba] Vždyť vím, že život můj je v rukou tvých [zpěv] a nade mnou ty denně vidíš, posiluješ, [hudba] nevzdávám ti [zpěv] dí.
32:33Drazi, prosím, abychom společně nalistovali do listu Galatským, kde budou dnes pokračovat. Budeme číst v šesté kapitole prvních pět veršů. Prosím, pokud máte vytisky Božího slova u sebe, tak abyste otevřeli i s Galáckým do šesté kapitoly. Je to poslední kapitola a prvních pět veršů budeme číst nahlas a pak sebe budeme modlit.
32:58Melackým šestá kapitola. Bratři, kdyby byl někdo i přistížen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení. Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův. Myslí si totiž někdo, že je něco, ačkoli nic není,
33:26kláme sám sebe. Každej zkoumá své jednání a pak se bude moci chlubit pouze s ohledem na sebe a ne na druhého. Neboť každý ponese svůj vlastní náklad. Drahý Otče, děkujeme ti, Bože, za nedělní ráno. Děkujeme za to, že tohle ráno můžeme přemýšlet o věcech tvých. Můžeme nechávat věci naše, nechávat věci, které jsme kterýma jsme žili v
33:53týdnu, ať už v práci nebo kdekoliv jinde a můžeme se soustředovat na tvé slovo a na povzbuzení naší duši skrze tvé živé vdechnuté slovo. Modlím se, aby dnešní kázení bylo bylo nám pomocné pro tvoji církev zde. Modlím se, Bože, aby ty jsi působil skrze své slova v srdcích lidi, který to poslouchají. Modlím se, aby jsi nám dal pozornost tomu dobře poslouchat,
34:15rozlišovat. Děkujeme ti za Ducha svatého, kterého jsi nám dal. Amen. Můžeme se posadit. Stříleli jste někde ze střelné zbraně? Někdo stříleli, že jo. Vím, že jsou tu určitě lidi, který zbraně mají rádi a střílí rádi a jsou
34:46tady taky určitě lidi, který by se zbraně nikdy nedotkli, protože protože si jaksi uvědomují to to nebezpečí a mají mají od toho odstup a velký respekt. Vím, vím, Sando. Mají mají k tomu odstup, ví, jak nebezpečná zbraň je a uvědomují si to. A my víme, kolik škody může napáchat taková zbraň velmi neopatrným zacházením. Může někoho zabít, když to
35:13třeba vůbec nezamýšlíme, můžeme a může dokonce i zranit člověka, který střílí. Hm. A každá taková zbraň ve větší nebo menší míře má v sobě nějakou výbušninu, která která je velmi rychlá, která je velmi nebezpečná. A zpětný rást takové zbraně, když když o něm nevíš, když ho nepředpokládáš, tak může zapříšinit to,
35:36že jednak mneš cíl a také, že ublížíš sám sobě. A tak dnes budeme mluvit o jedné jedním z takových podobných nástrojů, které nám dal Bůh k dispozici, které bych přirovnal k takové střelné zbrani. Je to nástroj, nástroj výbušné síly, který když zasáhne cíl přesně, tak je nadmíru užitečný a a je dobrý. Avšak používání tohoto nástroje, této
36:06zbraně klade velmi vysoké nároky na toho, kdo tu zbraň používá. Když ta zbraň se použije špatně, bez rozmýšlení, když se použije mimo ustanovený účel, tak může napáchat značnou škodu jak pro toho člověka, vůči kterému použitá a tak i proti e proti tomu, kdo kdo tu zbraň využívá. A tento nástroj, o kterým dnes bude řeč, je biblické napomenutí.
36:33Biblické napomenutí v případě, když vidíš, že tvůj bratr hřeší. A tak dnešního dne jsme se dostali už Boží pomoci ke konci listu galatským. Začínáme dnes poslední kapitolu. Zbývá posledních pár kázání v téhle z tohoto listu. A minule, jestli si to pamatujete, já to rychle jenom připomenu, jsme skončili na konci páté
36:56kapitoly, kde apoštol Pavel nám předkládal skutky těla a ovoce ducha. A viděli jsme, že každý křesťan je volan k tomu, aby duchovně rozlišoval, aby mohl jednoznačně odlišit skutky těla ve svém životě a odlišit je od ovoce ducha, které tam má být má být působeno. Křesťan je volan k tomu, aby zabíjel skutky těla, aby zabíjel svoje těla.
37:22Každý den vstával s rozhodnutím zabít své tělo a nahrazoval je skutky, které jsou produkované Duchem svatým, které který žije uvnitř něho, kterýho získal, když byl duchovně znovuzrozen. Ty skutky skutky, který si má oblíct, jsou založeny na lásce k Bohu a na lásce k blížnímu. A to je ovoce ducha, které křesťan nese, protože právě tento duch
37:47Boží v něm přebývá a on pak překypuje tímto duchovním ovoce. A potom Pavel potom, co prezentuje to duchovní ovoce, tak pokračuje a zakončuje to myšlenkou tím, že že takovým, který mají toto ovoce ducha, pro takové už není žádný zákon. Není žádný zákon, protože láskou tento zákon naplnili. A když se podíváme na kontext celé
38:16knihy, tak víme, že Galatským šlo právě o to. Oni chtěli naplnit zákon. Chtěli naplnit zákon a snažili se vrátit těm starým přikázáním. A judaisté k nim přišli a přesvědčovali je a říkali, že pro ospravedlnění je potřeba, aby naplnili všechno, co je napsáno v Mojžíš Mojžíšově zákoně. A Pavel v tomto dopise je přesvědčuje a
38:37říká, že tomu tak není, že jako spravedlnění před Bohem stačí Boha víra. To však neznamená, že tento zákon nějakým způsobem pozbyl platnost nebo byl zrušen nebo byl zavržen. Ne, zákon je stal zde a Pavel říká, že je možné ho naplnit. Ten zákon je možné naplnit, ale jinak, než si to mysleli galačtí a jinak, než si to myslí spousta
39:03lidí dnes jediný způsob, jak zákon naplnit, je skrze Božího ducha, skrze lásku, kterou tento Boží duch dává. A teď na začátku šesté kapitoly, když Pavel dokončil tu myšlenku, mění trošku úhel pohledu. A ten kontext zůstává stejný a to je důležitý pro naši dnešní pasáž, ale e Pavel teď bude mluvit aplikačně. Bude mluvit aplikačně o
39:29zákoně, aplikačně o těch skutcích těla a a tom ovocí ducha, ale trochu trochu z jiné perspektivy, než jsme to viděli, když to explicitně před nás pokládal. Protože možná mnozí, mnohé z vás, když čtete tento text a když jste slyšeli třeba minulé kázání, by vás mohla napadnout otázka, která je správně naém místě. Mohli byste se ptát,
39:50co máme dělat s křesťanem, který má nést ovoce ducha, má mít ovoce ducha, ale vidíme na něm skutky těla. Pokud proti takovým není žádný zákon, co máme dělat s takovým člověkem? Co máme dělat s člověkem, který spadl do bezdnosti, který spadl do opilství, do smilstva, do různých svarů? Když proti němu není žádný zákon,
40:16máme to nechat být? Máme nechat hřích uprostřed nás? A podobnou otázku se Pavel také explicitně ptá i v Římanům v šesté kapitole. Určitě znáte tu pasáž. A a on jim říká:„Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, abys rozhodnila milost. Pavel tam reaguje na námitku a a říká, že když tedy Boží slávna milost rozhojnila a projevila se nad míru tam,
40:43kde byli hříšní lidé, znamená to, že máme více hřešit, aby bylo více milosti? A odpovídá: "Naprosto ne. Naprosto ne." Jak můžeme dít v hříchu, když jsme z tohoto hříchu byli vykoupení? Tak tedy řích v životě křesťany je něco, co jednak samozřejmě nemá kultivovat, ale také je to to je něco, co nesmí ani tolerovat. Hřích je něco, co křesťan má
41:09vykořeňovat, co má zadupávat, odřezávat, zbavovat se ho. Má ukřižovat své tělo, má ukřižovat žádosti svého těla. A co když se to člověku nedaří? Přehlíží svůj hřích, nevidí svůj hřích. My se každý z vás znáte sám sebe. Já znám sám sebe. Máme tendenci přehlížet vlastní přestoupení, přehlížet vlastní
41:31nedostatečnost, nevidět to, jak se říká, pod lampu je největší největší stín, že jo. Máme nějaký máme nějaký nástroj od Boha, který můžeme tu tuhle situaci adresovat. A odpověď z dnešního textu je ano, máme. Bůh ve své moudrosti nám dal způsob, jak máme řešit hříšné jednání uvnitř církve. A proto dnešního dne prosím poslouchej
41:56pozorně. Pokud toužíš růst, pokud víš, že hřešíš, ale nevždy si to uvědomuješ a přeješ si bojovat s každým hříchem ve svým životě a zároveň chceš, aby tě Bůh využil jako nástroj k tomu, aby budoval lidi v církvi, aby budoval svoji církev. Chceš být užitečný, ale třeba nevíš přesně jak. Nevíš, že si máš počnout a třeba
42:17všímáš si hříchu jiných lidí. To bys nebyl člověk, kdybys neviděl hříchy jiných lidí, ale nevíš, co s tím máš dělat. Chceš vědět, jak být nápomocný, jak svým napomenutím budovat a neničit. A pokud pokud je to tvoje touha dnešního dne, potom nech se formovat písmem. Nech se formovat tím, co napsal apoštol Pavel Galatým a uč se od Pána, že napomenuti
42:42pro tebe je dobré a je správné také napomínat svého blížního vlásce. napomenutí je velmi silný a zároveň velmi nebezpečný nástroj v našem arszenálu a potřebujeme se ho učit správně používat, aby to bylo k úžitku, aby to neubližovalo, ale aby to budovalo. A dnes celkem uvidíme pět vlastností tohoto správného biblického
43:06napomenutí. Pět vlastnosti tohoto velmi nebezpečného povolání. A věřím, že pokud tvoje napomenutí bude bude mít všech těto pět pět vlastností, potom bude nejvíce užitečný a bude nejvíce budující pro církev. A pokud máte bytiny ve svých ve svých ruce, tak ty vlastnosti, jsou tam vypsané, e, můžete to sledovat v průběhu kázání a potom si to vzít domů a
43:30případně nad tím rozjímat více. A první vlastnost, kterou bych vám chtěl přednést, je to, že biblické napomenutí je vybíravé. Biblické napomenutí je velmi důležitý nástroj nebo je to zbraň ve výzbroji křesťana a avšak je to zbraň je to zbraň těžkého kalibru. Kdybych to měl přirovnat nějaké zbraní, tak bych určitě neřekl, že to je nějaký
43:55nůž nebo nějaká pouhá obyčejná pistole. Spíš bych řekl, že by se jednalo o raketomet. Je to raketomet kalibru 84, velmi silný. A když přesně zastáne cíl, tak je užitečný, ale když minete, tak napách obrovskou škodu, kterou jste nezamýšleli. Jedná se o zbraň, který, kterou křesťan potřebuje využívat s velkou rozvahou a moudře. Není to něco,
44:23co byste mohli používat několikrát denně. Je to zbraň, o níž potřebujete zvážit ten cíl, na který střílíte. Z zda ten cíl tu o ten vystřel vlastně stojí. Zda je rozumné se snažit tento cíl, tuto zbraní zasáhnout. Jinými slovy, raketomet nepoužijete, když potřebujete trefit holuba. Netrefíte, napáchatáte škodu. Ale pojďme se podívat do textu.
44:46Co náš text o tom říká? Jak máme být vybíraví v napomenutí našich bratři a sester. A v první řadě chcem si chcem uvědomit, když Pavel píše na začátku, bratři, kdyby byl i někdo přistížen, tak ten někdo, o kom mluví, tak je to nutně někdo, kdo je uvnitř této místní křesťanské komunity. Pavel zde používá obecné slovo někdo nebo se dá přehodit
45:14jako jako člověk, když nějaký člověk je přistiížen a bez kontextu se může zdát, že mluví o komkoliv, že to je něco, co můžete aplikovat na kohokoliv v tomto světě. Ale však chápeme, že Pavel píše galatským a říká:„Bratři, píše komunitě galatských sborů. Toto není návod na pouliční evangelizaci. Toto není návod na jejich rozhovory s
45:37jejich pohanskými sousedy, ne? Tento text je mířen dovnitř sboru. Pavel jim říká, jak se mají chovat k sobě navzájem mezi věřícími a jak mají nakládat s bratry a sestrami, které mají mít ovoce ducha, ale místo toho produkují skutky těla. A pak potřebují lidi ze světa vidět svůj hřích a být z něho usvědčeni? Určitě ano.
46:02Avšak v tomto případě se budeme řídit jinými principy. Budeme budeme na to hlížet trošku jinak, než když Pavel uvádí tedy ty tady tyto verše. Tak je otázka, potřebují křesťané z jiných společenství být usvědčení z hříchu? Určitě ano. Avšak primární roli pro jejich růst, pro jejich usvědčování mají hrát lidé, které se kterými žijí,
46:24který jsou jim nejblíže. To jsou lidi z jejich sboru, lidi, se kterýma se setkávají týdně, se kterýma lámou chléb, se kterýma spolu slouží. A tak znamená to tedy, že nesmím nikdy usvědčit nikoho, kdo je mimo mimo můj domovský sbor. Odpověď je ne, ale je to otázka moudrosti. Měli bychom, měli bychom vážit a zamístlet se nad tím,
46:47jestli toho člověka známe dostatečně, jestli to jeho jednání je je do očíjící. A většinou často bude lepší toto přenechat do kontextu místního společenství a nechat to lidem, který toho člověka znají, opravdu dost, opravdu opravdu hodně. Ale co vím z tohoto textu, je jednoznačné, že principy, které zde Pavel učí, nemůžeme nemůžeme aplikovat
47:10jen tak na nějakého neznámého člověka na internetu, ať už je to křesťan nebo ne. Ne, tento text je do kontextu místního společenství. A tak pro nás dnes je to do kontextu našeho kuřímského společenství. A když jste od jínut nebo posloucháte to a jste z jinýho společenství, tak pro vás aplikace je do vašeho místního společenství.
47:33Tak dále o té vybíravosti Pavel píše, kdyby byl i přistiížen někdo v nějakém přestoupení, vidím, že naše výchoří myšlení má být zaměřené na ovoce ducha a ne na to přestoupení. Vidíme tohoto člověka, vidíme toho bratra a myslíme si to nejlepší o něm. Víme, že hřeší. Každý hřeší. Zňch víme, že nejsme zde jako nějaká náboženská policie,
48:01která stíhá každý hřích. A proto Pavel říká, i kdyby byl přistížen, tedy za normálních okolností, člověk je čistý, protože byl Kristem v skutku očištěn a tak tak ho máme pokládat. Ale takový čistý člověk i kdyby byl přistížen, tak to hned samo o sobě vlastně nic nic neznamená. To nemění nemění nic o jeho postavení.
48:25Nemění to nic o jeho statusu před Bohem. Jeho status je, že je očištěn Kristem. A tím, že je přistí, že v nějakém hříchu samo o sobě, nemění to, že je bratr. Nemění, nepřichází o ten titul, ať už pro tebe, před tebou nebo před Bohem. A tak si všimněme, že člověk, kterému chceme posloužit napomenutím, má být v tomto chování přistížen. Jinými slovy,
48:50jeho přestoupení má být zřejmé, má být má být jasné. není, není založeno na nějakých doměnkách. Není to, není to o tom, že někdo někdo někdo někdy něco říkal? Zdálo se mi, že se na mě špatně podíval. Ne, to přestoupení má být jasné. Má být do oči bijící, má být má být přistížen. Není otázka nějakých preferencí. Není to není
49:13není to to napomenutí, tento těžký kalibrán k tomu, abychom cedili komáry v chování lidi. Hm. Protože je to tak, že každý člověk hřeší. Každý z nás hřešíme. A poslyšte, většina z těchto hříchů zůstává mezi námi a Bohem. A je to zodpovědnosti mojí a zodpovědnosti tvojí tyto hříchy vyznávat a růst v tom, jak se jak se od těchto
49:40hříchu odvracíme. Biblické napomenutí je však určena k tomu, aby pomohlo se vypořádat se s jevnými hříchy, které jsou viditelné a objektivně objektivně podle Božího slova jsou skutky těla a člověk je nevidí, člověk je přehlíží. A tak rozvážte, že kdybychom museli napomínat každou drobnost, kterou vidíte v životech jiných lidí, tak bychom
50:02nedělali vůbec nic jiného. Tímto nechci vůbec zlehčovat hřích. Tímto nechci zlehčovat přestoupení. V tom však spoléháme na milost našeho zachránce, který odpouští hříchy, ať už ty, o kterých víme nebo nevíme. A zároveň se spoléháme na spravedlnost našeho Pána, který bude soudit všechny hříchy i ty, které se člověku na tomto
50:27místě, na tomto světě se podaří nějakým způsobem zatajit nebo ty hříchy, které nikdo si nikdo nikdo nevšimne. Pointou není odhalit každý hřích. Dále Pavel píše: "Vy, kdo jste duchovní, napravujte." To to je další způsob, kterým ve kterým vidíme tu vybíravost. Vybíravost tohoto napomenutí. Vidíme ze zděvnou pravdu ohledně ohledně toho, kdo kdo napomíná.
50:58Pavel říká, že napomenuti má udělat člověk, který je duchovní. Ne jenom ten, který přistihl toho bratra. To to samo o sobě, ne ho neuschopně k tomu, aby ho napomenul, ale říká, ten, kdo je duch, ti, kto jsou duchovně mezi vámi, ať ať napomínají. A dobrý se zamyslet hned nad tím, kdo je v tomto kontextu ten duchovní. A určitě
51:21potřebujeme odmítnout myšlenku toho, že eh a spousta lidí možná při prvním čtení tohoto textu do toho můžou sklouznout, ale tito duchovní to nejsou lidi nějakého vyššího řádu. nemají nějakou speciální duchovní schopnost, nejsou nějak více duchovní ve smyslu nějakého přívlastku. Ne. Zde Pavel mluví, zde Pavel nemluví o těch,
51:43kteří už v svém svém životě dosáhli nějakýho zenu a už tady mezi námi nechodí a jenom se vznáší nad zemi. Ne, to není to, co ten to ten pojem duchovní znamená. Když Pavel používá slovo duchovní, tak to musíme nutně chápat v kontextu páté kapitoly, když mluví o ovoci ducha. Duchovní člověk je ten člověk, který má
52:04ovoce ducha v hojnosti. Je to člověk, který je schopen to napomenutí provést podle tohoto standardu, který zde Pavel předkládá. Je to člověk, který není pokrytec, nebude napomínat člověka z hříchu, ve kterých sám žije. Má to být někdo, kdo je dostatečně mírný, kdo je dostatečně láskyplný, aby mohl mírně a láskyplně napomenout.
52:29A proto, když když zvažuješ, jestli jsi ten duchovní, aby mohl aby si mohl někoho napomenout, potřebuje v první řadě zvážit, jestli to zvládneš udělat tak, jak o to se o tom dnes bavíme, jak se o tom budeme bavit. A pokud ano, potom jsi zkrátka ten duchovní v dané pasáži. A pokud ne, potom potřebuješ ještě růst. Potřebuješ se vybavit pro
52:52to, abys mohl tento nástroj a tuto zbraň používat správně, aby mohla od tebe působit užitek. Také na také napomenu ti nejde oddělit od modlitby, aby tě Bůh pokořil a aby tě Bůh uschopnil k tomu být tím duchovním. Takže když shrnu, to je ta první vlastnost, to je ten první bod, že biblické napomenutí je vybíravé. Je vybíravé, je limitující. Hm. Je důležité
53:17správně zvažovat, kdy ten nástroj použít. za ten hřích, za ten cíl stojí za ten vystřel a jestli ten správný člověk, kdo má, kdo má aplikovat tento nástroj v tento okamžik. To je k té vybíravosti. A další vlastnost, kterou bych chtěl, abychom viděli v textu, že biblické napomenutí je ve svém jádru nápomocné. Biblické
53:40napomenutí ve svým jádro nápomocné má charakter nápravy. Verš druhý. Neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákon Kristův. Je to velmi zajímavá myšlenka, kterou zde s námi Pavel Pavel sdílí. Říká, že když někoho napomínáme nebo napravujeme, tak je to jak kdybychom nesli jeho břemeno. Kdybychom nesli břemeno tohoto člověka na sobě.
54:08A myšlenka, která je v jádru tohoto, je, že mu pomáháme. Nesmíme zhazovat tohoto člověka, který jenom sešel z cesty, zabloudil, nevidí. To je náš bratr, kterýho chceme napravit zpátky na cestu. Pomáháme někomu s nákladem, který už sám nemůže unést. Co nám to říká? V první řadě nám to říká to, že tento nástroj biblického napomenutí nebo
54:32nápravy má jako hlavní cíl dobro tohoto člověka, kterého napomínáme. A ještě jednou, protože je to je to důležité. Je to místo, kde lidé, konkrétní já, často selháváme, když o tom přemýšlíme. Hlavní cíl biblického napomenutí je pomoct tomu druhému. První listalonickým v páté kapitole 14. až 15. verš tam apoštol Pavel píše:
54:59"Vyzýv vyzýváme vás bratří. Napomínejte neukazněné, potěšujte malomyslné, ujímejte se slabých, mějte trpělivost se všemi. Hleďte, aby nikdo neodplácel nikomu zlým za zlé, ale vždy usilujte o dobro k sobě navzájem i vůči všem." Tak zde napomenutí je na stejné úrovni, co povzbuzení a ujímení se se slabých. Cílem je prospěch toho člověka. A pak
55:26tedy, abychom to ještě shrnuli negativně, můžeme říct, že cílem biblického porodenství, teda biblického napomenutí není, cílem biblického napomenutí není přinést Boží spravedlivý soud na toho člověka. Nebo biblické napomenutí není zadosti učinění, protože proti tobě nebo někomu jinýmu ukřivdil. Biblické napomenutí není zastrašení nebo
55:54ztrapnění toho druhého, aby se aby se poučil. Biblické napomenutí není vytvoření páky na toho člověka, aby se zachoval tak či jinak, abyste ho přestali napomínat, ne? Cílem je pomoc. Cílem je náprava. Cílem je ovoce ducha v životě tohoto člověka. A to je obraz, který se nám snaží Pavel vrít vrít pod kůži. Napomenutím, láskyplně pomáháš
56:19svému blížnímu, svému příteli, svýmu bratrovi. Na pomáháš někomu, komu, komu se podlomily nohy, kdo už tu tíhu nemůže unést. Má na sobě náklad, který nezvládá unést. A tvoji motivaci je přitom všem pomyslně vzít část jeho nákladu, položit to na svoje rámena, zatížit sebe víc a pomoct jemu se zvednout. a třeba chvíli ten náklad náklad nes
56:44spolu s ním, protože vy máte společný cíl. Jete po stejné cestě, jete stejným směrem. A oproti tomuto obrazu toho toho té pomoci s břemenem by moh by mohl být obraz nějakého policisty, který se snaží najít a všimnout si, kde člověk přestoupil zákon, kde kde ho může spravedlivě potrestat nebo přivolat, udat někomu, kdo kdo tu pravomoc má, ho spravedlivě
57:11potrestat. To je obraz, který je cizí tomuto textui. To je obraz, který cizí biblickýmu napomenutí. Nejsi Božím policistou, který hlídá dodržení jeho zákona. Ty jsi spolubratr, který pomáhá a nese. A opět jsme chceme si poklást otázky. Je Boží spravedlnost důležitá? Ano, beze sporu. Boží spravedlnost je důležitá, ale nechme jeho spravedlnost jemu.
57:38Nechme Boží soud Bohu nenáleží nám. List Židům 10. kapitola 30. verš. Neboť známe toho, kdo řekl: "Mně naleží pomsta. Já odplatím a opět pán bude soudit svůj lid. A je to je toto řečeno přesně v kontextu, když když autor listu Židům mluví o těch, kdo dobrovolně hřeší i přesto, že zdánlivě přijeli Krista, přijeli pravdu Krista, tak autor je
58:05neodsuzuje, ale říká, že je spravedlivě bude soudit Bůh a ne my lidé, ale Bůh. Toto drazy, toto drazy má být otázkou, kterou se máš ptát sám sebe, když vidíš, že někdo potřebuje napomenutí nebo nápravu. Otázka, proč? Proč ho chci napomenout? Je to láska, která mě k tomu vede, nebo je to zášť? Je to zloba? Je to pocit nespravedlnosti.
58:35Chci ho napomenout a tím mu vzít jeho náklad a nést ho na svých ramenou a nebo ho chci zatěžit ještě více tím, co mám já. Jsem schopen a ochoten pomoct bratrovi s jeho nákladem nebo si jen přeje na něho na něho dát čas svýho nákladu nebo po něm hodit kamenem. Toužím potom aby bratr se vrátil na správnou cestu a potom potenciálně v budoucnosti
59:02zastínil mě ovocem ducha. Je to to, po čem toužím nebo chci ve svém životě se vyvýšit na jeho úkor? A je to vždycky správný okamžik, když vidíte hřích někoho, abyste zkoumali své motivy, abyste zkoumali své motivy v tom v tom všem, ještě než byste šli za tím bratrem. Pavel říká, že takto, když pomáháme nést cizí náklad, tak v
59:29konečným důsledku naplníme zákon Kristův. To je to, co chtěli chtěli galači. Chtěli naplnit Boží zákon. A on říká, to je způsob, který naplníte Kristův zákon. Jak tomu rozumím Kristů zákon spočívá v tom, že miluješ Boha a miluješ blížnímu, blížního. A v tom je naplnění Mojžíševa, zákona, který je jen stínem toho, co přišlo
59:50potom potom v Kristu. Mojžíšův zákon je jako jako štěně. Kristův zákon je jako dospělý pes. To Kristus, který bere na sebe náš náklad. To břemeno, které my jsme nemohli unést, které já jsem nemohl unést, on vzal na sebe. Vzal na svoje, na svoje ramena, na svoje bedra a tímto naplnil celý zákon. A teď volá tebe a volá mě, abychom ho napodobovali v tom a
1:00:16nesli břemena jiných bratři a sester. A to je způsob, kterým se nejvíce připodobňujeme jemu a připodobně službě jemu. To je způsob, kterým naplníme tento jeho zákon. Zákon tedy spočívá v tom, že láska, která bere na sebe břemeno jiných lidí, naplňuje všechna přikázání. Tak stejně tak, když se ocitneš v situaci, kdy tebe někdo napomíná, tě
1:00:44volám dnes, aby ses nesnažil z toho vykrucovat. Nesna, nesnaže se z toho vykrucovat, kdyby po tobě někdo se snažil házet kameny, ale naopak věř, že to napomenutí, že ta, že to je pomoc pro tebe. Je to pomoc, kterou potřebuješ. Někdo přichází, aby ti pomohl s tím nákladem. Někdo tě miluje natolik a zná tě natolik, že za tebou jde. A já vím,
1:01:07že to je občas těžké. Je těžké přijmout napomenutí. Je to těžké přijmout jako dar a pomoc. Ale není to nic jinýho. Je to dar. Je to pomoc pro tebe. Tak bratři, sestry, láska ať jehncím motivem pro tebe, když někoho napomínáš. A proto tě chci povzbudit, že pokud nemůžeš lásku upřednostnit v tom všem, pokud tvoje napomenutí není budující pro
1:01:31druhého, potom potom od tohoto napomenutí upusť, protože se mneš s účinkem a napách jenom škodu a o tu škodu nestojíš. Ta škoda může být ve tvém životě i v životě toho bratra. Protom pokud to není z lásky, nedělej to. To to jsme viděli tu druhou druhou vlastnost druhou vlastnost toho, že že biblické napomenutí je nápomocné.
1:02:01A v prvním verši našeho textu se píše: "Napravujte takového člověka v duchu mírnosti." Napomenutí v mírnosti dobře navazuje na to, co jsme co jsme řešili teďka před chvílí v tom v tom v té druhé vlastnosti, v tom druhým druhým bodě, kdy jsme se dívali na motivy člověka, který napomíná. Viděli jsme, že toho pomoct je touh naci sílou tohoto
1:02:26zdravého napomenutí. A z tohoto motivu té nápomocné lásky pak vychází i způsob, kterým to má vyčiněno. A je to v duchu milosti. V duchu milosti je to třetí vlastnost biblického napomenutí. Mírně v duchu mírnosti. Hned by se nám měl vybavit ovoce ducha, kterou jsme měli před chvílí chvíli, protože mírnost je součásti ovoce ducha.
1:02:51A proto Pavel vyžaduje, aby napravování, aby napravováním se zabývali ti, kteří jsou duchovní, kteří mají toto ovoce ducha, kteří jsou mírní, jsou schopni napomenuti provést v lásce a smírnosti. Lásky napomen láskeplné napomenutí nesmí probíhat v hněvu. Není to pha konfrontace. Má proběhnout, kdy je naprosto jasné, čeho se člověk
1:03:15dopustil a kde o tom, kdy o tom není pochyb a má být vedeno trpělivě a mírně. Často ne tak, jak bychom si mysleli, že ten člověk si zaslouží. [frknutí] Není to však o tom, kdo si co zaslouží, protože dobře víš, co si sám zasloužíš. A tak napomenu ti, není hádka. Není to o tom, že ty někomu řekneš, jsi lhář a on ti odpovíne, ty jsi lhář. Ne, ten
1:03:38okamžik to celý selhalo. Pokud to k tomu k tomu dochází, to je svára. To je samo o sobě skutkem těla. napomenu ti nesmí být, nesmí být provokací hněvu. Nechceš být kamenem úrazu pro svého bratra. A tak když to když to má být mírník, když to má být v lásce, ti vybízím prakticky. Vyber si správnou chvíli, vyber si správné místo.
1:04:00Ujistí si, že nikdo z vás nespěchá. Myslí také na soukromitého druhého, ale to není na veřejnosti, kde lidi si můžou něco špatně uslyšet nebo špatně pochopit. Nech to mezi čtyřma očima nebo v kruhu lidí, které kterejch se to týká. A teď ty chceš bratrovi pomoct bojovat s hříchem. To je tvůj cíl. Chceš mu pomoct růst? To je tvůj cíl. Nechceš mu
1:04:23odplatit? Nechceš, aby si to špatně vyložil. Chceš udělat všechno proto, aby to napomenuti bylo úspěšné a bylo k budování pro něho, pro tebe, pro Kristovu církev. Ale co když uděláš vše správně? srovnáš vlastní motivy a v modlitbě s láskyplným srdcem jdeš za brat za bratrem a chceš mu pomoct. Chceš mu pomoct nést jeho
1:04:47náklad, ale jeho reakce je nepříjemná, je konfrontační. Možná možná v tom v tom je slyšet zlost nebo nějaká nepříjemnost nebo odmítnutí. Co když člověk nereaguje zbožně na tvoje napomenutí? Jak jsme včetli dříve v listu, v prvním listu Tesalonickým, mějte trpělivost se všemi. I když z druhé strany nedochází k reakci, kterou byste očekávali,
1:05:13vy v tomhle okamžik nemáte žádný prostor k tomu, abyste bratra zavrhli, abyste na ně mohli potřást hlavou. Bůh očekává, že s ním projevíš trpělivost. Takovou trpělivost, kterou Bůh mnohokrát projevil už tobě. A dej dej tomu bratrovi čas, aby to vstřebal, aby nad tě mohl přemýšlet. Ujistí, ujisti ho, že se za něj budeš modlit a pak se skutečně
1:05:34za něj modli a po čase se ho znovu zeptej mírně, trpělivě. Ujistí si, že že chápeš, že to děláš z lásky. Toto znamená nést nést jeho břemeno mimo jiné. A není to jednoduché. Není to otázka 15 minut. Když někoho napomínáte, potřebujete být ochotni s ním opravdu sdílet a nést to břemeno, pomoct mu. Nestačí sisen, že sis všiml toho, že
1:06:01bratr hřeší. Nestačí mu to říct, že vidíš, že hřeší. Potřebuješ mu s tím břemenem pomoct. A a zde prakticky řečeno, neexistují konkrétní věci, které se dají udělat v každé situaci. Těch situací je nespočet. Každý kontext je jiný, každeý případ je unikátní. Každé schopnosti každého člověka se mohou líšit, ale zde
1:06:24uvedu pár příkladů, praktických příkladů, který se vám možná budou znát naivní, ale eh ale myslím si, že že z toho může můžeme vyčíst principy. Když vidíte, že někdo třeba nezvládá výchovu děti, tak prosím nechoďte za tím za tím člověkem a neříkejte mu, máš nevychované děti, ale přijďte s tím, přijďte za ním s tím,
1:06:46jak mu můžete pomoct. Jsou nějaké biblické pasáže nebo principy, kterým můžete posloužit. Je nějaká nějaká kniha, která vám pomohla, která může pomoct jemu. Nebydněte svůj čas, nebidněte svoji službu, svoji pozornost, abyste abyste ty věci s tím člověkem studovali. Ano, když proti tobě někdo zřeší tak, že že se proti tobě nahněvá a a je to více
1:07:07než co bys, co by bylo zdravé příkýt láskou, tak v první řadě vyhni se oplacení a potom vysvětlit tomu člověku, jak tě to zranilo, ale prosím nezůstaň u toho, nezůstaň u sebe. Nezůstaň, nezůstaň o tom, nezůstaň u soustřenosti na sebe, jak to jenom tebe zranilo a a co to způsobilo tobě, ale pomovi se vypořádat s jeho hříchem v jeho srdci.
1:07:29Služ mu tím, že že svoje zájmy, svoji újmu upozadíš, odhodíš to a upřednostíš jeho růst, který se ho potom čím on prochází, možná má nějaký problémy v práci, v rodině, co potom vyusťuje tady v tyhle tu reakci. A samozřejmě to není, ty životní problémy nejsou výmluvou pro pro hřích v žádném případě. Avšak tyto
1:07:52informace vám pak pomůžou tomu člověku správně sloužit a užitečně mu pomoct v té situaci. Přemýšlejte, jak můžete pomoct prakticky, jak můžete nést břemeno spolu s tím člověkem. A možná někdo má konflikt v manželství a ta frustrace se potom vylévá ven a ať je tvoje první myšlenka, jak já mohu pomoct pohlídat děti, abyste
1:08:17se mohli, abyste mohli mít rozhovor nebo pozvat na návštěvu a mít s vámi hlubší rozhovor a a pomoct vám. Ale tak doufám, že že vidíte, že biblické napomenutí není jen nějaká suchá konfrontace, ale je to vždy spojeno se službou v lásce. Je to obětavost, je to trpělivost a hlavním motivem je pomoc. A způsob, kterým je to provedeno, je v
1:08:47mírnosti, kdy zavrhuješ sebe a upřednostňuješ druhého. A je možné, že se to nikdy nepodaří tak, jak si to představuješ. Je možné, že ten bratr o tvoji pomoc nestojí nebo je zatvrzelý, ale stále prosím buď buď trpělivý, neměň své mírné jednání. A pokud pokud je to něco, co můžeš přikryt láskou, potom pokud potom to přikryj. Pokud je tam i
1:09:15sebe menší pochybnost z tvojí strany, že že to chápeš dokonale, tak to nech být. Pamatuj, že ty nejsi policista, ty ty jsi spolubratr. Ty ty jsi s ním na stejné lodi. Ale také možná mohou nastat situace, je to spíše zřídká, ale mohou, kdy tento hřích je natolik závažný, natolik do oči bijící a ten člověk to ani zamák nechce nebo nemůže vidět a
1:09:38uznat. A potom může být vhodné do situace povolat další bratry, jednoho nebo dva, aby se aby se na také podívali a případně toho člověka napomenuli a pomohli pomohli mu růst i dále, jak to říká pán pán Ježíš v Matoušovi v 18. kapitole. Jestliže tvůj bratr proti tobě zřeší, jí a pokarej ho mezi čtyřma očima. Poslech nyt tě, získal jsi svého
1:10:01bratra. Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby úcty dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok. A tak v tom všem nemůžeš být přestat milující, mírný a a trpělivý, protože tobě v první řádě jde jde o budování, tobě jde o růst, tobě jde o pomoc. To je tvůj hlavní motiv. A tak když pokročíme dál do další
1:10:29vlastnosti, tak pomaličku začneme otáčet tu pozornost opačným směrem. Doteď jsme se většinou dívali na to, kterým směrem má biblické napomenutí uplatněno, jakým způsobem. A teď se podíváme, jaký to má vliv na člověka, který napomíná nebo na toho, kdo vidí bratra řešit. A to je to, co v kořenu odlišuje biblické napomenutí, křesťanské
1:10:53napomenutí od jiných druhů napomenutí v tomto světě. Když mě zastaví policie s tím, že jsem překročil povolenou rychlost a ne, že se to nikdy nestalo, tak nikdo nevyžaduje po tom policistovi, aby aby nejdříve se podíval na sebe, jestli náhodou taky nejezdí moc rychle a pak aby jednal se mnou. Ne, v ten okamžik je důležitá a podstatná jenom ta
1:11:14objektivní skutečnost, že já ve svém vozidle jsem jel moc rychle, ale biblické napomenutí jde dál, jde dovnitř. A je to čtvrtá čtvrta vlastnost je introspektivní. Nenapadlo mě lepší slovo. Vysvětlím, co to znamená. To biblické napomenuti neřeší jen srdce a hřích toho toho, kdo kdo si viditelně provinil nebo objektivně se provinil,
1:11:41ale obrat si pozornost i na toho, kdo si toho všiml, kde si všiml tohoto provinění. A v prvním verši vidíme a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neopadl do pokušení. Toto nám opět potvrzuje to, že co jsme probírali v druhé vlastnosti, že hlavním cílem celého procesu je pomoc. Je to růst, je to prospěch vše zúčastněných. A Bůh se
1:12:06moudrosti z napomenutí dělá takovej dvousečný meč, který řeší více věcí naráz. Je je účinný a je účinnější, než si spousta lidí myslí. Ale učinný je jenom, když se používá správně. Z napomenutí potom je užitečný nástroj, i když samotné napomenuti vlastně ani nedojde. Už to, že člověk přemýšlí nad sebou, když vidí hřích jiného člověka,
1:12:31je samo o sobě úspěchem, když je z toho usvědčováno. Je to jeden z zamýšlených efektů. Není to něco, co Bůh nezamýšlel. K tomuto, tomuto přímo slouží. Když vidíš někoho hřeší, tvoje první myšlenku nemá být, jak je možné, že on je tak zkažený, ale nedělám náhodou to samé já? Co mohu udělat, abych já se tomuto hříchu ve
1:12:55svém životě vyvaroval? Toto učení o napomenutí Pavel za jisté přebírá přímo od Krista. Matoušá kapitola prvních pět veršů. Nesuďte, abyste nebyli souzení, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzení a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku
1:13:19si nevšímáš? A nebo jak můžeš říkat svému bratrovi: "Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka hle, ve oku je trám pokrytče. Nejdříve vyjmi trám ze svého oka pak jasně uvidíš, jak vím třísku z oka svého bratra." Tak problém nás lidí je v tom, že velmi rychle vidíme hříchy a zlé jednání lidi kolem nás, ale často nevidíme své
1:13:43vlastní prohřešení. Nevidíme si do vlastního talíře. A je to součást naše padle přirozenosti. A chtěl bych, abychom si toho byli všichni všichni vědomí. Většinou hřích druhého člověka se zda být větší, než ve skutečnosti je a náš vlastní hřích se zda být menší, než ve skutečnosti je. A pán Ježíš nás o tom varuje, když vidíš,
1:14:04že vidíš nějakou třísku jenový hřích bez oku svého bratra a tato třísk se ti můžeit jako obrovskej trám, než ji začneš vytahovat, podívej se do svého oka, podívej se na sebe a nejdřív vytáhni svůj trám, který se ti můžeit jako malá třísk. Nejdříve introspektivně se podr tomu tomu tomu stejnému soudu, tomu stejnému standardu, který máš proti
1:14:29svému bratrovi. A toto bude mít minimálně tyhle dva důsledky pro tebe. Za prvé, pomůže se ti to zbavit tohoto stejného hříchu. Pomůže ti to růst v tom, abys abys rostl ve svatosti a v ovoci ducha. A a druhé druh druhý důsledek je zajisté to zmírní tvůj soud vůči bratrovi. Protože když to nejdřív budeš aplikovat na sebe, potom pochopíš spoustu věcí a
1:14:57když potom to budeš aplikovat na bratra, tak ten soud bude zajisté mírnější a potom ti to pomůže napomenout opravdu mírně a trpělivě, protože si už to natrénoval na sobě. Ve třetím verše Pavel píše: "Mysleli si totiž někdo, že je něco, aťkoli nic není, klame sám sebe." Pavel nám stejně jako Kristus varuje, že o sobě máme
1:15:22mnohem lepší mínění, než jeci ve skutečnosti jsme. A tak pokud se nepodrobíš této introspekci, když aplikuješ svůj soud, který máš připraven pro bratra na sebe, nebo respektive když ho neaplikuješ na sebe, tak sám sebe klameš, lžeš sám sobě, povyšuješ se nad bratra a vyzdvihuješ sám sebe na jeho úkoríš, pokud jdeš napomenout bratra, ale sám
1:15:52sebe předtím nenapomeneš, tak lžeš sám sobě. Říkáš v podstatě, že kdybys byl na jeho místě, tak bys zaisté nezřešil. Pravdou však je s velkou pravděpodobností, že kdybys byl na jeho místě, padneš stejným způsobem. A to samozřejmě neospravedlňuje chování bratra nikoli, ale jinak mu nemůžeš pomoct, než v tom porosteš nejdříve sám.
1:16:18dává ti to možnost růstu. Jinak pokud tu možnost nevyužiješ, potom promarníš příležitost k osobnímu růstu, k růstu bratra a ještě tvoje to vlastně mínění osoby, to je vlastně ego prorazí strop. Verš. Každý ať zkoumá své jednání a pak se budeš moci chlubit pouze s ohledem na sebe a ne na druhého. Pavel říká, že je
1:16:40velmi jednoduché se vychloubat sebou, když když to když sebe porovnáváš relativně nějakýho jinýho člověka. zvlášť v okamžiku jeho slabosti. To je pokrytecká chlouba, když na základě slabosti jiného vyvyšuješ sebe. A je to přesně to, co často děláme. Ty jo, ještě že nejsem jako on. Ještě, že jsem nezřešil tímto způsobem, jako hřeší
1:17:02tento bratr. Pavel to však říká, věřím trochu ironicky, že chlubit se máš až potom, co prozkoumáš sám sebe. až tehdy ti dojde, že vlastně nemáš se čím chlubit. Zjistíš, že tam toho moc nezůstalo ke chlubení se. Když se podíváš na sebe čečkou tohoto napomenutí, tak nezůstane žádný důvod k povyšování se, ke chloubě, protože
1:17:29zjistíš, že tam není nic, čím by ses mohl chlubit. Veškerý hřích je tvůj. Všechno dobré je Kristova milost v tobě. Čím by ses mohl chlubit? Čím by se já mohl chlubit? Takže zkoumání vlastního jednání v kontextu napomenutí dávat člověku možnost podívat se na sebe a prozkoumat sebe. Ti přinese usvědčení a růst, zmírnit tvůj soud voči bratrovi a
1:17:57pokořit ti to tak, že se budeš chlubit pouze Kristem a jeho jednání ve tvým životě. To nás přivádí poslední vlastnosti biblického napomenutí. Je to to, že biblické napomenutí je zodpovědné a vidíme to v pátém verši. Neboť každý ponese svůj vlastní náklad, píše apoštol Pavel. A zní to velmi divně, ne se vám to? Protože ještě před pár verši Pavel
1:18:22psal a vybízal nás, abychom nesli břemena jedni druhých. A teď říká, že každý ponese svůj vlastní náklad. Jak tomu máme rozumět? A věřím, že je to jeden z velkých paradoxů křesťanství. Určitě jste o nějaký slyšeli. A já miluju zkoumat tyhle tyhle paradoxy v křesťanství. Miluju je studovat. Nejde nejde o nějaké logické protimluvy, ale
1:18:47jde o průlomové myšlenky, které samoten svém jádru mění naše přemýšlení, naše lidské přemýšlení o světě. Například pokud chceš zachránit svou duši, musíš ji položit. nebo pokud chceš být první, musíš být služebníkem všech. A nebo jeden z mých oblíbených, Bůh, kterého nikdo nikdo neviděl, se stal tělem. Jak je to možný?
1:19:13A podobný způsobem je to je to i paradox s nošením břemen s nákladem jedných. A pán Ježíš to sám vyučuje v Matouše 11. kapitole. Eh, bratr Josef to to dnes ráno už už citoval. Pojď, pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mjho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný v srdci a
1:19:37neleznete odpočinuti svým duším. Vždyť meho je příjemné a mé břemeno je lehké. Pán nás učí tomu, že každý má břemeno, které nemůže unést. A když s tímto břemenem za ním přij přijdeme a vložíme ho na něj, na našeho Pána, potom on nám to břemeno vymění. On nám to břemeno vezme a dá nám nové jinéř břemeno, jiného, které už zvládneme
1:20:08unést. A každý, kdo před Krista položí svůj neunestný hřích, dostane odpuštění a novejho, které je lehké. Toto břemeno už člověk bude moci nést v síle Ducha svatého. A stejný princip, stejný princip těchto nákladů a břemen můžeme aplikovat i i v naší pasáži zde. V druhém verši Pavel nás bízí, abychom nesli břemena jedni druhých. A to slovo
1:20:32pro pro břemeno, které apoštol Pavel využívá, je slovo, které vyjadři vyjadřuje tíhu jiha, tíhu toho břemene, které které táhne dolů. Jinak řečeno, to slovo se zaměřuje na tíhu, na těžkost jako hlavní vlastnost toho břemene. A když podle Krista se člověk potýká s tímto neunosným břemenem, tak má ho přenechat jemu. A podle Pavla v tomto
1:20:59případě máme s takovým břemenem člověku pomoct. S jinými slovy, když vidíte někoho, kdo nese břemeno, které nemůže unést, Pavel nás volal k tomu, abychom byli jako Kristus, abychom odrážili Krista, abychom ho napodobovali a pomohli jiným nést ta neúnosná břemena. Ne ve smyslu, že bychom mohli pro někoho nahradit Krista. Kromě Krista nikdo
1:21:21nemůže trvale odstranit to břímě. Nikdo neumí nahradit Krista. Avšak můžeme být můžeme být těmi, kdo jsou prodlouženou Boží rukou. A Bůh skrze nás pomáhá někomu jinýmu s jejich břemenem. A někdy možná narazíte na situaci, kdy člověk nese břemeno, které vůbec nemusí nést. Je to něco, co musí položit před Krista. Je to něco, co musí vložit na
1:21:46něj. Někdy však je to břemeno. S tím člověk potřebuje chvíli pomoct a pak už to zvládne sám. A protože na konci na konci dne každý před Bohem ponese svůj vlastní náklad. Zde Pavel již používá jiné slovo pro náklad, aby zdůraznilo, že že jde, že už nejde o nějakou neúnosnou tíhu břemene, ale jde o neutrální pojem, neutrální
1:22:13náklad, který může být jak lehký, tak těžký. Je to pro zkrátka něco, co člověk nese. A to samo samo to slovo samo o sobě neříká, jak těžký ten náklad je. Důležité však je to, že každý před Bohem bude stát s tím svým vlastním nákladem, s tím nákladem, který mu dal. Kristus. Toto nám říká o zodpovědnosti před Bohem
1:22:35i v kontextu napomenutí. Někdy se dostaneš do situace, kdy, kde napomínáš bratra, kde mu pomáháš, kdy děláš všechno správně, s láskou, smírnosti, s trpělivosti, avšak ty nemůžeš svého bratra zachránit. On bude stát před Bohem a vydávat počet za sebe, za svůj život. A ty budeš stát před Bohem, budeš vydávat počet za svůj
1:22:58život. Nemůžeš způsobit to, že bratr bude činit pokání. To může udělat jenom Bůh. Nemůžeš také stát před Bohem a říct mu: "Podívej, Bože, já jsem spravedlivější než můj bratr, kterého jsem káral. Bůh bude posuzovat tvůj život a nebude tě porovnávat s jinými bratry, s jinými lidmi." A tato myšlenka by tě měla naprosty
1:23:22vyděsit a vystrašit, pokud si myslíš, že před Bohem obstojíš sám. Pokud si myslíš, že jsi dobrý člověk, nikdy jsi moc zlých věcí neudělal. Možná když se porovnáváš se sousedy nebo s lidmi, ve který o kterých chceš je to ve zprávách, tak seš seš mnohem lepší. Je to možný. Samozřejmě víš o sobě, že nejsi svatý, nejsi jako někdo, kdo ho
1:23:47zdarma někde zachrání a preli, ale jsi zkrátka lepší než průměr a to ti stačí. Ale Boží slovo ti dnes říká, že na základě toho, že jsi lepší než někdo jiný, před Bohem neobstojíš, protože on tě bude porovnávat se svým standardem, ne s tvým. A jeho standardem je jeho vlastní dobrota a jeho vlastní dokonalost. A ty dobře víš, že před
1:24:11Bohem oproti tomuto standardu neobstojíš. Máš břemeno, které zkrátka nemůžeš unést. Snažíš se být dobrý, ale nikdy není dost. Nikdy nebudeš dost dobrý. A proto ti pán Ježíš dnes volá a říká, abys přišel k němu, abys [frknutí] toto břemeno, které nemůžeš unést, odhodil na něj a on ti dá svůj náklad, který ty zvládneš unést. Nebude to život
1:24:37bez starosti, nebude to život bez námahy, bez práce, ale bude bude to život, ve kterým můžeš obstat, ve kterém v Boží milosti, v síle ducha obstojíš. A tak vyznej mu své hříchy, polož před něj svůj náklad, svoje břemeno a on tě nevyžene ven. Každý, kdo ně vloží důvěru, obstojí před jeho soudem, protože Kristus tento soud vytrpěl sám
1:25:03na sobě. A tak drazí, dnes jsme mohli vidět z Božího slova, jak zacházet s touto náročnou, s touto těžkou, ale užitečnou zbraní, který mě biblické napomenutí. Je to napomení blížního, který který hřeší. Je to náročná zbraň, ale Boží slovo nám k tomu dává jasné principy, jak máme, jaký máme aplikovat. Věřím, že jsme mohli na, že jsme ty
1:25:26principy dnes mohli načerpat a nám, že nám můžou pomoct tento nástroj používat s úžitkem a abychom neuškodili sobě ani blížním. Viděli jsme, že biblické napomenutí je v první řadě vybíravé. Vybíravé v tom, ke komu je aplikováno a proti jakým jakým přestoupením. Také biblická napomenutí ve svém jádru slouží k tomu, aby bylo
1:25:49nápomocné, aby bylo k nápravě, aby bylo k pomoci. Není děláno za účelem nějakého radosti, učinění, odplaty, Božího soudu, ale z lásky, za účelem růstu té druhé osoby a a i tebe, aby sloužil k budování. Takové napomenutí také má být provedeno v duchu mírnosti, mírně a trpělivě. A to umožňuje to umožňuje člověku
1:26:14to, že se nejdříve zaměří na sebe, se podívá tímto sou soudem nejdříve do sebe a potom to poslouží k růstu, poslouží to jemu, pokoří ho to, poslouží to k napomenutí, napomenutí toho bratra a bude to k úžitku. A na závěr jsme mohli vidět, že to napomenutí i v tom napomenutí každý z nás zůstává zodpovědný před Bohem. Nikdy nebudeš
1:26:44moci stát před Bohem ve své vlastní spravedlnosti. Nikdy neb nebudeš moci stát před Bohem a obstát kvůli tomu, že jsi lepší než tvůj bratr. [frknutí] Můžeš stát před Bohem a obstát jenom ve spravedlnosti, kterou ti dává pán Ježíš Kristus. a jemu budi stáva na věky věků. Amen. Drahý Otče, děkujeme ti za tvé slovo. Děkujeme za to, že nám dáváš nástroje k
1:27:13tomu, abychom mohli žít zbožně, to, že nám dáváš k tomu k tomu výbavu. Děkujeme za to, že můžeme vidět ty principy z tvého slova a můžeme můžeme aplikovat. Prosím, aby si toto slovo nechal v našich srdcích, abysme mohli nad tím rozjímat a přemýšlet a abychom byli k úžitku pro tvé království, abychom byli k úžitku k tvé církvi, aby skrze nás
1:27:33pracoval k budování bratří a sester kolem nás. >> [frknutí] >> Děkujeme ti za milost, kterou jsi nám dal v tom, že můžeme být tvými nástroji. Amen. Tak děkuji bratř bratr Andrej za takové skvělé kazání, které jsme slyšeli. Jako
1:28:06osobně taky miluju biblický paradoxy. Trošičku toho se dotkneme, když budeme mít památkuže panie. A já bych chtěl dneska každého z vás povzbudit, abyste prozkoumali své srdce na základě toho, co jste slyšeli. A biblické napomenutí a biblické porodenství, to je moc moc dobrá věc pro růst sboru. To je dobrá věc pro zdraví sboru a tak dál. Já
1:28:38bych teďka vás chtěl povzbudit, aby každý teďka se podíval na své srdce, aby každý teďka jako zeptal u Pana Boha, pane Bože, v čem já mám problém? Jaku já jsem udělal chybu, pane Bože, a jak můžu to změnit? A jestli pane Bože, já vidím svého bratra nebo svého svou sestru, která taky má nějaký problém, jak je můžu j napravit v tom, co jsem slyšel. A
1:29:08taky já bych chtěl vás se povzbudit, povzbudit na to, abychom se modlili za náš sbor, aby abyste se modlili za starších toho sboru. A to moc potřebujeme. Jak o to mi prosí apoštol Pavel. Já teďka chci vás povzbudit, abyste modlili za každého, koho znáte, za každého, kdo eh odešel z našeho sboru. Dobré, nedobré, mně to úplně jedno. A já
1:29:37bych chtěl, abyste teďka jako vzali do své do své modlitby těch lidí, kterých už teďka s námi vy nevidíte a ti lidi stále vaším srdci. Tak můžeme se povstát a můžeme se modlit.
1:41:51Drý Otče, já teďka můžu položit takovou otázku na tebe. Kolikrát [povzdech] musím spadnout, kolikrát musím se lhát, kolikrát musím zhřešit, ale ty odpovědš. Mně [frknutí] to úplně jedno. Já vždycky budu stát za tebe, Pane Bože, děkuju tobie za to, że [frknutí] i w tom naszym řínym vzneš podstatě, kterou my máme, ty
1:42:22vždycky stojíš za nás. Ty vždycky obstojíš za nás. Ty vždycky dáváš nám svou ruku. Já teďka, pane, se modlím za všechny ti lidi, který tady jsou a taky chci se modlit osobně za tě za těch, který tady nejsou, který odešli. Mě to úplně jedno na základě čeho nebo zaučil vám čeho. Pane Bože, já se modlím za ti lidi, aby oni mohli být vždycky před
1:42:48tebou, aby pane Bože jich neztratil, aby pane Bože ich ved. Jestli je na to tvole. Vrać ich do toho zboru. Jestli tvále w něcм jin pane Bože, přivej ich do toho zboru, kde oni můžou sloužit, kde oni budou užitečné a to bude k tvé slávě. Pane Bože, já chci se pomodlit osobně za sebe a poprosit za odpuštění. jestli já jsem něco udělal špatného nebo nebo něco
1:43:21neudělal nebo něco udělal, aby ti lidi zachránit, aby ti lidi se se zůstali v tom sboru. Pane Bože, daj mě odpuštění za to, že já já jsem byl někde pasivní, ale v některých případech já jsem byl někde moc moc tvrdý. Pane Bože, já jsem nechtěl to. Ty to vidíš. Ať pane Bože všechno bude ke tvé slabě. A ta situace, kterou teďka máme, kterou teďka
1:43:48zažíváme, ať i to bude k tvé slavě, pane Bože. Tak děkuju, pane to za všechno. Amen. Můžeme se posadit. Teďko se někomu zdá, že já jsem takový citlivý, ale jak jak řekl Milan Bolák, já mám alergii. [frknutí] Tak jo. A teďka u těch biblických biblických paradoxech taková zajímavá věc, že pan Bůh nám něco
1:44:19ukazuje a když vidíme jako ten skutečný život, tak nám se zdá to jako divně, ale to jako moc zajímavá věc. A pán Bůh udělá tak, že my své myšlenky obraceme úplně jiným směrem a to vidíme, že to je tak užitečné a tak nádherně. Já bych teďka chtěl předtím, jak budeme brát pamatuče, že Páně, já bych chtěl mluvit
1:44:42o obyčejné Boží lásce. A to moc dobrý apoštol Pavel napsal v prvním Korintským 13. kapitole, jo? Pamatujete si přímo od prvního verše. Já to přečtu a přemýšlíme o tom a trošičku jako teďka prozkoumat ten text a uvidíme ty Boží paradoxy, který tam jsou. Korintským první Korintským 13 od prvního verše. Kdybych mluvil jazyky lidskými i
1:45:09andělskými a lásky bych neměl i jsem jako dunici kov nebo zvučici cihl. To znamená já můžu být intelektuálem. Já můžu mít IQ víc než 200, ale jestli já nemám lásky, úplně to je prázdnost. To je ten jak buben. Bum, bum a hotovo. Pouze njaký hluk a nic dalšího. Žádný úžitek, žádný, žádný z toho zisk nikdo nedostane. To bude pouze pro mě.
1:45:39Rozumíte, že já takový, já jsem takový chytří, já jsem takový inteligentný a tak dál. D apoštol Pavel pisze: "A gdybych miał proroctví a znal všechno tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškrou víru, takže bych přemýšl přemístťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. Já můžu vypadat moc Božním, moc duchovním znat Bibl na pamě od
1:46:10prvního verši [frknutí] až do poslednego verš zjevení. Můžu. Já můžu mít odpovědi na všechny biblický otázky. Já můžu mít všechno, co pán Bůh může mě otevřít. Ale jestli v tom já nebudu mít lásku, to nikčím. To pouze pro mě a to nebude užitečné pro ostatní. Rozumíte? To nic neznamená. To prázdnost, kterou Bůh nám
1:46:35teďka ukazuje. Apoštol píše dál. A kdybych dal po nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Ano, já můžu všech svůj majetek dát někomu. Já můžu být takový, já nevím, jak to český bude správně, charitativní nebo charitní jako všechno odevzdat, ale
1:47:02jestli v tom nebude láska, jestli já to dělám pro svou píchu, jestli já to dělám pro sebe, nic. To to prázdnost, která nic nedá. Žádné ovoce ducha tam není. Dál apostol Pavel píše: "Láska je trpělivá, dobrotivá." To to, co jsme slyšeli dneska. Láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domyšlivá. Nejedná, nečestně nehledá svůj prospěch.
1:47:32Neroz nerozčíluje se, nepočítá, nepočítá zlo, neraduje se s neprávosti, ale raduje se spolu s pravdou. A to ten biblický paradox, na který teďka jako přijdeme. [frknutí] Jonathan Edwards, když dával definici opravdovoj boží lásky, on napsal: "Pravá láska to je nadpřirozeným darem Ducha svatého." Ano, určitě ano, my nemůžeme být zdrojem lásky, rozumíte? My
1:48:02můžem pouze reflektovat tu boží lásku, kterou BH nám dává. Чек не схоп лакуad. nemá schopnosti. Člověk může vyjovat pouze hřích a pít ten hřích jako studenou vodu. Boží láska to je to, co můžeme reflektovat a sdílet dál. A Boží láska je naprostým protikladem sobectví. Ano, určitě. Nehledá svůj prospěch. Ano, určitě. A činí lidské
1:48:33srdce pokornem. To je výsledek Boží lásky. Jestli jsme naplněny Boží láskou, tak naše srdce vždycky je pokorný. A další definicu, který dals to jako o tom teďka budem mluvit, to je ten paradox, o kterém jsem řekl, láska znamená vložit své štěstí do štěstí druhého. Jak to vidím já? Podívejte se, pán Bůh je láska. Pán Bůh je na kříži.
1:49:05Ale pán Bůh z čeho se raduje? Z toho, že se radujeme my. Ano, že jsme spaseni stejné i my. Čemu se se čemu by čemu bychom se mohli se čemu bychom se mohli radovat v našem životě, když se raduje někdo někdo jiný. Ta Boží láska není pro nás. Ta boží láska, aby mohli tu lásku dát dalšímu. Jak píše apostol apoštol Jan, pamatujte si,
1:49:34co to je vyjadření Boží lásky v našich životech, když milujeme své bratři, když milujeme své souozenci v Ježíši Kristu. A teďka ten paradox v tom, že naša radost, ne jako naša radost, a naša radost v tom, že ty ty máš radost. Moja radost v tom, rozumíte ne pouze pro mě moja láska ne v tom ne v tom, že já jako jo, super, bog mě miluje
1:50:01a já v tom má mam jako pokoj, ne? Já raduj se v tom, že já můžu posloužit každému z vás a každý z vás může posloužit jednu navzájem. A v tom je ta radost, rozumíte? Ne pouze, radost neže być uzamčena pouze na nás. Já chci se radovat tomu, že jste radostní, rozumíte? A pán Bůh nám nás tomu učí. A to je ten paradox, jako v
1:50:31tom světě to úplně jinak. V tom světě každý bere osobně. Stejné jako manžel, manželka, když nějaký chlap bere nějakou holku a holka bude vdaná za nějakého chlapa. Opravdově, opravdově v tomto případě já jako muž chci, aby moja žena měla radost a měla štěstí. Já to nedělám pro své štěstí, rozumíte? Já to dělám pro její
1:50:56štěstí. Stejně naopak. Ona teďka bude vdaná za mě, aby já byl šťastný, ne? Ona a to taková takové Boží tajemství, které jako paradoxně, ale to Boží tajemství dělá tu to jako ten zázrak, to ten Boží ten ten ten jako Boží eh Boží takový znak. To je to je opravdové. To je opravdové, co já chci. A teďka já chci, já bych chtěl, abychom se podívali
1:51:24na ten zdroj té naše radosti, na ten opravdový zdroj naše lásky. To je pán Bůh, který byl na tom kříži, který tam byl, tam tekla jeho krev. A co můj chceme to pro sebe. Ano. Lidským zaměrem. Já chci, ale kdo já? Pan [frknutí] B, ty nám ukazuješ úplně iné věci. Ty nám ukazuješ, ne, to není pro vás. Já to dám vám, ale vy to měli
1:51:56by dávat ostatním. Rozumíte? To je můj záměr pro sbor, to je můj záměr pro církv. Já bych chtěl, aby abyste teďka každej se podíval na svoje srdce. A teďka budeme brat pamatku večeže pane abychom teďka se podívali na pána Ježíše Krista a uviděli ten zdroj radosti a správně ho aplikali svůj život abychom viděli ten zdroj boží lásky a správně
1:52:21aplikovali do do svého života a ta jednota já můžu složit tobě a já můžu se radovat z toho, že ty se raduješ a ty navzájem může slovo m až se radovat tomu, že já se rad a to je ta jednota to je to tělo je krista To je to, k čemu nás Pán vede. Tak děkuju moc, že jste jste vydrželi můj český jazyk a můžem teďka se povstat
1:52:49a můžem teďka se pomodlit jenom na jednu na jednu chvilku a pak budem zúčastnit pamac. Panie, pane Boże, dziękuję tobie, że že że my że my jako úplnie różni úplně różnych narodností, úplně různých nijakých iných věc, ale Pane Bože, ty nás romždíš do jednoho místa, do svého sboru. nás dáváš do svého těla a tím
1:53:17pádem nás naspojuješ těmi neviditelnými nějakými vazemi, těmi spojemi, který my jako jako inny známe, iný j in vidíme, ale ty znáš i ty vidíš. Pane Bože, daj nám být upřímnými před tebou a daj nám, Pane Bože, dneska, když budeme brát tu památku, že Paneě, vzhlížet na tebe, na tebe na tom kříži. A teďka [frknutí] vzpo vzpomenu to, že ty co ty jsi udělal
1:53:48pro každého z nás, co ty udělal na tom kříži, když tam tekla tvá krev a ty umíral za každého z nás a ty zabral všechny hříchy na sebe, aby nás aby nás přivézt k našemu otci. Tak pane Bože, já děkuju tobě za všechno. A teďka my budeme brat tu památkuže, páni a budeme teďka vyjádřovat naik, že jsme v jednotě, že jsme v pánu Ježíšu Kristu,
1:54:15že jsme spolu. My máme jedného ducha, my máme jednoho Pána, my máme jednu víru a my jsme jedné tělo jeho církve. Amen. Můžete sednic
1:56:53>> [hudba]
1:58:54>> Aj spasitel [hudba][zpěv] Velmi dít. Já [zpěv][hudba] tvoji slabo znám. [hudba] Poď, já [zpěv] tě posilním a úlevu [zpěv][hudba] ti dám. Ježíš splatil vše, všemu [zpěv] [hudba] dlouhují.
1:59:27Zdrástilkala [zpěv] duše pán vy [hudba] svobodil jí. Jen tvoje [zpěv] božská moc [hudba] můž smázat hříchy [hudba][zpěv] mé. A celé
1:59:59z nich tií [hudba] to srdce [zpěv] kamené. Ježíš splatil vše, [hudba] všemu dlouhují. [zpěv] Strástil kavá duše [zpěv] pán vy svobodil ji.
2:00:35[hudba] Žádnou [zpěv] zásluhu já [hudba] sebou nenesu. [zpěv] Jen k tobě [hudba] pohlížím jen k tvému [zpěv][hudba] křížilnou. Ježíš splatil vše všemu [zpěv]
2:01:06dlouhu [hudba] jí stráilkala duše má pán [zpěv] vysvobodil [hudba] ji. >> [hudba]
2:01:38>> až tam [zpěv] před trudnem tvým [hudba] mé oko [zpěv] tebe [hudba] zří Mou písní bude zas tvá oběť na kříži. [zpěv][hudba] Ježíš splatil vše [hudba] všem od mnou. [zpěv]
2:02:11Zdrástilkala duše má. Pán vysvobodil [zpěv][hudba] ji. >> [hudba]
2:02:46[hudba] >> Když [hudba] zřím ten divoplný [zpěv] [hudba] kříž, na kterém skonal slávy [zpěv] král. Tu všena [zpěv] hrďá světa hříš
2:03:16i [hudba][zpěv] vše, co mám bych oběděl. [hudba] Bůh braň bych, [hudba][zpěv] kdy se chlubit měl, lež [zpěv] v smrti Krista Ježíše, [hudba] odmítám [zpěv] každé [hudba]
2:03:46chlouvy pelníž postajem. >> [zpěv] >> nedýšel [hudba] [zpěv] jeho [hudba] ruce hlava zrak. Jak [zpěv] zjev ten muk i slasti
2:04:19pln, [hudba][zpěv] kdy s láskou bol, kde [zpěv] splynul, tak kdy [zpěv] krší vínek uvil [hudba] tran.
2:04:53Bď [hudba][zpěv] vládl říši ohromnou. To [zpěv][hudba] za dar chudý pokládám. [hudba][zpěv] Za lásku tak nevyslovnou. [zpěv] Dám duši [hudba] život, vše [zpěv] co mám.
2:05:25Dám duši, [hudba][zpěv] život, vše mám. [hudba][zpěv] >> [hudba] >> Boži, [hudba][zpěv] muži, povstaňte, mástí [zpěv][hudba] všech zanechte a myslí srdcem, duší, [zpěv][hudba] slou
2:05:56služby spěchejte. >> [hudba] >> Boží [zpěv] muži, povstaňte, jeho [hudba] království věčné je. Pratrskou [zpěv] lásku pěstujte a sváru zanechte. Boží muži, [hudba][zpěv] povstaňte, na vás církev [zpěv] čeká.
2:06:28Posilte přecií v [hudba] slabosti, ať Bohu [zpěv] je vždy věrná. Kristu [hudba] v [zpěv] kříž zvedněte, po cestách jeho kráčejte. [hudba] Jste bratry [zpěv] syna člověka. [hudba] O Boži, povstaňte. [zpěv]
2:07:08>> [hudba] >> zrak pozvedám [zpěv][hudba] korá. Kde pomoc [zpěv][hudba] nalezám. Hospodin je pomoc má. [hudba] Nebe zemi [hudba] stvořil
2:07:41sám. Mě [zpěv] ochrání [hudba] sám před vším zlým. On sám [zpěv] je stinem mým. Vycházení [zpěv] mé on vždy chrání [hudba] po celý čas [zpěv][hudba] věčný.
2:08:16>> [hudba] >> Ochránce můj nespí. [hudba][zpěv] Krok můj noci vodí. [zpěv] On je pánem [hudba] nad nocí. [zpěv] Teší strážcem [hudba][zpěv] všech mých ní. mě ochrání [zpěv]
2:08:48[hudba] sám před vším zlým. On sám [zpěv] jest [hudba] nevý. Vycházení [hudba][zpěv] mé on vždy chrání [hudba] po celý [zpěv] čas věčný mě ochrání sám před vším zlým.
2:09:19On sám [zpěv] mým vycházení. [hudba] On vždy chrání po celý [zpěv][hudba] čas věčný. [hudba] Mě ochrání sám před [zpěv] vším zlým.
2:09:50On sám [zpěv] je stí mým. [hudba] Vycházení [zpěv] mé on vždy chrání [hudba][zpěv] po celý čas [zpěv] věčný. [hudba]
2:10:23Pán Ježíš Kristus nám na konci Matouše říká: "Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a činňte učedníky ze všech národů. Křiťte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku." Tento text nám neříká nic nového.
2:10:47Všichni víme, že pán Bůh je s námi, když evangelizujeme a učedníme, protože on nás zmocňuje svojí pravomocí, abychom to dělali. Ale součástí této činnosti, součástí činění učedníků je i ta věc, o které jsme mluvili dnešního rána. Napomínání jednoho jeden druhého. A i v této věci nám Pán Bůh dává pravomoc. A i v této
2:11:08věci nám Pán Bůh zaslibuje, že bude se svojí církví. A tak jděme v přítomnosti Pána Ježíše Krista. Amen. [hudba]
2:11:58H [hudba] [hudba]
2:12:29>> [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] [hudba]
2:13:06[hudba] [hudba] [hudba]