Ježíšův hluboký soucit
Biblické texty v kázání
Matouš 14Matouš 20Marek 1Jan 6Skutky apoštolů 9
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:12Je moc, je moc milé tady být s vámi a my jsme tady byli s manželkou asi akorát na sobotu, pátek a sobotu, když byly konference. Nikdy jsme nezůstali na neděli, protože jsme se museli vrátit do Kroměříže, tak je to, tak je to moc milé tady s vámi být. Eh, na těch mládežnických akcích. Tam jsou samí mladý lidi, tady jsou zralejší lidé. Tak
0:31to já mám to já mám rád, protože u nás v Kromě řežimy máme jenom tři vlastně eh starší sestry, tak e pro mě je to obohacující milý e být v takovým dospělejším e společenství. Eh, pojďme si prosím otevřít svoje Bible do Markova evangelia do osmé
1:01kapitoly. Markovo evangelium osmá kapitola. A my se dneska Bohu budeme pohybovat e v prvních 10 verších osmé kapitoly. A nevím, jestli tady máte ve zvyku vstávat. Máte? Pojďme se postavit. Pojďme se postavit ke Kristovým slovům. To má Markov Markovo evangelium osmá kapitola, já budu číst od verše 1 do verše 10.
1:31Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a neměli co jíst, zavolal si Ježíš učedníky a řekl jim: "Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože již tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst. A propustímli je hladové domů, zemdlí na cestě." A někteří z nich přišli zdaleka. Jeho učedníci mu odpověděli: "Ododkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik
2:02chleba, aby nasytil tyto lidi?" Ptal se jich: "Kolik máte chlebů?" Oni řekli:„Sedm." Nařídil zástupu posadit se na zem. vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali i předložili je zástupu. Měli i několik rybiček. Požehnal i je a řekl, aby i tyto
2:33předkládali. Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo, sedm košů úlomků. Těch, kteří jedli, bylo asi 4 000. Pak je propustil a hned vstoupil se svými učedníky na loď a přešel do oblastí Dalmanůchy. Tak náš drahý pane Bože, my k tobě chceme v tuhle chvíli
3:04přijít a chceme tě žádat o pomoc. Prosíme tě, pomož nám naslouchat tvému slovu, ale co víc, pomož nám žít podle tvého slova. Pane Ježíši, děkujeme ti za to, že se můžeme s tebou setkávat jako s naším soucitným, dobrým pastýřem a veleknězem. Děkujeme ti, Pane Bože, jak tvoje slovo říká, že ty jsi plný soucitu a milosrdenství. A tak tě chceme
3:32prosit, náš Duchu svatý, aby si vzal svoje slovo a roznesl si ho do našich srdcí, aby proměnil, budoval svoji církev. Prosíme tě o to. Amen. Můžete se posadit.
4:02někdy myšlenka, otázka, jestli vás má Bůh doopravdy rád. Napadla vás myšlenka, jestli na vás pán Bůh některé situaci vašeho života tak trochu nezapomněl. Víte, já se ptám, protože napadlo to mě v mém životě. Někdy mám takovédle zvláštní myšlenky,
4:33otázky, které se vyrojí někde kdesi vzádu v hlavě a já si říkám:„Ty blaho, nejsem blázen, nejsem blázen, že věřím tomu evangeliu, že věřím té dobré zprávě, která zní až jako moc dobře. Nenamlouvám si to celé. Má mě pán Bůh opravdově rád." Víte, v tomhletom textu, který my jsme přečetli, my jsme mohli vidět Pána
5:01Ježíše Krista, jak několik dní kázal obrovským zástupům lidí. Oni vyhladověli a pán Ježíš zakročil. On zaopatřil jejich vlastně potřeby, jejich hlad. On stvořil jídlo pro tisíce a tisíce lidí. A to je, co chci, abyste dneska viděli, že on to udělal ze svého soucitu s nimi. A tak ta dobrá zpráva nového
5:32zákona je, že pán Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navěky. On se nezměnil. On soucítí i s námi dneska. On zaopatřuje i nás způsoby, jak to potřebujeme. Ne nutně, jak bychom si to představovali a chtěli, ale jak potřebujeme. A tak máš v něčem nedostatek, máš z něčeho obavy, trápí tě něco dlouho, o čem možná ještě nikomu
6:02neřekl nebo neřekla. Prožíváš dlouhodobou nemoc nebo těžkost v rodině. Trápí tě nějaký vztah? Prožíváš strach a vyčerpanost. Jestli to je tak, tak dnes potřebuješ zaměřit svůj zrak na Pána Ježíše. Dnes potřebuješ zaměřit svůj zrak na Pána Ježíše a co víc, spolehnout
6:34se na jeho soucit. Ale pokud tady sedíte a váš život je krásnej, nic se neděje, všechno je super, maturita za mnou, tak já věřím, že tenhleten text má mnoho co říct i vám, protože nás vede, abychom následovali příkladů našeho Pána Ježíše Krista, abychom se naučili ve svých životech taky něco málo o našem soucitu a prokazování milosrdenství. A
7:06tak my dneska v těch 10 verších uvidíme takové čtyři projevy Ježíšova soucitu s námi. Čtyři projevy Ježíšova soucitu. A ten první nacházíme hned v prvním verši. A první projev zní takto. Pán Ježíš Kristus vidí naše potřeby. On vidí naše potřeby. My čteme ve verši 1. Když tam byl v těch dnech opět veliký zástup a
7:34neměli co jíst, Ježíš si zavolal své učedníky. Tak nejprve možná, abychom se lépe zorientovali v tom textu, my se musíme zeptat na pár otázek. Ten verš říká něco, když tam byl v těch dnech. Tak otázka je, kde tam? V jakých dnech? Tenhleten zázrak nasycení 4 000 vám možná připomíná velmi podobný příběh nasycení 5 000, který se nachází jenom o
8:05dvě kapitoly dříve v šesté kapitole. To pán Ježíš udělal v Galilei, v převážně židovském prostředí. A potom se pán Ježíš na přes sedmou kapitolu a hlavně ke konci sedmé kapitoly dostává do oblasti Týru a Sidónu, což byla zase pohanská oblast a setkává se tam s ženou Sirofeničankou, se kterou má velmi zvláštní rozhovor. My se k němu
8:32dostaneme ještě dneska. Je to žena, která uvěří v Pána. A potom se pán Ježíš dostává do oblasti takzvané Dekapole, což byla opět převážně pohanská oblast. A pán Ježíš tam uzdravuje hluchoněmého člověka zvláštním způsobem. A a tak se dostáváme do prvního verše osmé kapitoly. Dost možná hned tři dny po tomhle uzdravení hluchoněmého,
9:02protože čteme o tam tam o lidech, kteří Ježíše následují už tři dny, už nemají co jíst. Došla jim sváča. A tak my se nacházíme asi jeden rok před Kristovou smrtí. A jenom abyste věděli, evangelista Matouš trošku detailněji vykresluje to to množství těch lidí, který kteří tady byli. Když se podíváte tady do našeho verše devět, tak čteme,
9:31že těch lidí, co se nasytili, tak byly 4 000. Ale Matouš, on to konkretizuje a říká, že šlo o 4 000 mužů kromě žen a děti. To znamená, těch lidí tam muselo být daleko, daleko víc. Někteří si myslí, že tam mohlo být kolem 15 000 lidí. To je obrovské množství. 15 000 lidí. A tak čteme ve verši 1, že tam byl opět veliký
10:03zástup. Opět. Já věřím, že tady je odkaz právě na tu šestou kapitolu, kde se kde byl velký zástup a pán Ježíš je zázračně nasytil, že jim stvořil jídlo z pěti chlebíků a tak opět děje se to znovu. Ale jedna velká změna. V šesté kapitole to byli učedníci, kdo přiběhli za Ježíšem celý vyplašení, vystrašení, co si počneme, jak to
10:33vyřešíme. Teď je přece nemůžeme poslat domů. Ale tady vidíme přesný opak. Tady je to sám pán Ježíš, kdo naopak jde za učedníky a kdo chce vyřešit tuto situaci. Čteme, že on si zavolal učedníky. Ježíš vidí naše potřeby. On viděl potřebu těch lidí, kteří ho tři dny následovali,
11:03poslouchali a chtěl to vyřešit. Pán Ježíš byl iniciativní. On se jako nenechával přemlouvat od těch 15 000 lidí. Pane Ježíši, jako ty nás tady vyučuješ, ale tak co co co přestávka, co nějaká svačinka, nějaký dobrůtky, nic. Nenechá se přemlouvat od nich, nenechá se přemlouvat od učedníků, ne. My čteme, že on vlastně sám od sebe
11:29jim chtěl pomoct. To vyšlo z jeho iniciativy. A bratři a sestry, to stejné platí i dneska. Pán Ježíš vidí všechny tvoje potřeby. Pán Ježíš ví, čím jsi prošel nebo prošla v tomto roce, v tomto měsíci, v tomto týdnu. On vidí všechny tvoje potřeby. Jemu vůbec nic neuniklo. On perfektně
12:01rozumí tvojí životní situaci daleko lépe než ty sám. On ví, co je pro tebe nejlepší. Víte, my si často myslíme, že víme, co je pro nás to nejlepší. Ve skutečnosti to většinou ukazuje na to, co co chceme, k čemu tíhneme, po čem toužíme, ne to, co potřebujeme, že? Ale pán Ježíš vidí správně do našeho života. On přesně ví,
12:30co potřebujeme. On rozumí naši situaci. povzbuzující. Druhý Ježíšův projev jeho soucitu je, že pán Ježíš s námi hluboce soucítí. Hluboce soucítí. To je můj oblíbený bod, protože podívejte se do verše dva. Pán
13:01Ježíš říká: „Jsem hluboce pohnut nad zástupem, protože už tři dny zůstávají se mnou a nemají co jíst a propustímli je hladové domů, zemdlí na cestě, protože někteří přišli hodně hodně zdaleka." On říká: „Já jsem hluboce pohnut." Přemýšlejte nad tím. V originál v přečtině se jedná o jedno sloveso. Tydlety tři naše slova. Jsem
13:29hluboce pohnut. Jedno sloveso, které vychází ze slova popisující vnitřnosti člověka, žaludek člověka. Jde o takový jako starobilý popis eh hlubokého pocitu, který vychází, my bychom dneska řekli, z našeho nitra, z našeho srdce. jeden anglický puritán Richard Sips. Tak on okomentoval tenhleten verš
13:59slovy. Když Kristus viděl lidi v neštěstí, jeho úty se pohnuly palčivou touhou. Kristovy skutky milosti a milosrdenství pocházejí nejprve z jeho nitra. říká nejprve z jeho nitra nebo Ortlund, který napsal knihu Tichý a pokorný, kterou máme v češtině, tak on popisuje Ježíšův hluboký soucit
14:29takto. Mně se to hrozně líbí. On říká:„Milosrdenství a soucit proudí z hlouby jeho srdce, poslouchejte, jako paprsky ze slunce. Jako paprsky ze slunce. Tak evangelia mluví hodně. Mnoho mají co říct o Ježíšově soucitu. Jenom kdybyste si otočili do Matouše 14. kapitoly, do verše 14, tak tam čteme Matouš 14, verš
14:5914. Čteme, že když vystoupil pán Ježíš, uviděl velký zástup a byl nad nimi hluboce pohnut a uzdravil jejich nemocné. Nebo Matouš 20. kapitola, verš 34. Ježíš byl hluboce pohnut a dotkl se jejich očí. Uzdravil dva slepce a oni hned prohlédli a šli za ním. Nebo Marek první kapitola, verš
15:3141. Přišel k němu malomocný a Ježíš hluboce pohnut vztáhl svou ruku a dotkl se ho a řekl: „Chci buď očištěn. nebo ta zmiňovaná už několikrát šestá kapitola nasycení 5 000. Tak pán Ježíš v šesté kapitole ve verši 34 čteme, když vystoupil, uviděl velký zástup a byl nad nimi hluboce pohnut, protože byly jako ovce, které nemají
16:00pastýře, jako zatoulené ovečky. A nebo ještě jeden poslední v Lukášově evangeliu v sedmé kapitole ve verši 13. Když k Pánu Ježíši přijde vdova znajm, tak my čteme, když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: "Neplakej." Mnoho o Kristově soucitu, ale nevím, jestli jste si toho
16:31všimli. Všechny tyhle verše, které jsem přečetl, tak ony popisují Ježíšův soucit. Oni jsou popisem evangelistů, jaký byl Ježíšův soucit. Ale tady to místo, osmá kapitola, druhý verš, Markovo evangeliumu, to je jediné místo v celém novém zákoně, kdy to pán Ježíš říká sám, sám od sebe. On říká: „Já jsem hluboce pohnut nad těmito lidmi. Já jsem
17:00hluboce pohnut. JC Rile, opět britský, britský biblista, říká, v těchto slovech se zjevuje citlivé srdce našeho Pána Ježíše Krista. On má soucit i s těmi, kdo nejsou jeho lidem, s nevěřícími bez milosti, s následovníky tohoto světa. měžně s nimi cítí, i když o tom sami ani
17:30nevědí, zemřel za ně. Ačkoliv jim na tom, co učinil na kříži pramálo záleží, přijal by je milostivě a odpustil by jim zadarmo, kdyby jenom činili pokání a věřili v něho. To je Ježíšův soucit. To je srdce našeho Pána Ježíše Krista. A tak pán Ježíš vidí všechny tvoje potřeby, ale co víc, on s tebou ve tvých potřebách hluboce soucítí.
18:01Hluboce. Řek bratři a sestry, běžme k němu. Běžme k našemu Pánu s našimi problémy, s našimi strachy, s našimi plány, očekáváními a důvěřujme mu. Důvěřujme mu. A zároveň myslím si, že nás to vybízí, abychom se učili být i my soucitní a laskaví lidem kolem
18:33nás. Tak jako Ježíš, buďme iniciativní. Nečekejme, až za náma někdo přijde, ale buďme iniciativní v prokazování milosrdenství. Nenechme se jako přemlouvat. Nenechme bratry a sestry, aby za námi chodili a přemlouvali nás, abychom se dostavili na toto nebo někomu tamhle pomohli. Buďme iniciativní. Možná ptejme se bratrů a sester na jejich život, na
18:54jejich potřeby, jak jim můžeme reálně pomoct. Věřím, že ve vašich životech se toho děje mnoho. Zároveň věřím, že mnoho lidí o tom neví. I vy sami byste byli rádi, kdyby za vámi někdo přišel, byl by iniciativní. Kdo by chtěl vidět vaši potřebu a prokázat vám
19:29milosrdenství. Třetí projev Ježíšova soucitu. Podívejte se do verše 4. Tam vidíme, že Ježíš překonává naše překážky. Pán Ježíš překonává naše překážky. Verš 4. Jeho učedníci mu odpověděli: "Odkud by někdo mohl zde v pustině získat tolik chleba, aby nasytil tyto lidi?" A možná si říkáte:„Ty jo, to je zvláštní.
19:59To je docela divný, co se tady děje. Tidleti učedníci, kteří pokládají tuto otázku, jenom před několika měsíci v šesté kapitole zažili téměř totožnou situaci. natolik podobnou. Je to natolik zvláštní, že někteří liberální biblisté docházejí k tomu, že se jedná o pouze o jeden zázrak, že se to, že se to nestalo
20:30dvakrát, protože by přece bylo nesmyslné, aby učedníci reagovali dvakrát [Hudba] události, ale je to zvláštní. Oni se ocitli ve stejné situaci před pár měsíci a tady jsou opět naprosto bezmocní. Vůbec nevědí, co dělat. Říkají, kde seženeme tolik jídla pro 15 000 lidí? Možná v nich je určitá taková
21:01myšlenka. Hele Ježíši, tys to nechal zajít takhle daleko. To oni tě tady následovali. Ty jsi mohl jít říct už první den, hele, radši běžte, běžte teďka odpoledne si nakoupit, abyste se mnou mohli být ještě další dva dny. Oni si uvědomují, todle je nereálná výzva. I kdyby se učedníci rozpůlili z 12 na 24 a rozběhli se do všech koutů.
21:27Jeden by naběhl do Kauflandu, protože má Kaufland kartu. Petr ten by naběhl do Albertu, protože sbírá bodíky. Někdo by naběhl na benzínku, druhý do McDonaldu a do KFC a za hodinku a půl by se seběhli na místě. A co? Měli by jídlo možná tak pro 200 lidí. Ale pro 15 000 to fakt ne. Todle byl nadlidský úkol. To byla
21:57nepřekonatelná překážka. A možná jste jako já, čtete to a říkáte si, ty učedníci byli fakt hloupí. Jak mohli být tak hloupí? Jak mohli zapomenout? Jak to, že jim to nedocvaklo? Tak učedníci nebyli hloupí, ale musíme asi říct, že byli duchovně zatvrzelí, byli duchovně zabedněni. Oni se tady ptají, ty bláho,
22:29jak by se tady ta situace mohla vyřešit? Kdo by to mohl vyřešit? A přitom ten, kdo by to mohl vyřešit, tak stál přímo po jejich boku. Ten, který to udělal už jednou, asi by to dokázal udělat ještě jednou. Ale jim nedocházelo, že vedle nich stojí Bůh v těle, pro kterého není vůbec nic nemožné.
23:01A víte, my si říkáme, jak učedníci byli hloupí, ale naše reakce na tom místě a i teďka v našich životech řekl bych úplně stejná, protože zamyslete se, jak často zapomínáme na Boží milosrdenství v našich životech. Jak často zapomínáme, jak nás pán Bůh provedl nějakou těžkou překážkou, nějakou
23:33hroznou zkouškou a my jsme k němu volali a on nás tím úplně zvláštním, prozřetelným způsobem provedl. My jsme se dostali za to. Teď stojíme tady. Ale potom přijde nová zkouška, možná daleko jednodušší. A my si říkáme:„Ty jo, co s tím? co si počnu. A přitom ta odpověď je furt stejná, jak často nám nedochází, jak se vůči nám pán Ježíš v
24:04minulosti zachoval. Jak často. A tak se dostáváme do tohodle zvláštního koloběhu, kdy kdy zapomínáme na jeho dobrotu, kdy zapomínáme na jeho věrnost, kdy zapomínáme na jeho starostlivou péči o naše životy. A tak se děje to, že ztrácíme naději ve chvíli, když přijdou překážky, o kterých tak jako učedníci my dobře rozeznáme, že to je nad naše síly,
24:35že na to A já musím říct, že naše situace křesťanů v 21. století je daleko lepší po té duchovní stránce, než co měli učedníci. Účedníci měli Pána Ježíše vedle sebe a my si
25:06říkáme:„Ty jo, kež bych to zažil, to by bylo skvělý." Ale já si opravdu dovolím říct, my jsme na tom daleko lépe, bratře a sestry, protože pán Ježíš není vedle nás, on je v nás. On v nás přebývá skrze svého ducha, ducha Kristova. To je daleko lepší zpráva. On žije v nás, on pracuje v nás. On je daleko blíž, než si
25:29uvědomujeme. A tak, bratři a sestry, nezapomínejme na Boží skutky v našem životě. Nezapomínejme na jeho milost, na jeho věrnost tím čím nás provedl. Naopak připomínejme si je. Možná někteří z vás si píšete nějaký deník, do kterého si zapisujete, jak vás pán Bůh provedl tou či onakou zkouškou. Nebo si píšete, jak pán Bůh odpověděl na vaše modlitby. To
25:59je dobré. To je dobré. Starý zákon na mnoha mnoha místech říká: "Pamatuj na hospodina svého Boha a na to, co Hospodin tvůj Bůh učinil." Protože Ježíš ví, co potřebujeme. On s námi hluboce soucítí a my vidíme, že ho vůbec nic nezastaví. Tam, kde my se zasekneme u překážky, on
26:29jde dál, on to prorazí, on to vyřeší, on pomůže přesně tak, jak potřebujeme. Jak jsem řekl, ne jak chceme nutně, ale přesně tak, jak potřebujeme a tak i ve chvíli, kdy to potřebujeme. A tak čtvrtý projev Ježíšova soucitu vůči nám je, že pán Ježíš nás
27:00zaopatřuje do sitosti. Pán Ježíš zaopatřuje do sytosti. Podívejte se se mnou do verše pět a dále. Zeptal se jich: "Kolik máte chlebu?" Oni řekli: "Sedm." A tak pán Ježíš nařídil tomu zástupu 15 000 lidí, možná, aby se posadili na zem. Vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, rozlámal je a
27:31rozdával svým učedníkům, aby je učedníci předkládali tomu zástupu. Měli s sebou i několik ryb, tak požehnal i je. A i ty předkládali těm zástupům. A verš osmý. Pojedli a nasytili se a sebrali toho, co přebývalo sedm košů
28:02úlomků. Vidíme Pána Ježíše jako dobrého pastýře, který vodí své ovečky po travnatých pastvinách, jak posadí lidi na louku a nasytí je. On stvoří před jejich zraky jídlo ze sedmi chlebů pro 15 000 lidí. Je to zázrak. On rozmnoží jídlo. Pro každého jednoho z nich ani jednoho nevynechá. A stvoří ho ne dostatek, stvoří ho
28:33nadbytek. Takže zbyde sedm plných košů. Tady to slovo koš je stejné slovo, které se používá ve Skutcích v deváté kapitole, kde to byl takový koš, ve kterém apoštola Pavla snesli z hradeb Damašku. To znamená, to byla velká pletená nádoba, do které se musel vejt. Dospělý chlap, tak jako velké koše, velké množství přebytků jídla. Možná víte, že
29:05v té šesté kapitole, tak tam zbylo 12 nůší pro každého apoštola. Jna. Nůše byla ale další taková menší nádoba, daleko menší nádoba, něco jako dnešní kýbl. Eh, ale tak tenhleten koš bylo něco daleko většího. To znamená dost možná tam bylo byl přebytek podobně jako v tom prvním případě při nasycení těch 5 000. Ale někteří si myslí a domnívají se
29:31právě kvůli té velikosti těch košů, že při tomhle druhém zázraku pán Ježíš toho stvořil ještě víc, že tam byl ještě větší nadbytek. A tak čteme ve verši osm, že všichni se všichni se najedli a nasytili se. Ta jejich potřeba byla naprosto naplněna. Oni byli nasyceni, byli zaopatřeni do
30:04sytosti. A víte, v té sedmé kapitole, můžete si tam obrátit nazpátek, jak pán Ježíš se setkává s tou ženou, s tou řekinní, syrofeničankou. příběh. Podívejte se v sedmé kapitole do verše 26. Ta žena byla řekyně rodem syrofeničanka a prosila Ježíše, aby vyhnal démona z její
30:41dcerry. 27. verš. On jí odpověděl: "Nech nejprve, podívejte se, nasytit, stejné slovo, nech nejprve nasytit děti." Není správné vzít co? Vzít chléb, chleb dětem a hodit ho psům. A ona na to odpovídáště možná ještě zajímavěji. Ona říká: "Ano, pane, ale i pod stolem jedí z drobků. I psi pod stolem jedí z drobků po dětech."
31:12Takvej zvláštní rozhovor. Někomu přijde docela krutý, takový drsný, ale je to fascinující, protože pán Ježíš, já věřím, v tom verši 27 se snaží té ženě, téhleté pohance vyjádřit myšlenku, že Boží království, Mesiáš přišel nejprve primárně pro děti Izraele, že pro ně nejprve a primárně Pán Bůh upekl tento
31:40nebeský chléb. Ale ona se nenechává odradit. Ona s opravdovou vírou říká: "To je pravda, pane." Ale přece nějaký ten drobeček tohodle chleba, abych se i já mohla nasytit, abych i já mohla být v Božím království. Drobeček by se našel, ne? A vidíme, že ten příběh končí tak, že pán Bůh, pán Ježíš je vyloženě eh nadšen
32:12její vírou a uzdravuje její dceru. A jak jsem řekl, pak se dostává hlouběji do té pohanské oblasti, do dekapole, kde se dostává k tedy těm zástupům tisíců a tisíců lidí, převážně pohanům, tak jako byla ona. A už jim nedává drobky, on jim tvoří bochníky chleba. tolik chleba, že je naprostý přebytek a nadbytek. Toleto je zázrak na pohanském
32:44území. Zpráva, kterou měli pochopit učedníci, kterou máme pochopit i my, že evangelium, Boží království se má rozeznět do všech končin pro všechny lidi. Nejenom pro nějakou specifickou skupinku támhle někde, ale pro všechny národy, kmeny a jazyky. Pán Ježíš tím chtěl ukázat, že nasycení, které dává on, je dostupné pro
33:15všechny. Pojďte si se mnou, prosím obrátit do Janova evangelia, do šesté kapitoly. Jan šestá kapitola. Tam vidíme ten první zázrak nasycení 5 000. A vidíme, že pán Ježíš tím zázrakem chce poukázat na něco daleko hlubšího. Šestá kapitola, podívejte se, verš 34. Pán Ježíš tam vytvořil prostě jako tady hromadu jídla, hromadu chlebů.
33:47Všichni se najedli zadarmo, obří piknik a oni za ním přijdou a říkaj:„Pane, dávej nám tento chleb stále. To by se nám líbilo mít chleba zadarmo, co by ne. Ale podívejte se, verš 35. Pán Ježíš říká, hele, vy tomu rozumíte po té materiální stránce, ale mně jde tady o něco daleko víc, o něco hlubšího. Já chci, abyste pochopili tu duchovní
34:12realitu toho zázraku, který jsem tady udělal. Verš 35. Ježíš jim řekl: "Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět. A kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit. Pán Ježíš říká: "Já jsem chléb života." On poukazuje na hlubší význam.
34:42On přišel jako chléb z nebe, aby nasytil naši duši. To je o co tady jde celou dobu, aby nasil naši duši. A to je zpráva tohodle zázraku, jo? Ježíš nás může zasytit materiálně. Dobré. Ale tady je něco důležitějšího. Jedině Ježíš může nasytit naši hladovou, kručivou duši. Jenom on může nasytit naši duši a dát smysl našim
35:14životům. A tak pokud jste to ještě neudělali, opravdu vás chci vyzvat. Běžte k Pánu Ježíši. Běžte ke Kristu. Já věřím, že jste mohli vidět tady z těch veršů, že jemu na vás opravdově záleží, že jeho soucit není povrchní, ale jde do hloubky. Víte, on žil naprosto dokonalý, bezhříšný svatý život. A on žil tenhleten svatý život na našem
35:42místě, aby se veškerá spravedlnost zákona naplnila. Protože nikdo z nás nedokáže ani jednu vteřinu žít a milovat Boha svého Otce celým svým srdcem, myslí, duší i silou. Ani jednu vteřinu. Ale pán Ježíš Kristus v jeho životě nebyla vteřina, kde by nemiloval Otce celým svým srdcem, myslí, duší, silou. On žil dokonalý život na našem místě a co víc, on zemřel
36:12a obětoval se na našem místě za nás, protože my si zasloužíme věčný trest za každý jeden morální prohřešek, za každé zlo, na které jsme vůbec pomysleli. A co víc, které jsme potom i udělali? Zasloužíme si spravedlivě trest, protože jsme se vzbouřili proti
36:43stvořiteli. Ale tenhleten stvořitel přišel jako chléb z nebe a on nabízí každému hříšníkovi, kdo k němu přijde s prosbou o odpuštění, s pokáním, s odvrácením se od hříchů. On nabízí každému hříšníkovi, jako jsme my, že mu dá věčný život a že nasytí i jeho duši. Tak běžte k Pánu. JC Rile, už jsem ho jednou citoval
37:12dneska. On řekl: "Pán Ježíš má chleba dostatek, ba i nadbytek pro každou duši, která v něho důvěřuje." Slabý nemohoucí zkažení, vyprahlí, jak se věřící cítí, ať nikdy nezoufají, dokud je Kristus živ.
37:46Tak Ježíšův soucit, o kterém se dneska bavíme, je nejvíce vidět právě na Kristově kříži, kterém jsme zpívali. O Kristově kříži, který má sílu nás zachránit. Ježíšův soucit můžeme vidět nejvíce na kříži, kde on ze svého soucitu, svého hlubokého soucitu umíral za naše duše, kde vzal naše peklo na
38:21sebe. Ale dobrá zpráva je, jak jsme si připomněli, že tento den je den Páně. Den, kdy Pán vstal. My víme, že náš spasitel žije, můj vykupitel žije a s tím žije i naše naděje. Naše naděje je živá. A tak opravdu vás chci vyzvat, ať už věříš Krista nebo nevěříš, to, co potřebuješ udělat, je spolehnout se na něj celým svým bytím.
38:56Podívejte se, to bude už poslední text v té osmé kapitole Markova evangelia do verše 14, protože ten příběh nějakým způsobem pokračuje. Pán Ježíš udělal tenhleten zázrak ve verši 11 se s ním setkávají farizové a prosí ho, aby jim ukázal nějaké znamení. E, tak je to trošku vtipný, protože zrovna udělal obří znamení.
39:20Tak on se tak plácne do čela a říká vám už žádné znamení nedám a odejde. Ale čteme ve verši 14 zajímavou věc. Pán Ježíš se přeplavuje se svými učedníky a verš 14 říká, že učedníci zapomněli vzít chleba. Eh, tak těžko říct, co se stalo s tím chlebem. Měli ho hodně, sedm košů. Zbyl jim jeden jediný
39:50chléb. A ve verši 16 my čteme, že se mezi sebou dohadovali, že nemají chleba. Možná jeden na druhého házeli, že to měla být jeho pověst a zodpovědnost. Možná to zapomněli někde na břehu. Možná to někdo z nich nacpal do sebe a No, to bych nechtěl vidět. Poslední chlebík. Dohadují se mezi sebou. A podívejte se verš 17. Pán Ježíš to zpozoroval a řekl jim:
40:19"Proč se dohadujete, že nemáte chleby? Ještě nerozumíte? Ještě nechápete? Ještě máte své srdce stvrdlé? Oči máte a nevidíte? Uši máte a neslyšíte? Nepamatujete si, když jsem rozlámal těch pět chlebů pro 5 000? Šestá kapitola.
40:52Kolik nůší plných úlomků jste sebrali? Oni mu řekli: 12 nůší. A když těch sedm chlebů pro 4 000, kolik naplněných košů, úlomků jste sebrali? Řekněte mi. A oni řeknou: "Sedm plných košů." Verš 21. Ještě
41:24nechápete. Víte, pán Ježíš zvláštním způsobem musel napomenout svoje učedníky, protože oni nechápali, že ve svém životě nemají ani jeden jediný pádný důvod, ani argument, proč by se vůbec mohli strachovat o svůj život. Ani jeden argument. Máme poslední chleba. No a co? Já jsem stvořil jídlo z pěti chlebů pro 5 000 mužů. Stvořil jsem
41:54jídlo ze sedmi chlebů pro 4 000 mužů. Myslíte si, že jeden chleba je pro mě málo? Já ten váš chleba nepotřebuju. Ještě nechápete. Ještě nerozumíte, že vedle vás stojí pán slávy, stvořitel, Bůh a
42:27stará. Oni se zase handrkují, co si počnou. Jako byy se pán Ježíš nemohl znova postarat a pochybují o něm. Tak bratři a sestry, spolehněte se na Krista celým svým bytím. Spolehněte si na něj. Vložte v něj svou důvěru. Dejte mu svoje starosti, svoje strachy, svoje myšlenky, svoje problémy. Možná, že nezmizí hned, možná, že nezmizí
43:03nikdy. Ale věřte, že pán Ježíš soucítí, stará se, rozumí a on dělá něco, co ve skutečnosti potřebujete ve svém životě buď zažít, prožít, udělat, nevím. Víte, já jsem přemýšlel nad tím opravdu, proč to pán Ježíš nechal za zajít tak daleko, kdy kdy ta situace byla doopravdy vážná po třech dnech, kdy tam byly tisíce lidí bez jídla, možná s
43:28malými dětmi, to nebyla sranda. Něco zlého se fakt mohlo přihodit mnoha těm lidem. Mnozí mohli zemřít reálně, ale on si jakoby dal na čas. Je to jakoby fakt chtěl slyšet, jak jim křčí kručí v tom hřiše a až v tom až vlastně na té hraně on přišel s tím řešením. A někdy to tak je v naší instantní době my chceme
43:59všecko vyřežit rovnou teďka, ale pán Bůh nás něco učí. Pán Bůh nám chce dát do života asi něco důležitějšího, něco hodnotnějšího, než s čím my bychom přišli. s pím minutovým řešením. Tak dej mu svoje strachy, svoje myšlenky a plány, protože jinde naději nenajdeš. A tak my jsme dnes mohli nahlédnout maličko do Kristova srdce a
44:32vidět jeho soucit. Viděli jsme, že pán Ježíš vidí naše potřeby a viděli jsme, že on hluboce soucítí s námi v našich potřebách. a že tam, kde my se zasekneme, on překonává naše překážky a že nás zaopatřuje do sytosti. A tak ať už procházíte čímkoli, spolehněte se na něj, na jeho soucit, že se o vás postará. Kristovo srdce je
45:01nakloněno ke všem lidem. O co víc? O co víc k jeho církvi, bratře a sestry? Tak jeden autor dodává, že učedníci neměli sami v sobě vůbec žádnou schopnost ani možnost tuto situaci jakkoliv vyřešit. Ale v tom je ta pointa, že Ježíš ano. Až Ježíš měl. Jeho moc je nekonečná a jeho soucit je
45:34neomezený. Pojďme se pomodlit. Pane Ježíši, tak opravdu k tobě chceme přicházet a a v tobě se chceme radovat. V tobě chceme nacházet svoje útočiště, protože tvůj soucit jde daleko za hranice naší představitelnosti. Vůbec my vůbec nechápeme tu hloubku tvojí lásky, kterou k nám máš.
46:05lásku, kterou jsme mohli vidět na kříži, kde jsi umíral za naše hříchy jednotlivě, kde jsi nesl naše peklo. Pane, děkujeme ti, že tobě záleží hluboce, hluboce na naší duši. Děkujeme ti, že tvoje slovo říká, že hory mohou ustoupit a kopce se otřást, ale tvoje milosrdenství od nás nikdy neustoupí a tvoje smlouva pokoje se nikdy neotřese, protože ty jsi
46:34Hospodin, ten, který se slitovává. Tak tě chválíme, radujeme se v tobě a v evangeliu. Pane, prosím, potěš, potěš nás, potěš všechny bratry a sestry, který něčím procházejí a prosím povzbuď i nás a veď nás, abychom my mohli být těmi, kdo nesou tvůj soucit, je dalším lidem. Amen.