Rybí sendviče pro všechny | Marek 6:35-44
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:13Drahý milovaný Bože, náš vládce, náš Spasiteli, jaká radost, že můžeme otevřít tvé slovo a slyšet o Kristu, vidět ho v jeho slávě, zamyslet se nad jeho charakterem, jeho posláním, jeho identitou. Pane, nasyť nás ze svého slova. Pomo nám pochopit, že člověk není živze z chleba, ale z každého slova, které
0:43vychází z Božích úst. [Hudba] Pomo nám vidět Krista. Otevři naše srdce. Otevři oči naší duše, abychom viděli slávu našeho vrchního pastýře. Amen. Je před námi velice známý příběh. Jistý úvod, do něho jsme už před dvěma týdny probírali. A já doufám, že že jste nepřišli jenom
1:14kvůli tomu, že na tom úvodním pozvání a názvu pro dnešní kázání bylo rybí sendviče pro všechny. My tady žádný rybý sendviče, pokud vím, nemáme. Ještě jsem neprohlídnul nahoře, jestli náhodou někdo neudělal nějaký rybí sendvič. E, co se týče občerstvení, ten název rybí sandwich je takovým, by se dalo říct, výsným popisem toho, o čem
1:41je dnešní text, ale je to samozřejmě mnohem více než návod na to, jak sestrojit sendvič z rybia, z chleba. Mnohým tenhleten zázrak vrtá hlavou. Zejména teologům, kteří neberou slovo Boží jako opravdu slovo Boží a který kteří nevěří zázrakům. A a tak kdybyste hledali, tak byste našli a i během mých studií se našly různé
2:07teorie, jak vlastně došlo k tomudle tomu zázraku. Já jsem si je pojmenoval, tak abych si je dobře zapamatoval. byly byly tady teorie takové naleznuté štědrosti a ta teorie se snaží vysvětlit, že že tady vlastně nedošlo k zázraku, že jediné, co se stalo, je, že lidé, kteří do té doby, než vlastně se ukázal ten malý chlapec,
2:31jak zjištěeme v ostatních evangeliích, přišel a přinesl těch pět chlebů a dvě ryby. Do té doby lidi, co tam byli shromážděni, si uschovali svoje jídlo, dali si ho stranou, protože se nechtěli dělit, ale pak byli inspirovaní tou štědrostí tohoto mladého chlapce a sami vytáhli ty svoje eh to svoje jídlo, ty svoje svačiny, protože se styděli za svou sobeckost a a
2:56stali se štědrými a tak to byl takový zázrak štědrosti. Další vysvětlení jednoduše je takové to typické, že to je pouze legenda. Je to výmysl. Je to něco, co bylo vymyšleno, aby to podpořilo víru. Pak tady byla teorie podzemní špajsky. To znamená, že Ježíš stál za kamenem a pod tím kamenem, o kterým věděli pouze on a jeho učedníci, byla jeskyně. A ta
3:21jeskyně byla zásobovaná, plná chlebů a a ryb. A potom, co Ježíš poděkoval, rozlomil chléb a začalo dávat, učedníci s jeho pomocí vynášeli z té jeskyně veškerý ten chleba a a ty ryby a rozdávali rozdávali to lidem. Další teorie byl takzvaný novinářský trik. To znamená, že ty čísla, která tady byla, byla silně zveličena. něco jako v médiích,
3:53kdy vám ve zprávách řeknou, že tam bylo tisíce tisíce lidí a když byste tam opravdu byli, možná tam byly třeba dě tři stovky. A tak se to větší množství lidí uvádí pro nějaký takový ten efekt tý úspěšnosti. A poslední, eh, možná moje nejoblíbenější je teorie pikniku, jaký svět neviděl. A to znamená, že v tomhletom okamžiku se
4:18nejednalo o o jídlo, o pravdové jídlo, ale jednalo se o duchovní výživu. Ježíš v srdcích svých posluchačů navodil hluboké duchovní myšlenky, které je tak zaujaly, že že ani nevnímali svůj fyzický hlad. A a po takové určité meditaci zcela ten hlad vymizel a oni byli nasyceni. Tohle mi připomíná trošku pohádku o bušku z Pitleven. jestli si pamatujete,
4:44vy, co to neznáte, musíte zalovit hodně daleko v historii pohádek českých, ale je tam Ladislav Pešek. Tady vidíte ten muzikant, kterému zlomyslný hostinský naservíruje prázdný talíř a říká: „Říkal jsem ti, že ti dám jitrnici, kterou svět neviděl." A pak víte, co následuje? Ladislav Pešek začne začne se dívat na tu na ten talíř a začne tam nahmatávat
5:07tu jitrnici a začne jí jíst a olizovat se a všichni, co to vidí kolem, přestože mají svoje vlastní talíře plné jídla, tak tak se taky olizřují a a chtěli by i sami okusit tu dobrou jitrnici, kterou on má na talíři. Je to je to jitrnice, kterou svět neviděl a která ho nasytila. A to je jak si vysvětlují tenhleten obrovský piknik pro
5:30tisíce pro tisíce lidí. Co jsme viděli minule, když jsme se bavili o tomto textu, je, že Ježíš přichází společně se svými učedníky, aby aby si odpočinuli. Vrátili se z misijní cesty, která byla velice náročná, kdy v moci Pána Ježíše uzdravovali a vyháněli démony a a teďkom společně se svým pánem, tak jako dřív Pán v první kapitole, byl čas si
5:55odpočinout, trošku si odfrknout a tak se tak se uchýlí na loď. Jako obvykle loď. plotě. Někdy to je kazatelna, někdy to je způsob, jak ochránit Ježíše a nyní to je ten jejich úber, kterým se dostávají a snaží se jít do ústraní. Ale dlouho to netrvá, lidi si jich všimnou a a k čemu dochází, je to, že Ježíš, když vidí ten zástup, tak
6:20tak jim neříká:„Prosím vás, nechte nás bejt, nechte nás trošičku odpočinout. Jděte, jděte domů, zítra se vraťte, budeme občerstvení, budeme má moc pomoc, ne? Tam je napsáno, že on je neposílá domů. Nejenom to, nad nima, nad nimi má soucit. a písmo a Marek, zvlášť Marek, když se podíváte do ostatních evangeliů, je to pouze Marek, který říká, že Ježíš,
6:41když viděl zástupy, tak se mu jich zžalelo a byl pohnut, protože byly jako ovce bez pastýře. A tak jim dává to nejdůležitější v tom okamžiku, co potřebují. Tak to je Boží slovo. A je to v tom okamžiku, kdy jsme kdy jsme to skončili, když jsme si ukázali na Pána Ježíše jako na soucitného pastýře a připravili jsme se právě na to, co pro nás má dnešní text.
7:07Na tom dnešním textu, eh, co chci, abychom viděli, je je určité jedinečnosti, ale my si je necháme až na závěr. Nejdříve si projdeme ten text, podíváme se na všechny ty okolnosti a a na závěr si si shrneme, ukážeme si několik bodů aplikace. A tak mějte tento text na paměti a a začínáme nejprve na pustém místě. Marek tady říká, že že všichni tyhlety lidé
7:35včetně Ježíše a učedníků byli na pustém místě. Tohle je potřetí, co Marek zdůrazňuje tohleto okolí, ve kterém se Ježíš spolu s Davem nachází. V 31 a v 32. verši čteme: Pojďte vy sami stranou na opuštěné místo. Trochu si odpočiňte. A mnozí stále přicházeli a odcházeli, neměli ani čas se najíst. Odjeli tedy v lodi do ustraní na na opuštěné místo. A
7:59tak jsou tedy na opuštěném místě. To znamená, že tohle nebylo nějaké náměstí někde uprostřed města. Tohle nebylo někde zahumny, kde kde si lidé mohli přijít a a odskočit si domů, kdyby náhodou potřebovali. Tohle bylo opuštěné místo, vzdáleno od civilizace. Tohle bylo uprostřed pustiny. To slovo pustina je to samé slovo, které
8:22nacházíme v první kapitole. Je to místo, kam duch vypudil Ježíše potom, co byl pochřen. Je to zároveň to samé místo, kam sám Ježíš odchází, aby byl s Otcem. Je to místo, které je opuštěné. A tak když jsou v tomhletom opuštěném prostředí, to napětí začíná růst, protože nebyl jenom na pustém místě, ale čteme taky, že byla pokročilá hodina. Je
8:47tam pusté místo a pokročilá hodina. brzy se začne stmívat. A učedníci nyní tyhlety dvě okolnosti vyzdvihují ve snaze urgovat Ježíše, aby lid rozpustil a poslal ho domů. 36. verš. Propusť. To je učedníci jim promlouvají k Pánu. Propusť, aby odešli do okolních statků a vesnic a nakoupili si něco k jídlu. z jejich pohledu a možná i z našeho,
9:16kdybysme byli v jejich sandálech, tak tohle bylo pochopitelné řešení. Něco na způsob, pane, zanedlouho se začne smívat a co víc, nacházíme se v poměrně odlehlé oblasti. A tak přemýšlejme konstruktivně, přemýšlejme s předstihem. Rozpuť tohleto shromáždění, ať mají čas si někam zajít, sehnat si něco k jídlu do okolních statků,
9:41vesnicí. Lukáš tam dokonce přidává, aby si našli nocleh. A tak učedníci takovým tím nepřímým způsobem naznačují Ježíši, že se nechal trošku unést s svým vyučováním a úplně opominul, že se stmívá, že za chvilku bude noc a že tihle lidé nic nejedli a že by bylo opravdu lepší tenhleten dav propustit, než bude příliš
10:07pozdě. Jednají vlastně poměrně autoritativně. říkají Ježíšovi, co má dělat. Pošli je domů, Ježíši. Přikazuji mu, ať pošle lidi domů. A v jejich postoji je mnoho domýšlivosti a mnoho předpokladů. Myslí si, že musí Ježíše nějakým způsobem upozorňovat, že mu musí pomoct, aby zvládnul zvládnul
10:37Davy, protože sám nezvládne. Myslí si, že za něj musí myslet dopředu s předstihem. Jenže učedníci nebyli jediní, kdo přemýšlel s předstihem. Z evangelium podle Jana vidíme, že Ježíš předem věděl, co chce udělat. Ježíš přemýšlel s předstihem, přemýšlel dopředu a a ta jeho odpověď byla nečekaná.
11:11Žádný z učedníků asi nečekal to, co jim Ježíš následně řekl. Opravdu je to překvapivá odpověď. On říká: "Vy jim dejte něco najíst." Všimněte si teda. Žádná vítka. Žádné vyčtení toho, že mu dávají rozkazy, že mu j říkají, co má dělat, jako kdyby neznal potřeby lidí. Ve skutečnosti, pokud někdo dobře znal potřeby lidí, tak
11:34to byl kdo? Nebyli to učedníci, byl to Ježíš. Ježíš však nemá na srdci v tomhle okamžiku jenom Davy, ale má na srdci také potřebu svých učedníků. Oni museli pochopit, kdo opravdu je. A tak Ježíš jim dává velice jednoduchý, ale zároveň nesplnitelný příkaz. Vy jim dejte něco jíst. Kdybyste se podívali do toho originálu, to to slovíčko v tam je
12:04zvlášť většinou tak jako v češtině ta osoba a ten a ten to číslo množné či jednotné je zahrnuto většinou ve slovesu. Ale tentokrát v té řečině to slovo vy tam je zvlášť, aby ten důraz byl právě na tom vy. V vy učedníci na vás je to, abyste jim dali něco jíst. A tohle není jenom návrh, tohle je takový protipříkaz. k tomu pošli je
12:31domů. Učedníci byli naprosto zaskočení těmito slovy, protože vzhledem k realitě a k okolnostem, kterým se nacházeli, tohle nedávalo smysl. Tohle nedávalo smysl, jak my můžeme napojit, najít, nakrmit, nasytit tak velkou vřavu lidí. Z čistě lidského pohledu se tohle mohlo jevit naprosto neracionálně.
13:08Víte, já si myslím, že za tu dobu, co jsou učedníci s Pánem, si měli na takovéhle věci zvyknout, protože Ježíš často říkal věci, které ve světlé reality, tak jak nim vnímáme jako omezení hříšní lidé, on často říkal věci, který opravdu nám nedávaly smysl, které byly za hranice našeho poznání. Vidí Ježíše, jak říká ochrnutému, že
13:35jeho hříchy jsou mu odpuštěny. Vidí mrtvé, aspoň některý z nich viděli, jak jak promlouvá k mrtvé holce, >> mrtvému děvčátku a říká, aby vstávala. A sám potom o ní říká, nebo předtím o ní říká, že že jen spí. Přitom všichni věděli, že je mrtvá. Kdo promlouvá k mrtvému dítěti? Kdo promlouvá k mrtvému člověku, aby ho
14:00vzbudil? A nebo v případě moře. On promlouvá k moři. Moře není bytost, aby slyšel a není to člověk, aby slyšel. Přesto Ježíš promlouvá k moři, aby se ztišilo. Takovéhle věci nečiní obyčejný člověk. Učední si tohle měli vědět. Měli si tohle připomenout, než začali reagovat na Ježíšova slova. Měli si připomenout,
14:29že Ježíš se na věcí nedívá jenom čistě lidského omezeného pohledu, protože Ježíš není pouze člověk. On je člověk, ale je zároveň ještě něco víc. On je zároveň i Bůh. Měli si říct, dobře, pokud to Ježíš přikazuje, jistě má dokonalý plán a naším úkolem je tento plán naplnit. Sám pán ví stav situace. Ji vědom našich
14:59omezených schopností. Ji vědom těch potřeb, které tady vznikly. A pokud nás k něčemu povolává, postará se o to, abychom mu mohli vyhovět, pokud mu budeme důvěřovat a následovat. A my víme, že tohle je přesně, o co Pánu Ježíšovi šlo. To je přesně, proč se takhle obrátil na své učedníky. V Janovi šesté kapitole čteme, že když
15:29Ježíš pozdvihl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi, kde nakoupíme chleba a kdy se tito lidé najedli. To byl takový začátek toho toho té výzvy. A pak tam čteme to říkal, aby ho vyzkoušel. Sám totiž věděl, co chce dělat, aby ho vyzkoušel. Ježíš zkoušel své učedníky a musíme se zeptat, zkoušel je v jakém ohledu?
16:04Ježíš zkoušel hloubku jejich poznání. Poznání toho, kdo je. poznání jejich oddanosti. Do jaké míry si učedníci uvědomovali identitu a poslání svého Pána. Do jaké míry tohle poznání učedníci měli, do jaké míry dospěli ve svém poznání a své duchovní pouti, kterou už nějakou dobu žijí po jeho boku. Tohle byla taková pololetní
16:26pololetní zkouška z víry a reakce učedníků na to, jak Ježíš vyzývá, prozradí jejich důvěru nebo míru jejich důvěry v Pána. A co dostali učedníci za známku? Kdybyme se podívali zpátku do textu, co co dostali za známku. Jednička to nebyla. Vidíme to. Vidíme u nich naprosto přirozenou reakci. Byla tady překvapivá odpověď a tady je
16:56najednou přirozená reakce. jakoby se vůbec nepoučili z těch předchozích událostí, z těch zázraků, z jejich vlastních zkušeností, kdy kdy vyšli a v moci Pána Ježíše uzdravovali a vymítali démony. A tak mu říkají, verš 37, když odejdeme a nakoupíme za 200 denárů chleby, dáme jim najíst. To je otázka. To není možný. Učedníci se rozhlédli a viděli moře
17:25lidí. Opravdu z jejich pohledu, kam oko dohlédlo. Viděli, viděli lidi. Tohle bylo nereálné. Skočme na chvilku ještě do 44. verše, abychom si, abychom si uvědomili, na co se učedníci v tom okamžiku dívají, když jim Ježíš přikázal, aby nakrmili lid. Tohle nebyl nějaký malý hlouček. Tohle nebyla nějaká eh středně velká
17:55vřava lidí. Čteme tam, že těch, kteří jedli ty chleby, bylo 5 000 mužů. Marek, Marek tady zmiňuje muže a zde je velice znovu specifické slovo. Není to takové to obvyklé slovo v písmu, které by se dalo předložit jednoduše jako lidi. Tady tady je doslova napsáno mužů, to znamená osob mužského pohlaví. Těch bylo 5 000. Bylo tam 5 000 chlapů a
18:23Matouš potom k tomu přidává v jeho verzi, v jeho v jeho popisu celého celé př celého příběhu, že to číslo 5 000 nezahrnovalo děti a ženy, které tam také byly. A tak možná, že víte, že že tohle znamená, že tam mohlo být až 20 000 lidí naráz. A tak učedníci vidí na na první pohled ten nekonečný zástup, které který se
18:52jako moře rozprostírá kolem nich a reagují naprosto přirozeně a chovají se jakoby veškerá váha zodpovědnosti byla na jejich ramenech, jakoby spočívala na nich. A chápou, že takhle obrovskou catterinkovou akci nelze uspořádat na poslední chvíli. Nemůžete se na poslední chvíli rozhodnout, že nakrmíte skoro 20 000 lidí. Skoro každý rok mám příležitost letět na
19:23Shepherds Conference, kde se v jednom místě schází 5 000 kazatelů, pastorů, k tomu ještě nějakých 1000 dobrovolníků a oni vás tam k obědu pohostí a přivolají si, pozvou si vždycky nějaká místní fastfoodová eh místa, nějaké restaurace, aby nás všech těch šesti 6000 lidí nakrmil. A můžete si představit, že že tyhlety
19:55firmy, tyhlety restaurace tam nepřijedou za 5 minut 12, aby začali chystat obě. To je něco, co si připravují dni dopředu a potom už od samého rána tam připravují stanice, navážejí jídlo, aby byli schopni nasytit všech 5 000 kazatelů. A a víte dobře, že kazatel kazatelé rádi jí. Na mnohých je to dobře vidět a tak tohle nebyla opravdu malá
20:22skupinka. A možná se trochu divím, že učedníci tohleto tohleto nějakým způsobem neprokoukli, že že tohle je ten test víry, že že tady opravdu Ježíš zkouší, protože pravděpodobnost, že by se jim povedlo nakrmit tak velký zástup, takový dav byla byla nulová. si dovedu i představit Matouše výběrčího daní, že bývalýho,
20:47jak má dotýsek otevřený a a dělá tam všechny ty možný výpočty a jenom nevěříce kroutí hlavu. To nedáme. To to není možný. Ani ani 200 denárů. 200 denních més by nestačilo na toleto dnešní pohoštění. A 200 denárů to nebyla zanedbatelná částka. Na dnešní poměry by to bylo zhruba 400 000 Kč. To je skoro půl milionu,
21:11ale ta potřeba byla mnohem větší. A abyme si to uvědomili, tak jsem to pro nás převedl do českého kontextu. Kolik jídla a peněz by bylo třeba, abychom nasytili tak velký zástup? Ach, použil jsem pokrm, ne ryby a sendviče, ale ale něco, co je nám blízké jako Čechům a to je svíčková. Dejme tomu, že běžná porce svíčkové jsou
21:36čtyři knedlíky, skromný kousek masa 100 g a naběračka omáčku. Takže ta cena vyjde zhruba na 128 Kč na osobu, což je docela v dnešní době levná záležitost. Kdyby Mám to propočtený dobře, Markéto. Já vím, že tu to je. Co? >> Dobrá. Nicméně kdyby jsme vzali konzervativní číslo, že se tam ukázalo 12500 lidí, to
22:09by vyžadovalo 50 000 knedlíků, 3750 l omáčky a 1č tuny hovězího masa a vyšlo by nám z to na 1,6 milionů Kč. Když bych skočil rovnou do tý maximální možný návštěvnosti v tom okamžiku 20 000 lidí, tak to by vyžadovalo 80 000 knedlíků, 6 000 litrů omáčky, 2 tuny hovězího a vyšlo by to na 2,5 milionu Kč.
22:43Učedníci to měli dobře spočítaný. 200 denárů nebude stačit, aby takhle, aby nakrmili takovým způsobem takový dav. A když se na celou situaci díváte a přemýšlíte o slovech Pána Ježíše, tak se v nich misí laskavost a dobrá vůle nejen nasytit lid, ale také naučit své učedníky, aby mu důvěřovali.
23:17Pochopitelně učedníci to vzdávají a Ježíš jim znovu přikazuje. Sami sami si uvědomili, tohle tohle ne tohle nevyřešíme, na tohle nemáme. A v tom okamžiku jim Ježíš znovu přikazuje: "Jděte a podívejte se, kolik máte chlebů." A tak učedníci jdou a dělají předběžnou inventuru. A když to zjistili, řekli, máme pět chlebů a dvě ryby. A z ostatních
23:43evangelií víme, že vzali od možná nějakého chlapce, ale nepředstavujme si vždycky takovýho toho malýho kluka, kterýho máme e nakreslenýho v těch ilustrovaných biblích. Tohle možná byl mladý muž, možná, že to byl dokonce otrok a nebo nebo pouliční prodavač, který viděl tu obrovskou vřavu lidí, viděl ten dav řekl si, tady si můžu
24:02docela dobře vydělat. A tak oni přicházejí a říkají, máme pět chlebů a dvě ryby. A v tomhle já v tomhle vidím nejenom Ježíšovu laskavost, ale trošku i humoru. Náš pán se dívá na své učedníky a ty jsou tam uprostřed tisíců a tisíců lidí a bezradně se dívají na dva rohlíky nebo na pět rohlíků a dvě makrely a
24:34kroutí hlavu. Co? Co co s tím uděláme? A ať si lámou hlavu, jak to jde, z tohodle se sami nevymotají a oni to oni to ví. A v tom napětí celé situace Ježíš znovu promlouvá a a znovu dává Pavel. Verše 39 a 40. Nařídil jim, aby všechny usadili po skupinách na zelenou trávu. Uložili se do řad po 100 a do řad po 50. A tak Ježíš přikazuje svým učedníkům,
25:05aby rozdělili do skupin, aby se usadili způsobem, který se často používá, když se někdo připravuje a sedá k jídlu. Tohle byla příprava na hostinu a po nějakém čase veškerý lid byl usazen a čteme, že byl usazen na zelenou trávu. Tenhleten malý detail, který tady přihazuje pouze Marek, že to byla zelená tráva, naznačuje, že opravdu byl, jak
25:29říká Ján, čas Velikonoc, kdy v té době ta tráva byla velmi zelená. A pak došlo k něčemu úžasnému. Celý Dav sedí po skupinkách na zelené trávě. A v těch zbývajících verších vidíme pohoštění zástupu. Pohoštění zástupu. Verše 414. Vzal těch pět chlebů a dvě ryby. Vzdal, vzhlédl k nebi, požehnal a rozlámal chleby a dával svým učedníkům, aby jim
25:59je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. Všichni jedli a nasytili se a sebrali plných 12ší, úlomků chleba i ryb. Slova, která nám určitě připomenou ustanovení večeři Páně, kdy kdy Ježíš k nebi, děkuje Bohu, láme chléb a dává to svým učedníkům, jak si připomeneme i dnes. A ta scéna musela být velice zajímavá
26:24pro lidi, co seděli poblíž a viděli, co se co se děje. Ježíš tam stojí s pěti chleby a s dvěma rybami a někdo skeptický si možná myslel, co s tím vyvede. Vždyť takový množství jídla nakrmí možná třetinu jeho učedníků, ale co my to tady budem jen sedět a dívat se na ně, jak jí. Ale když Ježíš rozlomil chléb a dal
26:49učedníkům a ti začali roznášet a pak rozlomil znovu a znovu a znovu a stejně tak s rybami a najednou všichni začali se plnit jídlem, začali si plnit své vyhladovělé žaludky a byli na sici. Ježíš zázračným způsobem rozmnožil pět chlebů a dvě ryby. Z píslová písma nepopisuje, jak todle přesně proběhlo. Jediné, co mě v
27:20tomhleom kontextu napadá, když jsem se snažil si to představit, je je okamžik, kdy první královské Eliáš přichází k chudé době a ta chudá vdova jediné, co má je její její malý synek a a trochu mouky a trochu oleje. A a když jí žádá Eliáš, aby aby ho aby mu upekla chléb a a nakrmila ho, tak ona mu říká: „To je vše, co máme." A já jsem plánovala, že
27:42já to z tohodle upeču chleba, že že ho se synem sníme a potom budeme čekat, až zemřeme. A Eliáš jí připomíná, že Bůh se o ní postará. A Bůh zázračným způsobem zařídil, že mouka vežbánu nedošla a oleje večbánu nebyl nedostatek podle Hospodinova slova, které promluvil prostřednictvím Eliáš.
28:12A potom máme Eliš. A jak to bývá, většinou ten první prorok, ten velký prorok je následován dalším prorokem, který do určité míry kopíruje a nějakým způsobem imituje ty ohromné zázraky svého předchůdce. Jako byl Mojžíš, tak Jozue dělal to samé z máme Eliáše a Eliša. Ten je také údoby, které hrozilo, že její dva synové budou
28:32prodáni jako jako výkupné za dluh do otroctví. A tak jí říká, ať projde kolem, přejde a projde sousedství, ať ať zajde k sousedům a vyžádá si od nich veškeré džbánky a a sklenice a všechno, co co mají, co by se dalo nějakým způsobem naplnit. A pak všechny tyto nádoby plní z džbánku, malého džbánku oleje.
29:11A tak s rukou Pána Ježíše začal plynout pokrm a plynul a plynul, až se všichni do sita najedli a ještě zbylo 12 nůží, 12 košů. To byl úžasný zázrak. Když se zamyslíme, co se ten den v pustině odehrálo a a co nám tento text zjevuje, tak tak to dává smysl, že že Duch svatý vedl všechny čtyři autory evangelií. aby zařadili tento zázrak do
29:38výčtu toho, co Ježíš vykonal během své pozemské služby. Todle je jediný zázrak s výjimkou zmrtvýchvstání, který je zaznamenán ve všech čtyřech evangelií. Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi. Já si myslím, že ten důvod je následující, protože je to právě tento zázrak, který nám velice prakticky a zároveň blízce
30:06vysvětluje a dává poznávat osobu Pána Ježíše Krista. jeho službu a zároveň jak se to týká každého jednoho z nás. A to jsou ty body aplikace, na který se chci teď zaměřit. Vidíme tady jedinečného Pána, vidíme tady jedinečné poslání a vidíme tady jedinečné privilégium.
30:36Tenhleten příběh je přesvědčím prohlášení Pánovi jedinečnosti, která se zde projevuje v jeho stvořitelské moci. od samého začátku výkladu evangelia. A možná, že to tady opakujeme tak často, že si to buď pamatujete, nebo už vám to leze na nervy. Ale Marek chce, abychom věděli, kdo je Kristus. To je jeho cíl. Kristus je syn Boží. Chce, abychom
31:01pochopili plnost tohodle toho významu, co to všechno skýtá, co to všechno obsahuje, abychom pochopili veškeré aspekty, které s tím souvisí. A pokaždé, když Ježíš vykonal nějaký zázrak, sloužilo to jako svědectví o jeho identitě, jako syna Božího, vládce všeho, druhé osoby, trojice, který je rovnocený Bohu. A zde Ježíš svou jedinečnost projevuje
31:28stvořením chleba a ryb. Zjevil tak svoji stvořitelskou moc před svými učedníky a před všemi, kteří se shromáždili. On je skutečný, mocný Bůh, který tvoří. Nebylo pochyb, že jedná jako Bůh, protože Bůh je ten, který z ničeho stvořil vše pouhým slovem. Zde vytváří chléb a ryby, aby nakrmil obrovský dav. Žádné triky, žádný pod na
31:56čele. Ježíš jednoduše uplatňuje svojí tvůrční moc, protože je syn Boží. A to, co se odehrálo před zraky tisíců, bylo svědectví a znamení božství Pána Ježíše Krista. Sám Pán se k tomuto zázraku vrací v Janově v šesté kapitole. Výborný komentář na celou celou situaci a propojuje to, co se stalo v pustině několik dní nazpět s tím, co se stalo v
32:24Izraeli prostřednictví Mojžíše nějakých 1500 let před. Tak jako hospodin dal prostřednictví Mojžíše svému hladovému lidu manu v pustině, tak Ježíš dává lidu v pustině chléb a ryby. A nejen to tak jako Mojžíš na radu svého tchána jítra ustanovil správství a rozděl Izrael na na do skupin tisíců a stovek a 550, tak Ježíš přikazuje, aby jeho učedníci
32:54rozdělil lid do skupin. Ona přišla z nebe z Božích rukou a nyní vidíme Pána Ježíše, jak ze svých rukou sytí velký zástup. A lidé, co to slyší a vidí, by si měli tyto dvě reality propojit a uvědomit si, že jak mana, tak chléb a ryby vyšly z těch samých rukou z rukou Boží. Lid si měl uvědomit, že v jejich přítomnosti se začíná naplňovat
33:22proroctví Deuteronomi 18. Kde čteme, že Hospodin tvůj Bůh ti ustanoví proroka jako jsem já. To to promlouvá Mojžíš. Ustanoví ti proroka ze tvého středu, ze tvých bratří. Jeho poslouchejte. Ustanovím jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Dám svá slova do jeho úst a poví jim všechno, co mu přikáží. A proto apoštol Jan tento zázrak vnímal
33:49jako znamení, že přišel někdo, kdo je větší než Mojžíš. Pro Jana tohle bylo svědectvím, že Ježíš byl pravý Bůh a Mesiáš. A Ježíš se prostřednictvím tohoto zázraku představuje lidu jako jako chléb života, který byl seslán z nebe, aby každý, kdo tento chléb požije, žil navěky. A to nás přivádí k druhému pozorování, k
34:15druhé aplikaci. Není to jenom jedinečný pán, ale jedinečné poslání. Tenhle text není jenom o projevu Boží stvořitelské moci. Není to jenom o tom, že Ježíš před námi zatíná svou ohromnou, svrchovanou, nadpřirozenou moc, abychom věděli, že je Bůh. Protože jen vědět, že Ježíš je Bůh, nestačí. To nic neřeší. Naopak pro mnohé lidi tohleto bude jedno
34:40z těch nejděsivějších nebo toleto bude to nejděsivější pochopení a poznání a zjištění, které kdy budou vědět, když budou stát před soudní stolicí Boží a poznají, že Ježíš opravdu je Bůh a budou ho muset vyznat, ale ne proto, aby ho uctívali a byli s ním navěky, ale proto, aby byli odsouzeni a zavrženi do vět věčného
35:00utrpení v pekle. A tak tenhleten příběh není pouze o jedinečnosti Ježíše jako jako Boha, ale také o jedinečnosti jeho služby, kterou prokazuje svému lidu. A víte, Marek nám toleto pomáhá pochopit v takových těch drobných detailech svého svého svědectví, které které nacházíme pouze pouze u něho. Z kraje příběhů, už si
35:23pamatujete, jsem to jednou říkal, nám přibližuje Ježíše jako soucitného pastíře. V té předehře celému tomuto této události je to soucitný pastíř, který se dívá na svůj lidtovává se nad ním a posléze ho. Vidíme, jak usazuje doslova zapříčuněje, aby se lid usadil na zelenou trávu. A nakonec čteme, že že lid krmí do sytosti.
35:49A tak vovo podání tenhle celý příběh je zázračnou a praktickou nápovědou, která spojuje identitu a službu našeho Pána. A co vás napadá, když slyšíte o takovém soucitném pastýři, který se stará o své ovečky, který jim dává odpočinek, který je usazuje na zelené trávě, aby se doita najedli. Co vás napadá? Hospodin je můj pastýř. Nebudu mít
36:20nedostatek. Dává mi uléhat na travnatých pastvinách. Přivádím je k vodě na místech odpočinků. Marek chce, abysme našeho Pána viděli nejenom jako mocného hospodina, který je schopen stvořit tak, jako Bůh na počátku vše stvořil, ale abychom ho viděli jako milujícího pastýře, který pečuje a miluje své ovečky a stará se o něj.
36:48Jinými slovy, tenhle zázrak nebo znamení bylo způsobem, jakým Marek pro nás zdůrazňoval dílo Krista ve prospěch nás hříšníků. Dílo dokonalého pastýře, který se stará o své ovce. Krmí je, dokud nejsou nasyceny. Nechává je odpočinout na zelených pastinách. Osvěžuje jejich duši, pokládá za ně svůj život na kříži.
37:10A tak když je volá k sobě, co oni dělají, následují ho. Jdou za ním, protože znají jeho hlas. Znáš jeho hlas? Znáš rozpoznáš volání svého Pána. Zaplatila jeho smrt za tvůj hřích. Obrátil jsi se na Pána Ježíše, aby tě jako pastýř vytáhl z bažin svého hříchu. Pokud ne, na co čekáš?
37:44Čekáš na lepšího pastýře. Laskavější a zároveň mocnější pastýř není. Nikdo jiný není schopen se postarat o tvůj hřích tak jako pastýř Ježíš. Nikdo jiný není schopen tě zachránit od spravedlivého odsouzení tak jako pastýř Ježíš. Nikdo jiný není schopen naplnit tvou duši radostí, která nikdy neuhasne, tak jako pastýř Ježíš. Pouze on,
38:06dokonalý pastýř, Pán Ježíš Kristus tohle může učinit. On je jediný hoden k tomu, abychom mu odevzdali náš život do jeho laskavých rukou. Cokoliv potřebujeme, s čímkoliv bojujeme, jakákoliv bolest, jaká jakýkoliv smutek, můžeme s tím jít ke Kristu, protože on se o nás postará. Pán mě zachová. My to zpíváme společně. Pán
38:35mě zachová. Spasitel mě co? Miluje. A možná se o nás nepostará podle naší vůle, ale my bychom byli pošetili, abychom vůbec naší vůli chtěli, protože naše vůle je často chybná, říšná. Když k němu přicházíme, přicházíme mu k němu, protože chceme jeho vůli v našich životech, protože jeho vůle je dokonalá. Tak ten příběh nasycení 5 000 je úžasnou
39:05metaforu evangelia. Soucitný spasitel, který používá svou moc, aby zajistil své ovečky a dal jim vše, co potřebují. Není tohleto evangelium. Není toleto obraz toho, co pro nás Kristus udělal na kříži. Udělal vše nezbytné pro to, abychom my ovce se stali jeho. Jeho milost je dostatečná, jeho moc je neomezená a jeho milosrdnost přetéká.
39:33Bez ohledu na to, čemu čelíme, patříme jemu a on nám dá vše, co potřebujeme. Sám Ježíš říkal, hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost a všechny tydlety ostatní věci vám budou přidány. A Pavel později v Římanům říká, co tedy k tomu řekneme? Je li Bůh pro nás? Kdo je proti nám? Vždyť on neušetřil svého vlastního syna,
39:55ale za nás za všecky ho vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno. Jak to jeden teolog vyjádřil, božská moc plus božské soucítění rovná se vše, co potřebujeme. Co to znamená pro nás? A to je ten poslední bod. Jedinečné privilegium. A tady bychom se mohli,
40:25tady bychom to mohli rozebrat do velkých detailů a a určitě se na to podíváme zvlášť v kontextu našich studií ve čtvrtek večer, kdy probíráme deutorium, kde deutorium nám ukazuje přesně to, co se vlastně děje tady v tom textu do určité míry, kde se protíná vertikální a horizontální přístup Boha k tomuto stvoření. Ale chci, abychom si všimli toho
40:50jedinečného privilégia. Chci chci, abychom si všimli výsady, jaké se dostává Ježíšovým učedníkům uprostřed téhle události. A tohle je povzbuzení pro každého, kdo je v Kristu. Bůh nás nezachránil, abychom pasivně přihlíželi jeho dílu, ale abychom se do něj zapojili. Všimněte si znovu a znovu si promítněte celý ten příběh do do myslí, jak se celá
41:16situace vyvíjí pro učedníky, protože v tom vidíme vzor, jakousi šablonu pro to, jak funguje i náš život jako věřících. Ježíš nejprve zkouší učedníky a přikazuje, přikazuje jim věci, žádá od nich věci, které jsou nad jejich síly. A tím účelem je z nich vytáhnout jejich vlastní předpoklady a plány, které jim brání v tom, aby aby přišli za ním. On
41:42jim říká:„ Vy jim dejte něco najíst. Zjistěte, kolik máte chlebu. To vše jim má pomoct, aby si uvědomili svoji nedostatečnost, aby si uvědomili svoji slabost, aby přestali důvěřovat svým vlastním schopnostem a obrátili se na Krista. A a v okamžiku, kdy byli učedníci na konci svých sil, byl zároveň ten okamžik, kdy byli na začátku své
42:05použitelnosti jako nástroje v Božích rukou. Nejdřív museli skoncovat sami sebou, aby mohli začít sloužit v Kristu. A ta jejich práce nebyla lehká. Nejprve měli v celém tom shromáždění zjistit, jestli někdo nemá něco k jídlu. Tak si představte, máte tady skoro 20 000 lidí a vy je máte všechny obejít, abyste věděli, jestli náhodou tam někdo nemá
42:28ulitý kus chleba nebo co vlastně mají k jídlu. A potom je měli usadit a připravit na hostinu. A znovu tohle nebylo jednoduché. Vemte si, že máte zase skupinu tolika tisíc lidí a máte z nich vytvořit skupiny skupinky po 50 a po 100. Na fotbale se kolikrát ani nemůže člověk dohodnout a vytvořit dva týmy z 20 hráčů a teď mají uspořádat tisíce lidí do
42:56skupinek po 50 a a postů a dovedu si představit, jak učedníci někoho někam přizařují a oni říkaj:„Prosím, prosím, todle jsou moji přívozní, moh mohl bych do týhle skupiny, ne? Do týhle, prosím." A a toleto všechno si dovedeme jistě představit. A to nebyl konec. Pak měli učedníci úkol rozdat veškeré jídlo, které Ježíš
43:14stvořil. Takže znovu zpátky do téhleté vřavy mezi tyhlety lidi, mezi tyhlety stovky skupinek, když si to propočítáte, aby je všechny obsloužili. A pak když možná potom po tom celodenním martriu, které tomu předcházelo a teďkom ještě probíhalo, si řekli:„No konečně máme máme odpočinek, tak se musíš znovu vrátit do téhle skupiny, aby posbírali
43:37zbytky. Takže zase obějí celé to shromážděný lidi a posbírat těch 12 nůší. A tak místo toho původního odpočinku a relaxace, kvůli které se učedníci vydali za Ježíše, přišel naprosto brutální zápřah. Ale nevidíme, že by to učedníkům vadilo. Tohle bylo jedinečné privilégium. Staly se nástroji v Božích rukách. Staly se součástí Božího díla.
44:08Byla to výsada, která naprosto zastínula jakékoliv bolesti, jakékoliv utrpení, jakoukoliv únavu. A to je výsada i nás v Kristu. Ale abychom byli použitelní naším Pánem, musíme si nejprve uvědomit, jak nepoužitelní jsme ve své vlastní síle. A je to právě ten okamžik, když si uvědomíme vlastní bezmocnost a neadekvátnost následovat Krista, že
44:38dospíváme do bodu, když jsme připraveni, aby nás Bůh použil. A to je lekce, kterou si jako věřící musíme neustále připomínat, že Ježíš nás povolává k něčemu, co se můžeit jako nemožné nad naše schopnosti. Možná si v duchu říkáme: „Pane, tohle po mně nemůžeš reálně chtít. Vždyť víš, že to nezvládnu. Na tohle nemám. To je na mě moc."
45:06A pán Ježíš se usmívá a říká: „J vím, to je tvoje příležitost mi důvěřovat. To je to je tvoje příležitost se vzdát svých vlastních ambicí. Nespoléhat se na svoji vlastní sílu, ale ale přijít za mnou. Stačí ti, má milost, jak říká Pavlovi, má moc se dokonává ve tvé slabosti. A kvůli tomu Pavel říká:„Já se rád budu
45:36chlubit svojí slabostí, protože v mé slabosti vyniká jeho milost. Později ještě předtím vlastně v Korintským Pavel říká, naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky nové smlouvy, ne litery, nýbrž ducha, neboť litera zabíjí, ale duch obživuje.
46:09A nebo na závěr pojďme si připomenout slova Pána Ježíše. Náš jsem ta vinná réva. Ty jste ratolesť. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce. Neboť beze mne nemůžete činit nic. To je jedinečné privilégium církve, která slouží jedinečnému Pánu v jedinečném poslání jako jeho nástroje z jeho milosti, pro jeho slávu.
46:40Amen. Drahý pane, pomo nám být u konce svých vlastních sil, tak abychom viděli, že vše, co potřebujeme, vychází z tebe a bez tebe nejsme ničeho schopní. Kde abychom jako církev tohle viděli, abysme nežili svými ambicemi, ale abychom žili evangeliem, abychom se vnímali jako nástroje ve tvých rukou, protože jen tak
47:12můžeme být užitečními ke tvému dokonalému plánu spasení. Amen.