Rozloučení se sestrou Evou Tvrdou
0:01Zarmoucená rodino, milí přátelé, bratři a sestry, dovolte mi, abych vás jménem syna Evy, Ludvíka, ale i našeho místního sboru baptistického, přivítal na tomto místě. Je mojí výsadou a jsem moc rád, že můžeme společně ten dnešní den a ten určitý čas společně přemýšlet a vzpomínat nad životem Evy, tvrdé, ale nejenom nad jejím životem.
0:47A měřím, že budeme mít čas se zastavit a přemýšlet možná nad našimi životy a nad tím, co i v tuto chvíli odchodem Evy každý z nás osobně prožíváme a čím pro vás a pro mě Eva byla. Poprosím vás, aby jsme povstali a já chci zahájit toto smutečný schromáždění modlitbou. A tak prosím, aby jsme povstali, skloňme své hlavy a já se budu modlit.
1:30Hospodine, Bože náš, jsme tvůj lid, jsme tvoje děti, ty jsi naším stvořitelem a pánem. A více neždy jindy si dnešní den a v tuto chvíli uvědomujeme pomíjivost života. krátkost našich životů. A víc než dnes si chceme znovu připomenout,
2:01o čem lidský život je. Přijmi prosím naši vděčnost za život, Evy tvrdé. Každý z nás má na ní jinou vzpomínku, každý z nás, jak jsme tady s ní prožil, jiné časové období, ale to, co nás spojuje, je to, že jsme ji znali. A tak nevzdáváme a nevyvyšujeme její život, ale vyvyšujeme tebe, pane, který si jí dal život.
2:44Pokorně tě prosím ve jménu tvého syna, pána Ježíše Krista, aby si byl uprostřed nás i v tuto chvíli na tomto místě. A aby si Duchem Svatým promlouval k srdci každého z těch, kteří jsou tady. Buď pořehnané a vyvýšené v Tvé svaté jméno. Amen. Amen. Můžeme se posadit. Dězí bratři a sestry v Kristu, milí smuteční hosté,
12:58sešli jsme se zde dnes v hlubokém zármůdku, ale zároveň s pevnou nadějí ve vzkříšení a věčný život. Abychom se rozloučili s naší milovanou sestrou v Kristu, s drahou maminkou našeho bratra Ludvíka, sestrou Evou Tvrdou. Když zde dnes stojíme a ohlížíme se za její pozemskou poutí, nechceme oslavovat lidské zásluhy.
13:28Tak by si to ona sama určitě nepřála. Velkým a upřímným přáním sestry Evy bylo, aby celé toto smuteční rozloučení bylo čistou oslavou Evangelia Pána Ježíše Krista. a plně sloužilo k boží slávě a ke spáse druhých lidí. Chceme proto oslavovat hospodina, protože vyznáváme, že on je tím jediným svrchovaným bohem, který má od samého počátku naprosto všechno ve svých rukách.
14:01Ve své moudrosti vše řídí ke své slávi a cti, a to i skrze těžké zkoušky, které v životě sestry Evy dopustil. Její celý příběh je svědectvím o boží věrnosti, ochraně a milosti, ve kterém se dokonale naplnilo zaslíbení písma z Vestu Římanům, kde se píše Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
14:34Když se sestra Eva 27. listopadu 1952 narodila, pán Bůh započal příběh života, který nebyl jednoduchý. Lidé ji znali jako statečnou a upřímnou ženu, která dovedla říkat věci na rovinu. Přitom věrně sloužila druhým, nestěžovala si na nic a nesla svůj vlastní úděl s tichou odevzdaností.
15:04Přes všechny složité zkoušky se však vždycky dovedla ze srdce zasmát. Měla ve svém srdci radost, uměla povzbudit ostatní a odlehčit tíhu každého trápení či bolesti. Sestra Eva také nesmírně milovala zvířátka, především pejsky, kteří byly po celý život věrnými společníky a skrze které její Pán Bůh projasňoval i ty nejsložitější dny.
15:32Po většinu života pracovala jako prodavačka a i v této každodenní práci si ji pán Bůh používal, aby skrze ní prokazoval druhým svou laskavost a radost. Život před ní postavil nejednu náročnou překážku. Když ji manžel opustil krátce po porodu, vrátila se se svým novorozeným synem Ludvíkem ke svým rodičům. Její vlastní tatínek a maminka ji od samého počátku stály věrně po boku,
16:07a to i v této zranitelné chvíli. Jí obětavě pomáhali svýchovou malého Ludvíka. Pro něj to tak byly dědeček a babička, kteří mu dávali bezpečný domov. Sestra Eva pak v závěru jejich pozemské pouti během jejich vážných nemocí zůstala se svými rodiči věrně doma a s tichou obětavostí a láskou o ně pečovala. Pány k této náročné službě dával potřebnou sílu.
16:39Zároveň s materskou láskou doprovázala svého syna. V jehož srdci už od úplně útleho dětství, prakticky od školky, hořela touha stát se lékařem. Sestra Eva tento jeho životní sen věrně nesla s ním. Když pak dědeček, který Ludvíkovi do té doby plně nahrazoval tatínka, zemřel a krátce na to odešla i drahá babička, bylo Ludvíkovi pouhých deset let.
17:08Sestra Eva, tak po strátě svých rodičů, kteří byli největší oporou, osaměla i v péči od dospívajícího syna. Hospodinová ruka však nad nimi věrně bděla. Už tehdy a dávala jí sílu bojovat, přestože ona sama v té době pána Boha ještě vůbec osobně a plně neznala. Přišlo další nelehké období, kdy musela pracovat s vypětím všech sil, aby syna uživila během náročného studia medicíny.
17:39A bylo to právě hned na začátku studia medicíny v Hradci Králové v prvním ročníku, kdy bratr Ludvík prožil své vlastní znovuzrození. Pán Ježíš si ho našel, zachránil ho a bratr Ludvík začal svědčit své mamince a vědomně i celá ta léta věrně vést k víře. Tento duchovní zápas došel do dramatického a zlovového bodu v roce 2007.
18:09během Ludvíkova pátého ročníku studia. Tehdy sestra Eva poprvé bojovala o život, když se u ní v plné síle projevila ona závažná vrozená vada, kterou po něj syn Ludvík podědil a která se stala jejich společným celoživotním křížem. Tento náročný pozemský zápas trval několik měsíců. Byl to však zároveň čas hlubokého duchovního průlomu.
18:36Na základě upěnlivých prozeb syna Ludvíka, který volal k Bohu za její spasení, za věrné modlitevní podpory společenství studentů pro Krista, prožila sestra Eva uprostřed onho soužení své znovuzrození. Přesně na svátek letnic, 27. května 2007, sklonila své srdce před Bohem. Plně mu odevzdala celý svůj život a přijala pána Ježíše za svého osobního spasitele a pána.
19:11V tomto jež čase své rozhodnutí veřejně spečetila, když se na znamení nového života nechala pokřtít ponořením. Pán Bůh vyslyšel tyto úplnědlivé prozby. Duchovně upevnil bratra Ludvíka, splnil jeho největší přání, kterým bylo spasení jeho drahé maminky a proměnil tělesné utrpení ve věčnou záchranu. Jedině Bohu patří sláva za tento zázrak.
19:38Na základě tohoto veřejného vyznání se sestra Eva stala ještě během Ludvíkových studií spolu se svým synem pevnou součástí rodiny Víry a členem baptistického sboru v Jablonci. Právě zde, v tomto společenství, našli svůj trvalý domov a milovanou duchovní rodinu. Celý tento velký příběh boží milosti pak nádherně vyvrcholil ve chvíli,
20:05kdy bratr Ludvík školu s boží pomocí dokončil, odpromoval a nastoupil jako lékař z povolání. Teprve tehdy se mohla plně a hluboce projevit tichá vděčnost sestry Evy i jejího syna, Pánu Bohu, samotnému za jeho vedení a za to, že Ludvík mohl své mamince začít sloužit jako lékařská opora. Při tom všem však sestra Eva vždycky hluboce zdůrazňovala,
20:34že toto požehnání je čistým božím darem. Byla jí naprosto cizí veškerá lidská hrdost nebo píchaná domnělé zásluhy. Věděla, že to, že se Ludvík stal lékařem, je nezasloužená boží milost a proto k této hluboké pokoře a odevzdanosti pánu vedla i svého syna a za tento dar vzdávala chválu jen Bohu. Od chvíle svého znovuzrození toužila sestra Eva celým svým srdcem oslavovat hospodina.
21:06Dokud jí síly stačily, věrně sloužila v místním zboru v Jablonci. V podřízenosti věrně doprovázala svého syna i v jeho nelehké duchovní službě vedení staršího zboru. Stala se pro něj neúnavnou oporou a pro tuto jeho službu musela přinášet i své vlastní oběti. Stála věrně po jeho boku, s láskou ho podporovala a provázela ho svými neustálými modlitbami.
21:33Byla modlitevním štítem a pilířem, zkaze který pán Bůh žehnal a posiloval celou duchovní rodinu. Boží přítomnost a jeho pomoc se staly jejich pevnou kotvou i v závěrečních kapitolách pozemského putování. které sebou přinesly nesmírně vážné a dlouhé zdravotní zkoušky. Krátce po promoci bratra Ludvíka pouhé dva roky na to,
22:01se v plné síle projevila i jeho vrozená nemoc se všemi komplikacemi. Na oddělení interní medicíny v Jablonci, právě tam, kde sám sloužil, tehdy jeho vlastní kolegové bojovali o jeho život. Tato závažná nemoc je v roce 2011 přivedla do plného invalidního důchodu. Přesto se však po letech z boží milosti směl k lékařskému povolání na minimální úvazek vrátit.
22:29Krátce na to však začala procházet hlubokou a bolestnou výhní zkoušek i jeho drahá maminka, sestra Eva. Posledních deset let svého života prožila prakticky upoutána na lůžko. Plně závisla na pomoci druhých. Pět let věrně snášela náročnou dialýzu, o které následovala kombinovaná transplantace ledvin a jater v pražském Ikemu.
22:56To, že tuto nesmírně komplikovanou operaci vůbec přežila, byl hmatatelný boží zázrak. Zázrak, který si plně uvědomovali i mnozí tamní lékaři, jimž sestra Eva na lůžku věrně svědčila o své víře. Pán Bůh jí daroval dalších pět let života, i když byl vykoupen každodenní slabostí a bolestí. Celou tu dlouhou dobu se o ní syn Ludvík staral.
23:28Vše vyvrcholilo v tomto posledním roce, kdy Ludvíkova nemoc znovu propukla a donutila ho odejít z práce, zatímco stav jeho maminky zasáhly fatální komplikace. Procházely tak společně hlubokým soužením. Ludvík pečoval o svou maminku sám, i skrze své vlastní těžké horečky, které v tom posledním roce prožíval. Pán Bůh jim však ve své dobrotě dával sílu, trpělivost a neochvějný pokoj.
23:58Ludvík měl obrovskou výsadu doprovázet svou maminku v této křehkosti až do samotného konce. Nebylo to z lidských sil. V této slabosti se dokonale oslavoval Bůh, který je oba nesl. Na této náročné cestě však sestra Eva se svým synem Ludvíkem nezůstali opuštěni. Chceme na tomto místě vyjádřit hlubokou vděčnost všem lidem,
24:27kteří po celou tu dobu věrně stáli po jejich boku a obětavě jim pomáhali. Přesto, že byli lidsky sami a bratr Ludvík zde dnes zůstal sám, pán Bůh si vás použil jako nástroje své lásky a pomoci v časech největší potřeby. A bratr Ludvík si této vaší podpory nesmírně váží. Svůj závěrečný pozemský zápas svedla sestra Eva v nemocnici v Jablonci,
25:00kde po velice vážných a fatálních komplikacích spojených s její nemocí několik týdnů statečně snášela své tělesné soužení a dobojovala svůj věrný boj víry. I tento čas však sváděla spokojem, radostí, odevzdaností a hlubokou důvěrou v pána. Až do svých posledních chvíl povzbuzovala svého syna i všechny ostatní kolem sebe.
25:28Do poslední chvíle věrně svědčila evangeliem a celým srdcem toužila po tom, aby i další lidé byli spaseni. Tato pánem darovaná služba věrnosti, lásky, víry a naděje došla na plnění ve chvíli jejího tichého odchodu z tohoto světa do věčné slávy. Z Boží vůle a svrchovaného plánu si pán Bůh sestru Evu odvolal k sobě do své slávy v nedožitých 74 letech, dne 24. září 2026, ve velmi pozdních večerních hodinách, těsně před 44. narozeninami jejího syna.
26:11Pro něj to byla obrovská bolest, ale i milost a výsada od pána, že s ní mohl v nemocnici trávit většinu času těchto dní, aby drahá maminka nebyla sama a být u ní až do samotného konce, jak si hluboce přál a jak se za to celou dobu modlil. Ten výjimečný večer byl u ní do poslední chvíle a drželi za ruku, dokud nevydechla naposledy.
26:43Byli přítomní, i v těchto posledních chvílích nám sestra Eva zanechala své nejvzácnější poselství. Její poslední slova byla plná výzvy, abychom všichni plně důvěřovali pánu. Děkovali mu za každých okolností a byli mu vděční, protože Všemohoucí Bůh všechno svrchovaně vede a my v tomto vědomí můžeme s naprostým pokojem spočinout.
27:14Kladla nám na srdce, abychom pod jeho svrchovanou mocí dovedli od pána s pokorou přijímat všechno. To dobré, ale i to zlé. Ono sám totiž všechno dokonale řídí a vede. A i když tomu lidsky třeba zrovna nerozumíme, máme pevnou naději, že jednou tomu všemu porozumíme plně. Toto svědectví zůstává hluboko v našich srdcích. Sestra Eva evangelium nejenom celým srdcem milovala,
27:48byla takého statečně ráda a všude sdílela s lidmi kolem sebe. Toto slovo jí bylo životem a v něm nám připomíná zaslíbení našeho pána Ježíše Krista, které je zapsáno v Janově evangeliu v 11. kapitole, verše 25 až 26, kde se píše Já jsem zkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.
28:22Hledíme proto ku předu s pevnou a neochvějnou nadějí, že toto bolestné pozemské odloučení je pouze dočasné. Víme, že skrze Kristovo vítězství na kříži pomine a věříme, že se jednou všichni společně shledáme u našeho pána v jeho věčné slávě. Všichni ti, kteří v Pána Ježíše Krista osobně uvěřili a přijali ho za svého
28:51spasitele. Víme totiž z božího slova, že dar věčného života se otevírá těm, kdo sklonili své srdce před Bohem a vírou přijali dokonalou oběť Pána Ježíše Krista na kříži za své hříchy. Přesně tak, jako to učinila i drahá sestra Eva. Amen.
29:30Budeme slyšet báseň, kterou složila sestra Bára Dědicová, kterou tímto i vítám na tomto místě. Není z Jablonce, má to trošku dál, ale pochází z křesanského společenství Bétel a sestru Evu intenzivně znala nebo měla s ní vztah možná rok. Přesto vztah mezi Evou a Bárou byl velmi hluboký a Bára to, co k Evě cítila, vyjádřila i v básni, kterou složila.
30:11V upomínku ženě, která milovala až do konce. Skromná, zavše vděčná byla. Nehledala potlesk davu. V tichu, beze světků žila oddaně pro boží slávu. Nehřála ji lidská chvála, své bohatství měla v Kristu.
30:46V jeho lásce nalézala víc než v jakémkoliv postu. Byla přející a vřelá, plná starostlivé něhy. Jako příliv zaplavila její láska srdce břehy. Tam, kde vládla tíha smutku, po vzbuzení uměla vnést. Byla ženou dobrých skutků, k víře v pána toužila vést. Obětavě sloužila všem, především svým blízkým, drahým.
31:22Nelze vypovědět veršem, kolik péče rozdala jim. Milovala také děti, chválila je za upřímnost. V době plné klamu změti, kladla ji za vzor jako ctnost. Jméno svého spasitele nesla hrdě nebojácně a všem lidem vždycky směle svědčila o naději v něm. Nejkrásněji hovořila o lásce, již našla v pánu.
31:56Ta jediná, dokonalá, může zhojit každou ráno. Pokud by dnes mohla mluvit, řekla by, že jen u Boha můžeš pravou lásku najít, kniž směřuje duše touha Bůh nás totiž tak miloval, že nám v Ježíši přišel vstříc Za náš hřích se obětoval, život dá těm, kdo mu věří
32:26Proto i dnes, ať zde zazní, slib jenž odemknul nebesa, že ve slavný den vzkříšení věrná duše v něm zaplesá. Vás, aby jsme povstali, budu číst text z Bible, z Božího slova, tak z úcty k tomuto čtenému slovu, prosím schromáždění, aby povstalo.
38:38Byl jeden bohatý člověk a oblékal se do purpuru, kmentu a den co den skvěle hodoval. U jeho vrat lehával nějaký chudák jménem Lazar. Byl plný vředů a toužil se nasytit aspoň tím, co padalo ze stolu toho boháče.
39:12že dokonce psi přicházeli a lízali jeho vředy. Stalo se, že ten chudák zemřel a byl anděli odnesen do klína Abrahamova. Zemřel pak i boháč a byl pohřben. A když v podsvětí, v můkách, pozdvihl oči, uviděl v dálce Abrahama a Lazara jeho náručí.
39:53I zvolal, otče Abrahame, smiluj se, smiluj se nade mnou. A pošli Lazara, aby omočil špičku svého prstu vodou a ochladil můj jazyk, protože trpím, trpím bolestí v tomto plamení. Abraham řekl, synu, vzpomeň si, že jsi už vybral své dobré ve svém životě
40:26a Lazar, Lazar podobně zlé teď, teď je tady potěšován. ty však jsi sužována. A k tomu všemu je mezi námi a vámi upevněna veliká propast, aby ti, kdo chtějí, nemohli přijít odtud k vám,
40:56ani se předpravit odtamtud k nám. Řekl, prosím tě tedy, otče, Aby jsi ho poslal, pošli ho do domu mého otce, protože mám pět bratrů. A tím svědčí, aby také oni nepřišli do tohoto místa můk. Abraham řekl, mají Mojžíše, mají proroky a tě poslechnou.
41:31On řekl, ne, ne otče Abrahame, ale kdyby k ním přišel někdo z mrtvých, To budou činit pokání. Řekl mu, neposlouchali jí možíše, neposlouchají-li ani proroky. Nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.
42:03Tolik z božího slova můžeme se posadit. Slyšeli jsme pravdivé a neomilné Boží slovo, které trojjediný Bůh nechal zapsat do Bible.
42:33Vím, že jsme se tady sešli z mnoha míst a každý pocházíme z různého prostředí. Jsme tu od nejmladších po střední generaci až po ty nejstarší. Jsou mezi námi lidé zdraví, plní sil, ale i takoví, kteří jim pomalu síly ubývají. Je tu nejbližší Evina rodina. Jsou tu přátelé, sousedé, jsou tu kamarádi, dokonce Ludvíkovi spolužáci, spolupracovníci.
43:14Spolupracovníci. Asi bych mohl dlouze vymenovávat a mluvit o různých rozdílech, které mezi námi přirozeněj jsou. Přesto, tak jak jsme tady všichni spolu, přes tu velkou rozmanitost, přesto si dovolím říct jednu věc. Přesto patříme každý z nás pouze do jedné ze dvou skupin.
43:47A to, kde si každý z nás stojí, určuje jenom jedna jediná věc. Tvůj osobní postoj k Bohu. Buď Bůh a jeho svrchovanost je pro tebe samozřejmou realitou a má v tvém životě pevné místo, anebo je to naopak něco, co do tvého života nikdy nepatřilo?
44:22A nepatří. A to z mnoha pro tebe určitě logických důvodů. Ježíš Kristus, boží syn v lidském těle, když byl na této zemi, tak svým nejbližším učedníkům na životě těch dvou mužů, o kterých jsme před chvilkou četli, otevírá vhled do situace, která bezprostředně následovala po smrti obou z nich.
44:59Víte, pokud nechceme žít v nějakém omilu nebo sebeklamu o nás samotných, musíme být konfrontováni s realitou smrti a i s tím, co se děje po smrti. Už král Šalomoun, který žil zhruba tisíc let před naším letopočtem, si velmi dobře uvědomoval, jak je nutné, aby člověk pochopil pravý smysl svého bytí.
45:33A řekl na první pohled jednu absolutně nelogickou a nepochopitelnou větu. Je daleko lepší vejít do domu smutku, než do domu veselý. Ale ano, právě takováto chvíle, jako je teď tady, nás zastavuje a vede k přemýšlení o smyslu našich životů, o smyslu mého, o smyslu tvého života.
46:13To, v čem zjevené boží slovo Bible nepřipouští žádnou možnost nebo nějaké pochybnosti nebo nějakou polemiku, je prostý fakt skutečnosti, že život smrtí nekončí. Ano, končí ve smyslu jakékoliv činnosti nebo možnosti ovlivňovat život na této zemi.
46:44Ale v okamžiku posledního úderu srdce, posledního výdechu, přechází naše nesmrtelná duše do věčnosti. Na jiném místě Bůh ve svém slovu říká, že každému je jednou uloženo zemřít. A potom přijde soud. To poslední, co ten chudák Lazar viděl, než zavřel svoje výčka naposled, bylo jeho nemocné tělo, plné vředu, ležícího mezi odpadky.
47:30A to první, co uviděl, když svoje oči opět otevřel, byly andělé, kteří ho nesli do nebe, do místa radosti, pokoje a věčné slávy. Když zemřel ten druhý muž, tak to první, co po své tělesné smrti ucítil, byla nepopsatelná hrůza a bolest.
48:05která ho naplňovala z té skutečnosti, když si uvědomil, na jakém místě se nachází. A když ve svém neskutečném utrpení a bolesti pozvihl uči, uviděl v dálce, že existuje ještě jiné místo. Místo, které je tak diametrálně odlišné od toho, kde je on. A najednou rozeznává toho chudáka, poznává toho, kdo se válel u popelnic jeho domu a čekal na zbytky z jeho stolu.
48:53A tak z toho, kdo měl vždycky všechno, je najednou ten, kdo trpí nepředstavitelnými bolestmi a hroznou žízní. a touží po sebe menší úlevě svého stavu. A když volá a prosí o pomoc, jako odpověď slyší a uvědomuje si hroznou skutečnost.
49:23Žádná pomoc není možná. Není možné nijak změnit místo a stav, kde se po smrti odstneme. Proč je vlastně tento muž pekle? Protože byl bohatý? Protože se měl na zemi až moc dobře? Ne.
49:57Ten, kdo dává bohatství a zdraví, ten, kdo ale dopouští i chudobu a nemoc, je stále stejný. Je to jediný Bůh. Ten, který stvořil vesmír, dal vzniknout každé hvězdě, zná dokonce jejich jména, stanovil přesné zákony, podle kterých se bez nejmenší chyby planety a všechna nebeská tělesa řídí. Ten, který svým slovem stvořil viditelný, i pro nás neviditelný svět,
50:31naši nádhernou planetu, se vším bohatstvím, se vší krásou, každé suchosemské zvíře, každého ptáka v povětří a každou rybu v řece a v moři, To vše je dílo rukou jednoho a jediného Boha. Já i ty jsme dílem jeho stvoření.
51:01To, že takzvaná vědecká revoluce či Darwinova teorie u původu života říkají něco jiného, nemění na faktu boží existence vůbec nic. Člověk je a má být odrazem boží slávy, ale skutečnost je tragicky jiná. My jsme totiž vytlačili Boha ze svých životů jako tu jedinou autoritu a říkáme, nepotřebují tě.
51:41My sami jsme sobě Bohem, každý. Život se točí kolem mě. Všechno je pro mě a o mě. Nikomu a ničemu nedovolíme, aby nám do života mluvil nebo ho dokonce řídil. A tak? Tak jsme postupně vytěsnili jakékoliv povědomí a jakoukoliv zodpovědnost vůči svému stvořiteli.
52:12Původci našeho bytí. Všichni jsme s tímto postojem v srdci, o kterém Bůh říká, že je od našeho dětství zlé a převrácené. Všichni jsme se zbouřili vůči Bohu. A každodenně proti němu hřešíme. A přesně tak, jako je ta nepřekonatelná propast mezi místem, kde se nachází Lazar a místem, kde trpí boháč, přesně v takovém vztahu je dnes i naše postavení vůči svatému Bohu.
52:48Svatý Bůh je nejenom původce a začátkem, ale je i koncem všeho. Jen On jediný, spravedlivý, pravdomluvný a svatý ve všech svých slovech a činech. Jen On je takový. A proto není možné, aby něco tak nesvatého a hříšného, jako je člověk, mohlo být v jeho blízkosti a trávit s ním věčnost, pro kterou nás určil,
53:30když nám stvořil nesmrtelnou duši. Náš hříšní stav nás odsuzuje do věčného odloučení od jeho přítomnosti, do místa muk a věčné bolesti ve spravedlivém trestu. právě na tomhle místě se ocitá náš bohatý muž z Ježíšova vyprávění. Tohle místo nedává žádnou možnost podmínečného propuštění
54:02nebo odpikání si trestu. Každý, kdo je na tomto místě, je na něm a v něm navždy. Na jakoukoliv změnu je příliš, příliš pozdě. Jak hrozný rozsudek z tohoto Ježíšova vyprávění k nám zní. Bůh, ale ve své milosti a lásce, kterou má stále k člověku, říká, že nemusíš skončit na tomto místě.
54:42Ano, existuje jedna a pouze jedna možnost, jak tento náš tragický stav, ve kterém se vůči Bohu nacházíme, můžeme změnit. Boží syn, pán Ježíš Kristus, říká, že proto přišel na svět, aby každý, kdo v něho uvěří, každý, kdo se před ním pokoří a vyznámu své hříchy, aby nezahynul, ale měl s ním u něj věčný život v nebi.
55:20Jenom tato skutečnost, odevzdat se ve víře pánu Ježíši Kristu, má přímý důsledek na to, kde budeš ty a kde budu já. Jednou po své smrti trávit věčnost. Když bohatý muž v pekle slyší, že na jeho postavení
55:50už není možné cokoliv měnit, prosí. Prosí a říká, tak pošli, pošlete někoho, ať varuje moje příbuzné. Protože to poslední, co bych chtěl, je se tady s nima potkat. A co slyší za odpověď?
56:20Mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají. Máš Bibli. Máš možnost slyšet životní svědectví těch, kteří s Bohem a pro Boha žijí. Když pán Bůh změnil Evin život a naplnil její srdce i mysl odpuštěním a svou přítomností, nikdy si nenechala tuhle skutečnost pro sebe. Naopak, každému, koho znala a především svým nejbližším, které milovala vždy bez jakéhokoliv studu a nebo bázně, jim vše znovu a znovu vyprávěla.
57:06Přála si, aby každý mohl poznat Pána Ježíše Krista jako svého osobního spasitele. Ale stačí nám to? Boží slovo Biblia je absolutně dostatečná pro naše spasení a smíření s Bohem. Změna Evina života byla více než viditelná. A přesto říkáme, chtělo by to něco víc.
57:38něco, co by mě přesvědčilo. Něco těžce uvěřitelného. Třeba kdyby mrtvý vstal z mrtvých. To by mě přesvědčilo. Pod takovou tíhou důkazu to bych svůj život Bohu okamžitě podřídil. Víte,
58:08Pane Ježíš Kristus za několik měsíců potom, co mluvil právě o těchto dvou mužích, byl nespravedlivě odsouzen a po hrozném týrání popraven ukřižováním. On, naprosto svatý a čistý Bůh v lidském těle, zaplatil tímto skutkem vinu, kterou máme před Bohem já a ty. On jediný nám znovu svoji obětí otevřel cestu k našemu nebeskému otci.
58:39A když pak třetí den vstal z mrtvých a tím dokonale naplnil dílo spasení, nevěřili mu. Nevěřili mu ani ti nejbližší. Když neposloucháme Boží slovo a ignorujeme svědectví a změněné životy těch, kterých se Bůh dotkl, nebudeme poslouchat ani kdyby někdo vstal z mrtvých.
59:11A ten důvod je prostý. Neposloucháme, protože poslouchat nechceme. Člověk nechce mít Boha ve svém životě, ale tím sám na sebe uvaluje spravedlivý boží soud. Postoj našeho zatvrzelého srdce může změnit jenom Bůh sám.
59:44My sami jsme totiž ve své spouře došli už tak daleko, že z vlastních sil návratu k Bohu nejsme schopni. On říká, hledejte mě, dokud je možno mě nalézt. Volejte mě a já vám odpovím. Víš, dokud slyšíš pravidelný dech ve svém těle a vnímáš tlukot svého srdce, je stále naděje ovlivnit a určit místo, kde budeš trávit věčnost po své fyzické smrti.
1:00:28První vteřinu po tvé smrti totiž Bůh řekne, je příliš pozdě na to, cokoliv změnit. Jsi přesně na tom místě, na kterém budeš navždy. Slyšeli jsme, že i Eva se bránila a vzpírala Božímu hlasu několik let,
1:01:01Ale přišla chvíle, kdy musela pod tíhou svých hříchů před svým spořitelem kapitulovat. A ona mu odevzdala celý svůj život. On si ji našel, odpustil její hříšnou minulost, očistil ji pro tu nesmírně vzácnou krev svého syna Ježíše Krista a dal ji nový život.
1:01:35Ne nový život bez starostí, ne nový život bez bolestí, ale nový život naplněný pokojem a trvalou radostí. Novou identitou, kdy se z božího nepřítele a z půrníka stává znovuzrozené boží dítě. Kdy jsem ji v posledních dnech jejího života držel za její pravou ruku, protože ta levá byla tak jako celá polovina těla už ochrnutá, tiskla mi ji a s výrazem absolutního klidu a pokoje ve své tváři mi řekla, za všechno buďte Bohu vděční.
1:02:37A děkujte Pánu Ježíši za všechno, co pro nás udělalo a co nám připravilo. Milí přitomní, buďte si jistí, že to první, co Eva uviděla, když otevřela své oči po svém posledním výdechu v nemocičním pokoji, byl zářivý nebeský zástup andělu,
1:03:07který ji nesl k jejímu pánu a spasiteli do věčného domova, kde už není žádný strach, není tam ani žádná bolest, žádné slzy a žádný smutek. Kež ani jeden z nás, jak jsme tady, nepromarníme svůj život, ale děláme všecko proto, abychom podřídili svůj život Bohu.
1:03:41Činili pokání ze svých hříchů a učinili Ježíše Krista pánem svého života. Jenom tak se bude možné znovu jednou s Evou setkat. A jenom tak budeme moci s Evou trávit společně a se všemi ostatními, kteří nás už předešli ve víře do nebeského domova,
1:04:12jenom tak budeme moci společně tuto věčnost trávit. Keš nám Bůh milostivý, keš nám dopomáhá k tomu, aby jsme ho uznali, aby jsme ho uctili, aby jsme mu byli podřízeni, aby on byl ten, kdo bude určovat kroky našeho života. Amen.
1:05:51Kusárově řekl, ale ušetřili jsme nějaký čas proti tomu plánu.
1:10:02No tak, to můžu dát i nějakou výzvu k následování pána Ježíše. A brato přitakal. Víte, písmo svaté podtrhuje, že když uslyšíme boží hlas, tak se vlastně jedná o den spasení.
1:10:34Tak jsem si v duchu nechal projít řadu pohřbů. Představte si už 55 let kážu na pohřbech. V Torontě jsem jednou kázal a nazval jsem to sromážení elitou Kanady.
1:11:09Čech, který ztratil schopnost komunikovat v angličtině a na smrtelné posteli podpisoval slatební smlouvu, protože jeho družka s ním měla děti a děti by vlastně nedědili o otci kamerama nebo režise, nevím přesně.
1:11:40Tak jsem si poplakal, říkám si, kolik zácných lidí muselo emigrovat. A teď bych mohl pokračovat jeden den při mé službě, byl ráno pohřeb a odpoledne svatba. Vy jste slyšeli, že je vlastně zácnější den smutku.
1:12:11Než ten veselý, ale vybavil jsem si jedno schromáštění. Asi šedesát mužů, bezdomovců v práze v naději. Občas jsem tam kázal a nemajetní. A já jsem se ani moc nepřipravoval na tu službu, abych umožnil, aby duch svatý bezprostředně mě dal slovo.
1:12:44jako teď to vidím. Na výzvu, kdo chce následovat Pána Ježíše. Já vám řeknu, dvacet rukou nahoře nejméně se přihlásilo, že chtějí následovat Pána Ježíše. Nezapomenutelné. A tak jsem se v neděli ptal jedné dívenky podíkůstání. tak už patříš pánu Ježíši, ho namlčí. Říkám, tak nejseš pochřtěná, nejsi, a chceš se vydat pánu Ježíši. Ano, to je úžasné.
1:13:33Víte, já jsem nevstal na výzvu v 15, 16 letech, okamžitě ale můj brat říká, nepůjdeme, tak jsme vykročili. Možná někdo z vás potřebuje trochu povzbudit, ale dnes je den spaseň. To je odkaz drahé sestry a jejího syna.
1:14:08Dnes je den spasení a život drahé sestry. To byl odkaz. Vždycky jsem se těšil s manželkou, když jsme šli k tvrdým. Vždycky. Přemýšlejte, kdo byste se dneska chtěl odevzdat pánu Ježíši.
1:14:41Kázal jsem na jednom větším pohřbu a řekl jsem, jeden z nás bude první, který odejde na věčnost. Možná do 14 dnů mě přišel telefonát a jedna z pozůstalých vypíše, představ si, filmovali jsme ten tvůj projev A když si řekl tato slova, tak na záběru byl jeden z mých příbuzných, který odešel.
1:15:18Do týdne po onom kázání. Víte, kdo z nás by si troufnul říct, že nebude první. To není v naší moci. A teď si zmíníme v tom mém závěrečném slově. muže, který je podle jména všeobecně známý, jobovo utrpení, no to zná některý světák,
1:15:52job, mimořádně zámožný člověk, bohatý na potomky, deset dětí. A pro tu svoji výjimečnost si satan, víte, křesťané nevěří jenom v Pána Boha, Pána Ježíše Krista, Ducha Svatého, věří také, že existuje satan,
1:16:36který usiluje vychvátit ze světa ty, kteří pro hledání těch nejrůznějších světských lákadel jdou do zahynutí, slyšeli jsme. A tak pán Bůh dovolil satanovi, aby zkusil Jova.
1:17:06A když Jov přišel o ten svůj majetek, o ty své děti, řekl jedineční výrok. Pomoste mi. Hospodin dal, hospodin odjal, buď požehnáno jméno hospodinovo.
1:17:36Bratře Ludvíku, kdo jiný mohl dát než hospodin, tvojí maminku, a kdo jiný s tím mohl vzít, job se sklonil. Hospodin dal, hospodin tež odjal. Buď požehnáno jméno hospodinovo, satan nebyl spokojen, satan ten lstivý nepřítel.
1:18:09Ten poučoval, že všechno člověk dá za tu svoji kůži. No, v případě mnohých měl pravdu. A tak pán Bůh, aby potvrdil tu jedinečnost Joba, tak mu dovolil, ať ho zkouší dál jenom na život.
1:18:39mu nesmí sáhnout. Tak Job začal trpět. A když ho viděla tak jeho manželka, ta říká, jak to řekla? Zlořeč Bohu a umři. Co ji říká Job? Mluvíš jako jedna bláznivá.
1:19:11Co pak budeme brát od hospodina pouze dobré? Zlé brát nebudeme, pán Bůh mu neodkryl, že vlastně tím původcem jeho utrpení je satan, ale Job, věřící Job.
1:19:42Nádherná píseň. Věř a následuj. A Job říká v dalších kapitolách, já vím, že vykupitel můj živ jest a že v posledních dnech se nad prachem postaví, kdo řekne halleluja, halleluja.
1:20:13To je naděje. Teď zmíním ještě jeden pohřeb. Zácnej tenisovej přítel, předseda oddílu. Nebudu hovořit o jeho titulech a tak dále. Jeho pohřeb, dvacet minut hudby a ani jedno slovo. slovo. A já pořád, že se řekne, prosím vás personální ředitel, oborového ředitelství
1:20:47Javrodecké bižuterie, máte to tady se všim všudy. Ani jedno slovo. Já vím, že vykupitel můj živ je, no to je poselství, co neseme. A končím. Bylo jedno utrpení, které se nedalo s Jobovým
1:21:20A to bylo útrpení syna Božího v Getsemanské zahradě a na Golgotském kříži. Proto přišel na svět pán Ježíš Kristus, aby člověk mohl vykročit na cestu, pro kterou vlastně byl stvořen cestu pokoje s Bohem.
1:22:02Ale to stálo nepopsatelné utrpnení. Syn Boží se potil krvavým potem. Kdo chce dnes vykročit za Pánem Ježíšem? Kdo ještě nikdy nezvet ruku, že chce? Zazněla výzva. Měla zaznít.
1:22:35Dnes je den spasení. A tak hospodin dal. To nemohu dát nikdo z lidí. A hospodin vzal. Buď požehnáno jméno hospodinovo. Ámen.
1:23:18Vážení hosté, příbuzní, bratři a sestry, Toto rozlučkové schromáždění s naší milou a drahou sestrou Evou se přiblížilo ke konci. Budeme na závěr zpívat, nebo povedou nás naši zpěváci ve zpěvu jedné velmi známé křesťanské písně blíž k tobě, Jezu můj.
1:23:50A po druhé slodce vás potom poprosím, aby jsme povstali a během této písně potom ti, kteří mají na starost odnést rakev z tohoto sálu tak tak učiní a my ve stoje v úctě dostupráme tuto píseň a zrovna tak i bratr syn Ludvík opustí tuto místnost, ale potom budete mít určitě možnost s ním mluvit, pogondolovat mu.
1:24:24Chci vás taky zároveň všechny pozvat na to, pokud nespěcháte, tak abyste se zdrželi, abyste možná zaspomínali ve vzájemných rozhovorech, abyste mohli prohodit pár slov s Ludvíkem, Ta možnost a ta příležitost tady je. V tom vestibulu, tam taky na stolku, jsou některé věci, kde se píše o všech těch, možná pro někoho z vás velmi překvapivých a těžko uvěřitelných skutečnostech, takže si to nebojte vzít.
1:25:03A i některé věci znovu, tam se doštete o tom, o čem jsme i tady dnes mluvili. O skutečnosti nového života, o skutečnosti spasení a zmrtvých stání našeho pána Ježíše Krista, ale nejenom jeho, ale také každého, kdo ve víře v Krista zemřel, jeho se týká zmrtvých stání. Náš milostivý Bože, pane a králi, děkujeme ti za život naší milé a drahé sestry Evy.
1:31:12Děkujeme ti za její příklad, za statečnost, kterou neměla ze svých sil, ale kterou si ji dával ty sám. Děkujeme ti za to, že jsme na ní nikdy neviděli stížnost, reptání a nespokojenost. Děkujeme ti za to, že i v té těžké nemoci, kterou si dopustil, aby ji prošla, ti zůstala věrná a statečná. Děkujeme ti za to, že ty sám svým duchem svatým si ji posiloval až do konce
1:31:43a že my jsme toho svědky. Buď požehnané a vyvýšené tvé svaté jméno. Ty jsi pane, věční, od věčnosti na věčnost. Ty jsi první i poslední, ty jsi alfa i omega. Ty jsi ten, který byl, který je a který přichází. Amen.