Vyhledávání kázání

← Zpět na vyhledávání

Přepis kázání

10. 11. 2019 - Petr Stoklasa, Petr Hýsek - Adam Noe a Kristus

1. 12. 2019 · Kázání · délka přepisu 44:32 · Otevřít na YouTube

Výraz záchrana je v přepisu na 13 místech. Přejít na první

Biblické texty v kázání

Genesis 1Genesis 3Genesis 2Genesis 5Genesis 6Matouš 1Matouš 11Jan 3Jan 5Jan 6Jan 8Židům 1Židům 4Zjevení 22

Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.

Osnova podle biblických textů (10)

  1. 0:44 Jan 5,39
  2. 3:48 Genesis 1,26
  3. 6:37 Genesis 3,19
  4. 10:16 Židům 4,14–15
  5. 11:59 Genesis 1,26–28
  6. 13:41 Židům 1,1–3
  7. 19:40 Genesis 6
  8. 32:23 Jan 6,38
  9. 34:16 Genesis 5,29
  10. 40:26 Jan 3,7

Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.

0:07Zdravím z tohohle místa. A než se teda ponoříme do toho, o čem budeme dneska mluvit, já na začátek přečtu jeden verž, který není úplně úvodem jenom prostě pro to moje slovo, ale spíš takovým úvodním veršem možná pro celý ten dnešní blog. Částečně to asi bude odkazovat i na to, o čem bude mluvit Petr a přečtu teda z Jana 5. kapitolu 39. verš a poprosím teda, kdo můžete, abyste ke čtení tohohle verše povstali.

0:44Takže Jan 5. 39. Zkoumáte písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život a právě ona svědčí o mně. Takže tolik zečtení prozatím, můžeme se posadit. Tohle jsou slova, které slyšeli židé z úst Pána Ježíše Krista, bylo to i docela vypjaté situaci, protože ho chtěli zabít v té době, kdy tohle se to pronesl.

1:18A zkráceně to říká ten verš, že písma svědčí o Kristu. Tahle věta je určitě pravda dneska, stejně jako to bylo před těmi dvěmi tisíci lety, když ji Pán Ježíš pronesl, Ale na druhou stranu nesmíme zapomínat na to, že ta věta zasezená do té svojí doby, v tu chvíli, kdy ji pán Ježíš řekl, tak znamená trošku něco jiného, kdyby úplně stejná slova dneska řekl někdo třeba tady z nás, protože jsou prostě trošku jiné okolnosti.

1:47Kdybychom chtěli říct úplně významově to samé, co řekl pán Ježíš v tu chvíli, kdy tuto větu pronesl, tak bychom tam museli něco přidat a ta věta by zněla třeba takhle. Písma starého zákona svědčí o Kristu. Písma nového zákona samozřejmě také, ale o tom tady pán Ježíš nemluví, protože v té době nový zákon ještě nebyl a teprve se tvořil.

2:07A proto se i my dneska společně podíváme do staré smlouvy a budeme se tam dívat na to, co nám stará smlouva může říct o dárci té nové smlouvy. Ještě jsem si tady k tomu poznamenal, protože se to hodí, že tuto skutečnost dokládá třeba i ten žalm, co jsme četli na začátku, jak zmiňoval i Martin, že to očividně mluví o Pánu Ježíši Kristu a samozřejmě bylo to čteno ze Staré smlouvy.

2:32Ještě bych vám dal na začátek takovou otázku. Budu chtít slyšet dvě jména. Jedno jméno to je Besítkovská odpověď, to druhé to je Drozťácká odpověď. Řeknu vám čtyři nápovědy a chci slyšet jména dvou mužů nebo dvou lidí, který to mají společnosti, Takže ta první věc, že oba dva se nenarodili prostě s příčinením muže.

3:02Ta druhá věc je, že v jejich životě existovala chvíle anebo doba, kde byly oba dva bez hříchu. Oba dva byly určení k tomu, aby byly vládci a oba dva mají v podstatě roli zástupce člověka nebo skupiny lidí nebo lidstva. Napadá vás ty dvě jména? Ježíš a Adam. Takže správně, takže my se dneska podíváme v té první půlce, co budu mít já na Adama, na prvního člověka, jakožto předobraz Pána Ježíše Krista, nebo jako typ Krista, takže a zároveň ty čtyři otázky, které jsem tady měl teď, tak to jsou vlastně čtyři body, na které my se podíváme.

3:48Takže ta první věc, že nebyli narozeni z může, než to tak řekneme. O Adamovi čteme v Genesis samozřejmě a v Genesis 1, 26 se píše I řekl Bůh, učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad morskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. A Genesis 2.7 říká,

4:16Hospodin Bůh vytvořil člověka z prachu země, a kdy ho chřípí v dech života, a člověk se stal živou duší. Když jsme chtěli být důslední, tak všude, kde byl napsáno člověk, můžeme dát Adam, takže přesto, že tady ani jedno to jméno teď nezaznělo, tak se samozřejmě mluví o něm. A vidíme tady, že Adam přišel na svět, aniž by se o to zastoužil nějaký jeho otec lidský,

4:42ale opravdu byl prostě stvořen Bohem, čteme tady z prachu země a když se podíváme na pána Ježíše Krista, podíváme se pro změnu na začátek nového zákona, tak Matoušovi 1,18 až 20 čteme. S narozením Ježíše Krista to bylo takto. Jeho matka Marie byla zasnoubena v Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, že je těhotná z ducha svatého.

5:09Její muž Josef byl spravedlivý, ale nechtěl ji vystavit handbě, rozhodl se propustit ji tajně. Když to rozvážil, hle, pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl, Takže vidíme, že i v případě pána Ježíše zase nehraje tam roli žádný lidský otec, myšleno biologicky, ale i pán Ježíš, tady čteme teda, že byl počat vzducha svatého a přišel na svět prostě skrze boží moc, skrze boží vůli.

5:44Vidíme v tom věřem určitě podobnost, že vlastně v počátcích staré i v počátcích nové smlouvy a v životě tedy těch dvou mužů vidíme vlastně to samé, že ani jeden z nich se nenarodil z nějaké vůle muže, ale výhradně byli postaveni ve svůj čas na tuhle stu zemi a byli přivedeni nebo počati pouze z ducha svatého a pouze z vůle boží.

6:09Jedna věc, která se týká tady těch, když to řeknu předobrazů, tak předobrazy mají vždycky s Pánem Ježíšem Kristem nejenom něco společného, ale v té samé věci, ve které mají s Pánem Ježíšem něco společného, se obvykle i liší nějakým způsobem. A to vidíme i tady v tom případě, protože přesto, že tato podobnost tady je, tak je tady jeden naprosto zásadní rozdíl, nebo nejenom jeden,

6:37Ale teda tím rozdílem je jejich podstata. Když čteme o Adamovi, o jeho podstatě, tak když se podíváme třeba ještě později, ale četli jsme to i v těch úvodních verších, tak Genesis 3.19 nám říká o Adamovi, prach si a do prachu se navrátíš. Četli jsme předtím, že Bůh vytvořil člověka z prachu země. Když ale čteme o pánu Ježíši, tak třeba on sám v Janovi 8.58 říká, Amen, Amen pravým vám, dřív než byl Abraham, já jsem.

7:10A potom ve zjevení 22.13, tam zase čteme, já jsem alfa i omega, první i poslední, počátek i konec. nebo taky třeba jeden ze starozákonních předobrazů Pána Ježíšek Krista, král a kněz Melký Sedek, tak o něm čteme, že máme jasně v písmu napsáno, že Páne Ježíšek němu připodobněn, že je podle jeho řádu a o něm čteme, že nemá ani počátek dnů, ani konec života.

7:40Takže hnedka tady v tom prvním bodu vidíme, že Adam je jasným a přesto nedokonalým obrazem Kristovým. Vidíme tady Adama jakožto stvoření, které je obrazem svého vlastního tvůrce. Ještě to schrnuje první list Korinským, 1547, kde je napsáno První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk pán z nebe. Takže to byl první bod. V tom druhém bodě jsme mluvili,

8:12o jakési bezhříšnosti, takže věřím, že i v tomto ohledu můžeme Adama vidět jako nedokonalý obraz osoby Mesiáše, protože když se podíváme do knihy Genesis, tak vlastně, když si přečteme ty první tři kapitoly, tak nám ukazují, jak vypadal začátek existence lidstva na téhle zemi. Vidíme Pána Boha, jak stvoří člověka, jak stvoří ženu, vidíme, jak potom Adam vlastně má za úkol,

8:42Vládnout té zemi, má jí vlastně zpravovat, má vládnout nad všem tím živým, co tam je, má pojmenovat všechno tvorstvo a taky to dělá a vidíme dokonce, že člověk a jeho žena, vidíme tam jejich nevinnost, když čteme na konci druhé kapitoly, že byli oba nazí a nestyděli se. V tu chvíli v jejich mysli a v jejich srdci nebyl prostě absolutní prostor pro něco nečistého, jak říká Boží slovo, bylo to velice dobré, když je Pán Bůh stvořil.

9:10Jenomže potom čteme Genesis 3.6. A to, co jsme doteďka viděli a bylo to velmi dobré, tak to padá do propasti hříchu. Tam čteme, že neviděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý pro oči, strom žádoucí pro získání moudrosti, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala také svému muži, který byl s ní a jedl i on. Takže vidíme, že Adam i Eva byli jedinými lidmi na té zemi, nebo obyčejnými lidmi, který zažili, jak to vypadalo tady na té zemi, jak vypadal život, jak vypadal život člověka, jak vypadal vztah člověka k Bohu předtím, než do světa přišel hřích.

9:55My nevíme z božího slova, jestli tato doba trvala dny, nebo jestli to byly týdny. Víme, že tam ta doba byla, ale hlavně víme, že ta doba už skončila. A že od téhle doby, od tohohle verše šestého, se každý člověk, který se narodí na tuhle země, rodí jako padlí. To platí pro mě a pro každého z nás, kdo jsme tady v té místnosti i na tomhle světě.

10:16Ale je tady jedna výjimka, jeden člověk se padlý, nenarodil, souvisí to i s tím, že nemá lidského otce a je to pán Ježíš. Nemá lidského otce a nemá ani dědičný hřích. Židům 4, 14 až 15 čteme Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesi, Ježíše Krista, Syna Božího, držme pevně to vyznání, neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, a však bez hříchu.

10:55Takže vidíme zase, byla doba, kdy Adam neměl hřích, ta doba netrvala dlouho, ta doba skončila a měla to své následky, ale vidíme Pána Ježíše Krista, který se narodil do tohohle světa jako naprosto čistý člověk, stoprocentní člověk, stoprocentní bůh, který ani jednou nezhřešil. Avšak, i přesto, že byl naprosto bezhříšný, tak i pán Ježíš poznal, co to znamená nést vinu za hřích.

11:28V 2. Korinským 5.21 Pavel píše, toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali boží spravedlností. Takže vidíme zase i tu podobu a zároveň rozdíl, že oba dva věděli, co to znamená nemít žádnou vinu. Oba dva nakonec vinu nesli, ale ten rozdíl je v tom, že ten první nesl vinu za svoje přestoupení, když to ten poslední, ten nesl vinu za mě a za tebe.

11:59Takže to byl třetí bod. Jako ten druhý bod, jako třetí, tady máme to vládnutí, že měly být vládcové světa. Genesis 1, 26 až 28 Je řekl Bůh, učíme člověka k našemu obrazu jako naši podobu, aby panovali nad morskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi.

12:30Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu božímu, stvořili je muže a ženu. Bůh je požihnal a řekl jim, pojďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad morskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. Takhle by v ideálním případě vypadal svět a Adam by mu pravděpodobně do dneška vládal, protože by nebyla smrt, nebyl by důvod, aby po něm někdo to vládcovství zdědil

13:04a on by jakožto náš pra-pra-pra-otec vládnul nad tímhle s tím vším. Vidíme, že Bůh zamýšlel učinit a také učinil Adama, člověka, jako vládce nad vším na zemi. Jenom Bůh sám, jenom hospodin sám byl nad Adamem. A můžeme tady vidět zase tu podobnost Adama a pána Ježíše, jakožto vládce, Ale zároveň vidíme, nebo víme z Božího slova, že Adamovo panství, když to tak nazveme, před panstvím Pána Ježíše Krista bledne.

13:41Židům 1, 1 až 3 říká Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích. Na konci těchto dnů k nám promluvil v synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty. Všechno nese svým mocným slovem, když skrze sebe vykonal očištění od našich hříchů, posadil se po pravici majestátu na výsostech.

14:07A kousek dál v šestém verši, a opět, když uvádí provrozeného do světa, praví, ať se mu pokloní všichni andělé. Takže, jo, ještě žudům 1.13, a ke kterému z andělu, kdy řekl, seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátelé za podnož tvých nohou. Takže vidíme, že zatímco Adam měl panovat nad zemí, nad vším, co na ní žije, nad stvořením, nad vším, co se hemží ve vodě, co létá ve vzduchu, co se hýbe na zemi, tak vláda Pána Ježíše bude ustavena naprosto nad vším, nad celým vesmírem, nad všemi duchovními bytostmi, nad všemi padlými bytostmi, nad peklem, naprosto nad vším, co existuje, co Bůh stvořil.

14:53A to je zároveň velký rozdíl. A to je i naděje nás, křesťanů, že až se naplní čas, ten správný čas a nastane naplnovláda dokonalého, bezříšného a věčného krále, která již nebude mít konce a kde nebude místo proslzu, kde nebude hřích, kde nebude smrt. A teď si dostáváme teda k té poslední části a to je z hlediska nás, křesťanů a z hlediska našeho, nebo z hlediska toho, jak si člověk stojí před Bohem, naprosto nejdůležitější a to je, že oba jsou svým způsobem zástupci člověka.

15:33Adam jako první člověk je reprezentantem lidstva jako takového. Adamův pád znamenal pád těctva, počátek dědičného hříchu a dokonce i prokletí celé země. Pavel to vysvětluje v epištole Hřímanům, přečteme si z páté kapitoly nejdřív v verše 12 až 14. Proto jako skrze jednoho člověka vyšel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všichni lidi, protože všichni zhřešili.

16:03Do zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není zákon. Přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nezřešili podobným přestoupením jako Adam. Ten je předobrazem toho budoucího. Čtěme, že i bez zákona vládla smrt nad lidmi od Adama až po Mojžíše, pak přišel Mojžíš, pak přišel zákon a skrze zákon lidi poznali, co nemají dělat a začali to dělat o to více.

16:36Takže vidíme, že skrze Adama přišel hřích a smrt do života každého člověka, včetně mě a včetně tebe, ale naštěstí tenhle text v Říjmanům nekončí tady v tom 14. verši. a ani ta pravda, o které se tedy mluví, nekončí, ale dál čteme od 15. verše. Avšak s darem milosti tomu není jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhodněla boží milost

17:04a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista. A s darem tomu není tak, jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění. Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost, milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.

17:34A tak tedy, jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi o spravedlenění životu. Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí staly hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými. To bylo až do 19. verše.

17:56Takže vidíme zase tu podobnost, že mají ten titul zástupců člověka před Bohem, ale zároveň vidíme ten rozdíl, když první zástupce člověka Adam uvrhl celé lidstvo do skázy, tak sám Bůh v osobi Pána Ježíše Krista se rozhodl zakročit a sám přišel na zem v lidském těle a by se stal místo Adama mým a tvým zástupcem před sebou samým.

18:26protože žádný jiný člověk tuto roli nemohl dokázat dotáhnout do konce. Adamův hřích sice znamená soud pro všechny, ale oběť Kristova znamená ospravdlení pro mnohé. Takže tohle byly čtyři věci, které měl Adam společné s pánem Ježíšem a přesto i v těchto čtyřech podobnostech vidíme, že díky pánu Bohu jsou tam diametrální rozdíly,

18:50které nám ještě více ukazují na jedinečnost a dokonalost Krista. A nakonec už jenom přečtu z 1. korinským z 15. kapitoli verž 45 a tam se píše, taky i napsáno, první člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam, duchem oživujícím. Amen. Petr mluvil o prvním Adamovi, Petr mluvil o druhém, tomu posledním, dokonalém Adamovi a já budu mluvit o někom, kde je tak trochu jako Adam, takovej trochu mezi Adam, který taky dostal od Boha požehnání k rozmnožení, který taky dostal příkaz ohledně jídla, který taky dostal vládu nad zemí, jestli pak víte, kdo to byl, byl to Noé.

19:40Takže nejprve přečteme z Božího slova a podíváme se do Genesis 6 a přečteme část oddílu, takže budeme číst od pátého verše, Genesis 6, od pátého verše a prosím z ústy k Božímu slovu, aby každý, kdo může, tak aby povstal. Viděl hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslu, jejich srdce je na pořád jenom zlé.

20:13A hospodin litoval, že na zemi učinil člověka a trápil se ve svém srdci. Hospodin řekl, vyhladím z povrchu země člověka, kterého jsem stvořil, vyhladím člověka i zvěř, plazy i nebecké ptactvo, protože lituji, že jsem je učinil. Ale Noé naleze milost v hospoděnových očích. Toto je rodopis Noého. Noé byl muž spravedlivý, bezúhoný ve své generaci. Noé chodil s Bohem. Noé splodil tři syny, Šéma, Cháma a Jefeta. Země však byla před Bohem zkažená, země byla plná násilí. Bůh hleděl na zemi a hle byla zkažená, protože všetkotvorskvo na zemi pokazilo svou cestu.

20:58řekl Bůh Noému, přede mnou přišel konec všeho těla, protože je země plná jejich násilí, hle, zničím je spolu se země. Udělej si archu z goferového dřeva, v arše udělej komůrky, aby smolí smolou zeměř i zvnějšku. A potom následují další nějaké pokyny, které k tomu měl, ale já potom tady přeštu už jenom závěršní verze kapitole, 22. verž.

21:23a Noé to udělal, udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal. Takže tolik zbožího slova, můžete se posadit. Takže my jsme se posunuli asi tak o 2000 let dopředu, potom od pádu a to už je právě ve chvíli, kdy je lidstvo skrz naskrzkažené. A takovým způsobem, že to opravdu volalo až do nebe. A tak jsme mohli číst, že se Pán Bůh rozhodl lidstvo vyhladit.

21:55A když se díváme na celou to událost potopou, tak ta nám dost důrazně ukazuje v některých ohledech, jaký je Pán Bůh. Že je opravdu svatý, že je takový, že nedávidí hřích, že je takový, že bude vyhledávat opravdu odplatu za každou špatnost a který bude opravdu strašný, ale spravedlivý soudce.

22:25Ale taky to ukazuje Pána Boha, který drží slovo, který nenechá padnout ani jedno zaslíbení, který dal. A my víme, že se ještě nenaplnilo to zaslíbení o sémě ženy. A tak víme, že opravdu nemohl zahynout celé lidstvo. a ukazuje to taky pána Boha, že on je takový, že on nenechá z pravidlevého padnout spolu s hříšníkem a ukazuje nám ho taky jako bána Boha, který se slitovává a který má připraven plán pro záchranu lidí.

23:06Ale my se teď podíváme na Noého, na tu jeho osobu a právě na tu podobnost, ten předobraz, který v něm můžeme vidět a který ukazuje na Krista. A začneme tím, co je asi nejdůležitější a to, co je nejzjevnější a to, že Noé je předobraz jako ten, který je zachránce lidí před smrtí, před tím úplným a naprostým a navíc zaslouženým vyhlazením.

23:35Ale ještě by si možná lépe bylo řečil, než že Noé je zachránce, tak on je ten prostředník záchrany, protože ten zachránce je samozřejmě především Bůh, protože on byl ten, který se rozhodl a udělal plán na záchranu lidí. Ale v těch svých plánech si vybral tohoto jednoho člověka, Noého, aby právě dílem, které mu Bůh uložil, tak aby posloušil k tomu, aby zprostředkoval onu spásu.

24:05V 1. Petrovi v 1. kapitole 18 až 21 se píše toto. Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po ocí, jste byli vykoupeni ne pomínejícími věcmi, stříblem nebo zlatem, nýbrž drahou kreví Krista, jako beránka bez vady a bez poskrny. On byl předem poznán před založení světa a byl na konci času zjevem pro nás, takže skrze něho věříte v Boha, jenže ho probudil z mrtvých a dal mu slávu, takže vaše víra i naděje se upíná k Bohu.

24:41Takže Kristus byl přes založení světa poznán a přeturčen k tomu, aby byl ten náš zachránce. A i Noé zde byl Bohem vybrán. a tím nám právě ukazuje na Pána Ježíšena, Božího syna. A to je taková obecná podobnost, co se týče toho zachránce, ale podíváme se tady na dvě věci, dvě konkrétní věci, které si týkají toho, jaký Noé byl a jaký byl, že vůbec mohl posloužit jako ten prostředník záchrany.

25:18Kdyby jsme si možná mohli položit takovou otázku, proč byl vybrán právě Noé, ale na to není těžké odpovědět, vlastně se to potom taky píše hned v tom textu, je to ve verši 6-9 a to je to, že byl spravedlivý. Noé byl muž spravedlivý, bezúhoný ve své generaci, Noé chodil s Bohem. A ještě předtím potom se píše, pak hospodně řekl Noé můj, vejdi ty,

25:47a celá tvá rodina do archy, neboť jsem viděl, že v této generaci jsi přede mnou spravedlivý, jen ty. Takže protože viděl Bůh, že Noé byl spravedlivý, tak může vejít do archy. A pak je tady ta jedna věta, která ho popisuje. Muž spravedlivý, bezúhoný, Bůh Noé chodil s Bohem. To je jedna kratělšká věta, která popisuje Noého.

26:16A u tohohle jsem se musel zastavit a přemýšlet nad tím, kdyby náš život, kdyby nás, nás jako křesťany, měl někdo popsat jednou větou, jaká by to byla asi věta, byla by aspoň vzdáleně podobná to, co se tady píše o Noém, a nebo by to bylo spíš něco, co by se tomu moc nepodobalo.

26:48Tohle je opravdu úžasná věta a opravdu platí, že Noé byl spravedlivý. A podtvrzuje to potom i sán Bůh ve slovu, který dává Ezechielovi. Nebudu to tady číst, ale to se potom týká toho, kde je dávan za příklad, ještě společně s Danielem a Jobem, jako muži spravedlivý, který by obstály ve své spravedlnosti v tom, v čem by neobstál tehdejší Izrael, na kterého se chystal soud.

27:20A tím samozřejmě není myšleno ta lidská spravedlnost, ale je tím zmíněno spíš, že by obstál podobně jako obstál Lot, kdy sám byl zachráněn, ale ta jeho spravedlnost také nestačila k tomu, aby zachránil celé to město. A když se taky bavíme o nového spravedlnosti, tak i tady platí, jako i další z božných mužů, že ta spravedlnost právě není ta, která vychází z lidských zásluh, ale je to ta spravedlnost, která vychází z víry.

27:57A to se píše v listu Židům, skrze svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry. Takže i u Noého to byla spravedlnost na základě víry. A tak byl kvůli své spravedlnosti Noé vybrán Bohem k záchraně. a to je předobrázka Kristu. Když my bychom si položili otázku, proč Pán Ježíš Kristus musel být ten, který se obětoval za nás, tak ta jedna z odpovědí je taky právě kvůli spravedlnosti, protože jedinom on měl skutečně tu dokonalu spravedlnost, dostáhl tady v tom životě na zemi, aby potom mohl postoupit jako ten dokonale spravedlivý,

28:50muž to objeď za hřích a nejenom jako muž, ale jako bůh, protože jako bůh, tak ta jeho spravedlnost, která je potom dostačovala opravdu na každého. A je tady potom ještě jedna velice důležitá podobnost, která se týká právě spravedlnosti toho zachránce. Když se podíváme na Noého, tak o něm se píše, že byl spravedlivý. Jako jediný. Ale my víme, že se zachránilo celkově osm lidí, že s Noem se zachránilo ještě sedm, ale o jich spravedlnosti se tam nic nepíše. Opravdu i oni byli zachráněni pro Noého spravedlnost, protože byli součástí jeho rodiny. A to samé samozřejmě platí na Páne Ježíše Krista, kdy ty, kteří v něj uvěří, kteří se stanou součástí církve,

29:48vlastně jako ta nevěsta, můžou být potom i skrze něj součásti boží rodiny, tak pro jeho spravedlnost jsou zachráněni. Ale pak je tady druhý konkrétní poukaz a ten se týká, proč pán Bůh použil nového jako zachránce a ta se týká poslušnosti. A i v tom nás odkazuje na pána Ježíše Krista. Tak v tom textu se hned dvakrát píše, udělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal.

30:20My víme, že pán Bůh mu nedal nějakou volnou ruku, neřekl mu, že je potřeba, aby zahránil lidstvo i všechny ty zvířata a ať to nějak zařídí, ale dal mu dost jasné pokyny, podrobné, jak má ta archa vypadat, jak je velká, z jakého dřeva, pokynu pro záchnu zvířat, pokynu pro obstrání opotravy, my jsme to nečetli, ale můžete si to potom doma přečíst a je jasné, že bez tělech pokynů a bez toho slova od Boha, tak on sám by to určitě nebyl schopen vykonat, vymyslet, tak, aby mohl zařídit tuto záchranu.

30:55a byl to totiž Bůh, kdo připravil ten plán a pouze ho Noému předal a je naprosto jasný, že pán Bůh tuhle záchranu mohl uskutečnit jenom přes člověka, který ho poslechne, protože jenom tak to mohlo být vykonáno a tak ta poslušnost byla v tomhle klíčová. A když se díváme tady na tu nového poslušnost, tak je, že tam nebyla prostě možnost při výrobě té alchy tak nějak si to ulehčit, nebyla tam prostě možnost si něco nějak udělat podle svýho, nějaké zvíře třeba nevzít, nebo tam udělat jenom dvě patra místo tří, nestačilo by udělat prostě jenom část,

31:42nestačilo by dokonce udělat ani většinu, nebo dokonce udělat téměř všechno, ale aby to fungovalo, tak bylo potřeba udělat všechno a ještě podle toho, jak to Bůh chtěl, ne podle svého. A u Noého vidíme, že On šel a poslušně vykonal všechno. A to je jasný odkaz na Pána Ježíš Krista, protože ve Filiským 6 až 8 můžeme číst, ačkoliv byl ve způsobu božím, nelpěl i na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem.

32:23Když se ukázal podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti a to k smrti na kříži. Takže Pán Ježíš Kristus prožil na této zemi ten svůj život v absolutní poslušnosti svému otci už od dětství a to až na tu smrt. A víme taky, že v Janovi 6.38 se píše, neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.

32:53A díky Boží milosti, díky Boží milosti, tak ta Boží vůle je taková, aby to, co zde Pán Ježíš Kristus měl vykonat, tak aby se završilo, až to obětí na kříži, aby se završilo tím záchranným skutkem, spásným skutkem, který mohl on vykonat a zachránit, stát se zachráncem lidí, podobně jako Noé tím, co vykonal, se stal zachránce toho,

33:23tehdejšího lidstva. A on na to potom pokračuje hned v tom Janovi 6. kapitole, ty další dva verše. A toto je vůle toho, který mě poslal, abych nestratil nic z toho, co mi dal, ale zkřísil to v poslední den. Neboj toto je vůle mého otce, aby každý, kdo vidí syna a věří v něho, měl život věční a já ho vzkřísím v poslední den.

33:46A té vůli zůstal Pán Ježíš Kristus poslušný i v té nejtěžší chvíli, kdy byl zalitý tím krvavým potem a modlí se ke svému Otci, nejmá vůle, nýbrž tvá, tvá se staň. A tohle je ta nejdůležitější podobnost, která nás odkazuje k té záhraně, ale opravdu jenom stručně se zmíním o dvou dalších. Ta druhá se týká podobnost v odpučenití, která skrze Noého přišla.

34:16A to se týká potom Genesis 5, 29, a dal mu, to byl Lámech, jeho otec, jméno Noé se slovy, ten nám dá odpučení od našeho díla a od námahy našich rukou, od země, kterou hospodin proklál. A to se opravdu stalo. Po potopě pán Bůh uzavírá s Noém tu novou smlouvu, podobně jako s Adamem, tak je právě tam to rozmnožení, je tam ta vláda.

34:43a i když je země stále pod prokletím hříchu, i když člověk má pořád ten dědiční hří v sobě, tak do jistý měry tady v tom došlo odpočinutí a i země si mohla odpočinout od těch hrůz, který se děli, byť to samozřejmě nebylo nadlouho. A když se bavíme v písmu o odpočinutí, tak tohle odpočinutí, podobně jako to, které je zmíněno později a které se týká toho odporučenutí, který měl dostat Izrael vstupem do zaslíbené země, tak nás to právě odkazuje k listu židům, kde je potom naprosto jasná ta souvislost s Kristem.

35:21Ždum 37 se píše, neboť do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili, a právě to skrze dokonalého velekněze Krista. A stejně jak potom o tom mluví pán Ježíš, stejně návízí skuteční odpočinutí, a to víme, že je psáno v Matoušu 11.29, vezměte na sebe mého a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný v srdci a naleznete odpočinutí svým duším.

35:49Takže skrze nového přišlo do jisté míry odpočinutí, ale nedokonalé, podobně jako nedokonalé odpočinutí bylo, když potom Jozue s tou další generací vešel do zaslíbené země a teprve v Kristu máme to skutečné zaslíbené odpočinutí. odpočinutím. Stručně ještě potom k tomu třetímu a ten dost úzce souvisí právě s tím předchozím,

36:17protože kromě toho odpočinutí, tak i to, co mohlo potom vřejít skrz tu potopu a tu záchranu, tak je nový začátek. A to se právě týká znovu opět té smlouvy a toho pokynu k zaplnění země. a tímhle vlastně i celá ta potopa jako předobraz a ta nás odkazuje k samoznému křtu, který je právě vnější vyjádření té vnitřní skutečnosti znovu zrození, přijítí ducha svatého a právě potom toho nového života v Kristu.

36:53a to se potom píše v Petrovi 3.18-20, nemusím to číst celé, ale jenom v 21. verši je naplňní tohoto předobrazu, křest, tak se to opravdu týká potopy, ale to, co je potom důležitý, je, že skrze ten noého, tak ten nový začátek, tak sice nějakým způsobem byl, ale zase byl nedokonalý, Protože ten lidský hřích tam pořád byl a nevíme, jak to bylo dlouho, ale samozřejmě už potom v té nového generaci tam nastal hřích, ale brzy poté se začala stavět ta babylonská věž, která ukazuje nejen na lidskou píchu, ale hlavně to taky ukazuje na lidský, nebo to člověčí odmítnutí Boha a ta jeho snaha udělat si jméno, ta je snaha se vyvýšit až do nebe,

37:48a samotného se postavit na místo Boha na pozici, která mu není určena. Ale u Pána Ježíši Krista je ten nový počátek, který přetrvává. A to se píše v 2. Korinským 5, 15 až 17. On zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel a stal z mrtvých. a tak od ní ještě nikoho neznáme podle těla, ačkoliv jsme i znali Krista podle těla, nyní ho již takto neznáme.

38:24A proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření, staré věci pominuli a hle, vše je tu nové. Takže tohle máme v Pánu Ježíši Kristu. A teď už jsme v závěru. Máme tady předobraz Noého, který je ten předobraz na Krista, ale co to přináší nám, co si z toho můžeme vzít my?

38:55První věc, kterou bychom si z toho měli odníst, a myslím, že to se týká právě všech předobrazů, je to zaměření našeho pohledu na Pána Ježíše Krista. Ale nejenom ten pohled na něj, je to potom zdůrazněno tím, že my můžeme porovnávat ten předobraz se skutečním Kristem, můžeme vnímat právě nedokonalosti těchto předobrazů, na který poukazují a porovnávat to potom s tou dokonalostí, která je v Kristu, s tou jeho dokonalou spravedlností, která je určena pro nás,

39:34s tou jeho dokonalou poslušností, kdy podstoupil tu smrt, s tím jeho dokonalým novým odpočinutím, kdy můžeme se zbavit toho břemena hříchu a převzít to jeho břemeno, které netíží. Můžeme mít opravdu nový počátek, tu proměnu našich životů, kdy jsme změněni a už nežijeme pro své žádosti, ale pro Pána Boha. Ale můžeme potom i další věci si odnít z toho té textu pro naše životy. První je poukaz na tu spravedlnost. Jak už tady bylo poukázáno, tak je to nejen lidská spravedlnost, ale ta, která pochází z víry a právě v Páne Ježíše Krista. Spravedlnost, která získáváme, ale potom i ta, která je sice získana, ale potom se projevuje tím spravedlivým životem.

40:26V Janovi 3.7 se píše, dítky, ať vás nikdo nesvádí, kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý. Takže není to tím, že to s tou spravedlností, my něco získáváme, ale je to naopak ten projev toho našeho žití právě pro tu obdrženou spravedlnost. a já vím, že když jsme ve společenství bratří, tak je snadné, snadnější žít správně, dělat správná rozhodnutí a určitě tady potom na místě si vzít i příklad z toho neoho, protože tam si opravdu musíme uvědomit, že on byl sám jediný spravedlivý, možná jeho rodina trochu, ale stejně nesplňovala ty měřítka spravedlnosti, které požadoval Bůh

41:15a byl obklopen hrozným hříchem, ke kterému teda my se už taky dnes blížíme, možná je to prakticky to samé, víme, že v posledních časech to bude přesně stejné a poslední časy jsou tady a Noé v tomhle obstál. Pak je tady poukaz i na tu poslušnost. A u noho vidíme, že to není jenom nějaká taková poslušnost, ale je to přesná a plná poslušnost. On udělal všechno přesně tak, jak to po něm Bůh chtěl.

41:51My možná jsme někdy poslušní, ale některé věci si trochu děláme po svým, někde jsme třeba poslušní z části, ale pak už to není taková poslušnost, jakou od nás Pán Bůh vyžaduje. A do třetice, nebo za čtvrté je to odpočinutí, a jak jsem říkal, když se bavíme o odpočinutí, tak nás to směřuje k židům, a tam se taky píše ohledně odpočinutí tohle, čtvrtá kapitole, první verž.

42:22stále platí za slíbení pro vstup do jeho odpučenutí, bojme se tedy, aby se snad neukázalo, že někdo z vás je pro náš kal. A ukus dál sedmé verši, jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezartorizujte své srdce. Potopata nás odkazuje a ukazuje nám Pána Boha jako toho, který bude soudit a který trestá hřích. a bylo opravdu hrozné, že jenom osm lidí, osm lidí z celého světa se tehdy zachránilo, ale my máme Páne Ježíše Krista, jeho slovo a my v něm máme záchrnu, kde je tam prostor pro mnohem víc lidí a možná tady ještě sedí někdo, kdo do tohohle odpočinutí ještě nevyšel a taky i dnes listem židům Pavlem Volán k tomu, aby nepromeškal,

43:17nepromeškal toto odpočinutí. A potom jako poslední bod, je tady potom pro nás do našeho života, je ten poukaz k novému životu a k té radosti, že opravdu může dojít, to je opravdu k obnově a k tomu novému stvoření. Ale je potom otázka, jak je to v našem životě, jestli jsme opravdu úplně proměněni, anebo se někdy pracíme k nějakým starým věcem, které už bychom dávno měli opustit, ale víme, že a to je právě i odkaz, který z tohohle si můžeme vzít, že v Pánu Ježíši Kristu je to plný obnovení a není to jenom tak, že je to věc, která by byla jednou,

44:05Ale my k němu můžeme i dnes znovu přicházet, zkoumat ty naše životy, jestli je tam něco, co musí být odstraněno a můžeme v pokání k němu přistupovat a mít jistotu, že když to bylo opravdu pravé pokání, to znamená nejenom, že je řečeno promiň, odpust, ale kdy je to ta skutečná lítost, která potom pravnění v tu změnu, tak máme potom jistotu, že máme ten nový začátek, který je trvalý.

44:32A to všechno máme v Pánu Ježíš Kristu. Amen.