Zasej a spi | Marek 4:26-29
Biblické texty v kázání
Jan 1Jóel 4Matouš 27Matouš 28Marek 4Lukáš 23Skutky apoštolů 1Skutky apoštolů 10Efezským 5Filipským 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 1:13 Marek 4
- 7:25 Matouš 28
- 21:02 Skutky apoštolů 1
- 34:32 Efezským 5
- 37:31 Matouš 27
- 42:28 Filipským 1
- 44:00 Skutky apoštolů 10,42
- 46:33 Jóel 4
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Pojďme se, pojďme jsme na na úvod společně pomodlit. Svrchovaný Bože, Pane náš, ty který jediný máš řešení pro lidský hřích a to v Kristu, svém synu, který přišel, aby vykoupil nás hříšné. Pane, buď oslaven. Buď oslaven v kázání svého slova. Dej, abychom viděli
0:41to, cos pro nás vykonal. abychom věděli, jak máme jako církev žít podle toho, co co ty jsi zjevil. Pane, otevři naše srdce, posilni nás svým duchem k tomu, abychom slyšeli to, co je ve tvém slově, aby to bylo k růstu nás všech, aby to bylo k obrácení těch, kdo tě neznají. A v první řadě, aby to bylo ke slávě tvého jména. Amen.
1:13Marek Marek čtvrtá kapitola. Než se podíváme na text, nějakou dobu nebo nějaký čas jsme jako rodina, ještě začínající rodina, žili v městě jménem Wilson, zhruba 50 000 obyvatel. A přesto, že to bylo městečko v severní Karole Karolíně, takovým tom biblickém pásu Ameriky, kde byste našli sbor doslova skoro na každém na každém
1:42rohu najít nějaký zdravý a teologicky pevný sbor bylo velice velice obtížné. Potom jsme se přestěhovali a po nějaké době jsme se vrátili navštívit rodinu a a rozhodli jsme se, že společně s nimi ujedeme na bohoslužbu do jednoho z největších sborů a možná asi i nejzdravějších sborů v té v té oblasti. A šli jsme tam také proto, že tam
2:13chodili eh členové naší širší rodiny a zároveň bylo zajímavé oni oni měli tentokrát rodinnou bohoslužbu a pod tím pojmem rodinná bohoslužba jsem si představoval něco jako co máme zde kázání Božího slova, kdy jsou přítomné děti, rodiče, protože my to vnímáme jako důležitý krok v růstu a v duchovním růstu, jak rodičů, tak tak
2:39svých dětí. A a tak jsme navštívili tento sbor. Ale eh rodinná bohoslužba pro tento sbor znamenalo něco jiného. Mohl bych to možná popsat ne jako bohoslužba, ale jako takovou akci. Celý, celý program začal písni od Michaela Jacksona a místo kázání hlavní kazatel použil
3:10komickou scénku ze sekulárního nočního show, který často má takovou tu politickou satirru. A tuhletu scénku uzpůsobil potřebám jakéhosi vyučování s duchovní tématikou na na otázku na otázku rodiny. A samozřejmě mu i pomohlo, že on sám vypadal velice podobně jednomu muži právě z téhleté scénky. A když byste se zeptali mých dětí,
3:41myslím, že jsme měli zhruba tři nebo čtyři tom v té době, všechny pod věkem 10 let, eh ty byly naprosto vyděšené z celého toho představení. Eh nikdy nečekali to, co to, co se tam stalo. A pochopitelně, my už jsme se do toho sboru nikdy nikdy nevrátili. Koukeme, že už se to zlepšilo, ale už jsme tam nikdy nešli. Byl to velice bizarní přístup k
4:12bohoslužbě. Není to však ojediný případ. Když byste se podívali na internet, našli byste pastory, kteří jsou převlečeni za Iron Mmy, za za holky a za Tóry. Eh, a celá celá ta bohoslužba je stylizovaná takovým tím Marvelovským příběhem, kde Ježíš je ten hlavní hrdina. Možná byste taky našli videa a o jednom vím a dokonce vím o konkrétním sboru,
4:37kde kde kazatel přijel na to jeviště, na to pódium na Harley. Jiný kazatel zase přijel ve Ferrari a použili buď tu Harley nebo to Ferrari jako provizorní kazatelnu. A pak jsou tu chváliccí týmy, které předvádí stylizované verze populárních hitů od známých zpěváků a zpěvaček. A mají k tomu i speciální choreografii, která se řídí právě jejimi
5:09videi a k tomu samozřejmě i i nějaké křesťanské texty a předělávky. Někteří kazatelé kážou pomocí různých filmových klipů a tak místo kázání je tu filmový klip, který se snaží ukázat na Boha prostřednictvím nějakého dobrodružného filmu. Co takové církve vede jejich přístupu? Co je vede k takovému postoji a a uspořádání bohoslužby a co naopak nás v
5:41našem společenství odrazuje? způsob, který my se tady, který my tady vlastně vedeme bohoslužbu, co nás odrazuje od to, abychom něco takového udělali. Proč si Radek nepřipraví nějakou choreografii? Proč nepředělá nějaké nějaké písničky ze sekuláru na na křesťanské? Tím tím se ho nesnažím navést. Tím vám říkám, že že Radek v tom má jasno,
6:11proč tady v neděli ráno nemáme kouř a nějaká světla, aby aby se nám lepší uctívalo. Proč proč tady nestojím v nějakém kostýmu a nedělám nějaký dramatizovaný monolog? Tohle vše vychází. To, jaký postoj zaujímáme, to, jak vnímáme a jak se řídíme v naší bohoslužbě, vše vychází z našeho pochopení, co je to evangelium.
6:36Vychází to z pochopení, jak je člověk obrácen. Vychází to z pochopení, jak Bůh ustanovil proces spásy a a co je pro nás a co je naší zodpovědností právě v tomhletom procesu spásy. A možná, že že to na první pohled nevnímáme tímhle způsobem, když si čteme podobenství, ale tahleta různá podobenství, která máme ve čtvrté
6:58kapitole, podobenství o království, která která zde Marek uspořádal a která Ježíš vypráví a pozléze, vysvětluje, aspoň to jedno svým učedníkům, obsahují velice zásadní duchovní principy, nezbytné proto, aby aby učedníci úspěšně naplnili velké to velké povolání, které mi Ježíš na konci své pozemské služby svěří.
7:25Oni se nachází zhruba rok od toho okamžiku, kdy Ježíš s nimi bude už vzkříšený nahoře v Galilei, kde oni uvidí svého vzkříšeného a nejdříve ukřižovaného Pána a on jim svěří to velice známé velké povolání v Matouši 28 až 20. Tam čteme, že Ježíš k nim přistoupil a promluvil k nim a říká jim: "Byla mi dána veškerá
7:50pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku." Amen. Tohleto povolání by mělo charakterisovat celou vykoupenou církev. Je to povolání, jediné povolání, které
8:17můžeme vykonávat zde na této zemi. Je to povolání, které už nebudeme vykonávat v nebi, protože v nebi jsou všichni obráceni. V nebi už jsou všichni učedníci. Tam nečiníte učedníky. Je to povolání, které má mít konkrétní průběh. A jaký průběh to bude mít i v kontextu bohoslužby, i v kontextu našich životů vychází z toho, jak chápeme, jak funguje
8:43Boží království, jak jak funguje proces spásy, jak písmo definuje pro nás, jak to vlastně vypadá, když člověk pozná Krista. A tak i když se to možná nezdá, tak to tahleta podobenství zásadním způsobem promlouvají právě do tohodleto povolání. A tak se nejedná o jenom nějaké zajímavé teologické příběhy s nějakou zápletkou,
9:11která je pro nás důležitá nějakým způsobem v našem duchovním životě. Je to právě prostřednictvím těhletěch podobenství, že Ježíš, Ježíš vysvětluje svým učedníkům, včetně nás jisté kvalitě, jisté charakteristiky a jisté fungování Božího království, které je důležité a které má zásadní vliv na to, jak konáme naši službu, jak konáme
9:35službu evangelia. Ježíš učedníkům vysvětluje detaily o Božím království, aby věděli, jak si ho představovat, aby věděli, jak o něm přemýšlet, aby je to formovalo, aby aby měli ten správný postoj a přístup k tomu, jak naplňovat velké povolání. Není to však, že by Ježíš v každém tom podobenství jim zjevil úplně všechno
10:00nějakým vyčerpávajícím způsobem vše, co lze vědět o Božím království. podobenství fungovala spíš jako taková takový skládačky, skládanky, kde kde máte určité kousky a a dáváte je k sobě a ty kousky potom, když je dáte dohromady, zprostředkovávají celiství velký a v našem případě ohromující celek. podobenství učedníkům postupně
10:27ukazovalo, zjevovalo kousek po kousíčku důležitý důležité informace o o Božím království. A a pro ně to bylo důležité, protože si začali utvářet správný obraz toho, jak vypadá Boží království a jak podle tohoto obrazu, který nám Bůh dal, máme žít. A tak pro nás, když když čteme podobenství, je vždycky nutné se
10:52soustředit právě na tu konkrétní věc, kterou Ježíš v daném podobenství ilustruje. A nesnažit se zde najít všechno, ale soustředit se opravdu na to, co tam Ježíš zamýšlí. A ty pravdy samozřejmě, které Ježíš zamyslel, zamýšlel pro své učedníky, zahrnují i nám, i nás. To pochopení, které, které nám podobenství dává o Božím království,
11:19udává směr naší službě, povzbuzuje nás v naší službě, potom nám pomáhá rozlišovat, abychom abychom správně jednali v naší službě a ukazuje nám zároveň zodpovědnosti, které se, které se té služby týkají. A tak jinými slovy, je to jako kdyby vám Bůh dal nahlédnout za oponu svého svého jednání. a pomáhá nám vidět svět z jeho
11:47perspektivy. A nás by to mělo potom povzbuzovat vytrvalosti víry. Mělo by nás to povzbuzovat poslušnosti. Ukazuje nám to způsob, jak naplňovat Kristovo povolání, které nám dal. A naplňovat ho ne jak si my usmyslíme s kouřem a světly, ale ale podle Boží vůle. A to je něco, co chci, abychom viděli právě v tomto podobenství. Pojďme se podívat na tohle podobenství a
12:15ukážeme si, co nás učí o Božím království a jak by se to mělo promitnout právě do našeho společenství, do našich životů v následování Krista. A tak Marek 26. verš, čtvrtá kapitola. Tam čteme, Ježíš tady promlouvá a říkal, s Božím královstvím je to tak jako když člověk hodí semeno na zem, v noci spí a ve dne vstává a
12:43semeno klíčí a roste a on ani neví, jak země sama od sebe plodí. Nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí klasu v klasu. A když úroda dozreje, člověk hned posílá srb, neboť nastala sklize. Pár předběžných pozorování. V tomhletom podobenství a to si vždycky musíme identifikovat, najdeme tři věci. Najdeme tu semeno, najdeme tu rozsévače a
13:10najdeme tu zem. Tohle podobenství má zároveň tři fáze. Je tu období setí, období růstu a období sklizně. A nepochybně tohleto podobenství v mnohém v mnohém nám připomíná to předchozí podobenství o rozsévači a o a půdách. A určité věci lze přenést z jednoho podobenství na druhé. Máme tu semeno, které zůstává stejné. Jedná se o
13:39evangelium a zde je jednoduše zase to a pak roste. A v určitých případech, jak jsme viděli v podobenství rozsévače a půd, v určitých případech roste až do sklizně. Takže tu máme semeno, máme tu také zem. A v tomhletom podobenství zem je zjevně úrodná půda lidského srdce. ta čtvrtá půda, protože dochází k růstu a následné
14:08sklizně. Jsou to ale zároveň rozdíly, které si musíme uvědomit. Zjevují nám nové nové informace o Božím království. To předešlé podobenství o rozsévači nám vysvětlovalo, co vlastně vězí za různými reakcemi lidských srdcí na zase evangelium. Ten rozdíl, jak jsme si řekli, spočíval v půdě. Kvalita půdy rozhodla vlastně o
14:34osodu semene. Toto podobenství, které je před námi, vysvětluje jak Boží počínání, tak míru zapojení rozsévače do do procesu, který vede k úspěšné sklizni. Tady už bude sklizeň. To je jasné. Ale ale teď nám tento text, tadleta toleto podobenství vysvětluje, jak do toho zapadá Bůh a jak do toho zapadáme my.
15:04A je zajímavé, že právě v osobě rozsévače nacházíme ten největší rozdíl. Zatímco rozsévač v tom prvním podobenství je v první řadě Kristus a a posléze ti, co ho následují a rozsévají zrovna tak jako on. Zde je rozsévačem výhradně ten, kdo následuje Krista a zvěstuje evangelium. A tohle omezení je velice důležité v tom následném
15:29výkladu celého podobenství. Podívejte se zpátky na text. Podívejte se, co by se stalo, kdybychom identitu rozsévače rozšířili z člověka i i na Krista. Protože všimněte si v té v tom posledním 29. verši tohoto podobenství je to člověk, že který nese ten srb. Kdybychom rozšířili tohleto podobenství,
16:00to tu identitu tohoto rozsévače i na Krista, měli bychom problém v druhé fázi tohoto podobenství. Druhá fáze fáze podobenství, kdy kdy máme člověka, který spí. Znamenalo by to, že Kristus jakožto rozsévač, vševědoucí Spasitel a král Božího království by nebyl zapojen a ani by nevěděl, jak vlastně dochází k tomu, že semeno roste.
16:29A to by samozřejmě byl nebiblický nesmysl. Rozsvačem tedy nemůže být v tomto případě Kristus, protože Kristus ví vše a je zapojen do samotného růstu semene. Tím rozsévačem je každý věrný křesťan. Každý věrný křesťan, který seje evangelium. Ten, kdo káže, ten, kdo učí, ten, kdo sdílí, ten, kdo zvěstuje dobrou zprávu o Kristu.
16:59A určitě si také všimnete v tomto podobenství, že ačkoliv ten rozsévač není nějak popsán, nacházíme ho ve všech tří fázích podobenství. Když jsem se nad tím poprvé zamýšlel, tak mi napadl název, který jsem ale pochopitelně hned eh smazal. Ten název byl a určitě to chápete, proč jsem ho smazal. Ten název byl rozsévač
17:25sející, spící a sklízející. Eh, a pokud se vyznáte aspoň trošičku eh Cimrmanovi, tak víte, že tohle opravdu e by bylo zavádějící. A tak jsem se opravdu soustředil jenom na to, co se děje, na to setí, na ten spánek a na na sklizení. Každá tě z těchto fází, těchto třech fází nám ilustruje důležitou povahu Božího království
17:53a jak my jako následovníci Krista zapadáme právě do tohle toho plánu vykoupení. A tak co uděláme? Uděláme to jednoduše. Projdeme si každou z těchto tří fází a pomocí těchto fází si ukážeme právě pravdu o Božím království, kterou pro nás zde Kristus má a jak se to týká našich životů. A taky tady ta první fáze, fáze setí. Vidíme rozsévač seje.
18:19Ježíš říká a říkal s Božím království je to tak jako když člověk hodí semeno na zem. Jako obvykle si už určitě vybavíte celý ten proces. Což jsme si ho několikrát připomínali. Rozsévač, který má jakýsi vak, v kterém, které má zrní a prochází se po poli a rukou sahá do toho vaku a rozhazuje zrní a hází ho na všechny na všechny strany.
18:44Tenhleten v tomhletom případě tohleten toleto rozhazování, kdy člověk jednoduše hodí semeno na zem, je obraz Božího království, které začíná skromně. Málokdo by si představil, že tak ohromné, slavné, výsostné, dokonalé, svrchované kralování Boha by mohlo začít tak prostě, tak tak jednoduše, možná až
19:16až nezajímavě, jako semeno hozeno na zem. Mnohým v době Krista tohle nedávalo smysl. Vemte si takové zeloty, taková militantní skupina Židů, ty měli jasno. Pro ně Boží království přijde prostřednictvím nějakého silného ozbrojeného odboje proti římské nadvládě. Farizejové, znalci, studenti písma, na druhou stranu
19:46byli přesvědčeni, že když věrně budou zachovávat Mojžíšův zákon a a tradice otců, zvláštní tradice, tak tak připraví Izrael na příchod mesiášského zaslíbení zejména osobě krále, který vyjde z rodu Davida. A i samotní učedníci v tom neměli moc jasno. Pro ně byl Ježíš Mesiáš, byl pro ně syn Boží, ale jejich naděje, zdá se, byly
20:16naprosto roztříštěny, když byl jejich pán ukřižován. Ani zpráva o tom, že vstal z mrtvých, to hned tak nezměnila. Možná si vybavujete tu situaci, kdy dva z nich, jeden z nich byl Kleopas a jdou na cestě z Jeruzaléma do Emaus a a Ježíš se k nim přidá. A když když se chová jakoby nevěděl, co se děje, jeden z těch učedníků mu
20:38říká:„My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izraele. Přesto všechno je to už třetí den a od toho od toho, kdy se to stalo, oni oni doufali. Oni doufali, oni pořád nechápali. A později, co je zajímavé, když se Ježíš učedníkům ukázal už zmrtvýchvstálí, už už živý a strávil s nimi 40 dní. A je zajímavé, že když s nimi je 40 dní, tak
21:02k nim promlouvá a učí je o Božím království. To čteme ve skutcích v první kapitole. A přesto přese všechno, že s ním jsou po 40 dní, kde jim říká o Božím království, pořád nemají jasno, protože v šestém verši první kapitoly ve Skutcích se ptají: "Pane, v tomto čase obnovíš království pro Izrael?"
21:35V tomto podobenství, v tomto okamžiku rozsévačem, který hází semeno na zem, Ježíš učí, že Boží království je jako zaseté semeno. Banálnější srovnání si možná ani nedovedeme představit. Boží království, něco tak velkolepého, něco tak ohromného, slavného a nepojímatelného z našeho pohledu zde Ježíš přirovnává k semínku
21:56jako obyčejné, možná až skandální. Jenže to je přesně ten paradox Božího království. Už příchod Krista na zem signalizoval, že příchod tohoto království nebude podle lidských představ. Narození Krista v betlémských jesličkách bylo znamením, že Bůh nepřišel, aby si nás držel od těla, abys nás zahanbil a ponížil svou velkolepou slávou, ale aby
22:24se stal člověkem jako my, aby se pokořil do role otroka. Ponížil se až k smrti na kříži pro, aby nám zajistil odpuštění, aby zajistil odpuštění všem, kdo v něj uvěří. Tohle je, jak začíná Boží království. skromně, pokorně, nevýznamně, jednoduše, obyčejně. A pokud tole slyšíš jako jako nevěřící člověk, přemýšlej o tom.
22:53Bůh se k nám sklonil ne jako nějaký bezcitný despota, nepřišel arogantně a povýšeně, naopak stvořitel všeho se narodil do svého vlastního stvoření. stal se součástí svého vlastního stvoření a to stvoření ho zabilo. Stal se obětí svého vlastního stvoření. Protože člověk, který byl stvořen k Božímu obrazu, místo, aby uznal Boha,
23:18místo, aby činil pokání, místo, aby vyznal Krista, Boha odmítl a jeho syna Ježíše Krista přibyl na kříž. Ale my víme, že tohle bylo vše plánem. To bylo vše v plánu, v Božím plánu vykoupení hříšníků. Ježíš přišel právě proto, aby zemřel za hříšník, jako jsme jako jsme my, jako jsi ty a já. Aby svou smrtí na kříži vykoupil nás, kdo v něj
23:44uvěříme z otroctví hříchů, aby nás vykoupil z věčného odsouzení. A ten třetí den, kdy vstal z mrtvých, bylo znamení, že tak učinilo, že to je pravda a že každý, kdo mě uvěří, bude mít život věčný. A tak pokud nejsi v Kristu, tole je to nejdůležitější, cos mohl dnes slyšet. Tohle je evangelium, které tě vyzývá, aby ses
24:11smířil s Bohem, dokud je čas. Tohle je to semeno, které rozsévač v tomto podobenství seje. Je ohromné. Na druhou stranu není populárně. není komplikované. Nejsou tu žádné fanfáry, není tu žádný kous, žádné triky, žádné kostýmy, žádné speciální efekty, jen prosté slovo evangelia, jen semeno.
24:41A bratři a sestry, to je to je naše zodpovědnost rozsévačů jednoduše, nekomplikovaně, věrně zasévat Boží semeno, evangelia takové, jaké je. nepřidávat k němu, nepřikrášlovat ho, nesnažit se ho zabalit do něčeho jako nějakou hořkou pilulku, kterou musíte schovat do pamlku, aby to aby to ostatní chutnalo. Tohle je, jak Bůh ustanovuje své
25:10království v prostřednictví věřících, jako jsme my, kteří jednoduše rozsévají Boží slovo, jednoduché semeno doma. v práci, v obchodě, kdekoliv a jakkoliv Bůh dá příležitost. To je ta zodpovědnost rozsévače. Zasévat. To je ta zodpovědnost, kterou vidíme v první fázi. Ale
25:40pak přichází druhá fáze, verše 27 a 28. Podívejte se zpátky do textu. V noci tenhleten rozsévač spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste. On ani neví, jak země sama od sebe plodí. Nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. Tohle je ta nejpodrobnější část celého podobenství. A a co nám popisuje? popisuje nám hranici rozsévačovy
26:11zodpovědnosti ve vztahu k semenu. Ta ta zodpovědnost rozsévače v podobenství končí v okamžiku, kdy zaseje semeno a jak vidíme, to trvá vlastně ta jeho ta jeho neaktivita trvá až do sklizně. Všimněte si, jak si Ježíš dává záležet, aby nám ukázal v podstatě neexistující vliv rozsévače na zaseté semeno. Čteme, že v noci spí a ve dne vstává. Jinými
26:42slovy, věnuje se svým ostatním zodpovědnostem a a cyklům svého života. jde spát a pak vstane. Zřejmě jako každý zemědělec má ostatní věci, které o které se musí postarat, které jsou součástí jeho živnosti. Nevidíme ho, že by uprost zasel semeno a uprostřed noci vstal, vzal si světlo a lopatku a a šel se podívat na pole a
27:03začal se tam vrtat v hlíně a snažil se svým úsilím zapříčinit, aby to semeno povyrostlo. Ne, on zase a jde spát a svěřuje osud se jmenůdě. Nejen to, ač expert v zemědělství, vidíme, že vlastně ani neví, jak celý proces růstu funguje. Semeno klíčí, čteme a roste a on ani neví, jak.
27:39A tak v porování s těmi okolními verši nám nemůže uniknout způsob, jakým zde Ježíš zdlouhavě popisuje tu pasivitu, tu neaktivitu, to nezapojení se toho rozsévače do do té střední fáze celého procesu růstu. A je tady i dokonce neznalost, jak celý ten proces funguje. Jak to vysvětlil jeden kazatel, rozsévač zasel semeno do země. A pokud má trochu rozumu, tak
28:06potom, co zasel a stojí nad osetým polem, tak by měl pronést tři jednoduché věci. První, jsem bezmocný, abych zapříčinil růst tohoto semene. Co mohu udělat, aby vyrostlo? Je nějaká šance, že to dokážu? Můžu kolem něj tančit? Můžu mu Můžu mu zazpívat nějakou písničku? Ne, on musí uznat, jsem bezmocný, abych zapříčinil růst tohodle toho semene.
28:31Druhou věc, kterou by měl říct, nevím vůbec, jak roste. Nechápu to. To se vymyká mému pochopení, poznání. A třetí věc, kterou by měl říct, když stojí nad tím semenem, které hodil na zem, očekávám však, že vyroste. V té druhé fázi toho podobenství vše závisí na půdě, do které semo padlo. A Ježíš nám popisuje, co se následně děje.
28:58Píše se, země sama od sebe plodí. Nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí klasu. Docház dochází k růstu a jistě jste to, hádám všichni mnohokrát viděli. Jedete kolem nějakého zoraného pole, je nádherně černé a vidíte, jak zemědělci se svým traktorem táhnou za sebou takový ten secí stroj na obilí. A pak kolem toho samého pole jedete možná
29:26o týden, o dva později a a vidíte, že už není tmavé, ale už se začíná trošku trošku zelenat. A za nějaký čas to už není jenom taková zelená barva, ale už vidíte, jak rostou rostou klasy, jak se derou z půdy. A pak už začínáte vidět stonky a celé pole zaroste. A když když potom jedete kolem a vidíte, jak jak fouká vítr, jak
29:50jak to vypadá jako vlny na moři, protože ty klasy už vyrostly a už už jsou na nich nebo ty stébla vyrostly, už jsou na nich i klasy, kde dozrává obilí a pak po několika měsících celé pole dospěje do fáze plného klasu obilí, který zároveň dozrává a vybarví se do zlatova.
30:22Rozsévač však nic z toho nezapříčinil. Děje se to samo. Jak to vidíme v textu, země plodí sama od sebe. To slovo se z řeckého originálu dostalo až do našeho českého jazyka. To je odkud máme to slovo automat, které často vyjadřuje nějaký proces, který je nezávislý na tom, jak do něj člověk zasahuje. Je to nezávislý chod, chod
30:45věcí. Děje se to jakoby samo bez našeho přičinění. Automatická pračka za vás vypere prádlo. Už už nepotřebujete necky a Valchu. Snad víte, co Necky a Valcha je. Někteří z vás možná jsou moc mladý, abyste věděli. Automatická pračka, automatická převodovka v autě. Ta za vás řadí, že už nemusíte šlapat na spojku, nemusíte manévrovat řadicí
31:14pákou. Automatické platby se vám sami odečtou z účtu potom, co jste je nastavili a tak je nemusíte provádět zasa znovu. Tohleto slovo, které tady nacházíme, které popisuje tuhletu půdu, se se nachází pouze dvakrát v novém zákoně. zde a potom ve skutcích 12. kapitole, kde nacházíme Petra, který je uvězněn pro pro kázání evangelia a spí spoután
31:42uprostřed stráží a přichází Pánův anděl, probouzí ho a vyvádí ho z vězení. A Petr si nejdřív myslí, že že má vidění, ale pak čteme, že prošli přes první i druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města. Ta se jim sama od sebe, to je naše slovo, to automaticky se otevřela jako dveře do obchoďáků. Brána
32:08se otevřela i vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho anděl odstoupil. Kdo otevřel bránu? Nebyl to Petr, byl to Bůh. Kdo dává růst semenu, které rozsévač zasel? Není to rozsévač, je to Bůh. Ta pasivita a ta neznalost rozsévače nám krásně ilustruje tajemství působení Boží milosti v budování
32:40Božího království. Bůh se ujímá zaseého semene a a udává jeho růst. Co se stane se zase tým semenem, je v naprosté réži Boží svrchované moci. Bůh suveréně způsobuje, že zaseté evangelium doroste do sklizně bez lidského přičinění. Co tohle znamená? Mnozí komentátoři, když přijdou do téhleté fázy podobenství,
33:10tuto fázi růstu seene od stébla až poklast s obilím, vnímají jako proces duchovního růstu věřících, neboli, jak jak tomu říkáme, posvěcování. Jenže ve světle písma, ve světle i samotného podobenství tohle nedává smysl. Ježíš v téhle fázi vývoje semene zdůrazňuje naprostou pasivitu rozsévače.
33:40Ten věřící, ten rozsévač, které v první fázi, který v první fázi rozhazuje semeno, není v této fázi zapojen do procesu růstu. Nemůže se tedy jednat o posvěcování, protože posvěcování se neděje bez zapojení věřících. Naopak, posvěcování je součinnost Boha. s věřícími. A to je to je klíčový aspekt posvěcování. Věřící
34:02mají zodpovědnost podřídit se vedení Ducha svatého a bojovat s hříchem a být posvěcováni a být aktivní součástí posvěcování svých životů. Nejen to věřící hrajou důležitou roli v posvěcování jeden druhého. Kazatel tím, že káže, tím, že vyučuje, tím, že dělá poradenství, posvěcuje věřící prostřednictvím své služby. Manžel, jak
34:32víte, Efezkým pát kapitola, má zodpovědnost posvěcovat svojí manželku. A tak se nemůže jednat o posvěcování, protože do toho je věřící zapojen. Ale je tu jedna věc, do které věřící zapojen není, která je čistě v Božích rukách. A to je co? Obrácení. Řeč je o obrácení. Tohle tohle je tohle
35:03vychází i z učení písma. Minulý týden jsme měli příležitost slyšet během konference právě tuhletu myšlenku, tuhle pravdu, kterou ilustruje pro nás Jan v první kapitole 12. verši, kde říká: "Těm však, kteří ho přijali," to znamená těm, kteří přijali Krista jako svého zachránce, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří uvěřili v
35:27jeho jméno. A kdybyste se tam podívali potom ještě zpátky, tohleto se nestalo z vůle člověka. Podívejte se Jan 1:12. Ti se nenarodili ve 13. verši z krve ani z vůle těla, ani z vůle muže, nýbrž z Boha. Ta pasivita, kterou vidíme v případě rozsévače, poukazuje na to, že to, k
35:57čemu dochází zde v té druhé fázi toho růstu, je je obrácení. obrácení, do kterého člověk nezasahuje, které je čistě v rukou svrchovaného Boha. Něco podobného nám připomíná i ve třetí kapitole Jan, když tam cituje Ježíše, který mluví o Duchu svatém a jeho svrchovanosti a svrchované moci ve znovuzrození člověka
36:27a popisuje Ducha svatého jako vítr, který vane kam chce a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z ducha. Znovu ta myšlenka toho, že nevíš, jak to vlastně probíhá, protože tohle je zcela v režii samotného Boha. Tohle je realita obrácení. Bůh dělá vše. My spíme. Jako když Bůh ustanovil smlouvu s
36:56Abrahámem. Abrahám spal. Rozsévač jen seje a spí. Bůh znovu zrozuje. A my bychom tohle měli jednoduše přijmout a žasnout nad Boží mocí a milostí v proměně nevěřících, protože to, že se to stalo, jde naprosto mimo nás. Vezměte si příklad zločince na kříži.
37:31Spolu s Ježíšem, jak víte, byli ukřižováni dva zločinci. Jeden po Ježíšovo pravici, jeden po jeho levici. A v Matouši 27 čteme: "Kolem jdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali:„Ty, který boříš svatiny, svatyni a ve třech dnech ji stavíš zachraň se. sily syn boží a sestup z kříže. Podobně se posmívali i velekněží s učiteli zákona a
37:54staršími. Říkali jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je králem Izraele. Ať nyní sestoupí z kříže a my v něho uvěříme. Složil naději v Bohu, ať ho nyní vysvobodí stolí stojíli o něho. Vždyť řekl:„Jsem Boží syn." A pak poslouchejte. Stejně ho tupili i lupiči, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Z tohle toho popisu je zřejmé, že oba tito
38:21lupiči, co viseli vedle Krista, si byli vědomi toho, co Ježíš o sobě prohlásil. Co co z čeho byl obviněn, že byl syn Boží, že je Mesiáš. Oba si toho byli vědomi a oba, oba zdůrazňuji ho tupili. Jenže pak se něco stalo. V Lukášovi 23 od 39. verše čteme: Jeden z pověšených
38:54zločinců ho urážel slovy: "Což ty nejsi Kristus, zachraň sám sebe i nás." Ale druhý ho napomínal: "To se ani Boha nebojíš? vždyci stejně odsouzený a my spravedlivě neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal a říkal:„Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království." Ježíš mu řekl: „Ámen, pravím ti, dnes
39:20budeš se mnou v ráji. Ten, který ho jen před chvílí tupil, najednou jakoby z ničeho nic naprosto změnil svůj postoj vůči Kristu. Najednou vidí, že ten zmrzačený a a zkrvácený a ukřižovaný muž na prostředním kříži je opravdu Mesiáš. Najednou vidí, že Kristus je spravedlivý a bezhříšný. Nic zlého neudělal, zatímco on je právem
39:46potrestán za svůj hřích. Najednou vidí, že Kristus je mocný král, který má moc zachránit hříšníky jako je ona a přivést je do svého království. Najednou vidí, že jeho jediná naděje je důvěřovat Kristu a odevzdat mu svůj život. A tak ho prosí, Ježíši, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království. A Ježíš ho
40:07ujišťuje. Amen. Pravím ti, dnes budeš se mnou v ráhy. Může mi tohle někdo vysvětlit? Může mi tohle někdo vysvětlit a někdo, kdo před chvilkou ještě nadává na Krista za několik malých okamžiků, možná minut, padá ve svém srdci na kolena před ním jako před zachráncem. vyznává svůj hřích, uznává svoji hříšnost a a
40:34zasloužený trest a prosí o milost. Jak to, že ten, který Krista jen před malou chvíli urážel, ho najednou v řádu několika minut vyznává jako svého Pána a Spasitele? To je realita Božího království. To je realita obrácení v Božím království. Boží svrchovaná moc, která proměňuje
41:06jako rozsévači. V noci spíme a ve dne vstáváme a semeno evangelia klíčí, roste a my ani nevíme, jak. A to, co jsme zasili, Bůh ve své milosti a svrchované moci, dává růst. dává růst do plnosti klasu. A znovu to je pro nás naděje. Naše záchrana není z nás, nezávisí na naší snaze, ale leží pevně v rukou svrchovaného a milosrdného Boha. My jen
41:35zasejeme a jdeme spát. Ale pak přichází třetí fáze. Tam čteme 29. verš. A když úroda dozraje člověk, hned posílá srb, neboť nastala sklizení. Rozsévač se vrací znovu do akce. Potom co semeno vyrostlo, dozrálo, je znovu povolán do sklizně. Bere srb a začíná žnout. A komentátoři mají různá vysvětlení
42:06znovu na význam této části podobenství. Někteří zde vidí takový ten finální příchod Božího soudu a a to do určité míry dává smysl, protože srb a sklizeň se často pojí právě s Božím soudem. Můžeme to vidět například v Jovi ve čtvrté kapitole 13. verš. Tam je napsáno:„Pošlete srb, protože žeň dozrála. Pojďte a šlapejte, neboť l se
42:28naplnil, sudy oplývají, protože jejich zla je mnoho. Jiní komentátoři ve sklizni vidí smrt věřících, kteří byli prostřednictvím Boží milosti, té druhé fáze růstu přivedeni do takové zralosti, posvěcování, že Bůh se rozhodl je konečně povolat k sobě. Jak to Pavel popisuje v Filipským v první kapitole v šestém verši. Jsem si
42:58jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše. Ale je tu několik faktorů, které mě vedou odmítnutí obou těchto interpretací. A zde máte příležitost opravdu aplikovat to, co jsme si řekli minulý týden. Zkoumat písmo, rozlišovat, hledat. jestli to opravdu je tak. Já věřím, že
43:26se tady nemůže jednat o Boží soud, protože už z kraje jsme ustanovili, že rozsévačem není Kristus, ale věřící člověk, který seje a pak spí. I v verši je napsáno: "Člověk bere srb." Řekli jsme si, že říct, že Kristus zase je evangelium a pak spí, by protiřečilo jeho božství.
44:00Navrch v textu není žádný náznak toho, že že ta identita rozsévače se najednou změnila. Ba naopak. To znamená, že pokud by se jednalo o Boží soud, muselo by to být tak, že věřícím byl vložen tento soud do jejich rukou. A to není, co vidíme v písmu. Skutky 10:42. Kristus je ten Bohem ustanovený soudce živých a mrtvých.
44:31Nemůže se tedy jednat o soud. Dalším indikátorem, že se nejedná o soud, je bezprostřední kontext téhleté kapitoly. Celkové těžiště téhleté kapitoly není eskatologické. To znamená, že se nezaměřuje na poslední věci na soud a a na to, co se bude dít v budoucnu. Ten směr a účel téhleté kapitoly, každého podobenství, každé výzvy, kterou v
44:52tomhletom textu vidíme, má misijní a evangelizační význam. Podobenství o rozsévači, které jsme studovali na začátku o půdách, ilustruje různé duchovní reakce na evangelium. Podobenství o lampě, které kázal Filip, ilustruje, že duchovní zaralost se projevuje v čem? V kázání evangelia. Naše současné podobenství o rozsévači a
45:16semeni ilustruje Boží moc a lidskou nečinnost v obrácení po tom, co bylo kázáno evangelium. Ty jednoduché a pravidelné výzvy, které prokládají celou tuhletu kapitolu, jsou výzvy, abychom slyšeli. Slyšeli co? Slyšeli jasné učení a kázání evangelia. A i to podobenství ozdrníčku hořčice, které budeme studovat příště. Dáli pán
45:39ukazuje ohromující růst Božího království. právě skrze evangelium. Každý úsek čtvrté kapitoly je o projevu Božího království v šíření evangelia. A Boží soud do toho moc dobře nezapadá v tomto okamžiku. A ani ta interpretace, že se jedná o smrt věřících, sem nezapadá, protože taková interpretace předpokládá, že ta druhá fáze, kdy my spíme jako
46:07storévači, popisuje posvěcování věřících. Ale tuhle možnost jsme vyloučili, protože rozsévač je v téhleté fázi pasivní. Je zcela závislý na to, co udělá Bůh, což nepopisuje posvěcování, ale ale obrácení. A tak ve světle těhletěch pozorování se kloním v závěru, že že v této třetí fázi se se jedná o shromáždění
46:33obrácených do společenství církve. A tento výklad zapadá velice dobře do do celého kontextu celé pasáže a zapadá to zároveň velmi dobře do kontextu celého písma, kdy role věřících je přivádět obrácené do církve. Jinými slovy, ten srb a ta žeň zdeáží slova proroka Joele ze čtvrté kapitoly, ale slova Krista ze čtvrté kapitoly Jana.
47:04Možná si to vybavujete ten kontext, kdy Ježíš se baví saritanskou ženou, která mu dá e prosí o vodu. Později, později ona poznává, že Ježíš je Mesiáš a odchází zpět do svého města a a řekne ostatním lidem ve svém ve svém městě, že že potkala Mesiáše a oni se scházejí z celého sbíhají se z celého toho okolí na
47:29základě svědectví této ženy. A ve světle této situace vidíme Ježíše, za kterým se mezitím vrátili jeho učedníci a a jak tam s nimi sedí, zbíhají si lidé. A Ježíš ve světle toho, co se děje, říká: „Což neříkáte ještě čtyři měsíce a přijde žeň? Hle, pravím vám, pozvedněte své oči a pohleďte na pole, že se bělají
47:56kežni. Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali kdo? Rozsévač a žnec. Ty dvě zodpovědnosti, které máme jakožto jakožto věřící ty, co rozsévají a ty, co sklízejí. Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá, jiný žne. Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste
48:21nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce. Všimněte si těch dvou skupin zemědělců tady, které zde Ježíš v kontextu pásy spásy zmiňuje. Zrovna tak jako v našem podobenství. Je tu ten rozsévač, který rozsévá a jsou je tu člověk, který žne. A z Ježíšových slov je patrné, kdo jsou tito ženci, kdo jsou tito rozsévači.
48:47Jsou to učedníci. A tak poté, co Bůh dal vzrůst a ve své milosti obrátil nevěřící, svěřuje svým učedníkům péči, svěřuje jim tu výsadu shromáždit znovuzrozené do společenství círke církve. A co je povzbudivé i v tomto podobenství, že ta úroda je více než jistá. My se nemusíme obávat, zda k nějaké úrodě vůbec dojde. Ta úroda je
49:14víc než jistá. A a to je to to je, co je pro nás zásadní, co z toho pro nás vyplývá. Tady je pár doplňujících aplikací, které pro nás jako pro místní církev církev plynou právě z tohodle toho podobenství. Zaprvé, jako církev můžeme věrně zasévat jednoduché semeno evangelia s důvěrou, že se Bůh postará o růst. Bůh je
49:44svrchovaný v záchraně nevěřících. Nemusíme vymýšlet nic nového. Nemusíme manipulovat ty, co slyší. Nemusíme dělat evangelium relevantnějším nebo zajímavějším nebo stravitelnějším. Nemusíme proměnit naše bohoslužby v divadelní představení nebo rokový koncert. Tohle nepřinese větší úrodu ba naopak. Naší zodpovědností je zasít a jít spát.
50:10hlásat evangelium jednoduše, věrně, srozumitelně, neomezeně, trpělivě, láskyplně a poté spoléhat na Boha, který dle své vůle bude konat v životech těch, kdo slyšeli zvěst evangelia. Je to jednoduché, je to osvobozující a je to vůle Boží. A za druhé jako církev, která byla pověřena tím, aby shromažďovala tu že, kterou Bůh, které
50:41Bůh dává vzrůst. Jako církev bychom měli být připraveni na úrodu, kterou Bůh slibuje. To znamená, že naše společenství by mělo být místo, kde nově obrácení věřící mohou růst v poznání Krista. Mělo by to být místo, kde mohou zakusit Boží přítomnost prostřednictvím ducha, který v nás přebývá. Církev by měla být místo, kde jako nová
51:07stvoření v Kristu oni mohou okoušet společenství věřících a být povzbuzeni ke zbožnosti. Mělo by to být místo, kde Boží slovo je tou hlavní autoritou pro život a a výklad písma je hlavní náplní našich setkání, našich s bohoslužeb. Bylo by to, mělo by to být místo, kde církevní kázeň je přirozenou součástí zborového života a chrání zdraví a
51:33bezúhonnost našeho společenství. Místo, kde naše jednota spočívá na ukřižovaném Kristu, jak si ho připomínáme ve večeři Páně. De poutem společenství je láska, jakou nám v první řadě projevil Kristus na kříži,
52:04vládne, protože na ní spočívá. veškerá naše existence, protože je to milostí, kterou jsme byli spaseni. Společenství, kde žijeme vírou a ne tím, co vidíme. společenství, ve kterém se nesmíme a nemůžeme bát vyznávat svůj hřích, protože právě ve vyznání hříchu je okamžik a a vede to k tomu momentu, kdy jsme očišťováni od
52:35veškeré nepravosti. Místo, kde se nikdo nediví, když mezi nás přijde někdo hříšný. Když se nechováme, jako bysme se o štítili, kdyby mezi nás přišel někdo málomocný, místo, které vítá hříšník. Místo, ve kterém pokládáme jeden druhého za přednějšího než sami sebe. Protože to je, co udělal Kristus.
53:10Místo, kde milujeme Krista nadeevše a když se snažíme zbavit čehokoliv, co nám v té lásce překáží. Místo, kde děláme vše pro slávu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. To je to je církev. To je jak bychom měli vypadat, abychom byli připraveni adekvátně přijmout obrácené, adekvátně přijmout to semeno, které vyrostlo
53:39až do úrody. Drahý Pane, my ti děkujeme za tvé slovo. potřebujeme tvoji přítomnost. Potřebujeme tvoji moc v našich životech, Pane. Pokud se budeme snažit toleto všechno dělat a být církví svojí vlastní silou, svým vlastním úsilím,
54:17a nebudeme tím, co čemu nás povolal. Nebudeme tím tím článkem, tou součástí tvého velklepého plánu vykoupení. Kdy jako církev shromažďujeme ty, které jsi obrátil ke své slávě. A tak, Pane, nám pomo. Pomoz nám, abychom si uvědomili naší vlastní roli v záchraně tohoto světa. Jednoduše sázet semeno evangelia
54:49a pak sklízet úrodu, kterou ty jsi zapříčinil. Pane, dej, abychom jako církev byli tomuto věrní a neuhnuli nalevo ani napravo ke tvé slávě, k naší radosti. Amen.