Sborový pobyt 2023 ÚTERÝ - večerní bohoslužba
Výraz chvály je v přepisu na 10 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Žalm 133Exodus 29Žalm 132Žalm 1352. Samuelova 7Žalm 120Žalm 134Žalm 147Lukáš 1Efezským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (11)
- 1:38 Žalm 133
- 5:42 Žalm 120
- 8:07 Žalm 132
- 11:24 Žalm 135
- 21:41 Exodus 29
- 28:14 Žalm 133
- 31:09 Žalm 132
- 36:09 Žalm 132,13
- 38:09 2. Samuelova 7
- 42:17 Efezským 2,13
- 44:09 Žalm 133
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:07Dobrý večer, hezký večer, bratři a sestry, holky, kluci, mánežnici. Tak jak včera říkal Markus, je to velká výsada, velká podsta, privilegium kázat, takže já jsem moc vděčný za svěřenou důvěru. Na druhou stranu je mě líto vás, že tady teď budete muset sedět a poslouchat takového zelenáče,
0:37jako jsem já, když by tady mohli stát bratři, který jsou oproti mně jako duchovní buldozeři v kázání. Každopádně je moc super být tady s váma na tomhle pobytu. Přijde mi super a skvělé, že můžeme budovat vztahy i mimo hranice našich zborů a je úžasný vidět boží práci napříč celou Českou a Slovenskou republikou, tak já vždycky na tady těch našich akcích, jako jsou různé konference a pobyty,
1:12tak si vždycky říkám, že je to neuvěřitelné, že my můžeme být z jednoho nebo z druhého koutu Česká nebo Slovenská a pak se svědeme na jednom místě a máme úplně skvělé společenství. Máme jako naprosto ničím nerušené společenství. A je vlastně jedno v tu chvíli, jestli je mezi náma nějaký velký věkový rozdíl, nebo nějaký velký sociální rozdíl, nebo jakýkoliv další velký rozdíl,
1:38protože jsme sjednoceni v Kristu, díky kterému můžeme mít takovéhle společenství. A tak já bych se s váma dneska večer chtěl zaměřit na Žalm 133. Žalm 133 A to je Žalm, který právě mluví o společenství božího lidu Je nás tady opravdu hodně, tak jsem si říkal, že by to bylo příhodné že se to vlastně tak nabízí
2:09Tak otevřete si tenhle ten Žalm 133 Já ho přečtu a potom se ještě v krátkosti stiším Píseň stupňů Davidova Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři přebývají pospolu. Jako voný olej na hlavě, stekající na vouz, na vouz áronův,
2:40stekající na otvor jeho roucha. Jako chermonská rosa, jež padá na Sionské vrchy, na Sionské hory. Tam totiž hospodin přikázal své požehnání život až na věky. Pojďme se ještě stišit, prosím. Pane Žiží, opravdu tě chceme dnešního dne chválit a uctívat. Děkujeme ti i za tenhle večer.
3:10Děkujeme, že i teď můžeme přistupovat k tvému slovu. A tak se na tebe chceme plně spolehnout, že ty vezmeš svoje slovo a svým svatým duchem ho rozneseš a vložíš do našich srdcí, do našich životů. Prosím, dej nám všem pokorné srdce, účenlivé, prosíme, ať jsme všichni rychlí k naslouchání tvého slova a rychlí k činění tvého slova.
3:38Teď tě za všechno chválíme, děkujeme ti, náš otče a modlíme se k tobě v synu a v duchu svatému. Amen. Tak možná pro ty z vás, kteří nevíte, já jsem vyrostl v Praze a potom, asi to je možná slyšet na mým hlase, já nevím. Potom, když mě bylo 18 let, tak jsem se přestěval do Kromě Říže. A tak už je to pár let a já vlastně s odstupem času, tak jak člověk se pořád nějak vyvíjí, roste, mění nějak, roste a buduje se ta osobnost a takové věci, člověk se prostě trošku mění, tak na sobě pozoruju řadu různých změn.
4:28A jedna z věcí, které si na sobě všímám, je, že od té doby, co jsem v Kroměří žijí, tak daleko víc miluji církev. A mám hrozně rád lidi od nás ze sboru. Rád s nimi sloužím, rád jim sloužím, jak můžu, jak dokážu. Často, pokud to jde, tak rád zůstávám v neděli do takových těch bohoslužebných zavíraček, když v tom sále není moc lidí, možná dvě, tři rodiny.
5:01Mám prostě opravdu moc rád společenství církve. A asi proto mám taky rád žalm 133, který je předmětem tohodle kázání. Je to hodně krátký žalm, který nese úplně jednoduchou, ale nádhernou myšlenku. A to je, že společenství božího lidu je občerstvující, je jedinečné, je úžasné. A tak v tom dnešním kázání uvidíte a uslyšíte, jaký vztah ke společenství božího lidu, ke společenství církve byste měli mít.
5:42Možná, když se podíváte do toho textu, tak jste si všimli, že ten žálm je nadepsán slovy píseň stupňů. Ve skutečnosti nejde jenom o tenhle žálm, ale když se podíváte do všech předchozích a do toho jednoho následujícího, tak jsou taky takhle nadepsány. Žálmy 120 až 134 mají tenhle ten nadpis písně stupňů nebo některé překlady mají jako písně stoupání nebo poutní písně.
6:09A tyhle žalmy se totiž prospěvovaly, když ti židovští poutnici, když ti židovští věřící pudovali cestou nahoru do Jeruzaléma na ty tři hlavní každoroční židovské svátky. Svátek Pesach, který známe jako Velikonoce, potom svátek Stánku a taky svátek Prvotin, který známe jako Letnice. A tak tíhleti poutnici museli vystoupat do Jeruzaléma,
6:38který byl vlastně na kopci s převýšením asi přes 800 metrů. A tak proto se jim říká písně stupňu. Písně jakoby stoupání nahoru. Já když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem si říkal, že my jsme tady možná v takové podobné situaci, že mnozí z nás, možná jsme nikam nestoupali sice, ale mnozí z nás jsme podnikli velmi doprotružnou poutě,
7:00když jsme se tady dostali. Tak stejně tyhleti židovští poutníci se postupně přibližovali k Jeruzalému, až nakonec vešli do těch chrámových prostor, kde měli společenství, kde společně chválili, slavili a uctívali svého Boha. Na žálm 133 napsal král David. My si jistotou nevíme, z jakých okolností, proč nebo kdy ho napsal, ale z pravděpodobností můžeme vědět, z jakých okolností se tenhle žálm používal, kdy se zpíval.
7:38Tenhle žálm se totiž dost možná zpíval jako jeden z těch prvních chvalospěvů Už v těch chrámových prostorách Protože mluví v tom prvním verši o tom společenství božího lidu Společenství bratří Je to jako by se všichni ti poutníci už zhromážili v tom chrámu A společně zaspívali tenhle ten chvalospěv A podle mě tomu by i nasvědčovali ty okolní žálmy
8:07Žalm 132, tak on zmiňuje touhu krále postavit Bohu chrám. A taky to, že Bůh vyvolil Horusion, což je Jeruzalém, jako místo svého přebývání. A ty dva následující žalmy, 134 a 135, zase vyzývají Izraelity, kteří stojí v hospodině do vědomě, aby Boha uctívali. Když se podíváte, 134, verš první. Hle, dobročečte hospodinu všichniho otroci, kteří co?
8:39Stojíte za noci v hospodinově domě. Nebo v 130. pátý. Haleluja, chvalte hospodinovou jméno. Chvalte je hospodinově otroci, kteří stojíte v hospodinově domě. V nádvořích domů našeho Boha. Jo, trošku si to představuji, jako by se ti všichni poutníci ze všech těch koutů Palestiny zhromáždili v tom chrámu. Přišel by ten zbor kněží.
9:04A vedl by tenhle ten boží lid v uctívání právě tímhle tím žalmem 133. To je trošku moje představa. My nemůžeme úplně s jistotou říct, že takhle to doopravdy bylo. Ale s jistotou můžeme vidět Davidovou velkou radost a jeho potěšení ze společenství božího lidu. Davidovo srdce, můžeme říct, bylo občerstveno. bylo občerstveno tímhletím společenstvím,
9:35když říká, hle, jak je to dobré, jak je to dobré, jak je to příjemné, když bratři přebývají pospolu. A tak moji touhou pro vás, bratři, sestry, mládežníci, možná děti, jestli tady ještě jsou nějaké. Moji touhou je, abyste díky Žalmu 133 mohli růst o další krůček ve vaší lásce v církvi. k vašemu místnímu zboru.
10:05Možná jste jako já, možná máte rádi církev, možná rádi chodíte na setkání a na skupinky a zborové akce, ale možná třeba ne. Možná se vám tolik nechce. Možná vám to tolik nedává. Možná, že když přijde na takovéto nedělní vstávání, tak často spíš zůstanete doma. Nebo možná přijdete o 15 minut pozděž do zboru.
10:28Ale ať je to tak, anebo tak, tak poslouchejte slova tohohle žalmu, ve kterém nás David vede k ještě většímu a hlubšímu potěšení ze zhromáždění božího lidu. Ze zhromáždění církve, můžeme říct. A David na dvou přirovnáních ukazuje, jaký vztah ke společenství církve byste měli mít i vy dneska. A tak poslouchejte.
10:58Pojďme se podívat do toho prvního verše, kde vidíme popis toho společenství božího lidu. Hle, jak je dobré, jak je příjemné, když bratři přebývají pospolu. Produ myslím, že v tomhletom verši my můžeme trošku nahlédnout do srdce krále Davida, kterému dělalo upřímnou radost, když mohl být s ostatními věřícími spolu
11:24a uctívat s nimi svýho Boha. Společenství pro něj bylo něco občerstvujícím, něco jedinečného. A tady ta slova, která používá k tomu popisu toho společenství, to dobré a příjemné, tahle ta dvě slova máme ve starém zákoně dohromady, takhle vedle sebe, už jenom dvakrát. A je to taky v žalmech, je to v žalmu 135 a v žalmu 147.
11:54Žalm 135, tam jsme četli už dva první verše. A podívejte se do toho třetího verše. Chvalte hospodina, neboť hospodin je dobrý. Opěvujte jeho jméno, neboť je líbezné. Tak tady to slovo líbezné, to je úplně totožné slovo, které se v našem žalmu překládá jako příjemné. Nebo otočte si ještě do toho 147.
12:25147, verž 1. Haleluja, jak dobré je opivovat našeho doba Boha, jak líbezná, krásná je chvála, jak dobré a jak líbezné. Tak ke komu se tady ty dvě slova vztahují, co myslíte? Pokaždý ukazují na Boha, že? Tyhle ty žalmy říkají, že Bůh je dobrý, že uctívat Boha je něco příjemného, něco líbezného, něco úžasného. John Piper proto vlastně ten náš první verš toho Žalmu 133 komentuje a říká, že tohleto společenství mezi bratry a mezi sestrami, které má být dobré, které má být příjemné, tak je zakotveno, je založeno v dobrém bohu a v ucívání dobrého a nádherného boha.
13:20A tomu by vlastně i odpovídal ten kontext toho používání tohohle žalmu o těch velkých svátcích. By se všichni sjeli a společně uctívali svého Boha pro jeho dobrotu. Protože když se nad tím zamyslíte, to je hodně důležitá otázka. Co ze společenství, z nějakého společenství dělá dobré a příjemné společenství? Co je potřeba k tomu, abychom mohli spolu s Davidem říct,
13:52jak je to dobré, jak je to příjemné, když bratři přebývají pospolu. Co je ta tajná přísada? O co jde? Víte, ve škole můžete mít superpartu spolužáků. V práci můžete mít perfektní kolektiv kolegu. Možná můžete bydlet na bytě se skvělýma spolubydlícíma. Můžete být součástí nejrůznějších skupin a kroužků a můžete se tam cítit skvěle, ale dobře poslouchejte, nic z toho nemůže nikdy předčít v zdravé společenství církve.
14:31Nic z toho nikdy nemůže předčít zdravé společenství božího lidu. Proč? No protože dobrý, líbezný, nádherný, úžasný Bůh je právě v církvi přítomem způsobem, kde není nikde jinde na světě. protože Bůh pracuje v církvi způsobem jak nikde jinde ve světě protože Bůh je stvořitel, který nás stvořil
15:05k tomu, abychom ho uctívali jako komunita ne jako někde na gauči jednotlivci sami někde u televize ale jako jedno tělo, složené z mnoha různých údů a víte, ta kvalita tohle společenství tak se jako nepochybně týká těch našich vzájemných vztahů. To, že se cítíme dobře, příjemně, je nám spolu jako fajn, když to tak řeknu.
15:34Ale ten důvod, ten důvod, proč se spolu takhle můžeme cítit, je kvůli Bohu, je kvůli Evangeliu, kvůli Kristu, protože jsme sjednoceni v něm. Je to kvůli Kristu, který přebývá mezi námi ve svojí církvi. Je to proto, že on je dobrý a proto naše společenství může být dobré. Ještě bych se chtěl zastavit u té fráze, když bratři přebývají pospolu na konci toho verše jedna.
16:08Přebývají pospolu. Tohleto slovo pospolu tak se ve většině případů překládá tímhletím způsobem, jako spolu, dohromady, ve smyslu být s někým na nějakém určitém místě. Ale tohleto slovo by se taky dalo přeložit jako jednota. V jednotě. Například takhle to překládá Biblia 21. Jak je to vzácné a jak je příjemné, když bratři žijí spolu v jednotě.
16:36Tak nedá se jasně a přesně určit, jaký překlad je lepší, protože vždycky záleží na kontextu. Ale já si myslím, že vlastně na tom zas tolik nezáleží, jestli to má být spíš pospolu nebo spíš v jednotě, Protože když se scházíme jako církev k uctívání Boha, jako to dělali tehdy ti poutníci v chrámě, jako to děláme dneska my tady,
17:00tak je jedno, v čem se lišíme, protože jsme sjednoceni v našem pohledu na Boha, v našem pohledu na Krista, v našem pohledu na Evangelium. V tu chvíli všechny rozdíly jdou stranou, protože Bůh je na to důležitější. Protože on nás zhromáždil k sobě a on nás taky sjednocuje. V tu chvíli nezáleží na tom, jestli někomu 15, 50 nebo 80,
17:31jestli je to milionář nebo bezdomovec, jestli je to mamka samoživitelka nebo rodina o deseti dětech, jestli je někdo Čech, Američan, Ukrajinec, já nevím, Slovák a Rumun. Nezáleží ani na tom, jestli je někdo bílej, černej, žlutej nebo jakýkoliv jiný. Ve zjevení, v sedmé kapitole, vidíme zhromáždění v nebi před Kristem. A jsou tam věřící ze všech národů, ze všech kmenů, ze všech jazyků.
18:04A všichni společně uctívají Krista. A co myslíte? Jako jsou v té jednotě kvůli tomu, že kvůli stylu jejich hudby, kvůli tomu, že fičejí všichni kancionálky, tak se naladíme a jsme v jednotě? Ne. Ne, oni jsou v jednotě kvůli zaměření jejich písně. Oni zpívají Bohu, Kristu, pospolu, v jednotě.
18:35On je tím objektem toho společenství. On je objektem toho uctívání. A tak to má být i v našem společenství. Tak to má být i v našich zborech. Co znamená ten první verš nese tu hlavní myšlenku tohohle žalmu, že společenství božího lidu je něčím jedinečným. Je to něco dobrého, něco příjemného, něco, co přináší občerstvení pro toho, kdo jeho součástí.
19:06Teďka se podíváme na to, jak David tohleto společenství ilustruje nebo přirovnává ve druhém verši k vonému oleji a ve třetím verši k osvěžující raní rose. Tak podívejte se na verš dva. Jak dobré, jak příjemné je, když bratři přebývají pospolu, jako voný olej na hlavě, stékající na vous, na vous áronův, stékající na otvor jeho roucha.
19:39Vidíme, že jako to první slovo ve verši 2 je slovo jako. David používá slovo jako. V tom prvním verši on uvádí hlavní myšlenku o tom, jak je skvělé, jak je úžasné společenství. A teď tohleto společenství pomocí slůvka jako připodobňuje k oleji. A vy možná, když to čtete nebo slyšíte, jak si říkáte, ty brďo, jako o čem je tady řeč?
20:10Jako olej používáme k celém přivaření. A vůbec ta představa oleje, který máte ve vlasech, který vám stéká po tváři a do vousu a potom se vám vsakuje do obličení, to je jako nechutná představa. Zní nám to spíš negativně. Možná znáte takovou tu klasickou táborovou hru, jak vezmete pár dětí,
20:42tady je postavíte, posadíte na židle, všem dáte čepice z papíru a jednomu z nich dáte vajíčko pod tu čepici. A teďka přijde někdo jiný, kdo vůbec neví, kdo má vajíčko a má vytušit, kdo tam má to vajíčko. A potom, když už tak nějak ví, doufá, že ví, tak má to vajíčko rozplásnout po té hlavě, prostě přes tu čepici.
21:06A když se to povede, vajíčka je všude, za tričkem a kdo vyjde, jinde. Ale co teprve olej, že? To je jako nepříjemná představa. Ale asi se zhodneme, že tenhle ten žalm se snaží být pozitivní. Že se snaží něco pozitivně vykreslit. David v nás nechce, jako abychom se odpřepali z té představy nebo si řekli, fuj, tají bl. On chce přesný opak.
21:41David tady nemluví o nějakým fritovacím oleji, mluví o voném oleji. A ve skutečnosti se odkazuje na chrámové prostředí. Tenhle ten olej, o kterém píšem, je speciální. Je to Bohem vyhrazený olej. Otevřete si prosím do exodu, do 29. kapitoli, exodus 29, zatímco si tam listujete. tak my víme, že Bůh vyhradil speciální místo pro uctívání.
22:15To byl ten svatostánek, tento akorát byl daleko lepší. A taky vyhradil speciální lidi. Konkrétně to byla ta Áronová linie, kteří byli kněží. A když se podíváte do exodu 29 a 30, tak se taky dočítáme o tom, že Bůh k tomu všemu si při uctívání vyhradil i speciální vůni. Bůh pověřil Mojžiše, aby namíchal jedinečný voný olej,
22:48určený pouze pro bohoslužebné potřeby. Podívejte se Exodus 29 a verš 7, kde se vlastně píše o tom pomazání Árona a jeho synů. Vezmeš olej pomazání a vyliješ mu ho na hlavu, řeče o Áronovi. Vyliješ to Áronovi na hlavu a pomažeš ho. A teďka otočte do 30. kapitoli, do veršu 22, kde vidíme, o jaký olej se vlastně jednalo.
23:2422. verš. hospodin promluvil k Mojžišovi. Vezmi si nejlepší balzámy, 500 šeklů tekuté měrhy, polovinu, tedy 250 šeklů voného z kořice, 250 šeklů voného z koření a 500 šeklů kasie podle šeklů svatyně a hýn olivového oleje. A teďka co s tím všim? Uděláš z toho svatý olej pomazání. Míchanou mast, jako dělají mastíčkáři. To bude
23:49svatý olej pomazání. 26. a 27. a 28. verž mluví o tom, co se tímhle tím olejem má pomazat. A taky, 29. Posvětíš je a budou to nejsvětější věci. Cokoliv se jich dotne, bude svaté. A poslyšte 30. verš. Pomažeš také Árona a jeho syny posvětíš je, aby mi sloužili. A 31. a 2.
24:19verš jsou zajímavé. Toto bude můj svatý olej pomazání pro všechny vaše generace. Na lidské tělo se nebude běžně mazat, jemu podobný olej stejného složení nebudete připravovat, je svatý a bude pro vás svatý a kdokoliv by připravil olej jemu podobný, anebo dal z něho na někoho nepatřičeného, bude vyhlazen ze svého lidu. Tak ta myšlenka podle mě je, že Bůh prostě chtěl,
24:50aby všechny naše smysly byly upřeny na něj. Pán Bůh chce, aby v ten moment, kdy se k němu společně scházíme a uctíváme, aby byla veškerá naše pozornost upřena celé a jedině na něho. Ten olej byl svatý, všeho, čeho se dotkl, to posvěcoval a ta jeho jedinečná vůně měla znázornit a měla ukázat na Boha, který je jedinečný, který je svatý.
25:21Vidíte, mám tady takovou malou ampuli. Tohle je esenciální olej z máty. Já rád mám tyhle vonavé věcičky. A v jedné kapce je to jako ekvivalent asi 30 silných šálků mátového čaje. Na jeden litr tady toho esenciálního oleje je potřeba jednatu na máty.
25:51Je to jako strašně silný. A ta vůně potom je krásná. je jako pronikavá. Víte, asi necítíte, protože jste daleko, ale možná to tam doputuje. A víte, mně se opravdu zdá, že Bůh chtěl, aby i ten Čich Izraelců byl jako upřen na něj. Protože kdokoliv, kdo přišel obětovat do toho chrámu, nebo do toho svatostánku, tak cítil tuhletu nádhernou
26:18a pronikavou vůni tohle svatého oleje. Vůni, kterou nemohl cítit nikde jinde na světě. Nikde jinde, jenom tam. A tak David píše, jako tenhle ten voný, tenhle ten nejvzácnější olej, který stéká do áronových vousů, tak je pro mě vzácná ta chvíle společného uctívání, kdy přistupuji před hospodina spolu s mými bratry a s mými sestrami.
26:44Tak vzácná. Možná, že když zavřete oči, tak se vám vybaví jako různé vůně. možná vám vyskočí vůně jako rostlin a jara možná já mám rád vůni, když naprší a můžu jít lesem, ten chladný čersý vzduch možná se vám vybaví vůně, která se line z kuchyně když mám kapeče cukrový na Vánoce ale David říká, jako ta nádherná vůně
27:15která se line celým chrámem tak je pro mě vzácné, krásné, vonavé, jedinečné, úžasné a drahé společenství božího lidu. A je zajímavé si taky všimnout toho množství oleje. Když se podíváte do toho verše 2, vidíme, že ten olej je vylit na hlavu Árona, potom stéká do jeho vousu, tam nekončí, teče dál do jeho kněžského roucha.
27:44A zdá se, že David chce tímhle tím zdůraznit tu krásu společenství. Je to, jako by říkal, že toho oleje je přehnaně moc, že jeho nadmíru, že jeho víc, než by bylo třeba, jako víc, než bychom si zasloužili. Že to přehnané množství oleje, ta jeho neuvěřitelná vůně, mají poukázat na jedinečnost, na krásu našeho společenství jako věřících v Pána Ježíše Krista.
28:14Vidíme tady Davidův upřímný vztah ke společenství věřících. Ale jaký je váš vztah? Co vy? Jaký je váš vztah ke společenství církve? Všem, kdybyste měli dostat jako domácí úkol napsat žalm 133 o společenství, tak jaké ilustracie byste vy použili? Byl by to ve finále jako pozitivní žalm? Nebo by to bylo něco ve smyslu
28:45jako čekání v koleně, na dálnici, tak je pro mě nudné. Otravné společenství. Jako tři roky staré noviny, tak je pro mě zbytečné, úplně k ničemu, společenství církve. A nebo můžete doopravdy spolu s Davidem vyznat, jako obrovské množství toho nejvonavějšího a nejvzácnějšího a nejsvětějšího oleje,
29:16tak jsou pro mě vzácné ty chvíle společného uctívání Boha. bok po boku s mými bratry, s mými sestrami. Jestli ano, jak se to potom projevuje týden co týden ve vašem životě, ve vztahu ke tvému místnímu zboru.
29:47A David se o tohle přirovnání společenství k onému oleji potom přesouvá k přirovnání společenství k rose. K rose z hory Hermon. Podívejte se do verše 3. Želom 133, verš 3. Takže jak dobré příjemné, když bratři přebývají pospolu, je to jako Hermonská rosa, jež padá na Sjonské hory. Jako Hermonská rosa jež padá na Sjonské hory.
30:16Tak my asi tady v Česku zase tak zvláštní vztah k rose nemáme. Maximálně ráno zapneme stěrače za volantem, když jedeme do práce, abychom to setřeli z okna. Možná je to pro nás spíš taková jako otravná představa. Říkáme si, že když teďka půjdu přestat ten trávník, tak budu mít mokry boty, nemůžu si vzít ponožky do sandálu.
30:42Ale pro Izrael, pro Izrael rosa byla nesmírně důležitá. Sami dobře víte, že tenhle týden a minulý týden silné deště všude po Česku, ale v Izraeli něco takového moc není. Hlavně v těch letních měsících tam téměř neprší. A tak ta hora Hermon, nebo někdy překládána jako Hermon, tak je nejvyšší horou v Izraeli, leží úplně na severu země.
31:09V dnešní době je na hranicích mezi Syrií, Libanonem, Libanonem a Izraelem. Měří přes 2800 metrů, takže i přes léto se na těch jejich vrcholcích drží sníh. No a potom tady máme vlastně další horu, horu Sion a Sion byl nejvyšším bodem Jeruzaléma, bylo to vlastně místo, o kterém čteme v předchozím žálmu 132 ve verši 13, že hospodin si vyvolil Sion a zatoužil jej mít jako své sídlo.
31:44Tak bylo to místo, kde se Bůh ve starém zákoně rozhodl speciálním způsobem manifestovat svoji přítomnost. Tam na tom místě, kde později stál chrám a kde později také sloužili ti potomci velekněze Árona a kam se všichni ti poutníci v den toho svátku zhromažďovali. Já jsem se někde dočetl, že se stávalo, že když vanul vítr ze severu,
32:11tak přinášel tu vláhu, tu rosu pro tu vyschlou judskou zemi. A nejenom pro tu zemi, ale i pro to obyvatelstvo. Ty teploty v létě tam můžou dosávat klidně ke čtyřicítka. Takže ta rosa z tohle velkého pohoří přinášela velké osvěžení pro ty obyvatelství a pro tu zemi. Opravdu svlažila ten horký, perný den. naše rodina má takovou chatku
32:42na Vysočině a jak když jsem byl malý, tak já si pamatuju, že já jsem tam trávil vždycky celé prázdniny, jsme tam podle mě byli. A já už od malička tak jsem tam většinu času chodil a běhal po louce a po lese bosky. A ráno, ještě na dopoledne, když už bylo to teplo, svítilo slonce, už bylo jako velké teplo, tak bylo pro mě hrozně příjemné
33:08chodit, vyběhnout na louku, protože i když bylo velké teplo, tak ještě ráno se v té trávě zdržovala ta rosa, byla ještě vlhká ta tráva, takže mě to vždycky tak příjemně schladilo. A já myslím, že podobným způsobem David vlastně popisuje společenství božího lidu. Říká, že je to jako to osvěžení v tomhletom parným letním dní.
33:32Já vím, co vy máte společného s osvěžením, že na vás napadne jako den na koupáku, bazénu, zaplutí klimošky v autě nebo posedení někde na zahradě u grillu s vychlazeným nápojem vašeho výběru. Ale já si myslím, že ta myšlenka není jenom v tom, že ta rosa osvěžila obyvatele Jeruzaléma, že přinášela osvěžení, ale že vlastně
34:03živila tu vyprahlou vyschlou zemi, takže zemědělství a pěstování dobytka a další profese mohly vůbec existovat a fungovat. Ta rosa byla v podstatě životodárná. Warren Wiersby tady ten verš komentuje slovy, že když jsou rostliny suché, tak začnou vadnout, opadají. Ale když přijde vláha, když přijde rosa, vnese nový život a rostliny
34:31udrží naživu. A tak když to vezmete opravdu do důsledku, když se nad tím zamyslíte, já si myslím, tohle je jako hodně silný obraz společenství. Že zdravé společenství, které je dobré a příjemné, je dobré a příjemné, protože je jako rosa, která přináší osvěžení a taky život na ty vyschlé kopce Jeruzaléma. Tak opět, otázka na nás, jak je na tom naše společenství.
35:04Jak je na tom tvůj zbor, přináší osvěžení, je v něm život. A jak se na jeho stavu podílíš právě ty. Jako chermonská rosa, ještě padá na Sionské hory. A čteme dál ve verši třetím. Tam totiž, tam totiž hospodin přikázal své požehnání.
35:35Život až na věky. Tak nakonec z tohohle žalmu David obrací svoji pozornost na Boha, o kterém píše, že Bůh dal své požehnání až na věky tam na Sionu, tam v Jeruzalémě. A nevím, jak vám mě přijde, že ten žalm má takový zvláštně otevřený konec. Jakoby se ještě něco očekávalo.
36:09Jakoby David opravdu na něco čekal. Jakoby něco vkládal v naději, na něco, co máte prvé přijít. Na naději, která je spojená právě se Sionem. Podívejte se ještě do toho předschozího žálmu 132, verš 13, který jsme už četli, že si hospodin vyvolil Sion, zatoužil jej mít zasídlo. A když čteme dál, toto je místo mého odpočinku, říká Bůh.
36:37Odpočinku až na věky, tady budu sídlit, neboť po něm toužím. Velice požehnám jeho zásobám. Jeho chudé budu sytit chlebem, jeho kněze odíjí s pásou. Jeho věrní budou jásat radostně. A poslouchejte sedmnáctý verš. Tam, tam na Sionu, dám vyrůst Davidovu rohu. Připravím lampu svému pomazanému. Si myslím, že to, o čem je tady řeč,
37:06Je přesně ta naděje, na kterou David očekává na konci třetího verše našeho žaldu. Tam dám vyrůst Davidovou rohu. Připravím lampu svému pomazanému. David měl naději, že na Sionu se něco stane. On chtěl postavit hospodinu chrám, Bůh říká ne, Šalamón, tvůj syn postaví chrám.
37:39Ale já si myslím, že Davidovi šlo o víc, než jom postavit chrám. Že David očekával něco důležitějšího ještě. Že očekával toho, který dokáže rozdrtit hlavu tomu drakovi. Že očekával toho, který má být potomek Abrahamův, Izákův a Jákobův. Že očekával toho, který měl výjít z Judy jako ten vladař na věky.
38:09Že očekával někoho, kdo je daleko větší prorok, než byl Mojžíš. Že očekával někoho, kdo je daleko lepší král, než byl on sám. Protože, jestli si pamatujete, 2. Samuelova 7, Bůh uzavřel s Davidem smlouvu. Smlouvu o tom, že z jeho beder povstane potomek, jeho škralování nebude mít konce.
38:39A my to můžeme vidět úplně jasně a zřetelně. V Novém zákoně. Poslouchejte akorát Lukáš 1, 68-69. Požehnaný pán Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a zbudil nám roh záchrany v domě Davida, svého služebníka.
39:10Zbudil nám roh záchrany. Ten, který měl z Davida přijít, tak přichází. A to slovíčko pomazaný, jak čteme v tom našem 132. žalmu, že připravím lampu svému pomazanému, tak to je slovíčko, které dobře známe. V hebreštině Mesiáš, v řečtině Kristos, v češtině Kristus. A tak bratři a sestry, my v novým zákoně můžeme úplně jasně a zřetelně vidět, že Davidova naděje v hospodina se doopravdy naplnila právě na Sionu, právě v Jeruzalémě, kde umíral syn Davidův, kde umíral věčný král, kde umíral spasitel světa, Páne Ježíš Kristus.
40:08za naše hříchy, za tvoje hříchy, za moje hříchy. Tam na Sionu on vydobil život až na věky. Dal nám to nejsladší společenství mezi sebou v jednotě. V tom našem žalmu jsme viděli nějakou ilustraci Árona, který byl pomazán
40:38do té služby velekněze a který vedl tu bohoslužbu a celé to společenství Izraele v uctívání hospodina. Ale po něm, po něm přišel někdo daleko lepší. Po něm přišel nasion ten, který byl pomazán samotným duchem svatým. Po něm přišel ten, který se stal naším věčným a dokonalým veleknězem a mesiášem.
41:09Přišel ten, který je tím jediným pravým prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Přišel ten, který vede naši bohoslužbu, který je naší hlavou, hlavou církve. A tak jako ta chermonská rosa sestoupila na Sion, aby ho svlažila, tak i Kristus sestoupil ze svojí slávy, ze svého nebeského království, stal se člověkem, zmařil se, stal se otrokem a zemřel na Golgotském hříši,
41:42kříži, aby přinesl požehnání, jak čteme v našem textu, aby přinesl požehnání, život až na věky. Otočte si ještě na závěr, prosím se mnou, do Efeským, do druhé kapitoly. Efeským, druhá kapitola. Podívejte se do verše 13 a zaměřte se na to,
42:17čeho pán Ježíš docílil svoji obětí v kontextu společenství. Pavel tady mluví o tom, jaký vliv měla Kristová oběť na vztah židům, na vztah pohanů. Efeským 2, verš 13. Ale nyní v Kristu Ježíši, vy, kteří jste byli kdysi daleko, stali jste se blízkými v krvi Kristově, neboť on je náš pokoj. On oboje, a Pavel myslí židy i pohany, on oboje učinil jeddím.
42:52A on zbořil tu rozdělující hradbu a ve svém těle zrušil to nepřátelství, zákon s jeho příkazy a ustanoveními, aby v sobě z těch dvou, z židů a z pohanů, stvořil jednoho nového člověka. On učinil pokoj. A oba dva, židy i pohany, usmířil s Bohem v jednom těle, skrze kříž, v něm zabil to nepřátelství, přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, to jsme my pohané, a pokoj těm, kteří byli blízko, jsou židé, neboť skrze něho, skrze Krista, jední i druzí, pohané i židé, máme přístup k otci v jednom duchu.
43:38Víte, možná kolem sebe nemáme moc lidí židovského původu, ale ten smysl tady v tom textu je v tom, že v Kristu se nachází pravé společenství, které se projevuje vzájemnou jednotou. že společenství Pána Ježíše Krista dokáže smířit nesmířitelné. Vidíte, jak to dá vás smysl, jak to
44:09koresponduje s tím Žalmem 133, jak je dobré, jak je příjemné, když bratři přebývají pospolu, nebo když přebývají v jednotě, že v Kristu se smívají veškeré rozdíly, že v Kristu je ten tajný recept toho dobrého a příjemného společenství, Že to v tom, co Kristus doopravdy udělal, když se stoupil na Sion, on nám umožnil žít v nádherném společenství s Bohem,
44:42ale taky mezi sebou. A sami víte, sami dobře víte, že můžou existovat společenství, ve kterých není jednota. Společenství, která nejsou dobrá, která nejsou příjemná. Možná množství z vás v takových byli. Zkuste přivázat dvě kočky za ocas, hodíte přes prádelní šňuru a... Jako budou tam spolu.
45:13Ale nebude to pěkný pohled. Ale zdravé společenství církve takovéhle není. Není. Tak bratři, sestry. Můžeme spolu s Davidem vyznat, jak dobré, jak příjemné, když bratři přebývají pospolu. Jako pocítíš radost ze společenství, těšíš se do sboru, těšíš se mezi své.
45:45Miluješ církev, kterou Kristus miluje? Moc dobře znáte text z Hebreum 10.25. Nezanedbávejme svá společná zhromažděvání, jak to mají někteří ve zvyku. Tak jaký je tvůj zvyk? Jaký je tvůj vztah k církvi? Jak se to projevuje? Jak často jste na bohoslužbách? Možná, jak rychle se po skončení zboru bohoslužby rozprchnete domů?
46:19Možná, že zhromážení církve nezanedbáváte po té stránky účasti, ale je přítom na vaše srdce. Scházíte se, abyste z duše uctívali toho, který se nad vámi slměloval a dal vám věčný život. Víte, já skoro každou neděli stojím ve zboru, ve předu, vedu chvály. spolu s dalšími. A musím říct, že mě mrzí, že docela často, když se dívám
46:49do těch lidí, já vidím lidi, kteří přišli do sboru, ale to je tak všechno. Když se na ně dívám, já vidím, že oni přepnuli do nějakého spankového režimu, nebo prostě zapnuli letadlo režim a prostě signál nepřichází. Tak se zamyslete, zamyslete se nad tím, jak můžete i dneska, i zítra budovat společenství, vztah s ostatními.
47:20Zkuste se možná pobavit s někým, koho tolik neznáte. Nebo s kým se už delší dobu potkáváte, ale vlastně jste se nikdy nedali do řeči. Nebo když budeme tuhletu neděli u nás ve sborech doma. Zvažte. Musíte hnedka odejít. Pozdravte se s těmi, se kterými jste se ještě nepozdravili. A přemýšlejte nad tím, jak můžete budovat společenství
47:47a jeho jednotu, tak aby to bylo dopravdy dobré a příjemné. Víte, církev, taková známa ilustrace, církev je jako žhavé uhly v grilu, jako rozžhavené uhly. Tak kdybyste vzali jeden ten uhlík z toho žhnoucí hromady dalších uhlíků, vzali byste ho, co by se stalo? On by pomalou vyhasl, že?
48:17On by ani nedohorěl, on by prostě vyhasl. A podobně je to s těmi, kteří zanedbávají společenství. Můžete se ptát sami sebe, jaký jsem já uhlík? Pokud se naleznete mimo ohniště, prosím, vraťte se zpátky. Vraťte se zpátky, protože společenství církve je místo, kde najdete doopravdové duchovní poženání.
48:48Víte, váš vztah vůči ostatním křesťanům ve vašem zboru může docela dobře prozradit, jaký je váš doopravdový vztah k Bohu. Váš vztah k ostatním může prozradit, jaký je váš vztah k Bohu. Možná tady sedíte a říkáte si, já vím, já jsem úplně mimo to ohniště. Já jsem jako vyhaslý uhlík. Nebo možná tady sedíte a říkáte si, já jsem nikdy nezahořel.
49:21Ale proto Kristus přišel, aby nás shromáždil jako ovečky. Aby nás přivedl do jednoho ovčince. Aby nám přinesl požehnání, život až na věky. Tak prosím přemýšlejte o vašem vztahu k Bohu. O vašem vztahu ke Kristu a k jeho církvi. Víte, na tom ohništi je skvělý to, že když ten jednou vyjaslý uhlík opět přihodíte k těm ostatním,
49:45on se opět rozhoří. A tak utíkejte ke Kristu. Odvraťte se od svých hříchů a vložte důvěru v Krista. Běžte k tomu, který nás povolává do společenství se sebou samým a se sebou navzájem. Do společenství s dalšími hříšníky, kteří dostali stejně nezaslouženou a neuvěřitelnou boží milost. Kristus nás povolal k tomu, abychom byli ve zdravém společenství církve.
50:17A tak usilujme, my všichni, kdo tady jsme, aby naše zbory byly právě takový, aby naše zbory byly jako ten voný olej, jako ta osvěžující rosa, abychom všichni mohli společně, upřímně říct, jak je to dobré, jak je to příjemné, když bratři a sestry přebývají pospolu. Tak pane Bože, děkujeme ti a chválíme tě, že ty máš společenství s námi, s námi hříšníky.
50:57Když vidíš, jak jsme skažení, jak hřešíme každý den, i co jsme křesťané, my pořád hřešíme. Ale ty se zas a znovu slitováváš, že nás zas a znovu miluješ. Tvoje milost je neuvěřitelná. A děkujeme ti, že nás zhromažduješ, že nemusíme být nějakých křesťaní na volné noze, ale můžeme mít společenství bratru a sester, můžeme se budovat, můžeme se pozbuzovat,
51:23můžeme se napomínat a můžeme spolu růst do podoby tvého syna. Tak prosíme, používej si naše zbory, používej si nás, abychom byli platnými, dobrými členy našich zborů tvého těla. Za všechno děkujeme a chválíme tě našem spasiteli. Amen.