Boží království
Biblické texty v kázání
2. Samuelova 7Izajáš 11Jeremjáš 17Marek 1Marek 10Lukáš 1Lukáš 16Lukáš 17Skutky apoštolů 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (9)
- 1:11 Skutky apoštolů 1
- 7:13 Marek 1,14
- 13:27 2. Samuelova 7
- 15:33 Lukáš 1,32
- 22:42 Lukáš 17,21
- 30:08 Lukáš 16,16
- 33:39 Marek 10,15
- 42:49 Izajáš 11,6–12
- 48:25 Jeremjáš 17,5
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Nacházíme se v období mezi vzkříšením a nanebevstoupením Pána Ježíše Krista. Je to 40 denní období, po kterém pak následuje 10 denní čekání na seslání Ducha Svatého v souvislosti se svátky letnic.
0:37Takže právě o tomto období, ve kterém mimo jiné jsme svědky zjevování páně, napočítali bychom desatero zjevení pána Ježíše, a pak jedenácté zjevení už v souvislosti s tím na nebe vstoupením. Takže o tomto čtyřicetidenním období bude dnes kázání
1:11a povstaneme ke čtení božšího slova. Bude to jenom jeden verž, povstaňme. A sice ze skutků z první kapitoly to bude třetí verž. Tak najdeme skutky první kapitolu, třetí verž. A zde čteme ve jménu Pána Ježíše Krista.
1:43Jim také, totiž a poštolům, po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije. Po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o božím království. Modleme se. Pane Bože, Otče náš, děkujeme za tvé slovo i za ten dnešní verš,
2:22protože je to verš, z kterého můžeme načerpat mnoho poučení a také povzbuzení, potěšení. A tak prosíme, aby každý zde přítomný, aby přijal to, co mu skrze moc svého ducha chceš sdělit. Ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.
2:54Tak se posaďme. Říkal jim o božím království. Po čtyřicet dnů. Možná přijímáme tuto informaci jako něco historického a ani moc nedomýšlíme, co všechno za těmi čtyřiceti dny bychom mohli z písma svatého načerpat, čím oslovit.
3:35ale to jenom svědčí o naší duchovní povrchnosti. Protože čtyřicítka je velice významnou číslovkou v písmě svatém. Jen mě sledujte. Například 40 dnů byla potopa na světě.
4:0540 dnů byl Mojšíš na faraonově dvoře. 40 let. Já jsem vstával tak brzo dneska. A moje manuštelka je tak daleko odkazatelně. Tak tedy 40 let na faraonově dvoře, 40 let na poušti, 40 let Mojžíš vedl Izrael do zaslíbené země.
4:5540 dnů putovali zvědové po zaslíbené zemi. A protože deset z těch zvědů svádělo lid izraelských k tomu, aby se vrátili do Egipta, tak pán Bůh rozhodl, že 400 let budou putovat pouští, dokud od 20 letých výše nezemřou na poušti.
5:31A co víme ještě o té 4000? No, Eliáš šel 40 dnů na horu Oreb, aby se setkal s božím viděním. Jonáš prorokoval, že do 40 dnů bude vyvráceno Ninive.
6:03A jsme v Novém zákoně. Pán Ježíš se postil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí. A nyní čtyřicet dnů, co? Mluvil o království božím. Jak jsme ji řekli, tak v těch čtyřiceti dnech došlo k deseti zjevením se páně.
6:37Ale o tom, jak pán Ježíš sdílel boží království, vlastně nečteme. Ale poslechneme, co říká jeden z vykladačů písma. O království božím pán Ježíš hovořil hned od počátku.
7:13Ono totiž v jeho kázání šlo v podstatě o boží království. Hned po veřejném vystoupení Pána Ježíše čteme, a sice Marek 1, 14, přišel Ježíš do Galiléje po křtu, káže evangelium království, království božího.
7:46A teď po čtyřicet dní na sklonku svého veřejného působení se jim dával spatřit a říkal jim o božím království. To muselo být nové naslouchání slovům o božím království.
8:25Po vzkříšení páně. To víte, jak to bylo s učeníky. S mnohým si nevěděli rady. Ale přišlo vzkříšení, hovoří jejich mistr, tak není co pochybovat, že slyšeli nově.
8:56Nově, protože hovořil vzkříšený pán. Keď bychom uměli nově naslouchat slovu na podkladě veršů, které třeba známe, které jsme možná již dříve slyšeli, Pravděpodobně vám, kteří čítáte pravidelně písmo svaté,
9:31se stalo nejednou, že jste objevili verž. A protože já mám řadu Biblií, které jsem několikrát přečetl, tak mě někdy osloví určitý verž. A já jen tak pro zajímavost si vezmu tu starší Biblii A dívám se, já jsem si dávno ten verš označil.
10:02Takže učeníci zcela jistě nově slyšeli slova o království boží. A tak to dnešní kázání bude mít vlastně tři části. Ve smyslu připomínání toho, co slyšeli již, ale teď to měli nově slyšet.
10:35Poučování pro tu jejich současnost. A potom prorokování. A všechno má své opodstatnění v písmě svatém. Tak tedy nejdříve to připomínání a v těch prvých dvou bodech si přibližme ty dva učeníky,
11:05kteří jdou do vesnice Emmaus, Emmausy, a teď jsou smutní. A pán Ježíš se k ním připojuje po vzkříšení a se zájmem se ptá, proč jsou smutní. A oni se podivují, jak to, že pán Ježíš neví, co se odehrálo již v Jeruzalémě.
11:41A potom pán Ježíš slyší vyznání, my pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupit Izraele. Jinými slovy, my už jsme čekali, že nastane království boží. A Pán Ježíš počaf od Mojžíše a všech proroků vykládal jim všetka ta písma,
12:18která až o něm byla. Připomínání. Tak při naslouchání kázání a při osobním čtení písma svatého, vnímejme, že i nám Pán Ježíš chce něco připomínat, Co stojí za připomínku, i když výslovně o tom nečteme, to bylo boží království v ráji.
12:55Absolutní vláda boží na tomto světě. Pak přichází období, kdy pán Bůh vchází ve smlouvu s lidmi. Tak je to nejdříve smlouva s Noemem, pak je to smlouva s Abrahamem, smlouva s Davidem a z této smlouvy poslechněte.
13:27Když se vyplní dnové tvoji a usneš s oci svými, vzbudím símě tvé potobě, kteréž výjde z života tvého a utvrdím království jeho. přeskočím tři verše, já čtu z 2. Samuelovi 7. kapitoly, počínají 12. veršem, smlouva končí slovy.
14:02A tak utvrsen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou. A trůn tvůj bude stálý až na věky. Jenom ten, kdo zná písmo, kdo naslouchá duchu svatému,
14:32který nám připomíná všechno, může rozumět, že to je odkaz na boží království v budoucnosti. Až na věky, když na biblických hodinách slýcháme, jak to je s tím královstvím, které skončilo na severu v Asýrském zajetí a na jihu v Judském zajetí.
15:02Tak to bylo s královstvím Izraele. Ale když anděl Gabriel hovoří k Marii, která čeká pána Ježíše, tak ji říká, teď bude veliký a syn nejvyššího slouti bude a dá těmu pán Bůh stolici Davida, otce jeho. Vnímejme.
15:33A královati bude v domě Jákobově na věky. A království jeho nebude konce. Lukáš 1, 32. Pán Ježíš přišel jako král. Ti mudrci od východu se ptají, kde je ten nově narozený král. Oni měli duchovní vhled. Oni měli boží zjevení. Přišel král, ten, kterému je dána všeliká moc na nebi i na zemi.
16:12Jak to dopadlo? Herodes nebyl naprosto svrchovaný král, protože Izrael byl v porobě Říma, přísařství, ale měl určité pravomoce a on se vzepřel tomu, tomu, že by ho měl někdo na trůnu nahradit. A tak povraždil od dvou letých níše množství chlapců.
16:48A když došlo k těm velikonocům v souvislosti s veřejným vystoupením pána Ježíše, tak můžeme to říct si slovy jednoho podobenství. Páně, nechcemeť, aby tento královal nad námi. Víte, to náležitě neprožijeme. Přijde zaslíbený král.
17:21A národ, nechceme, aby tento královal nad námi. Jak hrozný prožitek. To nemohlo nahradit, když Páne Ježíš vjel do Jerusalém, má zástupy, volali hosta na synu Davidovu. Vždyť za nějaký ten den před Pilátem vyznávají,
17:52že nemáme krále než císaře. Víte, to je naprosto nepochopitelné, když jsme čtenáři písma a známe Izrael, a to nejenom z písma, známe ho z Talmudu a tak dále,
18:24když pán Ježíš je zaměněn za císaře. Protože židé nesnesli nad sebou vládu Idumejce, v případě Heroda, anebo vůbec císaře, oni přišli, a to spadá do toho připomínání,
18:55přišli za Samuelem a říkají, ať jim ustanoví krále. A co čteme? Čteme o tom, že pán Bůh zvoluje. říká Samuelovi a tím dá krále, protože nepohrdli jenom Samuelem, soudcem.
19:30Ta boží vláda byla ve starém zákoně vláda soudců, těch, kteří nosili boží slovo lidu. A pán Bůh říká, nepohrdli tebou, ale mnou pohrdli. Rád bych řekl pro ty, kteří jsou na začátku té cesty za pánem Ježíšem,
20:01že jedna věc je biblická, když pán Bůh k něčemu svoluje. A jiná věc je, když se jedná o boží vůli. To, že měl Izrael krále, to bylo z božího svolení, ne z boží vůle, ale bylo boží vůlí, aby přišel ten očekávaný král, syn boží.
20:41Tak tedy připomínáno ústy Pána Ježíše na podkladě toho, co již bylo zjeveno, pro co Pán Ježíš nově otevíral oči Izraeli. To druhé poučování o království Božím. Tak tedy ti dva učedníci, co šli do Emmaus, tak slyšeli o nesmyslní a spozdili srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci a počav od Mojžíša všech proroků vykládali jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
21:37To bylo významné poučování, protože Izraeli to jaksi splývalo v prvním příchodu páně už počítali s tím, že nastolí království. Ale podle písma to tak nebylo důsledně.
22:07O nesmyslný a spozdilý srdcem, k věření všemu tomu, což mluvili proroci. No, jak by se mohlo naplnit všechno to, co je o příchodu krále ve starém zákoně, kdyby nedošlo k rozdělení na první a druhý příchod. Na první příchod ve smyslu božího služebníka
22:42a na druhý příchod ve smyslu krále. Potřebovali poučení a toto kázání nemůže postihnout, v čem všem učeníci byli poučováni. Už jen takové slovo Pána Ježíše Lukáš 17, 21, království boží je mezi vámi.
23:18Protože tam, kde je Pán Ježíš a kde je uctíván, tam je jeho království. A teď je na kazatelích a na starších především, aby dbali o to, aby v tom, kterém zboru bylo skutečností boží království. Protože je dost podkladů zjevujících boží vůli.
23:56Jen mít otevřenou mysl a jen vyhlíšet po vládě pána Ježíše. Neubráním se poukazu na to, že v písně svatém máme opodstatnění jak pro biskupský církevní řád, tak pro prezbiterní řád,
24:34tak pro kongregační řád. Největší svod, lidsky řečeno, je v kongregačním řádu. Protože, ať to řeknu naprosto srozumitelně, hlas lidů, jak je to dál? Hlas boží hlasuje se? Je to 39, 36?
25:07No tak je to 39, o co jde? Na druhou stranu, biskupský církevní řád má nebezpečí v tom, že si onen biskup osvojuje, přivlastňuje takové rozhodovací právo, že to nemusí být podle božší vůle. Prezbytejní řád podobně.
25:37Je potřeba naprostá poddanost duchu svatému. Znáte pojem konkláve? To je schromáždění kardinálů, ve kterém se hlasuje o zřízení papeže. A tak jsem slíhal, já nevím, jestli je to pořád praktikováno,
26:08že byly dokonce kardinálové zazděni v té místnosti, kde volí, neměli úniku. A potom spalováním hlasovacích lístků kous vyšel nad střechu a bylo dáno na vědomí, že je zvolen papež. A řeknu trochu úsměvně, že by církev někdy měla být zazděna
26:41při vážném rokování, aby si vymodlila boží vůli. No protože jde o jeho království, ne o naše představy. Pán Ježíš poučuje království boží je mezi vámi. Ve 13. kapitole Evangelia Matouše čteme sedm podobenství, která hovoří o božím království.
27:21Čemu je podobné? A tak bychom mohli teď zmínit všech těch sedm podobenství, abychom si přiblížili boží království. Ale jsme u toho verše, který říká těm dvěma učetníkům, promiňte, u verše, který prozrazuje, co prožili ti dva učetníci s pánem Ježíšem.
27:52Oni říkají, zdališ srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám a otvíral nám písma. Víte, to je úžasné. To je výraz tak srozumitelný, tak podnětný, tak inspirující, o co vlastně jde, když nasloucháme Božímu slovu.
28:26Známe to, zdaliž srdce naše nehořel, když nám otevíral písma. Tak se modleme za svého kazatele a za další a další kazatele, Ať ta naše srdce hoří, když je kázáno Boží slovo.
28:56Protože Boží slovo je nade všechno. A zkoumejme, jestli je to úměrné to, čím se naše duše a mysl sytí ve srovnání s písmem slatým. To není nic převratného, když se přečte celá Bible za rok, jak je to tradicí v naší rodině.
29:27Kolik myslíte, že v průměru věnuju písmo svatému, když přečtu za týden 25 kapitol? Půl hodiny. To je tak něco neobvyklého? Vždyť Duch Svatý, který je za vdechnutým Božím slovem, ten přece má mít prvořadé místo v našem zkoumání a čtení a tak dále.
30:08Ale teďka zde mám s vykřičníkem jedno poučeň. Poslechněme. Lukáš 16, 16. Zákon a proroci trvali až do Jana, Jana křtitele. Od té doby se zvěstuje království boží a každý se do něj dere.
30:42To je nejpřesnější překlad. V tomto případě Žilkův. Království boží je hlásáno a každý se do něj dere. To znamená, když posluchači hezky sedí, poslouchají a už si myslí, já nevím, jak jsou na tom duchovně. že Pán Bůh nás stvořil jako hledající bytosti.
31:15A proto je ten vykřičník, protože jsem v Torontě svého času nahrával intervju s mladými lidmi. Bylo bych tam asi deset nejrůznější otázky. A přijdu k jednomu, řekl bych, 25-letý zarostlý, Prostě krásný mladý muž.
31:46No ne pro ten bouz. Nesnějte se. Ne, jsou zarostlí muži, kteří jsou opravdu krásní. A to byl on, Jiří Frídl. Jsem si teďka vzpomněl na jeho jméno, neskutečné. Teďka mám u něj mikrofon a já to vidím teď. A to je dávno. To je přes 30 let. A on mi říká, ještě nejsem křesťanem a já na něj koukám.
32:23Ale co on řekl? Ale věřím, že budu. A to souvisí s tímto. Prostě kdo ně mezi námi a ještě není pána Ježíše, věříš, že budeš? Říď o to jde. Představte si, že on možná tak do pěti let zemřel. Možná za měsíc byl pokřtěný, možná da pět let, nebo jak.
32:59Odešel na věčnost. Nikdo neví, kolik mu pán Bůh odměřil. A jsem rád, že mi to pán Bůh tuto událost vybavil v paměti. Já ještě nejsem věřící, ale věřím, že budu, protože království boží znamená, že se do něj chceme drát přímo usilovně k tomu patření do božího království dospět.
33:39V čem všem? Pán Ježíš musel poučovat učeníky. A to poslední z toho poučování mám, to je Marek 10, 15, amen pravým vám. Kdož bykoliv nepřijal království božího jako dítě, nikoli do něho nevejde.
34:12Království boží je něco tak úchvatného a tak nepopsatelného, že nezbývá, než aby člověk kapituloval a byl jako dítě. No, takže další odbočka. Na tábory v Kanadě jezdívalo 70 dětí, 35 z Toronského zboru a 35 přátel.
34:44Po čtrnácti dnech výuky, ráno výuka, jako tady na chatě to bývalo, večer výuka, po čtrnácti dnech, pěta třicet, ale jestli jich bylo třicet, jedna, dva, tři, dětí se obracelo k pánu Ježíši. To je nejperspektivnější misijní pole. To jsou děti. A jestli někdo váháte o své budoucnosti, proste, jestli to není boží vůle, abyste se stali učiteli, když už ne kazateli.
35:29To je nejperspektivnější pole. A rodiče žasli. Rodiče odváželi děti z tábora a říkají, no prosím vás, Ti nám celou cestu, a to byla cesta aspoň hodinu a půl, celou cestu nám zpívají ty vaše náboženské písničky. Kdo by nepřijal království boží jako dítě, ten do něj nevejde.
36:02Učeníci potřebovali poučení. Pán Ježíš poučoval, že jeho království v té době bylo ve skrytosti a že se do něj lidé mají drát, protože o co všechno se člověk umí drát, řekněte mi.
36:39O školu, no to dá někdy námahu. A za komunistů, no to byla námaha. Aby se věřící dostal na školu, ten musel mít prospěch až na kazatele Šolce. Ale boží cesty jsou nevyspytatelné. To se musel snažit. A co manželství, muži, ženy, jak jste usilovali o toho svého životního partnera a o zaměstnání.
37:19A člověk se dere a to nejcennější království boží. Vnímejte to. Až do Jana. Ale pak se lidé mají drát do království božího. A jsme u toho třetího bodu prorokováni. A když tedy byli nahoře učedníci, sledují pána Ježíše, jak odchází do nebe,
38:01tak se vedle nich objeví dva anděle a říkají, tento Ježíš, který z hůru vzat jest od vás do nebe. Jak je to dál? Tak přijde, jak jste zpatřili způsob jeho jdoucího do nebe. Víte, já si někdy kladu otázku, no jak to bude na světě vypadat,
38:35až pán Ježíš se stoupí. Ty miliardy lidí. Ale z našeho pohledu jde jenom o víru. To je stvořitel nebe a země. a všeho, což v nich jest, který to způsobí, toho se nedopátráte. Uvidíte ho tak, jak již jest, taký, jaký je to způsob jeho jdoucího do nebe,
39:16protože Syn Boží přijde. A můžeme pochybovat, můžeme si klást otázky, jak chceme. Kdo by vůbec mohl ve své představivosti, a to je v jakémsi kontrastu, předpovídat příchod pána Ježíše do Betléma? Nepředstavitelný. Ale to přišel služebník.
39:47A jednou mě tatínek po jednom kázání ve Zlíně si v dalším schromáždění pochvaloval za tu myšlenku, kterou mi dal pán Bůh. Proč přišel pán Ježíš do toho chléva, nebo mezi ten dobytek, aby nikdo z lidí, ani ten nejponíženější, neměj rozpaky k němu přijít.
40:23Tak řekneme halleluja, ne? Halleluja! Protože kdo může váhat přijít k pánu Ježíši, který přišel do chléva? Jenom ten, kdo je pyšný, kdo si zakládá na sobě a na nějakém tom svém režimu a tak dále. Pán Ježíš se tak sklonil, že i ten poslední z žebráků byl pohotově k tomu, aby přišel do toho chléva.
41:03A to, že se před ním sklonili ti mágové nebo mudrcové, to svědčilo o jejich duchovním vidění. Oni tam mezi tím dobytkem padnou na kolena, na tvář a přináší dary. To je náš pán a jestli se někdy za pána Ježíše stydíme, tak okamžitě čiňme pokání, ale okamžitě.
41:34Protože to naše převrácené srdce, to se někdy objeví. Syn Boží se tak sklonil, že se narodil tam mezi dobytkem. A jsme u toho prorukování. Zmiňme si zaslívení Davidovi.
42:06Tak to jsem popletl, protože to je Izajáš prorok. V 11. kapitole, 6. až 12. verš, tam čteme toto. O tom království, které pán Ježíš ustaví na zemi. A zpátky k tomu Davidovi. Ptáme se, týká se božší zaslíbení Davidovi o stálem trůnu na věky pozemské vlády pána Ježíše nebo ne?
42:49Máme ho brát doslovně? anebo přijímáme, že církev nahrazuje Izrael a vláda pána Ježíše je již skrze církev současnosti. Věříme doslovně k tomu slovu, k tomu slovu, že pán Ježíš přijde na naši zem a teď ten Izajáš 11, 6 až 12
43:20I bude bydlití vlk s beránkem a pardus s kozlátkem lešeti. Toliké štele a lvíče i krvní dobytek spolu budou a malé pacholátko je povede. Teďka trochu přeskakujeme. a vyzdvihne korouhev mezi pohany a zběře zahnané izraelské a rozplýlené judovy
43:54schromáží ode čtyř stran země. A v devátém verši je tam země, naplněna bude známostí hospodina, tak jako vodami moře naplněno jest. Můžeme toto proroctví jaksi zduchovnět, že církev vstupuje na místo Izraele, kterému bylo řečeno výslovně o pozemské vládě na věky, nemůžeme.
44:36A je to tak, proto naše srdce, že někteří mohou. A jestliže někdo zastává, že pán Ježíš přes tu moc vládce světa, satana, vlastně vládne pozemsky, tak někdo výstižně řekl, no tak ten řetěz satana je ale hodně dlouhej.
45:08No co si počít s takovým veršem, že bude bydlit vlh s beránkem, pardu s kozlátkem, ležetí a tak dále. Jediná odpověď, která nepotřebuje žádné složité teologické vykládání, že ta vláda pána Ježíše bude pozemská.
45:42A kniha z Jevení, ta hovoří o tisíciletí, takzvaném miléniu, kdy se ty neskutečné věci pro vládu pána Ježíše stanou realitou. A tak tedy závěr. Třikrát P a vlastně čtyřikrát. Abychom se k tomu mohli doma vracet.
46:12Pán Ježíš připomínal, poučoval, prorokoval. A teď jde o co? Abychom P poslouchali. Protože když se učeníci ptají, kdy pán Ježíš napraví království izraelské, tak slyší, není vaše věc znáti časy ani příhodnosti času,
46:48kteréž Otec v moci své položil. Ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi světkové i v Jeruzalémě, i ve všem judstvu, i v Samaři a až do posledních končin země. No je království boží hodno toho,
47:19abychom byli světky pána Ježíše? Tak mě řekněte. Víte, já jsem bývalý sportovec a když to moje mužstvo vyhraje, tak se z toho raduju. A někdo jiný se raduje z jiných věcí. Ale srovnání s královstvím božím nic neobstojí. Království boží je hodné toho, abychom ho šířili.
47:55Přátelé mají slyšet. A teď jsme u té aktualizace. Jak to vypadá na Ukrajině? Jaké to je s těmi lidskými královstvími? S těmi, kteří jsou za tou mocí světskou. Chtějí tu svoji říši rozšířit.
48:25Chtějí ovládnout víc a víc. Jedině v božích rukou je nová skutečnost. A poslechněme. To je Jeremiaš 17, 5. Tak to praví hospodin. Zlořečený ten muž. který doufá v člověka, doufáme v člověka, byť by byl sebe moudřejší, sebestatečnější, sebevýřečnější, zlořečený ten muž, kterýž doufá v člověka.
49:09Poslušnost. A když se loučí pán Ježíš se svým prvním slučeníkům Petrem, tak se ho ptá třikrát. To vědí i děti. Petře, miluješ mne? Více než ti to? Víte? A to není tak dalece namyšlenost.
49:40Petr pána Ježíše miloval, ale pán Ježíš mu pak říká, dokud jsi byl mladší, opasoval ses a chodil jsi kam chceš. Ale až zestárneš, jiný tě opáše a povede tam, kam bys nechtěl. To je poslušnost.
50:12Kdo by z nás neměl nějaké tužby, nějaké chtění, poslušnost, ta znamená opásání boží vůli. A to vám všem přeji v souvislosti s o ním připomínáním, poučováním, prorokováním. protože k tomu pak patří to Pána Ježíše výzva k poslušnosti.
50:50Já poděkuji a pak bratr Martin se ujme vedení. Skloňme své hlavy, pane Bože Otčenář. Nejsme hodní Tvé milosti. Toho, že nás nehodné, jsi vyvolil. Nás nehodné si předzvěděl, jaká je to milost.
51:22A prosím, aby si požehnal svému slovu, aby nikdo neodcházel z této místnosti, aniž se stal věrným následovníkem a světkem Pána Ježíše Krista. V jeho drahém jménu se modlíme. Amen.