„Stojím uprostřed vás nebojte se“ | Ageus #10
Biblické texty v kázání
Ezdráš 3Ageus 2Genesis 15Exodus 9Jozue 1Žalm 31Žalm 44Izajáš 55Židům 13
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (11)
- 1:39 Ageus 2,1
- 4:55 Ezdráš 3,1
- 15:20 Ezdráš 3,8
- 20:37 Žalm 44,22
- 29:54 Izajáš 55,8
- 33:40 Exodus 9,12
- 36:07 Jozue 1,1
- 40:18 Ageus 2,5
- 44:05 Genesis 15,6
- 47:52 Židům 13,5
- 50:25 Žalm 31
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Takže dobrý podovečer, bratři a sestry, přátelé. Dnes opět s Boží milosti budeme moct spolu trávit čas nad dalším oddílem z proroka Chagáje. A my jsme minule vlastně začali rozebírat společně to třetí proroctví v pořadí, které se stalo skrze proroka Chagáje v tom roce 520. Já věřím, že jste si i sami tento text ve svých biblích přečetli a že jste nad tím doma přemýšleli, protože na závěr té minulé biblické jsme si řekli, že jak pán dá, tak se vrátíme k tomu textu, ke kterému jsme si udělali ten obecný úvod a že se dnes zaměříme již konkrétně na rozbor toho textu
0:57a vlastně co pán Bůh skrze svého proroka svému lidu sděluje. To hlavní poselství, které z toho proroctví, věřím, jsme pochopili je, že pán Bůh vede svůj lid, aby nepohrdal dnem malých věcí nebo dnem malých začátků na hospodinově díle. Dnes si ukážeme, že součástí tohoto napomenutí božího lidu a upozornění je také jedno z velice významných božích povzbuzení.
1:39Ale pojďme již tedy na konkrétní text. Ageus 2.1. 7. měsíce 21. dne se stalo hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea. Když jsme si tedy ukázali minule, že převodem do toho gregoriánského kalendáře se dostaneme na 17. října roku 520, tak v tom porovnání s tím liturgickým židovským rokem zjistíme, že to byl právě den, poslední den toho přikázaného hospodinova svátku, poutního Sukot, tedy svátek Stánku.
2:24My jsme si minule také ukázali, že tento svátek má samozřejmě svůj historický odkaz, má něco božímu lidu připomínat, Ale také jsme si ukázali, že tento svátek má také svůj významný eschatologický výraz a má něco také božímu lidu ukazovat, na něco ho připravovat. My dnes uvidíme, že i z toho období samotného, v kterém se pohybujeme,
2:59tedy v tom období, kdy se boží lid, boží milosti, ten ostatek navrátil do izraelské země, aby znovu vybudoval poničený hospodinův chrám, že i zde v tomto krátkém historickém období nebylo náhodou, že právě toto třetí slovo se stalo prostřednictvím proroka Agea právě v den svátku Sukot. Když si připomeneme z těch historických úvodů k těm poexilním prorokům, kdy se boží lid vlastně vrátil do té zaslíbené země, přesně podle toho dekretu perského krále Kýra, tak víme, že to bylo v roce 538.
3:45A my když budeme studovat knihy, které nám vypovídají o těch historických událostech tohoto období, čili především Ezdráše a potom Nemijáše, tak zjistíme, že právě v tom roce 538 sedmého měsíce, kdy se vrátil boží lid do té země, tak první, co učinili, bylo, že to prvního dne sedmého měsíce postavili znovu
4:15obnovili v Jeruzalémě oltář. A na tom oltáři začali obětovat svému bohu. Čili první věc, kterou boží lid udělal po svém návratu, nebylo položení základního kamene toho chrámu, ale nejprve začali sloužit svému bohu. Když si vezmeme, že to byl rok 538, tak to bylo 18 let před tím, rokem 520, v kterém se stalo to slovo hospodinovo k prorokovi.
4:55A je velice zajímavé, že jeden z prvních svátků, který začali židé právě slavit po svém návratu, byl právě onem svátek Sukot. My si o těch událostech přečteme z proroka Ezdráše 3.1. Když nastal sedmý měsíc, synové Izraele byli ve městech. Lid se schromáždil jako jeden muž do Jeruzaléma. I povstal Ješua, syn Josadaku, se svými bratry kněžími a Zerubável, syn Šaltělův, se svými bratry
5:30a postavili oltář Boha Izraele, aby na něm přinášeli zápalné oběti, jak je psáno v zákoně Mojžíše, muže Božího. Obnovili oltář na jeho základech, protože na ně dolehla hrůza z národů zemí a přinášeli na něm zápalné oběti hospodinu, zápalné oběti ráno i večer. Slavili svátek stánku Sukot, jak je psáno a připravili každodenní zápalné oběti podle patřičného počtu nařízeného pro každý den a potom ústavičné zápalné oběti, oběti při novoluních a při všech posvěcených hospodinových svátcích
6:17a pro každého, kdo dobrovolně obětoval, dobrovolné oběti hospodinu. Od prvního dne sedmého měsíce začali přinášet zápalné oběti hospodinu, ačkoliv základy hospodinova chrámu nebyly položeny. a dali stříbro, kameníkům a řemeslníkům jídlo, pití a olej, sidoněnům, tyřanům, aby přiváželi pomořit cedrové dřevo z Libanonu do Jafy dle povolení, které měli od perského krále Kýra.
6:55My vidíme, že když tedy ten boží lid se v tom roce 538 vrátil podle toho dekréta krále Kýra do Jeruzaléma, že na ně dolehl velký strach z těch okolních národů, těch nepřátel, kteří určitě nechtěli, aby se znovu budoval chrám hospodinu a aby znovu židé získali zemi, kterou jim hospodin zaslíbil. My samozřejmě v tom musíme vidět krom té historické události i tu duchovní podstatu této historické události, kde bez pochyby vyplývá ten odedávný nepřátelský postoj dňábla a celé vlastně té jeho světovládné říše vůži všem božím lidem, vůči božímu vyvolenému lidu Izraeli a vůči všem božím záměrům.
7:52Není proto divu, že když se začaly naplňovat Boží proroctví, a my víme, že Boží proroctví nejsou známy pouze lidem, ale jestli je někdo, kdo zná Boží slovo velice dobře, tak je to právě Satan a jeho padlí andělé, že začaly protivenství a nesnáze. Tato paralela se v písmu neustále opakuje. Vždycky, když pán Bůh naplňuje svá proroctví, naplňuje to, co zaslíbil, vidíme, že dňábel, jako ten nepřítel, stojí v té opozici a snaží se, samozřejmě marně, ale snaží se, ty boží plány a boží proroctví mařit.
8:43Asi ten nejvíc známý případ pro křesťany je, když se udály okolnosti přesně tak, jak byly předpovězeny vzhledem k narození Mesiáše, tedy prvního příhodu Pána Ježíše Krista na tuto zem, víme, že Satan skrze krále Heroda činil všecko proto, aby se toho zaslíbeného krále Mesiáše dítěte zbavil. a my také samozřejmě z písma víme, že ať se dňábel snažil sebe víc, nikdy nemohl zabránit pánu Bohu naplnit jeho úmysly.
9:24Dňábel totižto není rovnoceným soupeřem pána Boha. My si musíme stále připomínat, že dňábel je stvořenou bytostí. Je velice významnou bytostí, když bychom se podívali do písma, zjistíme, že je řazen původně mezi cheruby a cherubové jistě jsou velice mocné bytosti, máme o nich několik zmínek v písmu a víme, že dňábel jako takový, jako andělská bytost, má jistě velikou moc.
9:56Ovšem v žádném případě nezdílí s Pánem Bohem, tak jako žádná stvořená bytost, jeho božské atributy. A jeden z božských atributů je svrchovanost, všemohoucnost, vševědoucnost, všudy přítomnost. A Ďábel nic z těchto věcí nemá. Proto bychom nikdy neměli brát Ďábla jako rovnoceného soupeře, Pána Boha.
10:26nebo někoho, kdo je schopen božím plánům nebo božím záměrům, řekněme, zabránit. Je to právě strach, který vyvolává nepochopení tohoto. Když je boží člověk plně vědom, kým je pán Bůh, musí s dňáblem a jeho úklady počítat, Ovšem nikdy nemůže propadnout beznaději, strachu, či snad milnému dojmu, že boží dílo nebo boží záměry mohou být díky působení satana zmařeny.
11:10Jak bojovat proti tomu strachu? My vidíme, že boží lid, když se navrátil, tak začal uctívat svého boha. začal přinášet ty pravidelné oběti a právě začal slavit svátek Sukot, stánků, aby si připomněl, jaké veliké divy pro ně hospodin učinil, když putovali pouští a když se zdálo, že pro hospodinovo rozhněvání a pro pády lidů už ani nikdy do zaslíbené země nevejdou.
11:43Hle, právě Boží věrnost, Boží moc a Boží jasná daná slova zajistili, že ani neposlušnost lidů, ani dňáblovo svádění, ani mocné působení skrze nepřátelé nemohlo zastavit hospodina v tom, že až se naplní čas, až přejde těch 40 let trestu, tak dostane Boží lid svoji zemi, kterou jim Bůh ze svého svrchovaného rozhodnutí zaslíbil dá.
12:24Proto věřím, tady musíme vnímat, že když se tedy boží lid přesně po těch sedmdesáti letech uplynutí toho zajetí, toho božího trestu v Babyloně navrací, tak si připomíná tyto události, aby se ujistil, že tak jako pán Bůh dovedl vysvobodit svůj lid z Egypta, tak je také bezpečně dovedl po těch 40 letech do té zaslíbené země.
12:57A tady už křesťané musí vnímat všetky ty paralely tohoto pozemského života k tomu duchovnímu. My víme, že to vysvobození z Egypta odkazuje primárně na tu záchranu křesťanů, těch znovuzrozených božích dětí, kteří přešli ze smrti do života, kteří prošli tím krtem, kteří přešli přes pomyslné Rákosové moře, byli vysvobozeni a ten život na té poušti, ten život toho života našeho, křesťanského, kdy prožíváme různé pády, boje, úklady, až do té zaslíbené země, až do té budoucnosti, až s výhledem na to milénium,
13:46na to období věčnosti. Izrael si připomínal ve svátku Sukot boží podivuhodné zaopatření na poušti, ale také vyhlížíme ono boží podivuhodné zaopatření v miléniu a na věčnosti. A také si jako boží lidé musíme uvědomit, že to naše putování tím pozemským životem je plné nesnází utrpení dňáblových svodů a útoků, ale přesto náš Bůh, Hospodin.
14:27Je stále pánem, který je na svém trůnu v nebesích. A nikdy a nic se mu nevymkne s rukou. On je věrný. A to je to, věřím, co chtěl hospodin sdělit, když to proroctví třetí ageovy toho 17. října dostal prorok právě v den na konci toho svátku Sukot. Hospodin věřím chce a chtěl, aby si boží lid uvědomil po těch letech nesnázích, že je s nimi a že stále na něho můžou se spolehnout a že on své slovo, které předal svým prorokům, své zaslíbení, které předal svému lidu, naplní.
15:20Obnova samotného chrámu, který nezačala v tom roce 538, ale my čteme v Ezdrášovi 3.8, že teprve v druhém roce, po tom, co se lid navrátil. Čteme, v druhém roce, po svém příchodu k božnímu domu do Jeruzaléma, v druhém měsíci začali Zerubável, syn Šaltělův a Ješua, syn Josadakův, i ostatní jejich bratři kněži a lévité a všichni, kdo přišli ze zajetí do Jeruzaléma stavět a ustanovili lévity od věku 20 let výše jako dozorce nad dílem hospodinová domu.
16:04Budeme-li dobře počítat, jsme tedy už v roce 536 a druhý měsíc toho liturgického roku židovského, který spadá někdy na přelom Dubna a Května. Čili teprve dva roky potom, co se Izraelci vrátili v roce 538, po tom, co obnovili chrám, obnovili boží službu formou přinášení obětí a oslavou hospodina, začali stavět ten dům.
16:38Když si znovu pustíte ten historický kontext, zjistíte, že ale nestavěli dlouho. Ďábel skrze ty nepřátelé vnější i vnitřní způsobil, že dílo nakonec na božím chrámu úplně ustalo. A teprve potom v tom roce 520 znovu hospodin mocně začíná boží lid probouzet k tomu, aby se vrátil do toho konání.
17:08A v tom prvním verši, krom této informace, tedy těchto pozadí, těchto informací získáváme také jasný důkaz o tom, jak se to slovo vlastně k lidu dostalo. My čteme v tom prvním verši, stalo se hospodinovo slovo prostřednictvím proroka Agea. To je vlastně způsob inspirace. Inspirace to je teologický pojem.
17:38který vystihuje, jakým způsobem Pán Bůh dává své slovo a zajišťuje, aby to slovo, které máme v písmu, bylo plně boží. Řekli bychom inspirováno. To slovo inspirace pochází z výrazu inspirio, což je nádech a mluví o tom vlastně i v řečtině to slovo theopneustos, že boží slovo je Bohem vdechnuté.
18:12Čili pán Bůh je mocen zajistit nad přirozením působením, aby se všechna jeho vůle, vše, co on chce, aby bylo lidu předáno, dostalo do božího slova. A my víme, že se to tak dělo, buď to třeba tak, že nějaký boží prorok měl vidění nebo měl sen, ale úplně nejčastější způsob, jakým vlastně boží proroci získávali od Pána Boha to slovo, bylo tím způsobem, že slovo boží se stalo.
18:53Do slova hebrejský Haya devar Adonai bejat chagaj hanavi. I stalo se slovo hospodinovo, tam je to bejat, to znamená rukou, proroka chagáje. To bejat, to lze chápat buď to doslovně, anebo metaforicky. Metaforicky velice často to vyjadřuje, že se stalo vlastně působením, prostřednictvím skrze proroka Chagáje.
19:30My čteme v Novém zákoně u Apoštola Petra v jeho listech, toho si buďte bratři především vědomi, že žádné proroctví v pismu nevzniklo skrze pochopení skutečnosti zvůli člověka, Ale že boží mužové, puzeni, unášeni duchem, byli a zapisovali to boží slovo tak, jak pán Bůh chtěl A tam je ten obraz od toho slova ferořeckého, být unášen jako loď, plachetnit se větrem
20:02Takže prorok byl hospodinem puzen, veden, aby se skrze něho stalo slovo A jaké to slovo bylo? Co chtěl v tom třetím proroctví hospodin svému lidu předat? To čteme od druhého verše. Řekni juckému místo držiteli Zerubávelovi, synu Šáltělovu, veleknězi Jošovi, synu Joosadakovu i ostatku lidu. Kdo z vás, kteří jste zůstali, viděl tento dům v jeho první slávě? A jak je vidíte nyní? Není ve vašich očích jen pouhé nic?
20:37Víte, tady je zase poukaz na jednu ze zásadních doktrin písma. Vševědoucí hospodin zná a zkoumá lidské myšlení. Velice zřetelně to vystihuje například v Žalm 44, 22b. Zdali by na to, Bůh nepřišel, On přece zná tajnosti srdcí. Pán Bůh zkoumá naše srdce a zkoumal srdce svého lidu a proto jasně věděl, že boží lid v tom roce 520, když se znovu dal do díla na obnově toho chrámu, měl ve svém srdci velké pochybnosti.
21:21Mnozí lidé malomyslněli a když viděli tu hromadu sutin, to nepřátelství a mnozí z nich si pamatovali ty starci, ten boží dům, který nechal postavit král Šalomoun, byli sraženi, byli umdleni. mysleli si, že z těchto sutin, za těchto okolností se nedá Boží dílo budovat a když se dá budovat, takže to nemá žádný význam.
21:59A proto Pán Bůh skrze proroka promlouvá, dává to slovo, to slovo se stává a odkrývá myšlení toho lidu. Už se vám někdy stalo, že jste četli Boží slovo nebo někdo zvěstoval Boží slovo a vy jste úplně v tom srdci poznali, jak to může ten člověk vědět nebo přesně tohle odkrývá to, co prožívám a vnímám ve svém srdci.
22:27Je to jeden z důkazů toho, že Boží slovo je nadpřirozené, že pochází od Pána Boha, protože jedině Pán Bůh zná úmysly našich srdcí. A On v pravý čas k nám dovede takto mocně promluvit. Tak jako tehdy ke svému lidu, když odkryl jejich myšlenky a ukázal na to,
22:57že v jejich očích to dílo je pouhé nic. Víte, když se vrátíme znovu k tomu roku 538 a potom k té samotné obnově chrámu, tak už tam uvidíme, že lid, který byl zázračně vzbuzen hospodinem a byl vyveden na základě dekretu perského krále Kýra v moci ducha svatého do té země,
23:29země zaslíbené, tak už tehdy se objevovali v lidu přesto počáteční nadšení určité pochybnosti. My to čteme v Esdráši 3.10. Když stavitelé položili základy hospodinova chrámu, zaujali místa kněží oblečení vroucha s trubkami a lévité synové Asafovi zčineli, aby chválili hospodina podle pokynu izraelského krále Davida.
23:56S chválením a vzdáváním díků zpívali hospodinu, že je dobrý, neboť jeho milosedenství nad Izraelem je věčné. A všechen lid hlaholil s velkým pokřikem a chválil hospodina za to, že byly položeny základin hospodinova domu. A teď čteme, dejte pozor, dvanáctý verš. Mnozí z kněží, levitů a předáků rodů, starci, kteří viděli první dům, myslí se tím ten první dům, který byl zbořen, ten dům krále Šalomouna, hlasitě plakali, když byly před jejich očima kladeny základy tohoto domu.
24:41Mnozí však radostně pokřikovali a pozvedali hlas, a lid nebyl schopen rozeznat zvuk radostného křiku od zvuku pláče lidu, neboť lid hlaholil s velkým křikem, zvuk bylo slyšet dodaleka. Víte, už tehdy vidíme, že část božího lidu, tedy ta především, která si pamatovala ten boží dům v jeho původní slávě, místo radostného křiku plakala.
25:12Už tehdy se museli v božím lidu vyskytovat pochybnosti, jak vůbec bude možné z těchto sutin a zadaných okolností tak velikého nepřátelství obnovit boží chrám. A víme, že po tom roce 536 těch nesnází přibývalo. Přibývalo jich natolik, že nakonec to počáteční nadšení v božím lidu právě převládla ta skepse a malomyslnost.
25:50takže dílo nakonec úplně ustalo. Není divu, že tedy prorok Ageus v tomto třetím proroctví říká, kdo z vás, kteří jste zůstali, viděl tento dům v jeho původní slávě a jak jej vidíte nyní, není ve vašich očích jen pouhénic. 18 let po návratu, 16 let potom, co byl položen základní kámen, se boží lid na základě prorokování proroka Agea a Zachariáše dává do díla.
26:27Ale už tady v tomto okamžiku, v tom 17. říjnu vidíme, že znovu to počáteční nadšení je vystřídáno těmi pocity té malomyslnosti a toho, že to nemá význam Pán Bůh zná lidská myšlení, ví, jak jsme k tomuto myšlení skeptickému a malomyslnému náchylní, jak jsme všichni, jakožto lidé, náchylní k vynášení špatných a ukvapených závěrů a soudů.
27:10V první korinským čteme citaci Božího slova 3. kapitole 20. verši. A opět, pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné. Víte, proto nás musí náš bůh hospodin stále svým duchem skrze své slovo korigovat a ukazovat nám vlastně pravý opak, k čemu nás vede dňábel a svět. Tento svět říká, spoléhej sám na sebe, spoléhej na svůj důvtip, spoléhej na svoji moudrost, na své schopnosti.
27:47Pán Bůh nás vede k pravému opaku. My žijeme v době pandémie, žijeme v době, kdy se množí terroristické útoky, žijeme v době, kdy slycháme o četných nepokojích. a my z Božího slova víme, že toto všecko se musí stát. A také ale slyšíme mluvit lidi, my to zvládneme, my to dokážeme, my máme schopnosti, my máme vědu, my máme medicínu, my máme a teď si doplňte cokoliv.
28:23Je to skutečně správné myšlení? Je to skutečně to, na co by měl člověk vkládat svoji důvěru? Víte, jestli teď sledujete informace ohledně té pandémie, tak se můžete sami až usmívat, nebo spíš možná až děsit, jak na jedné stránce internetové můžete číst zprávy nebo informace, které jsou v přímém protikladu. Jeden vědec říká toto, druhý, toto a často jejich názory jdou přímo proti. Jeden odborník říká to, druhý, ono. Jeden říká žádná pandémie už nebude, koronavirus do Vánoc zmizí a ejhle, najednou jsme uprostřed druhé vlny. Jeden říká přijde třetí, čtvrtá, pátá vlna.
29:18Máme se nechat očkovat, máme chodit na odběry, máme dodržovat nařízení a když člověk skutečně spolehá pouze na svůj úsudek a svoji moudrost, na lidskou moudrost, tak ty informace jsou často v přímém protikladu jedna vůči druhé. Ale Pán Bůh nikdy nechtěl, aby člověk spolehal sám na sebe Pán Bůh je tady proto a stvořil člověka proto, aby člověk spolehal na svého Boha
29:54Aby s ním měl obecenství a aby mu důvěřoval Tato důvěra byla narušena při pádu v ráji a důsledky toho, že jsme neposlechli hospodina a vydali se vlastní cestou, svedení satanem, zakoušíme dodnes a ještě zakoušet jako lidstvo budeme. Stojí tedy zde jasná výzva písma. Izajáš 55.8. Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok hospodinův,
30:29Jako jsou nebesa, vyšší než země, tak převyšují cesty mé, cesty vaše a úmysly mé, úmysly vaše. A v příslaví 3.5 čteme, duvěřuj hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej na svoji rozumnost. Hospodin k nám mluví. Mluví k nám skrze své slovo. Mnozí vědci, kteří ještě před půl rokem nebo politici byli populární, nebo se lidé obraceli na jejich rady, jsou dnes minimálně pohaněni a v zapomnění. Tak odplácí člověk.
31:13Další věci, o kterých jsme doteďka ani neviděli a neslyšeli, jsou dnes na výsluňí slávy. Ale přátelé, bratři, sestry, kde budou za půl roku, kde budou za rok, důvěřovat člověku, spoléhat na lidskou moudrost, na vlastní sílu, je naprosto nebezpečné. Spolehat a důvěřovat Pánu Bohu, plně se mu odevzdat a následovat ho přináší pokoj, radost a něco, co tento svět nemůže dát.
31:54To je spasení a právě to, po čem my všichni toužíme. Přijetí, lásku a naději. Naději nejenom na lepší život, na lepší zítřky, ale na něco dokonalého, po čem věřím všichni od vyhnání z ráje toužíme. A čím více vidíme bolesti, útrpení, tak víc je nám jasné, jak moc jsme od tohohle ideálu daleko.
32:33Do tohoto všeho i dnes, stejně jako v roce 520, zazní vám jedno z nejsilnějších božích povzbuzení.
33:06a výzev. Nuže, posilně se. Toto slovo v hebrejštině, vyjatá chazak, je imperatívem, čili rozkazovacím způsobem mužského rodu, čísla jednotného od slovesa chazak, které znamená v tom původním významu pevný, tvrdý, silný, neoblomný. V tom negativním slova výrazu může být přeneseno do významu zatvrzelý.
33:40Například v exodu 9.12 čteme To sloveso chazak tedy znamená být tvrdý, pevný, tvrdý dokonce jako flint, křemen. Například o jednom proroku za domácí úkol, zkuste na to přijít, můžete mi to potom napsat.
34:13Jeden prorok dostal od hodospodina slovo, že bude mít čelo tvrdší než křemen, protože ho pán Bůh poslal k lidu tvrdé šíje. Kdyby ho pán Bůh poslal k lidu jiného, oni by ho uposlechli, ale protože ho poslal k domu izraelskému, který je lid tvrdé šíje, oni ho poslouchat nebudou. a proto mu pán Bůh dal tvrdé čelo, aby se toho lidu nebál. Je to pořád to sejmé slovo, chazak. A toto slovo znamená tedy v tom rozkaze buď silný, buď pevný, buď neoblomný, buď tvrdý.
34:59Když budete přemýšlet, kde dal hospodin tuto výzvu, tak se určitě to první, co by vám mělo vybavit, je povzbuzení hospodina svého otroka Jozueho. Když hospodin pozbuzuje po smrti Mojžíše Jozua, tak ho právě vybízí k tomu, aby, když bude konat Boží dílo, byl posílen. Chazak.
35:36Pojďme se na to podívat. A já věřím, že už teď vnímáte, že to není náhodou. Když Jozue dostal od hospodina úkol předat Božímu lidu zaslíbenou zemi a rozdělit je, uvést ho tam, Tak není divu, že boží lid, který se znovu navrací do zaslíbené země, slyší stejně jako tehdy Jozue Zerubável, který byl na pozici Jozueho, čili toho vůdce, a velekněst Jošua, tedy toho náboženského vůdce, i celý lid země, Chazak
36:07Pojďme se podívat, co tehdy, který hospodin Jozovi řekl. Jozue 1.1. I stalo se po smrti Mojžíše otroka hospodina, že hospodin řekl Jozovi synu Nunovu, Služebníku Mojžíšovu. Mojžíš můj otrok zemřel, nyní tedy vstaň, přejdi tento Jordán, ty a všechen tento lid do země, kterou jim, synům Izraele dávám. Každé místo, na které šlápne vaše chodidloj, jsem vám dal. Jak jsem to prohlásil před Mojžíšem? Od pustiny a tohoto Libanonu až k veliké řece, řece Eufratu, celá země Chetejců až k velikému moři,
36:48na západ slunce, bude vaším územím. Nikdo se proti tobě nepostaví po všechny dny tvého života, jako jsem byl s Mojžíšem, buduji s tebou. Nenechám tě klesnout, ani tě neopustím. Posilni se, chazak, a buď odvážný, protože ty dáš lidu do dědictví tuto zemi, O které jsem přísahal jejich otcům, že jim ji dám. Hlavně se posilni, znovu chazak, a buď velmi odvážný, abyš zachovával a plnil celý zákon, jak ti přikázal můj Žíž, můj otrok. Neodvrať se od něj napravo ani nalevo, abyš rozumě jednal, všude kam půjdeš.
37:32Kniha tohoto zákona, ať se nevzdálí od tvých úst, budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci, aby si zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu a tehdy budeš rozumně jednat, vždyť jsem ti přikázal, posilni se, chazák. A buď odvážný, neměj strach a neděst se, protože hospodin Tvůj Bůh bude s tebou všude, kam půjdeš.
38:03A tady jsme u toho, bratři a sestry, co nám chce i dnes prorok Ageus sdělit. Posilni se, či buď pevný, všechen boží lidé země je hospodinův výrok a jednej. To je služ hospodinu a buduj jeho dílo, jeho chrám. Ale možná, bratře, sestro, příteli mi řekneš a kladeš si otázku, jak mám být silný a pevný.
38:39Když ze své hřišné podstaty jsme všichni tak slabí, bezmocní, jak máme být silní a pevní, navzdory tolika překážek a útoků na boží dílo, kde je tá odpověď? Odpověď je zase v božím slově, když jsme poslouhně naslouchali, jak ten verš pokračuje, ale co řekl hospodin Jozovi, proč má být Jozue posilněn?
39:11Jak může být Josué posilněn? Byl tam jasný důraz na to, že má rozjímat nad Božím slovem? A pak je tam jedna z velice vážných věcí. Neboť já jsem s vámi. Je výrok hospodina zástupu. Ti Ani i Techem, Neum Adonai Cevaot. Ani i Techem, jsem s vámi.
39:43Jestli dobře dáváte pozor, bratři a sestry, tak už je to podruhé, kdy prorok ujišťuje lid a geus, že hospodin je s nimi. A věřím, že to je naprosto ústřední, co musíme vnímat. Právě na základě toho totiž můžeme být posilněni. A proč je hospodin se svým lidem? Zase nemusíme hádat, ani nesmíme. Pán Můh odpovídá.
40:18Ageus 2.5, Kvůli umluvě, kterou jsem uzavřel s vámi, když jste vycházeli z Egypta, můj duch stojí uprostřed vás. Nebojte se. Takže proč je hospodin se svým lidem? Protože byl boží lid hodný, protože si to boží lid zasloužil, protože konali dobré skutky, protože Bohu obětovali oběti.
40:48protože se snažili žít s božným životem. Ne, ať odpovíte cokoliv, krom jedné věci, všechno to jsou nesmysly. Jenom jedna věc, proč je hospodin s nimi? Je to kvůli umluvě, kterou hospodin se svým lidem uzavřel. A tady jsme, bratři, sestry, u další velice důležité teologické doktriny. Boží smluvní věrnosti.
41:18Na této doktríně písma stojí celá naše spása. Je to jedna z těch ústředních věcí, na kterých vůbec spasení člověka stojí. totiž, že náš Bůh je Bohem smlouvy a že je smluvně věrný svému vyvolenému lidu. Pán Bůh svému lidu skrze proroka Agea při tomto povzbuzení říká, že je s nimi, protože je věrný své úmluvě.
41:53A my, když se podíváme na tuto úmluvu, tak se dostáváme k oné smlouvě, Smlouvě, která vedne v noci o půlnoci každý, kdo je věřící, by měl vědět, je jednou ze základních smluv, kterou hospodin s člověkem uzavřel a na níž stojí naše spasení. Je to smlouva s praotcem víry Abrahamem. Zajímavé vyjádření v hebrejštině je, že hospodin uzavírá smlouvu. A to uzavírání v hebrejštině není uzavírání. My máme představu, že se něco uzavírá. V hebrejštině, když se smlouva uzavírá, tak se seká. Karat.
42:41A když si vzpomenete Žeže, Rosekává, tak si musíte vzpomenout určitě ve svých myslích, že Karadberit, čili uzavřít smlouvu, doslova useknout, uříznout, rozříznout smlouvu v hebrejštině, už odkazuje zase na ty věci starozákonní. Jakým způsobem hospodin potvrdil tu smlouvu, kterou uzavřel s otcem Víry Abrahamem? My víme, že Abraham rozpůlil ty zvířata, krom ptáků, které měl obětovat, a že skrze půlky těch zvířat, tou krví, umíte si to živě představit,
43:25Máte rozpůlená zvířata, kterých budeme číst, z nich teče krev a v té mrákotě, když na Abrahama padla... Padl spánek, mrákotá, hrůza, se prochází ta ohnivá pec, ta ohnivá pochodeň na důkaz potvrzení té smlouvy. Hospodin se ve své svrchované milosti rozhodl uzavřít smlouvu, své nezasloužené přízně se svým vyvoleným lidem a to skrze svého oce Abraháma až po nás, kteří jsme uvěřili z boží milosti stejně jako Abraháma.
44:05My čteme v Genesis 15.6 verž, na kterém Pavel jasně demonstruje základ naší spásy. Genesis 15.6. I uvěřil Amrham hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost. A řekl mu, já jsem hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského uru, abych ti tuto zemi dal do vlastnictví. Odpověděl Abraham hospodinu, panovníku hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím, i řekl mu, vezmi pro mne třiletou jalovici, třiletou kozu, třiletého berana a hrdličku s holoubětem. Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je, kará, to sloves, rozpůlil je, a hle, dal jednu jejich čas naproti druhé, ptáky nerozetnul.
45:03Dravci se slétali na mrtvoli, ale Abraham je odháněl a když zapadlo slunce, na Abrahama padl hluboký spánek a hle, padla na něho hrůza a veliká temnota a hospodin Abrahamovi řekl s jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem zemi, která nebude jejich a budou tam otročit a budou pokořováni 400 let, a však národ, kterému budou otročit, ten národ budou soudit
45:32a potom výjdou s velkým majetkem. A ty výjdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřen v dobrém stáří. Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina emorejců. Pak zapadlo slunce a nastal soumrak. A hlekouřící pec a ohněvá pochodeň, která prošla mezi těmi díly. V onen den hospodin uzavřel s Abrahamem smlouvu slovy, tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až k té velké řece, řece Eufratu, Keníce, Kenazejce, Kedomence, Chetejce, Perizejce a Refajejce, Emorejce, Kenánce, Girgašejce a Jebusejce.
46:22Právě tato hospodinová smlouva je zárukou boží nezasloužené přísně ke svému vyvolenému lidu. K ní se má boží lid upínat, na ní má ve své víře stavět. Tím má být posilněn. Kdo z vás, kteří jste zůstal, viděl tento dům v jeho původní slávě a jaký je vidíte nyní?
46:52Není ve vašich očích jen pouhé nic, nuže posilnit se zarubável je hospodinův výrok, posilni se veleknězí Jošu, synu Joostarakův, posilni se všechen lidé země je hospodinův výrok a jednejte, neboť já jsem s vámi je výrok hospodina zástupu kvůli umluvě, kterou jsem uzavřel s vámi, když jste vycházeli z Egypta, můj duch stojí uprostřed vás, nebojte se.
47:22Veruchy omédet betochéchem altiru. Můj duch stojí uprostřed vás, nebojte se. A tady musíme vnímat, bratře a sestry, jasnou novosmluvní paralelu, ze které má každý křesťan, každé znovuzrozené boží dítko, čerpat po vzbuzení.
47:52uzavřel se svým vyvoleným lidem skrze oběť Pána Ježíše Krista? Říká ano ke všem svým převzácným zaslíbením. My čteme v Římonum 8, 32. Vždyť on neušetřil svého vlastního syna, ale za nás všetky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko. a jinde v listu Židům 13.5. Vždyť Bůh řekl, nikdy tě neopustím, nikdy se tě nezřeknu, proto smíme říkat s důvěrou,
48:27Pán při mně stojí, nebudu se bát, co mi může udělat člověk. Proto boží lidé slyš, jasné boží povzbuzení. Buď posílen, Boží lidé, protože Pán Bůh je s námi. Pán Bůh je s námi ne, protože si to zasloužíme, ale Pán Bůh je s námi, protože se rozhodl ve své svrchovaném milosti smířit nás spolu se sebou skrze Pána Ježíše Krista.
49:03Rozhodl se nám projevit nezaslouženě milost. Rozhodl se nás milovat, nazdory tomu, že toho nejsme hodni. A protože víme, že Pán Bůh je věrný. A to můžeme vědět skrze Jeho slovo. Skrze všechny ty události, které se už ve starém zákoně naplnili. a v Novém zákoně jsou nám znovu připomínány, aby jsme důvěřovali hospodinu proto, že on je věrný.
49:39Díky tomuto můžeme všichni slyšet od hospodina Chysků ve Jámecleva v Chem. Buďte povzbuzeni všichni a buď posileno vaše srdce, kteří očekáváte na hospodina. Protože Pán Bůh je věrný, Pán Bůh vidí krev smlouvy, kterou prolil Pán Ježíš Kristus. Pán Bůh je věrný a díky tomu můžeme si být jistí, že nás neopustí a že můžeme být posilněni na vzdory všem překážkám, všem lidským úkladům i satanovým hrozbám.
50:25a nemusíme se bát pokračovat na tom božím díle. Slyšme, co říká Žalmista 31 na 24. Milujte hospodina, všichni jeho zbožní, hospodin své věrné opatruje, odplácí však plnou měrou těm, kteří si vedou spurně. Buďte pevní a posilněte svá srdce, všichni, kdo očekáváte na hospodina.
51:03A Eugius dodává právě v tom svém proroctví, neboť toto pravý hospodin zástupu ještě jednou zakrátko zatřesu nebem i zemí, mořemi souší, zatřesu všemi národy, přijde to, po čem touží všechny národy, chemdat kolhagujím. A naplním tento dům slávou pravý hospodin zástupu. Mně patří stříbro, mně patří zlato. Je výrok hospodina zástupu. Větší bude budoucí sláva tohoto domu, nežli první pravý hospodin zástupu. Na tomto místě způsobím pokoj, šalom. Je výrok hospodina zástupu.
51:42Bratře a sestry, pamatujte neustále na to, jak věrný a mocný je hospodin zástupu náš Bůh, že On sám je schopen dokončit dílo spásy, které v nás započal, to dobré dílo, proto se musíme posílit, nesmíme hledět na překážky, nebát se, protože Jeho duch je uprostřed nás a dál konat dílo, které nám každému určil, když budujeme ten novozákonní chrám, jimž je církev Pána Ježíše Krista, jeho tělo i nevěsta.
52:26A tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tváří své slávy, jedinému Bohu, který nás spazil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost i moc před vším časem, i nyní, i po všetky věky. Amen.