Seminář I.- Křesťan a priority
Biblické texty v kázání
Matouš 6Matouš 10Koloským 3Židům 102. Petrův 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:25Velik mladých lidí pohromadě. Včera jsem stál vzáru v tom vestibulu a bavl jsem se s bratrem Karázkem a říkali jsme si, že to je opravdu boží milost vidět mladou generaci, nastupující generaci, budoucnost, církve. A je pro mě moc velkým pouzbůzením, že můžu k vámi dneska ráno promlouvat. Je to, já nevím, jak dlouho, co mi volal Martin, jestli bych mohl mít seminář na téma křesťaná priority.
0:53a jsem moc rád za tohleto téma, protože většinou, když mi někdo volá, abych měl na Mladyňské konferenci slovo, tak jsou to většinou takové ty semináře, které jsou hodně kontroverzní, tak jsem rád, že konečně mám i takového něco normálního a jsem za to rád. Říkám, máš svobodu, můžeš tam mluvit, o čem chceš a teď nevím, jestli to je týden nebo čtrnáct dní, co mi volal Peťa z to klasa
1:18a ten říká, hele, já ti pošlu takový okruhy, čeho by se to mělo týkat. Tak říkám, jo, tak to pošli do mailu, ještě jsem nic pro to neudělal. A v tom mailu, když jsem si ho otevřel, tak tam bylo napsané. Priority při životních rozhodnutích. Čas věnovaný rodině versus čas věnovaný církvi. Další oblasti života, práce, škola, volný čas, jak rozdělovat čas.
1:46Mělo by to být praktický, měl bys hodně mluvit jako svědectví ze života, mělo by to být taky jako trochu teologický, tak jsem si říkal, aha, kolik na to mám času tak něco přes hodinku tak uvidíme, jak to zvládnem a já se pomodlím to bude to nejlepší a stěším se pane bože otče náš, jsme vděční za to, že jsi nás adoptoval
2:17do svojí rodiny za to, že můžeme být součástí církve a za to, že můžeme být i tady na konferenci že se můžeme navzájem pouzbuzovat ve víře, že můžeme otevírat tvé slovo. Tak tou naší touhou je tebe oslavit a vyvýšit. Prosíme tě, aby si pracoval v životech každé jednoho z nás, aby si nám ukazoval, co je opravdu důležité v našem životě,
2:39na co se mám zaměřit. Abychom si dokázali nastavit ten žebříček hodnot způsobem, který bude hodný tvého následování, když nám k tomu dopomůže i tento seminář. Modlím se ve tém synu v Pánu Ježíši Kristu. Amen. Já bych chtěl na začátek tohohle semináře přečíst takovou citaci z jedné knihy.
3:09Nebudu zatím říkat, co to je za knihu, nebudu říkat, co to je za autora záměrně. Vrátím se k tomu na konci toho semináře. Možná, že někteří rozpoznáte, co to je za knihu, zvlášť třeba lidi z Lovosic, který jsem připroval ke kstu, tak ty asi budou vidět. Ta kapitola se jmenuje Dá se ten vztah zachránit? A píše se tam. Jack a Grace seznámili jejich společný kamarád.
3:38Od první chvíle je všichni považovali za dokonalý pár. Grace měla všechno, po čem Jack vždycky toužil. Byla krásná, velmi přátelská a laskava. Byla na blízku, kdykoliv ji potřeboval. Prvních pět měsíců byly stále spolu. Jack nedokázal myslet na nic jiného než na Grace. Říkal kamarádům, že už nepotřebuje dál hledat.
4:06Grace je ta pravá. Uplynuli necelé tři roky. Jack si stále užívá pohodlí blízkého vztahu s Grace. Ale jiskření mezi nimi postupně vymizelo. Stále více si všímá jejich nedostatků, má dojem, že už není tak přitažlivá jako kdysi A pomalu ho začíná štvát, že s ním chce strávit tolik času Když Grace jednou večer Jackovi navrhla, aby se zamysleli nad tím, jakým směrem se má jejich vztah ubírat dál
4:39Jack se hrozně naštval Jsme snad spolu, ne? Co pak ti to nestačí? křičel v stekle Jack zjevně není připraven na závazný vztah A není jasné, zda se to vůbec někdy změní Už jste někdy zažili takový vztah? Myslím, že Bůh má pro vás něco lepšího Chce, abyste prožívali vztah založený jak na vášní, tak na závazku Ale než budete moci tenhle úžasný plán realizovat
5:12Potřebujete o zmíněném páru něco vědět Po světě dnes chodí miliony džeků. A Grace? Grace není dívka. Grace je církev. Budeme dneska mluvit hodně o církvi, protože církev by v životě křesťana měla hrát zásadní roli. Křesťan a církev patří k sobě. Církev je totiž tvořená, křesťany.
5:45České slovo církev je odvozené z řeckého přídavného jména Kyriakos, což znamená patřící pánu. Toto slovo je často užito ve spojení Kyriakos doma nebo Kyriake oikia, což znamená dům páně. Jsme-li křesťané, tak jsme součástí tohoto domu. Jsme jako jednotlivé údy součástí těla, jejíž hlavou je Kristus. Jsme součástí rodiny, ve které Bůh je otec, Ježíš je jedinečný syn
6:18a my jsme jeho adoptovanými syny a dcerami, neboli bratry a sestrami v Kristu. A být součástí téhleté rodiny, kde je hlavou Kristu s to sebou, milí přátelé, vždycky přináší práva, které získáváme, ale i povinnosti. Přináší nám to určité výsady, ale také i závazek a odpovědnost. Na neštěstí mnoho těch, kteří si dneska říkají křesťané,
6:47mají o církvi častokrát zkreslenou představu. Přistupují k ní s postojem konzumenta. Jejich vztah, dá se říci, k církvi je velmi sebestředný. Chodí tam kvůli tomu, co mohou získat. Ať už kvůli vztahům, kvůli nějakým programům, akcím, a možná uznání. Jiní do církve chodí ze správných důvodů. Podobně jako Jack v našem příběhu
7:13se na začátku do církve zamilovali a plně se jí oddali. Ale postupem času přišly do života další lásky, další vášně, myšleno záliby, potřeby a touhy, které si činí nároky na naši pozornost, na náš čas. A najednou se ocitají, nebo ocitáme v pozici, kdy se musíme rozhodovat. Čemu dáme ve svém životě přednost?
7:44Co je důležitější? Jak naložíme se svým časem? Je vůbec v životě křestaná nějaký prostor, abychom si užívali života i mimo církev? Já bych si moc přál, aby ten dnešní seminář byl pro každého jednoho z nás takovou možná sebereflexí. Jak na tom v tom našem křesťanském životě vlastně jsme? Kde jsou ty naše priority? Co je pro nás důležité?
8:18Vedeme dobrý křesťanský život? Jaký je náš vztah ke Kristu a jeho tělu, tedy církvi? Nejsme možná příliš tradiční, zatížení faleštími standardy? nebo naopak nesplnitelnými očekáváními, milými představami. Možná, že někteří jsme opravdu jako Jack, kteří jsme na začátku se nadchli pro církev, ale postupem času taková ta první láska z našeho života vyprchala.
8:49I to je důvod, proč dneska hovořit na toto téma. Křesťan a priority. Jsem si totiž vědom, že je to velmi aktuální téma pro každého jednoho z nás. rozhodování toho, co má přednost a co ne čemu věnujeme svůj čas a jak to děláme každý den pokud očekáváte, že si z tohoto semináře odnesete možná nějaký jednoduchý klíč nebo poučku
9:17která vám zaručeně vždycky pomůže udělat správné rozhodnutí a si vás zklamu a nejsem si totiž jistý, jestli něco takového vůbec existuje vzpomínám si, že když jsem byl ve vašem věku tak z Ameriky přijeli kamarádi pomáhat na letní tábory a všichni měli na rukách takové náramky, takové to dvojtevé, dvojtevé, jde, what would Jesus do, co by Ježíš udělal,
9:46nebo na čepicích to měli, na klíčích, na tuškách. Znáte to? Asi to znáte, že? Taková klasika, prostě člověk má něco pořád před očím a co by Ježíš udělal, když jsem v nějaké situaci a měl bych se jako rozhodnout, a tak si mám říct prostě, udělal by tohle pán Ježíš nebo ne. No a to je docela zajímavé, jsem si tady připravil pár otázek, které můžete říct si.
10:08Když se zeptám, šel by Ježíš do hospody? Souhlasíte? Dobře, když si představím sama sebe v šestnácti, šel by Ježíš do hospody, tak bych si řekl, ne. Udělal by si Ježíš dredy? Asi ne. Pustil by v Brně sednout babičku v Šalině?
10:43Asi jo, že? V Liberci v tramvaji? Jestli by ji pustil sednout v hromadných prostředcích. Nosil by značkové oblečení? Jako zakládal by si je na... Asi sami vnímáte, že to je takové prostě diskutabilní, kontroverzní. Někdo by řekl, proč by, jako Martin, proč by nešel Pán Ježíš do hospody,
11:13když se stýkalo s prostitutkami a s celníky? Prostě jedna věc je otázka, druhá věc je ta opověď na ní. Dneska se zkusíme na tu problematiku podívat možná trochu komplexněji. Asi what would Jesus do není, to s tím jste měli odejít z tohle semináře. Jak už jsem řekl, nemyslím si, že naše správné rozhodování je závislé na nějakém jednom takovémhle klíči nebo na nějaké poučce.
11:44Naše správné rozhodování totiž vychází vždycky z našeho vztahu s Bohem. To je možná taková důležitá myšlenka, kterou by bylo dobré si zapamatovat. Naše správné rozhodování vychází z našeho vztahu s Bohem. Podle toho, jaký máme vztah s Bohem ve smyslu, jak Boha dobře známe, jak vážně bereme náš vztah, jak moc jej milujeme, jak moc mu důvěřujeme,
12:08jak moc se na něj spoleháme. Podle toho se potom, ať už dobře nebo špatně, rozhodujeme ve více či méně důležitých otázkách našeho života. Já si vzpomínám, že když jsem se já obrátil, byl jsem možná ve věku některých z vás, bylo mi 16, tak jsem samozřejmě na začátku o Bohu toho tolik asi úplně nevěděl. Věděl jsem, co Pán Ježíš Kristus
12:35pro mě udělal, že zemřel za moje hříchy. Byl jsem za to strašně moc vděčný a chtěl jsem se Bohu za to nějakým způsobem revanžovat. Chtěl jsem se Bohu líbit, nechtěl jsem hospodina zklamat. Chtěl jsem žít dobrý život, spravedlivý život, chtěl jsem Pánu Bohu sloužit, protože jsem věděl, že je to správné. Bylo mi řečeno, že po té, co jsem se obrátil, tak bych měl číst Bibli,
13:00takový ty základní věci, poznávat Boha, modlit se a být součástí církve. Ale musím se přiznat, že to pro mě nebylo vůbec jednoduché. A duševně, vnitřně jsem to moc chtěl, ale zároveň jsem zápasil, protože jsem byl zvyklý na jiný způsob života do té doby. Měl jsem spoustu svých zálip, které jsem dělal, kterým jsem věnoval svůj čas.
13:26Dělal jsem folklor v té době, zpíval jsem, tančil jsem, jezdil jsem po Evropě, Hrál jsem, nebo zpíval jsem v podívadlech brněnských, ale hlavně jsem hrál sporty, to byl můj život. Vnímal jsem se jako sportovec, bral jsem to opravdu hodně vážně, nikdy jsem neskoušel kouři, nikdy jsem nepl alkohol, protože jsem chtěl mít prostě zdravý život, vést zdravý život. Bral jsem to vážně.
13:57Třikrát do týdna jsem chodil na různé tréninky, o víkendech byly zápasy a pokud jsem chtěl být v sestavě kola, tak jsem samozřejmě na tom tréninku nemohl, nebo ne v sestavě kola, v sestavě o víkendu, tak jsem samozřejmě nemohl chybět na tom tréninku. A můžu dneska říct zpětně, že sport byl opravdu taková moje modla v životě.
14:19Já už jsem na základní škole chodil do sportovní třídy, tam jsme měli tělocvík ne jednou, ne dvakrát, ale třikrát nebo čtyrikrát do týdne. A mně to bylo málo ještě s jedním kamarádem, tak jsme si s ředitelem domluvili, aby nám odpoledne otevřel tělocvičnu nahledli jsme tam kluky z jiných tříd a ještě jsme s nima hráli ještě v tělocvičku
14:36a když jsem se vrátil domů, tak jsem tašku hodil do kouta, pokud jsem zrovna neměl ten trénink, tak jsem hnedka letěl na inline hokej protože jsem dítě Nagana takže všichni jsme milovali prostě hokej a protože to bylo drahé, tak jsme na ulici hrávali s hokejkama, tenkrát ještě nejezdilo tolik aut, nestáli všude auta, takže ti, co tam stáli, si přeparkovali,
14:56protože jsme tam opravdu řádili. Opravdu jako hodně. A tohle vlastně byl život, který mě do té doby dělal šťastný. Na tohle jsem byl zvyklý a nedovedl jsem si představit, že bych vlastně tenhle ten způsob života měl opustit. Na druhou stranu, jako nový křesťan, který miloval Boha, tak jsem si uvědomoval, že na něj potřebuji mít víc času,
15:22že mu vlastně nedávám to, co by si zasloužil, to, co bych mu měl dát. A tenkrát, nevím, jestli jsem to četl, nebo jestli to někdo kázal, ale oslovil mě jeden text z kázání nahoře, Matouš 6, budu číst verše 19 až 21, asi to tam budete mít, promítnuté. tam se píše, neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a res a kde je zloději vykopávají a kradou.
15:50Ukládejte si poklady v nebi, kde je neníčí mol ani res a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť tam, kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Víte, pod poklady z tohoto textu my si můžeme představit téměř cokoliv. ať už majetek ve smyslu auta, domy, zlato, šperky, cené papíry, značkové oblečení a podobně, nebo i určité postavení ve smyslu dobré zaměstnání,
16:22ambice, moc, biznis, anebo také naše záliby, koníčky, sporty, móda, úmění, či hrdost na nějakou naši vlastnost či schopnost. Těch pokladů opravdu může být v našich životech celá řada. Jedná se v podstatě o cokoliv, pro co ve svém srdci žijeme. Já nyní nechci rozebírat ten text do hloubky, bylo by to samostatné kázání,
16:49ale to, co chci říct, je, že pointa tohoto textu je v tom, že první místo v našich životech, náš hlavní cíl a upřenost, by měla být k Bohu na věčnost. Na to, co má věčnou hodnotu. Není špatné vydělávat peníze. Není špatné si koupit drahé auto. Není špatné mít dobrou práci nebo mít vášeň pro nějaký sport. Ten text neříká a ani nikde jinde v písmu nevidíme,
17:19že by cokoliv z toho bylo špatné. Ne, Bůh nám dává tyto věci, dává nám jako dobré dary, abychom to vlastnili, měli, abychom to používali, abychom z toho měli radost, ale nesmí to být naše nejvyšší priorita. nesmí to být hlavní cíl našich srdcí nesmí to být nejvyšší smysl našeho života tedy nesmí se to stát takovou naší modlou
17:46protože smyslem našeho života jako křesťana je náš Pán a tedy život v Kristu a já jsem moc vděčný, že Pán Bůh tenkrát pracoval v mým životě a možná jsem si to ani tak úplně neuvědomoval ale tím, jak jsem si zamiloval Boha, zamiloval jsem si církev, tak jsem pomalu začal opouštět některé z těch svých aktivit. Nejdříve zápasy víkendové, protože nedělní bohoslužba pro mě byla důležitější,
18:18potom i postupně ty tréninky, je ze tří tréninků byly dva, pak jako jeden. Až jsem si nakonec uvědomil, že trávím šest dní v týdnu ve společenství církve. a ačkoliv jsem si to předtím vůbec nedokázal představit, tak toto období, kdy jsem trávil šest dní v týdnu ve společenství církve, tak můžu dneska zhodnotit, že to bylo jedno z nejšťastnějších období v mým životě.
18:46Období, kdy jsem získal mnoho nových a skutečných přátel, období, kdy jsem opravdu duchovně rostl a zároveň období, kdy jsem se cítil být i užitečný, protože jsem mohl pomáhat a sloužit druhým lidem kolem sebe, což jsem do té roby moc nedělal. A v tom jsem našel také zalíbení. A v tom jsem našel smysl života. To znamená, když to vezmu, velice prakticky chodil jsem na mládež.
19:15Vždycky v pondělí byla mládež v Brně, patrně to také pořád, nevím. A v úterý jsem chodil na romský klub. S klukama jsme se snažili věnovat sociálně vyloučeným komunitám. takže v Brně na Cejlu, protože jsem původěl z Brna, tak jsme se věnovali Romům. Chodil jsem pomáhat na biblický klub do Kuřimy, tenkrát do garáže. A tak se tam jmenovalo, protože jsme se scházeli v garáži u Kolaříku.
19:39Chodil jsem pomáhat na biblický klub do Blanska. Opravdu měl jsem to portfolio docela široké. Opustil jsem sice folklor, přestal jsem zpívat tímhle způsobem, ale začal jsem zpívat ve chválicích skupince. Ne v jedné, ne ve dvou, ale asi ve třech naraz rovnou. Brnu mělo hodně muzikálních lidí, takže tam těch skupinek bylo několik.
20:01Točilo se to. Chodil jsem na biblickou hodinu, různá práce s dětmi, tábory, různé akce, konference, pobyty, koncerty na různých akcích. Dětska mě stáhly do jasu, založili jsme futsalový klub za účelem služby. S kamarády jsme začali organizovat křesněnské zápasy. Jezdili jsme na turnaje, kde se kázalo evangelium. Hrali jsme brněnskou fucelovou ligu, kde jsme trávili čas ve společenství jako bratři
20:29a zvali jsme mezi sebe další kamarády, kterým jsme se snažili ukázat na Krista svým životem. A spoustu dalších věcí. Byl jsem opravdu naprosto vytížený a pohlcený společenstvím círka. A to, co chci říct s tímhletím, je, že já jsem vlastně neopustil úplně to, co jsem měl rád. To, co mi dělalo v mém životě radost. Jenom jsem ty moje záliby a snad i schopnosti a obdarování,
20:53které jsem v tom svém starém životě měl, tak jsem je jako posunul, poupravil a začal jim vnímat jako prostředek vděčnosti pánu, skrze který se Bůh může v mém životě oslavit. Rozumíte, co se snažím tím říci? Pán Bůh nás nějakým způsobem stvořil. Vložil do nás obdarování, vložil do nás různé schopnosti, každý máme jiné schopnosti, dal nám naše záliby a má radost,
21:26když se my v těchto zálibách, v těchto radostech a schopnostech těšíme, když se nám to líbí, když jsme mu za to vděční, když ho za to chválíme. Radujeme se z tohoto dobrého díla. Otázka je, či k tomu takto přistupujeme, či si uvědomujeme, že všechno, co máme, máme od Boha A máme to dělat z radosti pro jeho slávu. Co je našim cílem v našem počínání?
22:00Koloským 3.23 říká, cokoliv děláte, dělejte z duše jako pánu a ne lidem. Jinými slovy, ať dělám cokoliv, už to nemá být o mně. Už to není o uctívání sama sebe, ale je to o Kristu. Je to o uctívání Boha, který mě vykoupil. Bylo za mě zaplaceno výkupné, já už nepatřím sám sobě. Můj život patří Bohu a proto všechno dělám, všechno to, co dělám,
22:30toužím, aby Bohu dělalo radost a vzdávalo mu čest. K tomu, aby to tak ale mohlo být, potřebuji, aby moje srdce mělo svůj poklad v nebi. Potřebuji získat tu věčnou perspektivu. Jak získám věčnou perspektivu, respektive jak si udržím tuto věčnou perspektivu? Už jsem to tady trochu zmínil. Jsou to ty tři jednoduché rady, které jsem dostal, když jsem se obrátil.
23:00Společenství církve, čtení písma a modlitba. To je opravdu naprostý základ. Bez toho se nikam nepohneme. Už prvotní církev rozuměla tomuto modelu. Proto se vidíme, když se začneme třeba do knihí skutku, Vidíme, že se scházela denně. Prvotní církev se scházela denně ke slyšení slova, k modlitbám a k úctívání. A to, co tam čteme, je, že pán Bůh byl věrný a denně
23:27k jejich společenství přidával. Myšleno další členy, další lidi. No proč asi? Jsem přesvědčený, že protože prvotní křestené měli věčnou perspektivu. Milovali Boha a byli součástí společenství církev, ve které se neustále pouzbuzovali. Díky tomu duchovně rostli, sloužili si jeden druhému, vážili si jeden druhého, pomáhali si lidem kolem sebe
23:57a cokoliv vlastně ve svém přirozeném prostředí dělali, tak tím sdíleli, ať už verbálně nebo neverbálně, dobrou zprávu Evangelia. Protože jejich zaměření bylo na Boha. Bůh zaujímal první místo v jejich životě a spolu s nimi automaticky zaujívala i jeho církev. Víte, milí přátelé, to, že nás Bůh zachránil a učinil nás v součástí své církve,
24:28to není náhoda. Bůh nás vložil do společenství lidí, své rodiny, abychom si byli bratry a sestrami a v rámci této rodiny si opravdu navzájem sloužili, povzbuzovali se, podpírali se, možná se napomínali, když je to potřeba, asi je to často potřeba. Křesťanský život není solitérský život. Křesťanský život je zakotvený ve společenství,
24:56bratři a sestér. Tak to vidíme v písmu. Je to duchovní stavba. Pokud jsme křesťané, tak jsme jedním z kamenů v této stavbě. A dohromady tvoříme celek. Skutečnost je vlastně taková, že my se navzájem potřebujeme. Druzí potřebují vás a vy potřebujete druhé. Jsme údy tého štěla a nadnámiční jako hlava Kristus.
25:26Máme-li žít život v Kristu, žijeme jej jako součást Kristovat těla. A tou je znovu opakující církev. Takže to, co chci říct, je, že náš život je spojený s životem církev. Církev je nám, křesťanům, prioritou. Ano, my jsme se narodili do nějaké biologické rodiny, ale v Kristu jsme se narodili, stali jsme se součástí té duchovní rodiny.
25:55A náš život by měl být v této duchovní rodině pevně zakotven. Mezi námi a církví by mělo být pevné pouto. Neměli bychom stát někde bokem. Pokud někdo o sobě říká, že je křesťan, ale nechce být součástí nějakého místního sboru, tak je Bohu neposlušný. John Stott, to byl to anglikánský kazatel, autor mnoha knih,
26:27myslím, že to byl poradce královny, jestli si spojená správně, tak jednou řekl, pokud je pro Boha církev tak důležitá, jak vyplývá z historie a z evangelii, musí být stejně důležitá i pro nás. Charles Spurgeon, kníže kazatelů, ten přirovnal křesťany, kteří nejsou ochotní se zapojit do společenství církve k cihlám ležícím laden.
26:51tak takhle cíhle jsou k něčemu, že? Milí přátelé, chtěl bych vás opravdu moc povzbudit. Milujte církev. Milujte církev, do které chodíte a dejte si ji ve svých prioritách na přední místo. Poddejte se ji, nechte si od ní sloužit a sami ji služte. A to, jak to jenom jde.
27:21Dokud jste mladí, tak máte opravdu dostatek času a věřím tomu, že to je jedinečná příležitost. Až přijde rodina, až přijde manželka nebo manžel, dále pán, až přijdou děti do vašeho života, tak to bude úplně jiné. Budete s časem a s prioritami zápasit a bojovat mnohem více. Ale nyní, pokud jste svobodní a chodíte do školy, tak máte opravdu nejvíce času
27:48a víc už možná pravděpodobně většina z vás nikdy mít nebude. A proto využijte tenhle ten čas, využijte ho k tomu, abyste studovali, abyste poznávali Boha, jak se jenom dá. Nechte si radit od starších ve víře, nechte se od nich vést, nechte se poučit, naslouchejte kázání, čtěte písmo, modlete se a uvidíte, jak Pán Bůh bude skrze Ducha Svatého ve vašem životě mocně působit.
28:20Vezměte své mládí jako takovou investici do duchovního života, ze kterého budete těžit nejenom vy, nejenom váš budoucí partner a vaše rodina, ale také váš zbor po celý život. A poštol Petr říká v 2. Petrově 1. kapitole, verše 5-8 Proto vy naložte všechno úsilí, všechno úsilí a doplňte svou víru ctností. Ctnost je takový návyk nebo sklon k dobrému jednání.
28:55Ctnost poznáním, poznání sebeovládáním, sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožnosti, zbožnost bratrskou nákloností, bratrskou náklonost láskou. Máte-li totiž tyto vlastnosti a rozhojňují-li se, způsobí, že nebudete nečinit ani neplodní pro poznání našeho pána Ježíše Krista. Upřímně nedokážu si moc dobře představit, že by šlo naplnit si to verše bez společenství církve.
29:26A víte, když mluvím o společenství církve, když mluvím o tom, že máme milovat církev a být její aktivní součástí, tak tím opravdu nemyslím jenom přítomnost na zborových akcích a bohoslužbách jednou dvakrát za týden. Ale myslím tím i život v Kristu ve společenství bratři a sestér je ve svém přirozaném prostředí.
29:50Tak jako měla prvotní církev spolukontakt každý den, tak je potřeba opravdu vyvinout i v našem životě maximální úsilí a mít tento kontakt s lidmi, kteří milují Krista stejně jako my, jak jen to je možné. Církev není jen nějaké formální setkání. Církev je hlavně neformální společenství. A jak jsem četl před chvílí, máme se rozhojňovat v bratrské náklonosti a lásce.
30:20A víte, to se dá dělat hodně těžko, když sedíte na schromáždění na bohoslužbě a posloucháte kázání. To znamená, chci opravdu dát důraz na to neformální společenství. Být synými, bratry a sestrami. Tak bylo mi řečeno, aby to bylo trochu praktické, tak takové příklady, co jsme třeba dělali my, když jsem byl mladý. Je dobré se opravdu scházet s lidmi, kteří jsou starší ve víře.
30:47Pozorovat jejich život. Učit se od jejich moudrosti. Lidé, kteří jsou ve středním věku nebo ještě starší, tak prostě prožívali život stejně jako vy, když byli mladí. Dělali chyby a poučili se z nich. My, když máme čas s těmito lidmi, bavíme se o věcech, tak se můžeme poučit z jejich chyb a nemusíme opakovat stejné jejich chyby.
31:12To znamená, že je taková forma učednictví. U někoho to můžou být vaše rodiče, pokud jsou duchovně zralí ve víře. U někoho to může být prostě brater, sestra v Kristu, ve společenství církve, starší sborům, manželka staršího a tak dále. Pamatuju si, když jsem byl mladý, nevím, kolem dvacítky, měl jsem kamarády v mládeži a jedna kamarádka chodila pravidelně.
31:35každý týden na hodinu k jedné starší sestře, už nevím, jestli byla natolik stará, že už nemohla chodit do sboru, myslím, že i chodila, ale už byl zrak horší, prostě už při úklidu neviděla všechny věci tak, jak potřebovala. A tady ta seniorka žila na nějaké hrušné křižovatce v Brně a tady ta kamarádka říkala, já tam vždycky přijdu, vezmu hadru
31:59a setřu okno a ta hadra je úplně černá. A ona měla radost toho, že jednou za týden může k ní přijít na jednu hodinu. A vlastně jí může pomoct s úklidem. A během toho úklidu se baví, pak se pomodlí. A vlastně má to dvojí smysl. Vy se bavíte se staršími lidmi, kteří vám můžou předat moudrost jejich života. Zároveň můžete pomoct tom, co už oni třeba nejsou schopni udělat.
32:24Je tam vlastně taková ta mezigenerační výpomoc. Služba jeden druhému. Já, když jsem byl kazatelem v Lovosicích, tak je to, nevím, rok zpátky, roka půl, dva roky, co zemřela jedna sestra v předvečer svých 101. narozenin. A já, když jsem ji chodil navštěvovat, tak jsem chodil za ní, abych ji pouzbudil. Protože ona už ke konci života, nevím, poslední čtyři roky asi,
32:47nebo pět možná, nechodila do sboru. A byla jenom v té své garzonce. A člověk vždycky přemýšle, jakým způsobem by ji chtěl pouzbudit. Ale přátelé, já jsem chodil, nebo odcházel, jsem pouzbuzený. Protože jsem viděl obrovskou zbožnost této ženy, která se neustále modlila. Já jsem ji přirovnával k Aně, která nevycházela z chrámu, dnem i nocí se modlila a říkám,
33:09to je prostě nejdůležitější služebnice v našem zboru. Ta se modlí prostě za nás, za všechny. Nehledě na to, že tato sestra zažila všechny český prezidenty. Takže my jsme se bavili o historii. Zažila první světovou válku, druhou světovou válku. Když jsem nastoupil do kazatelské služby, tak jsem si nedokázal úplně představit,
33:29o čem se s těma důchodcema budu bavit. O čem budou ty naše rozhovory? Ale zjistil jsem, že to je fantastický. V ní mají moudrost, kterou mi znám jenom z televize. Nebo z nějakých filmů. Chápu, že ne každý. Někdo opravdu potřebuje jenom tu výpomoc. Ale najděte si svého seniora, bratra, sestru a věnujte jim svůj čas. I o tom je společenství církve.
33:57I to je přínos opravdu pro každého z vás. Nebo častokrát se bavíme mladé holky. Prostě ve sborech častokrát chybí ženy, které by vedly nějaké skupinky. Ty, které jsou schopné, tak mají rodiny a nevědějí, co dřív, padají na hubu, prostě dětska řvou doma, křičejí, nedaří se uklízet všechno. Tak my vždycky říkáme u nás ve sboru sestrám.
34:21najdi si nějakou starší sestru než jsi ty a zeptej si, jestli by tě nechtěla vést, jestli byste se nemohli spolu modlit, jestli by se nemohla s tebou sdílet. A my rozumíme tomu, že tyhle sestry pravděpodobně nemají čas při těch desetí děckách, co tam běhají, všude možný, prostě lítají. Ale když vy jim nabídnete pomoc, že jim tam něco vyžehlíte,
34:41že jim něco prostě uklidíte, během toho času se můžete bavit, sdílet se, modlit se A věřím tomu, že to může být pouzbuzující pro vás všechny. To, co vidím dneska jako velký problém v církvi, je mezigenerační propast. Prostě jsou mladí, ty mají rádi svoji hudbu, svoje věci a tak dále, pak jsou staří, ty mají zase ty svý věci a prostě těžko k sobě nacházejí cestu.
35:05Ale církev je o tom, že se máme rádi navzájem a jak jsem před chvíli říkal, jsme tam jedni pro druhé, abychom se pouzbuzovali, podpírali a možná napomínali. Vy je budete pozbuzovat, oni vás možná budou napomínat. Ale prostě to je dobré. To je dobré, věřte mi. Někdo z vás má třeba rodiče, jak jsem říkal, kteří jsou zralí ve víře,
35:28se kterými můžete trávit čas, ale taky vidíte, že prostě nestíhají. Padají taky na hubu, pracují od nevidím do nevidím, prostě přichází jenom práce kolem baráku a tak dále. Nečekejte, až vám rodiče dají svůj čas. Věnujte jim vy svůj čas. A věřím tomu, že oni to ocení. A úplně jiným způsobem k vám budou přistupovat
35:49a můžete řešit duchovní věci. Takže tohle je proces učednictví. Praktická služba druhým a péče, to je služba a učednictví v praxi. A jak jsem řekl, je to ožel něco, co vnímám, že v dnešní církvi téměř chybí. Když se řekne církev, tak jsme častokrát omezení jenom na ty bohoslužby. Ale bohoslužby to je opravdu jen jedna část toho křesťanského života.
36:19To je jen taková teoretická část. Tou druhou částí našeho křesťanského života je naše praxe. Nehledě na to, že trávit čas ve společenství církve, ve společenství křesťanů, tak je to vlastně i určitý způsob a ochrana od hříchu tohoto světa. ve chvíli, kdy já jsem trávil 6 dní v týdnu po škole ve společenství círka, tak jsem neměl čas na hlouposti
36:46neměl jsem čas na různé pokušení které by na mě možná mohlo přijít a tak jsem to své mládí celkem hezky prošel neříkám, že nebyly krize, byly ale tohle je taková takový nástroj, taková výpomoc být ve společenství círka být si navzájem vykazatelný sloužit jeden druhému a nemít čas na nesmysly Tak, mám tady napsáno zdroje.
37:15My jsme za tímhle účelem, co se týká takové praktické služby jeden druhému, v Didasku vydali několik knížek, tak si teď důvám takovou reklamu uprostřed toho semináře. Je to seminář, není to kázání, v pohodě. Opravdu bych vám chtěl doporučit něco. Nechci vám tu knihu prodat. Já chci, abyste ji aplikovali. Jeho cílem není biznis, my v Didasku to nemáme tak nastavené,
37:42ale chceme opravdu, aby ty knihy sloužily lidem. A i proto jsme vydali knihu, která se jmenuje 31 způsobu, jak si vzájemně projevit křesťanskou lásku. Je to opravdu praktické, my to teďka probíráme u nás na skupince, každý čtvrtek se sejde, 20 až 30 lidí, čteme si tu kapitolu a pak o tom spolu mluvíme. A vlastně jsme za to strašně vděční, protože slyšíme hlas toho druhého
38:04a vidíme, že až to přijde do našeho života, tak jsme schopni aplikovat to, o čem se spolu bavíme. A já jsem zde napsal jenom pár kapitol, jak se nazývají. Prokazování si úcty, vzájemně na sebe vrát ohled, vzájemně nest svá břemena, snášet se, potěšovat se, vzájemně si na sebe nestěžovat, nepomlouvat se, vzájemně si vyznávat hřichy. Takovýchhle 31 kapitol.
38:28Je to v podstatě čtení na jeden měsíc. Pak tady mám jednu takovou starší věc někde. A to už se asi nedá moc sehnat. Je to něco podobného, akorát vzdob totality. Ten obal je úplně šílený. Mene se to vzájemný duchovní růst. A možná tam není tolik těch oblastí, ale jde to víc do hloubky. Mám tady posledních možná 15 kusů, kdybyste chtěli.
38:56Stojí to 30 korun. Je to prostě křesťanská cena ještě vzdob mého mládí. A potom mě žena upozornila, to je kniha zase, kterou studujou sestry u nás ve zboru. Já jsem ji nečet, ale vidím, že ona je z ní hodně pouzbuzená. Jmenuje se Opravdová komunita. Já znám toho autora Jerry Bridges, to není didasko, takže nedělám tady reklamu, jenom didasku.
39:20Jerry Bridges je opravdu úžasnej člověk, asi možná někteří z nás, většina z vás zná té knihu Úsilí o svatost, to je moje srdcovka. A člověk, který, když píše, tak prostě to má váhu, to má hloubku. takže opravdová komunita o tom prostě, jak církev může sloužit a potom, to tady teda nemám ale myslím, že i tamhle na stálečku máme
39:44učednictvím k církevnímu růstu tam si opravdu člověk uvědomí, že život církve je ten praktický způsob života, že vlastně to vychází z našeho života to, co děláme, máme dělat tak aby prostě to oslavovalo Boha a aby jsme tím sloužili lidem kolem nás ať už v církvi, nebo prostě i venku, protože to je zase způsob, jak je přivést do církve.
40:09Oni si toho všimnou. Dneska žijeme ve světě, který je velmi sobecký, prostě který je egoistický. A ve chvíli, kdy vy projevujete zájem o druhé lidi a chcete jim pomáhat, jako lidi se na to dívají, jako to bylo něco, co mě na Evangelii zaujalo. Ta informace je důležitá, ale já jsem viděl život těch lidí a říkal jsem si, tohle chci taky. To se mi strašně líbí.
40:28Takže prostě na nás to musí být vidět. My máme být světlé, my máme být solí a to není, že ze sebe vyloudíme nějaký tři věty, ale prostě má to být vidět v našem praktickém životě. Takže tolik, co se týká zdrojů, k tomuhle tématu. Tak, a teď se budu dotýkat těch jednotlivých odrážek, který mě napsali do mailu, protože už jsem to asi docela dlouho,
40:52nevím jak dlouho, ale radši se na ty hodiny dívat ani nebudu. Tak jsem vytáhl taková jednotlivé témata a nazval jsem je jednohubky. Protože se to jenom tak jako dotkneme a dáme si pár věcí. Tak tady mám takovou první jednohubku, volný čas. A tady mám takovou jednu věc, možná jako k zamišlení, a možná si teď udělám nějaké nepřátelé,
41:18ale tak prostě to už je holpovolání. Je to dneska takový trend hlavně mladých lidí sloužit všude možně. Nechci říct, že to je špatné, sloužit všude možně. Mám rád, když si můžeme sloužit navzájem i mezi jednotlivými zbory. Beru to vlastně jako obrovské požehnání a vidím v tom i biblický princip, že si pomáháme navzájem mezi zbory.
41:43Ale musím se přiznat, že mě mrzí, když vidím, jak paracírkevní organizace, které suplují úlohu církve, to znamená nejsou církví, dostávají v životech mladých lidí častokrát přednost před místními mateřskými zbory. Já teďka neříkám, že je špatné pomáhat paracirkevním organizacím, jako je World of Life, Studenti pro Krista, Dětská misie nebo cokoliv jiného.
42:11Já sám jsem skrze paracirkevní organizaci uvěřil, takže jsem vlastně za to vděčný. Ale to, o co mi jde, je, že opět na prvním místě bychom se měli zajímat o to, jak můžeme ve svém volném čase pomoci svému mateřskému zboru. Své nejbližší duchovní rodině. Místnímu společenství, kde se vsytíme, kde načerpáváme, kde je náš duchovní domov,
42:43kde jsme vykazatelní, kam nás Pán Bůh postavil, aby jsme byli užiteční. Možná, že ve vašem zboru není taková zábava jako někde jinde, ale o tom přece služba vždycky není. To, co bych chtěl opravdu zdoraznit, je, že vaše zbory vás potřebují. Potřebují váš čas, potřebují váš elan, potřebují vaši energii, potřebují vaše nadšení.
43:14Možná, že si řeknete, ale můj zbor nic nedělá, není vůbec aktivní, nepořádá žádné akce, tak v tom případě se snažte s tím něco udělat, abyste tento zbor oživili, protože pokud se to nestane, tak za pár let nebo za pár desítek let ten zbor možná umře. Dejte impuls vašim starším, nabídněte se, zeptejte se, s čím můžete pomoct.
43:41Řekněte, hele, já jsem tady, mám ruce, mám nohy, můžu něco dělat, můžu něco zorganizovat. Možná nemáte lidské zdroje, další lidi, kteří by vám v tom pomohli, tak požádejte o pomoc. Druhou mládež, druhý zbor. Je to moc pouzbuzující, když jedna církev může pomáhat druhé církvi. Kristus zemřel za církev. Kristus nezemřel za organizace.
44:09Zemřel za církev. Potřebujeme, aby opravdu služba primárně vycházela z našich zborů, protože tam je ta přímá návaznost. Tam chceme lidi přivádět. A proto můj apel ohledně priorita, že v říčku hodnot zní, váš místní zbor by měla být vaše priorita. Vaše služba by primárně měla vycházet z vašeho společenství. A až potom, z času, který vám případně zbyde,
44:43můžete věnovat dál. Další jednohubka. Vysoká škola. Církev versus vysoká škola. Když říkám, že církev je naší prioritou, mělo by tomu tak být i ve chvíli, kdy se rozhodujeme, kam půjdeme studovat po střední škole. Možná, že už na střední školu, nevím. Někdy máme na sebe velké očekávání, no někdy to mají naše rodiče, že?
45:12Nároky, to je v pořádku. Ale pokud bych se měl odstěhovat někam, kdybych měl mít, nebo neměl mít kontakt se svým, nebo i jiným, ale zdravým biblickým zborem, tak upřímně a raději si zvolte nějakou jinou školu. I kdybychom měli slevit z těch svých nároků, je lepší mít nižší vzdělání nebo jiné vzdělání, než které jsem si v životě vysnil,
45:40ale utožovat vztah s Bohem, než mít tituly podle svých představ, ale duchovně strádat, zanedbávat hospodina. Znám spoustu lidí, kteří se odstěhovali kvůli škole na místo, kde nebyl zdravý zbor a do jiného města, do velkoměsta, kde našli nové přátelé, nové aktivity a záliby. a samozřejmě je to semlelo a v podstatě dneska s Bohem nechodí.
46:12Jejich duchovní život to úplně udusilo. Jinými slovy, jsem si vědom, že rozhodnutí, kam budete chodit na vysokou školu, rozhodně ovlivňuje celý váš život. Když se na to ale podíváme z pohledu priorit, co je důležitější, kariéra na jedné straně nebo boží rodina, Kristus, když si uvědomíme, že jsme zde na zemi jenom krátký čas,
46:34myslím si, že bychom měli chtít budovat to trvalé bohatství. To je to, co má hodnotu, to jsou ty poklady v nebi. Jsme u toho textu znova z Matouše. A s tím souvisí i sebekázeň v rámci samotného života. Někteří studují v blízkosti svého sboru, ale skoro vůbec do něho nechodí, protože se musí pořád učit. Nemám čas, musím se učit.
47:03A já nemám nic proti učení. Ale ve výsledku i to je marnost, pokud zanedbáváme Boha a jeho církev. Písmo říká v Židům 10.25 Nezanedbávejte společná schromáždění, jako to někteří mají ve zvyku. Víte, věřím tomu, že je potřeba věci prostě plánovat ve svém životě. Je potřeba si seřadit ten svůj program a ty své aktivity
47:28a znovu mít na mysli, že církev má být v našem životě prioritou. Dobře, na druhé místo můžeme dát církev, Na třetí místo potom můžeme dát další jiné věci, které případně můžeme vypustit, aby jsme ty hlavní dvě priority mohli nějakým způsobem sladit. Ale na první místě by měl být ten duchovní život, život křesťana, který je součástí církve.
47:52A teď mě opravdu nechápejte zle, vidím to nějaké rodiče, tak aby se mě tam potom nepřiškrtili někde na chodbě. Já neříkám, že se máme vykašlát na vysokou školu a chodit do církve. Ne, já říkám studuj, říkám makej, uč se, protože to je rozhodně dobré svědectví před druhými, ale nezanedbávej na úkor vzdělávání obecenství Božího lidu.
48:20Nezanedbávej na úkor vzdělávání čas s Bohem. Nezanedbávej na úkor vzdělávání svou službu v církvi. Potřebuješ sebekázeň, potřebuješ pevnou vůli, potřebuješ sebereflexy. Potřebuješ volat k Bohu, aby ti pomohl všechno uspořádat, tak aby si to prostě všechno zvádl, aby ten tvůj život byl vyvážený a nezanedbával si nic z toho, co po tobě je Pán Bůh chce.
48:47Nic z toho, co je jeho boží vůli. Já bych zde mohl opravdu znovu dát mnoho příkladů, kdy Pán Bůh byl věrný i v mém studiu, když jsem já byl věrný ve vztahu ke svému bohu. Taky si vzpomínám na jednu studentku, která na střední škole, na vysoké škole, prostě byla precizní, vždycky chtěla samý jedničky, to je v pořádku, byla perfekcionistka
49:18a proto tomu dávala extrémně mnoho. Když dostudovala tu školu, tak měla samý jedničky, ale ohlídla se zpátky za tím studiem a říká, že by to vyměnila za dvojky, za trojky, kdyby ale ten svůj život více dala Bohu. Něco na tom je. Myslím si, že na tom upravdu něco je. Další jednou hlubka. Práce, zaměstnání. Možná, že někteří z vás už máte po škole,
49:48nebo vás to teprve čeká, ale podobný princip se týká nebo bude týkat i toho, co se týká vašeho budoucího povolání nebo zaměstnání. Víte, já jsem si vědomil, že žijeme v postmoderní době, která je typická takovým novodobým otrodstvím, dalo by se říci, co se zaměstnání týče dvanáctky, štrnáctky, dvacetčtyřky, noční směny, víkendy. Dnešní zaměstnavatele se na své zaměstnance moc neohlíží,
50:18říkají, jestli se ti to nelíbí, tak můžeš jít, máme spoustu možností vzít někoho jiného. Upřímně, pokud nám zaměstnání nedovoluje být pravidelnými účastníky společných schromáždění, myslím si, že je potřeba důvěřovat Bohu a zaměstnání změnit. I za cenu zhoršení platu, i za cenu zhoršení podmínek, ve kterých možná budete pracovat,
50:45i za cenu větší vzdálenosti do práce a podobně. Já rozumím tomu, že v některých případech to opravdu nejde. Asi lékaři, policisté, hasiči tě potřebují zachraňovat i o víkendu, když je to potřeba. To prostě nepočká. Přesto si myslím, že někdy to jde zkusit domluvit. A pokud to nejde, tak si to potřebujete vynahradit nějakým jiným způsobem.
51:13Potřebujete se během týdne navíc sejít s někým. Modlit se, výjít po uzbuření nějakým jiným způsobem. Stejně tak i milovníci zahrádek a neustálých rekonstrukcí a úprav svého domu. Je důležité makat na dvoře nebo na zahrádce, na baráku. Určitě to důležité je, může to být důležité, je to důležité, ze zahrádek máme úrodu,
51:38potřebujeme něco jíst, takže chápu, že prostě někdo to má nejen jako zálibu, ale také jako obživu. Náš dům nám dává jistoty, dává nám sucho a teplo, ale aktivní zapojení ve společenství církve je ještě důležitější. Tady se bavíme o té duchovní stravě, tady se bavíme o těch duchovních jistotách a opět v této oblasti tady máme ten přesah na věčnost.
52:05To znamená, dávejme si pozor na to, aby se nám nestalo to, co se stalo třeba Izraeli, když se vrátil z babylonského zajetí, kdy Bůh zkaze proroka Agea jim vyčítá, že místo, aby šli a opravili chrám a mohli se scházet a přinášet Bohu obětí a chvály, tak si každý dělá na svým baráku. Každý si prostě vylepšuje ten svůj dům, ačkoliv ten hospodinu v chrám 15 let,
52:28prostě je tam v troskách, nikdo na něj 15 let nešáhnul. Pojďme se podívat do Agea, jestli máte Biblii ve Starým zákoně. Tam se v první kapitole od druhého verše píše, Toto pravý hospodin zástupu, tento lid říká, nepřišel ještě čas,
52:58čas, aby byl postaven hospodinu v dům. I stalo se hospodinovo slovo prostředit svým proroka Agea. Pro vás je již čas, abyste bydleli ve svých obložených domech, zatímco tento dům je zcela zpustošený. Taková ironie tady. Nyní toto pravý hospodin zástupu. přemýšlejte o svých cestách. A kdybychom četli dál, tak potom stejný verš
53:21nebo stejná výzva je i ve verši sedm, objeden. Toto praví hospodin zástupů, přemýšlejte o svých cestách. Jinými slovy, přemýšlejte o tom, co máte ve svém srdci. A to, co následuje potom je, že Ageus vybízí izraelský lid a říká, jděte a změňte to. To znamená jinými slovy, když si to zhrneme, tu situaci, Ageus říká, zamyslete se
53:45nad svými prioritami. Zamyslete se nad svým žebříčkem hodnot. Uvědomte si, že zanedbáváte Boha na úkor svého pohodlí. Říkáte si boží lid, ale nechováte se tak. Žijete pro sebe. Bůh ve skutečnosti není předmětem vašeho zájmu. Zatímco chrám je v troskách, vy si tam prostě každý obkládáte barák dřevem, abyste tam měli co nejkrásnější, co nejvymazlenější
54:09a tak dále. Ale říká, A potom jděte a změňte to. A tento princip bych byl rád, abychom si zapamatovali. Přemýšlejme, stejně jako Izraelci, nad svými cestami. Naším úkolem dnes není a jít budovat zbořený chrám. My žijeme v novozákonní době a naše těla jsou chrámem, kde přebývá Bůh. A proto my potřebujeme pracovat na těch našich duchovních životech,
54:36na těch našich stavbách nebo stavbě, jimž je náš život. Potřebujeme Bohu přinášet naše těla jako oběť. Oběť, která se Bohu líbí. A poštol Pavel říká v listu Římanum ve 12. kapitole 1. verši Vybízím vás, tedy bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v obět živou, svatou a příjemnou Bohu. To je vaše rozumná služba Bohu.
55:03To znamená, i tady je potřeba hledat rovnu váhu a ani tyhle praktické věci, které někdy máme rádi a někde je potřebujeme, nesmí mít náš prioritní význam. Další jednohupka, rodina. Tady hned na začátek přečtu verze s Matouše 10, 37. Tam se píše, kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. A kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden.
55:31A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mě hoden. Kdo nalezne svou duši, ztratí. a kdo ztratí svou duši kvůli mě, nalez nejí. Víte, pokud jde o priority v našem životě, Bůh by měl být vždycky na prvním místě. Jinak to nejde. Ale zároveň k tomu musíme dodat i to B. Bůh nám dává naše rodiny, dává nám manžela, manželku, děti, dává nám rodiče
56:01a zavazuje nás k tomu, abychom se o sebe navzájem starali. Abychom o sebe pečovali, rodiče, aby vychovávali své děti. starší děti, aby se starali o své staré rodiče a podobně. Ten novozákonní model, jak ho vidíme v písmu, je nastavený tak, že vždycky na prvním místě jsem před Bohem zodpovědný sám za sebe. Potom jsem zodpovědný za svoji rodinu,
56:27následně jsem zodpovědný za církev a nakonec jsem zodpovědný za tenhle svět. A v tomto pořadí my potřebujeme hledat tu rovnováhu. Zanedbávat rodinu na úkor církve nebo zanedbávat církev na úkor rodiny je vždycky špatně. Musíme hledat opravdu ten střed. Já vím, že to je těžké, ale o tom je život. Hledat rovnou váhu. Musíme častokrát opustit nějakou tu svoji komfortní zónu
56:54a hledat východiska, jak nezanedbat ani jedno, ani druhé. 1. Timotová 5.8 říká, jestliže se někdo nestará o své vlastní a hlavně o členy své rodiny, zapřel víru je horší než nevěřící. A tento princip se dá svým způsobem vztáhnout i k tomu svému mateřskému zboru, o čem jsem mluvil před chvílí. Jako na prvním místě bychom se měli starat o svoji rodinu,
57:17o svoji duchovní rodinu. Jinak jsme horší než nevěřící. Další jednohubka, taky velmi důležitá. Odpočinek. To je oblast, která v životech mnoha lidí častokrát také není vyvážená. Na jedné straně jsou ti, kteří se neumí zastavit, takový ty hyperaktivní, kteří pracují od nevidím do nevidím, neustále mají nové nápady, jsou aktivní,
57:43chvíli tady, potom tam, neuměříkat ne. Rozdali by se, jejich tělo, případně jich rodina, tím trpí. Zdám spoustu dětí, kteří odmítli křesťanství, protože jich otec s nima netrávil vůbec žádný čas, protože byl pořád v církvi. Prostě se jim znelíbila církev, protože neviděli svého otce. Na druhé straně jsou potom ti, kteří stojí opodál
58:06a čekají, až se téčí oné práce nebo úkolu chopí někdo jiný. Tady zase trpí to duchovní tělo. Tady trpí ta duchovní rodina. Obě varianty jsou extrém. Bůh dal člověku jeden den v týdnu, abychom odpočívali, abychom si oddechli, abychom načerpali nové síly, abychom si vyčistili hlavu. A to všechno je opravdu velmi důležité.
58:30Proč? protože, a tady bych řekl zvlášť dnes, žijeme ve světě, který je stále více ve spěchu. Je to svět, který je chaotičtější, čím dál tím víc vypjatější a roztřištěnější a to se samozřejmě odráží i na našem vnímání, na našem soustředění a způsobu, jak přistupujeme ke svému vztahu s Bohem. Na jednu stranu máme jako naše dnešní generace díky moderním technologiím jednodušší život.
59:00a internet, mobily, dopravní prostředky, všechno tak nějak zrychlují a zpohodlňují. Na druhou stranu, tato posmoderní doba sebou přináší mnohá úskalí ve smyslu hektického života a s ním spojené i nervové vypěti. Tlak, stres, obrovské množství informací, které zahlcují naši mysl a uvažování. Žijeme v jakési instantní době, kde máme všechno rychle
59:26a skoro nic pro to nemusíme udělat. To znamená, užíváme si život mnohem rychleji než generace, které šly před námi. Naše zážitky exponenciálně rostou a tím zatěžují náš organismus. A když navštívíte nějakou neurologickou ambulanci v dnešní době, tak zjistíte, že jsou naprosto přetížené. Prostě lidi jsou zničení.
59:50Když jsem byl ve vašem věku, tak jsem o nějakém odpočinku vůbec neuvažoval. Prostě to jsem vůbec neřešil. A neuměl jsem to moc docenit. Neuměl jsem odpočívat a musím říct, že do dneška se to docela učím pořád. A možná právě proto, že jsem neuměl odpočívat a pořád se to učím, tak vnímám taky na sobě, že to moje tělo fyzicky trpí.
1:00:12Bude mi letos 40, ale prostě vnímám, jak na mě přichází zdravotní potíže a komplikace. A ve finále to vlastně neprospívá. A znova, proto si uvědomuji, Bůh nám dal jeden den v týdnu, aby jsme odpočívali. A tak ho vezměme, chvalme ho za to, že ho máme a prostě odpočívejme pro Boží slávu. Protože nám to ve finále pomůže
1:00:37a myslím, že to doceníte, až vám bude čtyřicet jako mě a později. Jednou hubka, na kterou většina z vás čeká. Vztahy. Možná ne. Možná jste jiný, než jsem byl já ve vašem věku. Často se říká, že druhá nejdůležitější věc po té, co jsme se rozhodli, odevzdat svůj život Bohu je vybrat si její životního partnera. Správně se rozhodnout
1:01:02pro toho, se kterým strávíte zbytek života. Já jsem to měl osobně ve svém srdci nebo ve svém vnitru nastavené tak, že už od dětství, prostě už od druhé třídy možná, tak jsem si říkal, že s holkou, se kterou začnu chodit, tak tu si chci vzít. A díky Bohu to taky bylo. Ale musím říct, že jsem si na to celkem musel počkat.
1:01:26A svoji současnou ženu jsem potkala, až když mě bylo 25 let. A vlastně rok na to jsme se potom brali. Ne, že bych tenkrát chtěl čekat tak dlouho. Byl jsem zdravý kluk, jako všichni ostatní. Ve skutečnosti jsem dlouhou dobu hledal a volal jsem k Bohu, jestli na mě nezapomněl. 25. Ale dneska vím, že Bůh má na všechno svůj čas. a jeho plánování je opravdu dobré.
1:02:00Jsem si jistý, že mi pán Bůh nemohl dát lepší ženu, než kterou mám a jsem si jistý, že mi ji nemohl dát v lepší čas, než ve které mi ji dal. Paradoxně to bylo ve chvíli, kdy jsem rezignoval na hledání. Někdy to tak prostě bývá. Možná, že to je důvod, proč to pán Bůh tak dlouho zdržoval, protože chtěl, abych se mu odevzdal celé.
1:02:27Já rozumím, že každý to má ve svém životě nastavený jinak. Každý dospívá a dozrává jinak. Já jsem byl keď zpomalenej, takže prostě mi to trvalo dlouho. Někdo může být připravený na manželství ve 20, někdo není připravený ani ve 30. Dneska docenuji, že předtím, než jsem poznal svůj ženu, tak jsem mohl v podstatě v klidu dosturovat.
1:02:47Mohl jsem investovat svůj čas do duchovního vzdělávání, do duchovního růstu. Mohl jsem svůj čas věnovat do služby. mohl jsem si ve svém životě utvořit určité návyky, ze kterých dodnes čerpám a těžím. Mohl jsem v rámci mezí dozrát, dospět, v podstatě se i připravit na budoucí vztah, uvědomit si hodnoty života, zodpovědnosti
1:03:11a nastavit se, jak to jenom jde, nejenom na manželství, ale také na rodičovství. Nikdy nevíte, co vás v životě potká, jaké komplikace do vašeho života přijdou. Jaké plány s vámi Bůh má? Možná, že vám dá do manželství postižené dítě. Abyste se o něj starali, pečovali. Aby vás tato situace pokořila. A nebyli jste pišní.
1:03:41Jste na něco takového připravení, když hledáte svého partnera. V 18. ve 20. Beru to jako milost, že mi opravdu Bůh nedovolil, ačkoliv jsem si to tenkrát strašně moc přál jít do nějakého vztahu dřív. Lidé kolem mě, mý vrstevníci navazoli vztahy, ženili se a žel někteří z nich, ještě předtím, než jsem se stihl oženit já,
1:04:06oni už se stihli rozvést. A dneska v círku nejsou. Protože prostě nechali průchod svým vášním, svým touhám, svým emocím a prostě to nezvládli. Nebyli na to připraveni. A to je vždycky strašně smutné. Moje rada vám, já vím, že je taková divná možná, ale nehledejte životního partnera. Hledejte příležitosti ke službě.
1:04:36A jsem přesvědčený, že Bůh vidí vaši situaci. A pokud je jeho vůlí pro vás manželství, on vám ho jistě dá ve svůj čas. a nebuďte překvapení, že vám ho přivede právě skrze tu službu. A takové manželství jsou nejlepší, protože chcete člověka, který je odevzdaný Bohu, který slouží Bohu. Líbí se mi, jak o manželství přemýšlel Jan Kalvín.
1:05:02Tady jsem si vzal další reklama na knižku. On to vlastně taky moc nehrotil svým způsobem. Přednější pro něj bylo dílo páně, ale čas od času se nad vztahem zamyslel. Tak to je takový model. Abych vám tady něco přečet. Je to moje oblíbená pasáž z této knihy. Máme ještě čas? Můžu, že? Dobrý.
1:05:32Do obědu času dost. Ještě Romanu vlastně. Tak tady se píše. Kalvín a rodina. Taková jednohubka z této knihy. Než popíšeme, jak probíhal Kalvínův druhý pokus o zavedení reformace v Ženevě, nahlédneme do jeho rodinného života. Do ženevy se totiž přistěhovala i Kalvinova manželka. Město ze své pokladny pořídilo tři koně a vůz,
1:05:57kterým byla reformátorová manželka přivezená ze Štrasburku. Jak se s ní Kalvin seznámil, to je příběh sám o sobě. Hned po reformátorově příchodu do Štrasburku mojeho přátelé chtěli najít manželku. Byly to ty druzí, já taky častokrát něco dělám, všichni se mi vysmívají, že furt někoho spojuju, ale tady to vidíme v knize.
1:06:21Já už jsem myšlenkama dva kroky napřed, takže omluvám se. A radši jdeme dál. Jeho přátelé mu chtěli najít manželku. Došli zřejmě k přesvědčení, že zmírní Kalvinovu častou prudkost a usnadní mu plně se věnovat jeho povolání. Jakou ženu si Kalvin vedle sebe představoval, se dozvídáme z jeho dopisu Farellovi napsaného 19. května 1539.
1:06:54Píše. Věř, že nejsem jeden z těch zamilovaných blouznivců, kteří při pohledu na hezkou tvářičku zapomenou na všechno ostatní a nakonec si chyby své milované ještě zamilují. Co u ženy považují za skutečně krásné a co mě uchvátí, je jemné chování, počestnost, skromnost, hospodárnost, trpělivost a to, když se ze všeho nejvíc
1:07:25stará o svého muže. Pokud žena, kterou zmiňuješ, odpovídá tomuto popisu, pak zajisti, aby tě nikdo nepředběhl. Pokud máš za to, že těmto nárokům nevyhovuje, považuj celou záležitost za ukončenou. V únoru roku 1540 se Kalvín opět zabýval manželstvím. Napsal o tom Farellovi.
1:07:56Navzdory nepokojům, které zuří všude kolem, mám dost času a odvahy, abych pomýšlel na manželství. Nabídli mi mladou a zámožnou šlechtičnu, která mě o mnoho převyšuje svým původem, ale nakonec jsem odmítl ze dvou důvodů. Nemluví naší řečí a navíc se obávám, že nebude schopna zapomenout na svůj původ a svou výchovu.
1:08:18Calvin považoval znamost francouzštiny za podmínku ke snadku a proto byl rád, když ze svatby sešlo. Ani další námluvy neskončily manželstvím. Nejen, že nevěsta neměla žádné věno, ale ukázalo se, že nemá ani nejlepší pověst. Nakonec se manželka našla i bez hledání. Ve Štrasburku žila vdova po Janu Sterderovi z Lutychu, bývalém novokřtěnci,
1:08:41kterého Calvin získal pro svůj zbor. Byla to idelec z Buren, původem z Gelderu. Starala se jen o svou duši a o dobrou výchovu svých dětí. Na tuto vzácnou ženu upozornil Kalvína Bucr. V září 1540 se slavila svatba, které se zúčastnili i členové švýcarských konzistoří. Jako jsme nemohli nic uvést o tom, jak se Kalvin ucházel o ruku své ženy,
1:09:06protože se o tom nikde nezmínil, stejně tak mlčí i o své ženě po vstupu do manželství. Víme jen to, že ji velmi miloval, ale i v manželství pro něho bylo nejhlavnější a nejdůležitější boží království a dílo. Tak jenom krátce z téhleté knihy. Pane Ježíš Kristus říká ve svém kázání nahoře, hledejte nejprve boží království a jeho spravedlnost.
1:09:36A všechno ostatní vám bude přidáno. Ať se bavíme o manželství, ať se bavíme o vztazích, o škole, o zaměstnání, o volném čase, nemusíme se bát, že bychom o něco přišli, že pokud v našem životě postavíme na první místo Boží království a jeho spravedlnost. Dátře a sestry, milí přátelé, Ježíš Kristus a jeho církev je klíčem
1:10:05k tomuto Božímu království a jeho spravedlnosti. A proto to musí být právě Ježíš Kristus a jeho tělo, církev, jež musí v tom našem žebříčku hodnot zaujímat první místo. A o toho by se potom mělo odvíjet všechno ostatní. Řešíme-li své zályby, řešíme-li svůj volný čas, aktivity, tak se dívejme na ně skrze Pána Ježíše Krista
1:10:35a skrze jeho dílo, skrze církev. A přemýšlejme, jak nejlépe jej můžeme v těchto oblastech, v tomto volném čase, v těchto aktivitách, jak nejlépe jej můžeme oslavit. Podobně, pokud řešíme naše zaměstnání, školu, prostě další věci, dívejme se i na tyto věci, nebo na rodinu, jako na celek, skrze Pána Ježíště Krista. Jakým způsobem můžeme opravdu vést život v rovnováze,
1:11:04aby jsme nezanedbávali náš duchovní život a přitom rodinu vedli ke Kristu. Dobré rozhodnutí vychází vždycky z našeho dobrého poznání Boha, nebo taky od zralých křesťanů. To znamená, že chceme dělat dobrá rozhodnutí, studujeme Biblii, scházejme se s lidmi kolem sebe, naslouchejme moudrosti druhých lidí. Proto nám pán Bůh dává církev, proto nejsme solitéři,
1:11:31aby jsme se jeden od druhého učili, směřovali, pozbuzovali. Závěr. Tak, teď bych se chtěl vrátit k tomu citátu, který jsem přečetl na začátku. A k mému zármutku, tenhle citát, nebo tuto knihu, ze které jsem četl, Taky napsal člověk, který podobně jako Jack z tohoto příběhu se zamiloval do církve, chodil s ní, dokonce evidentně o ní psal knížky
1:12:01a povzbuzoval druhé, aby se zamilovali do církve, aby našli vášeň pro tuto církev. Ale žel on sám jako autor této knihy a dalších knih a kazatel, toho ve svém životě neustál. S odstupem času, s odstupem let se mu církev nějakým způsobem začala protivit. Začal podrývat její autoritu, začal o ní ztrácet zájem.
1:12:31Jeho priority se změnily a obávám se, že dneska s Bohem vůbec nežije. A to je pro mě vlastně velmi bolestivé. A do jisté míry je to pro náš život odstrašující příklad. Co tím chci říct si, možná, že si myslíme, že máme svůj život aktuálně nastavený velmi dobře. Možná, že duchovně rosteme, sloužíme, máme za to, že naše priority jsou dobře posklárané.
1:12:57Nechci říct si, že Joshua Harris, o kterém mluvím, si to také myslel, ale pravděpodobně asi ano. Je evidentní, ale že od určité doby si Josh nesl ve svém životě nějaké tajemství, nějaký hřích. Něco, co nebyl schopný vyznat, nebyl upřímný, možná sám k sobě rozhodně nebyl upřímný k církeji, až to najednou prostě prasklo, protože to neřešil
1:13:23a bouchlo to tím nejhorším způsobem. Co tím chci znovu říct si? Pokud máme, přátelé, v životě nějaký problém, pokud máme v životě nějaký hřích, něco, co nás od Boha vzdaluje, tak my to potřebujeme řešit a potřebujeme to řešit hned. Potřebujeme to odevzdat Bohu, A možná do toho potřebujeme zapojit právě naše blížní.
1:13:47Potřebujeme do toho zapojit církev, tělo Kristovo. Pán Bůh nám dává církev jeden druhého, abychom si sloužili, abychom si pomáhali, abychom nesli břemena jedni druhých, abychom si vyznávali hříchy. Církev je organismus, není to organizace. Potřebujeme, aby náš život byl opravdu součástí církve a z církve vycházel. Potřebujeme neustále pracovat na svých životech,
1:14:14Potřebujeme hledat rovnováhu mezi jednotlivými oblastmi našeho života. 1. Korinským 10.12. říká, pokud si myslíme, že stojíme, dávejme si pozor a hledňme, abychom nepadli. Milovat církev, být součástí církve, sloužit církvi, jinými slovy, postavit společenství božího lidu na první místo je pro nás nejenom radostí a smyslem života,
1:14:37když můžeme společně s dalšími uctívat Boha a vzájemně si sloužit a mít z toho užitek, Ale je to vlastně, jak už jsem i naznačil v tom kázání, taková ochrana. Ochrana před nebezpečím, před pádem do hříchu. Když jsme v součásti společenství, nemáme čas na nesmysly. A tak nemám pro vás opravdu žádnou poučku dneska, která nám vždycky pomůže udělat dobré rozhodnutí,
1:15:01ale jsem si jistý, že když budeme věrní ve vztahu našeho povolání ohledně církve, A když budeme plní božího slova, které společně s církví studujeme a poznáváme, tak Kristus naplní ty naše stezky a oslaví se v našem životě. Dělejme to, co dělala prvotní církev. A určitě neuděláme chybu.
1:15:31Scházejme se s bratry a sestrami, jak to jenom jde. Čtěme boží slovo a naslouchejme kázání, jak to jenom jde. že modleme se a uctívejme našeho Pána Spasitele nejenom duchovními písněmi, ale celým způsobem našeho života, jak to jenom jde. Věřím, že když necháme Pána Ježíše Krista, aby naplnil naše srdce svojí přítemností,
1:15:55nejenom, že ho tím oslavíme. Jeho jméno, jeho pozici, ale také v něm nalezneme obrovské potěšení. Potěšení, které má přesah na věčnost. Amen.