2. List Petrův 1,5-7
Biblické texty v kázání
2. Petrův 1Židům 11Matouš 10Matouš 20Jan 13Římanům 13
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:11Takže se vlastně nad tou Peterovou opištolou scházíme po třetí. Takže v tom úvodu byl ten pozdrav apoštola Petra i o tom, že mnozí měli pochybnosti o tom, že tenhleten dopis je skutečně dílem,
0:41dopisem apoštola Petera. A minule jsem mluvil o tom, že vlastně už v tom úvodním třetím verši jsme si potvrdili, že apoštol Petr, který byl tím prvním mezi učedníky, který s Pánem Ježíšem chodil od začátku vlastně už víc než tři roky,
1:12tak on pevně věřil, že Ježíš z Nazar je Božím synem. A to tedy znamená, že má s Pánem Bohem, s Hospodinem stejnou podstatu jako Bůh Izraele. Mluvil jsem také o důležitosti víry,
1:47Bohem věřících, ale opravdu jen těch, kteří uznávali uznávají Pána Ježíše, věří v jeho plné božství Ale právě protože je pán Ježíš Bohem, tak jen proto nám mohl dát svojí božskou mocí všechno, co potřebujeme,
2:17co člověk potřebuje k životu i ke zbožnosti. a dal nám také to poznání, že si nás povolal svou vlastní krví, vlastní slávou a vlastní mocí. Takže i když jsi nás k sobě musel přitrhnout, jak to pán Ježíš sám vyznává,
2:49k němu ho musel přitrhnout nebeský otec. Ale tím, kdo nás k sobě povolal, je ten, kdo se za naše hříchy obětoval, kdo místo nás zemřel a kdo byl také slavně vzkříšen, žije a sedí po pravici našeho nebeského otce.
3:19A skrze Pána Ježíše nám byla dána i veliká a mocná zaslíbení, abychom se skrze ně stali z Boží milosti účastníky božské přirozenosti a abychom také mohli uniknout skáze, která nám kvůli našim přetrvávajícím žádostivostem hrozí i v době, kdy pánu Ježíši Kristu věříme.
3:54Takže můžete si otevřít svoje Bible v té druhé epištole Petrově a z té první kapitoly budeme číst pátý a sedmý verš. Tedy ty dva verše, které kterým se dnes budeme věnovat. Můžete povstat ke čtení Božího slova.
4:29A právě proto vynaložte všechno úsilí a doplňte svou víru ctností. Ctnost poznáním. Poznání sebeovládáním. sebeovládání vytrvalostí, vytrvalost zbožností, zbožnost bratřskou náklonností
5:00a bratřskou náklonnost láskou. Můžete se posadit? Takže my jsme už v těch minulých biblických mluvili o tom, že jsme od toho našeho Spasitele dostali tolik takové množství darů,
5:30že to většinou v našich životech ani nedokážeme uvést do praxe. Tady jsme v úvodu tohodle verše pát četli, jsme vyzýváni, abychom vynaložili naprosto všechno naše úsilí, abychom se v našich životech posunuli
6:00na vyšší úroveň následování našeho mistra. Nevím, jestli se jste to počítali těhletěch vlastností, které tady apoštol Peter vyjmenovává, tak je osm. A já si myslím, že to jsou takové určité takové duchovní stupně nebo příčky duchovního žebříku vedoucí
6:31vzhůru nebo osm duchovních schodů, které nás dovedou, když budeme po nich stoupat, tak nás povedou na vyšší úroveň našeho křesťanského následování. Takže to ten počet osm, to je také zvláštní číslo. Je to v podstatě
7:017 + 1. Víte, že sedm je jako číslo plnosti. A také sedmička je věc nebo jako skutečnost, kterou si Židé stále připomínali i v tím týdnu, tím týdnem, který prožívali.
7:38na začát nebo jako u Matouše tam čteme o osměoblahoslavenství. A když já jsem si s tím dal práci a když si čteme ty vlastnosti lásky z té 13. kapitoly z první Korintským, tak je 16, tedy 2x 8. Snoem bylo v době potopy zachráněno dohromady osm lidí.
8:09Také chlapci narození v Izraeli byli po narození osmého dne obřezávání. A to hlavní i pán Ježíš Kristus byl vzkříšen první den po odděleném sedmém dny dni, tedy osmý den. A tak myslím si, že to tak můžeme vnímat,
8:40že osmý den není jenom dnem začátku nového týdne, ale je i novým začátkem Božích plánů a úmyslů s věřícími. Takže i v téhleté věci, když jde o čísla, tak určitě nejde o náhodu, protože všechno v pravdivému má svůj význam.
9:16Také není určitě náhodou, že jako první je uvedena víra. Je to jakýsi první stupínek duchovního růstu, protože bez víry se nikdo nemůže zalíbit Bohu a stvořiteli. O tomhle čteme už Židům 11. kapitole šestý verš. Ale když o tom uvažujeme, tak
9:49bez víry, bez Bohem očekávané víry, ani nejde na cestu následování vykročit. Je sice pravda, že každý člověk něčemu musí věřit, jinak by jeho život neměl žádný smysl. Takže lidé věří sobě, věří jiným lidem,
10:23věří třeba šťastnému osudu, věří náhodné nebo přírodou předem dané evoluci. A dokonce i ti největší ateisté musí pevně věřit. Takže pevně věří, že neexistuje žádný Bůh. Ale Hospodin, Bůh nebe a země, očekává
10:55jinou víru, jak to čteme i v té 11. kapitole k Židům. Máme mu bez důkazu uvěřit a spolehnout se na něj. Máme se spolehnout, že existují jiné nám nepochopitelné skutečnosti, které nevidíme.
11:25My třeba jsme mluvili z tohodle místa o existenci andělů. To jsou také bytosti, které nevidíme, ale které si pán Bůh skutečně používá. Takže opravdu, když věříme Bohu, když věříme, že je svrchovaný, když mu důvěřujeme,
12:01když ta naše naděj je pevnější a jistější než to, co vidíme a na co si můžeme sáhnout, takovádle víra se Pánu Bohu líbí. Židům 11. Ta druhá polovina šestého verše. Tam je napsáno: "Protože ten, kdo přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh je a že se a že odplácí těm,
12:31kteří ho usilovně hledají." Ale když tady čteme o víře, tak to opravdu nejde, nejde tady jenom o to, co uznáváme nebo co si myslíme, že je pravda, protože je možné mít výru, která možná i uznává pravdivé skutečnosti.
13:04Ale ve skutečnosti je mrtvá, protože je neúčinná, nečinná. Je tedy asi jenom tradiční, intelektuální a rozumová, ale která nemá žádné viditelné a praktické důsledky. I takovou víru dneska hodně lidí má. Myslí si, že když přijdou jednou za rok
13:38do kostela, takže to stačí, ale to není víra, kterou očekává náš nebeský otec. Víra, naše víra se má projevovat viditelně v tom našem jednání. Víra je základní předpoklad následování Krista. Ale jestliže
14:09zůstanou lidé jenom u tydlety u tohodle nějakýho základu a jestli tam nejsou žádné další věci, tak se stane neužitečnou a zbytečnou podobnou víře démonům, které kteří také vě věří, ale
14:40nemají spasitelnou víru. Jako druhý ten stupeň duchovního růstu je míněna ctnost. To je věc, kterou bychom tady možná nečekali. Ctnost je charakterová vlastnost. která je hodná úcty.
15:15My jsme čestní, my jsme stateční vůči Bohu i našim bližným. Jsme natolik čestní a stateční, že jsme si přiznali naše hříchy, že opravdu neházíme všechny neúspěchy na naše okolí, na druhé, ale že jsme si to přiznali, že jsme si, že jsme i ty naše hříchy
15:46Pánu Bohu vyznali. Tomu je taky potřeba určitá satečnost. A taky ten, kdo uvěřil, tak je nezbytné, aby začal jednat podle desatera,
16:19odraz Boží svatosti a tomu se máme i my podřídit. S desaterama má mají vycházet naše ctnosti. Máme opravdu začít jednat tak, abychom se Pánu Bohu líbili. Protože když si znovu projdeme deseteru, tak to se opravdu
16:51týká v první řadě Pána Boha, ale potom se to týká i všech ostatních Dotýká se to našich rodin i v té poslušnosti rodičů.
17:21Týká se to i toho našeho jednání s bližními, protože i my můžeme být někdy v tom pokušení, že že ti lidé by si zasloužili, abychom ji zničili, abychom ji zabili. Takže 10 rok se týká i našich emocí v různých sporech
17:59nepřátelstvích, protože i my můžeme být v prostředí, které je vůči nám nepřátelské. Desatero se nevyhýbá ani lidské sexualitě. a mluví také o našich morálních rozhodováních a o našich porušených touhách. Lidé by opravdu měli vidět, že věřící jedná jinak. A to ne kvůli tomu, že si myslí, že je
18:29lepší, ale kvůli poslušnosti Bohu a že to projevuje i vůči těm ostatním lidem v jeho okolí. že je soucitný k starším, že odpouští provinělým, že je věrný v manželství, že je pravdomluvný a poctivý v jednání a také, že nezávidí
18:59bližním jakoukoli věc, ale tyhlety cnosti, které vycházejí Desatera, tak by měl být u křesťana mnohem zřejmější, než jak jednají takzvaně slušní a správně vychovaní lidé ve společnosti.
19:30Protože u těhletěch lidí to často může být jen povrchový nátěr těch jejich jednání. Ta ctnost křesťanů by měla zářit zevnitř na venek. Měla by být tedy opravdová. My většinou dáváme to poznání hned za víru,
20:02ale je zajímavé, že tady je meziím, mezi víru a poznání daná ctnost. A myslím si, že na tom opravdu něco je, že když pochopitelně, že je potřeba poznávat Pána Ježíše Krista, ale ale ten, kdo uvěřil v Pána Ježíše
20:32Krista, tak by se měl změnit. Když věří, tak by neměl zůstat stejný, jako byl. Protože když už jsme teda mluvili trochu o tom desateru, tak je zeřejmé, že v otázkách morálních, které se týkají desatera, tak se do značné míry shodneme s všelijak věřícími lidmi,
21:05ale kteří nakonec nepřijímají Krista. A na těch 10 Božích přikázáních se možná v mnohých věcech můžeme shodnout i s nevěřícími. určujícím požadavkem našeho poznání je i předmět naší víry
21:37a tím je Boží syn a náš spasitel, pán Ježíš Kristus. Nestačí jen věřit, nestačí jenom být slušným člověkem podle pohledu tohodle světa. To, co od nás pán Bůh požaduje, je věřit i v Pána Ježíše Krista, našeho Spasitele. V Janovi evangeliu ve 14. kapitole,
22:09první verš, tam Pán Ježíš říká svým učedníkům: "Věříte Boh v Boha? Výl jste i ve mne, protože opravdu jen Pánu Ježíši byla dána veškerá moc na nebi a na zemi. A on je také tím, který bude po svém druhém příchodu soudit všechny lidi.
22:47že jestli věříme v Pánu Ježíši, to znamená, že musíme věřit celé i slovům písma, které nám zanechal. Nemůžeme si věřit v Pána Ježíše tak, jak si ho sami představujeme. Naopak všechny naše představy musíme podřídit pravdám celého písma, tedy Bible.
23:21Protože to poznání, o kterém dnes tady čteme, to se opravdu nepodobá jenom informaci, protože informace je v podstatě ukončená. Jestli někomu něco vysvětlíme, tak většinou už nepotřebujeme to nijak měnit, doplňovat,
23:58to roste. To nám není jenom jednou dané. V Janovi evangelium 17. kapitola 26. verš, tam je napsáno, to je v té velekněžské modlitbě. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dá dám poznat, aby láska, kterou jsi je milovala miloval, byla v nich, abych i já byl v nich.
24:33Takže pán Ježíš nám dal poznat své jméno, ale dá nám poznat, abychom pokročili v tom dalším růstu našeho duchovního života. Takže když skrze písmo,
25:05to naše růstající poznání, poznáváme nebeského Otce. Poznáváme i růst jeho lásky ke svému synu, ale i k nám. A to se potom odaráží v růstu Ježíšovy přítomnosti v nás a v růstu i té našej naší lásky k němu. Jako další krok toho duchovního vzestupu je zmíněno
25:35sebeovládání. V řečtině má toleto slovo blízko významu držet na uzdě. A v Bibli je toleto slovo nejčastěji používáno v souvislosti s naším jazykem, tedy s tím, jaká slova vycházejí z našich úst.
26:14a ta potom ovládá všechny naše údy. Takže je potřebné, aby byly ovládány naše ruce, aby konaly to, co prospívá Božímu dílu a království. Je potřebné, aby ovládala i naše nohy, aby byly ochotné jít tam, kde se koná to, co slouží Božímu království a aby nešli tam,
26:45kde to hříchem ohrožuje naše následování Pána Ježíše Krista. Bez sebeovládání je velmi těžké vydržet u užitečných věcí, protože ty jsou často méně zábavné než ty škodlivé a hříšné.
27:23Sebeovládání nepotřebují jen sportovci a další lidé, kteří se bez sebeovládání nepostupují ve své výkonnosti výš. Ale sebeovládání potřebují i křesťané, pokud nechtějí ve svých životech zaostávat. Ta další věc jako zcela logické pokračování postupu
27:53vpřed v tom následování našeho mistra Pána je uvedena vytrvalost. bez sebeovládání a bez vytrvalosti, tak nedosáhne na úspěch nikdo v žádné oblasti lidské činnosti. Vytrvalost je totiž schopnost překonávat těžkosti, protivenství
28:24i nezdary a v křesťanství určitě i pokušení. Valo znamená, že i když jsme v těžkých okolnostech, tak vytrvalý člověk se nevzdá ani v situaci, kdy se zdá, že už je všechno ztraceno.
29:00Nejspíš o takovýchhle věcech čteme třeba u některých našich sportovců, kteří se nevzdali ani když onemocnili vážnými nemocemi nebo prožili těžká zranění. Takže se zdálo, že jejich sportovní kariéra skončila, ale mnozí ti lidé se nevzdali,
29:30pokračovali a i po nesnadném překonání svých problémů se dokázali vrátit na úroveň, ve kterou už jejich okolí ani nedoufalo. A tohleto dokázali lidé, kteří usilovali pouze o pozemské porušitelné hodnoty, jako je třeba prestiž a nebo s tím také potom jdoucí i peníze,
30:06ale přitom se u nich jednalo jen o několik let, která stejně skončí a sláva i úsměch, úspěch bude zapomenout. minut, ale u nás se jedná o daleko důležitější věci. Bez vytrvalosti nemůžeme uspět v duchovním životě
30:36ani my. Bez vytrvalosti nikdo nezíská věčný život. Matouš 20. Matouš 10:22. Tam pán Ježíš říká: "Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn." Takže kvůli spasení, kvůli možností prožívat
31:07na věčnosti, v Boží blízkosti celou tu slavnou věčnost. To se opravdu vyplatí nasadit všechny síly a nevzdat se a být vytrvalý. Protože jak jsme četli, kdo však vytrvá až do konce bude zachráněn.
31:42Až nyní je pro mnohé překvapivě uvedena zbožnost a i to, že sebeovládání a vytterolost je zahřeno předtím, tak nám to ukazuje na to, že zbožnost není zadarmo. Naše zbožnost je opravdu na mnohem vyšší úrovni než pouhá víra.
32:15Tak jak si to lehkovážně představují mnozí věříci, protože mnozí lidé snadno řeknou, že jsou také věřící, ale málokdy by jejich známí a sousedé popsali jako zbožné lidi. Asi jsou nábožní, ale od víry k praktické společnosti
32:45je potřeba ujít ještě mnohé další kroky a zvítězit v nejednom pokušení a překonat mnohé duchovní překážky. zbožnost. To se potom stává součástí lidského charakteru a má velmi blízko k úsilí o svatost.
33:20Svatost samozřejmě nemá moc společného s těmi představami, jak to mají lidé, když chodí kolem těch soch svatých. Zbožnost je úsilí živých křesťanů žít tak, aby se líbili Bohu.
33:53Takže na praktický zbožný život navazuje zbožnost. To je další krok k růstu duchovnosti. Pak tady máme ještě další dvě věci, o kterých nám písmo mluví. Písmo nám říká, že zbožnost máme doplnit bratskou náklonností. Někdo vlastně už tudletu barterskou náklonnost skoro sotožňuje
34:24s láskou. Mají k sobě hodně blízko, ale přece jenom tu mohou být jisté rozdíly. Tady je řečeno bratřská náklonost, takže se můžeme podívat, jak je to mezi sourozenci. Ti jsou si v dospělosti téměř ve 100% případů ochotní pomoci
34:55a hodně pro svého sourozence i obětovat a přece by možná svůj pocit k němu nenazval jednoznačně láskou. Jsou to zkrátka jejich sourozenci a proto jsou ochotni bratru nebo sestři pomoci, protože to potřebují.
35:27A to takhle by to mělo být normální i v křesťanském sboru. Máme být ochotni svým duchovním sourožencům pomoci. i když je třeba úplně nemilujeme a možná si ani nejsme osobnostní příliš blízcí, ale je to přece můj bratr nebo moje sestra v Kristu.
36:02A jsme-li opravdu zbožní, tedy chceme-li se líbit Kristu, tak máme doplnit svou zbožnost i praktickou bratřskou náklonností. A to opravdu nejenom na základě svých emocí, ale kvůli Kristu a kvůli potřebě projevit tuhletu náklonnost k našim sourozencům.
36:35A tím vrcholem následování Krista je láska. To je opravdu ten vrchol. V Bibli čteme, že naplnění, láska je naplnění zákona. A nebo v Římanům 13:10, láska bližným neučí nic zlého. Naplněním zákona je tedy láska.
37:09My opravdu v češtině máme jedno slovo, kde se to hodně motá a míchá ty druhy lásky. O lásce by se tedy dalo hodně dlouho mluvit, ale na tomto místě, v tom originálním textu je slovo agapé a to je láska. která není odůvodněná, je nezávislá na předcházejících
37:40skutečnostech či zásluhách. I pán Ježíš mnohokrát se učedníky upozorňoval na důležitost takové lásky mezi věřícími. A důležitost této lásky často ve svých dopisech opakují i apoštolové. Ta láska je odrazem Boží lásky na kapé,
38:13která také nemá žádné dů důvody, nemá žádné předpoklady, není to něco za něco. Pán Bůh nás miluje, i když u nás ví, že jsme hříšníci. i když ví, že jsme se od něho vzdálili, že jsme šli proti němu, že jsme byli v podstatě jeho nepřátelé,
38:45ale on nás přesto miluje svojí lásku agape a opravdu je to otázkou, jestli je i v nás, protože je to jeden Jeden z poznávacích znaků sborů, kde pán Ježíš a jeho láska vládne. Jan 13:25. Podle toho všichni poznají,
39:17že jste moji učedníci. Budete-li mít lásku jedni k druhým. O lásce hodně mluví i apoštol Jal v těch svých dopisech, zvlášť v tom prvním. A ten tam říká, že kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.
39:56Těch veršů o lásce v církvi by se opravdu dalo najít mnohonásobně víc. O důležitosti a nenahraditelnosti lásky jsme slyšeli nedávno na tomhle místě i v tom jednom z nedělních kázání, který měl bratr Peter Stoklasa, který mluvil o hodnocení Pána Ježíše Krista sboru v Efezu
40:26a to byl sbor, který byl v mnoho Ablostech velmi příkladný, ale během doby ztratil nebo spíše ochladla jeho láska k Pánu Ježíši Kristu. A já se domnívám, že se to projevovalo i ochladnutím lásky k spolubratům a za to byl napomenut,
41:02protože láska k Bohu se projevuje i láskou k našim bližným a na předním místě, tedy k našim duchovním sourozencům. uvažovali jsme o tom, jak daleko došla naše víra.
41:35Vynaložili jsme všechno své úsily, abychom tu naši víru doplnili dalšími důležitými skutečnostmi, které se mají objevovat i v našich životech. Jak daleko jsme po těch, když jsem to nazval, stupni, po těch duchovních stupních následování Pána Ježíše, jak jsme daleko došli.
42:05Neuspokojili se někteří z nás jen s tím základem, s vírou a neustrnuli jsme ve své vývoji. že potřebujeme být pořád na začátku a živit se pouze tím základním lékem, tím základním učením Božího slova. Když jsme uvěřili, opravdu se v našich životech něco
42:35změnilo. mění cnosti vyplývající z písma prakticky naše životy a jak daleko jsme pokročili v poznávání skrze písmo našeho Spasitele a Boha Pána Ježíše Krista. Možná také stále máme
43:06problém s naším sebeovládáním. jestli jsme v následování Pána Ježíše Krista vytrvali. A pak je tu i otázka. I když lidé kolem nás vědí, že věříme,
43:38že jsme věříci, opravdu by nás vždycky popsali jako, že jsme skutečně zbožní, že ta naše víra vyústila ve zbožnost.
44:11naše zbožné jednání i barterskou nákloností. My jsme i v tom našem sboru nejrůznější lidé. Ne všichni si sedli, jak se říká lidsky, ale jsou to naši bratři a sestry a ke všem bychom měli projevovat naši bratskou náklonnost.
44:47A na závěr jsme mluvili o té lásce, která je tak důležitá, podle které lidé poznají, jestli jsme nebo nejsme Kristovi učedníci. jestli opravdu máme rádi své bratry a sestry,
45:26A pak také, když jsem mluvil o tom hodnocení Pána Ježíše Krista, sboru v Efezu, tak ten sbor byl v mnoha věcech příkladný, ale to, co mu chybělo, čím kvůli čemu byl napomenut, je láska, ochladnutí lásky.
45:59Takže i to je důvod k našemu zamýšlení. a měli bychom se tím vážně zabývat, protože i v těch našich modlitbách zaznělo, že že to užije po tom, aby nám pán Bůh přidával další lidi.
46:38Ale je možné, že tou přikážkou jsme my, že nejsme dostatečně dobrým příkladem, že nás berou jako věřící, ale nejsme natolik změnění, abychom byli podobní Pánu Ježíši Kristu. Takže se opravdu, já si myslím, že každý z nás viděl spoustu věcí,
47:08které v tom jeho životě je potřeba změnit, napravit. Modleme se za to, aby to pán Bůh s námi udělal, u nás udělal, protože je jasné, že vlastní snahou, vlastním úsilím to neuděláme. Tohleto v nás může udělat jedině sám nebeský otec a
47:40jedině ono taky může doplnit všechny ty věci, které nám možná chybí.