Doktrína adopce
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Tak, dobrý večer, bratři a sestry. Nevím, jak na to je Vášek přišel. Kdybych tady měl dělat solo, tak byste už všichni utekli. Stoprocentně. Padl na mě los, páteční los, když se losovalo. A tak mám tu příležitost z výsadu otevřít s vámi Boží slovo. a v dnešním slově navážeme trošku na to, co bratr Melwig včera započal, kdy se zabýval evangeliem a já doufám, že toho dnešního večera si možná obohatíme ten význam toho evangelia, to, co to pro nás skýtá,
0:45a ten aspekt, který je mnohdy opomenut, možná i zapomenut mnohými, ale je nedělnou součástí právě Evangelia a Evangelium je jeho zásadní podstatou. Chtěl bych se v tomhle kontextu zaměřit na jistou doktrínu, kterou teologové považují nebo se o ní zmínují jako mnohdy přehlíženou. Je zajímavé, ale že J.I. Packer, jestli znáte slavný teolog, o ní řekl, že tahle doktrina je tou nejvyšší výsadou, kterou evangelium poskytuje.
1:27A pak dodává, že je větší výsadou dokonce než samotné ospravedlnění. Tahle ta doktrina je lékem proti nasknutí, že naše pochopení spásy povede k neposlušnému životu. Možná, když jste si pročítali historii reformace, když reformátoři se vrátili k tému biblickému vyučování toho, že jsme spaseni pouze skrze víru, pouze skrze milost, pouze skrze Krista, tak byli okamžitě nastejní z toho, že otevřeli dveře prostopášnosti, že lidi zneužijí takovouhletu levnou víru, levnou milost.
2:08Ale právě tahle ta doktrina je proti lékem, proti takovému smýšlení. Tahle doktrina obsahuje tu nejhlubší pravdu a potěšení, kterou my můžeme mít v našem životě s Bohem. Píší oni apoštolové Petr a Jan a vede k nás té možná i nejhlubší poslušnosti a lásce k Bohu. a k zarputilému boji s hříšem a k hlubšímu pochopení křesťanské jednoty.
2:40Co je to za doktrínu? Hádali byste někdo? Nikdo? Nebojte se, zkuste to, jsme tady, to pobyt, sranda. Vy, co jste byli v ČB, tak dobře, vás nebudu napínat. Je to adopce. Adopce, která by se dal popsat jako skutek boží prostřednictvím, kterého z nás Bůh udělal členy své rodiny.
3:16V baptistickém katechismu 17. století je v 38. otázce a tam jednoduše napsáno, co je Adopce. Co je Adopce? A odpověď zní takhle. Adopce je čin boží, svobodné milosti, prostřednictvím, kterého jsme přijati mezi množství těch, kteří mají právo a výsadu synů božích. A myslím si, že právě J.I.P. to vystihl velice dobře, když řekl, nebo odpověděl na otázku, co je křesťan.
3:48On řekl, na tuhle otázku lze odpovědět mnoha způsoby, ale ta nejhlubší a nejbohatší odpověď, kterou znám, je, že křesťan je ten nebo ta, kdo má Boha za otce. A tak mým cílem dnes večer je pozbudit nás, abychom se podívali a zamilovali si tuhle doktrínu, tuhle tu realitu, která nás tak mnoho učí o Bohu. Je to realita, na kterou budeme žasnout na věky věků, takže to samozřejmě všechno dneska nepokryjeme.
4:23Ale rád bych nás pozbudil opravdu k hlubšímu studiu téhle doktríny, proto abychom rostli v radosti a v zalímení našem pánu. a žasli na tím, že on nás přijal za své. Žasli na tím, který byl zprostředkovatelem a tím, který vše tohle započal. A mám proto velice krátký text a možná už tušíte, který text to je. Je to výzva, kterou nám adresuje Bůh prostřednictvím a poštola Jana ve třetí kapitole 1. Janovy.
4:59Tak se tam můžeme podívat. 1. Janova, 3. kapitola, otevřete si Biblie nebo si je zapněte nebo jakkoliv to máte. 1. Janova 3. kapitola a 1. verš. Já ten verš přečtu a pomodlím se. Pohleďte, jakou lásku nám otec dal, abychom byli nazváni božími dětmi a také jimi jsme.
5:33Drahý nebeský oče, pane náš, jaká výsada tě nazývat otcem a dej, abychom si tohle uvědomili toho dnešního večera, Aby tvůj text a to inspirované slovo, které jsi nám dal pro naše obohacení, pro náš život, opravdu zaznělo v našich srdcích hluboce, aby ty jsi byl vyvýšen v té radosti, kterou my máme z tebe jako z našeho oceho. To tě prosíme skrz našeho Páne Ježíši Krista. Amen.
6:01Jan tedy říká, pohledte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni božími dětmi a jimi také jsme. A já chci, aby na konci tohle večera jsme tenhle ten jednoduchý kratičký verš všichni měli pod kůží, ale hluboko pod kůží až v našich srdcích. Takže já ho, tenhle verš, občas zopakuju. A v okamžiku, kdy já ho zopakuju, já zvednu ruku a my všichni dohromady si ho řekneme na hlas.
6:31Jakoby takové krešendo za každým tím bodem. Protože Jan nás tady napomíná, nabádá, vyzývá, abychom pohleděli. On říká, zaměřte vaše emoce a vaše myšlení, uchopte se té pravdy, kterou jsem vám předložil, pochopte ji, chopte se ji, nejenom kvalitativně, ale i kvantitativně, ona vás nabádá k úžasu a zároveň k úvaze, nabádá vás k radosti a k rozjímání.
7:04Chce opravdu, abychom propili nejenom naši mysl, ale i naše srdce právě na tuhletu nádhernou realitu a dobce. Jan si tuhletu výsadu dobře uvědomoval. Už na začátku, v úvodní kapitole, píše, naše společenství je s kým? Je s otcem a s jeho synem Ježíšem Kristem. Jan si uvědomuje, jak důležité je, že my máme Boha jako otce.
7:36On si to uvědomuje natolik, že to slovo otec zopakovává jedenáctkrát. A Jan věděl, že pochopení této výsady a dobce povede věřící, jako jsme my, jako byli hefešti, jako byli kdokoliv jiný v písmu, hlubší lásce k Bohu, k většímu boji proti hříchu a pravé a vytrvalé lásce uvnitř církve. To je vidět v následujících verších. Podívejte se do čtvrté kapitoly.
8:06kde tady jasně je a naznačuje, že adopce vede k hlubší lásce. Tam píše ve 14. verši a my jsme viděli a dosvědčujeme, že otec poslal syna zachránce světa. Kdo by vyznal, že Ježíš je syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. Naše adopce vede k hlubšímu poznání Boží lásky vůči nám.
8:38ale nejenom to, ona nás vede k boji s hříchem. Když byste se vrátili zpět do třetí kapitoly, do třetího verše, Jan tam píše, milovaní, nyní jsme děti boží. A ještě se neukázalo, co budeme, víme však, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože uvidíme takového, jaký je. a každý, kdo v něm má tuto naději, dělá co? Očišťuje se. Tak, jako on je čistý. Vidíte tu logiku, ten přístup?
9:13Jsme děti boží. To znamená, že jednoho dne budeme jako Ježíš. To znamená, že naším současním plánem, naší současný náplň našeho života je očišťovat se. tak, aby opravdu jsme stánuli před Kristem čistý a bez poskvrlý. Další věc, kam ta doktrina adopce vede, je v hlubší jednotě lásce ve sboru. Když byste se podívala jenom dolů do desátého verše.
9:45Podle toho se poznají, Jan píše, děti boží a děti dňáblovi. Žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. Zde to Jan vyjadřuje negativně, ale kdybychom si domysleli ten opak Janových slov, kam by nás to dovedlo? Dovedlo by nás to k myšlence, že děti boží dělají co? Milují jeden druhého. Existuje tady rodinná atmosféra, něco, co my zakoušíme teď během tohohle zbrového pobytu.
10:18Rodinná atmosféra, kde lidé a věřící se k sobě chovají jako ke členů své vlastní rodiny. V těch dobrých okamžicích. ne v těch, když musíte na děcka zařvat. Chovejte se, jako když se máte opravdu rádi. Ale víte, co myslím. A tak tu Janovou výzvu bychom mohli tedy rozdělit do tří částí. Když se podíváme zpátky na ten verž, kdy Jan píše, pohleďte, jakou lásku nám otec dal,
10:53abychom byli nazváni božími dětmi a také jimi jsme. Zde můžeme vidět tři aspekty. Můžeme tady vidět porozumění otcovi lásky, požehnání otcovi lásky a potvrzení otcovi lásky. A my si ten text podrobně projdeme. Porozumění otcovi lásky, požehnání otcovi lásky a potvrzení otcovi lásky. A tak Jan začíná pohled té, jakou lásku nám otec dal. On je skálopemně přesvědčen o boží lásce, o otcově lásce k nám.
11:29Vyjadřuje to v první kapitole, pardon, ve čtvrté kapitole v devátém až jedenáctém verši, kdy tam píše, v tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska, ne, že my jsme si zamilovali Boha, ale že On miloval nás a poslal svého syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh, tak to miloval nás, i my se máme navzájem milovat.
11:59A tak samotný hospodin nám dal obrovský dar. A ten dar, který tady vidíme, tu lásku, kterou nám dal, v té bychom mohli zahrnout veškerou historii vykoupení, veškeré smlouvy, které hospodin učinil z patriarchy, z krály, smlouvu, kterou učinil každým z nás, když jsme uvěřili v Krista. A tato láska je v tom textu vyjádřená velice specifickým slovem, které mnohdy vyjadřuje unikátní typ lásky. Typ lásky, která je nepodmíněná, která je naprosto svobodná, kterou si z lidského pohledu nelze zasloužit.
12:39a ve Starém zákoně je tahle ta láska popsaná v Deuteronium 7. kapitole. A zde Bůh vysvětluje způsob, jakým nás miloval. Způsob, jakým miloval Izrael. Tam se dočteme, hospodin promlouvá vždy, ty jsi svatým lidem hospodinu, svému bohu. Tebe, hospodin, tvůj Bůh vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictví.
13:11Takže Bůh si je vyvolil. On si je vyvolil ze všech národů světa. Ale pak přichází vysvětlení. Ne proto, že byste byli početnější než všechny národy. K vám hospodin přilnul a vyvolil vás. Vždyť vás bylo nejméně ze všech národů. Ale proč tedy? Později v deváté kapitole jim říká, že to nebylo pro jejich spravedlnost, že je vyvedl.
13:38Bůh to vysvětluje v sedmé kapitole jednoduše tímto způsobem. Ze své lásky k vám. Ze své lásky k vám. Bůh se rozhodl Izrael milovat. Nesat proto, že by si to Izrael zasloužil, ale proto, že Bůh se svrchovaně rozhodl je milovat. Čemu došlo? Teologové mluví o takzvané smlouvě vykoupení, kterou Bůh uzavřel s Kristem před započetím,
14:09před stvořením světa, kde jakoby došlo ke konverzace mezi Bohem, Otcem a Synem, ve které se zamýšlejí a přemýšlejí nad tím budoucím stvořením a v jednom okamžiku jakoby otec říká, dobře, já stvořím svět skrze tebe a ten svět bude padlý a z toho světa vyvolím ty, které jsem stvořil ke své slávě. Já je vyvolím, ale ty budeš muset jít a zemřít za ně. A Ježíš říká, ano, tak to udělám. Ne, že by si to zazložili, a protože já jsem dal slib, uzavřel jsem smlouvu s vlastním ocem. A do jaké míry já prokážu svou lásku těmhle nehodným lidem? Do té míry, že půjdu na kříž. Nic mě nezastaví předtím, abych položil svůj život za tvé vyvolené.
15:08Tohle to vidíme přesně, jak to popisuje Pavel v Římanech v páté kapitole v osmém až desátém verši, když píše o nás, o vás, mezi nimi jsme kdysi i my všichni žili v žádostech svého těla, dělali jsme to, co se líbilo tělu a mysli a tak jsme byli svou přirozeností děti hněvu, tak jako ostatní, ale Bůh, bohatý v milosedenství a teď podívejte se, ne protože jsme si to zasloužili,
15:41ne, protože jsme byli tak hodně o lásky, ale pro svou velikou lásku, kterou nás miloval. Bůh se rozhodl nás milovat. I když jsme byli v mrtví, pro svá provinění obžil nás spolu s Kristem. Jaká láska. Jaká ohromná boží láska. Otcova láska. A ta láska nám byla, jak píše tady Jan, nám byla darována. A znovu bychom se měli podívat trošku blíže na to slovíčko dál. Já nerad gramatiku, vy asi všichni taky, pokud nejste češtináři nebo latináři nebo takhle.
16:24Ale Jan použil takzvaný přepřítomný čas. Nevím, jak jinak to říct, perfektum. A ten je celkem zvláštní. Vy, co studujete trošičku jazyky, možná řeštinu, tak víte, že v řeštině jsou různé způsoby, jak vyjádřit minulý čas. Je tady jednoduchý minulý čas a pak tady je takzvaný perfektum, předpřítomný čas. A ten čas je zajímavý, protože vyjadřuje trošičku jiný aspekt toho slova a význam.
16:54Když někdo řekne, studoval jsem teologii a v řečině to řekne v minulém čase, tak to znamená, že jednoduše když si dávno studoval teologii, ale to neznamená, že z té teologii vůbec něco ví. To by bylo, jako kdybych já řekl, že studoval jsem chemii, nebo studoval jsem fyziku. Je pravda, že jsem studoval chemii a fyziku, ale kdybyste se mi zeptali na vzorečky, anebo na něco, co je příbuzného chemii, fyzice, tak bych na vás koukal jako tele na nový brata. Protože nevím. Studoval jsem, ale všechno se to vytratilo.
17:27Kdybych ale řekl, vystudoval jsem teologii a řekl to předpřítomném čase, znamenalo by to, že něco, co jsem v historii studoval, co už je v minulosti, pořád má efekt až do přítomnosti, ovlivňuje to můj život i dnes a tady. To znamená, že kdyby jsem tohle řekl o chemii a někdo by se mě zeptal na nějaký chemický vzorec, tak bych vám to hned mohl vysvětlit, protože jsem studoval a ten efekt těch studií pořád je až do přítomnosti.
17:59A to je, jak Jan vyjádřil a popsal Boží dar. Je to něco, co nám Bůh dal v minulosti, ale ten efekt toho daru pokračuje až do přítomnosti. a ten předpřítomný čas právě nádherně vyjadřuje realitu Evangelia. Kristova smrt na kříži, historická pravda jeho smrti, pohřbení, zmrtvých stání, jejíž efekt je partrný až dodnes pro každého, kdo uvěřil v Krista, pro každého, kdo učinil pokání.
18:31Kristova smrt není jenom něco, co nás kdysi dávno dostalo do těla Kristova, a je to něco, co je s námi denodenně. My žijeme v evangelium. Není to jenom takzvané ABC naší víry, je to A až Z naší víry. A tak není divu, že apoštou Pavel tenhle ten způsob vyjádření toho předpřítomného času zasa znovu používal, když se bavil o evangeliu.
18:56A nekonečný Bůh, který je zároveň náš Otec, nám tento dar dal. A jak ohromná je tohle láska. Kdybyste se snažili přeplavat oceán ocovy lásky, tak byste nikdy nenašli druhý břeh. Kdybyste se snažili potopit do hlubin ocovy lásky, tak byste nikdy nenašli dno. A kdybyste se snažili vyškrabat až na vrcholek boží lásky, tak byste nikdy vrcholu nedosáhli. Připraveni?
19:28Pohleďte, jakou lásku otec dal, abychom byli nazváni božími dětmi a jimi také jsme. Podívejme se ale teď na požehnání otcový lásky. Požehnání otcový lásky, to vychází z toho slovíčka, abychom. A to, abychom tady nevyjadřuje nějakou podmínku nebo slib do budoucna, nevyjadřuje to myšlenku, že pokud se pokusíme opravdu pohlédnout na tu boží lásku,
20:00že nás Bůh odmění adopcí. Naopak to slovíčko vyjadřuje současnou realitu, současnou realitu, která je založená na existující lásce Boha Otce vůči nám. A tady právě Jan vyjadřuje naprosto šokující nádhernou pravdu. V Kristu jsme se stali božími dětmi. Já nám chce, abychom si tohle uvědomili, nám chce pomoct, aby v naši mysli a v našich srdcích jsme žasli nad tou realitou, že my jsme boží děti. Co to vůbec skýtá? Co to znamená? Co to znamená být božími dětmi? Jak to vypadá?
20:47Já učím na univerzitě, v Dálkově a mnohdy studenti mi posílají teologické eseje a často se stává, že si přeštete něco ve stylu, my jsme všichni boží děti, všichni jsme boží děti, ale písmo jasně říká, že ne, všichni jsou boží děti, všichni jsme boží stvoření, jak to vyjádřil Pavel, když ukázal v Atenách, ale písmo nám jasně říká,
21:18že jen ti, kteří ho přejali, dal pravo moc stát se božími dětmi. Těm, kteří věří v jeho jméno. Tak to napsal Jan v Evangeliu podle Jana. Takže ne každý je boží dítě. Tohle není výsada pro každého člověka, který se k narodí. Tohle je výsada pouze pro věřící. Zároveň to znamená to, že adopce mění soudní síň v obývací pokoj.
21:53Adopce mění soudní síň v obývací pokoj. Já si myslím, že J.I. Packer opravdu hodil hřebíček na hlavičku, když řekl, že adopce je ještě vyšší výsada než ospravedlnění. Tím nemyslel, že ospravedlnění nemá význam. Naopak, ospravedlnění je důležité, ospravedlnění je podstatou, je pilířem adopce. Ale v adopci dochází k něčemu dalšímu, něčemu krásnějšímu dokonce.
22:23a jedným způsobem, jak na to můžeme přijít, když si vybavíme jazyk a způsob, jakým je popsáno ospravedlní a způsob, jakým je popsána adopce. Při ospravedlní se nacházíme kde? Kde jsme při ospravedlní? Soudní síni. Jsme v soudní síni. Stojíme tam jako kdo? Jako obžalovaní. Jsme obžalovaní hříšní zráci, kteří vyměnili slávu stvořitele za stvoření. A kdo tam je ještě? Satan, žalobce.
22:57zlomyslně připomíná souci naši nechutnou hříšnost. A Bůh ví, co jsme zač, tady se za ničím neschováme, On ví, že jsme hříšníci, On ví, že tady je pouze jedno východisko a to je, že za naše hříchy zemřeme. Jenže je tady tak ještě někdo jiný, že? Je tady advokát. Advokát Ježíš Kristus, který za nás před toho souce a bere na sebe veškerou zodpovědnost za nás zločin. Stojí na našem místě. Zástupná oběť. A následuje verdict. A souce místo nás odsuzuje na smrt koho? Našeho advokáta Ježíše Krista.
23:49a sám pak vykonává tuhletu popravu a prohlásí nás za volné, protože jsme čitinili pokání, protože jsme důvěřovali Kristu. A to je samo o sobě neuvěřitelná milost, není? Přemýšlejte o tom, my zločinci prvního řádu jsme propuštěni na svobodu po té, co náš advokát za nás vzal plný trest soudce. To je obraz o spravedlnění a měl by v nás vyvolat ohromnou radost.
24:27A i kdyby to takhle zůstalo, tak bychom měli za co Boha chválit na věky věku. Jenže co následuje je ještě krásnější. Poprava našeho advokáta vedla ke vztahu, kterým bychom si asi těžko představili. Představte si divadelní kulisy a najednou, co mizí, mizí ta soudní síň, mizí ta soudní stolice, mizí ten byret a ten talár, to roucho, to soucovské a najednou místo souce a místo těch kulis té soudní síně vidíme obývací pokoj, vidíme krv, vidíme kauč, vidíme oce.
25:09Souce už není souce, ale je to náš otec. A slovy Lukáše v podobenství o marnotratném synu nám padne kolem krku a zlíbá nás a říká svým otrokům přineste rychle to nejlepší roucho a oblečte ho a dejte mu na ruku prsten a na nohy sandály, přiveďte tučné tele, zabijte je, jesme a radujme se, protože tento můj syn byl mrtvý a zase ožil, ztratil se a byl nalazený.
25:40Už tu nevidíme vztah mezi soudcem a obžalovaným, ale mezi otcem a jeho milovaným dítětem. Pohleďte, jakou lásku nám otec dal, abychom byli nazváni božími dětmi a jimi také jsme. Adopce dělá z nepřátel syny. Každý z vás možná zná nějakou rodinu, která adoptovala. Já mám mnohu přáteli, kteří adoptovali z Ruska, z Afriky, z Číny i z Čech
26:15A jeden americký teolog zaznamenal takovou velice zajímavou zkušenost s adopcí Adoptoval dva malé kluky z nějaké hornické komunity někde v Rusku A předtím, než si je mohl odvést z domu, tak je navštívil A když tam vešel poprvé, tak viděl ty svoje dva kluky, jak leží v těch postilkách a někteří stáli, někteří leželi a ty postýlky byly plní jejich fekálí, plní jejich zvratků a mouchy všude lítaly, oni měli všude puchyře a jeden z těch mladších chlapců, on se jmenuje Timotej, se držel za zábradlí v té postýlky a houpal se na čení, když viděl tyhle lidi, jak přichází si je prohlídnout a pohrát si s nimi a ten jeho starší, Benjamin, ten už tak smělý nebyl,
27:07ale když si ho tenhle ten pán choval v rukou, tak mu začal šimrat takhle, hladit po těch vousech, protože to bylo asi poprvé, kdy viděl muže z vousy. Jinže v ten den si ty malý kluky nemohli odvést a tak když odcházeli, tak oni úplně v zoufalosti s brekotem padli zpátky do těch svých postílek. Ale nakonec přišel den, kdy si je mohli vyzvednout a těšili se, radovali se, měli obrovskou radost z toho, že si můžou tyhle dva kluky odvést, ale nečekali, co je čeká, nečekali, že tihle děti, tihle malí kluci v životě nebyli venku.
27:47a tak když poprvé viděli slunko, tak se hrozně vylekali, když poprvé ucítili vítr na tváři, tak se ohromně vylekali, když poprvé uslyšeli, jak zavřeli dveře od auta, tak se vystrašili a když pak pádili po dálnici 130 km za hodinu, tak se ve strachu obracili zpátky k tomu syročinci, protože nevěděli, co se stalo. Nakonec přijeli ním domů a jejich rodiče po několikám měsících konečně zjistili nebo došlo do okamžiku, kdy ty rodiče pochopili, že ty kluci opravdu jim důvěřují a že je milují a že si na to prostředí zvykli, protože si přestali schovávat jídlo ve svých stoličkách, protože si nebyli jistí,
28:35jestli se ještě nají a většinou o to jídlo museli bojovat. A tak když si přestávali schovávat jídlo v těch svých židličkách, tak ty rodiče opravdu věděli, že se stali součástí rodiny, že jim důvěřují. A podobné příběhy nás dojmou, oni vyvolají v nás soucit a radost. Ale naše adopce takhle vůbec nevypadala. My jsme nebyli nějaký nevinný dětičky, žijící v otřesných podmínkách, toužící po lepším životě.
29:12My jsme byli hříšní. A poštol Pavel to popisuje následovně. Naplnění veškerou nepravostí, smilstvem, ničemností, chamtivostí, špatností. Byli jsme plní závisti, vraždy, svádu, lzti, zlomyslnosti. Byli jsme donašeči, pomlouvači, bohu odporní, spupní, domyšliví, chlubiví. Vymýšleli jsme zlé věci, neposlouchali rodiče, byli jsme nerozumní, věrolomní, bezcitní a nemilosrdní. Byli jsme jidášové, kteří si nezaslouží boží přízeň. A Bůh ve své lásce a milosti z nás učinil syny.
29:52On z nás mohl udělat otroky, na věky věku, on z nás mohl udělat zaměstnance, mohl z nás udělat sluhy, ale on z nás udělal syny, jeho vlastní syny. A jak to podotkl jeden kazatel, víte, co je na tom ohromující? Víte, co je na tom ohromující, že z nás udělal Bůh syny? On už syna měl? On už syna měl? On nepotřeboval syna? On už měl dokonalého syna, který ho dokonale miloval a poslouchal? On nepotřeboval syna, ale my jsme potřebovali otce. A ten zázrak toho je, že Bůh neadoptoval jenom dva, tři. Ale jak nám připomíná zjevění, on adoptoval množství lidí, které nebudeme moc ani sečíst.
30:51Pohleďte, jakou lásku nám otec zdal, abychom byli nazváni božími dětmi a jimi také jsme. A tohle je tak ohromující realita, že v poslední části našeho verše, tam Jan přidává, zde vidíme potvrzení otcovi lásky. Jan nám znovu potvrzuje, jakoby tu pravdu, kterou jsme zrovna teďkom dočetli. On nás nazval božími dětmi. My máme Boha za svého oce. A je to tak, říká Jan. Proč to dělá? Proč ten dovětek? Představte si, že si pročítáte seznam dědiců anglické královny. A jak tak procházíte tím seznamem, všimněte si, ale tenhle člověk má úplně to samé příjmeně jako já. Zakoukáte se trošku lepší, on má i to samé jméno jako já.
31:51a na hrdil se ten samý den? Počkat, počkat, to jsem já? Já jsem na seznamu královských dědiců. To snad není možný, to je snad nějaká chyba, tomu nemůžu uvěřit. A najednou přijde královský slova a říká, ano, ano, jste na seznamu královských dědiců, protože jste byli adoptováni do královské rodiny. Proč to jen opakuje?
32:19Protože každý, kdo tohle uslyší a porozumí vlastně, co to znamená, že jsme adoptování do boží rodiny, tomu nechce uvěřit. To ním možný samotný dokonalý Bůh, stvořitel vesmíru, který přebývá v nepřístupném světle, Bůh pro jehož atributy těžko hledáme slova, On mě adoptoval do své rodiny? opravdu? Bůh, který měl soudit každého jednoho z nás, na mě teď pohlíží a miluje mě jako svého syna? Opravdu? Opravdu to tak je, Janne? Opravdu to tak je. Tenhle Bůh slíží na mě, na tebe, na každého, kdo je v Kristu a prohlašuje, ty jsi můj milovaný syn, ty jsi moje milovaná dcera. Ty patříš mě. A ani smrt, ani život, ani anděle, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani moci, ani výšení,
33:15Jan říká, tohle není chyba v mém dopise. To není omyl, to není přehmat autora, to je pravda. My opravdu patříme otci. Bůh je náš otec. Někteří z vás možná vyrůstali a měli jste dobrého, nebo ještě máte dobrého, hodného,
33:50hodného milující oce. A tak děkujte za takové požehnání. Ale já vím, že žijeme v padlém světě a je tady mnoho těch, kteří nikdy nepoznali ani neměli dobrého milujícího oce. A je pro vás možná obtížné si představit Boha jako otce, jako milujícího otce. Ale pokud jste v Kristu, tak máte kolik otců? Máte dva. Máte toho pozemského, jakkoliv dobrý anebo špatný,
34:22Ten pozemský je a máte také nebeského Otce, který je dokonalý, dokonalý milující a jeho láskou k vám nic neotřese. John Owen, velice známý anglický puritan, by si napsal tohle. Největší břemeno a zarmoucení, které můžeme uvrhnout na Otce, největší nelaskavost a křivda, kterou můžeme Bohu ukázat, je...
34:52A jak byste dokončili tuhle větu? Jak byste dokončili? Co opravdu mu rmoutí Boha nejvíc? Jak mu můžeme nejvíc ukřivdit? Je to, když ho neposloucháme? Oven odpověděl takhle. To největší břemeno a zarmoucení, které můžeme uvrhnout na oce, ta největší nelaskavost a křivda, kterou mu můžeme prokázat, je, když mu nevěříme, že nás miluje.
35:25A proč je to právě tohle? Ta nevíra v to, že Bůh nás miluje. Proč je tohle ta největší křivda? Víte proč? Protože Bůh nám dal svého syna. Bůh nám dal svého jediného syna. Bůh nám dal svého jediného syna, aby nás vykoupil. A protože nám Bůh dal svého jediného syna, aby nás vykoupil skrze svou zástupnou oběť, Bůh tak rozdrtil náš hřích na Kristu, Bůh nechal svého syna podstoupit ukrutnou a potupnou popravu, aby ty a já jsme byli zachráněni.
36:14Bůh poslal svého syna, aby nás vykoupil, spasil, zachránil, obnovil, posvětil, společně vyvýšil, zpříznil s Otcem, aby z nás udělal syny a dcery, aby z nás udělal bratry a sestry Ježíše Krista, aby nás uvedl do svého božího království. Otázka potom zní, co víc mohl Bůh udělat, aby ti dokázal svůjí lásku. Co víc, než dát svého vlastního syna.
36:41to nejlepší, co je, co víc, než že nám dal svého syna, mohlo vyjádřit, jak hluboce nás Bůh miluje, jak více mohl Bůh vyjádřit lásku k nám hříšním. Na závěre, pohledte, jakou lásku nám Otec dal, abychom byli nazváni božími dětmi a také jimi jsme. Amen.