Prorok Zachariáš #25
Biblické texty v kázání
Žalm 69Žalm 32Žalm 45Izajáš 38Ozeáš 6Abakuk 1Zacharjáš 3Římanům 8Židům 51. Petrův 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 6:36 Zacharjáš 3,1
- 14:13 1. Petrův 2,6
- 20:51 Žalm 69
- 31:22 Římanům 8,26
- 33:04 Žalm 69
- 39:19 Žalm 32,6
- 43:27 Ozeáš 6,4
- 45:09 Abakuk 1
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:24Snažím a budu se snažit v tom Zachariášovi tak trošku vždycky dávat určité vstupy v rámci toho aktualizování, toho dění, co se týče toho, co bychom my jako církev, jako ten novozákonní lid, měli přijímat a měli mít nazřetel. Jak jsem říkal, Zachariáš je bez pochyby primárně určen Izrael. To znamená starozákonnímu božímu lidu.
0:54A tedy i to prorocké hlavní zaměření je tímto směrem. Ovšem, divili byste se, do jaké hloubky tyto texty mají a mohou, a dokonce bych řekl, že musí oslovovat i nás jako novozákonní církev. Takže, jestli pak víte, tak jsme minule zlačali vlastně to další podivuhodné noční vidění, kde jsme se tedy poprvé v tom Zechariášovi setkali s velice významnou osobou,
1:27která je v tom proroctví celé té knihy z Jevena a která tam nese obrovské poselství duchovní, ale praktické i činné v té teologii. A to je tedy osoba velekněze Jošvi. Vy jste, že jsme minule započali takový ten teologický základ k tomu, aby jsme si vůbec uvědomili, kdo je to velekněz, proč velekněz,
2:00jaká je úloha velekněze. a že se máte už v domácích samostrdujích trochu zabývat těmi velekněžskými rodokmeny, abyste spatřili tu velikou podivuhodnou boží mocnou pravici v dějinách celého lidstva, tak jak byly dějiny směřovány Pánem Bohem až k tomu naplnění. Protože role velekněze Jošui je velice významná. Znovu opakuju, když jsme probírali současníka proroka Zechariáše,
2:33tak tou ústřední postavou, kterou končilo i to proroctví, byl Zeru Bável, který měl představovat a jasně ukazovat na tu královskou linii, která vedla k tomu královskému titolu našeho mesiáše, pána Ježíše Krista. Veškerá písma svědčí o pánu Ježíši Kristu. A tak když bychom chtěli přemýšlet z tohoto pohledu, tak právě prorok Zachariáš nás hluboce uvádí do té druhé role pána Ježíše Krista,
3:10kterou on nese a on ji nenese od nějakého času, on ji nese od věčnosti. Stejně tak, jako nám Ageus poukazoval na to královské postavení, na tu jeho královskou důstojnost, tak prorok Zecheriáš nás uvádí do podíbu hodnosti toho věčného velekněžství. Druhé, věčně existující osoby Boží Trojice, Pána Ježíše Krista.
3:46Já jsem vám říkal, znovu opakuju, vždycky si pamatujte, že náš pán se jmenuje Jehošua. Je to jedno a totež jméno. Není žádný Jozue, není žádný Jošua, není žádný Ježíš, ale vždy a jenom Jehošua. Když budeme tedy chtít toto jméno z hebrejštiny přepsat, do řečtiny dostaneme jméno Jezus. A když tedy do češtiny, tak ho počeštíme na to naše známo Jezu,
4:21což bylo ještě myslím v kralických dobách vyslováno, ale v našich ty pravidla způsobili, že tam používáme to a takové věci. Ale mě jde o to, abyste chápali, že tady o něco jde, že v písmu máme několik obrovských postav, které nesly toto jméno a že není žádný Jozue, není žádné jméno Jošua, ale že když tedy tak buď toto překládejme stále jako Ježíš
4:50a nebo, což je mi daleko blížší, já zůstanu u jeho jména Jehošua. A to proč? Protože to jméno je hluboké. To jméno je spojeno ze dvou slov. Je spojeno ze zkratky nejsvětějšího božího jména, které bylo kdy člověku zjeveno a to je ten tetragramaton jud hej vav hej, které nevyslovujeme, ale přepisujeme jako hospodin a které zkráceně vyslovujeme jako jahl a halelu, jah,
5:27na skonci musí být dokončení té hrdelnice, a slovesa, lehošia. A já jsem vám říkal, že je to sloveso v hyfilu a znamená způsobit spasení, způsobit záchranu. A náš pán, druhá osoba věčné boží trojice, se jmenuje Jehošua. A doslova jahl je způsobitel spasení.
6:03A je to víc než jenom spasitel. On je ten, který působí spasení. Je to víc než slunce, které svítí, protože on je ten, který způsobuje září toho slunka. Rozumíte mi rozdíl mezi tím slovesem v hyfilu a v obyčejném kálu. Prostě je to hloubka. Takže velekněz Jehošua.
6:36A my jsme tedy z toho vidění četli podivuhodnou věc. Jednak jsme tam četli, že toto vidění začíná tím, že hospodin způsobil, že prorok viděl. Taky ten hyfil. A co on ale viděl? Zachariáš 3.1. Potom mi ukázal, ale doslova by mělo být, potom způsobil, že jsem viděl. Velekněze jeho šuju, stojícího před hospodinovým andělem
7:06a Satan stál po jeho pravici, aby ho obžaloval. Takže my jsme si řekli, že u tohoto proroctví, u tohoto obrazu se určitě zdržíme. A dnes tedy já trošku od té historie a od toho teologického pozadí té fyzické osoby, veleknězy, jeho šuji, postoupím k tomu, aby my jsme už začali vnímat to jeho duchovní poselství
7:37a tu jeho roli jako prorockou. Takže my víme, jak jsem vám to ukázal v písmu mnohokrát, a tak písmo je plné takzvaných typusů, to také není české slovo, ale je to něco, co ukazuje na něco, nebo někoho, koho můžeme použít jako předobraz někoho. A tak my v písmu máme řadu typusů, které nám jasně poukazují na pána Ježíše Krista,
8:11Bez pochyby právě Jehošua, syn Nůnův, tedy koho myslím, právě toho, který uvedl lid do zaslíbené země, což Možíš nemohl, tak svým životem, svými vlastnostmi velice silně poukazoval na toho pravého Jehošu Ježíše Krista. A tady máme Jošu, který ukazuje také na Pána Ježíše Krista.
8:44A já chci, aby dřív, než my si to ukážeme na základě těch proroctví, aby jsme přemýšleli jako novozákonní církev právě nad Pánem Ježíšem Kristem, jako nad tím veleknězem. A já jsem vám říkal, že tedy v božím lidu byly ustanoveni kněží. Jaká byla úloha kněží? My jsme si řekli, že zhruba v tom, že měli zastupovat člověka před Bohem.
9:18Měli být těmi prostředníky, s kterými se měl lid stýkat se svatým všemohoucím Bohem. My víme, že přístup k pánu Bohu absolutně není samozřejmostí. Člověk měl být od počátku svého pádu v ráji vychováván k tomu, aby si uvědomil, že náš hřích způsobil, že náš Bůh se s námi již osobně nemůže setkat. Protože je třikrát svatý Bůh a musel by nás ve své přítomnosti zničit.
9:53A tak vychovával už Adama Evu v ráji, že jenom on sám může skrze krvavou oběť, která je jednoznačně demonstrována tou koženou suknicí, která měla přikrýt nahotu prvních lidí, kteří zřešili, způsobit, aby člověk mohl vůbec do nějaké přítomnosti samotného Boha. A jak říkám, kdo zná tři kapitoly první v písmu, ten zná prakticky všecko.
10:28A kdo nevěří prvním třem kapitolám Bible doslovně, ten není věřící. Protože na tom stojí celé písmo a zjevení Boha. Lids židům, všichni se vracejí stále k tomu totéž. Prostě, aby mohl pán Bůh překryt hřích, musela být prolita krev nevinného zvířete. Pán Bůh by nevzal kůži, jen tak. A tak už v listu židům čteme, že bez prolití krve není odpuštění hříchu.
11:00A tak tam už máme proto evangelium a tam je už naznačen, jaký bude vztah člověka s Bohem. A pán Bůh musel učinit ještě další krok a to je, že člověka musel vyhnat. a postavit cheruby s plameným mečem, aby střežili přístup ke stromu života. Takže vztah byl hluboce narušen. A my si musíme uvědomit, že celé ty tisíciletí byly naši praotcové ve víře právě vychovávání k tomu,
11:35aby pochopili, jaký je vztah a postavení člověka, který zřešil před jeho stvořitelem. A právě bychom řekli, že to asi vrcholí určitě udílením toho Mojžíšova zákona na hoře Sinai, protože právě o zákoně čteme, že se stal tím paidagogos, od toho máme slovo pedagog, Jaká je úloha pedagoga? Vychovat. Takže Apoštol Pavel říká, k čemu tedy zákon?
12:08Protože ze zákona nepřichází odpuštění hříchů. Ale zákon je vychovatelem ke Kristu. Takže proč tedy číst novozákonní církvy tady o nějakých suknicích, o čistotě, o svatosti, o tom, jak je velice důležité si uvědomat boží svatost. Přeložte slovo svatý. Oddělený. Kadoš. To znamená oddělenost. Pán Bůh je oddělený.
12:39A celý zákon je vlastně o tom, aby se lid mimo jiné naučil oddělovat svaté a nesvaté, čisté a nečisté, kdy a jak k Pánu Bohu můžu, ale až na jakou míru. A kdy k Pánu Bohu rozhodně nemůžu. co si k Pánu Bohu mohu dovolit a co rozhodně ne. To je jenom zlomek. A to je přece účelné i pro novozákonní církev.
13:10Jenomže žijeme v době laciné milosti, jak jsem si už mnohokrát posteskl, když si říkáme, já jsem boží děcko, v Kristu můžu všecko. A to tedy opravdu ne. To opravdu ne. Pouze člověk, který si uvědomuje tu váhu od genezis až po zákon, tak pak vidí ukřižování úplně v jiném světle. Chápe, co to znamená, že se nějaká opona roztrhla z hůry dolu.
13:42Člověk neměl v žádném přístupu do té chvíle přístup ke svatému Bohu. Ale my máme, bratři a sestry, ale proč? A skrze koho? A to je to úžasné, na co bych chtěl dneska se zaměřit, když přemýšlíme nad rolí kněze a velekněze. Opravdu, my budeme do většího detailu rozebírat
14:13tu starozákonní úlohu toho velekněze. Ale dneska chci, aby jsme jako novozákonní círk, jak již koukali na to, jako ti, kteří vědí, ti, kteří znají to naplnění. 1. Petrův 2. 6. Proto stojí v písmu, hele, kladu na Sionu kámen úhelný, vyvolený, vzácný. Kdo v něj věří, jistě nebude zahamben. Vám tedy, kteří věříte, je v zácnosti, ale nevěřícím,
14:45Je to kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal kamenem úhelným a kamenem úrazu a zkáhol pohoršení. Ti narážejí, protože jsou neposlušní slovu. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený. Královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k božímu vlacnictví. Abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
15:20Vy, když jsi nelid, jste nyní lid boží. Vy, když jsi neslitování, jste však nyní došli slitování. Milovaní, prosím vás, jako sizince a příchozí, Zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši. Veďte dobrý způsob života mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky a oslavili Boha v den navštívení.
15:55Bratři a sestry, je to úžasně poznášející, ale také strašně zavazující. To, co nám tady Apoštol Pavel v moci ducha svatého zjevuje. Vy jste rod vyvolený. Vy jste královské kněžstvo. Vy jste ti, kteří došli s vitování. A proč? Abyste kázali podivuhodné skutky toho, který vás ze tmy povolal do svého podivohodného světla.
16:33Bratři a sestry, na co pak automaticky on naráží? Apoštou Petr. Automaticky přichází k tomu, aby jsme se zdržovali nečistoty hříchu. Aby jsme ten život tady prožili jako svatí. To znamená oddělení, aby jsme se považovali za cizince. A tak my tedy nežijeme ve staré za smlouvě, ale v nové.
17:04A v nové smlouvě platí tedy princip takzvaného všeobecného kněžství. Co to znamená, bratři a sestry? Není to tak, jak káží pomílené falešné církve tohoto světa, pravoslavní, katolicismus a jiní. že jsou zde důchovní a lajci. Ale vy všichni jste s boží moci tím kněžstvem. A tedy vy sami jste těmi prostředníky. Ale to zavazuje.
17:36To zavazuje. To volá. Volá to k posvěcení. A já bych chtěl, aby jsme hluboce přemýšleli nad touto naší roli. Protože tak, jako my všichni jsme kněží, a to tedy neznamená, že podpůjeme ženy kazatelky, ale i ty, sestro, můžeš být nástrojem božích rukou, aby si přinesla světlo do tohohle světa.
18:06Aby si byla prostředníkem mezi člověkem, který nezná pána Ježíše a přivedla i jeho do podivuhodného světla, které se ti dostalo. Všem roli kázat a vyučovat a zodpovědnost za církev mají muži. Ale ani starší zboru, ani kazatelé nejsou vaši prostředníky mezi Bohem a člověkem. A přesto je tu jeden prostředník, bez kterého nikdo z vás, ani já sám,
18:43nemůžeme v tuto chvíli před Pána Boha. A víte, kdo to je? Mohu já k otci teď sám za sebe? Můžeš ty, bratře, k otci sám za sebe? A tě to ani nenapadne. Co řekl Ježíš? Ježíš řekl, Jan 14, já jsem ta cesta, ta pravda a ten život.
19:13Chybí nám tam určitý členy. Nikdo nepřichází k otci, než skrze mné. A tak, vážení kněží, máme jediného velekněze, který jediný vstoupil do té svatyně neučiněnýma rukama, ale té pravé, která stojí v nebesích. A to je člověk, Bůh v jedné osobě, Kristus Ježíš.
19:45A bratři a sestry, já chci, aby jsme přemýšleli nad jeho švou. A víte, není to náhoda. V písmu jsou pouze dva žalmy, které začínají zvláštním slovem, a to je Al-šošaním. A to věděl by někdo, to je jaký výraz, podle nebo na lílie. Už jste se s tím setkali?
20:17A věděl by někdo, a to je teda opravdu za slobodu, které žalmy takto začínají v písmu jenom dva. Alšošanim, Le David a Livné Korach. To znamená, jeden je Davidův, to znamená musel vzniknout v době života krále Davida, to znamená rok, dejme tomu kolik, život krále Davida, V roku tisíc. Na Livné Korach, prosiny Korachovi,
20:51které dva žalmy začínají na Lilie. A co to vůbec znamená, jestli jste si kladli tu otázku? Já vám to ulehčím. Je to žalm 69 a je to žalm 45. A tady už byste na mě měli zamávat a říct, že žalm 45 jsme nedávno rozebírali na biblické, nebo ne? Já jsem vám říkal, když jsme udělali takovou odbočku, že církev jako taková je, co se týče starozákonních textů, hlubokým tajemstvím.
21:21A přesto Žalm 45, Livné Korach, Alšošaným, začíná tímhle úžasným vyjádřením. A je to jeden z nejmesiamštějších Žalmů, neboť na základě tohoto Žalmu písatel listu židům dokazuje, že Bůh má syna a že je Bohem. Protože ho cituje v listu židům a potvrzuje na něm božství. Pána Ježíše. Takže 45. Žalm je jeden z největších důkazů toho,
21:53že Pán Bůh je trojjediný. Že Pán Bůh věčně existoval a existuje jako Bůh otec a syn. Žalm 45.7. Tvůj trůn, Bože, trvá navěky a navždy. Žezlo přímostí je Žezlo tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš ničemnost. Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal olejem veselý nad tvé druhy. No to je pro Židy strašné.
22:24Proto tě, Bože, Bůh tvůj. Ale já jsem vám říkal, že pozorní čtenáři vědí, že takových míst ve starém zákoně, kde vidíme interakci božích osob, je mnoho. Ale toto je přímo text, který sám duch svatý poukazuje na to, aby prokázal, že Ježíš Kristus je víc než anděl, že je víc než cokoliv, ale nazývá ho samotným Bohem. Ale já jsem vám říkal,
22:55že zaměření teda 45. žalnu už tím pádem samo o sobě nemůže být primárně stahováno na osobu samotného Šelomouna, ale že je prorocky jednoznačně staženo na osobu Mesiáše, protože král Šelomo není Bohem a nikdy nebyl. Ale tím pádem je tady ta podivuhodná žena. A já jsem vám to demonstroval 45-10. Dcery královské jsou mezi tvými nejvzácnějšími.
23:25Královna v ofírském zlatě zaujímá místo po tvé pravici. Poslyš, dcero, pohleď. Nakloň svoje ucho. Zapoveň na svůj lid a na dům svého otce. Král touží po tvé kráse. Židě to tvůj pán. a sklánějí se před ním. Já jsem říkal, že tady nádherně vidíme vztah pána Ježíše Krista ke své choti, budoucí, ke královně,
23:55k Ježíši a k jeho církvi. Vysvětloval jsem vám to, že nejde o Izrael, protože Izrael nemůže zapomenout na své otce. Je to o jiném lidu. Ale církev má zapomenout na ten svůj pohanský původ. a má se sklánět před svým pánem. A to byl 45. žalm, ale já dneska budu mluvit o druhém žalmu,
24:25který začíná Alšošanim, ledavit, a to je žalm 69. No a jestli tento 45. byl tak mesiářský, tak 69. o to více. Všem je o to více vážnější. 69. žalm, který také začíná tím vyjádřením, že je psaný na Lílie. Je Alšošaným. Jak byste tomu chápali?
24:57Těděl by to někdo vysvětlit? Lamnaceach, to znamená vedoucímu chvál. Alšošaným ledavit. Maskil. Víte, vykladači si s tím lámali hlavu, ale jde o to, že jestliže ten 45. žálm a Lílie, když budete číst píseň písni Moje milá, můj milý Lílie, o čem se tam hovoří, ani Šalamón v celé své kráse a tak dále.
25:30Když se mluví v písmu o Liliích, to je to, jak vyložit a popsat Lílie. A tak Lílie vždycky v písmu odkazují na něco velice. jsem Kvítek, Šáronský, zpíváme Lilie v dolinách. To jsou hluboké city. To jsou hluboké emoce. To je otevřené srdce, otevřená duše, otevřené nitro, pocitu. Ale nejenom těch líbých, ale i těch smutných, těch bolestivých, těch těžkých.
26:09I té role velekněze, role kněze je tedy zastupovat lid před hospodinem. Před živým Bohem. A tahle služba nikdy nemůže být spojená, nebo nemůže být, lépe řečeno, rozdělena od bolesti. Od bolesti srdce, od trápení. Od trápení a bolesti, kterou způsobuje hřích,
26:39odpadnutí, zatvrzení, bezbožnost, nesvatost. A role kněze je přimlouvat se za svůj lid. A není možné nevidět, že by šla role kněze, na tož velekněze, vykonávat bez modlitby. A modlitby, jak se naučit modlit?
27:10No tím nejlepším je boží slovo samotné. Já jsem vám ukázal, kdo stál popravit se, a my to budeme rozebírat toho velekněze Jošui, jeho šuji, když stál před poslem hospodinovým, před andělem hospodinovým. Stál mu po pravici satan. Jaká je hlavní činnost kratochvíle satana? Co znamená slovo satan vůbec? Žalobce. Odpůjce žalobce.
27:39Tak. A já jsem říkal, abyste v písmu přemýšleli, co to znamená, když někdo někomu stojí po pravici. Jaké to má vyhodnocení, když tedy rozebíráme na základě Božího slova, že je někdo někomu po pravici. Jaké je to místo? Je to místo velmi česté, velmi důležité. Je to vlastně to místo nejdůležitější možné cti nebo důležitosti. Mluvit o cti roli satana je velmi ošemetné.
28:09Já to ani nechci, protože v něm není cti. Ale sám pán Ježíš, když vykonal usmíření za hříchy, tak mu bylo vyměřeno jediné místo a to popravici Boží. Ale popravici nám může stát také někdo jiný. A to je úžasné. My čteme Žálm například 109, 30. Budu svými ústy mocně vzdávat chválu hospodinu,
28:39uprostřed mnohých ho budu chválit, neboť se postavil nuznému po pravici. Kija a mod, limin. Jamin je hebrejský, tedy pravice. Ben jemini je syn mé pravice, z toho máme jméno Benjamín. Takže kdybyste si dali jenom do vyhledávače, v hebrejště jamin, pravici, vás zahltí.
29:09Ale vždycky to vyjadřuje prostě pomoc, většině případů. Není nic úžasnějšího, když může Evion. Kdo je Evion? Evion je hebrejský výraz, který označuje chudáka. Někoho, kdo je strápený, nuzný. A nemusí to být jenom chudák, který nemá na chléva, ale je to člověk, který je chudý, je nuzný, cítí se ubohý, slabý. A je to úžasné, že pán Bůh takovým lidem se staví po pravici.
29:47A proč? Lehošia, lešofete navšo, aby ho zachránil před těmi, kdo soudí jeho duši. Lehošia, a zase hyfil, aby způsobil spasení. lešofete na všo před těmi, kteří soudí jeho duši. Je to úžasné vědět, že hospodin je úžasný v tom, že se dokáže postavit, popravit si někoho, kdo je nuzný,
30:20ale kdo je zlomený, kdo se tak cítí. Neznamená, že nemá na chleba, ale my všichni jsme takoví chudáci. My jsme tak ubozí. Jak moc potřebujeme, aby nám popravit si nestal satan, Ale aby se nám popravit si postavil někdo jiný. A tak Satan má protivzor v písmu. V řečtině. Vám napovím, že se jmenuje Parakletos. Věděli byste, kdo to je?
30:52Parakletos je od slova řeckého para, to je předložka, která vyjadřuje stát blízko něčeho, podel boku. A kaleo, což znamená volat. A parakaleo tedy znamená doslova přimlouvat se a paraklétos je tedy doslova přimluvce. A to je nám jasně zjeveno pánem Ježíšem, že je to úloha, jedna z největších rolí jeho samotného,
31:22protože pán Ježíš je ten, který se za nás dnem i noci přimlouvá před otcem. Ale sám duch svatý, jedno z jeho jmen, je, že je paraklétos. Takže doslova ten, který stojí po naší pravici, aby se za nás přimlouval. Římanum 8, 26. A stejně tak i duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten duch se za nás přimlouvá
31:53z dechy, které nelze vyjádřit slovy. A ten, který zkoumá srdce, ví, jaká je myšlení ducha. totiž, že se podle Boha přimlouvá za svaté. Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolupůsobí k dobrému, totiž těm, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. A víte, právě žálm 69 je jeden z velekněžských žálmů.
32:27To znamená, je to modlitba samotného velekněze, kterou ústy Davidovými proneso duch svatý tisíc let předtím, než pán Ježíš naplnil svoji službu. V písmu je mnoho žalmů, ale žalm 69 je jeden z nejhlubších v tom, aby nám odkryl pocity a těžkosti, které ve svém nitru zažíval náš velekněs. Velekněz. Když se řekne velekněžská modlitba v Novém zákoně ve dnem noci o půlnoci, Jan 17, tečka.
33:04Ale to není všecko. Žalm 69 je také velekněžskou modlitbou. Je niternou modlitbou kněze, velekněze, který vylévá před hospodinem své srdce. Židům 5.1.
33:51Nýbrž je povoláván Bohem, jako i Áron, tak ani Kristus neoslavil sám sebe, když se stal veleknězem. Neboť ho jim učinil ten, který mu řekl, ty jsi můj syn, já jsem tě dnes splodil. Odkud je to citováno například? To je druhý žálm. Jak říká i na jiném místě, ty jsi kněz na věky, podle řádu Melchise dechová.
34:23On, kdo on? Pán Ježíš, ve dnech svého pozemského života, dejme pozor, co činil, s hlasitým křikem a slzami obětoval modlitby a úpěnlivé prozby k tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti a byl vyslyšen pro svou bohabojnost. Chápete, že my máme v písmu řadu kristových modlitev? Ale ty musíme hledat právě často v tom žaltáři.
34:56Pán Ježíš přednášel modlitba, jak četli jste, v slzách, hlasitě, v bolestech. Ačkoliv to byl boží syn. A teď chci, abyste dokázali naplno vnímat tu úžasnou věc, že Kristus Ježíš byl věčným bohem, ale také se stal plně člověkem. A teď chci, abyste naplno vnímali to jeho lidství. Vnímejte, on byl také slabý člověk. Slabý.
35:29A on právě v tom svém slabém lidství, ačkoliv to byl syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. Rozumíte tomu? A tak dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají původcem věčné záchrany, když ho Bůh prohlásil za velekněze podle řádu Melchise Dechova.
36:01A proto, bratři a sestry, já chci, aby jsme dneska četli tu modlitbu. Tu modlitbu dobře znal Jehošua, ten kněz, který fyzicky žil v době proroka Zechariáše, protože byla už sepsána v roce někde tisíc před Kristem. On ji plně nemohl rozumět, ale její plné naplnění je pouze a jenom v Pánu Ježíši Kristu. A já chci, abyste tedy teď hleděli
36:33na jeho šůl, který stojí před všemohoucím a který vylevá před Bohem své srdce. Alšošaním. Nahlilých. To je polestivá modlitba. A bratři a sestry, já se vás zeptám, už jste se někdy modlili před Pánem Bohem, že jste řekli, Bože, zachranně, vody mi vystoupily k srdci.
37:06Hluboké vody mi vystoupily k srdci. Co znamenají hluboké vody? My bychom dneska řekli, to jsou ty nejhlubší deprese, ty nejhlubší chmury, to jsou ty nejhorší možné bolesti a těžkosti. Tere si jen dovedete představit. A 69. žálm to je gecemanská modlitba. A taky poslouchejme s tímto vědomím, ale také nejenom jako ti, kteří hledí na svého velekněze,
37:44ale jako i ti, kteří máme i my, se stotožňovat v některých těchto prvcích naším veleknězem. Provedoucí ho chval podle Lílí Davidův žál. Zachraň mě, Bože, vody mi pronikly až k duši. Hoši jeni Elohim, kýnavumajim atnáfeš. Kdyby byl čas, já bych vám to chtěl celé říct zebrejštině, protože to je tak nádherné, ale není to možné.
38:17Žál mě je dlouhý, ale pro zájemce fakt opravdu doporučuji. To je píseň, to je žalospěv. To je modlitba, psaná na lilých. Trápení spravedlivého ze své vole bezpráví, bezbožnosti, zporušování boží vůle. Už jste prožili někdy takové trápení,
38:47že vám vystoupily vody k duši, kvůli bezpráví, kvůli své volnosti? Víte, jsou jenom dvě možnosti, kdy můžou člověku vystoupit vody k duši. A to je vlastní vina a důsledek hříchu. A nebo případ, kdy se trápíte kvůli hříchu a vině druhých.
39:19Žalm 32,6. Proto ať se k tobě modlí každý věrný, hebrejsky chasít. Už jste slyšeli někdy toto slovo chasít? V Bibli máme přeloženo ve starém zákoně, v žalmech a v textech, často slovo zbožný, věrný nebo svatý. ale v originále je slovo chasít. Slovo chasít podchází od slovesa chasat a z toho je sloveso chesed. Tak, kdo by věděl?
39:55No, ale to nevysvětluje to slovo, to je jenom ten název. Ale chesed a chasít to má hluboký význam. Chesed znamená milosedenství a chasít je ten, který je umilostněný. Takže mně se to nelíbí, protože víte, jaké by to bylo, kdyby ve všech těch místech našeho zákona přeloženo to bylo tak, jak to má být napsano. To znamená, když je v žalmech napsaný zbožný,
40:24by mělo být napsaný chasid, to znamená ten omilostněný. Není to daleko hlubší význam? Protože něco jako slovo zbožný hebrejština vůbec nezná. Hebrejština překládá nebo vyjadřuje, když mluví o někom, že je zbožný, že je chasít. A to je od slovesa chlasat, a to je znamená projevit milosedenství, milost. A my jsme tedy chasitým, to znamená ti, kteří byli milostnění.
40:59Nedávám vám to větší nebo zákonní smysl? Takže v čase zlém, co říká Žan 32,6, proto ať se k tobě modlí každý chasít. A proč? Co má tedy každý chasit v každém čase činit? Ať se modlí k hospodinu v čase, kdy lze je ještě nalézt, aby příval velkých vod k němu nedosáhl. Žalm 32, 6. Proč by k němu neměl dosáhnout příval velkých vod?
41:31Proč? Co to znamená? Už jste to zažili, že příval velkých vod zavalil vaše srdce? No jestli ne, tak vás vytuju. Ještě jste nepoznali pána Boha. Vůbec jste se s ním nesetkali. Protože jste nepoznali svůj hřích. Nepoznali jste svoji pozici před hospodinem. Neuvědomili jste si, že jste ztraceni. Ale chasít! To znamená, a teď opravdu si pamatujte,
42:00až budete čít znova žalmy, když je tam zbožný, zbožný, zbožný, nebo jený, jak je tam opravdu chasít. Tak co? No, žalm 32 říká, když jsem mlčel, mé kosti chřadly, neboť jsem celé dny naříkal, ve dne i v noci na mě těžce ležela tvá ruka, morek se mi kazil jako za letního žáru. Sela. To doslova říkám, přemýšlejte nad tím.
42:32A pokračuju. Pak jsem ti svůj hřích oznámil, svou vinu jsem neukryl. Řekl jsem, vyznám na sebe svá přestoupení hospodinu a ty sněl vinu mého hříchu. Sela, ticho, přemýšlejte o tom. A teď je ten verš, který jsem citoval. Proto ať se k tobě v každém čase chasít, těli zbožný modlí. Takže až k němu ty přívaly vody nepřijdou.
43:01Takže mnoho lidí opravdu jsou strápený a prožívají deprese a duševní problémy, protože na nich těchce leží boží ruka. Protože stále nevyznali svoje viny hospodinu. Protože si zahrývají ze svojí nevěrnosti. Ale pak je zde druhý případ, kdy vám mohou vody vystoupit k srdci a to je bolest nad hříchem druhých. Nad ztraceností druhých.
43:27Ozeáš 6.4. Nejprve žán 119.136. Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon. Ozea 6.4. Co mám s tebou udělat, Efraime? Co mám s tebou udělat, Judo? Vždyť vaše věrnost je jako raní oblak, jako rosa, která brzy odchází. Proto jsem tě srazil skrze proroky. Zabil jsem tě řečí svých úst a můj soud výjde jako světlo,
44:07neboť já mám zalíbení v milosedenství a ne v obětech. Poznání Boha jsem si oblíbil více než zápalné oběti, avšak oni přestoupili smlouvu, jako Adam. V tom mě nevěrně odpustili. Izajáš, 38, hospodin, otvírá své srdce, 17, toto praví hospodin tvůj vykupitel, svatý Izraele. Já jsem hospodin tvůj Bůh, který tě vyučuje ke tvému prospěchu,
44:38který tě vede cestou, po níž půjdeš. A teď poslouchejte, co říká hospodin. Kež bys pozorně naslouchal mým příkazům. Tvůj pokoj by byl jako řeka. A tvá spravedlnost jako mořské vlny, tvého potomstva by bylo jako písku, potom kůstvého lidu jako jeho zrnek, nebylo by vyhlazeno ani vyhubeno jeho jméno přede mnou.
45:09Jde o bolest, kterou můžeme s Bohem sdílet. Jsou atributy, které nemůžete s Bohem sdílet. Příklad. Svrchovanost. Vševědoucnost. Všudy přítomnost. Ale jsou atributy, které můžete s Pánem Bohem sdílet. a to je třeba bolest nad hříchem, nevěrnostmi a zatvrzelostí. Abakuk 1 to vyjadřuje úplně krásně.
45:39My jsme to probírali, ale já to připomenu. Jak dlouho mám hospodine křičet o pomoc a ty neslyšíš? Volat k tobě násilí a ty nepomůžeš? Proč mi ukazuješ zlo a hledíš na trápení? Skáza a násilí je přede mnou, trvá spor a pozvedá se svár. Proto je zákon ochromen a právo nikdy nepronikne, protože ničema obkričuje spravedlivého.
46:11Proto pronikne právo pokřivené. Už jste někdy jako Abakuk takhle volali před hospodinem? A teď tedy poslouchejme žálm 69.1. Víte, nikdo z nás se nemůže před hospodina postavit a říct, já jsem proti tobě nezřešil. Nebo snad ano.
46:41Když přišel jeden mládenec k pánu Ježíši, tak mu říká mistře dobrý. A víte, co mu pán Ježíš odpověděl? Proč mi říkáš dobrý? Není jeden dobrý, je jen jeden. A to Bůh sám. To řekl pán Ježíš. A tak my vždycky, když budeme volat jako chasy dým k hospodinu, jako o milostnění, tak vždycky i my v sobě neseme i tíhu vlastních vinů, kterých jsme museli být, o myti.
47:16Ale pán Ježíš nemusí. A přesto poslouchejte tuto modlitbu. Velekněze Jehošuji, který stojí před hospodinem a který má popravit si satana, jež obžalovává. Zachranně Bože, vody mi pronikly k duši. Topím se v hlubokém bahně a pevného místa není.
47:46Klesám do vodních hlubin, strhává mě prout. Jsem vysílen voláním, hrdlo mám ochraptěle. Oči mi slábnou, jak vyhlížím svého Boha. Těch, kdo mě bezdůvodně nenávidí, je více než vlasů na mé hlavě. Je mnoho zrádných nepřátel, kteří mě chtějí zničit. Vracím to, co jsem neuchvátil. Bože, ty znáš mou slabost. Má provinění, ty nejsou skrytá.
48:23Kéž se kvůli mne nestídí ti, kdo na tebe očekávají. Panovníku, hospodine, zástupu. Kéž jsou nezahanbeni kvůli mně ti, kdo hledají tebe. Bože, Izraele, říď kvůli tobě snáš jim potupu. Hanba mi pokryla tvář. Cizím jsem se stal svým bratřím. Cizincem jsem pro syny své matky. Neboť mě strávila horlivost pro tvůj dům. Padla na mě potupa těch, kdo tupí tebe.
49:02V potupu jsem vypakal svou duši. I to mi bylo ku potupě. Vzal jsem si za oděv žíněné roucho a stal jsem se jim pořekadlem. Žvaní o mě ti, kdo sedávají v bráně Popěvují písničky pijaní piva Ale já jdu se svou modlitbou k tobě, hospodine
49:32Je čas přízně, bože Ve svém hojném milosedenství mi odpověs Pravdou své spásy Vysvoboď mě zbahna Abych se neutopil, kež jsem vysvobozen od těch, kdo mě nenávidí, i z vodních hlubin, ať mě neodplaví vodní prout, ať mě nepohltí hlubina, ať se za mnou nezavře jáma.
50:08Odpověs mi, hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobré. Podle svého hojného slitování na mě zhlédni. Neskrývej svou tvář před svým otrokem, neboť je mi úzko. Rychle mi odpověs. Buď mi na blízku, buď na blízku mé duši. Ujmi se jí kvůli mým nepřátelům, mě vykup. Ty víš, jak mě tupí. Haní a odsuzuj. Máš před sebou všechny mé nepřátelé.
50:44Potupa my láme srdce. Jsem ochromen. Doufal jsem v soucit, leč nebylo ho. Doufal jsem v utěšitele, avšak nenašel jsem je. Do jídla mi dali žluč a na žízeň mě napájeli octem. Kejž se jim její stůl, před nimi stane pastí. Kéš je jim léčkou těm, kdo jsou ve svém klítku. Ať se jim zatmějí oči, aby neviděli.
51:16Kéš se jim stále třesou bedra. Vylej na ně své rozhorčení. Kéš je dostihne tvůj planoucí hněv. Jejich hradiště nechtě spustošeno. A v jejich stanech, ať už nikdo nebydlí. protože pro nás sledují toho, kterého ty jsi byl a berou si do úst bole z toho, kterého jsi ranil.
51:47Sečti jejich viny, kéž nestoupí do tvé spravedlnosti, kéž jsou vymazáni z knihy živých a nejsou zapsáni mezi spravedlivé. Já jsem nuzný a rozbovavělý, ale tvá spása, Bože, je mi bezpečím. Zpěvem budu chválit Boží jméno, budu ho velebit písni díku. To bude hospodinu milejší nejch bík, než bíček z rohy z paznechty.
52:18Uvidí to pokorní a budou se radovat. Vy, kdo hledáte Boha, vaše srdce bude žít. Vždyť hospodin chudé, doplňte, tady je to slovo, které jsem říkal, to jsou ti ubozí, ti nuzní, nejenom chudí majetkem, ale ti, kteří jsou ztraceni před Bohem, kteří volají k Bohu o pomoc a touží po jeho spáze.
52:48A navím, vždyť hospodin chudé slyší. A svými vězni on nepohrdá, chválte její nebesa, i země, moře, i vše, co se v nich hýbe. Neboť Bůh zachrání Sion a vybuduje judská města, usadí se tam a obsadí jej. Dostane ho do dědictví potomstvo jeho otroka. Budou v něm bydlet ti, kdo milují jeho jméno.
53:21To je tak hluboký žalm, kdy je schrnuto vše, včetně božího soudu nad těmi, kteří Krista odmítnou. Ale je zde obrovská naděje pro ty, kteří se k Bohu utíkají. Kteří rozpoznali v tom, kterému jsme dali pít žluč a ocet, že on nebyl pro své vlastní viny byt od Boha, ale že on to snášel kvůli nám.
53:53Také vás trápí, když v hospodách se znevažuje jeho jméno, když píjání piva se mu posmívají. Také cítíte, že vám vody vystupují k duši, když váš velekměs je tupen. Takže, bratři a sestry, přemýšlejme. Přemýšlejme nad tímhle žálmem. Přemýšlejme nad rolí kněze Jošuj, velekněze, Pána Ježíše Krista
54:28A přemýšlejme o sobě jako o knězích, dříve než teď půjdeme do modlitev