Jablonecký sbor je po sboru pražském a brněnském třetím nejstarším baptistickým sborem v Českých zemích. Po svém křtu ve Vídni v roce 1869 se do Jablonce přistěhovali manželé Fridrichovi, kteří zde měli obchod. Měli tak možnost dostat se do styku s mnoha obyvateli Jablonce, ve kterém tehdy žilo téměř  90% německých obyvatel. Mezi těmi, kteří skrze jejich působení uvěřili byla i s. Tischerová s dcerou, které se po smrti manželů Fridrichových o tuto skupinku věřících staraly. V roce 1907 vyslal vídeňský baptistický sbor do Jablonce kazatele Bernarda Peterse, který byl ale v r. 1914 odvelen do války, kde v roce 1918 na následky zranění zemřel. Mezi oběma světovými válkami neměli baptisté v Jablonci kazatele, proto se stali stanicí nejdříve broumovského, později görlitzského sboru. Až v roce 1939 přišel do Jablonce kazatel Reinhold Nischik, ale historie z roku 1914 se téměř zopakovala. V roce1941 musel na frontu a po poválečném odsunu Němců ze Sudet zbylo z šedesáti-devíti členného sboru torzo šesti členů, převážně sester.

Po skončené válce se ale zpět do vlasti začali stěhovat Češi z polského Zelowa (české městečko u Lodže) a z Ukrajiny, z Volyňského kraje. V roce 1948 začal v Jablonci kázat už 67letý Václav Horák, český kazatel, který se vrátil jako reemigrant z Jugoslávie. V roce 1952 byl Jablonecký sbor administrativně zrušen a přičleněn pod sbor v Liberci. 

Bratr Horák ale v Jablonci stále kázal jako laický (tedy neplacený), kazatel, a to až do r. 1959. Po jeho odchodu do důchodu začal v Jablonci působit naplno br. kazatel Tuček, který zde i v Liberci založil hudební soubor – tamburaš1, což práci oživilo. V tamburaši totiž hráli téměř všichni návštěvníci sboru od šesti do čtyřiceti let, včetně přátel. Do práce ve sboru se také zapojil agilní laický kazatel br. J. Kaufman, který se mimo kázání věnoval hodně i práci s mládeží. Organizoval letní dovolené pod stanem, kterých se účastnily dorost, mládež i mladé rodiny. V roce 1967 jsme s tamburašem navštívili polské baptistické sbory v Zelově, Lodži a ve Varšavě. A v létě 1968 jsme společně s tamburašem z Liberce uskutečnili čtrnáctidenní zájezd do Jugoslávie, kde jsme hráli v deseti sborech a podívali se i k moři. V roce 1969 jsme v rámci přípravy na stavbu naší modlitebny pomáhali dva týdny při stavbě modlitebny v Pusté Rybné. V letech 1969- 71 byl libereckým kazatelem br. Miloš Šolc st., který k nám dokázal pozvat mnohé návštěvy ze zahraničí. A v letech 1970 -1976 jsme stavěli naši jabloneckou modlitebnu.V té době té nám sloužili kazatelé bratři Průša a Šperl. Za doby jejich služby se začaly konat nepovolené dětské letní tábory, které organizovala mládež a hlavně s. E. Rezlerová. Ty se pak v Brništi, Kunraticích u Cvikova a v Dubičné pořádaly víc než dvacet pět let. Na tuto tradici pak navázala a křesťanské tábory začala pořádat až další generace mládeže od r. 2009. 

V roce 1992 se stal jablonecký sbor opět sborem samostatným. Naším prvním kazatelem v této novodobé historii se stal bratr Vl. Donát st., který mj. začal ve sboru práci s tehdejším dorostem. A za br. D. Kuce sbor početně trochu posílil a vedle výše zmíněných dětských táborů začal zaštiťovat také scházení skautů. Náš současný bratr kazatel Peter Bača nastoupil na náš sbor v r. 2011 kdy ještě studoval a své teologické vzdělávání na teologické fakultě M. Béla v Banské Bystrici dokončil v r. 2016.
 
 

Scházení
Baptisté se v Jablonci scházeli na několika místech. Nejdříve jen po rodinách, později v pronajatých místnostech v Lesní ulici, v Údolní ulici 38 – dnes ulici 5. května ve společenské místnosti hostince „U papouška“ a v bývalé tapetářské dílně v ulici Květinové. Po válce se začali scházet v Soukenné ulici č.5, v 60. letech pak v bývalé dílně v ulici E. Floriánové č. 19, po dobu stavby modlitebny v podnájmu u bratří adventistů v Bezručově ulici č.61, a od 5.12.1976 v modlitebně v Máchově parku 39b.

Kazatelé v Jablonci:

Bernard Peters (1907–1914)

 Reinhold Nischik (1939–1941)

Václav Horák st. (1948–1959)

Josef Teofil Tuček (1959–1966) (liberecký sbor)

Miloš Šolc st. (1969–1971) (liberecký sbor)

Daniel Průša (1972–1977) (liberecký sbor)

Jiří Šperl (1977–1992) (liberecký sbor)

Vladislav Donát (1993–1998)

Daniel Kuc (2002–2010)

Peter Bača (2011–2024 )

Odchod z Bratrské jednoty baptistů

K stručné stoleté historii jabloneckého sboru je ovšem nutné přidat alespoň částečné vysvětlení, proč jsme opustili Bratrskou jednotu baptistů. Stále se totiž považujeme za baptisty, i když pro progresivisty i tradiční baptisty jsme asi příliš konzervativní. Proces tohoto dělení jsme si dlouho neuvědomovali. Ale v r. 2001, když tehdy už dva samostatné sbory Liberec a Jablonec uvažovaly o společně placeném kazateli, byl kandidující kazatel v Liberci zvolen, ale v Jablonci ne. Důvodem byla jeho „diplomatická“ tolerance homosexuální praxe (tj. jeho částečné vnímání autority Bible), kterou Liberec akceptoval. I naše probouzení z tehdy běžného „soft“ liberalismu bylo postupné, protože na Sjezdech delegátů se postoje tohoto stylu stále častěji prosazovaly. Ani Jablonci se během naší historie nevyhnuly nedorozumění a názorové boje (např. při stavbě modlitebny); ale bylo to dáno hlavně osobními spory a tělesnými důvody. Příčina našeho vystoupení ze svazku BJB, je však teologická. (Více v Prohlášení pěti sborů).

A když jsme na sjezdech delegátů od r. 2013 – 2020 svými návrhy přiblížit praxi v BJB blíže zásadám prvotní církve neuspěli, po letech této snahy jsme usoudili, že nejsme na „stejné lodi“ s tolerantní a pragmatickou většinou sborů, tj. hlavně s jejich představiteli, kteří sbory reprezentují. Toto rozdělení (a nejen v BJB) vychází z rozdílných odpovědí na Pilátovu otázku: „Co je pravda?“ Takže po zduchovňování, nebo zpochybňování Bible řeší mnoho křesťanů z toho vyplývající podotázku: „A co je z ní tedy ještě plně závazné?“ My jsme to po naší marné snaze vyřešili odchodem do statutu náboženského spolku, i když víme, že ve sborech BJB je stále mnoho bratří a sester, se kterými plně biblicky souzníme. V Březnu roku 2022 bylo vystoupení dokončeno a náš sbor se stal plně nezávislým.

1) Tamburaš je lidový orchestr strunných nástrojů pocházející z Jugoslávie. Skládá se z bráčů (1-4), které hrají party lidských hlasů – tj. soprán, alt, tenor, bas. Jsou tam i bugarie, což jsou strunné nástroje udržující rytmus, něco jako jednoduché kytary. A pak tu je i berde, což je varianta basy. Na tyto nástroje se hraje trsátkem a protože mají pražce, nevyžadují takový hudební sluch jako např. housle. Trsat trsátkem a mačkat struny na správných pražcích podle not se při určité snaze naučil téměř každý.