Křesťanova svoboda
Výraz pokoušet je v přepisu na 3 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:08Všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá. ale ne všechno buduje. Dobré ráno, bratři a sestry. Všechny vás srdečně vítám na tomto místě. Rád vás znovu vidím, eh, že jsme přišli, e, pod vliv Božího slova a přišli jsme našeho hospodina uctívat i tím, že budeme naslouchat Božímu slovu a kázání.
0:42A já vás poprosím, abysme povstali. Já vyprosím ještě i v modlitbě Boží milost i pro to dnešní slovo a potom můžeme zůstat stát a přečteme si eh ten nosný nebo ten základní text pro to dnešní kázání. Ale nyní prosím skloňme své hlavy a já se chci modlit.
1:12Hospodine, Bože zástupu, přicházíme i tento dnešní nedělní den jako tvůj lid, jako církev tvého syna Pána Ježíše Krista na toto místo, abysme se soustředili na to, co nám chceš říct. Chceme tě uctit eh ve svých srdcích. Chceme tě uctit svými hlasy, eh, svými myšlenkami. Chceme, aby všecko bylo podřízeno tobě.
1:42A tak prosím, buď uprostřed nás podle toho, tak jak jsi to zaslíbil ve svém slově, že budeš všude, kde se budeme scházet a budeme vzývat tvé jméno. A děkuji ti za to, že nám sesíláš i své slovo. Otvírej i naše srdce a naši mysl k tomu, abysme tvému slovu rozuměli, abysme se jim nechali povzbudit, napomenout, usvědčit, ale abysme také chtěli tvé
2:14slovo žít v našich každodenních životech. K tomu nám dopomáhej ty sám a prosíme tě o tuto milost skrze tvého drahého syna a našeho spasitele Pána Ježíše Krista. Amen. >> Amen. Tak můžeme zůstat stát a z úcty k Božímu slovu budeme číst ještě ten jeden text, který bude trošku delší, ale věřím, že to lehce zvládneme. A je tento
2:46text je zapsán v prvním dopisu do Korintů, takže první Korintským. první Korintským a z tohoto listu budeme číst z 10. kapitoly od prvního do 12. verše.
3:19První list Korintským 10. kapitola, první až 12. verš. Čteme toto slovo ve jménu Páně. Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem. Všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři. Všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. pili
3:51totiž z duchovní skály, která je doprovázela a tou skalou byl Kristus. Ale ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení. Vždyť byli pobiti v té pustině. Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostiví zlých věcí, jako oni byli žádostiví.
4:22Nebuďte ani modláři jako někteří z nich, jak je napsáno: "Lid se posadil, aby jedl a pil a potom vstali, aby se rozpustili a bavili. Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili. A padlo jich za jeden den 23 000. Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli
4:53a hynuli od hadího ušknutí. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni s houbcem. Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků. A tak kdo si myslí, že stojí,
5:23ať hledí, aby nepadl. Tolik z Božího slova. Můžeme se posadit. Tak nevím, eh, o čem často jsou vaše hovory, duchovní hovory v rodině, když se bavíte. Možná, když nějakým způsobem se vracíte ještě třeba ke kázání, které jste slyšeli, jestli ho rozebíráte,
5:53jestli máte pocit, že nebylo řečeno třeba všechno a nebo některým věcem jste úplně neporozuměli, ale v každém případě eh rozhovory na duchovní téma, ta jsou vždycky dobré a jsou dobré, když když i v těch našich vztazích a v našich rodinách eh prostor pro takovýhle čas je, protože je to vždycky důležitý čas v tom, aby se abysme se navzájem
6:23upevňovali, abysme se navzájem budovali a rostli. A já mám poslední dobou takový pocit, že u nás doma a v naší rodině a tak to asi zřejmě je, když máte doma dva mládežníky. Takže my často mluvíme o eh křesťanské svobodě, o svobodě v Kristu. A to jsou dva pojmy, které znáte, protože myslím si, že jsou často zmiňované, ale za těmito dvěma
6:54pojmy se skrývá jednoduchá věc. Co všechno ty a já jako křesťan si můžem dovolit? v kolika věcech a jak daleko můžeme zajít být podobní s tímhle světem. Podobně eh mluvit, podobně myslet, dívat se na podobné věci, podobně se oblékat, eh
7:24možná podobně jíst a pít podobné věci. Je to je to veliká oblast, která jakoby v podstatě rezonovala vždycky eh v každé době a věřím, že v každém období toho našeho života. A samozřejmě tak, jak rosteme nejenom fyzicky a tělesně, ale i duchovně a někam se posouváme, doufám, že se posouváme, doufám, že nezůstáváme
7:57ve statické poloze na jednom místě, ale že někam jdeme, tak eh ty otázky a odpovědi na ně se postupně taky vyvíjí a nějak mění. Ale samozřejmě je velmi vždycky důležité, aby eh všecky tyto naše postoje a naše myšlenky a naše hovory a naše názory na tudletu oblast v křesťanově životě, tak aby vycházeli z Božího slova. A my samo
8:27samozřejmě my jsme eh lidé, kteří podléháme eh své tělesnosti. A je opravdu někdy velký problém dokázat v našich životech oddělit to, co si myslíme je my, co si myslíš ty, co si myslíš ty, že je dobré a že je správné a že by to tak mohlo být. a opravdu najít ten základ toho, co si ale myslí Boží duch, co si myslí pán Bůh a jak to chce
8:58on. A napříč historii lidstva, křesťanskou historii takovou, tak se mnohé věci mění, že mnohé věci eh na na mnohé věci získáváme možná díky době jako odlišný postoj, odlišný pohled. Eh, asi nejmarkantnější taková věc je eh asi v oblasti oblečení. Když si možná promítneme několik,
9:31ani nemusíme stovek let zpět, ale stačí někdy desítky let, tak vidíme, že tam změna je prostě jako jasná a očividná. Ale jsou i další oblasti. A nebojte se, já ne dneska nechci primárně mluvit a kázat o tom, jak byste měli chodit oblečení do shromáždění, i když mám někdy pokušení o tom mluvit. A jak bysme měli mluvit spolu, kam bysme měli chodit a kam bysme
10:02chodit neměli. Nechci, nechci to, nechci, nechci toleto dnešní slovo a přemýšlení zaměřit jenom na takovédle úzké nebo konkrétní věci, protože věřím, že my vždycky, když přemýšlíme o této oblasti, důležité oblasti křesťanského života, tak my se musíme dívat ještě trošku dál. Musíme ty věci být schopni vidět z
10:27takovýho, z takové perspektivy ptačí, tak zezora, ne? Ne se dívat zezdola. tak kolem sebe, ale dívat se z shora s tím pohledem Božího slova. A samozřejmě eh Boží slovo a jednotlivé listy, jednotlivá proroctví, jednotlivé knihy, které máme v Bibli, byly psané v průběhu několika tisíce let. Každé to slovo bylo psané často ve velmi i docela odlišné
10:55kultuře a v jiném období našeho letopočtu a době před našeho letopočtu. Ale přesto eh ten základ a ten Boží pohled i na tydle věci eh ten se nezměnil a ten se nemění. A my víme, že náš Bůh se nemění, že my víme, že tak jako ten Hospodin, který eh povolával Abraháma, nebo v té době ještě Abrhama k tomu, aby ve víře za ním vyšel, protože
11:26Hospodin si eh Hospodin se rozhodl, že z tohodle Abrahama, tohodle pohana, který uctíval různé bohy a a jeho domácnost byla plná domácích vůšků, takže z tohodle toho toho Abrahama udělá zvláštní národ, který bude mít zvláštní zaslíbení, která který bude mít mnohá privilegia, ale bude také přísněji souzen a trestán
11:57proti ostatním. A z tohodle Abrahama vznikne jednou národ, eh, do kterého se budeme počítat i my jako pohané, jako církev. Takže eh pán Bůh v té době už byl stejný a je stejný i dnes. A když přemýšlíme o svobodě, o křesťanské svobodě a o tom, co můžeme a co bysme neměli, eh co musíme a co nesmíme, tak
12:29eh eh si myslím, že je velmi dobré a důležité se podívat na některé příklady, které v Božím slově máme, na příklady lidí, kteří už nežijí, ale jak apoštol Apštol Pavel říká: "Věci, které se staly, byly zapsány kvůli vám." A on říká: "Kvůli vám, které zastihl přelom věku." Víte to? Víte, co to znamená? že všechny ty věci, které
13:00můžeme brát z Božího slova, byly zapsány kvůli tý dnešní době, kvůli tvé a kvůli mé generaci, kvůli době, té mesiánské době, která skončí nastolením milénia, tisícletého království. A v té době žijeme. My jsme před toudle dobou, kdy bude nastoleno tisícileté království. My žijeme v době, kdy Bůh v těle sestoupil na tudle zem,
13:29vykonal to, proč sestoupil a odešel zpět do nebes. A v té době my jsme dnes. A vy určitě všichni dobře znáte, nebo dobře, vy všichni znáte historii e Božího lidu jako Izraele. Eh v tom období, kdy eh pán Bůh z nesvobodných, z otroku učinil lidi svobodné
14:02a dal jim svobodu a nový domov. A vy víte, že eh Izrael jako národ, když pod vedením Mojžíše a Árona vyšel z toho domu otroctví z Egypta, takže už to nebyli ti otroci, kteří byli pod faraonovým hem, ale že to byli svobodní lidé. A před těmito lidmi, kteří tak najednou a tak
14:36zvláštním způsobem najednou získali svobodu, tak byla bylo období, kdy tuhle svobodu budou moct začít naplno žít a bude období, kdy v této svobodě pán Bůh je dovede i do jejich nového domova, kde budou dál moci žít svoje svobodné životy. Je to tak a stalo se to? >> Nestalo se to. >> Nestalo se to, protože Boží slovo nám
15:06říká, že za tu dobu, co v této svobodě vykročili do svobodného života, tak její poušť byla poseta jejich mrtvolaby. Co se stalo? Pán Bůh, Hospodin z otroka, který úpěl pod eh tíhou toho, co na něj Egypt
15:39naložil, tak tohodle otroka osvobodil, dal mu novou svobodu, dal mu v podstatě novou identitu a udělal to proto, aby ho na poušti zabil a nechal aby jeho tělo na slunci eh se rozložilo. To byl Boží záměr,
16:11víte, svým způsobem byl. A jedna z věcí, proč to tak muselo být, tak to bylo kvůli tobě a kvůli mně, abysme to měli jako výstrahu a jako příklad toho, kam člověk dokáže svůj život vést v nově nabité svobodě, pokud nemá sebe kázeň a nedokáže tuto svobodu žít tak, jak mu
16:44pán Bůh určil. A v tomhletom nebezpečí jsem já i ty na každý den. V tomhleom nebezpečí jsou nejenom mladí křesťané jenom nebo mládežníci, kteří mají možná některé oblasti, které řeší trošku jinde a jinak, než máme my, třeba střední a starší generace nebo i ta nejstarší. Ale opravdu eh tomudle břemenu, tomudle úkolu žít
17:16opravdu svobodný křesťanský život čelíme všichni. A tak podívejme se na Izrael, na izraelský národ. Proč oni nedokázali tudletu nově získanou svobodu využít ke svému prospěchu, ke svému novému životu, ale proč naopak jejich svoboda se jim stala vlastně tím pádem k tomu, že nedošli nikdy tam, kam
17:46je pán Bůh chtěl dovést. A tak vy víte, že Izrael putoval 40 let. Nemusel putovat 40 let, mohl putovat několik měsíců. putoval 40 let do Konánu do Kanánu a věřím, že nikdo z nás, jak je tady a každý z vás, kdo čte Boží slovo, tak nepochybuje o tom, že je to historická událost, která se stala, ale zároveň do
18:16detailu zobrazovaná událost takovýho duchovního popisu života člověka a života křesťana, života mého a tvého. Možná, že si řeknete, já nebyl nikdy otrok. Je to pravda, že jsi nebyl nikdy otrok? Byli jsme všichni jako Izraelci v Egyptě. Možná, že jsme nemuseli dělat cihly a nemuseli stavět chrámy a sípky a
18:50zřejmě i pyramidy v tom bramsesově městě. To jsme nemuseli dělat, ale museli jsme dělat jiné věci. A kdo nás k tomu nutil? No, ten, kdo byl naším pánem, ten, kdo nám vládnul a komu jsme dobrovolně sloužili. A to byl Satan, otec lži a vrah od počátku. A možná, že je to někdy nepříjemné a těžké
19:20těžké si toleto přiznat, ale je to tak a je úplně jedno, jestli jsi od malička vyrůstal pod Božím slovem a ve věřící rodině a nebo tě pán Bůh zachránil z rodiny, která nemá ani páru o Božím slově a o o Bibli. Všichni, pokud jsme žili ze svých sil
19:50sebe, tak jsme byli otroky hříchu a každý otročil, každý z vás někomu nebo něčemu jinému. A vy víte, že mnohokrát i třeba svědectví obrácených lidí jsou někdy až extrémní v tom, z čeho všeho byli jako otroci vytržení, protože eh život ve světě a život pod vládou Satana přináší opravdu někdy velmi těžké
20:21zkušenosti a velmi velké zvraty a velmi velké hlubiny v životě člověka, z kterýho ho pán Bůh potom vytrhuje. Takže někdy jsou opravdu i ta ty zážitky z z čeho všeho eh z jakého otroctví byl člověk vysovozen jsou někdy opravdu až neuvěřitelné. Možná u některých jiných eh ty zkušenosti, to z čeho byli vytrženi, nezní až tak eh křiklavě,
20:52ale ten základ je stejný. Hřích je něco, čemu jsme sloužili a co učinili a činili z tebe i ze mě otroka a otroka hříchu. A tak jako Izrael dostal svobodu, pokud tak jí dostal i ty, pokud jsi přijal do svého srdce Boží milost, pokud jsi činil, činila pokání, pokud jsi litoval, litovala svého promarněného života a
21:25svých hříchů. A zrovna tak jako Izraelci dostali svobodu, dostal tu svobodu i ty a já. A proto říkám, že tadleta cesta těhle Izraelitů do Kanánu, do zaslíbené země, je nádherný obraz nově nabité svobody. Ale celé todleto putování, celá tadleta cesta zároveň ukazuje, jak člověk může tu nabitou svobodu nepochopit a eh jak
21:58může o ní svým způsobem přijít. A teďka, abyste mě dobře chápali, tady nemyslím na to, že pokud je člověk spasen, pokud je pokud je zachráněn a pokud se z otroka stal v Kristu svobodným, takže eh může přijít o todle spasení, že ho může ztratit eh tak jako se ztrácejí věci, když nám vypadnou z kapsy.
22:28Ne, tak to není. Boží slovo o tom mluví na jiných místech, ale já chci mluvit o tom, že i my jako svobodní, svobodní lidé v Kristu díky možná někdy své nesebekázně a díky své přílišné sebejistotě můžeme opravdu přicházet o mnohé z těch svobod, které nám pán Bůh Kristu vydobil a můžeme znovu se stávat v určitých
23:00oblastech otroky, otroky hříchu. Izrael nedokázal unést nabitou svobodu a ta celá 10. kapitola nám ukazuje na čtyři konkrétní věci, eh, v kterých, eh, Izrael nebo Boží lid Izrael eh selhal. Ale pojďte, pojďme si ještě nejdřív trošku říct, čeho všeho Izraelité jako svobodní lidé byli účastní, když vyšli z
23:31Egypta. Protože eh to nebylo tak, že by tam děla byla nějaká menší část, nějaká menší skupina, která se držela blíž Mojžíše, takže měla lepší zážitky a viděla víc věcí a jedla lepší věci a prožívala větší radost, ne? Tam eh Boží slovo nám popisuje, že všichni všichni byli pod jedním oblakovým kouřem. Vy víte, co to je, že
24:01vy víte, že pán Bůh viditelně šel se svým lidem tak, že přes den eh viděli viditelně oblakový kouř, v noci viděli ohnivý sloup. Takže eh to nebyla výsada nebo privilegium několika lidí z izraelského narodu. Oni to viděli všichni. Oni všichni měli ten pocit jistoty, pocit pokoje, že Bůh je s nimi a zjevuje se takovýmhle zvláštním
24:29způsobem. Ve dne oblakem, v noci ohněm. Nestalo se, že by pár lidí z izraelského národa si našlo zkratku, protože se bálo jít do Rudého moře a někde to obešli a počkali na druhý straně. Ne, všichni prošli eh tím rákusovým mořem bez výjimky. Všichni, to je zvláštní výraz, všichni byli
25:00pokřtěni do Mojžíše. Znamená to, že všichni uznali a věděli, že Mojžíš je ten jeden jediný Bohem vyvolený vůdce, kterému byla svěřena zodpovědnost, aby je vedl. A Mojžíš si s tím chtěl být jistý, že to chápou. Proto ještě předtím, než vyšli, tak tak jim o tom mluvil a chtěl vědět, aby to dosvědčili, že opravdu ho tak
25:29vnímají, že ho tak chápají, že mu celé důvěřují, že Mojžíš je ten, který má tu autoritu je vyvést. A oni mu celé odevzdali svůj život vlastně do jeho rukou, že on je ten, který je povede. Takže byli pokřtěni, byli byli jakoby eh včleněni do Mojžíše jako do vůdce. Všichni jedli stejné jídlo, že? Nikdo neměl nějaký
25:55zásoby z Egypta, který si pošetřil, protože mu mana nechutnala nebo že neměl rád křepelky. Ne, všichni jedli stejný pokrm a stejný nápoj. A my víme, že v tom duchovním smyslu ještě to má další takový význam nad rámec těch tělesních věcí, že tou duchovní stravou, tím jídlem a tím
26:26nápojem, tou vodou byl pán Ježíš sám, ta skála, která je doprovázela. Takže všichni jedli stejný pokrm a byli pod stejnou ochranou Krista. Takže nikdo z nich neměl nějakou nějakou zkušenost nebo výmluvu, že něco nedostal nebo že byl na něčem ukrácen nebo že by v něčem eh byl ošizen.
26:57Ne, jsme na tom stejně. Dostali jsme i my přišem e obrácení a znovuzrození dostali jsme i my. eh hojnost všech Božích požehnání, nebo máte pocit, že ten, co sedí přede mnou a nebo vedle mě, eh toho dostal trošku víc a je na tom líp. To, že nemáme všichni stejné dary a stejná obdarování a nemáme všichni
27:27stejné životy a neprocházíme všichni stejnými starostmi a radostmi, to je jasné, o tom není potřeba mluvit. Ale to, že by nás pán Bůh, když z tebe jako z otroka dělal svobodného, že by řekl,"Budeš svobodný, ale budeš jenom takhle svobodný a ten vedle ten bude takhle svobodný." To pán Bůh nedělá. Můžeme směle věřit a přijmout to, že jsme dostali
27:53všechno a že že máme stejnou hojnost všech Božích požehnání a všeho Božího zaopatření jako ten můj spolubratr nebo spolusestra, tak jako Izrael byli účastní všech těch úžasných věcí a viděli stejné úžasné věci. A přesto přišly čtyři věci.
28:23Právě proto, že Izraelci si byli tak jistí a sebejistí tím vším, co dostali, co viděli, tak přišly čtyři věci, v kterých selhali, v kterých to absolutně nezvládli. A my čteme, že ta první věc, na kterou nám Boží slovo ukazuje, je věc modloslužby. Je to něco, co se nás netýká. Nestvíme ta lata, že už neříkáme eh nějakýmu obrázku, tomudle
28:51obrázku, já jsem uvěřil. Ten mě vyvedl z domu otroctví. Izraelci to tak udělali a dost brzo, když Mojžíš odešel na horu, aby přijal z Boží ruky zákon, tak po ne dlouhé době přišli předáci Izraele za Áronem, který byl zástupce Mojžíše a co mu řekli? Jsme tady už dost dlouho s tímhletím, s
29:21tímletím člověkem, ani neřekli s Mojžíšem, s tímhletím člověkem ani nevíme, co se stalo, kde je. Tak je potřeba se někam posunout, Árone, je potřeba si ujasnit věci a tak je potřeba, aby ji nám Boha zhmotnil. A Áron selhal i on podlehl tlaku, kritice, strachu, tak jako často možná selháváme my v
29:51našich křesťanských životech a dal lidem to, co po něm chtěli. A to byla první věc eh z kázy, kterou si na sebe přivolali. Druhá věc, že se tomudle hmotnému obrazu nejenom klaněli, nejenom před ním poskakovali a nevím, co všechno dělali, ale dokonce prohlašovali, to jsou ti bohové, ještě řekli v množném
30:22čísle, kteří tě vyvedli, kteří tě vyvedli z Egypta. My si říkáme, to je hrůza. jak takhle brzo mohli úplně totálně změnit svoje myšlení. Ale není to tak někdy u mě a u tebe, že příliš brzo zapomeneme na některá věc, na některé věci, které jsme dostali, které jsme přijali, kterým jsme
30:54uvěřili, ale protože nějakým způsobem máme pocit, že už nějak přestávají fungovat a nebo jsou některé věci, v kterých pořád nemáme jasno a máme trápení a trvají už příliš dlouho, tak se začínáme odvracet od toho, jediného dokonavatele naší spásy a našeho naší záchrany a začínáme eh napřímovat svůj pohled a svoje srdce
31:19k věcem jiným. A Izrael to udělal. Začal naplno sloužit jinému Bohu, kterým Bohem, který Bohem žádným nebyl. A okamžitě, okamžitě se k tomu přidal nevázaný způsob týdlety oslavy. Víte co? A to nějakým způsobem asi má člověk v sobě. Já nevím, jestli se to museli
31:49někde učit, jestli to viděli u Egypťanů. Je to dost možné, že ano, byli určitě, určitě byli hodně ovlivněni kulturou, v které žili, ale Boží slovo nám jasně říká, že prostě sedli, jedli, pili, tancovali, zpívali a oddávali se i různým sexuálním orgům, které s tím byly spojené. To byla ta modloslužba pod tím jedním slovem modlosužba. to všecko
32:18přinášeli, tyhlety konkrétní věci, způsoby tohodle světa, jak svět eh slaví, jak svět se raduje svým způsobem do dnešní doby je to furt stejný styl a stejná věc. Další věc, kterou apoštol Pavel připomíná, že všichni, všichni, a to si neumím ani představit, jak je možné, ale je to tak,
32:51propadli smilstvu. Vy víte, že když král Balák eh požadoval po Bilámovi, aby Izrael proklel a zjistil, že to nikam nevede, protože eh pán Bůh Bileámovi místo proklínání dal do eh do úst slova jenom požehnání, tak na to šli jinak. A znova Bileám vymyslel dobrou věc. Pojďme pozvěme Izraelity na naše
33:21slavnosti, na naše na naše na naši prostě na naši dobu, kdy nějakým způsobem máme důvod k oslavě a pozveme je tam, aby i oni s námi mohli slavit tak, jak slavíme my, aby se mohli s námi radovat. Na první pohled, na první pohled docela neškodná věc, ale celá tahleta slavnost skončila tím, že opravdu došlo k tomu hromadnému hříchu
33:53smilstva v celém národě. A vy víte, že smilstvo je jedna z věcí, jeden z hříchů, který pán Bůh obzvlášť nenávidí. Já jsem vždycky přemýšlel, proč to tak je. Protože pokud čtete Boží slovo a nacházíte ta různá místa v Božím slově, kde se mluví o smilstvu, tak vidíte, že opravdu Hospodin má k tomudle typu hříchu ještě nějakou zvláštní takovou
34:24větší nenávist. Nechci říct, že to dělí na některé hříchy, který mu jsou jedno a některé, které ne. Ne, tak to nemyslím. Ale vidíte, že smilstvo je něco, co pán Bůh i obzvlášť tvrdě trestá a obzvlášť často varuje před eh tím, aby křesťan a aby Boží člověk prostě nepadl do tohodle do tohodle toho hříchu. A tenhleten
34:52národ izraelský takovýmhle způsobem, strašným způsobem se provinil eh proti Bohu. A čteme, že za jediný den pán Bůh za to zabil 23 000 lidí. Nevím, jestli si dokážete představit 23 000 mrtvol na jedný hromadě, ale tak to bylo, protože to bylo v jeden den. To nebylo žádný postupný umírání. Takže ten trest byl strašný,
35:22protože strašný byl Boží hněv. A on tenhleten hněv přinesl tenhleten důsledek do života izraelského lidu. Takže smilstvo prostě další a teď je to, je mi to líto, že to musím říct, ale další úplně úplně běžná věc ve světě v dnešní době.
35:53Žití na hromádce je smilstvo, že? Žití bez oddání je smilstvo, nevěra a všechny tyhlety věci. To je něco, co svět nejenom toleruje, ale ale propaguje. Nedávno jsme někde slyšeli, nevím, kde to bylo, že vědci pomalu přichází na to, že každý z nás jako muž a žena jsme trošku stavěni jinak, což jako není až tak velký objev,
36:23to asi fakt jsme. Ale jeden z eh jeden jeden z těchto eh jeden z těch poznatků vede k tomu některé, že muž byl eh koncipován proto, aby měl více žen. To je úplná přirozená věc, jo. U žen to je trošku jinak, ale u mužů je to je to v podstatě normální a je potřeba eh to tak přijímat. smilstvo.
36:54Todle říká dnešní svět. A potom další věc, kterou pán Bůh skrze své slovo připomíná, je, že eh Izrael vědomě znevažoval Krista. Zajímavá věc, že? Izraelský lid jako starozákonní lid, který neměl možnost vidět Pána Ježíše jako Krista. Přesto tady máme řečeno, že vědomě znevažoval
37:24Krista. A máme vysvětlené, k čemu se to váže. Je to k tomu, když pokoušeli, pokoušeli Hospodina. A to bylo, máme to zapsané eh v Numery 21. kapitole a vůbec kniha Numery nám hodně popisuje všechny tyhlety věci. Můžete se potom doma podívat. Tak přišla doba, kdy znovu a to bylo po několikáté, přišli přišli lidé
37:54za Mojžíšem s tím, že už toho mají dost. Prostě už toho mají dost. Ještě nejsou zaslíbené zemi. Jsou sice otroci svobodní, ale k čemu jim to je? Mají pořád stejné jídlo. E všecko se opakuje a je nejvyšší čas to otočit a jít zpátky. eh pokoušeli Krista, věděli, pokoušeli samotného Boha, věděli, že pán Bůh se o ně do této doby postaral, viděli všechny
38:24nadpřirozené věci, viděli jeho zaopatřování a přesto řekli, eh, bude to lepší zkusit jít zpátky. A vy víte, že pán Bůh tam jednal zvláštním způsobem a poslal na ně jedovaté hady, které kteří eh trestali za tenhleten postoj lidi v izraelském národě. A to poslední, na co si máme dát pozor, protože na to si pozor nedali Izraeliti, byla
38:55nespokojenost. A to je docela taková obyčejná věc, s kterou možná zápasíme každý z nás v různých oblastech, ale nespokojenost a nebo stěžování. Stěžování si. A víte, kdy se to projevilo v izraelském národě naplno, když se vrátili Zjedové ze zaslíbené země. Oni přinesli pravdu o tom, že fakt ta země, do které celou dobu jdou a do
39:25které se těší, že nemá chybu, že je dobrá a že všecko, co pán Bůh o ní řekl, že oplývá takovej ten archaickej obraz mlékem a medem. Takže to opravdu tak je. Ale je tam jedno ale a na základě toho ale 10 z těch 12 mužů tu zemi v podstatě pohanili ve smyslu, že sice všecko dobré, všecko, co pán Bůh řekl, je
39:56pravda, ale oni nemají na to, aby do ní vstoupili a v životě, v životě se nemůže stát, aby ji dokázali obsadit. A tam pán Bůh znovu velice velice rázným způsobem chtěl za tenhleten projev nespokojenosti a deptání skoncovat celým lidem. A na přímluvu Mojžíše to neudělal. Ale víte, co se stalo?
40:26Stalo se to, že nikdo z těch, komu bylo víc jak 20 let, do tý země opravdu nikdy nepřišel. že zůstali jenom dva muži, Káleb a Jozue, kteří byli věrní a kteří věřili a ty vešli. Dokonce nepřišel do zasíbené země ani Mojžíš, Áron, ani Miriam. A teď se podívejme zpátky na to, proč se to všechno stalo, aby sis dal ty a já pozor.
40:56Jsme varováni. A to je strašně strašně vážná věc a připomínka, že my můžeme svojím nevěrou, svým reptáním, svojí nespokojeností a eh možná svojím modlářstvím, svým smilstvem, když ne tělesným, tak
41:26duchovním. můžeme opravdu být podobni eh Izraelitům. A jak to má všecko souvislost s naší křesťanskou svobodou, svobodou v Kristu? Možná máte pocit, že to jsou dvě témata, které se nějak míjí, které k sobě nepasujou, ale
42:01víte, my můžeme eh opravdu všechno. Apoštol Pavel říká, že všechno je mi dovoleno. Rozumíme ale tím, že všechno neznamená všechno ve smyslu hříchu. To věřím, že není potřeba nějak rozebírat a nějak si to vysvětlovat. Ale apoštol Pavel říká:„Ano, všechno je mi dovoleno, ale ne všechno prospívá a ne všechno buduje."
42:28A tak když se vrátím na začátek k tomu, o čem jsem začal, nebo když se vrátím zpátky na na to, o čem jsem začal, jak je to s tím, co můžem, co nesmíme, tak apoštol Pavel dává skrze Božího ducha eh jednoduchý a jasný pravidlo. eh, že všechno, co děláme, jak jednáme a jak vypadáme, má prospívat k duchovnímu růstu
43:01a k budování církve. Dokonce říká to, že v tom všem, jak jednáme, dávejte si pozor na to, abyste nejednali kvůli sobě, ale vždycky mějte eh ve svý mysli zájmy toho, kdo je vedle vás, toho druhého. A to je strašně těžké, protože to je neustálé umrtvování sama
43:31sebe. To je každodenní zapírání sama sebe. To je to je neustálý boj s tím, no pane Ježíši, ale vždyť todle já bych přece moh. To není hřích. To si můžu dovolit. Ale protože pro toho někoho vedle e by to byl problém, tak fakt to nemůžu. No, nemůžeš. nemůžem, protože my máme mít opravdu ve svých srdcích a na paměti zájem toho druhého.
44:01A víte, v 31. verši to apoštol uzavírá. On se docela dost dlouho věnuje eh tématu křesťanské svobody právě na základě toho, co hodně v té době se řešilo, nejenom v Korintě, ale myslím si, že všeobecně. A to je co všecko si můžem dovolit jíst. A já vím, že tole je jedna z oblastí, kterou my dneska opravdu nemusíme řešit,
44:27jo? Jestli jestli nějaké jídlo nebo něco prostě bylo někde někomu obětované. Myslím si, že ani v naší kultuře se to neděje. Jsou na světě místa, kde se to děje dál určitě. Ale apoštol Pavel se nad tím zamýšlí už v té osmé kapitole, v deváté, 10, ale tu 10. kapitolu, kdyle téma uzavírá, tak on říká, vemte si jeden
44:58jednu šablonu na všecky tyhlety vaše otázky. Vemte si šablonu stejnou na to, jak se máte oblékat, kolik náušnic máte mít a co a kam chodit a co dělat. On říká: "Všecko, co děláte, dělejte tak, aby to bylo k Boží slávě." A teď si řeknete:„No jo, tak každej vidí, každej si to může vysvětlit jinak, co to je vlastně ta Boží sláva."
45:30No, já si myslím, že tam není moc prostoru si vysvětlovat to, co je Boží sláva, že nemáme moc manévrovacího místa někam ujct úplně mimo, že to si myslím, že je taky Boží sláva. Přitom to Boží sláva není. Boží sláva je jedna. Prostě Boží sláva je to a všecko máme dělat v Boží slávě tak, aby jenom Bůh byl vyvýšen a oslaven. Abych tam nebyl já,
45:54aby to nebylo o mně, aby to nebylo o nějakým mým egu, ale aby bylo ze všeho patrné to, že jsem prostě svobodný, ale zároveň jsem otrokem Pána Ježíše Krista. Možná protimluv, že svobodný otrok, ale my jsme svobodní otroci. Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte,
46:24všechno to čiňte k Boží slávě. A tak o křesťanské svobodě by se dalo mluvit asi hodně dlouze a mohli bysme udělat několik kázání, možná celou konferenci a začít rozebírat oblast toho toho oblečení, oblast našeho našeho eh eh nemám to vhodné slovo, to jak vypadáme prostě oblast e možná míst,
46:57kam chodit můžem a kam nechodit. chodit. Dalo by se o tom mluvit podrobně a dloue. Možná, že bysme došli k různým názorům, ale vždycky na všecko platí to jednosíto. dělat to všecko v Boží slávě a tak, aby to nepřivedlo k pádu mého bratra a sestru, aby eh tím, jak já mluvím, jsem nebyl příčinou toho, že ten vedle mě do té doby ještě tak
47:28nemluvil, ale teď začal taky tak mluvit, protože si říká, že asi to je teda dobré, i když ve svém srdci s tím není úplně souzněn a srovnáno. Možná eh když začnu mluvit o tom, jaký já mám myšlenky a že to je v pořádku, protože to vnímám tak, že mám v tom svobodu, tak možná ten někdo vedle mě eh do té doby nikdy tak
47:53nepřemýšlel a nechtěl tak přemýšlet, protože byl přesvědčen, že by to dělat neměl a najednou zjistí u mě, že to jde, tak to začne taky. Ale nebude to z jeho přesvědčení, ale bude to to, že já jsem mu byl tím příkladem. Někdo začne chodit na místa, o kterých si vždycky jako křesťan myslel, že by tam chodit neměl, protože ví, že by to tam pro něj
48:16bylo těžké, že by tam neobstal, že je tam o hodně více náchylný k tomu zhřešit. No, ale když vidíš, že já si to dovolím a jdu tam, protože já tam nezřeším a já jsem dostatečně odolný proti tomu vlivu, no tak asi začnu taky, víte? A to jsou všechno ty principy, kdy musíme opravdu si eh některý věci znovu na ně si odpovědět. My jsme se doma bavili o tom,
48:46že samozřejmě může se stát a zřejmě se to i stává, že eh se v některých případech můžeme potom stát takovými zajatci eh některých druhých lidí, kteří eh mají jasno, co všecko se nesmí. A když vidí, že já mám v tom svobodu ve smyslu, že to dělám, tak tím se pohoršují a potom já bych měl přestat to dělat.
49:16Víte co? Ale tam taky není moc prostoru k manévrování, protože apoštol Pavel říká: „Jo, může se to stát a stává se to, ale opravdu ty bysi měl v tom být příkladem a udělat všecko proto, aby to pro toho druhého nebylo nebylo prostě kamenem úrazu. A to je pro nás těžké, že si říkáme:„No jo, tak ale to není z mýho přesvědčení, to je jenom kvůli někomu.
49:40Ale eh my musíme znovu a znovu se vracet na ten začátek. vlastně pro co my žijeme a jak mají vypadat naše životy. Je to v tom prosadit sám sebe a ukázat to, že my jsme v některých věcech trošku dál a nemusíme je řešit a ten druhý je řešit musí, tak já hold je budu řešit kvůli němu stejným způsobem.
50:10Já jsem přesvědčený o tom, že když vždycky budeme mít na paměti věci, ty slovo, že všecko, co činíme nebo pijeme, všecko, co jíme nebo pijeme a všecko, cokoliv činíme, máme činit Boží slávě, že je to opravdu takové síto, skrze které nám často propadnou všechny ty věci, o kterých se někdy zbytečně až moc bavíme, někdy o nich
50:31zbytečně moc přemýšlíme a oni najednou budou úplně jasné a budou dané. Tak si přeju, abysme opravdu tímhletím způsobem dokázali žít tudletu svobodu v Pánu Ježíši Kristu. A to, že budeme dál otvírat některý konkrétní věci a víte, že toho je hodně hodně hodně, že je budeme otvírat a že budeme se k nim vracet a budeme o nich diskutovat a
50:58budeme se o nich možná přijít. Jo, dělejme to. Já jsem pro. Je to lepší než mít svoji uzavřenou nějakou představu. A protože ten druhý by mě stejně nepochopil, tak já to ani říkat nebudu, ne? Je potřeba, abysme mluvili o těch věcech, abysme o nich diskutovali, abysme se navzájem vedli k tomu, jaký postoj je našeho Boha a co říká Boží slovo. A věřím, že si
51:26potom i v tédleté oblasti můžeme být opravdu jeden druhému oporou. Že to nemusí být vždycky jenom tak, že dva, tři lidi ve sboru a v církvi ty mají patent na všecko a vědí, jak máš být oblečen, jak máš vypadat, kam můžeš chodit a kam nemůžeš. A zeptám se jeho, on mi to nařídí a já to tak udělám. Autorita, ta do církve patří. To jsou
51:52všecko dobré, správné a biblické věci, ale přesto je velmi důležité, abysme se navzájem budovali i právě v týdlety oblasti, oblasti naší svobody. A opravdu eh ať nikdo ať nikdo nehledáme své vlastní zájmy, ale zájmy toho druhého. A pokud toleto se nám bude dařit, tak jsem přesvědčený, že i my jako církev Boží, my jako
52:21jablonecký sbor, eh se budeme posouvat tam, kam je potřeba, abyste se posouvali a to je na cestě do zaslíbené země. a že se nemusíme bát eh toho, že naše těla budou eh časem >> poseta, že našimi těli bude poseta naše země a naše okolí tak jako Izrael, ale že máme tu naději a máme tu jistotu, že pán Bůh je ten, který nás dovede až do
52:50konce. A tak buďme svobodní. Radujme se ze svobody, ze získané svobody v Pánu Ježíši Kristu. Ale dejme pozor, aby naše svoboda nebyla kamenem úrazu pro druhé a aby naše svoboda se postupně nestávala hříchem, tak jak se to stalo Izraelitům. Oni byli svobodní a mysli si, že všechny tydlety věci teďka můžou a snažili se od všeho trošku něčeho ochutnat a bylo jim
53:19to nakonec kamenem úrazu a k pádu. Kéž nás Pán chrání od takovédlého způsobu myšlení a jednání a keš nás opravdu vede po své cestě, své svobodě, kterou nám pán Ježíš Kristus vydobil. Amen.