15. 9. 2019 Návštěva Teen Challenge Poštovice
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:08Tak, dobré ráno. Já se jmenuji teda Dáša a chtěla bych se s váma podělit o tom, co Bůh dělal a dělal v mém životě. Tak narodila jsem se vlastně v rodině, kde moje matka byla alkoholička a otec ani nebyl vlastně v rodném lístě uveden. Takže jsem, co jsem se tak dozvěděla, tak jsem žila v otřesných podmínkách. Rodiče tedy, nebo matka teda péči nezvládala a rozhodla se mě teda uložit do kojeneckého ústavu, kde jsem vyrůstala se svým biologickým bratrem do svých asi čtyř let.
0:43A poté si mě ve čtyřech letech vlastně adoptovali rodiče Ivo a Daniela Sisalovi, s kterýma jsem bydlela nějakou dobu v Mostě. a už v té době vlastně, když se na to tak dívám zpětně, tak vidím, že už v té době Bůh začal jedna v mém životě, protože z takového prostředí, které jsem bych žila, kdybych se ani nedostala do toho kojeneckého ústavu,
1:07tak jsem se dostala do rodiny už věřící vlastně a ti rodiče moji teďkom si adoptovali postupně z dětskodomova deset dětí. Takže teď před asi rokem mají v péči dvě holčičky romské a jsou to desáté děti. Nemají nás teda všechny pohromadě, ale jsme už někteří v daní ženatí a tak, takže už to vidím jako zázrak a to jak Bůh dokáže jednat.
1:37S rodičmi jsme se přestěhovali z mostu do jedné vesničky pod Lisou horu, kde jsme vyrůstali všichni sourozenci, chodili jsme do školy a různé kroužky, taky jsme tam začali naštěvovat vlastně apoštolskou církev ve Fritku místku, kde jsme docházeli do sboru, chodili jsme na biblické hodiny a můj taťka založil takový kroužek, kde vlastně jsme se věnovali i dětem z ulice a mluvili s nima o Bohu hrádě.
2:07a tak různě. Poté jsem začala navštivovat střední školu, kde jsem se vyučila cukrářkou, pak si udělala učenictví, maturita, super, a už to začalo takové jako volnější, zábavičky, večírky, plesy, alkohol a takové. no a vlastně jezdila jsem na křesťanské akce, kde jsem se seznámila s jedním klučinou přes kamarádku
2:38a po dvou letech jsme teda nějakého chození a tak jsme se vzali a přestěhovala jsem se teda zadním vlastně do Karviné, kde nyní žijí. Začaly ale taky první neschody. Já jsem typ člověka, který je takový uzavřenější, který drží věci hodně v sobě a nekomunikuje o věcech, které se mi třeba nelíbí.
3:09Tudíž když mám žel něco říkal, tak jsem prostě o tom s ním nekomunikovala a uzavírala jsem se do sebe. a ty věci jsem začala řešit tak, že jsem začala pít. A začala jsem, vlastně jsem pracovala ze začátku v církvi, kde jsem dělala vlastně asistentku pastora, tak to byla super práce, tam ten kolektiv věřících lidí, tak tam jsem byla taková jako pod kontrolou, když se to tak vezme.
3:37No ale poté jsem přešla do práce, kde alkohol byl na denním pořádku, lidi popíjeli v práci, aby byli nějak schopni pracovat, takže jsem byla taková, když jsem věděla, že doma se mi teď nedaří, tak se uvolním. Takže jsem s těmi lidmi, dejme tomu, i v té práci, nebo i po práci si někde zašla, ale vždycky jsem byla taková, že jsem jako poctivě do té práce chodila a hodně lidí to na mě třeba z okolí nepoznalo.
4:05Ani zbor to vůbec nevěděl, nikdo nevěděl, co mám za problémy a co se v mojem manželství děje. Až tedy to zašlo tak daleko, kdy volali třeba mojemu manželoví sousedé, že ležím vlastně opíla před domem. A došlo to jednou až tak daleko, kdy jsem třeba přišla zbytá domů s monoklem pod okem. No ale říkám si, tak ještě to frý nějak zvládnu, prostě to je zase taková chvíle a ono prostě nějak to zase přejde, jo, to je prostě člověk se z toho vyspí a mančel už v té době byl se mnoho hodně trpělivý, protože vždycky mě prostě dal nějak uložil prostě a komunikoval i hodně s rodičmi měmi vlastně a byli z toho všichni nešťastní,
5:00Ale vždycky to nějak přešel a nenechal mě v tom Měl jenom samozřejmě strach, že ať se mi něco nestane Ať jako, co mi ještě můžou horšího lidí udělat, když budu někde opílá chodit povenku Ale v té době vlastně jsem si vzpomněla, že můj bratr, jeden z těch sourozenců Kdy si absolvoval Teen Challenge ve Šluknově Tak si říkám, neskusit to, ale tu myšlenku jsem pak nějak zahodila a nevěnovala tomu ani pozornost. Říkám, tak daleko, ještě nejsem, to ještě nepotřebuji, prostě nejsem na tom furt tak špatně, furt to mám nějak pod kontrolou a to si každý, kdo je závislý, říká, mám to pod kontrolou.
5:41No, ale říkám si, tyjo, já ztracím svoje manželství a chtěla bych mít rodinu, děti, tak si říkám, s tím musím něco udělat, to prostě takhle nemůže skončit, že mě manžel opustí a já skončím sama. Z toho manželství šťastného a plno lidí, kteří mě mají rádi kolem, tak bych ztratila. Tak jsem jednou jela k mamince na návštěvu a ona mi říká, nechceš opravdu zkusit to ten challenge, nechceš opravdu udělat něco se svým životem
6:10a změnit se to, jak si byla zachránící manželství, budovat si rodinu, tak jsem si říkala, jo, prostě musím něco udělat, manžel mě má rád, nezdá to se mnou, tak přece, tak to všechno nezahodím a neskončím někde, nějaké léče mě. Tak jsem teda se rozhodla, do Team Challenge do Poštovic vlastně zavolala, vykomunikovala si všechno a v dnešní době tam jsem teda tři měsíce, program mi dává hodně, protože vlastně to, jak jsem byla uzavřena, nedokázala komunikovat s manželem, tak vidím, že se mění, že vlastně v dnešní době i manžel za mnou jezdí každý měsíc, středisko vlastně pracuje se mnou i s mužem,
6:55Takže si myslím, že ty věci mezi náma se lepší, příští týden mám další návštěvu, tak se těším, takže si myslím, že to fakt opravdu jenom k dobrému a vidím v dnešní době, že Bůh opravdu nad mým životem viděl, že i ty věci, co se mi venku fakt mohly stát, jako, že dejme tomu mě mohl někdo, já nevím, znásilně nebo takhle cokoliv, tak opravdu o mě Bůh staral.
7:20Takže děkuji jako opravdu bohu za to, že se o mě postaral a že v dnešní době můžu být opravdu v Teen Challenge a program nevždy je jednoduchý samozřejmě, to si myslím, že těžký je, ale když člověk má tu motivaci, co potom čeho chce dosáhnout, tak si myslím, že to stojí za to. Takže děkuji bohu i vedení Teen Challenge za to, co pro mě v dnešní době dělají.
7:49Dobrý den, tak já se jmenuji Katka, pocházím z nejvýchodnější obce České republiky z Bukovce a mám problémy s alkoholem. Asi před dvouma rokama nám s přítelem vzali byt, protože jsme začali s pervitinem a nezvládli jsme platit nájem a podobné věci, tak jsme se přestěhovali zpátky do rodinného domku k mojej mamince, kde jsme společně bydleli ještě s mojima dvěma sestrama.
8:19a byly tam neschody doma. Po smrti mojího otce jsme se hádali o majetek a podobné věci, takže jsem utěchu hledala v alkoholu. Po nějaké době ode mě odešel přítel, protože viděl každý den opilou holku, která se nezvládala starod o děti, takže ode mě odešel. začaly problémy se sociálkou a asi před tří čtvrtě rokem mi soudkyně dala na vybranou buď se půjdu léčit, nebo mi odebere děti.
8:53Mám dvě krasné holčičky a dva syny. Moje holčičky jsou teď v peči přítelové mamky, takže u babičky. Před měsícem jsem byla u soudu, takže soudkyně je země nadšená, má země radost, že si dávám život do pořádku. Měla jsem, nejdřív jsem měla u sebe jenom Filipka, toho mladšího a teď mi dala už aj Adamka a v programu Teen Challenge jsem se dozvěděla o Bohu, i když o Bohu jsem slyšela už jako malá holčička, s taťkou jsme chodili každou nedělí do kostela, ale to jsem dala spíš jako tydenní povinnost, aby taťka měla radost a tak.
9:36a celý život jsem v srdci měla nějakou práznotu, kterou jsem se snažila nějak zaplnit různěma drogama, experimenty s trávou, alkoholem a podobné věci a teď pomocí modlitby a studováním Božího slova cítím, jak Bůh naplňuje opravdu to prázdné místo v mojím životě. Tak to asi tak všechno. Ten čas, který jsme měli na svědectví, tak ještě zbyl nějaký čas, tak já řeknu svoje svědectví ještě.
10:10Jak jsem řekl, jmenuji se Pavel Mydrla, je mi 40 let a do tým čeleň jsem přišel před 17 lety. Já jsem vyrůstal v rodině, kde už od malička byl jeden zásadní problém. Já jsem si ho teda nějak extra neuvědomoval, ale prostě se tam střídali otcové. Takže v šesti letech jsme utekli od jednoho, protože byl a prostě nebyl pro nás dobrým otcem, aspoň podle mý matky, takže jsme utekli, za rok zhruba přišel další a tak to prostě vlastně bylo až do mý dospělosti.
10:52a takže první problém můj, který já jsem si neuvědomoval, že jsem nepřilnul koci, neměl jsem takovou tu ocovskou oporu a taky jsem potřebal od toho oce, aby mi dával to zdravé sebevědomí a to nebylo. Takže u každého silhání jsem si tak jako by pro sebe řekl, zase já jsem to nevěděl, ale dokážu teď jakoby zpětně se na to podívat, že jsem k ničemu, že nic nedokážu.
11:23A prostě od malička rostlo ve mně méněcenost, strach z lidí, strach z neúspěchu, strach toho, že mi lidi ublížej nebo že se mi budou smát. Rostlo to, rostlo to, já jsem to jaksi nechápal, takže samozřejmě jsem se vyhýbal situacím, který by mi připomínali to, že jsem k ničemu a nějak jsem vyrůstal, strašně rád jsem hrál fotbal a v jedenácti letech přišel vlastně třetí otec k nám a ten se mě snažil nějakým způsobem vychovávat
12:02a bylo to takový způsob, že vlastně když jsem něco provedl, tak mi prostě zakázal to, co jsem měl hrát, takže jsem měl zaracha, nemohl jsem koukat na televizi, nemohl jsem víc pokojíčka a nemohl jsem hlavně jít ven a hrát fotbal. A zase jsem koukal z toho okna a zase se ve mně ještě víc to rezonovalo, že jsem jiný než ostatní a oni můžou a já nemůžu.
12:28V sedmnácti letech, kdy jsem se prostě objevil u jedné narkomance na bytě, tak prostě to bylo pro mě dobrodružství, já jsem si od ní vzal a nechal dát drogu, protože jsem si sám sebe prostě nevážil, chtěl jsem nějaký speciální dobrodružství a vlastně ta droga mi nějakým způsobem zachutnala, pak to ještě jako nějak dopadlo dobře,
12:54Nicméně školu jsem nedodělal, chodil jsem vlastně na zedníka, co jsem ještě neřekl, další takový problém, že jsem měl problém s dislekcií a za komunistů se takový lidi dávali do zvláštní školy, takže další problém, další výsměh od okolí, Takže i když jsem měl rád třeba vaření, tak to nebylo možné, abych šel třeba na kuchaře, takže jsem šel na zedníka a to jsem nedodělal a začal jsem prostě se vyhýbat z odpovědnosti, vlastně měl jsem si najít práci, nebyl jsem schopnej si ji najít a začal jsem hodně pít, začal jsem kouřit trávu a vlastně v 18 na mé narozeniny
13:48jsem byl u mýho vlastního otce, kde jsem se tam trošku opil a přišel jsem domů a ten můj třetí otec vlastně byl na mě naštvený a chtěl mě udeřit, já jsem odchodil, pohádali jsme se a on mě vyhodil na ulici. A od té doby jsem byl vlastně na ulici a byl jsem z toho hodně zdrcený, protože... Vůbec jsem nevěděl, co je svět, jak to funguje, protože jak jsem měl ty zarachy, tak jsem nikam nesměl, takže jsem byl doma a najednou jsem byl v banku.
14:23Takže jsem si našel takové útočiště Hernu, kde jsem znal některý lidi a prostě jsem tam nějakým způsobem vegetil a scháněl peníze a tak. a samozřejmě jsem začal krást a hodně jsem pil, jezdil jsem v trolejbusech v noci tak, že jsem vlastně na zastávce čekal do tří do rána, nešel první trolejbus, sedl jsem, šel jsem do autobusu nebo do trolejbusu, sedl jsem si tam, opřel jsem si nohy o tu sedačku přede mnou a takhle jsem spal hodinu, mě vyhodil ten řidič.
15:00když jsem měl štěstí, tak mě nechal třeba jezdit celou noc i to se stalo. Ale prostě vám je 18 a máte takovýhle život, prostě vůbec nechápete, co se děje. Já jsem byl hodně zdrcený, jsem to neuměl pochopit a samozřejmě ta méněcenost moje se ještě zvýraznila. a tím alkoholem, ta sebelítost, bylo to opravdu jako docela, jsem vůbec prostě byl velmi zmatený a protože jsem kradl a protože jsem byl takový naivní, tak jednou si mě policisté předvolali a já jsem na sebe řekl skoro i to, co jsem neudělal a oni si mě už nechali vlastně na té celé a odvezli mě na soud v Ústí nad Labem a ta soudkyně řekla tím, že jsem na ulici, takže mě musí dát na vazbu.
15:50Na jednou jsem skončil ve vězení, takže to byl další hřebíček a já jsem si říkal, no tak to je zlej sen, kdy se probudím, to není normální tohle. Pak jsem teda skončil na nějaké celé, kde byly ty zkušený vězni a říkali, tak vyndej papíry, za co vlastně máš soud, tak jsem to vyndal, oni se na to podívali a já jsem říkal, já jsem ukradl nějaké kolo.
16:16No ale protože jsme ještě s jedním to ukradli tak, že jsme vlastně toho kluka sundali z toho kola, takže to byl násilnej trestnej čin a oni mi říkají, no máš paragraf o dvou do desíti let, minimálně dva roky budeš sedět, maximálně deset. že seš prvotrestaný, tak ti nehrozí deset, ale třeba tři, čtyři. Což už, jako jsem říkal, to je jako správa za správou horší a horší. Nakonec to teda dopadlo, že jsem dostal sedm měsíců jenom na té vazbě a dostačující trest a říkal jsem si už nikdy nechci do vězení. Problem byl ten, že když jsem přišel, zase ta méněcenost, ta prostě se nevyřešila, to je jasný, takže jsem našel pervitin, který mi dodával sílu a energii a sebevědomí.
17:02a rok jsem v něm byl, skončilo to zase dalším vězením a když mě pustili, tak vlastně, protože z toho prvě tynů jsem byl takový úplně ulítanej a šílenej, tak jsem skočil do heroinu, který mě zase uklidňoval a pak už to bylo jenom o tom, že chvilku jsem byl doma, než jsem udělal průšvih, vyhodili mě, na ulici jsem byl, bral jsem ty drogy v léčebně
17:29a jednou, když jsem byl takhle v Červenáku v léčebně, tak mi vlastně říkal takový ten terapeut, jsme nakreslili nějaký obrázek a on mi říká, no, s tebou to vypadá tak, že se budeš celý život točit v takovým kruhu vězení, léčeb na ulice. Což mě moc nepozbudil samozřejmě, ale já jsem věděl, že už jsem měl asi třetí, čtvrtý kolo, takže jako pravda to byla a z té lečevny mě náhle vyhodili, to bylo na zimu a teď já jsem si říkal, no co budu dělat v zimě a vzpomněl jsem si, že kdysi vlastně moje mamka roznášela poštu a chodila jedným místem, kde byla církev Braterská a vždycky se bavila s tím kazatelem
18:18a on jí řekl o Team Challenge. Takže jsem kdysi dávno slyšel o Team Challenge, ale to mě nějak nelákalo křesťanství, to jsem vnímal jako, no, jak bych to řekl, úplně to nejhorší, co vás může potkat. A takže, ale když mi teklo do bot a rozhodoval jsem se mezi vězením, zimou a Team Challenge, tak jsem teda zvolil to nejmenší zlo a to bylo Teen Challenge.
18:47Nekouřilo se v Teen Challenge a bylo tam křesťanství, to jsem nechtěl, no ale prostě jiný léčebny mě nevzali, tak jsem tam šel. Zhruba měsícem bojoval s tím pocitem toho, že bych měl být křesťanem a při každém slovu Ježíš, nebudu svatý, jsem měl fakt nervy. nevím, kde se to ve mně vzalo, ale prostě to tak bylo, ale na druhou stranu jsem si četl Boží slovo a najednou mi docházely věci, že jsem nějakým způsobem poškozený, že sám o sobě mám špatní vnímání a to mi najednou dodávalo, že asi na tom něco bude pravdy a po měsíci jsem prostě řekl Bohu, tak mi pomož.
19:28a od té doby se začaly dít zajímavé věci, ještě si mě přivolal jeden soudce policistama, který mě přivedli, tak to jsem si říkal a je, zase skončím ve vězení a on mi říká, když teda na sobě pracujete, tak já vás tam nechám. Vlastně já říkám takovou jednoduchou statistiku, když jsem byl nevěřící, tak jsem byl jednou na soudě a dvakrát jsem seděl.
19:55A když jsem byl v Team Challenge, tak těch soudů bylo mnoho, protože to na mě všechno padalo, všechny ty krádeže a podvody. A zhruba byl jsem sedmkrát na soudu, z toho už jsem byl dokonce osouzený a čekal jsem na právoplat, vlastně na dopis, který vám řekne, kam máte jít, sedět na půl roku. a vlastně už jsem sedět nešel, dokonce na tom jednou soudu mi řekli, že byla novela zákona a že to spadlo do přestupku, ten můj čin a tudí sedět nemusím.
20:26A prostě začaly sedít zvláštní zázraky, já jsem začal prostě si dávat do pořádku svůj život, uvědomil jsem si, že jeden z největších můjich problémů, že si nevěřím, že mám na sebe jinej pohled, než bych měl mít a než ani lidi ho takhle nemají, ale já ho mám nejvíc a proto nejsem schopný vlastně nic dělat. Program jsem dokončil, věděl jsem, že chci sloužit Bohu, takže jsem šel do Team Challenge do Prahy, kde po třech měsících jsem potkal moji ženu, Markétu,
21:01spolu jsme chodili zhruba tři čtvrtě roku, ona vlastně taky potom zůstala v Team Challenge a prošla programem Team Challenge. Narodili se nám tři krásné dcery, Sára, Evnike a Salome. A vlastně ještě taková věc, když já jsem šel do toho programu Team Challenge, až potom do interšipu na pomocníka, tak jsem šel do Prahy, kde se jezdilo každý týden na výjezdy, z čeho jsem měl strašný strach říkat před lidma svědectví a vůbec ze sebe něco vydat.
21:40Já jsem věděl, že tohle je klíč k uzdravení mě. Takže jsem samozřejmě jezdil a vždycky jsem se potil a byl jsem opravdu jako, volal jsem k Bohu a vždycky jsem to dal a prostě o krůček se to trošičku uzdravilo. Takže tohle je moje svědectví, dneska, jak říkám, 16 let už vlastně sloužím, jsem zaměstnaný v Poštovicích a mám velkou radost, raduji se z toho, když přijde někdo do programu a za dva roky je můj kolega, je to super.
22:17Takže to slovo je z Lukáše, 18. kapitoli, od 9. do 14. verše. O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství. Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili. Jeden byl Farizeus, druhý celník.
22:48Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil. Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé. Vyděrači, Nepoctivci, Cizoložníci, nebo jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám. Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout.
23:18Takový jednoduchý příklad, příběh, já si myslím, že je aktuální pro každýho z nás.
23:49Když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem si uvědomil, jak je důležité sebe vidět tím správným způsobem. A lidi, který k nám přicházejí do programu, tak většinou jsou právě jako ten celník. Jsou zlomeni. První věc, ke který bych se chtěl nějakým způsobem, o který bych se chtěl zmínit, je vlastně toho prvního verše, co jsem četl, že vlastně Ježíš o tom nějak mluví a říká, no jsou tady lidi, který se nějak viděj a těm bych chtěl říct tohle a pak řekne tenhle ten příběh.
24:44Moje otázka je, jak sebe vidíme my v tom každodenním životě. Já, když jsem byl třeba rok křesťanem, tak jsem se nějak viděl dva roky křesťanem, tři roky, pak jsem vlastně po roce a půl, co jsem byl křesťanem, jsem se oženil a nějak jsem se viděl. a třeba po deseti letech jsem potom najednou si říkal, no já mám pocit, že jsem horší než předtím, jak je to možný.
25:19A člověk by si jako řekl, no to vůbec takhle neuvažuj, to takhle nemůžeš uvažovat. Rychle to prostě schovej tuhle myšlenku, ale já si myslím, že to je naopak dobré nějakým způsobem takhle přemýšlet. Přemejšlet. Další myšlenka, na čem si zakládám, protože to taky spolu souvisí. Lidi, kteří přijdou do programu, oni si na ničem nezakládají. Opravdu na ničem, protože cokoliv se snažili ze svých sil dělat, tak to se zhroutilo. Jak jsem popisoval ten můj příběh životní, to bylo horší, horší. Čím víc jsem přemejšlel, jak ty věci vymyslet, tím to bylo ještě horší.
26:07No a samozřejmě v tom dní prožíváme různé věci, úspěchy, neúspěchy a zase, co mě vede k tomu, že si někdy myslím, že jsem lepší než ten druhý, co to způsobí, co je motorem mýho sebepoznání, jak na sebe pohlížím, co je tím pravým motorem, jakým způsobem vlastně na sebe koukám, když se sebe hodnotím.
26:57Jak sebe vidím, jak potom vidím druhé, nebo čemu se věnuju. Věnuju se svým úspěchům, jsem na ně pišnej. Někdy to tak je. Častokrát to vidím i na klucích, když se jim dá nějaká zodpovědnost a oni jakoby vyrostou, nebo třeba nemusí dělat jiné věci, co jiný musí,
27:28protože je čas, prostě většina, která jezdí na ty pole a je to tvrdá práce a pak jsou takový, který třeba, protože byli v minulosti automechanici, tak najednou tam opravují auta a když jim dáte tu zadpovědnost, tak najednou vidíte, že oni někdy to špatně pochopí a najednou na to koukají, nahlížejí jiným způsobem a to se třeba stává i někdy nám
27:55a najednou říkají, to není práce pro mě tohle, tam mě neposílej, prosím tě, já mám na starosti tyhle ty věci, takže častokrát mám debatu a otázku, proč mě tam posíláš, proč já tam mám jít, no a proč ty bys tam nemohl jít, když tam můžou druzít. Už to v tom něco slyšíme, že? Vyť já jsem někdo něco víc, já přece umím víc věcí, tak proč bys mě tam měl posílat?
28:28No, protože je to potřeba. Takže je to o tom, jak někdy pohlížíme sami na sebe, jakým způsobem se přirovnáváme, jakým způsobem hodnotíme věci, jakým způsobem říkáme, tak tohle budu, bože, dělat a tohle už nebudu dělat. Taková zásadní věc, která to hodně ovlivňuje, když chodíme do církve nebo i v práci, jak se cítíš v církvi, jak se cítíš v práci, co děláš, jak hodnotíš druhé, jakým způsobem se díváš na druhé, jako na ty, kterým chceš pomoc,
29:18z kterých máš radost, když mají nějaký úspěch, někam povyrostou, nebo naopak hledáš jejich chyby, tak aby se scítil ty líp. To častokrát taky děláme, ten má problém, ten má problém, ten nedává desátky, to se mu vymstí. Jakým způsobem se pohlížíme, vlastně my a společnost, my a rodina, jakým způsobem my se nahlížíme na ty věci.
29:47Jestli jsme negativní a jestli jsme takoví, který se porovnáváme, to se porovnává. Porovnávali jste se někdy? Já jsem se určitě porovnával. To se můžu přiznat. Ale není to dobré, že? Vždycky najdete někoho, kdo bude lepší, kdo na tom bude líp. To vám chci říct, stoprocentně najdete. I když byste řekli, tenhle ten člověk, ten nemá konkurenci, tak stejnek bude. Tak to je.
30:17a Bůh nechce, aby jsme se porovnávali. A tady ten farizeus to vyjmenovává. To je ten jeho motor, to je to, co on o čem mluví. Všechno dělám, jak Bůh říká. Je to v pořádku. A Bože, děkuju, že nejsem, že nepiju a že nedělám jako tamten ty věci, ale něco na tom nehraje. Něco na tom nehraje. Modlí se opravdu k Bohu? Nebo ke komu se modlí? Není to spíš, že to chce všem říct, aby to všichni věděli, jak je to super?
30:58Měli jsme jednou v programu holku a ona přišla a tak měsíc otrvala, než se rozkoukala a pak byla načena, taková furt chodila dopředu a říkala svědectví na schromáždění a furt debatovala o Bohu a byla načena. a to bylo úplně neuvěřitelné. Všichni jsme byli nadšení. A já jsem jednou přišel do církve a najednou koukám, ona tam není.
31:28Pak jsem se dozvěděl, že odešla pryč. Najednou nic z toho vlastně neplatilo. Všechny ty modlitby a všechny ty věci, najednou to nekoren spodovalo s tím, co udělala. a najednou nežila s Bohem. Takže můžeme nějak vypadat pro okolí, lidi nás můžou plácat po ramenech, jak jsme skvělí křesťani, ale jenom Bůh a ty víš, jak to jsme, jak na tom jsme.
32:02No a kam nás vede takový myšlení? Kluci, když přijde do programu, tak mají problém. Jak jsem popisoval, já měl problém s méněceností, je to častej problém u mužů, U žen to bývá často s nepřijetím. Ty lidi přijdou a potřebují vyřešit ten problém. A stává se, že jsou studenti, kteří řešejí všechny ostatní problémy, včetně nás, vedení a co by změnili a co by dělali jinak.
32:34A bojují se všim a vlastně vůbec se nevěnují tomu důležitému, tomu, co oni potřebují. A však celník stál docela vzadu, neodvážel se ani očik nebě pozdvihnout. Byl se do prsou a říkal, bože, slituj se nade mnou, říšným. Nevím, jak často se bejeme do prsou, jak často jsme zlomeni, jak na to můžeme vůbec přijít, ale já věřím v jednu věc.
33:16Když večer, než jdeš spát a mluvíš s Bohem, zkus se podívat na takový krátkej film toho svýho dění s Bohem, podívej se na ty svoje skutky, zhodnoť si to, udělej si takový hodnocení toho, jak se ti dařilo v tom svým životě, v té práci a s tou rodinou, přehraj si to zpátky, mluv o tom s Bohem. Když to budeme dělat, já myslím, že každej den budeme vědět, že máme co zlepšovat. Jak ten farizeus vlastně mluvil, tak to zní velmi jako, on je dokonalý, on je hotový, on by mohl teď jít do nebe.
33:59Ale my víme, že nikdo z nás není dokonalý, že máme furt co zlepšovat Ale důležité je, na co se soustředíme, jestli se soustředíme na ty úspěchy Nebo na ty neúspěchy, na to, co nám nejde, na to, co ještě nám dobře nefunguje A Bůh samozřejmě chce, aby jsme neustále rostli a neustále na tom nějakým způsobem pracovali
34:29a nebáli se nějakým způsobem to vidět, nechat to vidět i druhé, aby nám s tím třeba i pomohli. Častokrát tyhle věci se snažíme schovat a spousta lidí ani okolo nás neví, že máme nějaké problémy, protože my se věnujeme spíš těm úspěchům a snažíme se vypadat skvěle. No a ten poslední verž říká, pravím vám, že ten celník se vrátil osprveldněn do svého domu a ne Farizeus, neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen a kdo se ponížuje, bude povýšen.
35:14Když to velmi zjednoduším, tak je to prostě jako když se snažíte vytvořit nějakou iluzi sobě samému i lidem okolo sebe. sebe, když se snažíte jenom nějakým způsobem se vytvářet v tom dobrém světle. Tím nechci říct, že to není tak, že bychom se neměli věnovat těm úspěchům, nebo že bychom neměli být za to vděční. Naopak, když vím, že mám spousta problémů a nějaký překonám, tak mám z toho radost,
35:54protože jsem zase o jeden mamíň, ale je dobré na tom pracovat a to je pravda, to je pravda. Jak se říká v božím slově, poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. Já nevím proč, ale někdy se stane v programu, že kluci projdou celým programem, odejdou z něj někam, mají to dobře nastartovaný a po chvilce jsou úplně na stejném místě, jako byli před programem, dokonce ještě hůř.
36:29a je to jednoduché, protože nechodili v pravdě, nějakým způsobem si vytvořili obraz a tak je to někde i v církví a u některých lidí, víte, že 30 let je furt na stejném místě, protože nechodíme v pravdě, nepřiznáme si ty věci, které je potřeba posunout. 4. kapitola, ne, Marek 2, 17, tímto ukončím, Ježíš to uslyšel a řekl jim, lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní, nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.
37:21A to moje pozbúzení pro nás je to, aby jsme si večer, ale i ráno uvědomovali, že potřebujeme v něčem uzdravit, že potřebujeme Ježíše pustit do nějaké situace. a že to není prohra, že to je naopak vítězství. Nebojme se to říci kolegům nebo spolubratrum, spolusestrám, věci, které samozřejmě se dají, pak jsou věci, které se nedají, ale buďme opravdoví, choďme v pravdě, nebojme se být občas jako ten celník.
38:04Ono se na to blbě kouká, lépe se kouká na toho hrdého farizea, který se tak honosí a vypadá skvěle, ale někdy tak to je, někdy je ten život takový, že musíme sklonit ty hlavy a nebojme se to udělat, protože jedině v pravdě zvítězíme, ne ve lži. Na chvilku možná uchlácholíme to naše vědomí a ten pocit nějakej, ale ono to nic potom stejnak nepřinese, je to prázdné.
38:42A jak říká Boží slovo, ospravilněn byl ten, který vypadal možná divně, možná špatně. i vlastně v očích toho farizea, který vlastně říkal, ať jsem rád, že nejsem jako on. Tak to je vše.