Podobenství : úvod
Biblické texty v kázání
Matouš 13Matouš 5Žalm 11Matouš 7Matouš 12Jakubův 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 0:02 Matouš 5
- 2:59 Matouš 13,1–3
- 11:07 Matouš 5,14
- 17:40 Matouš 7,6
- 21:58 Matouš 12,28
- 25:48 Matouš 13,10–17
- 37:31 Žalm 11
- 43:23 Jakubův 1,5
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Tak dobré ráno, bratři a sestry, ode mne. Je to přesně měsíc, co jsem znovu za touhle kazatelnou. Byl jsem tady 1. a pokud si vzpomínáte, tak přesně před měsícem my jsme ukončovali jednu sérii, která se táhla eh ani ne několik měsíců, možná několik let, co jsem tak nějak jsem jezdil. Myslím si, že to bylo osm kázání na téma blahoslavenství z Matouše 5. Tak
0:29dneska bych chtěl společně s vámi rozjet takovou novou sérii. Ještě včera odpoledne jsem přemýšlel, jestli nepokračovat v kázání nahoře, ale nakonec jsem se rozhodl, že že začneme novou sérii. A tadleta série bude taky z Matouše, ale ne z páté kapitoly, bude z kapitoly 13. A předpokládám, že to bude možná taky osm kázání.
0:49A všechny tydlety kázání se budou týkat Ježíšových blahoslavenství. Takže blahoslavenství, podobenství. Blahoslavenství jsme viděli a podobenství je to, co je před námi. Čeká nás celkem sedm Ježíšových podobenství. sedm jakýchsi přirovnání, neboli jakýchsi jakési vzdálené analogie, která si dává za cíl v podobě jednoduchého a
1:13často stručného příběhu vycházejícího z každodenního života představit určitou duchovní pravdu. A dokázali byste si někdo tipnout, kolik máme vlastně podobenství eh v evangeliích? Kolik máme tak asi podobenství v Můžete tipovat, nebojte se. 10, 20, kdo dá víc? 37. Já bych řekl ještě víc. Je jich
1:43přibližně něco kolem 50 a hned sedm jich je právě v kapitole 13 Matoušově evangelium. A v podstatě asi můžu hnedka takto na začátek prozradit, že se nejedná jen tak o nějaká obyčejná podobenství, ale k tomu se ještě dostaneme. To, co bych dneska rád udělal, je, že bych tomuto tématu Ježíšových podobenství položil jenom takový základ.
2:09To znamená, že těch samotných podobenství se dotkneme opravdu jenom velmi okrajově jako jako celku, ale zatím žádné z nich nebudeme probírat detailně verš po verši. Spíše se zaměříme jenom na ty informace, které nám zde Matouš představuje tak nějak řekněme okolo ve smyslu proč vlastně podobenství. Jaký je pravý smysl těchto těchto
2:32přirovnání? Proč se Kristus z ničeho nic přibližně dva roky poté, co započal svoji službu, uchýlil k této metodě vyučování? Co ho k tomu vedlo? Jaký je jeho cíl? K čemu směřuje? Tak to jsou některé z otázek, kterými se budeme dneska zabývat. A proto pojďme si teda prosím otevřít do do 13. kapitoly Matouševa evangelia a
2:59přečteme si nejdříve verše 1 až t potom vynecháme podobenství o rozsévači, asi možná nejznámější podobenství, které známe. A budeme pokračovat ještě veršem 10 až 17. Takže Matouš 13 1 až 3 a potom 10 až 17 ke čtení Božího slova. Pojďme se prosím postavit. Zde se píše: "Toho dne vyšel Ježíš z domu a sedl si u
3:29moře i shromáždily se k němu velké zástupy. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu a pověděl jim mnoho v podobenstvích." Od 10. do verše. Tu přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On jim odpověděl:„Vám je dáno poznat tajemství království nebes, ale jim to dáno není. Neboť kdo má, tomu bude dáno
4:02a bude mít nadbytek. Avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenství, protože hledíce nevidí a naslouchají se neslyší ani nechápou. Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví, které říká: "Vskutku budete slyšet a jistě nepochopíte. Budete ustavičně hledět a určitě neuvidíte." Neboť srdce tohoto lidu stučnělo.
4:30Ušima začali slyšet z těžka a své oči zavřeli, aby očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se. A já je neuzdravil. Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí a vaše uši, že slyší. Amen. Pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte vy, ale nespatřili a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
5:05Hospodine, pane Bože, Otče náš, já jsem vděčný za nové ráno, za nový den, za společenství tvého lidu, za to, že můžeme i dnes ráno tak společně otevírat tvé slovo a nechat Ducha svatého skrze toto slovo promlouvat k nám. A tak tě prosím, aby sis použil mě, nehodného služebníka, k tomu, abych dokázal interpretovat tyto
5:29věty, které jsme před chvílí přečetli, aby promlouvali do našeho vnitra, aby zanechali nesmazatelnou stopu v našem srdci, aby proměňovali náš život a přibližovali tě více kbě. To je moje modlitba, to je moje prosba. Za to se modlím ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. Můžeme se posadit.
6:02Nuž je tedy verš 1. Pozorujeme, že poté, co kdyby jsme znali předešlý kontext, že v předešlém kontextu pán Ježíš Kristus vyučoval v Galilei v nějakém domě, kde mluví nejenom ke svým učedníkům, ale mluví k zástupům lidí. Je to zajímavé, že vidíme zástup v nějakém domě. E, ten nejbližší kontext je, znáte tu pasáž, že
6:19tam přijde matka jeho bratři a chtějí prostě jet za ním a oni mu to oznamují a tak dále. Ale pro nás je důležité to, že mluví k zástupům. Mluví k zástupům v nějakém domě. A nyní z tohoto domu odchází a přesouvá se k moři, kde se posadí, což značí př pravděpodobně něco ve smyslu, že si chtěl možná odpočinout. Pokud bychom četli biblický text plynule
6:44už vlastně od té páté kapitoly, od těch blahoslavenství až až doposud, tedy od začátku toho Ježíšova veřejného působení, tak bychom viděli, jak Ježíš opravdu poutá obrovskou pozornost. Ve chvíli, kdy se na okamžik objeví někde na veřejnosti, tak ihned se kolem něj hemží zástup lidí. To je to, co všude pozorujeme. Někteří ho chtějí
7:07jenom spatřit. chtějí jenom zahlédnout toho, o kterém už toho tolik slyšeli. Eh, další se osmělí a něco po Ježíši Kristu chtějí. Jedni odpovědí na své otázky, jední chtějí zázrak, aby je přesvědčil, že je od Boha. Další chtějí uzdravení svých problémů a nebo problémů svých blízkých. A další zase touží Ježíše nachytat.
7:33Chtějí ho zdiskreditovat, protože žárli na tu jeho popularitu. na ty jeho neobyčejné způsoby. Z nejbližšího okolí je i ze vzdálených měst totiž přichází opravdu tisíce lidí. Tisíce lidí, aby byli s Ježíšem a neváhají s ním zůstat i několik dní a to třeba i bez jídla. Známe to. Jenom proto, aby mohli slyšet něco z jeho
7:59učení. Jenom proto, aby mohli vidět něco z jeho moci. Takovýto obrázek známe, že když čteme evangelia, když čteme třeba toho Matouše od té páté kapitoly. Situace, kdy je Ježíš v jednom kole, obklopen tlačícími se lidmi, takže nemůže ani projít. Takový to šrumec a neustálá permanence, zátěž. To je vlastně jeden z hlavních
8:25důvodů, proč pán Ježíš Kristus častokrát vyhledával následně prázdná místa. nějaká tichá zákoutí, dokonce nějakou pustinu, nějaké místo, kde by našel trochu klidu, klidu, kde by mohl věnovat svůj čas svému otci, klidu, který by mohl věnovat k modlitbám, k tichému rozjímání, k odpočinutí, místo, kde by jej neustále
8:52nepronásledovali jiní lidé. A teď když zde v prvním verši čteme, že Ježíš odešel z domu, kde vyučoval, jak říká ten 40. verš, 46. verš ve 12. kapitole, zástupy, jak vyučoval zástupy, tak mám za to, že jeho cílem bylo jít se posadit k moři, aby možná na chvíli vypnul, odreagovat se, být sám, odpočinout si. Možná, že jenom tak na chvíli pozorovat
9:20ty vlny. To je takové uklidňující, že? nebo ty rybáře, jak tam chytají ryby, nabrat nové síly. Ale co se nestalo, Ježíš se posadil a ono co? Znovu se kolem něj, tak jak už je zvykem, shromáždily zástupy lidí. A to tak velké, že když k nim Ježíš má nyní promluvit, tak si musí vlézt do člunu a a kousek vlastně popojit od
9:47břehu, aby se na něj někteří nemohli tlačit a všichni tak mohli dobře slyšet. Je tam opravdu důraz najednou na velké zástupy. A když Ježíš otevírá svá ústa, tak se stává najednou něco velmi zvláštního. Podívejte se mnou na verš t. Už k nim nemluví tak jako doposud. Ale najednou nám Matouš představuje myšlenku, že k nim začíná hovořit v
10:13podobenstvích. Dva roky chodil, veřejně kázal, vyučoval, citoval a vykládal písmo, tak aby svým posluchačům sdělil Boží plány a záměry zcela otevřeně a jasně. Ovšem nyní se najednou uchyluje k podobenstvím. Řecky parabolé, jehož slovesná forma parabolein znamená doslova házet vedle sebe nebo také klást vedle sebe a tedy přeneseně do češtiny
10:41to znamená prostě přirovnávat k něčemu. Podobenství je takové přirovnání. Tenkrát v judaismu se používalo celkem často, že učitelé k vysvětlení nějaké pravdy nebo principu používali ilustrace či různá připodobnění, ale od Ježíše je to v tuto chvíli určité specifikum. Určitá změna taktiky v jeho vedení, vyučování. Můžeme říci. Ano. My už jsme
11:07viděli třeba v kázání nahoře právě v Matouši 5:14 a 16, jak Pán Ježíš Kristus řekl svým učedníkům, že oni jsou světlo světa a tedy, že se nemohou schovávat podobně jako se město nemůže ukrýt nahoře. Nebo mluvil například o rozsvícené lampě, která se neklade pod nádobu, ale nastojan, aby svítila všem v domě. To jsou takové ilustrace, kterými
11:28chtěl Ježíš demonstrovat určitou myšlenku ve smyslu učednictví a služby. A proto použil toto připodobnění. Můžeme říci do jisté míry také trochu podobenství. Do podobné kategorie můžeme řadit i ilustraci o moudrém muži, který staví na skále, zatímco hlupák na písku, nebo nový a starý oděv, známe tydle texty, nebo nové víno ve starých měších. To
11:52všechno byla taková krátká podobenství, kterým Ježíš ve svých kázáních vysvětloval určitou duchovní či morální pravdu. Ale nyní dělá něco trošku jiného. Nyní v kapitole 13 nejde o klasické kázání, do kterého by vkládal některé, řekněme, praktické připodobňující příklady, ne? Nyní on otevírá svá ústa a rovnou k nim hovoří v podobenstvích tak,
12:18že skládá jedno podobenství za druhé. Podívejte se se mnou na ten verš tři. Tam se píše: "A pověděl jim mnoho v podobenstvích." A ještě svjeďme prstem na verš 34. Tam se píše: "To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích." A potom zajímavá věc. A bez podobenství k nim vůbec nemluvil.
12:48Zajímavé, že? Bratři a sestry, tady už nešlo jen o nějaké malé přirovnání, tady šlo o mnohem více. Když se podíváme do verše 10, zjistíme, že i sami učedníci, tedy 12, byli překvapeni, že začal Ježíš takto, dá se říci, tajuplně mluvit. A tak se ho ptají, proč k nim mluvíš v podobenství? A ta odpověď na sebe nedává dlouho
13:19čekat. Pán Ježíš odpovídá, verš 11. Vám je dáno poznat tajemství království nebes, ale jim to dáno není. Když dříve pán Ježíš Kristus kázal a chtěl zmínit hloubku svých myšlenek, praktickým jednoduchým způsobem použil podobenství, aby obyčejný člověk mohl jednoduše porozumět. Jeho připodobnění, jeho ilustrace byly
13:51velmi jednoduché, takže se každý mohl bez problémů ihned dovtípit, co tím pán Ježíš Kristus myslí, k čemu směřuje, k čemu vybízí. Ale nyní všechna toto podobenství, které vidíme a uvidíme v kapitole 13, směřují k jednotnému jedinému tématu. A tím tématem je tajemství království nebeského, tajemství království nebeského. A protože je to
14:23tajemství, tak je to svým způsobem informace, která je do jisté míry zahalená. Neboli není zjevená všem, není určená pro všechny. Někomu ano, ale někomu ne. To je to, co v tomto verši 11 pozorujeme. Vám je dáno poznat tajemství království nebeského, ale jim to dáno není.
14:56Všimněte si, co zde Ježíš dělá. On rozlišuje mezi věřícími učedníky a nevěřícím zástupem, mezi těmi, kterým je Bohem dáno pochopit a poznat tajemství Boží vůle a mezi těmi, kterým to dáno není. Můžeme si klást otázku, co se stalo? Co se stalo, že tak pán Ježíš Kristus najednou rozděluje a a škatolkuje lidi, kdy některým je dáno
15:19pochopit a porozumět jeho slovům, ale jiným nikoliv? Myslím si, že jedna z věcí, která ho k tomu vedla, byla, jak jsme si řekli, že za ním chodilo velké množství i židovských farizeů, učitelů a jejich cílem bylo Krista nějakým způsobem nachytat, řekněme takovými nějakými vychytralými otázkami, e, či jej zdiskreditovat,
15:47když kritizovali jeho způsob chování, jak jí, s kým se stýká, co kdy dělá, jak se vymyká té židovské tradici. a podobně. Víme, že na Ježíše žárlili a pro svoji píchu jej nemohli vystát. A tak ho mezi lidmi pomlouvali všemožnými způsoby. A když Ježíš činil veliká znamení a zázraky a oni to neuměli vysvětlit, tak jej nařkli, že to, co činí, činí z moci
16:13Belzebula. Vládce démonů. To je kapitola 12, tedy předcházející kapitola. A jak na to Ježíš reagoval? Když se tam otočíme stránku, tak verše 25 až 31 tam on říká: "Kždé království samo proti sobě rozdělené pustne a žádné město nebo dům sám proti sobě rozdělený neobstojí." A vyháněli Satan. Satana rozdělil se sám
16:42proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? Tady máme to téma jeho království. A teď klíčovi 28. verš. Jestliže však já vyháním démony v moci ducha Božího, pak už k vám Boží království přišlo. Ručí od 30. verše. Kdo není se mnou, je proti mně a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. Proto vám pravím, každý hřích i rouhání
17:10bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu odpuštěno nebude. To, co se v tomto textu odehrává nebo odehrávalo, bylo, že farizeové a zákonníci byli tak slepí vůči Ježíšové jeho moci, tak zarytěji odmítali. Jejich srdce bylo tak tučné, že místo, aby uznali Boží moc a Boží dílo, tak jej označili jako Satanovo dílo. Projevy Ducha Božího prohlásili je za
17:40práci ďábla. A v té chvíli nad nimi Ježíš vynesloud. Kdo se rouhá Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno. Kdybychom šli zpět ještě dál, znova dokázání nahoře, Matouš 7:6, tak tam Pán Ježíš Kristus říkal:„Nedávejte psům, co je svaté a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapali, neotočili se a neroztrhali vás."
18:09Řekl bych bratři a sestry, že tady v Matoušovi 13 tyto dva texty, které jsem před chvílí přečetl, naplňují. Vidíme zde mezník v Ježíšově životě, kdy už je zcela zřejmé, že ho někteří dávno zavrhli a dokonce ho chtěli zabít. V Matoušovi 1214 vidíme, jak se někteří farizeové radili, jak to udělají. A i proto věří mimo jiné začal Ježíš
18:32učit v podobenstvích, protože ty perly Božích tajemství nejsou určeny všem, kteří za Ježíšem chodí a kteří mu naslouchají. Ale protože jiným určený jsou, proto je pán Ježíš Kristus ukrývá a ukrývá je do specifických příběhů, tak aby jedny skrze něco naučil, ale druhým, aby něco skryl. To znamená, že v tomto případě můžeme
19:03říci, že tato podobenství v Ježíšově podání mají dva účely. Zaprvé některým posluchačům mají ukázat hloubku určitých myšlenek na nějakém zase příkladu ze života. To znamená něco jim odhalit. Ale zadruhé některým posluchačů mají za cíl pravdu zakrýt, nezjevit ji. Jakou pravdu? O jaké pravdě se bavíme? Už jsme si to řekli. Verš 11. Pravdu
19:30tajemství království nebeského nebo můžeme říci také pravdu tajemství Božího království. Písmo totiž používá oba dva tyto termíny. Podle evangelií je nebeské království a Boží království jedno a to samé. Zatímco Matouš, který se svým evangeliem obrací k Židům, mluví převážně o království nebeském. Marek, Lukáš a Ján hovoří o
19:56království Božím. A to z toho důvodu, protože občané nežidovského původu mu tak lépe rozumí Boží království. Zatímco Židé měli zase více zaužívaný ten pojem pojem království nebeské, neboť se z praxe chtěli co nejvíce vyhnout používání Božího jména. Ale jedná se o jedno a to samé. Nebeské království je Boží království. Otázkou
20:19spíše je, co je tím myšleno Boží království. že a na toto vysvětlení bychom tady mohli mít jedno speciální kázání, protože ten termín Božího či nebeského království je opravdu velice široké, docela obsáhlé. V historii lidstva můžeme podle Bible rozeznat celkem pět různých forem, řekněme, tohoto království, ale my si to
20:43dneska trošku zobecníme a představíme si jenom dvě. Když pominu Starý zákon, tak první, kdo začal vyhlašovat v novém zákoně, že se přiblížilo království nebeské, byl kdo? Jan Křtitel. A ten význam židovského myšlení byl v tom, že se blíží doba naplnění dávno očekávaného, eh, kdy Bůh pošle Mesiáše a obnoví štěstí svého lidu a osvobodí jej z moci
21:09nepřátel. Jan volal po tom, aby se lidé pokořili, aby se odvrátili od svých hříchů, aby činili pokání, neboť připravuje cestu tomu, který má přijít, jenž toto období nastolí, tedy nastolí období Božího království. Na tuto zprávu po Janovi navázal poté i sám pán Ježíš Kristus. A kdybychom tomu chtěli věnovat pozornost, tak zjistíme,
21:31že význam tohoto království už mírně posouvá. V podstatě se dá říci, že Kristus oproti Janovi vyhlašoval království už nejenom jako realitu, která se blíží, tedy jako něco, co může nastat v bezprostřední budoucnosti, ale vyhlašoval již jako přítomnou realitu, která se odráží v jeho vlastní osobě a službě. Možná, že jste si toho všimli už před
21:58chvílí, když jsem četl z Matouše 12:28, kde pán Ježíš Kristus říká:„Jestliže však já vyháním démony, což dělal v moci ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království." Pán Ježíš Kristus mluvil o Božím království jako o přítomném. Pán a král přišel, aby vládl. A ačkoliv se nestalo, že by ovládl židovský lid a vymanil ho s rukou
22:25okolních národů, tak jako to mnozí z nich čekali, stalo se něco jiného. Stalo se to, že přišel, aby ovládl mnohá srdce těch, které mu Otec dal, aby je vymanil z otroctví hříchu a dal jim klid, pokoj a mír pod autoritou své svrchované vlády. A proto my můžeme říci, že když pán Ježíš Kristus mluví v podobenstvích o nebeském království, respektive o Božím
22:49království, mluví už o době, ve které žije, protože tam jeho vláda, i když není všem zjevná, pozvolna začíná. Zároveň však ale můžeme z písma jasně vypozorovat, že to přítomné Boží království, o které mluvíme, jenž nastalo po prvním příchodu Pána Ježíše Krista, je jenom jakýmsi provizoriem v tomto světě. To hlavní Boží nebeské
23:17království totiž bude nastaleno až ve chvíli Ježíšova opětovného návratu na tuto zem. Ve chvíli, kdy pán Ježíš Kristus podruhé přijde, aby si všechno podmanil, sklonilo se před ním každé koleno a on tak mohl začít opravdu plně vládnout. V tu dobu nebude nikoho, kdo by Pána Ježíše Krista neznal jako Mesiáše, jako Pána a vládce.
23:43Ovšem do té doby budou reakce na Kristovo dílo a vládu všelijaké. A o tom jsou vlastně i ty následující podobenství, které jim pán Ježíši Kristus přkládá, aby aby to učedníci mohli vidět, jaké to bude. Například podobenství o rozsévači. Tak jak už jsem říkal, je to jedno z nejznámějších podobenství. ukazuje, že evangelium o
24:02království bude lidem kázáno, ale lidé na něj budou reagovat různými způsoby. Podobenství o pšenici a koukolu ukazuje, že synové království a synové ďábla budou v tomto věku žít po boku a budou odděleni až ve chvíli, kdy se Ježíš vrátí na konci věků se svými anděly. Podobenství o hořičném semeni a kvasu ukazují, že království
24:27prostřednictvím svého poselství a dětí začne v malém, ale rozroste se do obrovských rozměrů. Toto všechno jsou tajemství nebo bylo to tajemství. A ne každému je dáno tato tajemství nebes poznat. Někomu je dáno a bude mu ještě přidáno. To znamená více Boží moudrosti, více poznání, více znalostí o evangeliu Ježíše Krista.
24:53Ale někomu dáno není a nebude. Jak říká první Korintským 27 až 12. Nýbrž o Boží moudrosti skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě. Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal, neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižová. Pána slávy. Ale jak je napsáno, co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce
25:19nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují. Nám to Bůh zjevil skrze svého ducha, neboť duch zkoumá všechno i Boží hlubiny. Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, než duch člověka, který je v něm. Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen duch Boží. A my jsme nepřijali Ducha světa, ale ducha, který je z Boha. abychom věděli, co nám Bůh daroval.
25:48Bratř a sestry, ať se to někomu líbí nebo ne, v těchto verších, podobně jako v našem dnešním textu Matoušovi 13 10 až 17, se nám odráží Boží svrchovanost. Někomu Bůh svá tajemství zjevuje skrze svého ducha, jiným nikoliv. Jednou mu otevře své srdce, aby uvěřil evangeliu, ale jinému nikoliv. Smiluje se nad kým se smiluje a slituje
26:14se nad kým se slituje. Nezáleží přitom na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. Jsou Pavlova slova zistu Římanům. Přijde to někomu nespravedlivé a chtěl by si stěžovat. On tam Pavel pokračuje: "Kdo jsi, člověče, že by ji chtěl Bohu odmlouvat? Což výtvor řekne svému tvůrci:"Proč jsi mě udělal takto?
26:41Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě. Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě. Mil přátelé, před chvílí jsme četli v prvním listu do Korintů, že kdyby Bůh zjevil tajemství Boží moudrosti všem,
27:11nebyli by ukřižovali Pána Ježíše Krista. Ale kdyby nebyl Ježíš Kristus zabit, kdyby nezemřel a nevstal z mrtvých, tak bychom nebyli vykoupeni z našich hříchů. Nebyli bychom ospravedlněni jeho krví. nebyla by nám skrze víru připočteného spravedlnost. Proto Bůh již od počátku před stvořením světa plánoval toto dílo vykoupení podle
27:36rozhodnutí své vůle. Dříve než založil tento svět, přesně věděl, rozhodl se pro to, co chce udělat a jak to chce udělat. Mluví o tom Efezským, hned začátek, první kapitola, třetí a 14. verš. Požehnaný Bůh a otec našeho Pána Ježíše Krista. který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. On si nás v něm vybral před
28:05založením světa, abychom byli svatí a bezposkvrný před jeho tváří v lásce, když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista, ke chvále, slávy, jeho milosti, kterou nás obdařil ve svém milovaném synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně
28:32zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti. A teď poslouchejte dobře, když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si přece vzal, aby pro zprávu období, v němž budou naplněny příhodné časy. To jsou ty chvíle, o kterých čteme v Matouši 13. uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci na nebesích i ty na zemi,
29:00aby je uspořádal v něm. V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle, abychom tu byli ke chvále jeho slávy my, kteří jsme již předtím doufali v Krista. V něm i vy, kdo jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany a když jste uvěřili v něm, jste byli
29:23zapečetěni zaslíbeným Duchem svatým, jenže závdavkem našeho dědictví až do vykoupení získaného vlastnictví chvály jeho slávy. Je to trošku náročnější pasáž, ale je to úžasná pasáž, která obsahuje obrovskou hloubku. Bratře a sestry, jak říká Matouš 13:16, blahoslavené jsou vaše oči, že vidí a vaše uši, že slyší.
29:55V podstatě se tady bavíme o dalším blahoslavenství, že blahoslavené jsou vaše oči, že vidí a vaše uši, že slyší. Navazujeme na tu naši sérii. Pokud rozumíte tajemství evangelia, to je to, co chce říct ten text, je to obrovská milost. Jste blahlavení, jste radosti, radostní, jste šťastní, pokud vaše oči vidí, pokud vaše oči
30:18slyší. Není to vaše zásluha, že vidíte, není to vaše zásluha, že slyšíte. Je to Boží dar. A za to si Bůh zaslouží naši chválu. Vždyť proto jsme zachráněni pro slávu chvály jeho jména. Je to výsada. Je to je to nezasloužená milost. Tento 16. verš v Matoušovi 13 bychom mohli na sebe takto principiálně vztáhnout, ale samozřejmě jeho naplnění
30:49bylo primárně aktuální v době Pána Ježíše Krista. Tedy týkalo se učedníků, jenž upřímně následovali Krista, kteří pochopili, že před nimi stojí Mesiáš, Pán Ježíš Kristus, syn Boha živého. Bůh jim dal zrak, aby viděli a sluch, aby pochopili, aby osobně spatřili to, po čem toužili mnozí proroci a spravedliví před nimi. Tedy že ten čas
31:14dávno zaslíbený se právě naplnil v Ježíši z Nazareta. A podobně i ten předcházející kontext, citace Izaiášova proroctví, verš 14, je taktéž naplněním písma v té době, kdy většina Izraele sice hledla a poslouchala, ale pro jejich nevíru neviděla a neslyšela. Pán Ježíš Kristus tady schválně cituje toho tohoto proroka, aby
31:41zejména učitelé zákona, farizeé pochopili, že to slovo se na nich právě naplňuje. Mesiáš přišel, Mesiáš stojí před nimi, káže v moci, činí mocná znamení. Lidé jsou uzdravováni, démoni jsou vyháněni, ale oni oni to nevidí. Oni jsou raněni slepotou. nechápou, co se v jejich přítomnosti děje. Nevěří a nechtějí věřit, že by Ježíš mohl být tím
32:10dávno zaslíbeným prorokem a proto to odmítají. A to je, milí přátelé, taktéž určitý duchovní princip, který pozorujeme již od té doby a řekl bych až do dnešních dnů. Evangelium, to dávné tajemství působí na lidi různě. Už to není jenom otázka Židů, ale všech národů. Lidé slyší nebo vidí evangelium, ale jejich reakce jsou rozdílné.
32:36Dva ukřižovaní zločinci se dívali na stejného Ježíše. Jeden v něho uvěřil a vložil v něj svoji důvěru, ale druhý mu nevěřil a odmitl jej. Jeden byl spasený, druhý nikoliv. Oba byli ve stejné situaci, slyšeli stejná slova, ale zaujali odlišný postoj. I dneska je to podobné. Mnozí přichází do kontaktu s Božím slovem, čtou ty
32:58stejné řádky, slyší ta stejná slova nebo stejná kázání, ale jedni tato slova z Božíti přijímají a spoléhají se na ně a druzí ačkoliv hledí, nic to s nimi nedělá. Víte, pokud tady dneska sedíme, tak je to obrovská milost.
33:34Milost, za kterou bychom měli opravdu Pánu Bohu vzdávat díky a chválu. Věřím, že to je hlavní důvod, proč tady dneska ráno jsme, abychom oslavili našeho Boha. Ale zároveň musím říct, že to, že zde dnes sedíme, ještě nemusí nic znamenat. Možná tady sice sedíme a nasloucháme výkladu Božího slova, ale naše motivace je špatná. Ve skutečnosti toho moc
34:02neslyšíme. Nevím, Boží slovo v nás nepřebývá tak, jak by mělo. Nepůsobí na nás, neproměňuje náš život, nepřináší ovoce, nevede nás k vděčnosti Bohu a jeho pravému uctívání. Budeme o tom v podstatě mluvit příště, až si opravdu podrobně probereme to podobenství rozsévači. Nicméně pokud zde dneska sedíš a vnímáš,
34:28že toto by mohl být i tvůj případ, tak už dnes můžeš volat k Bohu a prosit ho, aby tu tvoji situaci změnil, aby Boží slovo, tedy semeno, to co rozsévač, neboli pán Ježíš Kristus rozsévá, padalo ve tvém životě do dobré půdy. Aby Duch svatý pracoval ve tvém srdci, aby otevřel tvé oči a uši a dal ti moudrost. opravdu ke tvému budování a k životu k
34:59jeho slávě, aby se tě dotknul a pochopil jsi, jaká je vůle pro tvůj život, aby tvoje víra byla živá, mohla opravdu růst, aby ji vytrval v této víře až do konce. Věte, připravil jsem si takové tři upřímné otázky, které si můžeme každý z nás položit, jak jsme tady dneska. tři otázky, které nám mohou pomoci rozpoznat, kde vlastně stojíme před
35:28Bohem. Protože jak jsem říkal, to, že jsme tady, je milost, ale to, že jsme tady, ještě neznamená, že jsme tady opravdu ze správných důvodů. První otázka, jsou to jednoduché otázky. Mám oči, které vidí nebo jen hledím? Víte, bratři a sestry, existuje rozdíl mezi hledět a vidět. Farizeové hledli na Ježíše, viděli ho kázat, viděli jeho
35:59zázraky, viděli uzdravení a přitom neviděli. neviděli svou jedinou naději. Jak je to s námi? Jak je to se mnou? Jak je to s tebou? Když chodíme každou neděli do sboru, vidíme, co se tu děje. Vidíme, vidíš Boží přítomnost?
36:30Vidíš společenství svatých? Vidíš Kristovu lásku v bratrech a sestrách? Když čteš Bibli, vidíš v ní Krista? Vidíš jeho slávu? Vidíš jeho milost? Nebo vidíš jenom písmena na papíře? vidíš svou vlastní potřebu pokání? Vidíš, kde ve tvém životě selháváš?
37:01Vidíš, kde potřebuješ Boží milost? Pokud někdo hledí, ale nevidí, tak je to nebezpečný stav. Je to duchovní slepota. A podle Ježíše to znamená, že takový člověk má zavřené oči. Verš 15. Že jeho srdce je stučňé. A tak takový možná praktický krok na
37:31tento týden, který je před námi, ale klidně i do budoucna. Když příště otevřeš Bibli, zastav se a modli se. Modli se třeba slovy žalmisty 11:18. Pane, otevři mé oči, abych viděl zázračné věci z tvého zákona. Nechci jenom číst, abych měl splněno, že jsem si někde přečet. Chci vidět zázračné věci z tvého zákona. Nečti, dokud se nepomodlíš.
37:58A pak čti a čti pomalu. Hledej Krista a ptej se, co co mi tu Bůh chce říct. Jak mám aplikovat to, co čtu ve svém životě? Tak to je první jednoduchá otázka. Druhá jednoduchá otázka je velmi podobná. Mám uši, které slyší nebo jenom naslouchám?
38:28Je tam stejný princip mezi nasloucháním a slyšením. Izraelci naslouchali Ježíšovým podobenstvím. Seděli tam hodiny, poslouchali jeho hlas, ale neslyšeli, nechápali, nepřijímali, neodpovídali. A znovu to můžeme vtáhnout na nás. Jak je to s námi, s tebou? V neděli nasloucháš kázání, ale copak? Do pondělí už jsi zapomněl, o čem to bylo? Nebo to
38:49slyšíš? Uvažuješ o tom během týdne a aplikuješ to, co jsi slyšel a mluvíš o tom s ostatními. Nebo v Božím slově čteš nějaký text a říkáš si, jo, to je zajímavej příběh, ale slyšíš jeho výzvu pro tvůj život. Jsou důležité věci. Verš 15 říká: "Uča, ušima začali slyšet z těžka." To znamená, že jejich uši byly zanesené,
39:17jejich uši byly duchovně otupělé. A tak znova možná praktický krok pro tento týden. Až příště přijdeš do shromáždění do sboru a budeš poslouchat kázání, udělej si poznámky, zapiš si jeho hlavní myšlenky. Přemýšlej, jak sám můžeš tyto body aplikovat, aby to nešlo jedním uchem tam a druhým ven. Ptej se sám sebe, co s tím můžeš dělat ten
39:41následující týden a potom běž a udělej to. Žij to, co jsi slyšel. Uváděj do praxe toto naslouchání, protože pokud to neuděláš, tak jsi nenaslouchal, neslyšel jsi. Otázka číslo tři. Roste ve mně poznání království nebo stagnuji?
40:11Podívejme se znovu na ten verš 12. Tam se píše, neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Avšak k tomu, kdo ho nemá, bude odňato i to, co má. Já nevím, jestli si to uvědomujeme, ale tole je velmi vážné slovo. Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude mu mít nadbytek. Avšak tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má. Ježíš tu mluví o duchovním růstu.
40:40Pokud máš, pokud máš oči, které vidí, uši, které slyší, srdce, které touží po Bohu, bude ti přidáno. Tvoje poznání poroste, tvoje víra se prohloubí, tvoje láska k Bohu bude vzkvétat. Ale pokud nemáš, pokud jen formálně přicházíš, ale tvé srdce je daleko, bude ti odňato i to málo, co máš. Budeš duchovně chřadnout.
41:07tvé srdce bude tuhnout. Možná taková praktická otázka. Rozumím evangeliu více než třeba před rokem? Jsem blíže Kristu než minulý rok? Roste moje víra nebo je na stejném místě jako před p lety, před 10 lety? Pokud je tvojí odpovědí stagnuji, tak je to varování.
41:39Podle verše 12. Duchovní stagnace neexistuje. Buď rosteš nebo upadáš. A tak praktický krok tento týden. Možná můžeš najít někoho ze svých blízkých, kdo tě dobře zná a zeptej se ho, vidíš ve mně duchovní růst za poslední rok? Možná budem zblázní přicházet a ptát se, vidíš ve mně duchovní růst za poslední rok a buďte připravení na upřímnou
42:06odpověď. A pokud dotyčný řekne ne, tak prosme Boha. Prosme Boha o milost změny. Mám tady nadepsanou pasáž. Výzva k modlitbě. Co dělat, když zjistíme, že jsme slepí? Potřebujem volat k Bohu. Možná milý příteli, si opravdu při těchto otázkách zjistil, že máš zavřené
42:36oči, že tvé srdce stučnělo, že stojíš na místě. Co teď? Dobrá zpráva. Ježíš mluví v podobenstvích ne proto, aby navždy zavřel dveře, ale proto, aby oddělil ty, kdo skutečně touží. Popravdě. A všimněte si, že učedníci přišli a zeptali se verš 10. Nebyli spokojeni s tím, že sami nerozumí. Oni chtěli vědět víc. I učetníci chtěli
43:01vědět víc, nerozuměli. A co Ježíš udělal? No, protože chtěli vědět, tak jim to vysvětlil. Od 18. verše dál. A věřím tomu, že stejné je to i dnes. Nemusíme klesat na mysli, pokud to tak je, protože změna je možná. Pokud opravdu toužíš po Bohu, pokud voláš, pane, nechci být slepý, nechci mít zavřené oči, tak věř, že a
43:23jsem o tom přesvědčený, že on ti odpoví. Jakub 1:5 říká:„Nedostávali se někomu z vás moudrosti a ti žádá od Boha, který dává všem, jak je dává štědře. Všem dává štědře a nevyčítá. A co? A bude mu dána. To je úžasné zaslíbení. Ještě jednou. Nedostává se někomu z vás moudrosti a ti žádá od Boha, který dává všem štědře a
43:48nevyčítá a bude mu dána? Bůh dává štědře a Bůh nevyčítá. Nepřijdeš k Bohu a on neřekne: „A kde jsi byl celou dobu? Proč sis to neuvědomil dřív? Ne, on dává štědře a nevyčítá. A tak znovu praktická výzva. Pokud jsi dnes rozpoznal, že tvé oči jsou zavřené, že tvé uši jsou utupělé, že tvé srdce stučnělo, neodcházej odsud beze změny.
44:19Volej k Bohu, modli se a pros o moudrost. A pro ty z vás, kteří skutečně vidí a skutečně slyší, pro vás má Ježíš také nádherné slovo nebo krásná slova. Verš 16 a 17. Tam je to blahoslavenství. Blahoslavení jsou vaše, Blahoslavenéj vaše oči, že vidí a vaše uši, že slyší. Amen. Pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili spatřit, co vidíte
44:49vy, ale nespatřili a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli. Uvědomujeme si, bratři a sestry, jak jsme privilegovani. Jsme privilegovaní. Abrahám toužil spatřit Mesiáše. My ho dneska vidíme v evangeliu. Rozumíme tomu tajemství. On to viděl jako nějaký záblesk dopředu, ale my chápeme, o čem to je. My vidíme zpětně, co Bůh připravil pro ty, kteří
45:20ho milují. Mojžíš toužil poznat Boží spasení. My máme v Kristu. David toužil po odpuštění. My máme odpuštění skrze Kristovu krev. Izajáš prorokoval o Mesiáši. My víme, že přišel. Známe ho. Vidíme jeho život. Vidíme všechno, co udělal. Bylo nám odhaleno toto tajemství. Žijeme v době naplnění těchto věcí. Známe tajemství království. My víme, že
45:49Kristus zemřel, vstal z mrtvých a znovu se vrátí. Kolik z těch lidí, kteří chodili s Pánem Ježíšem v té době, když chodil s nimi, toto věděli? On jim to říkal, ale oni to neslyšeli, neviděli, nerozuměli tomu. My to víme. A víte co? Není to samozřejmost. Není to samozřejmost, že to víme. Je to znovu opakuji, nezasloužená
46:10milost. A proto buďme vděční. Každý den děkujme Bohu za otevřené oči. Každý den. Buďme hladoví. Každý den tušme poznávat všemohoucího Boha víc a víc. A buďme věrní. Každý den žijíme jako ti, kdo vidí a slyší. Nezapomínejme na nejdůležitější tajemství Božího království, které nám Bůh zjevil
46:41a tím je kříž. Víte, proč farizeové nemohli vidět? Protože odmítli kříž. odmítli myšlenku trpícího Mesiáše. Chtěli mocného krále, který je osvobodil od Římanu. Ale Bůh poslal Spasitele, který je odsvobodí, osvobodí od hříchu. A když Pavel říká v první Korintským 28, neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy, mluví o tom, že
47:10kříž byl součástí Božího plánu. Kdyby každý poznal Ježíše jako Mesiáše, neukřižovali by ho. Ale pak, jak už jsem o tom mluvil, by nebylo spasení. Protož jsou některé věci skryty. Proto ne každý vidí. Proto Bůh ve své svrchované moudrosti naplánoval vše tak, aby kříž přišel. A na tom kříži, na tom kříži je naše
47:37naděje. Tam je to naše vykoupení. Tam je to naše odpuštění. Pokud dneska vidíš a slyšíš, je to proto, že Duch svatý otevřel tvé oči, abys viděl kříž jako svou jedinou naději. A to je Boží milost. Za to mu děkuj, za to jej chval, za to žijí pro tuto naději.
48:08Naposledy se ještě vrátím k té otázce, kterou jsme si položili na začátku. Proč Ježíš začal mluvit v podobenstvích? Odpověď. Aby oddělil ty, kdo skutečně touží popravdě od těch, kdo jen zvědavě poslouchají. Podobenství jsou takový test srdce. Pokud tvé srdce je tvrdé, tak tě to podobenství možná zmate nebo tě vůbec
48:34nebude zajímat. Prostě odejdeš. Pokud tvé srdce touží po Bohu, možná mu nebudeš rozumět hned. Ani učedníci nerozuměli, ale podobenství tě přitáhne blíž a budeš se ptát, budeš hledat odpovědi. Já když jsem se v minulosti rozhodoval kázat tuhletu sérii, protože už jsem to jednou kázal v Loosicích, tak jsem si myslel, že podobenství bude
49:02taková jednoduchá příprava, podobenství se učí v Besíce a vždycky je tam nějaká jednoduchá pravda a všem nám je jasná. No, jak jsem se spletl, vůbec jsem nevěděl, do čeho lezu, když jsem začal studovat tahleta tadleta podobenství a začal začal jsem číst různé komentáře. Nejsou vždycky tak jednoduchá, ale víte co jsou? Jsou
49:24fascinující. E, častokrát je to jednoduchá pravda, ale má obrovskou hloubku a jsou opravdu fascinující. A pokud panda dá a znovu přijedu, tak se postupně budeme na jednotlivá podobenství společně dívat a budeme si je rozebírat. Ale do té doby buďme připraveni slyšet nejenom podobenství, celé jeho slovo. Buďme připraveni slyšet, buďme
49:45připraveni vidět, ale především buďme připraveni růst. Za to se modlím ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen.