Matouš 1:18-25
Biblické texty v kázání
Matouš 1Deuteronomium 6Deuteronomium 22
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Pro většinu lidí tohoto světa je advent pouhým očekáváním, ne ani tak spasitele jako spíše Vánočních svátků, že? A pro Uršulu Fonderlejnovou, předsedkyně Evropské komisa, Helenu Daljovou, eurokomisarsku, pro rovné příložitosti je advent, jak jste možná zaznamenali, minulý týden pouhým očekáváním, ani ne tak spasitele, ani ne tak Vánočních svátků, jako spíše jenom svátků, nebo možná dovolené.
0:34Pro někoho jiného advent představuje možná očekávání ještě něčeho jiného, ale pro nás, pro křesťany, pro kristovce je to speciální čas a připomínky Kristova příchodu. Kdy se ve svých myslích vracíme zpět k události, která dala příčinu k tomu, aby náš život byl jiný. Aby náš život patřil všemhoucímu Bohu. Abychom my, ačkoliv pohané, věděli a znali, kdo je Bůh. A mohli s ním mít osobní vztah.
1:11Ve svých myslích my se vracíme k události, kdy se Bůh stal člověkem. A ve svém srdci žijeme v očekávání, a už to teď Petr zmínil, že se jednoho dne Pán Ježíš Kristus opět vrátí pro svoji vlastní krví vykoupenou církev. Mojí touhou dneska ráno je, abychom na toto očekávání byli lépe připraveni a zároveň, abychom byli možná znovu unešeni tím, jakým způsobem to náš Bůh, Hospodin všechno úžasně naplánoval.
1:45Ten biblický příběh, který jsme před chvíli přečetli, stojí na samotném počátku tohoto důvodu, proč dnes, ale i zítra za týden a vůbec v celém tomto adventním čase každý rok a opakovaně slavíme, oslavujeme, chválíme a velebíme to malé dítě, které se narodilo do jeslí v judském betlémě Maryi a Josefovi. Je to jistě známý příběh, jeden z těch nejznámějších příběhů všech dob vůbec, o tom, jak na svět přišel ten, který více než kdokoliv jiný, předtím i potom zasáhl do dějin lidstva a ovlivnil je naprosto neopakovatelným způsobem.
2:27Je to příběh, který se stal před dvěma tisíci lety, je to skutečná historická událost, která má dopad na každého jednoho z nás. Dopad, který ať už se nám to líbí a nebo ne, ať už si to uvědomujeme nebo neuvědomujeme, ať už si to připouštíme nebo nepřipouštíme, ať už tuto skutečnost s radostí přijímáme a nebo ji zarytě odmítáme. Bez ohledu na naše vnímání a okolnosti, tato událost, milí přátelé, po celé generace mění pořádky našeho lidského života zde na zemi.
2:58A stejně tak, tato betlemská událost, a to především, mění i pořádky našeho duchovního života, pověčnost, boží přítomnosti na nebesích. A já bych v tuto chvíli společně s vámi rád v našich myslích a srdcích k této velkolepé události, již je okamžik narození Spasitele Ježíše Krista se přenesl. a předložil před vás tento záznam evangelisty Matouše, který jsme četli s cílem, abychom o jeho obsahu možná znovu přemýšleli.
3:33Abychom jej se zájmem zkoumali a rozjímali nad ním v jednotlivých detailech. A to i přesto, že je mi naprosto jasné, že ten průběh toho dění onoho dne i nejbližšího kontextu máme nejspíše všichni dobře zarytý ve svém vnitru. a jsem si vědom, že celou tuto událost máme velmi dobře vrytou do našich pamětí. Už mnohokrát jsme o ní četli, už mnohokrát jsme o ní slyšeli, už mnohokrát jsme o ní dokonce zpívali.
4:08Ale i stejně přesto všechno věřím tomu, že má smysl se tímto textem zabývat znovu a opět, protože jsem přesvědčený o tom, že i dnes nám má tento text co nabídnout. A proto bych chtěl celý tento biblický záznam společně s vámi projít a podívat se možná na některé pravdy, ale i principy, které jsou v něm schované a jsou pro nás svým způsobem užitečné.
4:34Mám naději, že i dneska ráno můžeme v tomto textu opravdu najít něco, co jsme nikdy nepostřehli, něco, nad čím jsme možná nikdy nepřemýšleli, něco, čemu jsme nevěnovali pozornost. A proto mějme prosím tuto chvíli otevřenou tu první kapitolu Matoušova Evangelia a přemýšlejme nad tím, co se nám snaží Matouš pod autoritou Ducha Svatého touto zvěstí svým čtenářům předat.
5:02Je zde něco, co by nám nemělo uniknout? Je zde něco, co se můžeme my sami z tohoto textu naučit? Něco, co můžeme dokonce aplikovat v našich křesťanských životech? Možná, že když se díváte někteří na ten text, tak si říkáte, jak bychom mohli z tohoto vánočního záznamu historické údálosti vztahovat pro sebe něco jiného,
5:39Kromě radosti z toho, že se nám narodil spasitel Ježíš. Nevím, možná, že někdo takto přemýšlíte. Možná, že vás nikdy ani nenapadlo tento příběh číst jiným než vánočním způsobem, ze kterého vyplývají kromě zásadních biblických doktrin, jako je například narození z Pany nebo Ježíševo božství, i některé další konkrétní principy a aplikace, o které můžeme ve svých životech usilovat a napodobovat je.
6:04Jsem přesvědčený, že tomu tak je, že ten text toto nabízí, že máme před sebou nejenom čistě informativní text o události, která změnila dějny, ale text pro nás velmi praktický a poučný. A mojí modlitbou je, aby nám tato chvíle, kterou nyní společně nad písmem strávíme, aby nám pomohla opravdu o letošním adventu lépe uctívat a možná lépe oslavovat všemhoucího Boha a našeho spasitele, Pána Ježíše Krista.
6:35a kež nám k tomu On sám nás zmocní skrze svého ducha. Tak díváme se na ten osmnáctý verž, kterým jsme začali toto naše čtení. Tam se píše, s narozením Ježíše Krista, to bylo takto. Jeho matka, Marie, byla zasnoubená Josefovi. Dříve než se sešli, zjistilo se, že je těhotná z ducha svatého. Na to už začíná toto své vyprávění informací, v jakém stavu se Josef s Marie nacházeli.
7:08Zde si musíme nejdříve vysvětlit obyčej tehdejší židovské kultury a tedy, že vstup do manželství probíhal postupně skrze, řekněme, takové tři etapy. První etapou bylo, že si byly budoucí manželé zaslíbení, jako ve smyslu jeden druhému, když se na tom dohodly například jejich rodiny, že ti dva budou patřit k sobě. Poté následovalo tzv. veřejné ohlášení a zasnoubení daného páru, takže to je za druhé.
7:45A tento stav zasnoubení už sebou nesl určitou záruku, která by se dala do určité míry srovnat s dnešním manželstvím, protože zasnoubení tenkrát bylo už, dá se říct, závazné a mohlo být zrušeno pouze na základě právního rozvodu z velice vážných důvodů, mezi něž patřilo mimo jiné například i smělstvo. A třetím krokem potom byl samotný svatební obřad.
8:11A teprve až potom po něm mohli spolu těto manželé žít jako muž a žena v intimním životě. A v tomto duchu, když my čteme ten verš 18, tak zjišťujeme, že před nás Matouš v podstatě staví docela takovou komplikovanou zápletku. My se v podstatě dozvídáme, že Marie byla s Josefem zasnoubená. To znamená, už to byl závazný svazek. Avšak nebyly ještě manželé a proto zatím nezdíleli společné lože, na což nám poukazuje i ten slovní obrat, dříve než se sešli.
8:49A v tomto čase, dříve než se sešli, ve chvíli zásnup, my jsme najednou seznámeni s informací, že Marie v tomto ještě nemanželském vztahu otěhotněla. Přemýšleli jste někdy na tou situací, jak se musel cítit Josef, když se dozvěděl tuto informaci? On byl v čistotě, vnímal to, že se svojí ženou neměl nic a najednou zjišťuje, že jeho snoubenka je těhotná.
9:24Co tak musel asi prožívat, když se to dozvěděl? Nevím, jestli si to dokážeme představit, ale mladá dívka, která tvrdí svému milovanému snoubenci, že mu byla věrná, že se proti němu neprovinila, že neudělala nic špatného, že k ní přišel anděl, boží posel a oznámili, že na ní se stoupí duch svatý a z jejího lůna vzejde svaté dítě, boží syn.
9:55Přiznám se, že jsem chvíli přemýšlel nad tím, jak mu to muselo znít Josefovi, když Marie přišla s touto odpovědí. a napadlo mě, že to bylo asi hodně slabé alibi, že tak to musel vnímat. Zvlášť, když po 400 let Bůh v podstatě k izraelskému lidu nemluvil, neposílal proroky a nedělal mocné činy.
10:25Josefovi pocity jsou pro nás asi velice neznáma, nebo jedna velká neznáma. V každém případě si ale můžeme být jistí, že takováto skutečnost těho odtenství, jeho snoubenky, v čase dříve, než se sešly, přináší velmi vážné společenské potíže. Podle židovského občanského zákonníka měl Josef právo toto zasnoubení zrušit.
10:49Tak jsem říkal, smilství byla jedna z věcí, kdy to bylo možné. Mohlo svoji snoubenku a její rodinu v podstatě tímto způsobem veřejně odsoudit. dokonce židovské úřady mohly Marii podle Deuteronomia 22, verše 23 až 24 nechat ukamenovat. Na základě takovéto informace. A tak můžeme říct, že pro Josefa to byla rozhodně nezáviděníhodná situace.
11:20A právě zde my se dostáváme k té praktické části tohoto textu, ze které se toho, věřím tomu, můžeme hodně naučit. Víte, většinou je zvykem, když se prochází tato Vánoční pasáž, že se to jádro, že se to gro, kázání, soustředí vždycky na osobu narozenou, tedy na osobu Pána Ježíše Krista. Na jeho narození Spany, na jeho božství, vidíme tam to jméno Immanuel, neboli Bůh je s námi, ale na to já dneska naši pozornost směřovat a soustředit nechci.
11:51a nechám to na někoho jiného, možná příští týden nebo v průběhu Vánoc, nebo možná třeba příští rok, jestli mě pozvete v okolí tohle období, tak se můžeme zaměřit na tyto věci. Ale to, co chci udělat dneska, na co chci naši pozornost dneska zaměřit, tak to je, a určitě už jste to trochu poznali z toho mého zlouhavého úvodu,
12:14na jinou postavu, která v tomto příběhu je sice, řekněme, vedlejší, ale i tak v sobě skýtá právě velmi dobrý příklad zbožného života. Života, jenž nám, může být vzorem a příkladem i v našem jednání a v různých situacích. A tou postavou je Josef. Chci se s vámi podívat na charakter Josefa muže Marie, na jeho úžasný příklad,
12:41na jeho postoje, na jeho principy, které používáme v svém životě, které se můžeme od něj učit a které nám můžou v mnohem posloužit. Josef je totiž takovým prototypem božího muže, který má zalíbení v božích očích. Asi tak to můžeme říct si. Josef je prototyp člověka, kterého si pán Bůh rád používá a svěřuje mu úkoly, které hospodinu přinášejí slávu.
13:13Tak kdo z nás by nechtěl být takovým člověkem? Kdo z nás by se nechtěl líbit Bohu? Kdo z nás by nechtěl, aby v našem životě byl Bůh oslaven a vyvýšen? Snad jenom nějaký blázen a hlupák by se mohl na tyto otázky přihlásit z negativní odpovědi. Věřím tomu, že tady dnes nikdo takový není. A proto se pojďme společně podívat, pojďme upřít svůj zrák právě na Josefa v tomhletom textu.
13:43Víte, musel to být pro Josefa, jak už jsem říkal, obrovský šok, když se dozvěděl, že jeho milovaná snoubenka je těhotná a dítě, které v sobě nosí, není jeho. Těžko říct si, co všechno mu opravdu ten král musel se honit v hlavě. Na to asi nyní nepřijdeme. Ale to, co jsme schopni vypozorovat z tohoto textu, je jeho reakce a především ten jeho charakter, který nám zde Matouš předkládá a to minimálně ve čtyřech obdivuhodných vlastnostech, kterými se Josef vyznačoval. Pojďme se na ně podívat.
14:19Ta první vlastnost, kterou na Jozofu ji vidíme, je ve verši 19. Řekněte mi, co to je za vlastnost. Jozef byl spravedlivý. Děkuju. To znamená, máme tady první vlastnost, spravedlnost. A tento přívlastek, můžeme říct si spravedlnost, když zasadíme do kontextu písma, zjišťujeme, že symbolizuje člověka, který je opravdově věřící v Boha. Člověk, který je spravedlivý, je opravdově věřící v Boha. Je to člověk, který podle Deuteronomium 6.25 pečlivě dodržuje zákon. Jak se podle vás prakticky projevuje spravedlivý člověk? Jak bychom zhodnotili, co to je být spravedlivý?
15:15Kdybych měl já definovat spravedlivého jedince, řekl bych, že je to člověk, který je bezúhoný, člověk, který je čestný, poctivý, takový přímý, možná můžeme říct si nestraný. Spravedlivý člověk jedná vždycky fér, obecně má velmi dobrou pověst a také víme, že spravedlivý člověk nenávidí nepravosti. To by byla taková si moje definice, kdybych chtěl vysvětlit, co to znamená být spravedlivý
15:47Ve skucích 10.34-35 prohlašuje apoštol Petr, že spravedlnost je vlastnost, která je milá Bohu, jak by ne, když pán Bůh je spravedlivý Píše se tam o tom následovně Opravdu nyní chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a činí spravedlnost Jozef spravedlnost činil, byl to spravedlivý muž. Jozef měl bázeň před Bohem.
16:20Nenáhodou si Bůh vybral Jozefa, aby si jej použil jako pozemského rodiče pro svého syna. Všemohoucí Bůh, který je sám spravedlností, jak jsem před chvíli řekl, si váží této vlastnosti u nás, u lidí, když se ji projevujeme. Váží si poctivosti, váží si čestnosti a rád si vybírá své služebníky právě, když mají tuto vlastnost, tuto charakterovou vlastnost.
16:52Bůh si nevybírá své služebníky podle nějakého společenského postavení, nevybírá se je podle nějakých dostatečných schopností, Ale podle nepokřiveného srdce. A Josef evidentně takovéto srdce měl. Víte, Aristoteles jednou řekl, že spravedlnost je nejdůležitější ze ctností, protože se vztahuje ke druhému a dá se nazývat také dobro pro druhé.
17:22Jinými slovy, spravedlnost rovná se svým způsobem dobro pro druhé. A myslím, že s tím můžeme asi souhlasit, protože tuto pohnutku můžeme vnímat i u Josefa v jeho druhé charakterové vlastnosti. Podívejte se se mnou znovu na ten verš 19, tam se píše, její muž Josef byl spravedlivý, ale nechtěl jí vystavit hanbě. Rozhodl se propustit jí tajně.
17:50Vidíme tam tu touhu dobra pro druhé, ale nechtěl jí vystavit hambě. I když musel pravděpodobně zažívat obrovské osobní zklamání, bylo pro něj důležité, jak celá tato situace dopadne. A ten konec tohoto verše, ale nechtěl jí vystavit hambě, rozhodl se propustit i tajně, ukazuje, že Josef, kromě toho, že byl spravedlivý,
18:20tak byl také velice soucitný, byl velice citlivý a do jisté míry můžeme říct, že byl velice diskrétní. To znamená, máme zde další vlastnost, možná tři, já jsem je dal do jednoho bodu, soucit, citlivost, diskrétnost. Jak už jsem naznačil, Josef se podle obyčeje tehdejší doby mohl rozhodnout, že se s Maríjí oficiálně rozvede,
18:49což by jí minimálně diskvalifikovalo ve společnosti a v tom nejhorším případě by jí to stálo život. Pokud by se tak Josef rozhodl, pravděpodobně by nikdo nemohl říci ani popel, protože by jednal podle zákona. Rozhodně by se neprovinil proti spravedlnosti, ale Josef takto reagovat nechtěl. Nechtěl dopustit, aby byla jeho milovaná, vystavena takové veřejné hambě.
19:21Byl si vědom toho, že pokud by se tak rozhodl, jeho snoubenka by se stála obětí ponižování a pohrdání. A pokud by se dítě narodilo za těchto okolností, i ono by muselo snášet útoky a posměch druhých lidí. A proto čteme, vymyslel soucitný a takový diskrétní plán. a rozhodl se vzít toto domělé pochybení na sebe a tajně se vytratit z Marýna života.
19:52Všimněte si, Josef neměl potřebu vykřikovat a poukazovat na svá práva v tu chvíli. Neměl potřebu dosáhnout zadosti učinění. Dokonce ze sebe ani nedělal chudáka, jaké neštěstí jej potkalo, aby ho ostatní nějakým způsobem litovali. Nic z toho. To, co vidíme na Josefově charakteru je to, že Josef byl tichý a pokorný, byl diskrétní a byl milostivý.
20:25Láska, kterou ke svoje snoubence cítil, jakkoliv ho zpráva tak závažného charakteru zranila, je vedla k činu, který z jeho pohledu byl v danou situaci pro všechny zúčastněné v úvozovkách tím nejlepším řešením. Jinými slovy, Josef neuvažoval jenom sama o sobě, nejednal sobecky a sebestředně. Nebylo to o jeho já, bylo to o lásce a o milosti na úkor vlastního pohodlí.
20:56Jinými slovy, Josef se rozhodl přinést oběť. Víte, co to znamenalo propustit ty tajně? To znamenalo vzdát se všeho. Vzdát se svého domova, vzdát se své rodiny, odejít pryč z města, od všech známých, nikomu nic neříct, prostě se ztratit. Do určité míry vzít hambu na sebe. Tak to jedná člověk, který skutečně miluje.
21:29Člověk, který myslí více na dobro svého blížního, než na sama sebe. A mimo jiné, to vidíme v tého diskretnosti, citlivosti a jeho soucitu. Ovšem, dále čteme, že do tohoto Josefova myšlení, do těchto Josefových plánů, vstupuje najednou všemohoucí Bůh. Podobně jako již dříve odhalil své tajemství mladé Mary skrze anděla Gabriele, jak se o tom dozvídáme od evangelisty Lukáše,
22:02nyní vidíme, že pánův anděl přichází ve snu i k Josefovi, aby ho obeznámil s božím velkolepým plánem. A tak čteme ve verších 20 a 21, když to rozvážil Hle, pánův anděl se mu ukázal ve snu a řekl, Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii svou ženu, neboť co v ní bylo počatou je z ducha svatého, porodí syna a dáš můj jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.
22:33Víte, Josef se možná původně domníval, že má jenom dvě možnosti, jak se může zachovat. buď Marej tajně propustí a tím v podstatě zruší zásnuby, nebo se s ní zákonitě nechá rozvést a tím způsobem ji v podstatě nechá propadnout hambě, když z té míry nebezpečí ukamenování. A všem Bůh nyní přichází se třetí možností. A toho možností je oženit se s ní. Vzít si i s dítětem počatého vzducha svatého. Pojmenovat je Ježíš, což znamená Bůh zachraňuje, a být mu pozemským otcem.
23:15Jaký to úkol pro tesaře? Být pozemským otcem, božímu synu. A Josef tedy stojí před závažným rozhodnutím. Jít dál svou cestou, kterou si již poctivě rozvážil, anebo uposlechnout všemohoucího Boha. A vzhledem k tomu, že byl Josef Bohem ujištěn, respektive byl ujištěn jeho poslem o tom, že mu Marie nebyla nevěrná, tak a vzhledem k tomu, že už o něm víme, že to byl muž spravedlivý, což jsme si říkali, že znamená, že boží slovo a jeho vedení pro něj mělo obrovský význam, zásadní význam, tak asi nás nepřekvapuje, že se Josef rozhodl pro tu druhou možnost.
24:06Být poslušný Bohu. A tak tedy zde máme takovou třetí charakterovou vlastnost. Připravenost poslechnout Boha. Vež 24 říká, když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu nařídil pánův anděl a přijal svou ženu. A tady by člověk mohl říct si, je to přece samozřejmé, Bůh promluvil nad přirozeným způsobem a Josef se podřídil, ale víte, ono to tak vždycky není, jenom si vzpomeňme na Mojžíše, vzpomeňme si na Jonáše, vzpomeňme si na Davida, na Šalamouna a další, ti všichni zajisté našli milostu hospodina.
24:55Ty všechny si Bůh používal pro svoji slávu. Ke všem z nich Bůh promlouval. A přesto si o nich můžeme přečíst, že byly chvíle, kdy Bůh řekl A, ale oni reagovali B. Někteří se snažili přijít s racionálními námitkami. Proč to zrovna nemohou udělat? Jiní reptali a nechtělo se jim. a jiní ani nereptali, ani se žádnými námitkami nezabývali a šli rovnou přesně na opačnou stranu, než byla boží vůle.
25:30A tím chci tedy ukázat, že reakce na boží volání není vždycky až tak samozřejmá. Ale Josef, vidíme, reagoval poslušností. Nedával Bohu logické důvody, proč by Marii neměl přijmout, nekladl si žádné své podmínky, nic takového. On přijal Boží slovo a učinil tak, jak mu bylo řečeno. Takže to je za třetí. Připravenost poslechnout Boha.
26:00A ještě je před námi poslední charakteristika, kterou bych z tohoto textu chtěl vytáhnout. A tu pozorujeme ve verši 25. Tam se píše, a nepoznal jí, dokud neporodila svého prvorozeného syna a dal mu jméno Ježíš. Z tohoto textu my můžeme vysledovat opravdu poslední vlastnost, která z Josefa dělá zbožného muže. A tou je jaká vlastnost? Sebekázení. Já bych řekl sebekázení. Úplně jsem vám nerozuměl přes těrou škěle, asi jste říkali něco podobného. Zdrženlivost. To je přesně synonymum. Sebekázně.
26:44Ve chvíli, kdy Jozef pochopil boží plán a záměr, ve chvíli, kdy byl seznámen z boží vůli, tak nejenom, že přijal Marii za manželku a byl připraven pojmenovat syna tak, jak mu bylo oznámeno, ale do té doby, než Marie Ježíše, toto zaslíbené dítě, jenž bylo počato z ducha svatého, porodila, tak evidentně vidíme, že snížil v takovém stavu, jakoby byli pouze snoubenci.
27:15tedy v intimní čistotě. A to bylo velmi důležité, protože bylo napsáno skrze proroka, že Mesiáš se musel narodit s Pany. Verž 23 říká, hle, ta Pana otěhotní a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, což v překladu znamená Bůh s námi. Nakolik Josef znal v tu chvíli toto proroctví, asi nemá cenu úplně spekulovat, to důležité je, že si byl vědomý té svatosti,
27:47která v tu chvíli v Mareji přebývala a kterou sám nechtěl nijak jako hřišný člověk poskornit. A takto, že ji nepoznal, dokud neporodila Ježíše, jenom ukazuje na to, jak silnou vůli, jak silnou vůli Josef měl. Jak dokázal ukáznit svoje tělo. A znovu si můžeme představit tu jeho situaci, že to nebylo nic jednoduchého. nejednoduchého. Muž středního věku, možná, že už v letech, nevíme to úplně jistě, zasnoubený se svojí mladou dívkou, čeká na ní, už se nemůže dočkat, těší se, až ji bude moci poznat, až budou moci žít jako skutečný pár, jako muž a žena se všemi výsadami a rozkoši manželského života.
28:34na všechny ty chvíle, které jsou božím darem a jsou nám velice detailně popsány v biblické knize Píseň písní. A ve chvíli, kdy se konečně dočká toho velkého svatevního dne s velkým D a ta jeho vyvolena se stane jeho nevěstou, manželkou, tak on je dál zdrženlivý a vyčkává na ní ještě minimálně několik měsíců až na ten správný čas.
29:02To je sebekázení, to je silná vůle, to je zdrženlivost, jak říkal bratr. Podřídit svůj život správné věci, ale zejména podřídit svůj život boží vůli. Možná, že až teprve nyní rozumíme tomu, proč si Bůh vyvolil pro tento svůj veliký úkol právě Josefa. Jeho charakter byl totiž vytříbený.
29:35Byl zbožný, bohabojný, poslušný a věrný. Byl to příkladný muž. Člověk, jenž nám může být opravdu dobrým vzorem v následování a napodobování. Všechny ty čtyři charakteristiky, které jsem zde zmínil, jsou totiž principiálně vhodné, abychom je vnímali a snažili se je sami uvádět ve svých životech a situacích do praxe.
30:00Ať už se jedná o spravedlnost, ať už se jedná o soucit, citlivost, diskrétnost, tedy dobro pro druhé, ať se jedná o poslušnost Božímu slovu nebo o naši sebekázení, silnou vůli, musíme vyvíjet snahu, která bude Bohu milá a která bude použitelná pro jeho dílo. A tedy v konečném důsledku i pro jeho slávu. Jak ale dosáhnout? Jak uplatňovat tyto charakteristiky?
30:32Tak na prvním místě potřebujeme svěřit svůj život Bohu. My potřebujeme, aby byl Bůh pánem našeho života. Aby to byl On, kdo vede naše kroky. Bez Božího vedení, bez Jeho milosti my nejsme schopni obstát. Ale pokud se na Boha budeme spolehat, pokud Mu budeme důvěřovat, a pokud budeme naslouchat jeho slovu a budeme ho brát vážně, podobně jako Josef, budeme připraveni k poslušnosti.
31:02A on nám to, věřte tomu, připočte za spravedlnost. Podobně jako to učinil už tolikrát v generacích před námi. Ano, lidé, kteří šli před námi, Abraham a další po něm, to nebyly dokonalí lidé. Ale Bůh ocenil jejich věrnost, Bůh ocenil jejich poslušnost a připočetl jim to za spravedlnost. V Božích očích tito lidé byli spravedliví.
31:33Chceme-li být my jako tito lidé, chceme-li být my jako Josef, my potřebujeme milovat pravdu, potřebujeme milovat dobro, ošklivit si zlo, usilovat o to, aby náš život bylo pravdu pod autoritou jeho slova. a ve chvíli, kdy to tak budeme mít nastavené v sobě a věřím tomu, že Bůh učiní zázrak a v jeho očích budeme vnímání, podobně jako Josef, spravedlivými.
31:58Teprve až když uvidíme, jakou bolest a neštěstí hřích přináší, věřím tomu, že nám nebude za těžko se ho vzdát, nebude nám za těžko nad ním vítězit a skrze víru a poslušnost být tak uznáni jako spravedlivý před Bohem o spravedlnění. Věřím tomu, že jenom v tomto stavu jsme schopni přinášet sama sebe jako oběť Bohu.
32:24Jen v tomto stavu nám není za těžko soucítit s druhými, pokořit se, možná, že vzít na sebe pohanu a v lásce jim posloužit. Jakým způsobem? Možná, že jenom tím, že jim řekneme evangelium. Možná praktickým způsobem, že přikryjeme některé věci, které není dobré, aby byly veřejné. Víte, jenom v tomto stavu jsme schopni v úsilí o svatost udržet své tělo v sebe kázni. Víte, byl by schopen Josef počkat na Mary až na ten správný čas, který pro ně Bůh určil, tak potom potřebujeme i my.
33:05A jsme schopni počkat na intimní vztahy mezi mužem a ženou až také na ten správný čas. Čas, který proto Bůh určil. A tím je posvěcený vztah v manželství. Vztah, který přináší vzájemnou nejenom oběť jeden druhému, ale i odpovědnost, úctu a lásku. Měli přátelé, bratři a sestry, učme se podobně jako v případě Josefa nehledět jenom na sebe, na nějakou svoji spravedlnost, na nějaké své zájmy, na nějaká svá práva, ale učme se vnímat také ty, kteří jsou kolem nás.
33:47Ty, které nám Pán Bůh posílá do naší blízkosti, naši blížní. Nevím, jak vy, ale já na našem dnešním příkladě Josefa vidím v praxi to největší přikázání, o kterém později mluvil sám Ježíš. Tedy milovat na prvním místě Boha, ale hned v zápětí také své blížní. Respektive pokládat druhé za přednější než sama sebe. To je, předpokládám, asi výzva pro každého z nás.
34:16a to se musíme hodně učit a já určitě. Pokládat druhé za přednější než sama sebe. Víte, dá se říct si, že do jisté míry v Josefovi spatřujeme takový malý záblesk samotného Krista, který podobně jako jeho nevlastní otec nejenom, že byl odhodlán vzít hambu na sebe místo nás, což také učinil, Ale podobně, jako to spatřujeme v uvažování u Jozefa, Ježíš to učinil v naprosté pokoře, v naprosté tichosti, v naprostém soucitu bez nějakých okázalých gest.
34:58Šel jako beránek na porážku, přinesl oběť, vzdal se všeho, vzdal se svého života. Proč? Aby nás zbavil hamby. Podobným způsobem uvažoval Josef. Chtěl zbavit Hamby Marii. I Páne Ježíš Kristus byl stejně jako Josef poslušný Božímu slovu. Bohu se zalíbilo zachránit své vyvolené skrze poslušnost svého syna.
35:31Stejně tak se Bohu zalíbilo zahrnout do svého plánu skrze poslušnost Josefa. Ačkoliv Josef v tuto chvíli nevěděl, jak bude vypadat Kristův život, Vidíme, že nese na svém těle ten kristovský charakter. A to je úžasné pozorovat. Zkusme toto, bratři a sestry, vnímat a učme se z tohoto příkladu. Tedy jak od Krista, tak ale také od Josefa, kterém Bůh sám pro jeho věrnost a pro jeho zbožnost vložil do rukou nic většího než svoji maličkost v podobě vtěleného syna.
36:10neskutečný okamžik. Musím říct, neskutečný okamžik, chvíle, která naprosto přesahuje moje chápání. Zároveň však naprosto jasně je důsledek Josefova charakteru a jednání. Důsledek jeho správné reakce a rozhodování. Když se ještě naposledy vrátím k tého situaci, mám zde jeden princip, který chci také ještě vytáhnout.
36:39Vytáhnout. Bůh nám často ukazuje, že máme na výběr více možností, než si možná někdy zrovna myslíme. Ačkoliv Josef jednal vlastně správně, milostivě, laskavě, diskrétně. Byl velmi citlivý, chtěl vzít vinu na sebe. To bylo zajisté úctyhodné, kdo z nás by tak jednal. Avšak Bůh, vidíme, že mu svými pokyny pomohl udělat ještě lepší rozhodnutí.
37:06A z toho se můžeme také učit, minimálně to, že když máme činit nějaká rozhodnutí, která ovlivňují nás, ale i druhé, musíme nejdřív hledat moudrost u Boha. Nenechat se ovládnout svými představami, nesnažit se prosazovat nějakou svoji vůli, ale být náchylní vždycky k naslouchání té boží vůle. My si můžeme myslet, že naše představa je to nejlepší řešení.
37:33Vlastně to není ani třeba nějaké špatné řešení, ale Bůh častokrát přichází ještě s mnohem lepším řešením. A toto jeho řešení, ačkoliv se nám nemusí ani líbit, ve skutečnosti Bohu vzdává čest a slávu mnohem více. A tak to musí být náš cíl. Hledat Boží vůli do našich životů, ve kterých bude Bůh oslaven.
38:00Být poslušný a nechat se Bohem používat jako nástroj Jeho slávy. Kež nám Bůh pomůže opravdu vytříbit náš charakter do podoby, kterou měl Josef. Kež si nás pán Bůh používá pro svoji slávu a pro své dílo, ale sponč z části, podobně jako si použil Josefa. To je takovou mojí dnešní modlitbou pro každého z nás. Amen.