Kristův příklad
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Drazí bratři a sestry, dovolte, abych já vyjádřil opravdu vděčnost za to, že můžeme s rodinou být. A eh je tomu víc jak rok, kdy jsem tady měl stát v podobné úloze, ale je to přesně rok, kdy jsme s manželkou jeli na dovolenou po dlouhé době bez dětí, tak jsme se u vás zastavili, protože jsme jeli do Krkonož. Pokaždé, když jsme tady, tak se cítíme
0:28jako doma. Doma jsme v Lovosicích, ale přijedem sem. A možná je to i tím, že podobnou kazatelu jsme v Lovosicích kdysi měli, ale spíš je to tím, že opravdu máme s vámi úžasné společenství a smíme se z toho těšit. A jsem opravdu povzbuzen z toho, že můžeme se společně sdílet i nad Božím slovem. Než se než se pustíme do toho textu,
0:50který je dnes před námi, tak já ještě doplním informaci od bratra Martina, že můj tatínek s bratrem Gabrielukem a ještě s bratrem Jirkou Němečkem starším opravdu jezdili po těchhle akcích nejen mládežnické konference, ale i různé srazy na Slovensku v Ráčkové dolině, kde ty opravdu starší mládežníci se setkávali a některé příhody z cest vám
1:13potom klidně povyprávím, co mi tatínek říkal, když bratr Jiří Němeček řídil. Byla to opravdu zážitek. Takže e ale jsem vděčný, že toto společenství mohli mít. Dnes brat Jirka i můj tatínek už jsou, věřím, u Pána. Eh a tak tyto vzpomínky jsou radostné. Já za ně děkuji. Ale my v tuto chvíli pojďme do toho textu, do toho Božího slova, které
1:37je před námi. A my vlastně se posuneme od těch třičě roků dál, než bratr Martin říkal o tom svátku stánků. My se posuneme právě do těch Velikonoc. Podíváme se společně do Janova evangelia do 13. kapitoly. Pojďme si otevřít Janovo evangelium 13. kapitolu, ze které si přečteme prvních 20 veršů, tedy Janovo evangelium 13. kapitola od
2:06prvního verše. Já nevím, jestli je to u vás zvykem, ale pojďme povstat vy, kdo můžete ke čtení Božího slova, ať vyjádříme i úctu k tomu, že čteme to, co nám pán Bůh předkládá i dnešního dne. Zde tedy čteme: Před velikonočním svátkem Ježíš věda, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přišel k Otci, protože miloval své,
2:33kteří byli ve světě. Miloval je až do konce. Během večeře, když již ďábel vložil do srdce Judy Šimona Iškariatského, aby jej vydal, Ježíš, vědom si toho, že mu otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, vstal od večeře a odložil své šaty. Vzal lněné plátno a přepásal se. Potom nalil do umyvadla vodu a začal
3:01učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterým byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl:„Pane, ty mi chceš mít nohy?" Ježíš mu odpověděl:„Co já činím, nyní nevíš. Potom však to poznáš." Petr mu řekl:„Nikdy mi nebudeš mít nohy." Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumíji, nemáš se mnou podíl.
3:28Šimon Petr mu řekl:„Pane, pak tedy nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu." Ježíš mu řekl:„Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umít nohy, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl [frknutí] totiž, kdo ho vydává, proto řekl:„Ne, všichni jste čistí." Když jim umyl nohy a vzal si své šaty, opět zaujal místo u stolu a řekl jim:
3:56"Chápete, co jsem vám učinil? Vy jim nenazýváte učitelem a pánem a dobře pravíte: "Jsem jím." Jestliže tedy já, pán a učitel, jsem vám umyl nohy, i [frknutí] vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám. Amen. Amen. Pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten,
4:24kdo ho poslal. Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. Nemluvím o vás všech. Já vím, kterej jsem si vyvolil, ale musí se naplnit písmo. Ten, kdo jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně svou patu. Již teď vám to říkám dříve, než se to stane, abyste potom, až se to stane uvěřili, že já jsem amen. Pravím vám, kdo přijímá toho, koho
4:53pošlu, mne přijímá. Kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal. Tolik z Božího slova. Já ještě poprosím, abyste zůstali stát a eh ještě se na začátek pomodlím. Drahý a svatý Bože, ty před nás dnešního rána kladeš tento nádherný text, který hovoří o tvém soukromém vyučování s učedníky, o té soukromé nádherné chvilce
5:22s těmi nejbližšími, kdy ty vyučuješ a ukazuješ. Ukázal jsi jim a ukazuješ to i nám své církvi, jak máme jednat, jak máme žít a jakým způsobem máme smýšlet. Tě prosím, aby jsi dnešního dne v nás způsobil, aby nikdo odsud neodcházel nezměněn. Pane, ty sám působ v našich srdcích. Amen. Prosím tedy, abyste se posadili.
6:03Dnes tedy jsme spolu na začátku něčeho, na začátku právě, jak jsem i v té modlitbě zmínil, určitého soukromého vyučování Pána Ježíše Krista a jeho učedníků. To, co jsme četli v té sedmé kapitole, to byla veřejná služba Pána Ježíše Krista a ta končí 12. kapitolou. A tady právě v té 13. té kapitole vidíme, že pán Ježíš
6:25se s učedníky uzavírá do takzvané známé horní místnosti, kde společně prožívají eh předvelikonoční eh večer. A vlastně vlastně ten ten velikonoční hod začíná tím čtvrtečním večerem a oni tam připravili ten hod beránka. A pán Ježíš Kristus v tuto chvíli vyučuje své učedníky a připravuje je tak na těžký úkol, kdy budou sloužit Pánu
6:55Ježíši Kristu, budou sloužit Bohu při vzniku církve, což je velice specifický úkol, při kterém už pán Ježíš Kristus s nimi nebude fyzicky přítomen. Dosu totiž učedníci byli zvyklí, že když se něco zvrtlo, přišli za Pánem Ježíšem. pro radu, pro útěchu, cokoliv, přišli za ním. Při tomto úkolu to ale bude jinak. A na to pán Ježíš Kristus učedníky
7:22připravuje právě v kapitolách 13 až 17. A protože ze služby učedníků právě vzešla církev a protože, protože to pán Ježíš Kristus dílí přímo s učedníky, můžeme naprosto směle říct, že to je vyučování přesně pro nás, pro církev. A proto jsem si dovolil těchto pět kapitol nazvat Kristův odkaz církvi. A my jsme na začátku tohoto odkazu. A v
7:52těchto kapitolách pán Ježíš Kristus učedníky vyučuje jednak o vztahu ke svému Otci, vyučuje i o vztahu k sobě samém. zaslibuje Ducha svatého, hovoří o jeho charakteru, o jeho činnosti, tedy Ducha svatého. Pak je zde jeden velice silný motiv, který je opakován několikrát a to ten, že ten, kdo chce prokázat lásku ke Kristu, musí být poslušný jeho příkazů.
8:19Pak zde pán Ježíš Kristus hovoří o nenávisti k světu. A nakonec ta 17. kapitola vidíme nádhernou velekněžskou modlitbu. A my dnes před sebou máme ten úplný začátek. Respektive možná v tuto chvíli asi bude vhodné, když bratr promítne ten obrázek, který jsem, který jsem mu dal. Jedná se o takovou tabulku pravděpodobné chronologie toho, kde eh jak se
8:45odehrávala celá celá ta pospolitost Pána Ježíše Krista s učedníky. A my vidíme, že nejdříve [odkašlání] pán Ježíš Kristus vysílá své učedníky, aby připravili celý ten hod, aby našli tu místnost. Vše bylo, vše bylo, všeli tak, jak jim pán Ježíš Kristus řekl. A eh pak proběhla ta večeře, ten hod beránka, ta ta eh ten
9:11židovský zvyk. Přesně tak. A na konci této večeře se pán Ježíš Kristus uchyluje k tomu, co čteme v tom v tomhlentom textu. Čili vidíme, že v Janově kapitole není zaznamenáno vše, co se co se odehrálo. Tedy my dnes stojíme u tohoto textu a vidíme, že pán Ježíš Kristus mijje svým učedníkům nohy a dává jim tak příklad
9:40opravdu své pokorné služby. Dává jim také výklad toho, co to znamená a eh povzbuzuje své učedníky kvůli tomu, co má na ně přijít. dává jim příklad, jak společně žít a být právě svědectvím o něm, o Pánu Ježíši Kristu. Tu hlavní myšlenku bych shrnul asi do této věty. Kristův příklad oddané a pokorné služby je zavajzující a vede k posvěcení.
10:13A my se podívejme do těch prvních třech veršů, které které jsou takovým úvodem. Oni jsou sice úvodem k tomuto textu, ale vlastně jsou úvodem i k celému tomu tomu oddílu 13. až 17. kapitoly. A tak když tam ta tabulka ještě je, my jsme tady v tom třetím řádku. Dnes v něm zůstanem a eh vidíme, že pouze pouze dvě události jsou zaznamenány ve všech
10:36čtyřech evangeliích. A to gro těchto pěti kapitol se vlastně odehrává na konci toho všeho. 14. 15. 16. a 17. kapitola. Eh, když se dobře podíváte, ta 14. kapitola je vlastně ještě v té místnosti a 15, 16. se odehrávají na cestě do zahradě Gcemane a pak tam máme tu modlitbu. Čili to jenom tak pro pro kontext, abysme abysme si ucelili to,
11:06kde se vlastně nacházíme. Čili my vidíme v v tom prvním verši, že se tedy jedná eh o svátek Velikonoc, tedy židovský svátek Pascha. Tento svátek, jak jsme si tedy již řekli nebo naznačili, se začal slavit po západu slunce ve čtvrtek. A právě u toho Matouše vidíme, jak jsou ti učedníci vysláni, aby aby připravili
11:38celý ten hod. Takže je čtvrtek před Velikonocemi, respektive už vlastně po západu slunce eh probíhají ty Velikonoce a ty židovské zvyky. Ale také zároveň si uvědomme, že je den předtím, než Pána Ježíše Krista umučí a zabíjí na kříži. Pán Ježíš se předvečer své smrti právě schází s učedníky, aby jim dali ještě
12:03nějaké rady po naučení a důležité také po vzbuzení pro ten nelehký úkol. Ale co je nám v úvodu předkládáno dále, je ještě důležitější než to, že se jedná o Velikonoce. Podívejme se do toho prvního verše. Pán Ježíš vědá, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa přešel k Otci, protože miloval své, kteří byli ve
12:28světě. Miloval je až do konce. Že pán Ježíš Kristus věděl, co na něj přichází, to by nás asi překvapit nemělo. Ale podívejme se, co je řečeno zatím. Pán Ježíš Kristus věděl, že odejde. A teď je tam takové zvláštní spojení, aby to, aby z tohoto světa přešel k Otci, protože miloval své. Přemýšlel jsem nad tím, proč je tam ta přeložená ta spojka.
12:55Protože mě na první pohled trošku nedávala smysl, protože pokud někoho miluji, tak od něj přeci neodcházím. Ale tady to vypadá, že pán Ježíš odchází právě proto, že ty učedníky miluje a že miluje ty ty své, protože zatím ty své se neskrývají jenom učedníci, ale celá církev, budoucí církev.
13:25No a na to nás ta spojka právě upozorňuje na to, že pán Ježíš Kristus odchází protože miluje ty své blízké. Zdá se to jako protimluv, ale bez Kristova odchodu k nebeskému Otci by církev nikdy nevznikla. Vezměme si ty statisíce, možná miliony spasených duší, které by bez Kristova odchodu a bez způsobení Ducha svatého nebyly spaseny.
13:49Nevím, jak vy. Já osobně jsem vděčný, že Kristus odešel, když udělal prostor pro Ducha svatého, aby působil, aby aby už přes 2000 let mohla jeho církev na této zemi působit. Každý z nás bysme měli být vděční za to, že v tuto chvíli stojíme na tomto místě. A za to vděčíme i tomu, že pán Ježíš Kristus, když vykonal své dílo, že
14:13odešel. Podívejme se také na kvalitu té lásky, kterou tady pán Ježíš Kristus vyjadřuje. Miloval je až do konce. Co ten termín dokonce znamená? My víme totiž něco, co učedníci v tuto chvíli ještě nevěděli. Pán Ježíš za pár hodin zemře a po třech dnech vstane z mrtvých. Tato dokonalá oběť vede ke spáce těch, které Bůh Otec
14:39dal Kristu. A vede k tomu, že tito spasení budou mít účast na věčné Boží slávě. budou s ním existovat věčně v dokonalém společenství bez hříchu. Kristova láska jde až za hrob, dokonce až do věčnosti. Víte, já jsem takový trošku technicky založený člověk. Mám práci, která se týká techniky a a prostě strojařina. Eh,
15:05mimochodem tady v Liberci jsem se pokoušel vystudovat vysokou školu eh v tomto v tomto oboru a tak mám eh, tak jsou mi blízké poměrně obory matematiky, fyziky a podobné věci. A pro tento příklad se mi velice líbí, jak matematici zachází s nekonečnem. To je taková ta ležatá osmička, buď s kladným nebo záporným znaménkem. Například v
15:27geometrii každý ví, že dvě rovnoběžné přímky se nikdy neprotnou, ale přijde matematik a řekne vám, rovnoběžky se protínají v nekonečnu. A a to je krásný příklad, pokud se ptáme po konci Kristovy lásky. Kde končí Kristova láska? Kristova láska po vzoru toho, co říkají matematici, končí v nekonečnu. Abych vám to přeložil do češtiny.
15:54Kristova láska nemá konce. Pokud tedy Ján říká, že pán Ježíš Kristus miluje své až do konce, vyjadřuje tím nekonečnost jeho lásky v čase a dokonalost jeho lásky ve spáse. Pak tady máme ten druhý verš toho úvodu, kde je zmínka o Jidáši a o tom, že ďábel už vložil do eh srdce Jidáše zradu. To ale neznamená, že teprve odteď chce
16:26Jidáš Pána Ježíše Krista zradit. Ta touha byla v Jidášově srdci už dávno předtím. Ďábel jen řídí a teď opravdu s Božím svolením a a pod Boží svrchovností ďábel řídí ten moment, kdy k tomu má dojít, kdy si j dáš vlastně uvědomí, že toto opravdu chce udělat. ďáblovým zásahem, ale nijak není Jidáš sproštěn viny.
16:57A potom ve třetím verši vidíme, že Ježíš si je vědom, že má vše ve svých rukou. U Jana v třetí kapitole ve verši 35 tam čteme: Otec miluje syna a všechno dal do jeho rukou. Milující otec, pán Bůh, Hospodin, Stvořitel nebe a země, svěřuje veškeré dění do rukou svého syna. Syn neztrácí nad veškerým děním žádnou moc ani
17:22kontrolu, ať už se bude dít cokoliv. A proto, co bezprostředně bude následovat, je nezbytně důležité, abychom si byli vědomi Kristovy svrchovanosti a moci, kterou má. Ano, Jidáš je zrádce, ale i to Kristus ví. A přesně a přesto možná bysme řekli právě proto jedná tak, jak jedná. A podívejme se tedy do toho čtvrtého verše.
17:53Zde vidíme právě ten Kristův příklad, to to samotné umývání nohou. Takže máme po té večeři a po této večeři, to zde ještě zaznamenáno není, se mezi učedníky odehraje takový rozkol a oni se přou, kdo je z nich větší. Podívejme se do Lukáše 22. kapitoly verše 24 až 26.
18:24Lukáše 22, jestli si to chcete najít, verše 24 až 26 máme zaznamenáno toto a je to právě po té po té večeři, po tom hodu beránka. Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. On jim řekl: "Králové národů panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci. Avšak ne tak vy, kdo je mezi vámi
18:51největší, buď jako ten nejmenší a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží. A po těchto slovech, já si opět dovolím vypůjčit takovou technickou řeč. O to větší dopadovou energii má to, co pán Ježíš Kristus dělá od čtvrtého verše dál. Pán Ježíš Ježíš Kristus totiž po této rozepři učedníků, kdy oni se jako děti
19:19hádají, já jsem větší, já jsem větší, ne, já budu větší. To mě opravdu připomíná děti na písku někdy. Tak to jsme se chovali, ale nechci to, nechci to shazovat. A v tuto chvíli, kdy takto se učedníci hádají, bere pán Ježíš Kristus do rukou plátno. Svléká si tedy svůj šat, bere to plátno, kterým se přepásá a bere si mísu s vodou a jde od
19:41jednoho učedníka k druhému a umývá jim nohy. Pojďme si říct, že umývání nohou byla výhradně práce otroka. Je to tak podřadná práce, že eh kdybyste měli v domácnosti otroka židovského a pohanského původu, tak byste tuto podřadnou práci určitě dali tomu pohanskému otroku za úkol. Beru to tak, že ta domácnost je
20:12židovská. Opravdu ten nejpodřadnější člověk vykonával tuto práci. Bylo naprosto nepřijatelné, aby nohy umýval člověk, který je ve stejném postavení. tomu člověku, kterému ty nohy měl mít. Natož, aby nohy měl někdo v nadřazeném postavení. To je prostě mimo mimo eh společenské konvence té doby. Také si uvědomme a to souvisí i s tím, co bratr Martin říkal
20:43předtím. Opravdu to počasí dnes i nám trošku nás trošku lépe přenese do té doby a do toho do toho do toho podnebí. Je to oblast blízkého východu a je to oblast velice teplým podnebím a je to oblast všudy přítomného písku. A pokaď k tomu přičteme fakt, že se na nohou nosily převážně sandály nebo boty nějakého takového podobného typu,
21:07pak umývání nohou bylo také velice potřebnou a vyhledávanou službou. V podstatě při každé návštěvě u zámožných lidí byste dostali otroka, který by vám umyl nohy. Samozřejmě v té době všichni chodili pěšky. Nikdo nejezdil autem nebo na velbloudech nebo mám na těch velbloudech asi málokdo nevím úplně. Každopádně to umývání nohou
21:30bylo velice potřebné. A tak vidíme Pána Ježíše Krista, jak vykonává otrockou službu svým učedníkům. Připomeňme si znova ten třetí verš. Ten Kristus, ten všemohoucí svrchovaný pán, který má všechno ve svých rukou, vládce nejen země, ale i celého vesmírného univerza, tento Kristus, že koná něco takového, bylo by přeci daleko logičtější, kdyby
21:57jeden z učedníků vstal, sebral se, vzal tu mísu a myl všem eh bratrům mnohy včetně Pána Ježíše Krista. Učedníci se ale přou, kdo je mezi nim největší a najednou Kristus se sklání ke jejich nohou a umývá je. Myslím si, že učedníci museli být touto skutečností doslova konsternovaní. Nevěřili svým očím a tak se ozývá Petr.
22:25Možná, že mluví z části i za ostatní. Představuji si tu chvíli asi tak, že najednou uprostřed té jejich hádky o velikostích samotných všichni stichnou, protože si všimli, že jejich pán jim myje nohy. Taková ta chvíle toho trapného ticha, kdy učedníkům vlastně šrotuje v hlavách, co se to děje. A tak a tak, když pán Ježíš Kristus
22:51přichází k Petrovi, Petr říká: „Pane, ty mi chceš mít nohy?" Petr nechápe, proč Ježíš dělá to, co dělá a dostává se mu odpovědi. Co já činím, nyní nevíš, potom však to poznáš. Myslím, že už tato odpověď měla Petra a vlastně i všechny ostatní učedníky zastavit a napomenout. Petr si měl nechat umíthy a vyčkat, co
23:18bude dál. Ale jeho reakce je tak říkajíc typicky raně Petrovská. Raný Petr je přesně takovýdle. V osmém verši čteme: "Nikdy mi nebudeš mít nohy." Velice rezolutní a radikální. Zastavil bych se u toho slůvka nikdy, které eh králičtí lépe překládají navěky. Navěky mi nebudeš mít nohy. Petr odmítá Kristovu službu očisty napořád.
23:50To nám ukazuje, že Petr Kristův počin považuje za společensky nepřijatelný. A vlastně v kontextu té doby má pravdu. Petr jasně tedy říká:„Nikdy, nikdy, nikdy mi nebudeš mít nohy." Je to nepřijatelné, pane Ježíši. Nikdy ty nemůžeš. Ty jsi tak velký, že mi nemůžeš mít nohy. A Petr to jistě myslel lidsky dobře a vlastně uznává Kristovo
24:17nadřazené postavení. A pán Ježíš se mu tuto reakci snaží ve své odpovědi v téže verši vyvrátit a říká: "Jestliže tě neumyji, nemáš se mnou podíl." Jinými slovy, Petře, teď mě poslechni, nech si umíthy, protože vlastně netušíš, co ti tím chci říct, co vám tím chci říct a netušíš, co vlastně odmítáš. Všimněme si, že tak jak Petr stupňuje
24:46své reakce, tak pán Ježíš odpovídá s větší naléhavostí. A Petr [odkašlání] znovu stupňuje, když říká v devátém verši:„Pane, pak tedy nejen nohy, ale i celou hlavu." Podívejme se, Petr ode zdi ke zdi. Buď nic nebo všechno. E a pán Ježíš znovu trpělivě, ale s určitou větší nalehavostí odpovídá: "Kdo je vykoupán, nepotřebuje než umít nohy,
25:11neboť je celý čistý." Na to ještě Ježíš dodává, že jsou čistí, ale ne všichni. A k tomu se dostaneme trošku později. Společenský a kulturní význam toho, že Kristusl učedníkům mnohy, jim byl určitě zřejmější než nám v naší době, v našich zeměných šířkách a v naší kultuře. Tak si připomeňme, že opravdu ty cesty
25:38byly velice prašné a tak pokud jste například jste se vykoupali a pak jste ještě někam potřebovali jít, byli jste sice čistí, ale nohy byly po každé cestě velmi špinavé a bylo vždy potřeba umít hlavně nohy. Ty tři Petrovy reakce a tři Kristovy odpovědi jsou klíčem k pochopení. A my vidíme, že Petrovu přílišnou horlivost svrchovaný Bůh opět používá
26:06pro naše poučení. Ten akt fyzické očisty zde představuje akt duchovního očištění. A když Ježíš říká Petrovi v 10. verši, kdo je vykoupán, nepotřebuje než umít nohy, neboť je celý čistý, myslí tím dva různé způsoby mytí, dvě různé intenzity umývání. A my zde vidíme řecká slova, která jsou zde použita a ukazují právě rozdíly v tomto významu.
26:34Tam, kde v tom verši máme máme předloženo slovo vykoupán, tam je řecké sloveso luó, neboli omít, vykoupat, vymít rány, koupat se, umývat se, což významově vypovídá o větší očistě, umytí celého těla. Kompletní dokonalá očista. Kdežto sloveso, které je spojené s mytím nohou, je sloveso Nipto. Jednak se právě používá konkrétně promití nohou a nebo
27:05když chcete říct umít si, umít si. A když řekneme umít si, většinou dodáváme nějakou část těla. Jdu si umít ruce, jdu si umíthy, jdu si umít hlavu, obličej, cokoliv. Takže zde v té druhé části toho verše se jedná o částečnou očistu. Pak tedy ono vykoupání, které už Petr nepotřebuje v této odpovědi, představuje spásu člověka.
27:33To generální úplné a dokonalé očištění člověka od hříchu. Díky Kristově krvi tuto koupel může získat každý, komu Kristus změní srdce. My toto dokonalé vykoupání v Kristově krvi symbolizujeme ve křtu na vyznání víry. Kdežto Kristem vykonaný akt mytí nohou představuje každodenní potřebu spaseného člověka po odpuštění,
27:58každodenní očišťování se od hříchu. Neboť stejně tak jako poutník, jak se jako se poutník ušpiní od prachu cest, stejně tak se i spasený člověk na své cestě životem poskvrňuje hříchem. Ale pozor, důležitá věc. Není to právo spasených být hříšní. Strašně důležité. Mnozí křesťané mají za to, že jsou spaseni a můžou si žít jak chtějí a
28:27jejich život skončí Pána. Tak to není. To, co pán Ježíš Kristus nám zde dává jako příklad, je akt milosti k nedokonalým lidem. že se jedná o příměr duchovní čistoty, vidíme také v konci toho 10. verše. Je zde právě ta zmínka, že ne všichni jsou čistí. A pro ten výraz čistí je zde
29:01řecký výraz kataros. má význam kultické a duchovní čistoty. My známe počeštěné slovo katarze, což se v našem jazyce vlastně používá podobným způsobem a vychází právě z tohoto řeckého slova. Nicméně v tomto verši v tom 10. jde o narážku na Jidášei, který je přítomen. A vzpomeňme, že ve třetím verši je zmínka o tom, že Jidášiš
29:27měl zradu ve svém srdci. A v 11. verši nás navíc utvrzuje o tom, že Kristus o Jidáši a jeho úmyslech jednoznačně věděl. Tedy Jidášova nečistota byla kompletní. Proto částečná duchovní očista v našem textu vyobrazená mytí nohou má smysl jen u spasených lidí. A tak se pojďme teďka společně podívat na výklad, který dává pán Ježíš Kristus
29:55svým učedníkům. tedy verše 12 až 17. V tom 12. verši vidíme, že pán Ježíš Kristus ukončil mytí nohou a usedá zpět mezi své učedníky, aby jim vyložil pravý význam toho, co právě vykonal. Jeho otázka, chápete, co jsem vám učinil, má učedníky, ale vlastně i nás přimět k zamýšlení, k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak máme
30:22spolu jednat. Ve 13. verši nejprve připomíná, kdo vlastně je. že je to pán a učitel. Jak jsme již několikrát řekli, Kristovo postavení vůči učedníkům zde hraje velkou roli. Pánův příklad je o to větší. Kristus je nejen učitelem a pánem, ale také autoritou pro své učedníky. A on jako autorita vykonal službu, která je hodná
30:48leda, tak aby ji vykonal otrok. Následující verše 14 až 15. Ty já považuji za klíčové verše. V nich dává pán Ježíš vysvětlení toho, co udělal. Říká, jestliže tedy já, pán a učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili to, co jsem já činil vám.
31:24Ve 14. verši to slovo máte a tedy v té v té větě i vy máte navzájem i vy si máte navzájem umívat nohy. Je řecké slovo fejilo a znamená být dlužen nebo mít povinnost. A to je to, proč jsem eh dnešní kázání vlastně nazval Kristův příklad je zavazující. Jde totiž o závazek, který na nás pán Ježíš Kristus klade. Nejde o možnost
31:47nebo něco, co bychom v církvi mohli dělat. Jde o povinnost. A právě z tohoto významu originálního slova vidíme, že Kristus nedává učedníkům na vybranou. Jedná se o příkaz pro ně a příkaz pro nás. Je to nařízení pro církev. Před chvílí jsme zjistili, že Kristus použil mytí nohou jako symbol k duchovnímu očišťování.
32:12Je to tedy závazek a máme si tedy v církvi navzájem sloužit a tato služba má vést k naší duchovní čistotě. Co je to duchovní čistota? Pokud jde o duchovní čistotu v absolutní hodnotě, pak máme jediné slovo, které to vystihuje a to je svatost. Svatost je absolutní oddělenost od hříchu. Tou ale nikdo z nás nedisponuje. Ale Kristus ano, on je. On je svatý. Byl
32:44a zůstává svatý. A tento svatý myje učedníků mnohy jako symbol jejich potřeby každodenně se očišťovat od hříchu. On sám, který tuto očistu nepotřebuje, nám nařizuje: "Služte si tak, abyste se posvěcovali, abyste se vedli navzájem k posvěcování." Pokud se, a to se jistě stává, můj bratr znečistí hříchem, měl bych být nablízku a být připraven mu
33:11posloužit při jeho očistě. Máme se navzájem vést, sloužit si ke svatosti. Naše služba jeden druhému tedy má být taková, aby nás vedla ke svatosti. Podívejme se v Tesalonickým, co píše Pavel v této církvi v tomto městě ve čtvrté kapitole, verše 3 až p. Tam Pavel píše: "Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva,
33:38aby každý z vás uměl zacházet se svou nádobou ve svatosti a v úctě, ne v žádosti vášni jako pohané, kteří neznají Boha." V našem textu nám Pán Ježíš Kristus říká, abychom se v úsilí o dosažení svatosti navzájem podporovali, navzájem si v tom pomáhali. Ano, jistě posvěcování je ve skrze osobní potřeba a zodpovědnost každého z nás vůči Bohu.
34:07Ale vidíme, že se máme k této osobní zodpovědnosti navzájem povzbuzovat. To je ta služba, v níž nám je pán Ježíš Kristus příkladem. Můžeme tento příklad použít na jakoukoliv službu, kterou si v církvi můžeme sloužit a nebude to chyba. Ale podle mého hlavní závěr, hlavní záměr tohoto Kristova vyučování je poukázat na
34:32důležitost služby, která vede ke svatosti každého z nás a tedy i církve. Pán se tímto příkazem snaží církev chránit, protože jistě víme a uvědomujeme si, že největším nepřítelem církve je hřích. V historii vnější nepřítel církev téměř vždy stmeloval. Ale nepřítel uvnitř, tedy hřích, už rozvrátil na jedno
34:58společenství církve. A tak v 16. verši Pán Ježíš Kristus dodává: "Je zde uveden důležitý výrok. To je tímen. Amen. Pravým vám. Otrok není větší než jeho pán. Ani apoštol není větší než ten, kdo ho poslal. Ježíš je pán i ten, který apoštoli posílá." A přesto on sloužil jim. Navíc si uvědomme, že byl přítomen
35:29Jidáš. O němž Ježíš věděl, že je zrádce. Přesto mu nohy umyl. On spasitel světa, zachránce hříšníků. Bůh a pán myje nohy zrádci. Pán Ježíš Kristus konal svou službu s ohromující pokorou. A nejen v tomto příkladu, ale v celém jeho pozemském životě vidíme velikou pokoru. A tak nám [odkašlání] říká: "Služte si tak jako já vám," tedy s
35:59pokorou a láskou. Kristus svou lásku prokázal na kříži, jak jsme četli v prvním verši, miluje nás až do konce. To je přeci veliký příklad pro nás. Proto v našem životě a obzvlášť ve vztahu k bratím a sestrám nikdy na pokoru nezapomínejme, protože je to pícha, která by nám mohla zabránit si navzájem sloužit a tím by mohla církev
36:28velice rychle upadat do hříchu. V 17. verši ještě vidíme důležitou důležitou větu. Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. Čili pán Ježíš Kristus ten výklad toho, co udělal, toho toho toho příkladu, uzavírá slovy, jestliže toto víte, jste blahoslavení a dodává, budete-li to činit. Z logiky této věci věty tedy
36:57vyplývá, že nejprve musíme Kristova slova uslyšet a znát. To je dobré, ale samo o sobě to nestačí. Musíme také tato slova činit. Teprve pak můžeme být církví, když tvoří blažení lidé. církví, která je ve své blaženosti poslušná svému Pánu a Spasiteli. A jsme v samotném závěru, závěrečená povzbuzení ve třech verších, která
37:24vidíme nejprve v tom 18. Pán Ježíš Kristus říká učedníkům: "Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem si vyvolil, ale musí se naplnit písmo. Ten, kdo jí se mnou chléb, pozdvihl proti mně svou patu. Slova předchozích veršů tedy nejsou určená pro všechny. Jsou určená jen těm, kteří patří Kristu. Tady znovu vidíme zmínku o Jidáši. Už
37:54sama skutečnost, že Jidáš byl přítomen tomuto vyučování, nás přivádí k myšlence, že v životě církve jsou lidé, kteří naoko patří do církve, ale ve skutečnosti její součástí nejsou. Jidáš po tři roky sedával vedle Krista. sloužil vedle Krista, viděl všechny jeho činy a slyšel všechna jeho slova. A přesto nakonec, jak můžeme vidět dále v
38:18textu, konkrétně ve verši 30, odchází ovládán Satanem, aby vykonal to, co si usmyslel, tedy zradu Pána Ježíše Krista. Jsou lidé, kteří odchází z církve po letech služby a života v ní. I přesto, že to je bolestivé, by nás to nemělo překvapovat. I pán Ježíš Kristus měl v kruhu učedníků někoho, kdo byl zrádce. Důležité, ale sdělení toho 18. verše,
38:47takové povzbudivé, je to, že pán Ježíš Kristus ví o těch, kteří jsou jeho. Podívejte se, já vím, kterej jsem si vyvolil. To jsou přeci nádherná povzbudivá slova. Člověk člověka může obalamutit, ale ke Kristu je potřeba přijít s pokorou a zbázní a svědomím svých provinění vůči Bohu. Se schovanou píchou a navenek hranou
39:13pokorou na Krista nikdo nevyzreje. Dříve nebo později bude takový člověk odhalen a pokud ne, na soudu vyjdou najevo všechny věci i ty skryté. V 19. verši vidíme, jak Pán Ježíš všechny tyto záležitosti kolem zrady Jidáše odkrývá, aby své učedníky chránil. Zrada jednoho z nich by mohla způsobit jejich pochybnosti a možná i ztrátu
39:39víry, že Kristus je Bůh. A proto je závěr v 19. verši velmi důležitý, kde Kristus používá jedno ze svých dřívějších men. Čteme: "Již teď vám to říkám dříve, než se to stane, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já ji jsem." To je důležité. To já ji jsem to je tím jménem, kterým se pán Ježíš Kristus představil při rozhovoru s
40:05Mojžíšem v Genesis 3:14. Bůh Mojžíšovi odpověděl: "Jsem, který jsem." Toto Boží jméno bylo učedníkům jako příslušníkům židovského národa velice dobře známé. Že se tak Kristus nazývá, znamená, že své, že před své učedníky staví své božství. My dnes víme, že to byla druhá osoba Boží trojice, která se zjevila Mojžíšovi
40:33v hořícím keři a takto se představila. To sám Boží syn hovoří s Mojžíšem a nyní se i jako Bůh zjevuje svým učedníkům. A poslední verš, kde pán Ježíš Kristus říká: "Ámen, amen." Pravím vám, "Koho, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal." Na tento úplný závěr toho našeho textu
41:01je důležité povzbuzení pro učedníky. Pán Ježíš je připravuje na velmi důležitý úkol. Být a sloužit u zrodu církve. být těmi, kdo se navzdory hříšnosti lidí, navzdory Satanu, navzdory mučení a věznění postaví a budou hlásat slova evangelia a budou tak pomáhat rozšiřovat řady Kristových stoupenců. A tak si mají být vědomi, že pokud je
41:29někdo odmítne, já použiju opačný význam toho verše. Pokud je někdo odmítne, je to to samé jako kdyby odmítnul Krista. A ten, kdo odmítá Krista, to je stejné jako kdyby odmítl Boha. Tak tedy pojďme se věnovat více pozornosti a úsilí o svatost církve, od o svatost každého z nás. Pojďme se povzbuzovat, pojďme si sloužit k tomu,
41:54abychom se navzájem vedli ke svatosti. Pojďme se každodenně vědomě očišťovat od hříchu, které na nás ulpí. Jsme ve velice hříšném světě. V tom světě, eh, při naší podstatě nelze zůstat stroc čistí. V kázání nahoře pán Ježíš Kristus říká, že už pouhá myšlenka je vlastně tím hříchem. Pán Ježíš tak hovoří o cizoložství.
42:31Jednou bratr Maolf ve svém vyučování v ČBI u nás ještě v Lovosicích vyjádřil takovou myšlenku. Jsem rád, že jako lidé si nevidíme do hlavy, co si myslíme, protože to jsou někdy opravdu hrozné věci. A my máme možnost každý den přijít za Pánem Ježíšem Kristem, za za naším nebeským Otcem a vyprošovat, klást ty hříchy před něj a a činit pokání. Pokání
42:58to je přesně to, kdy si umýváme ty nohy od toho prachu cest. To pokání je přesně to, kdy si myjeme toho toho toho duchovního člověka od toho hříchu, který na něm ulpěl. Ano, spasení je dokonalé, ale to každodenní eh ušpinění se hříchem a hříšností, která je kolem nás v našem srdci, stále potřebujeme znovu a znovu přicházet ke Kristu. Pojďme se
43:28tomuto věnovat. To nám pán Ježíš Kristus dává jako příklad. Tak jako on, který tu očistu nepotřeboval, sloužil svým učedníkům, tím spíš si my máme sloužit navzájem, protože víme, jací jsme. Víme, jak jsme schopni upadnout do hříchu. Místo toho někdy umíme sami sebe povyšovat a tvářit se, že se vlastně hřích v našich
43:51životech neděje. A tak pojďme se na toto soustředit. A naše sbory, pokud takto budeme dbát Krista příkladu, naše sbory budou budou zdravější, naše sbory budou prostí hříchu. A já věřím, že chceme být čím dál tím víc a víc věrnějším a věrnějším obrazem Pána Ježíše Krista. Amen.