Boží prozřetelnost (2. část)
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:00[povzdech] Milost a pokoj vám, bratři a sestry, milí přátelé, vážení hosté. E nyní je čas e a prostor vyhrazen k tomu, abychom společně jej trávili nad Božím slovem a mohli jsme dneska vidět, co nás pán Bůh chce naučit e o jeho prozřetelnosti. To je téma, kterým se poslední dvě neděle zabýváme. Boží prozřetelnost. Jak Bůh uplatňuje svou vůli, můžeme
0:29říct, jak Bůh uplatňuje svou vůli v našem životě. E, pojďme se ještě sklonit v modlitbách před naším Pánem. Otče Bože náš nebeský, náš králi, pane a stvořiteli, děkujeme ti za to, že je skutečně pravda to, co jsme mohli vyznávat v té předchozí písni, že ty jsi mocný a ty jsi svrchovaný nad všechny krále, že ty jsi nad každou moc, nad veškerý
0:58přírodní zákon, nad veškerý zázrak, nad veškerou zdánlivou náhodou, věcmi, ať už spravedlivými nebo nespravedlivými, které se v našem životě dějí nad každou vládu, nad každou ješitnost. Pane Bože, všechno a každý je ve tvé svrchované, mocné a prozřetelné ruce. A děkujeme ti za to, že je to proto, ne, aby si
1:29e nějakým způsobem něco dělal pro to, aby si člověka trápil, ale naopak, jak jsme dneska četli, ty eh jsi mocný a svrchovaný a děláš věci s prozřetelností proto, aby všechno napomáhalo k dobrému těm, kteří ti důvěřují a kteří tě milují. Ať už to vidíme nebo nevidíme, ať už si to toho jsme vědomi nebo nejsme, ať už
1:58se toho dožíváme nebo nedožíváme, můžeme se spolehnout na tato slovo, že ty jsi nadeevším svrchovaný a děláš všechno pro dobro svých svatých, ale především pro spasení, tak jak jsme to zpívali v té písni. Přestože jsi veliký, mocný a svrchovaný a člověk od tebe odešel, ty jsi přišel, byl jsi zaslapán ve svém synu, v Pánu
2:24Ježíši Kristu jako ta růže a aby si, aby si za nás položil svůj život. Pane Ježíši, chválíme tě za to, že to je ten konečný cíl všeho, co se v našem životě a v našem světě děje. že všechno spěje ke konečnému vykoupení nás, ale také celého stvoření, jak jsme o tom četli, že všechno přes ty porodní bolesti a přes ty různé těžkosti
2:53a nebo nepříjemnosti života, které prožíváme, všechno nakonec spěje k vykoupení, k pokoji a věčnosti a tvé věčné vládě. Za to tě chválíme a prosíme tě, aby jsme dneska to mohli vidět jasněji a srozumitelněji ještě ve tvém slově. Modlíme se za to ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. Představte si člověka. Toto je
3:23hypotetická jenom situace, ale já myslím, že vlastně ne tolik, protože mnoha z nás v životě se podobné situace situace dějí. Ale představte si člověka, který jednoho rána zaspí do práce. Ne, ne zaspí o hodinu, ale o 10 minut. A kvůli tomu mu ujede autobus, kterým se obvykle dopravuje do práce. toho rána má trošičku pošramocenou
3:52náladu. Je naštvaný, protože další autobus jede až za hodinu a když konečně ten autobus přijede, tak nastoupí a sedne si vedle člověka na další prostě volné místo. při krátkém rozhovoru e vyjde najevo, že ten, ke kterému si přisedl, pracuje ve stejném oboru a také také se projeví, že je to je to vlastně vedoucí nebo jeden z vedoucích
4:25firmy a dozví se, že ta firma hledá právě na jeho pozici člověka, kterým by mohla obsadit toto pracovní místo. vymění si kontakt, za několik dnů, dostane nabídku a vlastně přijde pohovor k práci a nakonec svoji novou práci získá. A tím eh se díky tomu zpožděnému ránu jeho vlastně život začíná pomalu měnit. Když se na to podívá zpětně,
4:57tak si tak si může asi říct, eh, kdybych tehdy nezaspal, co by se asi stalo? Kdyby mi ten první autobus neujel, jak bych asi dopadl, kdybych si nesedl právě vedle tohoto člověka a kdybych se právě s ním nedal nedal do řeči, jak by asi můj život vypadal dneska? To jsou ta životní kdyby a já myslím si, že každý z nás si ta kdyby
5:24nebo tyto otazníky častokrát v životě pokládáme. Každý eh nebo každá z těch věcí, které vlastně potkali tohoto člověka, byly eh jaksi na první pohled naprosto obyčejné a až jakoby náhodné. zaspání, ujetý autobus, volné místo, krátký rozhovor a v daném okamžiku žádná z nich vlastně nevypadala důležitě nebo klíčově pro
5:50jeho směřování v jeho v jeho životě. A už vůbec tyto věci nevypadaly, že jsou součástí nějakého většího příběhu. Ale častokrát a tak to máme, že až zpětně člověk zjistí nebo vidí, jak do sebe jednotlivé události našeho života, ať už byly veselé nebo těžké nebo tragické, jak do sebe jednotlivé události zapadaly.
6:18To se v našich životech opravdu často děje, že to vlastně není až tak hypotetické. A například to je to, co vidíme v písmu téměř na každé stránce. Můžeme říct, že celé dějiny spásy jsou vlastně o Boží prozřetelnosti, o situacích, jakoby o náhodách, o příbězích, o rodinách, o lidech, o královstvích, o mocnostech, o
6:38králích, které jakoby vládnou, kde se jakoby mění politická situace, kde se jakoby mění sociální situace, ale všechno, co vidíme v písmu, má pán Bůh v rukou a všechny tyto situace a události spějí k nějakému cíli. Pomysl například na Esteru. Už jsme ji zmiňovali několikrát v posledních týdnech. Kdybychom neznali konec jejího příběhu,
7:02příběhu Ester, mohlo by se nám zdát, že všechny ty události v jejím životě byly jenom náhody, nebo že byly, že byly dané politickou situací, nebo že byly dané krutostí krále, nebo že byly dané rozmařilosti prostě jedné princezny nebo královny. Může ale za tím být něco víc. Proč král odvolal Vašti? Na povrchu se zdá proto, že byla rozmařilá. Proč si
7:31vyboval právě Ester? Na povrchu se zdá proto, protože ona byla nejkrásnější. Proč Mordukaj právě tehdy odhalil spyknutí? Proč Haman tak nenáviděl Mordokaja právě v tu chvíli, právě v těch dnech? A proč zrovna v noci, kdy Haman připravuje Mordokajovu popravu, král nemůže spát a nechá si číst staré záznamy ze svého království? Můžeme říct takové takové
7:59paměti. Všechny tyto věci vypadají jako náhoda. Zdánlivě tam není žádný společný jmenovatel. Každá událost má svůj okamžik a každá vypadá trošičku jako náhodná. Každá se zdá být takovým jakoby malým izolovaným dílkem v nějakém větším příběhu. Ale když příběh Ester, my to víme, že dočteme, najednou vidíme,
8:29že to náhody nebyly. Bůh, i když v knize Ester není vůbec zmíněn, celou dobu vedl jednotlivé události ke svému cíli. Jak jsme řekli, jak jsme řekli minule, nejedná se pouze zde o Boží svrchovanost. V tomto kontextu jsme příběh Estero zmínili takhle, ale jedná se zde o Boží prozřetelnost. Ta nám říká, že Bůh nemá jenom věci ve
8:57své ruce a pod svojí kontrolou. Nejenen, že všechny věci působí, ale že je působí k nějakému konkrétnímu a předem stanovenému cíli. O tom je Boží prozřetelnost. Můžeme říci, jak jsme si minule říkali, že Boží svrchovanost nám odpovídá na otázku, kdo? A ta odpověď je Bůh. Bůh všechno má ve svých rukou. Bůh všechno řídí. Ale Boží prozatelnost nám
9:23jakoby odpovídá na otázku, co co dělá, případně proč. Proč to dělá a k čemu všechno směřuje v našem životě. Připomíná nám tehdy, že Bůh má se situacemi v našem životě i s těmi nejběžnějšími, i s těmi byť nejznánlivějšími náhodami, které dopouští a činí, Bůh má své záměry. Někdy se těch záměrů dočkáme ještě během
9:50svého života, ale mnohdy se jich nikdy nedožijeme. Tak to bychom se na svůj život měli dívat. Vidíme jednotlivé události, ale nevidíme častokrát jejich souvislosti. Vidíme zavřené nebo chcete-li otevřené dveře, příležitosti. Vidíme nečekané změny, setkání s lidmi. Setkání, která jsme neplánovali, rozhodnutí, která jsme museli udělat a
10:19okolnosti, kterým jim vůbec nerozumíme. A přesto nebo takhle spíš a často si říkáme, proč se to stalo právě tahde. Takto, proč se to stalo právě nyní? Co z toho může být? Co Bůh dělá? My tady vidíme jednotlivé události, ale Bůh vidí celý příběh, že my vidíme jednotlivé kroky. Bůh vidí cíl, ke kterému jednotlivé kroky vedou.
10:51A právě proto je Boží prozřitelnost, bratři a sestry, milí přátelé, tak tak úžasná. Znovu nejde jen o to, že Bůh má všechny věci a okolnosti našeho života pod kontrolou, ale jde o to, že je vede ke konkrétnímu a specifickému cíli. Jednotivé události neskládá náhodně vedle sebe, ale používá je ke svému záměru. A právě
11:19v tomto jsme minule opustili příběh růd, že? Kde se vlastně nacházíme poslední dvě neděle. Rů si myslela, možná si pamatujete, že jsem tuto větu zdůrazňoval na konci svého kázání. Růd si myslela, že jde jednoho rána na pole sbírat trochu obilí. Ve skutečnosti ji Bůh vedl k jejímu vykupiteli. Bůh si myslel a z jejího poholu to
11:45vypadalo já. Jdu nasbírat pár obilí a a paběrkovat, protože jsme chudí a potřebujeme něco najíst. Ale to bylo z jeho pohledu, ale z Božího pohledu jí Bůh vedl k jejímu vykupiteli, prostě situací, jakoby náhod, lidí, rozhodnutí. A dnes se podíváme, jak tento příběh, příběh Růd pokračuje, protože Bůh ještě není u konce Růd ani Noemy, což byla
12:11její eh eh její eh vlastně tchýně. Rud a Noemi stále nevidí celý obraz tak jako my vidíme dneska, ale Bůh ano a my vlastně také. Minule jsme si na příběhu Růd ukázali zejména z prvních dvou kapitol dvě lekce o Boží př prozřetelnosti. Zaprvé jsme mluvili o tom, že Boží prozřetelnost působí uprostřed životních bolestí, že? A to
12:38jsme viděli v knize Rud. Celej ten příběh vlastně začíná velmi smutně a tragicky. Začíná hladomorem v době soudců, který přichází do Izraele. Následuje přestěhováním do Moabábské země, celé rodiny. Následuje smrtí manžela, smrtí synů. Samota, nejistota. Všechno toto se odehrává v životě Růd a Noemy v první kapitole. Ale přesto, my
13:03to ještě nevidíme v první kapitole. Přesto si tyto věci pán Bůh použije ke konečnému cíli. Za druhé jsme viděli, že Boží prozitelnost způsobí v obyčejných věcech života. Nejenom v těch e životních bolestech, ale i v těch obyčejných. První kapitola končí tím, že se Růd a Noemi přistěhovali zpátky do Betléma, odkud Noemi pochází, ale končí tím, že
13:29oni tam přišli na počátku sklizně ječmen. To znamená na počátku žní. To je důležitý detail. Protože tento, protože to vlastně působilo v to, že Noemi nebo tady spíše Růd následně šla sbírat obilí, což byla běžná praxe v tehdejší době, aby se z toho společně s Noemi vlastně mohlo nasytit. A text říká, že náhodou přišla
13:58na Boázovo pole. Náhodou, ale my víme, že to nebylo náhodou. A toho Noemi tchýně Růd hned využila. A to nás dnes vlastně vede k dalším dvěma pravdám o Boží prozřetelnosti. Dnes uvidíme za prvé nebo chcete i za třetí, jak chcete, že Boží prozřetelnost způsobí skrze moudrá a bezuhúhoná rozhodování lidí. A za poslední se naučíme, že Boží
14:27prozatelnost směřuje dále, než dokážeme dohlédnout. Víte, musíme někdy pozvednout hlavu z té své lopoty jedného člověka, jedné rodiny nebo jedného sboru, ale musíme se dívat více doširoka a snažit se mít větší obraz toho, co pán Bůh v našem životě, v naší zemi nebo v našem městě dělá. Pojďme tedy se na to podívat. Boží
14:52prozrtelnost způsobí skrze moudrá a bezuhúhoná rozhodnutí lidí. Jinými slovy, můžeme říct, že Boží prozřetelnost používá lidskou moudrost. a a a bezuhonnou aktivitu můžeme říct také, ale i tu hříšnou aktivitu. To jsme viděli také. Podívejte se do třetí kapitoly verše 1 až 4. Nemůžeme číst všechna všechny ty kapitoly samozřejmě,
15:14ale pár takových ilustrativních útržků, abychom měli představu. E, Rů 3 od verše 1. E, tady už tedy vidíme, že že Noemi si uvědomila, že to, co se začíná v jejich životě odehrávat, zřejmě není náhoda a proto začíná jednat. A tak říká Noemi, tady říká Noemi Rud, její tchýně Noemi jí řekla:„Má dcero, neměla bych
15:38snad pro tebe vyhledat místo odpočinku, kde by se ti dobře vedlo. Jinými slovy říkám, měla bych ti vyhledat ženícha. Měla bych ti vyhlát někoho, kdo kdo se o tebe postará. Vždyť bohás, s jehož služkama jsi byla. Je náš příbuzný. Pohleď. V noci bude provívat na humě ječmen. Umí se tedy? Pomaž se. Vezmi na sebe své oděvy a sestup na humno, ale
16:05nedávej se tomu muži poznat, dokud nedojí a nedopije. Až si půjde lehnout, zjistí, pardon, zjistí místo, kde leží. Jdi, odhal jeho nohy a ulehni. On ti oznámí, co máš dělat. A potom se ještě podívejme do osmého verše. Přeskočíme pár veršů a tam se začíná odehrávat ten příběh dále. I stalo se uprostřed noci, že se ten muž,
16:33tedy Boas, otřásl, převrátil se a vida, v nohách mu leží žena. Zeptal se, kdo jsi? Ona odpověděla: „Jsem Růd, tvá služebnice. Rozprostři svá nebo své křídlo nad svou služebnicí. Vždyť jsi vykupitel." A můžeme se podívat ještě do čtvrté kapitoly prvního verše. Tam vidíme, jak Boas reagoval. Bohas mezitím vystoupil do brány a posadil se
17:03tam. Vykupitel v němž o němžás mluvil, tudy zrovna procházel. Zavolal tedy ty, zajdi sem a posaď se tu někde. A on zašel a usedl. Boas přibral 10 mužů ze starších toho města a řekl jim:„Zasedněte tu. Oni se posadili tomu vykupiteli. Řekl: „Noi, která se vrátila z moábské krajiny, prodává díl pole, které patřilo našemu bratrovi
17:30Elimelekovi. A tak jsem si řekl, že ti to dám na vědomí. Kupij před těmito e přísedícími a před staršími mého lidu, jelikož eh vykoupíš, pardon, jestliže vykoupíš výkup, ale pokud nevykoupíš, oznam mi to, ať to vím. Vždyť není, kdo ho smí vykoupit kromě tebe a mě po tobě. On odpověděl: "Já jej vykoupím." Bo řekl: "V den, kdy koupíš to pole z ruky
18:01Noemy, kupuješ je i s moábkou Růd, ženou zemřelého, abys dal povstat jemu zemřelého za jeho v jeho dědictví." Ten vykupitel odpověděl: „Nemohu to pro sebe vykoupit, jinak uvrhnu do skázy vlastní dědictví." Takže tady vidíme, jak se celej ten příběh postupně odvíjel. Víte, když když přemýšlíme o Boží prozřetelnosti, může eh snadno vzniknout
18:28takový nesprávný dojem a to, že člověk může podlehnout určitému křesťanskému fatalismu. Jestliže Bůh může si klást člověk otázky, jestliže Bůh všechno řídí, proč bychom měli vůbec něco dělat, proč bychom vůbec nějak měli jednat nebo se nějak rozhodovat. jestliže už všechno rozhodl, proč se vlastně rozhodovat.
18:51Jestliže vede celý příběh, proč vůbec něco plánovat. Bible, ale a vidíme to i v tomto příběhu, nikdy nestaví Boží svrchovanou prozřetelnost proti lidské odpovědnosti. Naopak, víte, právě proto, že Bůh vládne, můžeme jednat s odvahou. Víte, a to je velmi důležitý bod podle mě. Právě proto, že Bůh vládne, můžeme jednat s
19:15odvahou. Nemáme to my ani nikdo jiný v rukou, ale přesto můžeme jednat. Bůh naše rozhodování a jednání totiž zapojuje do svých plánů. A to krásně vidíme ve třetí kapitole knihy Rů a potom i v části čtvrté kapitoly. Všimněte si, že žádná z hlavních postav není pasivní. Růd jedná, protože poslouchá svojí tchýni Noemy.
19:42Bohas jedná a především, jak jsem řekl, především Noemi jedná, když si uvědomí situaci, ve které jsou nebo možnosti, které jim Bůh nabízí. Jakmile se dozví, že Rud sbírá klasy právě na Boázově poli, to jsme četli na začátku té třetí kapitoly, okamžitě rozpozná příležitost. Je zajímavé, že že o Boázovi, víte, o
20:05tom jsem přemýšlel, musela vědět už dříve a přesto se o něm dosud ještě nezmiňuje. Nevíme proč. Nevíme proč. Možná nevěděla nebo neviděla žádnou možnost. Možná nechtěla stavět své naděje na něčem nejistém, ale když vidí, jak Bůh otevřel dveře, nezůstává sedět se založenýma se založenýma rukama. nepodléhá tomu onomu lidskému fatalismu,
20:33který by říkal, hele, Bůh to všechno řídí, nějak to dopadne. Neříká, už jednou jsem udělala chybu, když jsem opustila Betlém se svým mužem, tak se nebudu snažit znovu. Ne, ne, nepřináší jenom nějakou takovou zbožnou radu nebo větu. Necháme to na Bohu, ale jedná. Jedná aktivně, rozhoduje se. Víte, Bůh to nedělá tak. že věci nám v životě běžně padají do
21:02klína, ale poskytuje nám možnosti a otevřené dveře a žádá naši aktivitu, žádá naši zodpovědnost, žádá naše rozhodování, žádá používání našeho rozumu, který nám dal. Ale přitom všem ale také žádá závislost na něm. Já myslím, že to nám docela dobře připomíná Jakub. Jakub ve čtvrté kapitole ve 13. verši říká Jakub
21:264:13. Eh, známe tyto verše velmi dobře, tak si je nemusíte hnedat nebo napsat. Nuže, nuže není, říká Jakub, nu, že není vy, kteří říkáte dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat, nevíte, co bude zítra. Co je váš život? Vždyť jste pára, která se na chvilku ukáže
21:49nebo ukazuje a potom mizí. Místo toho byste měli říkat, bude lii pán chtít, tak zaprvé budeme naživu a potom teprve uděláme to nebo ono. Tento verš neříká, že nemáme být v životě aktivní v plánování, ale musíme to dělat. To je to, co nás učí, v závislosti na Boží svrchovanosti. V závislosti na tom, jestli nám pán Bůh
22:14zítra nebo pozítří nebo za rok poskytne prostředky zdraví a možností. Ale neznamená, že nemáme plánovat, neznamená, že nemáme mít touhy, neznamená, že nemáme mít vize. Závislosti na možnostech, které nám poskytuje nebo také neposkytuje, musíme plánovat. Tak i Rud, Rudná nebo Noemi společně přemýšlí, plánuje, radí,
22:42ne aby táhla za nitky, ale protože je zodpovědná, já si myslím, a aktivní. využívá možnosti, které jí Boží zákon v té době, vlastně v době Izraele poskytoval. To není nedostatek víry. Právě, právě naopak. Je to víra, která se nebojí jednat, která je odvážná i přes zklamání předchozí. A právě zde je pro nás, já si myslím, důležitá
23:09lehce. Někdy si pod Boží prozřetností opravdu představujeme, jak jsem už na začátku říkal, takový ten křesťanský fatalismus. Říkáme, jestli to Bůh chce, tak se to prostě stane. To je pravda, ale to to nevyručuje naši aktivitu. A tak často neděláme nic. A to je špatně. Neoslovíme člověka evangeliem, nepodáme si tu přihlášku.
23:34nezačneme sloužit, neučíme jim těžká rozhodnutí, ale spíš se jim vyhýbáme, jen prostě čekáme. Ale takto Boží prozřetelnost v Bibli nefunguje. Bůh uskutečňuje své záměry i skrze rozhodování svého lidu. Víte, na Noemi je ještě něco dalšího, takového krásného a lákavého. Už jsem to zmínil. Už jsem to zmínil dříve a znovu
24:00to zopakuji. Víte, Noemi se už jednou rozhodla se svým mužem a já si myslím, že se nerozhodla příliš dobře. Pravděpodobně spíše špatně. Odchod z Betléma tehdy před lety se opravdu nezdá být rozhodnutím víry. Mohla si tedy říct, jak už jsem předeslal, víte, mohla si říct, když jsem to jednou spletla, pohnojila v životě, raději už se nebudu vůbec
24:24rozhodovat. A kolik křesťanů takto dneska žije? Jedno špatné rozhodnutí, jedno nebo dvě nebo tři selhání, jedna bolestivá zkušenost nebo více. A od té chvíle jsme pasivní, bojíme se udělat další krok. Jenomže myslím si, že ten dobrý příklad Nohem je v tom, že ona taková není. Ano, udělala chyby v minulosti. Ano, nese jejich důsledky
24:50nyní pravděpodobně, ale nerezignuje. Nevzdává se odpovědnosti. Když Bůh otevře dveře, tak ona do nich vstupuje. A to může být, jak už jsem předeslal, právě znak zralé víry nebo zralejší Noemy. A myslím, že právě zde se krásně prolíná a propojuje ta lidská odpovědnost s Boží svrchovanosti a s Boží prozřetelností.
25:22Noemi ví, že její život je v Božích rukou. To vyznávala v první v první kapitole. Sice se jí to v minulosti špatně snášelo a stěžovala si na to, špatně se s tím směřovala, ale ví, že její život je v Božích rukou. Ale i tak ji to nevede k nečinnosti. Naopak ví, že konečný výsledek neleží v jejich rukou. To už se naučila.
25:52Už jednou prožila, že konečný výsledek neleží v jejich rukou, ale v rukou Božích. Ona šla do Moábu hledat klid, pokoj a štěstí, ale nic tam takového nenašla. i když udělala rozhodnutí jakékoliv, naučila se, že konečný výsledek vždycky leží v Božích rukou. A to je důležité znovu i pro nás. Někdy čekáme na 100% jistoty v životě,
26:20na další znamení, na další potvrzení, na okamžik, kdy už nebude existovat žádné riziko, ani s tím pochybnosti, že to nebo ono rozhodnutí je dobré. Beze sporu nesmíme dělat nahodilá, hloupá, nepromyšlená rozhodnutí. Jenže někdy se musíme odvážit. Boží proznatelnost nás nezbavuje povinnosti přemýšlet, plánovat a rozhodovat se a pěstovat zodpovědnost.
26:49dává nám svobodu jednat, protože víme, že i když nejsme neomylní, náš život nakonec závisí na Boží dokonalosti. Náš život naopak nezávisí na dokonalosti nebo nedokonalosti našich rozhodnutí, ale na dokonalosti Božího vedení. A to je obrovská úleva, já si myslím, pro nás. Boží vedení a prozřetelnost tedy není důvod pro naši pasivitu, ale naopak pro
27:21naši aktivitu. Naše naděje nestojí na tom, že se nikdy nespleteme. Naše naděje stojí na tom, že Bůh se nikdy nesplete. Noemi nebyla odvážná proto, že měla všechno pod kontrolou, ale byla odvážná proto, že věděla, že pod kontrolou má všechno Hospodin. Ale jak jsme viděli v textu, Noemi nebyla jediná, kdo jednal. Stejnou ochotu vidíme také i u Růd, hlavní
27:49vlastně hrdinky, můžeme říct, našeho příběhu. Když jí Noemi vysvětlí, co má udělat, Rud neváhá a a poslouchá ji a jde. Nepolemizuje, nehledá důvody, proč to nejde. Je to nakonec těžké. Je to vlastně velmi ponižující tato situace pro ní, ale důvěřuje moudrosti, moudrosti Noemi a Rud a možná i jejího Boha, protože ona říkala: "Kamkoliv
28:11půjdeš, ty půjdu já. Tvoje země bude mojí zemí a tvůj Bůh bude mým Bohem. Možná, že dneska takto přemýšlela, když se rozhodovala. Takže důvěřuju moudrosti Noemi a jedna Noemi vysvětluje, že Boci na mlatě střežit obilí a prosévat hdo, protože obilí mělo mnoho plev a takhle se obilí muselo prosévat. A to bylo běžné.
28:36Hlídali, hlídalo se také obilí. I přes noc se pracovalo, protože bylo chladněji. A právě to byla příležitost pro růd, kterou věděla Noemi, že musí využít. Má přijít k Boházovi, lehnout si k jeho nohám a požádat ho, aby nad ní, jak jsme četli, rozprostřel své křídlo nebo nebo svůj plášť. V některých překladech se také říká.
28:59Pro dnešního čtenáře to může působit zvláštně. Ve své době však nešlo o nic nemravného nebo nevhodného. Byla to běžná situace. Byla to byla to kulturně, já bych řekl, srozumitelná, mravně čistá situace založená na Božím zákoně. A vlastně byla to prosba v podstatě, aby Bo přijal roli Vykupitele a vzal si rů za ženu. To je to, co to znamená.
29:29Je krásné, jakým způsobem Růd jedná. nepřichází s nějakým nárokem, nepřichází manipulovat, ale přichází v pokoře. Tu pokoru to vlastně potom později i i Bohas rozpozná. E říkají například v 11. verši ve třetí kapitole a nyní se má dcero, neboj. Udělám pro tebe všechno, co řekneš, protože celé naše město ví, že jsi zdatná žena. Ano, opravdu jsem
29:58vykupitel. A teďkon mluví o tom, že je tam další člověk, kterému musí dát př, že je tam bližší, příbuzný, ale nicméně on vidí její bezúhonnost a a proto proto vlastně se k ní sklání. říká jí dokonce v tom textu, že vlastně ona tam neběhala někde po městě a nenahěla mladší muže přitáživější nebo nějaké bohatší muže. Mohla hledat
30:24vlastní prospěch už dávno. Ona však hledá cestu, která je správná před Bohem. A to tedy vypovídá o jejím charakteru. Ale tím příběh nekončí. podobnou aktivitu vidíme i u Boáze. To jsme viděli na začátku čtvrté kapitoly. Nejenže rutinu prosbu přijímá, ale hned druhý den jedná. Nečeká, neodkládá to, ale jedná. A to jsme viděli v té první
30:48části čtvrté kapitoly. Jde do městské brány, kde se projednávaly právní a městské záležitosti. Svolá 10 svědků, osloví bližšího příbuzného a podle Božího zákona vyřeší celou záležitost tak, aby bylo všechno spravedlivě vyřešené a čestné. To je krásný obraz, já si myslím, zralé víry, bezúhonnosti. Noemi 1, Růd 1, Boaz jed a právě skrze
31:18jejich rozhodnutí Bůh nebo rozhodování Bůh uskutečňuje svůj záměr a svůj plán. V kazateli se dočítáme Kazatel 9:10. Všechno, co se ti naskytne udělat, dělej celou svou silou, protože není žádná činnost, ani úmysl, ani poznání, ani moudrost v podsvětí, kam odcházíš. Nejde zde o výzvu ke spoléhání se na sebe, ale o odmítnutí
31:49pasivity v životě, o přijetí možností, které nám život nebo Bůh nabízí. Bůh nám dal čas, ruce, moudrost, prostor, zemi, majetek a můžeme a měli bychom se rozhodovat a jednat, aktivně žít. Na věčnosti už taková možnost nebude nebo budou jiné možnosti. Přísloví 16:9 říká, známe tento text také také dobře. Srdce člověku vymýšlí cestu, ale jeho
32:20kroky určuje Hospodin. Víte, [odkašlání] tento verš někdy citujeme jako nebo do kontextu přehnané aktivity člověka. V pořádku, ale musíme také pamatovat na to, že nás učí aktivitě a ne pasivitě. Boží prozitelnost nás nikdy nezbavuje odpovědnosti jednat. Naopak dává nám odvahu jednat s vědomím, že nakonec konečný výsledek náleží nebo leží v
32:51rukou Božích, ale neleží v našich rukou. Za druhé, Boží prozřetelnost směřuje dál, než dokážeme dohlédnout. To je další a poslední pravda, kterou se učíme. Já si myslím z knihy Růd. Boží prozřetelnost směřuje dále, než častokrát dokážeme dohlédnout. Víte, podívejte se na konec e čtvrté kapitoly do knihy do Rů do do 13. verše.
33:21Do 13. verše. Tak si Bo vzal Rud. Takže nakonec vidíme jakoby happy end a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin ji dal otěhotnět a ona porodila syna. A když se přesuneme dále do 18. verše, tak tam čteme: "A toto je rodopis Perézův. Peréz splodil Hersona. Herson splodil Ráma. Rám splodil Amínadaba,
33:52Amínadab spodil Nachšona. Nachšon splodil Salmu. Salmon splodil Boze, Bo splodil Obéda. Obé splodil Jišaje. Jišaj splodil Davida. Není to zvláštní? Proč končí kniha zejména pro člověka ve 21. století? Tak to takto nesrozumitelně. Proč? Proč končí kniha Rodokmenem?
34:22Celou dobu sledujeme sledujeme přece příběh jedné rodiny a najednou najednou Rodokmen. Proč? Protože autor autor říká v podstatě nám říká, Bůh nám říká, vy jste si celou dobu mysleli, že tady, že tady jde o Růd. Ale celou dobu nešlo pouze o Růd, ale celou dobu šlo o Davida. Víme, že Růd se stala, já jsem minule řekl babičkou, ale je to prababičkou
34:49Davida. A vlastně musíme si uznat a přiznat, že vlastně ani o Davida nejde, přestože ten rodoken a kniha končí jím. Šlo o Krista. To jsme si říkali už i minule. Najednou zjišťujeme a zjistíme, že Bůh celou dobu neřešil jenom jednu vdovu a příběh jedné rodiny nebo osud, zlý osud jedné rodiny, ale bez absolutní nadsázky můžeme říct, že on řešil
35:16vykoupení tebe a mě, vykoupení celého světa a nejen to. Vykoupení všech, kteří k němu budou volat a kteří k němu přijdou s vírou, s vírou, jakou měla, jakou měla Růd. A tím se dostáváme, já myslím, k poslednímu a možná já si myslím také nejkrásnějšímu záměru Boží prozřetelnosti v našich životech a a v tomto světě. Bůh totiž do svého plánu
35:43svrchovaně a záměrně zahádnul Růd, právě Růd, Moábku, nežidovku, to znamená pohanku. Ženu, která byla z pohledu Izraelce cizinkou a která sama od sebe neměla žádný nárok na Boží zaslíbení a vykoupení. A přesto právě jí Bůh přivedl k Boázovi a právě jí zahrnul do svého lidu a právě její jméno nakonec najdeme v rodokmenu
36:10krále Davida a tedy i v rodokmenu samotného Pána Ježíše Krista. To není náhoda. Bůh tím už v knize Růd ukazuje něco, co později je naplno rozvinuto v evangeliích. To je, že jeho vykoupení není určeno pouze pro ty, kteří jsou blízko, ale Bůh zachraňuje ty, kteří jsou také daleko, kteří jsou vzdálení. Ale všimněte si, nebo možná, že si
36:41pamatujete, co Rud vlastně Noemi říká, když když trvá na tom, že půjde s Noemi do Betléma. Ona jí ona jí říká, už jsem to tato slova připomněl, e, podívejte se do 16. verše. Avšak Rud odpověděla:„Nenalehej na mě, abych tě opustila a odvrátila se od cesty za tebou, protože kam půjdeš, půjdu i já. To je to, co říká Rut Noemi.
37:06A kde zůstaneš, zůstanu také. Tvůj lid bude mým lidem, ale pozor, tvůj Bůh mým Bohem." To je pozoruhodné, bratři a sestry, protože když se Rut rozhodla pro Boha Noemy, víte, přemýšlejte o tom, to je strašně zvláštní situace podle mě, víte, neměla před sebou zrovna příliš laskavou a lákavou představu Boha. Přemýšlejte o
37:30té situaci. Noemi nemohla nabídnout obraz života, ve kterém Bůh všechno vyřešil a všechno dal a ve kterém Bůh působí krásu a štěstí. Naopak, Noemi se právě vrátila z Moabu jako vdova, nebo ještě jsou v Moábuje a ona tam ovdověla. Její oba dva synové zemřeli. Ona na Boha zahořkla. To je to, čemu to je to, co vlastně vidí, vidí
37:59Růd. Dokonce můžeme říct, že Noemi je si na Boha stěžovala. Říkala, že Hospodin pro se se od ní odvrátil nebo proti ní odvrátil svoji ruku. A víte, kdyby se Rud rozhodovala podle toho, co od Boha dostane, přemýšlejte o tom, možná by si vybrala úplně jinou cestu v životě a přesto řekla: "Tvůj Bůh, tvůj Bůh bude mým Bohem."
38:29I když ten tvůj Bůh, jak teďkon já vidím, jak to sleduju, tím moc dobré věci do života nepřináší. To je zajímavé. Ona neříká, když si to jakoby převedem do dnešního jazyka, ona neříká to, co mnozí lidé se dneska ptají. Ona neříká,"Hele, tvůj Bůh mi dá lepší život a proto já proto bude mým Bohem." Neříká:„Tvůj Bůh mi určitě splní
38:54všechna moje přání." A neříkátvůj Bůh mě jistě zbaví veškeré bolesti a určitě mi dá nového manžela, ne? Ona říká:„Tvůj Bůh bude mým Bohem." To je všechno. Brateř a sestry. Tomu se říká víra. Tomu se říká bezpodmínečná oddanost, důvěra. Odevzdání svého života do rukou živého, svrchovaného a mocného Boha.
39:24I když výhled nevypadá zase zrovna moc lákavě. Tomu se říká víra. A právě tady Rud, já si myslím, mluví velmi silně do naší doby. Žijeme v kultuře, která chce Boha především jako někoho, kdo neustále něco dává a neustále něco ulehčuje a neustále něco poskytuje. Boha, který pomůže. To je v pořádku, on pomáhá. Boha, který uzdraví.
39:52Ale lidé chtějí exkluzivně toto o Boha. Nic jiného. Boha, který chrání. Boha, který otevírá dveře. To je to, co on bezespolu dělá. To jsme viděli i v růd Boha, který nám dá pokoj, úspěch a šťastný život. Lidé chtějí od Boha exkluzivně tyto věci. Nic jiného. Pokud je Bůh a je milující a je dobrý, musí mi dát pouze tyto věci v životě.
40:15Ale biblická víra a oddanost a důvěra je něco úplně jiného a začíná jinde. Ne otázkou, co mi Bůh může dát, co mi Bůh dá, abych ho následoval, co mi čím mě Bůh získá, abych teďkon v něho věřil. Ale začíná otázkou, Bůh je Bůh nebo spíše prohlášením, Bůh je Bůh. A potom otázka, jsem schopen Boha přijmout jako Boha, jako
40:45svrchovaného Boha, který má právo na každý kousek mého života? To je ta otázka, ne? Co mi může dát? A otázka je, jsem schopen přijmout Boha jako Boha, jako svrchovaného, jako ten, který má právo na každou molekulu v tomto vesmíru, včetně mého života? Protože Bůh není prostředek k lepšímu životu, ale víte, on sám
41:17je náš život. On sám je ten život. On není někým, kdo si, nebo spíše kohsi přidáme ke svému životu, aby nám pomohl uskutečnit naše vlastní plány. On je svrchovaný pán, kterému patří celej náš život a v dějinách historii má s námi nějaký záměr a s naším životem. A myslím si, že Rud to pochopila aspoň částečně.
41:49říká v podstatěne, co mě s tímto Bohem čeká, ale tvůj Bůh je mým Bohem. Nevím, jestli bude můj život snadný, ale tvůj Bůh bude mým Bohem. A a nevím, koho jsem si vlastně vybrala, ale Hospodin bude mým Bohem. A právě takový člověk, bratři a sestry, milí příteli, především, takový člověk s takovýmto postojem nachází u Boha
42:19vykoupení. To nejdůležitější. Nachází u Boha spasení, ne? Ten, kdo přichází ke Kristu s podmínkou, co mi tento Kristus vás může d váš může dát. Ale ten, kdo přichází a říká Kristus, ten, kdo říká Kristus, bude mým pánem, ať už mi dá cokoliv, já chci pouze jeho. Chci následovat jeho, chci mu důvěřovat, chci mu sloužit a chci ho milovat.
42:49A to je podle mě možná ten největší zázrak celé knihy Růd. Bůh nejen řídil všechny okolnosti jejího života, on a to je to krásné si myslím, on ji skrze tyto okolnosti vedl k sobě, aby ji zachránil. Ale nejen to, ale aby se stala prostředkem nebo prostředníkem záchrany pro ostatní, aby skrze její život a rozhodování mohl přijít Mesiáš.
43:18A to je ten konečný cíl Boží prozřetelnosti v našem životě, ale i v našem světě. Nejen aby Bůh zařídil lepší okolnosti, nejen aby vyřešil naše problémy, ale aby nás skrze všechny okolnosti přivedl, to je to, co chce Bůh, aby nás skrze okolnosti, těžké i lehké, dlouhé i krátké, přivedl ke Kristu, našemu vykupiteli a Pánu. To je to, co
43:48Bůh dělá v našich životech i v životech vaší rodiny, v životech ve vašem manželství, ve vaši ve vašich dětech. A tak na závěr možná ptejme se pár otázek. Krátce už jenom. Co kdybys dneska psal knihu o svém životě? Ve které kapitole se podle tebe nachází ten tvůj život? Možná, že jste ještě v první,
44:19kde je bolest, kde je nejasnost toho, co to všechno je, kam to všecko vede. Nesrozumitelnost. Možná, že jste právě u hladomoru nebo u smrti svého muže nebo svých dětí. Možná, že jste na poli už. Možná, že čekáte, ale ještě jste nedošli do čtvrté kapitoly. Ale víte, co to krásné na tom je, že Bůh ano, Bůh už tam je a skyže
44:48vše, co dělá, nás vede k sobě blíž, aby nám nakonec požehnal, přivedl nás blíž k sobě, aby možná zachránil někoho kolem nás, kdo to potřebuje nebo dokonce nás samotné. Otče náš nebeský, a tak tě za to chválíme a děkujeme ti za tvoji naprosto jaksi nepolepitelnou moudrost ve věcech a okolnostech života a světa,
45:18kterou vidíme i když omezeně, i když ne celou, ale vidíme a děkujeme, Pane Bože, že oproti možná Rud, Ester, Josefovi a dalším máme vlastně svým způsobem trochu výhodu. že máme úplné zjevení tvého slova a vidíme, kam to všecko spělo a spěje. Děkujeme ti za to a prosíme tě, aby si skrze toto posíl naši důvěru v to, co ty
45:44děláš a v to, že ty jsi někým, kdo to má nejenom v rukou, ale vede to do nějakého konkrétního cíle. Za to tě prosíme a chválíme tě za to ve tvém svatém jménu.