BŮH OSLAVEN ZRADOU
Výraz oslavit je v přepisu na 9 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Marek 9Matouš 16Matouš 26Marek 5Jan 132. Korintským 4Filipským 2
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (6)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Drazí bratři a sestry, já jsem opravdu velice povzbudě povzbuzen tím, co jsem až do Poslava tady slyšel, protože já de facto jenom navážu na bratra Petra i na ty modlitby i na to všechno, co jsme slyšeli o těch svědectvích, co se co se děje bratřím, sestrám. My se totiž dneska budem zabývat tím, že vše, co se děje v církvi, se děje pro
0:26Boží slávu. Dokonce zůstaneme i ve stejné knize, zůstaneme v Janově evangeliu. A já bych rád navázal na to, na co jsem tady kázal někdy v červnu, když jsme tady byli společně. A jestli si vzpomínáte, tak jsme se, tak jsme se tenkrát společně zamýšleli nad textem z 13. kapitoly prvních 20 veršů, jak pán Ježíš Kristus umývá učedníkům
0:51nohy. Co to znamená? Výklad, který podává učedníkům. A dnes na tento text společně navážem. Je to tedy text z Janova evangelia z 13. kapitoly a jsou to verše 21 až 32. My ale pro tu návaznost začneme číst už od verše 18. Tedy to, co budeme číst, je Jan 13 18 až 32. Já moc prosím, abychom ke čtení Božího slova společně povstali. Kdo kdo můžete,
1:22komu to dovolí váš fyzický stav? A zde čteme toto. Nemluvím o vás všech. Já vím, kterej jsem si vyvolil, ale musí se naplnit písmo. Ten, kdo jí se mnou chléb, pozdvihl proti mne svou patu. Již teď vám to říkám dříve, než se to stane, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já ji jsem. Amen. Amen. Pravdím vám: "Kdo přijal
1:49toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal." Když to Ježíš řekl, rozrušil se v duchu a dosvědčil: "Ámen, amen. Pravím vám, že jeden z vás mne zradí." Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě. O kom to říká? Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově
2:16náruči. Na to ho Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví. On se naklonil k Ježíšovým prsům a řekl mu: „Pane, kdo to je?" Ježíš odpověděl: "Je to ten, kterému namočím a podám sousto." Namočil sousto a podal je Judovi Šimona Iškariotského. Tehdy po tom soustu vstoupil do něho Satan. Ježíš mu řekl:„Co činíš? Učiň
2:44rychle." Nikdo ze stolujících však neporozuměl, proč mu to řekl. Protože měl Juda pokladnici, domnívali se, že někteří domnívali se někteří, že mu Ježíš říká: "Nakup, co potřebujeme na svátek a nebo aby dal něco chudým." On si vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc. Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl:„Nní byl syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v
3:15něm. Jestliže byl Bůh oslaven v něm, oslaví Bůh jeho v sobě. a oslavío. Hned. Tolik z Božího slova. Prosím, abyste se posadili. Jak už jsem řekl na začátku, já jsem opravdu velice povzbuzen z toho a dneska jsem to vnímal velice intenzivně, jak věci do sebe zapadají.
3:49Já mám pro vás takovou bláznivou konspirační teorii. Mně přijde jako kdyby to tu někdo vedl. Dobře, teď vážně. My víme, kdo to vede. Proč se stalo to, co se stalo bratru Martinovi? Proč se stalo to, že my jsme si vybrali zrovna tento týden dovolené tady u vás? Proč se stalo to, že dnes mohu stát tady a eh kázat na tento text? No, to není
4:14samo sebou. A tak my opravdu budeme dnešního dne v tomto textu vidět, že všechny věci se, které, které se dějí, i ty opravdu zlé. A to, co jsme četli v tom textu, je zrada a to je velice zlé, ale i to se děje pro Boží slávu. A proto ta hlavní myšlenka, já už jsem jí v podstatě řekl, jí znovu zopakuji, vše co se děje v církvi, se děje pro Boží slávu.
4:43Podívejme se hned na začátek toho textu do toho 21. verše. Čteme tam, že se pán Ježíš Kristus rozrušil v duchu a čteme tam, že když to řekl, rozrušil se v duchu. Proto jsme vlastně četli i ten i ten předchozí text. To, co Pána Ježíše Krista rozrušilo, je tedy v tom v té předchozí řeči. A je to právě ten 18. verš, kdy říká:„Nemluvím o
5:06vás všech." On rozmlouvá s učedníky, promlouvá k nim a pak říká: „Nemluvím o vás všech. Jinak řečeno, vím, že jeden z vás k vám nepatří. Takové zvláštní. A toto vědomí Pána Ježíše Krista rozrušilo. My opět vidíme a je to už vlastně potřetí v této kapitole, kdy pán Ježíš Kristus začíná svá slova tímen. Amen. A
5:34to vlastně znamená, že přijdou důležitá slova. Nás po tomto po tomto frazému následují vždy důležitá slova, něco důležitého, co na co máme dát pozor. A tentokrát pán Ježíš Kristus neříká něco pro poučení, ale klade před učedníky takovou malou informační bombu. Ámen pravím vás. Jeden z vás mnezradí. Toto oznámení vlastně udává celý celý
6:03ten další charakter těch dalších chvil toho toho, co následuje. Ale dříve než se posuneme k tomu, co následuje, musím zmínit jednu důležitou věc, která je v tomto textu dobře patrná a v něm vidíme, jak se v Pánu Ježíši Kristu opravdu eh snoubí, kloubí se v něm to jeho plné božství i to jeho plné lidství. Jednak vidíme to, že pán Ježíš Kristus
6:33jasně věděl, že ho Jidáš zradí. Proč to věděl on, když jeho nejbližší to nevěděli? Protože pán Ježíš Kristus je plně Bůh a pán Ježíš Kristus věděl, že ho Idáš zradí dřív, než se Jidáš narodil. Dokonce dřív, než stvořil tuto zemi, pán Ježíš Kristus jako druhá osoba Boží trojice věděl, jak se věci kolem
6:54jeho zemské služby budou mít a co se všechno bude dít. To je právě Kristova vševědoucnost v té jeho věčné existenci. Ale také vidíme to, že se pán Ježíš Kristus rozrušil při pomyšlení na to, že ho Jidáš zradí. To je ta lidská stránka Pána Ježíše Krista. To je jeho plné lidství. Tady bych chtěl upozornit na text ve
7:23Filipským v druhé kapitole, verše 6 až 7. Mimochodem, domnívám se, že to je nejádhernější text v celém písmu. Je to, já tomu říkám, je to óda na Spasitele. A v těch verších 6 až 7 v té druhé kapitole Filipským tam čteme: "Ačkoliv byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se
7:49podobný lidem." Ono vlastně to, jak funguje Kristovo plné lidství a božství, je docela záhada, je to docela těžko pochopitelné. A já jenom zmíním, my mluvíme o takzvaném Kristově vyprázdnění. Pán Ježíš Kristus se vzdal svého božství, ale to slovo vzdal to dost dobře nevystihuje. Nicméně aspoň tak nějak to musíme chápat. Ale ne, ale to, že se vzdal
8:18svého božství, nepřestal být plně Bohem. znal tedy svého zrádce, věděl, jak se věci budou odehrávat a přesto se lidsky rozrušil. Rozrušilo ho to, eh, že někdo, kdo se, kdo jej nazývá svým pánem a mistrem, jej zanedlouho prodá za 30 stříbrných. A teď už se tedy pojďme posunout dál do těch dalších veršů. Vidíme, co se tam
8:45odehrává. Vidíme reakce eh učedníků. A to, co bych chtěl, abychom si dneska z toho textu také ukázali, jsou tři určité charakterové typy. A v tomto textu, respektive v těch částech, kde vidíme tu reakci, to jsou verše 22 až 26, tak tam vidím dva charakterové typy. Tak tedy vidíme přirozenou reakci všech učedníků. Dívali se jeden na druhého v
9:16takové určité nejistotě. A to slovo, které je tam použito jako nejistota, to stejné slovo je použité například v druhé Korintským čtvrté kapitole osm verši. Zde čteme: "Ve všem jsme zužováni, ale nejsme vháněni do úzkých. Býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí." Tedy ten význam toho slova je určitá nejistota, ale není tam ta zoufalost.
9:45Jsou to tedy určité pochybnosti nebo spíše rozpaky a učedníci si s touto skutečností vlastně tak trošku neví rady, ale nejsou zoufalí. To je asi potřeba vědět. Zde by možná bylo dobré se podívat do evangelia jiného, například do Matouše, kde je tato tato část, tato tato událost popsána ve 26. kapitole ve verších 20 až 22.
10:14A tam čteme: "Když nastal večer, stoloval s 12 učedníky a když jedli, řekl: "Ámen, pravím vám, že jeden z vás nezradí." Velmi se zarmoutili a jeden každý z nich mu začal říkat: „Jsem to snad já, pane?" Z tohodlho vlastně můžeme vidět, že nejistota učedníků nevyplývá jen z toho, že je mezi nimi zrádce. Oni nevědí, kdo to je.
10:44Ale oni si vlastně nejsou jisti ani sami sebou. Jeden po druhém se ptají, pane, jsem to snad já? Kdo kdo tě má zradit? To nám dokresluje celou tu situaci eh i přesto, že ji u Jana máme popsanou tak, jak jí máme, tak jak jí tak, jak jí tam máme zapsáno. Pojďme tedy dál. V tom 23. verši vidíme, že jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš
11:10miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náruči. Je to právě autor tohoto listu, který seděl vedle Pána Ježíše Krista. A eh tato věta nám může vznít trošku prazvláštně. >> [odkašlání] >> Oni byli u stolu a ten učedník byl v jeho náručí. Tak eh asi e z našeho dnešního pohledu, tak jak jsme zvyklí stolovat, by to asi vypadalo opravdu
11:37prapodivně. Ale my si musíme uvědomit, jak se vlastně stolovalo eh na přelomu století v Palesttině v tě v těchto kulturních podmínkách. Oni měli tenkrát ty stoly daleko nižší a oni v podstatě u nich jako buď seděli v takzvaném tureckém sedu a nebo spíš u toho jako leželi u toho u toho jídla. Takže to, že to, že ten Jan byl vedle
12:04toho Krista vlastně jakoby spočíval v jeho klíně. Vypadalo to tak a možná možná, že seděl blíž ke Kristu než než ostatní vedle sebe. Jo, ta tadleta jenom jenom abysme si to správně představili tu situaci. Tedy tento učedník Jan sedí vedle Krista, je nejblíž a čteme, že ho pán Ježíš Kristus miloval.
12:35A ve 24. verši máme máme další popis té události. Na to Šimon Petr kývl, aby zjistil, kdo je ten, o kom mluví. A Petr, to je ten první charakter. My už jsme to tady posledně trošku zmínili a já tento charakter nazývám horká hlava. Už posledně jsem tady tento termín říkal a já znova připomenu, prosím neberte to jako nějaké hanlivé označení.
13:06Petr chce prostě věci řešit hned. A z těchto událostí vidíme, že to tak je. Petr je ten, který musí mít vše pod kontrolou a proto rychle shání informace, kdo to je, proč, co se děje. Tývá na Jana, který sedí vedle Krista, ať se pokusí zjistit víc. Tedy očekává, pokud možno i hned zpětnou vazbu. E, to, že je Petr Horká Hlava,
13:27vidíme právě i z jiných pasáží evangelia. A je to právě i ten minulý text, jestli si vzpomínáte, eh, tam právě pán Ježíš Kristus jsme těm učedníkům nohy. A Petr eh říká: „Pane, ty ty mi přeci nebudeš mít nohy." E zmiňoval jsem tady, že to byla e činnost, kterou prováděli ty nejpodřadnější otroci a teď ji provádí
13:51pán Ježíš Kristus. Petr říká: „Pane, ty mi nebudeš mít nohy." A když mu pán Ježíš Kristus vysvětluje, že mu musí ty nohy umýt, on říká: „No, tak pak teda celýho." Jo, takže taková ta horká hlava. Vidíte tam ten vzorec tohodlenoho chování? Nebo podívejme se do Matouše, do 14. kapitoly. Eh, já to nebudu číst, ale tam
14:09učedníci e včetně Petra jsou v loďce na rozbouřené moři a z dálky k nim přichází pán Ježíš Kristus z povodní hladině. Učedníci jsou vyděšení. A tak pán Ježíš Kristus z dálky ujišťuje, že je to on. A co Petr? Pane, sili to ty. Poruč mi, ať přijdu k tobě po vodě. Zase Petr, hned chci k tobě. Ale dobře, opět chce mít Petr ty věci pod kontrolou
14:38a je to vlastně dobré. Ale eh Petr si možná neuvědomil, co to znamená jít za Pánem Ježíšem Kristem po vodě. A tak vidíme, že když se do té vody dostane, tak začne tonout. Jeho víra na to není připravená. Prostě horká hlava. Matouš 16. kapitola, 16. verš. Petr tam říká: „Ty jsi Mesiáš, syn živého Boha. To je Petrovo vyznání na Kristovu
15:04otázku, za koho jej učedníci pokládají. Zde je Petrova horlivost, bych řekl, tak nějak jako dobře dobře namířená. On první odpověděl a jeho odpověď je příkladem toho, že znal svého mistra a miloval ho. Ale v zápětí v 22. verši 16. kapitoly vidíme, že když pán Ježíš Kristus učedníkům vysvětluje, co se mu musí všechno stát na konci té jeho
15:28služby, jak musí trpět, eh a tydle všechny věci, Petr zase takovým rychlým a rázným způsobem Pána Ježíše Krista dokonce napomíná a říká: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti určitě nestane." A víte, co mu na to řekl pán Ježíš Kristus? Jdi ode mě, Satane. Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale věci lidské. To bylo chvíli po tom,
15:51co Petr vyznává, že pán Ježíš Kristus je mistr a spasitel, Mesiáš. Takže opět vidíme tu jeho rychlost, tu je jeho tu jeho zbrklost. Někdy až někdy je dobře napříjmená, někdy úplně ne. V Markovi v deváté kapitole verše 2 až 8 tam zase vidíme, že Ježíš, Jan a Petr a i Jakub jsou nahoře, kde dochází opravdu k vyjevení Krista jako Božího syna. Tam
16:21se sám Bůh Otec eh k Pánu Ježíši přiznává jako k svému synu. Vy vyjevuje ho před těmi učedníky takovýmto zázračným způsobem. Dokonce vidíme, že přichází ke Kristu Eliáš s Mojžíšem. A Petr na to reaguje. Rabi, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stany. Tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. Nevěděl totiž, co by na to řekl, neboť
16:47vel neboť se velmi vyděsil. Možná bychom řekli, Petře, kdyby ji mlčel, udělal by si lépe v tuto chvíli. Nevím, jak vám, ale mně opravdu přijde, že že kdyby Petr v některých situacích za danou chvíli v danou chvíli nic neřek, bylo by to lepší. Má prostě potřebu se vyjádřit a možná ne vždy rozvažuje úplně moudře, co
17:13říct a co neříct. Nechtěl bych však, aby to byl opravdu dojem, že Petr byl nějakou negativní osobou v tom kruhu učedníků. Zkrátka Petr je ta horká hlava, která s tou s tou svojí s tím svým nadšením, řekněme to takhle, opravdu zápasí. Ne vždycky je to dobré. Někdy je někdy je potřeba ho napomenout a pán Ježíš Kristus to dělá, jak jsme
17:40slyšeli. A je prostě potřeba s tímto charakterem a Petr s tím musí nějakým způsobem pracovat. Čili to je to je ten toho první charakter. To je ten charakter horka a hlava. Te když se podíváme do 25. verše, půjdeme v tom textu dál, tak vidíme, jak na to reaguje Jan. Jak reaguje na Petrovu pobídku, když sedí vedle Pána Ježíše Krista, je
18:11tedy blízko něj a ještě se možná k němu přihne a v podstatě si můžeme tu situaci představit, že mu šeptá do ucha a klade zásadní otázku, pane, kdo to je? Pán Ježíš s klidem Janovi odpovídá: "Je to ten, kterému namočím a podám sousto." To, jak šeptem se ho Jan ptá, stejně šeptem pán Ježíš Kristus odpovídá Janovi. Protože kdyby to pán Ježíš
18:40Kristus řekl naplno, tak by to věděli všichni. Ale evidentně z toho dalšího, co čteme, je vidět, že stejně soukromě pán Ježíš Janovi odpovídá. A to, jakým způsobem Jan s touto s touto odpovědí zachází, nám ukazuje ten další charakterový typ. A to já bych nazval takovou chladnou, rozvážnou hlavou.
19:17Pojďme právě sledovat to, jakým způsobem Jan s touto odpovědí naložil. Tedy z logiky možná i nás, jak jsme tady, by bylo dostal zadání od Petra, zjistil odpověď a je potřeba informaci předat zpátky zadavateli. Eh, a domnívám se a teď si tak trošku zaspekuluji, že kdyby to Jan udělal, tak by Petr možná hned nějakým nepatřičným
19:41způsobem začal řešit to, aby Pána Ježíše Krista ochránil před tím zrádcem. >> [odkašlání] >> A to je přeci ochránit Pána Ježíše před zrádcem je správné, ne? Nebo není? Na to, abychom si odpověděli, musíme na začátek textu. Proč pán Ježíš Kristus předkládá existenci zrádce? Proč jim říká, že nějaký zrádce je, ale neříká,
20:10kdo to je? To je pro naše uvažování docela zásadní otázka. Přemýšleli jste o tom, proč pán Ježíš Kristus neřek: "Jidáš mě zradí?" Eh, když vezmeme v úvahu to, že se pán Ježíš Kristus nejprve rozrušil a pak promluvil o zrádci, ale neudal jeho jméno, nekonkretizoval, kdo to je, tak v podstatě vidíme tu skutečnost.
20:44Eh, proč on vlastně neříká to jméno? Víte, eh, domnívám se, že pán Ježíš Kristus chtěl dát Jidášovi poslední šanci k pokání. Teď si vemte tu skutečnost, kdyby on řekl, že to je tenhle konkrétní člověk, co by se mezi učedníky semlelo za humbuk. Pán Ježíš Kristus jen říká, že je mezi nimi zrádce. A je to v podstatě něco jako
21:15kdyby Jedášovi soukromě řekidáši, co to děláš? Jak se to chováš? Jakým způsobem chceš jednat? Ano. Pán Ježíš Kristus mohl několika málo slovy eh respektive, pardon, teď jsem se do toho trošičku zamotal. Jan mohl eh tenhleten záměr Pána Ježíše zhatit. mohl několika máloslovy zmařit ten Kristův pokus dát Jidášovi eh poslední šanci.
21:50Namísto toho Jan nechává vše na svém učiteli a Pánovi. A proto, když se podíváme na ten charakter, tak já považuji za velký dar, když někdo ví a umí odhadnout, kdy je moudré mluvit a kdy je moudré mlčet. A to je velice obtížné a zdá se, že Jan tento dar měl, možná ne vždycky, ale v tuto chvíli tento dar velice osvědčil.
22:20O Janovi toho v evangeliích nemáme zas tolik jako o Petrovi. Není tam moc pasáží, kde vidíme, že by Jan vystupoval přímo nějakým aktivním způsobem. Eh, takový eh taková zmínka o Janovi je například v Matouši v 17. kapitole v prvním verši na té hoře proměnění nebo u Marka v páté kapitole, kde se Jan vyskytuje u uzdravení Jajrovy dcery.
22:41Ani na jednom z těchto míst nemáme zaznamenáno, že by Jan nějak vystupoval. Každopádně nevidíme to, co u Petra. Janovy reakce nejsou nepatřičné nebo méně vhodné. A pak také čteme dvě místa, kde Jan vystupuje vyloženě aktivně a to je Marek 9:38. Místo, kde Jan předkládá Pánu Ježíši skutečnost, že někdo v Kristově jménu
23:07učinil mocné činy a oni jakožto učedníci včetně Jana se mu v tom snažili bránit. A pán Ježíš Jana i ostatní v tuto chvíli poučuje, že to nebylo správné. Takže vidíme, že i Jan eh ne společně s učedníky uměli dělat něco, co pán Ježíš Kristus považoval za nesprávné. Ale nevidíme tam ten vzorec jako u Petra. Nevidíme tam tu prudkou reakci. A možná
23:34i to, že Jan s učedníky na to nějak nereagovali a nechali se poučit, je důkazem toho, že byl takovou tou chladnou hlavou, rozvážnou. Potom Marek 10. kapitola. Poté, co pán Ježíš Kristus opět předpovídá svou smrt i vzkříšení, se Jakub a Jan dožadují u Pána Ježíše, aby se v Kristově království směli posadit po jeho boku. A
24:00je takové zvláštní, že eh pán Ježíš Kristus jim ale vysvětluje, že není v jeho pravomoci přidělovat někomu místa po svém boku v jeho království. Domnívám se, že jejich žádost je nejspíš řečena v nepravý čas, ale je to dobrá potřeba. Sedět vedle Krista, být vedle něj. Eh, nevím, jestli v tom hrála roli určitá pícha, ale to si úplně z toho
24:27textu nemyslím. Každopádně opět vidíme takovou reakci. Ano, nějakým způsobem zareagovali a nevidíme tam to oponentství vůči Kristu, jako Petr někdy občas mívá. Nevím, jak vy, ale já opravdu u toho Jana vidím víc než u Petra určitou zdrženlivost a větší cit adekvátní reakci na konkrétní situace.
24:59A teď, když půjdeme dál, tak se dostaneme k tomu třetím charakteru. To už jsme ve verších 27 až 30. A ten třetí charakter, jak jistě vás správně napadá, je charakter Jidáše. Ve verši 27 se totiž dozvídáme zásadní informaci. Tehdy po tom soustu, které přijal od Pána Ježíše Krista, vstoupil do něho Satan. Ježíš mu řekl: "Co činíš, učiň
25:27rychle." Jednak slova tehdy po znamenají, že my vlastně nevíme, zda Satan do Jidáše vstoupil bezprostředně po tom, co pojedl to sousto, ale bylo to někdy určitě potom. Ve 27. verši je eh o soustu zmínka, ale eh to sousto vlastně vidíme, že Jidáš pojedl až ve 30. verši. A když se podíváte na ty verše 27 až 29, tak ony
25:59jsou takovou vsuvkou eh do toho do toho dění. Oni nám vlastně vysvětlují důležité a zásadní věci, proč učedníci nechápali, eh, že je řeč o Jidáši. Teď schválně, když si přečteme verše 27 až 30 za sebou, tak vidíme, že ten text neztratí souvislost. Já já to zkusím. Verš 27 a 30 za sebou znějí takhle. Tehdy po tom soustu vstoupil do něho
26:26Satan. Ježíš mu řekl: „Co činíš, čiň rychle. On on vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc. Nevidíme tam žádné přerušení, ale ty ty tři verše 27 až 29 nám podávají velice důležitou informaci. Slova, co činíš, čiň rychlé. Těmi slovy pán Ježíš dává Jidášovi najevo, že ví o jeho zlých úmyslech a o jeho rozhodnutí.
26:54Pán Ježíš také poznal, že Jidáš se nechal Satanem ovládnout. Čteme, že Satan do něj vstoupil. Je třeba si uvědomit, že Jidáš vlastně ve skutečnosti nikdy Kristu nepatřil. A my už jsme to dneska slyšeli. Jáob a Eza. Vidíme učedníci a Jidáš. Jidáš v podstatě žil eh za tu dobu, co sloužil po boku Krista, co co možná předstíral, že slouží.
27:24Já žil v permanentní přetvářce, když byl mezi učedníky. Dokonce čteme už v Janově evangeliu v šesté kapitole verše 70 a 71. Ježíš jim pověděl:„Nevyvolil jsem si vás 12, ale jeden z vás je ďábel. I to řekl o Judovi, synu Šimona Iškariotského, neboť ten ho měl zradit, jeden z 12. Tak proč, když už v šesté kapitole pán
27:54Ježíš Kristus věděl, že Jidáš je ďábel, proč mu dává poslední šanci na pokání? Proč neřekne naplno jeho jméno před učedníky a je vymalováno? Víte, a teď možná trošku eh trošku a a a zdánlivě řeknu něco eh co jde proti tomu, o čem mluvil bratr Petr. Ale není to tak. Já si myslím, že to je důkaz Kristovy lásky i k lidem, kteří nebudou spaseni.
28:25Pán Ježíš Kristus a Bůh Duch svatý vědí, kdo z lidí bude spasen, kdo nebude. To my nevíme. To není naše, není naše věc, není to náš úkol. Ale věřím, že pán Bůh jistým způsobem miluje i ty, které nespasí. Ano. A bylo tady řečeno: Jákoba jsem miloval, Ezaua jsem nenáviděl. To je naprostá pravda. A věřím, že i určitý
28:48druh nenávisti. A ono to zní, ono to zní až jako nepochopitelně, jak je možné mít v sobě nenávist i lásku vůči stejnému člověku. Věřím, že odpověď a já vám ji teď neřeknu, protože ji nevím, tkví v Božím charakteru, který my neumíme úplně dobře prozkoumat. Vždyť každý člověk je Božím stvořením k Božímu obrazu a do jisté míry Pánu Bohu
29:19musí být lido, že musí s těmi nespasenými udělat to, co bude muset udělat. A to, že pán Ježíš Kristus dává Jidášovi šanci i přesto, že už dávno předtím věděl, že je to zrádce a že zrádce bude, že ho prostě zradí, tak to je důkaz jeho lásky k tomu k tomu Jidášovi. Eh, víte, my si my si možná někdy představujeme peklo nebo to věčné
29:48zatracení tak, že pán Ježíš Kristus, ne, a pán Bůh tam budou stát a budou symnout ruce, jak konečně se ty lidi smaží v tom pekle. Ale já jsem přesvědčenej, že to tak nebude. Jsem přesvědčenej o tom, že pán Ježíš jako spravedlivý Bůh tyto věci bude muset vykonat, ale bude mu všech těch lidí svým způsobem líto. Neumím to
30:05popsat lidskými slovy, nelze to popsat, ale věřím, že tydle dvě věci pán Bůh umí cítit najednou. jak nenávist vůči hříchu těch lidí, tak je umí milovat jako své stvoření. I přesto, že se s nevěřícími a nespasenými budou jednou dít strašlivé věci. Bůh a Kristus tedy miluje ty, které stvořil, ale protože je právě také spravedlivý,
30:34tak nakonec ten trest bude muset vykonat. A jsme opět u toho, jak označení zrádce popisuje Matouš. Pojďme se schválně na to podívat. Je to Matouš 26. kapitola. My jsme četli ty verše 20 až nebo mluvili jsme o těch verších 20 22 a verše 23 až 25. Tam pán Ježíš Kristus eh říká toto. On tedy Kristus odpověděl: "Kdo se mnou namočil ruku v mýse, ten
31:04mne zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu člověku skrze něhož bude syn člověka zrazen. Protoho by bylo lépe, kdyby se nenarodil. Juda, který ho zrazoval, na to řekl:„Jsem to snad já, Rabi?" Ježíš mu odpověděl:„Tys to řekl?" Z toho, jak nám to podává Matouš, vidíme, že i přesto, že Jidáš nebyl
31:31vyvolen, byl vybrán mezi učedníky. Ale nepatřil Kristu. Byl tím ďáblem. Přesto, přese všechno vždy byl zodpovědný za své činy. To je důležitá věc. Nikdo z lidí, kdo nepozná Kristovu milost, není nezodpovědný za své hříchy. Každý jsme zodpovědný za své činy před Bohem. Z Jášova příkladu můžeme také vysledovat určitou vlastnost hříchu.
32:02První zmínka o Jidáši je v Matouši v 10. kapitole v seznamu učedníků. Další zmínka je v 26. kapitole, když Jidáš nabízí velekněžím zradu. A pak v tom zmiňovaném textu 26. kapitoly 20 až 25, kde se pokrytecky ptá, jsem to snad já, rab? Jako kdyby už to ve svém srdci neměl neměl dáno. Jako kdyby už nebyl rozhodnut, že Pána Ježíše
32:28Krista zradí. A také ho vidíme u Jana ve 12:4, kde je označen za zloděje, že si bere z té jejich společné pokladnice, kterou měl na starosti. A nakonec v té 13. kapitole, ve druhém a v tom dnešním 27. sedmém verši. A na těch dvou verších pojďme se podívat. Ve druhém verši mu Satan dává do srdce myšlenku, kdežto v 27. do něj Satan
32:56vstupuje, naplno jej ovládá. Z těchto všech příkladů vidíme, jak je eh jak se hřích v srdci člověka stupňuje, jak otevírá dveře Satanu k tomu, aby člověka hříchem ovládnul. Nemluvím teď o nějakém nadpřirozeném ovládání těla nějaké takovéto věci. Mluvím o tom, že Satan je schopen ovládnout srdce, pokud mu jej otevřeme,
33:24pokud hřích nevyznáváme, pokud si ho híčkáme, pokud ho rozvádíme a nezůstane jenom u toho jednoho hříchu, těch hříchů se nabalí víc. Vidíme, že to byl nejenom zrádce, ale také zloděj. A to je to je princip hříchu. To je to je to je vlastně to, co hřích dělá. Já to řeknu trošku s nadsázkou. To je to, co hřích má dělat nebo jakým způsobem se
33:51hřích vyjevuje v našich životech. Ano, Jidáš Kristu nepatřil, ale tento typ charakteru, kterým byl Jidáš, se také nachází uprostřed církve. I proto měl J Lidáš své místo mezi učedníky, aby se stal tímto negativním příkladem pro budoucí generace církví. O takových Jan ve svém prvním listu
34:22píše, tedy první Janova 219. Dítky, je poslední hodina a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, tak se nyní již objevilo mnoho Antikristů. Podle toho poznáváme, že je poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby vyšlo najevo, že nejsou všichni z nás. To je přesně řeč o Jidáši.
34:53Byl uprostřed učedníků. Po tři roky byl vedle Pána Ježíše Krista. Slýchal jeho slova, eh, ta slova života a věděl všech viděl všechny jeho činy, všechny ty mesiášské zázraky, které dosvědčovaly, že on je Boží syn, ten vyvolený. A přesto to Krist a a a přesto Kristu nikdy nepatřil. A ve chvíli, kdy v tom 30. verši opouští ten kruh učedníků a
35:19uniká i se svým hříchem do tmy, je definitivně stvrzeno, že on byl mezi nimi, ale nikdy k nim nepatřil. Zde tyto verše nám uzavírají celou tu událost tím, že vidíme, že to, co se dělo kolem Jidáše a kolem té jeho zrady je k oslavení Boha. A to je možná na tomto
35:49nejvíc zarážející. Podívejme se sem eh podívejte se společně se mnou do těch veršů. Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: "Nní byl syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm. Jestliže byl Bůh oslaven v něm, oslaví Bůh i jeho v sobě a oslaví hned." To znamená, že ta událost, kdy Jedáš definitivně stvrdil, že svou zradu
36:15nehodlá opustit, to je ta situace, která vede k oslavení Krista. To je něco, nad čím se opravdu musíme zamýšlet. Jak může hřích oslavit Krista? Ano, právě se stalo, že Krista samotného něco rozrušilo a právě k tomu došlo, že Jidáš odešel z kruhu učedníků. A jistě se shodneme na tom, že to je hrozné. Zradit někoho nejbližšího. Zrada
36:45je všeobecně špatná věc, ale zradit někoho, komu tři roky říkám, že ho, že ho miluji, že je mým pánem, zradit ho, to je opravdu děsivé. Ale přesto je to všechno k oslavení Krista. Kristus byl oslaven touto zradou, protože díky té zradě skončil na kříži. A to je Kristova cesta. Proto říká Petrovi, že nemá na mysli Boží
37:12věci, když ho pán, když ho Petr chce před těmito věcmi uchránit. Pán Ježíš Kristus věděl, že tyto věci musí podstoupit. Proto i Jidášova zrada je pro Boží slávu. To je to, jak Kristus oslavil Boha Otce. to, že skončil na kříži, že podstoupil tu oběť a Bůh Otec oslavil zase jeho syna, když jej přijal zpět v nebi. Ale věřím a to si to si řekněme, k tomu
37:41finálnímu zjeveném zjevnému oslavení Pána Ježíše Krista pro celý svět dojde, až přijde znovu Pán Ježíš Kristus jako eh jako soudce, jako král, jako panovník. přijde jako vojevůdce v čele vojska a porazí Satana i všechny jeho přívržence. Tedy vidíme, že ten řetězec událostí nebyl nijakým způsobem nevymkl se Bohu ani Pánu Ježíši Kristu
38:10nějakým způsobem s rukou. Všechno to vede tam, kam to má vést i včetně těchto hrozných věcí. Proto jsem přesvědčen, že i ty věci, které se dějí ve vašem sboru, jsou pro oslavení Pána Ježíše Krista. Proto se nám můžou zdát eh smutné, tragické, špatné, ale jsou pro oslavení Pána Ježíše Krista. Koneckonců v Římanům čteme, že
38:36všechny věci napomáhají k dobrému těm, kteří milují Pána Ježíše Krista, těm, kteří milují Boha. A tady vidíme, že z těch věcí, které pán Ježíš Kristus měl vždycky podstoupit a pro které vlastně přišel, nic z toho by se bez té Jidášovy zrady nebylo možné, aby se odehrálo. Přesto Jidáš ztracený a zatracený nenašel ke Kristu cestu a jeho cesta
39:02vede po právu už jen do věčného zatracení. Možná se nám to nedobře poslouchá, ale zkusme závěrem popřemýšlet znovu o těch třech charakterových typech, které věřím, že se v církvi vyskytují. A pokud tedy vnímáte nebo vnímáme, že jsme těmi spíše zbrklými Petry, máme máme máme tendenci situace řešit hned, okamžitě, vždycky a potřebujeme mít věci
39:31pod kontrolou, pak se možná zkusme modlit za to, abysme lépe věděli, jak a kdy máme jednat. Jak jsme viděli, někdy ta horlivost je opravdu dobrá a potřebná, ale někdy je spíše na překážku. Nicméně věřím, že pán Ježíš Kristus a a Duch svatý nás v tom můžou vést tak, abysme svoji horlivost uměli napříjmit tím správným způsobem a abychom tím
39:59mohli napomoct růstu církve, svému osobnímu růstu ve vztahu ke Kristu a v všeobecnému prospěchu všech věřících lidí. Pokud máme dojem, že jsme spíš těmi Jany, těmi rozvážnými, kteří spíš přemýšlejí, než něco řeknou, pak toho opravdu využijme. Využijme toho a eh slušme tímto charakterem církvi a Pánu Ježíši Kristu.
40:30Ale někdy se může stát, že takovýto charakter díky své rozvážnosti někdy může chvíli trvat, než se pro něco odhodlá a rozhodne. I to má i to má svoje úskalí. A teď ten třetí charakter a to je opravdu velice těžké. Pokud by někdo měl dojem, že je tím Jidášem, pokud by někdo měl ten dojem, pak je to dobré, protože to vede možná možná k
40:59tomu a já chci říct, ne každý Jidáš musí být nutně zatracen. Ne každý, kdo je v církvi a vlastně nepatří do té církve, musí být nutně nakonec zatracen. A pokud máme podezření, že někdo v našem okolí takový je, vidíme to na jeho životě, pak věřím, že není naším úkolem ty lidi zatracovat. Pokud sami neodejdou tak
41:26jako Jidáš odešel, tak věřím, že takovéto lidi nemáme zatracovat. Vždyť i pán Ježíš Kristus Jidášovi se snažil do poslední chvíle dát prostor k tomu, aby činil pokání. Takovíto lidé mezi námi jsou misijním polem. takovéto lidi může pán Ježíš Kristus obrátit. Ten Jáš byl specifickým příkladem a specificky byl použit pro
41:50Boží slávu. Ale ten charakter lidí, kteří jsou v církvi a nepatří tam, eh nebuďme k nim příliš příkří, ale nebuďme liknaví eh k jednání takovýchto lidí, protože může být zároveň pro církev zhoubné. >> [odkašlání] >> Je to velice těžké a proto opravdu je naším úkolem se i za takovéto lidi modlit a tak jako pán Ježíš Kristus máme
42:13takové lidi milovat. A jestli Bůh se ve své milosti rozhodne takové lidi spasit a nebo a nebo jednoho dne odejdou z našeho středu, i to se může stát. A je to pak opravdu velice těžké. Věřím, že i pro učedníky to bylo velice těžké, ale jsem přesvědčen a tím bych chtěl končit. že vše se děje pro Boží slávu. Amén.