Biblické vyučování - Žalm 119 | Ludvík Tvrdý 1/2
Biblické texty v kázání
Žalm 119Žalm 1Žalm 2Žalm 14Žalm 42Píseň písní 2Izajáš 1
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02Kolik zabírá ve starém zákoně poezie? Kolik textů starého zákona je psáno poetickou formou? Rozumíte, co je poetická forma? Prostě básní nebo písní. Tak, čtvrtina dá někdo víc? 40%, osmina, 70% a více. Je to žel problém překladu Biblie.
0:37Protože my často vůbec si neuvědomujeme, že knihy, které čteme jako prózy, jsou vlastně básně. A i když čteme některé knihy, které jsou převážně prózou, tak i tam třeba jedna pětina, někdy až jedna polovina, jsou verše, které jsou básnickou formou. Například v Exodu máme v 15. kapitole až 19 veršů, které jsou čistě písní a tak dále.
1:05Takže když bychom to spočítali, tak opravdu 70% je hodně střízlivý odhad. To znamená, je důležité seznámit se s tím, jak funguje biblická poezie nebo není. No jestliže tvoří více jak 70% písma, tak je to určitě důležité. Proč si myslíte, že pán Bůh nechal zapsat 70% svého slova ve formě básní a veršů? Co myslíte?
1:35Určitě. Protože víte, že určitě líp se dítě naučí říkanku nebo něco, co se rýmuje, než když se má naučit prozajícký text. DNA písma, to znamená způsob, jakým se svrchovaný Bůh rozhodl předat nám svoje slovo, je samozřejmě hebrejština, aramejština starého zákona a kojné řečtina nového zákona. A tady samozřejmě všichni narazíme, protože řečtina je poměrně blíž těm indoevropským jazykům, kdežto semické jazyky jsou nám nahony vzdálené.
2:14To znamená, že když překladatelé dostanou text do ruky, jsou před obrovským problémem. Mají dvě možnosti. Buď to se budou snažit zachovat rým, ale to vždycky nutně povede k čemu? že se ztratí přesnost. Budou muset používat jiná slova, budou muset prostě vynechávat některá slova a snad nejhorším odstrašujícím příkladem je Bible 21, kterou v žádném přípodě nedoporučí, protože to není překlad, to je autorův sen.
2:46Pak máme překlady kralický, který patří mezi dobré překlady, protože kraličtí se rozhodli, že se vzdají toho, aby texty písma zachovaly jejich verše, ale šly stejně jako studijní překlad v současnosti potom, aby zachovaly věrnost slova. Ovšem zachování věrnosti slova zase vede k dalším problémům. Jednak nejsme schopni dodržet pořadí slov ve větě a jednak úplně ztratíme představu o tom, jak je to hudebně sepsáno.
3:23Zkusil by si někdo typnout, které knihy Starého zákona jsou čistě veršované? Žalmy, Pláč Jeremiášův, Přísloví, Píseň písní, tak co ještě? To furt není tak 70 %. Co? Jo, prakticky všecky. Všichni prakticky malí proroci, které probíráme, jsou básně, nebo dokonce písně.
4:01Takže Abdiáš, Joel, Náchum, Abakuk, Sofoniáš, Malachiaš, ale samozřejmě i takový Izaiáš, Jeremiáš jsou kazatel, jsou čistě jenom poezí. To vůbec nemůžeme z našich překladů poznat. A zvlášť když jsme teda u toho 119. žalmu, tak se nám vytrácí mnoho věcí.
4:31Jeden moudrý teolog řekl a učitel hebrejštiny, že překládat texty nutně znamená přeměnit barevnou fotografii na černobílou. Takže všechny naše nejlepší překlady jsou pouze černobílou fotografii originálů. A je vám jasné, když dostanete do ruky třeba fotky ze starého Alba, tak zkuste mi popsat zelenou, červenou, modrou. To je všecko od stín šedi. A tak je to i s našimi překlady. My jsme si řekli, že 119. žálm je jeden z nejdělší básyň našeho písma, takže je to důležité.
5:12A je specifická. Jedním specifickém hebrejské poezie je, že používá formu akrostichu. Co je akrostich? Každá sloka nese jedno písmeno na začátku slova hebrejské abecedy. Kolik má hebrejská abeceda písmen? Věděl by někdo? 22. A každé to písmeno je potom použito v tom osmi verší na začátku každého verše.
5:45Průšvih je, že naše překlady nejenom, že tohle nejsou schopny zajistit, to snad už vidíte, ale další věc je, že také nedodržuje ani pořadí slov. Ale co vám chci říct, dokážete pochopit, že když nějaké slovo je na začátku věty, jaký většinou má význam to slovo. Je na něj kladen důraz. Když vám řeknu, tebe miluji, anebo miluji tebe, je v tom rozdíl významový, významový skoro ne, ale důrazový bezdebat.
6:24Protože jestliže v Němčině nebo v Angličtině v jakémkoliv jazyce chci zdůraznit jednu věc, tak ji dávám na začátku věty. Určitě řeknete, že zní jinak, když řeknu tebe nenávidím anebo nenávidím tebe. V tom prvním je důraz na to nenávidět, v tom druhém je důraz na to, že tebe konkrétně. A tak hebrejština, když dává nějaké slovo na začátek, většinou to slovo nese nějaký obsah. A my žel, díky těžkosti toho překladu, máme často to první slovo třeba uprostřed věty.
7:01a to je těžkost. Na druhou stranu žijeme v době, kdy máme komentáře a kdo si nečte komentáře, tak je pišný a krátkozraký, protože je jasné, že všichni se nenaučíme hebrejsky, ale právě od toho jsou komentáře a poznámky pod čarou, aby nám překladatelé právě upozornili na tyhle věci a každý, kdo chce sloužit zakazatelnou, by si téhle věci měl všímat, než si zakazatelnou vstoupne, jinak tam vypráví své vlastní názory.
7:35Jakým způsobem pán Bůh předal svoje slovo? Pomocí písmen. A co říká pán Bůh, že nebe i země pominou, ale i to nejmenší písmeno jeho slov nepomine. Co je nejmenší písmeno hebrejské abecedy? Toto. J. J. Ale nejenom J, ale vlastně celá skladba. Pán Much se rozhodl, že nám to slovo předá v nějaké gramatické formě. A tak každý dobrý prostě kazatel, když si připravuje slovo, samozřejmě v tom rosteme, i když neumí hebrejský,
8:06měl by se podívat do dobrých komentářů, měl by zjišťovat, jakým způsobem vlastně ten verš je v podstatě v originále, protože všecky překlady, my si to ukážeme na jednom příkladu, se nějakým způsobem odlišují, odchýlují od té pravdy. a ten kazatel by měl se snažit, když to přečte ten verš, ukázat třeba, kde je potřeba dát důraz nebo kde je potřeba na něco upozornit.
8:33Já vám třeba ukážu tenhle ten princip na 119. žalmu na verši 136. 6. Tak, v hebrejštině to zní palgemaim yardu enaj, al lo šameru toratecha. Teď si to řekneme po sově. Palgemaim, doslova proudy vod, tohle to znamená. Proudy vod, yardu enaj.
9:04Jarat znamená sestupovat, od toho slovo Jordán, Jordán sestupuje a Jardu znamená, že proudy vod, oči, sestupují, teda s očí sestupují, prostě kanou se proudem jako potoky. Proč? Al, lo, protože není, nebo protože oni nedodržují šaméru Toratecha, tvůj zákon, hospodinu samozřejmě.
9:38A teď si ukážeme třeba, jak to přeložili naši překladatele. Já vám ukážu český ekumenický překlad. Proudem se mi řenou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj zákon. To je poměrně vystižné. Teď vám ukážu kralický překlad. Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteří neostříhají zákon tvého. Tam už je mnoho přidaného. Prostě ta věta je košatá, ale vidíte v hebrejštině takhle prostá.
10:09To už je určitým způsobem, jakoby snaha překladatelé to nějakým způsobem přiblížit češtině, ale jasně to prostě už odchyluje se od té pravé hebrejské podstaty. No a úplně šílený je Bible 21, s očí my slzy proudí potokem. Tady čeho jsme si všimli? Tady co je na prvním místě? Tady je P. My dneska budeme probírat P. Ale oči jsou tady až na třetím místě. Tím pádem je naprosto, ztrácí se, na co je tady důraz? Na ty potoky vody. Ale v 21. je důraz na oči. Jenomže oči začínají na jaké písmeno?
10:56Jo, tak to se omlouvám. Minule jsme s tím končili vlastně výkat, které bylo poslední písmeno, které jsme probírali minule. Ein. A všimněte si, že písmeno Ein má opravdu, když se na něj podíváte, tak to jsou prostě jako oči na stopkách. Takže proto vlastně Ein, hebrejské písmeno, znamená co? Oko nebo oči.
11:35Takže mě jde o to, že jste si všimli, že Biblia 21. vůbec v tomhle verši nezdůraznila to, že na začátku té věty je palje májím. Ale posunula to dál a navíc prostě tam dává, že lidé se neřídí tvým zákonem, ale tam není neřídit se, ale dodržovat, ostříhat. Jo, slovo prostě má to svůj posun už. A to nemluvím o novým zákoně, kde třeba verž, kde je napsaný v novém zákoně v kojiné řečtině autor parabible Fleck, třeba verž, kde je napsaný nestrpím, aby žena vyučovala muže, tak Fleck to přeložil, že nestrpím, aby žena sekyrovala muže.
12:23Tam je slovo co didasko, slyšeli jste už někdy didaskalos, co znamená didaskalos? Didasko je učitel, didaskalos, pán Ježíš byl didaskalos a didasko znamená učím. No tak sekírovat a učit je veliký rozdíl, ale to je snaha fleka prostě umožnit ženám, aby mohli být v kazatelské službě. A víte, jak pán Bůh nám říká, že máme nakládat s jeho slovem? Ve veliké bázně. Pán Bůh říká, že k božím slovům nic nepřidávěj, ani neubírej. Boží slovo je totiž ryzejší než zlatost ofiru. Pán Bůh není jako člověk. Každá věta, každé slovo, každý gramatický tvár je pánem Bohem vdechnut, aby nám předal nějakou informaci, aby jsme z ní čerpali.
13:15a my musíme k božímu slovu přistupovat obrovsky s velkou bázni, protože pán Bůh nenechá bez trestu toho, kdo něco vynechá nebo přidá. Dokonce čteme v knize Zjevení, že co učiní pán Bůh tomu, kdo ubere něco z jeho slov, přidá. Teda když ubere, tak mu odejme přístup ke stromu života a když tak přidá, tak mu přidá ran zapsaných v knize.
13:42Takže další věc, která je úžasná, je funkce, genialita hebrejštiny. Když se podíváte, tohleto sypání, tečkování, víte, jak se jmenuje, to je Nikut. Tenhle ten Nikut mezoreti v 7. až 9. století přidali proto, protože původní hebrejština byla jenom tyhle písmenka. Hebrejská abeceda obsahuje prakticky jenom... Souhlásky, nemá samohlásky. To znamená, jakým způsobem Žid čte Boží slovo? Tohle všecko musí mít v hlavě, protože v synagogách a i v současným moderním Izraeli se nikud nepoužívá.
14:27Používá se jenom na základních školách, kde se vyučují děti, ale v synagoze nebo ve veřejných prostorech je tam jenom tohle černé. I tak vypadají konkrétní texty Starého zákona. Jenomže jsme zapomnětliví a tak pán Bůh dal, aby v ty mezoreti vytvořili mezora, ten text mezorecký, Leningradsko-Vesminsterský kodex, kde zabránili tomu, aby během staletí dojšlo k nějakému posunu.
14:53Takže je jasné, že člověk zapomíná, jak to přečíst. Jenomže tenhle systém je tak propracovaný, že ten nikud se dělí na dvě skupiny. Jedna skupina, to jsou vlastně samotné samohlásky, třeba tohle je patach, tohle je ševa, další tady máme třeba cholem, a to se všechno nějak čte, já vám to dneska nemůžu, ale tohle je jakoby A.
15:19A, tohle je němá ševa a tohle je E, takže to přečteme pal G. A tím, že tady je jut, tak to je dlouhý, pal G. Tady zase je patach, tady je chyrek, majím. A jde o to, já vím, že si to nezapamadete, ale jde mi o to, že vlastně tohle má obrovský význam. Další znaky jsou takzvané kantilace. Kantilace, tady jich je jenom stopa.
15:49Třeba tohle je kantilace, já jsem chtěl původně, aby byly modrý, ale tohle je kantilace třeba Ria, jo, potom tady máme kantilační znamenko Dehy, jo, a je jich víc než 20. Ale k čemu se používá kantilace? Dokáže rozdělit ten verš do určitých celků a další věc funguje jako noty. To znamená, jestli jste si všimli, jakým způsobem jsou přečítány texty v synagoze?
16:19Zpívají se. Ty, co jsou poetický, se zpívají. A teď si představte, že ten rabín, já nejsem hudebně v tomhle vzdatný, ale přesně ví, že tady mají třeba, my bychom řekli na E, tam půjde dolu na Cis. No to je propracované, to jsou noty. A pak další věc, co tam je, jsou takzvané přízvuky. a já bych chtěl, abyste si pamatovali, že jsou jeden nejdůležitější přízvuk a to je atnach a tenhle ten přízvuk, to je tahlenstá vidlička dolů, funguje v češtině jako interpunkce.
16:52Co to znamená? Tohlensto celé je pasuk. Pasuk znamená verš a ten pasuk pomocí atnach rozdělíme na dvě části. To znamená jeden hemistych, druhý hemistych. Co to znamená? Jako když bychom řekli, jdu domů a budu odpočívat. Prostě je tam čárka. Hebrejština nemá čárku, ale rozdělí to takhle. Pak má další znaky, kterými může rozdělit tu půlku verše na další půlku. Takže už to máme třeba rozděleno na dvě čtvrtiny a dvě čtvrtiny, nebo dvě čtvrtiny a jednu třetinu. Zase dostáváme se i k trojdobému rytmu a tak dále.
17:32Ale to, co je podstatné, že my třeba, když máme tady makav, to je tato čárka, tak tohle musíme přečíst jako jedno slovo na jedna tama, jeden nádeh. To znamená, že já nebudu číst palge, mein, palge, mein. To znamená, že je to jako jedno slovo. Další věc je, že když je někde ten přízvuk, tak mění to vlastně tóniku a dokonce někdy ty přízvuky, akcenty můžou změnit i význam celého slova.
18:06O co mi jde? Když si připravujete kázání nebo když je připravován výklad, tak ten teolog nebo ten člověk, když musí se řídit tím, že tohle patří k sobě. Tohle patří, tady o toho atnach je jedna část, tohle je druhá část A kdyby tam byly další spojení, tak třeba kdybych tam dal další znamenko, které je jenom jeden významný makev spojovací, ten prvek, ten je tady
18:36Takže Šameru Tora Techa je vlastně jeden celek Loša, Merutora, Techa, nedodržují tvůj zákon a zase to musí, nesmíme to roztrhnout. Takový očividný příklad, takový školácký, hebrejský je v první knize Samuelově, kde čteme, že malý Samuel spal ve svatyni. Spal ve svatyni a dříve, než lampa zhasla, tak potom měl ten první boží hlas slyšel.
19:10Ale když si to přečete hebrejštině, tak vy naprosto víte, kde spal. Ta věta říká, že spal ve svatyni božích, tam, kde je schrána úmluvy. Ale vy, když použijete tyhle hebrejské věci, tak naprosto, co si myslíte, ležel malý Samuel ve svatyni svatých? Naprosto ne. a ten text vám to řekne, protože je naprosto rozdělen do těch částí, které jasně říkají, a to třeba kralický a studijní předložili krásně, oni museli předložit to dvoma větama.
19:49Museli napsat, že malý Samuel usnul dřív než lampa z hasla a ležel ve svatyni boží, tam, kde je schrána umluvy. Ale bylo jasné, že to jenom popisuje tu svatyni, ne že malý Samuel leží u schrány umluvy. O co jde? Biblická poezie, jak říkám, má určitý specifikum a to je boží logika uvažování, jakým nám nechalo zapsat boží slovo
20:18a to je ve dne v noci o půl noci Paralelismus Membrorum. Paralelismus Membrorum, to mě budou doplňovat studenti ČB, jí to všechno znali. A o co tu jde? My když si vezmeme ten pasuk, jeden verš, tak ho vždycky pokaždé skoro můžeme rozdělit nějakým tím separačním nebo diskonjuktivním, distinktivním rozdělovacím znamenkem na dvě části.
20:47Tomu se říká Hemistich a tyhle dvě části jsou v nějakém vztahu k sobě. A ty vztahy nám pomáhají, když si toto uvědomíme, pochopit, co nám hospodin chce říct. A my si teď ukážeme příklady sedmi základních paralelismů. A já bych chtěl, abyste, když budeme číst ten 112. žálm, abyste si všimali, jak je to úžasně vymyšlené.
21:13Takže, nebo je vám doteďka trochu jasné, o čem hovořím, ty názvy nemůžete zapamatovat, ale mně jde o ten princip, jako hebrejský text v sobě nese všechny tyhle informace, naše Bible to není možná v překladu zachytit, ale pojďme se podívat teda na ty paralelizmy a první paralelismus Lucka napsala, že je synonimní. Tak, dám vám příklad. Najděte si píseň písní 2.1. A může někdo přečíst píseň písní 2.1.
21:56Já to přečtu. Jsem růže šáronská, lilie v dolinách. Takže sem růže šáronská je první půlka verše, lilie v dolinách druhá. To je synonymní, to znamená, že první část informace je podobná té druhé a doplňuje se, zvýraznuje se. Žeho tam opěvuje vlastně ta žena, kým je je růží šáronskou, je lilií v dolině. Rozumíme, synonymní, prostě ty dva vztahy mezi těma veršema jsou synonymní.
22:36To znamená, že jeden zvýraznuje ten druhý a vede ho vlastně k tomu pochopení. Potom máme antitetický paralelismus. Co myslíte, že bude antitetický? Ta první část nebo druhá bude popírat tu první nebo bude v jejím kontrastu. Tak si pojďme najít třeba žálm 1.6. Neboť hospodin zná cestu spravedlivého, ale cesta bezbožných nebo hříšných vede do záhuby.
23:08Vidíte ten kontrast? V první části hospodin říká, že pábůh zná cestu spravedlivého, Ale cesta hříšníka vede do záhuby. Tak, potom je formální paralelismus. Formální paralelismus je, že prostě ty dva verše nejsou v nějakém vztahu, ale jenom prostě stojí vedle sebe jako pořádek informací. Když sdělujete informace, tak ne vždycky jsou v tom vztahu, ale vlastně řeknu, dnes jsem byl doma a připravoval se na biblickou.
23:42To není žádná prostě, to jsou dvě věci, které se daví vedle sebe, ale ta první je jenom doplněna informací druhou. Takový příklad je například Žalm 2.6. Postavil jsem svého krále na své svaté hoře Sion. Chápete, pán Bůh tam říká, postavil jsem svého krále, ale vy z toho nemůžete pochopit kde, tak hospodin doplňuje na své svaté hoře Sion.
24:12Pak je syntetický paralelismus a to je, že něco se dává dohromady. To znamená, že ta první část, ta první myšlenka je tou druhou doplněna a je vlastně řečeno, proč. Takový příklad je třeba Žálm 14.2. Hospodin se dívá dolů z nebe na lidské syny, aby viděl, jestli je tam někdo, kdo má pochopení, kdo hledá Boha.
24:45Proč se hospodin dívá dolů z nebe? A v druhé části se to dozvídáme, aby našel, jestli někdo má porozumění a hledá Boha. Boha. Pátý je emblematický paralelismus a to je, že v jedné části je figurativně, znáte to z češtiny, to znamená obrazně vyjádřen nějaký princip a z druhé strany je to doplněno metaforicky. Takže například, Žálm 42.1, jako laň dychtí po tekoucí nebo bystré vodě, tak dychtí nebo touží má duše po tobě. Vidíte ten krásný obraz laně a potom duše. To je emblematický, pak klimaktický. Co myslíte, že je klimaktický? Klimax, to je vyvrcholení. To znamená, že ve jedné části něco začne a v druhé to vrcholí.
25:39Tak například dáme si Žán 29.1. Přiznejte hospodinu o mocní, přiznejte hospodinu jeho slávu a moc. Takže prostě něco se stupňuje. A poslední příklad paralelismu v Biblii je, že nemusí stát ve vztahu jenom ty dvě půlky verše, Ale vlastně i dva verše mezi sebou můžou mít v sobě paralelismus, ale i mezi sebou navzájem. Rozumíte mi?
26:15Tady bych měl jeden verš, tady bych měl druhej, tady bude nějakej paralelismus, tady bude nějakej paralelismus a tady bude paralelismus. Chápete to? Dám vám příklad, Izajáš 1, 27. Sion bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí z pravedlností. Jaký to je paralelismus? Co byste si typli? To je jedna věta. Dva půlverše. To může být klimaktický, protože ukazuje na to, že vlastně tam je důraz, si on bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí s pravedlností, soud a spravedlnost vrcholí to, ale může být částečně i to syntetická forma. Někdy se ty formy prolínají.
27:10A druhý verš, 28, zkáza nevěrných a hříšníků však bude stejná. Zajdou ti, kdo opustili hospodina. Zase vidíte, že to jedno je v tom druhém ve vztahu syntetického nebo klimatického, ale ty dva verše proti sebou jsou v jakém vztahu? Ten jeden mluví o spravedlivých a druhý o nespravedlivých. Takže protikladu. Přesně tak. Takže pojďme zpátky k našemu žalmu. Tyhle ty principy bych chtěl, abyste při tom čtení vnímali, protože vám pomáhají i s tím výkladem všímat si, co na co poukazuje a co k čemu zpřáhat.
27:51Takže my máme před sobou Mismorku Fudet, to znamená žalm 119. My jsme si řekli, že hebrejská abeceda obsahuje 22 písmen. Každé to písmeno také zároveň je v hebrejštině gemantrické. Co to znamená? Slyšeli jste slovo gematrie? To znamená, že každé číslo hebrejské abecedy zároveň je teda číslo. Písmeno funguje jako číslo.
28:18První písmeno Alef bude co? Jedna, B bude dva, potom Gimel tři, dále čtyři, H pět, Vav šest, Zajn sedm, Chet osm, Ted devět, J deset, Kav tvacet A teď jdeme pozor, existují písmena Bechad Kéfa, které mají jinou formu na konci věty, Bechad Kéfa nete s Dagešem, ale jinou formu na konci věty a například písmeno káv se jinak píše, tady máme káv někde.
28:53Aha, tady káv není. Káv je takhle. Ale když je na konci věty nebo slova, tak to káv se píše takhle. Takže tohle má úplně jinou hodnotu, ale je to jedno písmeno. Káv, když bych tam dal prostě v hebrejštině, tohle by bylo někde uprostřed slova, ale na konci, tady je to rátecha. Koukejte, tady je to koncový káv. Takže to má jinou hodnotu, to je 500. Lamed 30, Mem 40, koncové Mem 600, nun 50, koncové nun 700, samech 60, ein 70 a teď jsme u našich probíraných, které si rozebereme P, konečné P, cady a kov.
29:46Je to důležité, protože v tom je poselství také. Nejenom, že pořadí v ABCD určuje ordinální číslovku daného písmene. Co znamená ordinální číslovka? Když vám třeba řeknu, že to písmeno je sedmnácté v ABCD, tak zároveň to písmeno znamená sedmnáctý. Rozumíte mi? Ale je jasné, že potom má ještě svoji hodnotu numerickou a to, jak jsme si říkali třeba u toho písmene Kof, to je sto, ale jinak to je devatenáctý.
30:20Takže v hebrejštině, vlastně já, když bych chtěl napsat, že je to sto devatenáctý žálm, tak řeknu, že to je Mismor, Kuf, Jut, Tét. Kuf je 100, Jut je 10 a Tét je 9. Dohromady 119. Každé slovo v hebrejštině, stejně jako v řečtině, to je podobné, má numerickou hodnotu. Kde se to dozvídáme v Bibli? Když sečteme čísla jeho jména, dostaneme číslo 666. Takže i řečtina má tenhle princip.
30:54Takže pojďme teď teda na ty tři písmena, které nás dneska čekají, a to je P, P, tahle ta tečka u P je Dageš, Lene, Slavé Dageš, takže to písmeno můžeme přečíst jako P, když je tam ta tečka, a když ta tečka chybí, čteme ho jako F, jo? Potom budeme mít další písmeno Cade, to tady ale v tomhle verši nemáme, takže Cade a písmeno Kav, Kav tady taky není, takže tady dáme Kav, Cade, Kav, P.
31:47To budou tři písmena, které dneska probereme, vlastně osmiverší, které začínají tímto písmenem. Takže P, co znamená hebrejsky P? Věděl by někdo? Ústa. Přesně tak. A vlastně, když se na to podíváte, tak ono to písmeno odráží trošku ten tvar. Tohle je nejhorší forma psaní, omlouvám se bratru kazatelovi, taková ta primitivnější, já jinak taky psát neumím hebrejštinu, ale jestli jste někde viděli Toru, tak to jsou vyzdobený písmenka, prostě nádherný, my máme tady, pak můžete nahlídnout a tam to vidíte, když píšou Toru, prostě židé, to je každé písmeno z kvost, jako u nás byly inkunábule.
32:41Víte, co jsou inkunabule? V literatuře, když jste četli o těch rukopisek, dokáz se psalo před vynalezení, tak to byly ty zdobné na začátku, takový ty, když začínala věta, to krásné malované písmeno, vždycky si na tom vyřáděli ty grafici. Takže opravdu hebrejštěna je nádherná, když je psaná v jiném stylu než tohle. a P teda je sedmnácté písmeno v abece, je to znamená, že vyjadřuje číslo sedmnáctý a zároveň je to číslo osmdesát.
33:17A osmdesát v hebrejštině odráží na gevurách, což znamená sílu a kdo by řekl nějaké typickou věc v Biblii spojenou s číslem osmdesát? Kdo? Ne, někdo byl tak. Kdo byl povolán, aby vysvobodil svůj lid v kolika letech? Mojžíš 80. A tam je důraz, že ono mu bylo 80 a on byl v plné síle samozřejmě.
33:51Takže to odráží na sílu a dál to znamená ústa. A tam je odkaz na to, že písmeno P odkazuje na Boží ústa. Pán Bůh promluvil svými ústy a stvořil svět. Pán Bůh vydechl svými ústy a stvořil celý zástup. Takže boží ústa, nebo my, když voláme hospodinu, často tam je pí moje ústa. Ústa jsou ke komunikaci, ale u Pána Boha je to odkaz tohohle písmena.
34:25a my to uvidíme, jestli chápete, o čem chci mluvit. Není náhodou, že máme nějakých osm veršů, které začínají na začátku na písmeno P. Oni to, co vám teď říkám, budou nějakým způsobem odrážet tuto myšlenku, proč si pán Bůh zvolil, že osm veršů bude začínat na písmeno P. Takže je v tom odkaz právě na tu boží sílu, na sílu člověka jako Mojžíše, ale hlavně na boží stvořitelskou moc, který když promluví, tak se stane.
35:00Další písmeno je Cade. Co vám připomíná písmeno Cade? Když bychom ho, já neumím malovat, ale je to člověk, klečící na kolenách, vzpínající své ruce k nebi. Tohle to nepřipomíná ani vzdáleně, ale kdybych vám ukázal ty krásné písmena v hebrejště, tak je to člověk, který když klečí a vztahuje ruce, co? Hlavičku, no, no, no, který vztahuje své ruce k hospodinu.
35:37a to je obraz, které nejznámější slovo v hebrejště znáte od c. Třeba některý znáte. Cade, cadyk, spravedlivý. Cedakot, spravedlnost. Takže v Bibli máme dva. Raša, své volník a cadyk, spravedlivý. Takže cade odkazuje na spravedlnost. a Spravedlivý je v Biblii definován tak, že je to někdo, kdo je pokorný před hospodinem, klečí před ním, vztahuje k němu své ruce, volá k němu, věří mu a spoléhá na něj.
36:15Takový člověk je v Biblii charakterizován, že je Spravedlivý. A samozřejmě Cadyk, Vejašar Adonai, to znamená Spravedlivý a přímý je náš hospodin, To znamená, že Cadyk, Cedakot je jedna z atributů našeho Boha. Jedině Pán Bůh je dokonale spravedlivý. Takže to je krásné písmeno a teď fuj kuf. Teď jsme na kuf. Věděl by někdo, co znamená kuf nebo kof?
36:43Kuf, jsou dvě významy. Kuf znamená opice. My jsme si neřekli ještě u Cade písmena. Takže je to osmnáctý a devadesát. Cade osmnáctý nebo devadesát. A teď bych chtěl vědět, co devadesátka. Věděl by někdo? 90 znamená v hebrejště plnost života. Plnost života a 18 to odkazuje na život jako takový. Zkuste zanomácí úkol najít nějakou 90 v Biblii.
37:23A teď teda jdeme na kuf, to znamená 100 nebo 19. A teď si ukážeme kuf, která znamená opici, kof znamená ucho jehly. a tohle písmeno není pozitivní v tomhle slova smyslu, protože sto znamená smrt, jako v hebrejském pojetí písma a zápusu v písmu odkazuje na smrt, ale také na hřích, na spouru a propast mezi Bohem.
37:58Takže to je negativní část písmene kuf, opice není moc pozitivní ve smyslu chápání čistoty a tak dále. Ale na druhé straně, v protikladu tomu, je tady boží milost a tak kuf, asi nejznámější slovo od kve, byste řekli, je kolí, kol.
38:28když pozná této cádé, tu svoji hříšnost, volá potom, pozvedá svůj hlas. Kolí? Pozvedám svůj hlas k hospodinu a hospodin Šemá, tefilá, ty hospodin slyží moji prozbu. Takže jde o to, že tohle představuje smrt a oddělení od hospodina, ale zároveň vyznačuje to, když hříšník si z boží milosti uvědomí, že mezi ním a svatým Bohem je propast a on musí volat k hospodinu. Takže my to uvidíme zase v těch textech krásně. Jaké slova se nám tam budou vyskytovat.
39:09Já jsem minule říkal, že bych chtěl, aby jsme dneska zkusili se zaměřit na to, že ten žal má dvě roviny. Jedna rovina je, že popisuje toho spravedlivého, který hledá hospodina. Ale já jsem říkal, že daleko větší důraz v tomhle žálmu, a to si dneska úplně o Katě ukážeme, je, že je to vlastně rozhovor mezi dvěma božími osobami. Je to postoj vtěleného božího slova, služebníka božího, otroka, ke svému otci. A vlastně jedině pán Ježíš je dokonalým představitelem 119. žálmu.
39:50My čteme v Želům 5.7. Ježíš za svého pozemského života přinese s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a upěnlivých prozeb Bohu, který ho mohl zachránit. My nemáme ty modliby zaznamenávné, ale máme. Když budete číst žalmy, tak uslyšíte, co pán Ježíš se modlil na kříži. Že jo, obklopili mě, psi, omůjšat, vrhají los, pozorují mě.
40:17a 119. žán vyjadřuje postoj Ježíše Krista, toho člověka Ježíše Krista, té lidské podstaty Ježíše Krista ke svému bohu otci. A jak je na něm závislý, jak němu volá, jak ho prosí. A kdo by měl být příkladem největším nám křesťanům? Koho máme následovat? Ježíš Kristus, a to čteme právě v tom listu židům, Pán Ježíš se nenom modlil, ale úpěnlivě prosil, protože ze slzami prožíval těžkosti.
40:53A Pán Bůh ho mohl zachránit před smrtí, Bůh ho pro jeho pokoru slyšel, ačkoliv to byl Boží syn, naučil se poslušnosti s útrpení, jimž prošel. Bůh se naučil poslušnosti. Nelze. Ježíš Kristus jako člověk, ano. Ježíš má lidskou podstatu a v té lidské podstatě musel dojít poslušnosti. A tak dosáhl čeho jako člověk? Dokonalosti. A všem, kteří ho poslouchají, se stal původcem věčné spásy. To znamená, že my máme následovat Pána Ježíše Krista v tom jeho lidství, jak chodil tady po zemi. Pán Ježíš se ráno probudil, že jo?
41:34a přesně věděl, co ten den, jak nemodlil se, nepotřeboval, neučil se boží slovo z paměti, ho znal, proč by mluvil se svým otcem, vždyť jsou jedno. Ne, co čteme vždycky v písmu a my si to ukážeme krásně na tom žalmu, že pán Ježíš časně vstával, pozdě večer chodil spát, mluvil se svým otcem a my víme z toho 112. žalmu, co probíhalo mezi pánem Ježíšem Kristem v jeho lidské podstatě a jeho otcem v nebesích.
42:01Ale to nemá být jenom, že něco víme, ale my čteme, že tím, co Ježíš Kristus tady prožil, tak se stal čím? Stal se nám příkladem, stal se nám teleknězem podle řádu Melchisedecha. A víte, u tohohle tématu Pavel se rozčílí a řekne, o tom by bylo ještě mnoho co mluvit. Ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotní slyšet. Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil a becedě boží řeči. Potřebujete mléko, nehutný pokrm.
42:38Pavel se rob spálil, protože oni to nechtěli poslouchat. Zvlášť židé měli odpor k tomu, že Kristus byl člověk. Oni odmítali, že by mesiáš měl být člověk a prohlasit se za Boha. To jim vadí. Víte, že nejčastěji, proč chtěli Ježíše kamenovat strhnout, bylo v okamžiku, kdy se člověk, Kristus Ježíš, prohlásil, že je roven Bohu.
43:04Ale my to víme, my jsme věřící z boží milosti a tak víme, že Kristus byl plně člověkem a plně Bohem. A tak si neidalizujte Krista jako nedosažitelný cíl. Ale jestli, že chcete zbožně žít, tak přistupujme k tomu, že ho máme napodobovat, že máme spolehat na něj, že máme chodit, jako chodil on. Takže teď pojedeme takovým rychlokurzem těmi verši. Já se budu snažit ukazovat vám trošku zvláštnosti těch překladů a poukázat vám třeba i ten důraz na Pána Ježíše Krista.
43:35A budu se snažit vám ukazovat v té hebrejště, jak je to nádherné, když vidíte, že každá verš začíná opravdu na to písmeno a že v tom je důraz.