26.4.2020 - Miloš Šolc - Ochota přijmout Boží Slovo
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
4:46Srdečně vás všechny vítám u Božího slova s přáním, aby byl Pán Bůh z této chvíle oslaven a vyvýšen ve jménu Pána Ježíše Krista. Každý z nás dobře víme, že ti, kteří jsou nám blížstí a kterým na nás záleží, s námi komunikují.
5:16Nikuji. Tím spíše se to týká Pána Boha, milujícího nebeského Otce. On nás tvořil ke svému obrazu a s námi hned od prvopočátku hovoří. v knize Genesis. Tam jsme svědky několika rozhovorů Pána Boha s prvními lidmi.
5:53Je tam řeč, že jsme stvořeni k jeho obrazu a pak následují určité pokyny pro ten život Adama a Evy. Jak tragické, že nakonec se proti těm božím slovům postavili a poslechli satana.
6:24V tom jeho úsilí, aby boží slovo znevážil, aby strhl člověka na svoji stranu. V Biblii čteme jedinečná slova v 2. Timoteově o písmu svatém. Čteme tam všeliké písmo. Od Boha jest vdechnuté a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k zprávě, kteráž náleží k zpravedlnosti.
7:08aby byl člověk boží, dokonalý, ke všemu skutku dobrému hotový. A je to tedy Bible, skrze kterou k nám pán Bůh hovoří i v té dnešní době. Jeden z biblicích vykledačů napočítal, že jen ve starém zákoně je na čtyři tisíce božích oslovení člověka.
7:43Samozřejmě, že ta oslovení jsou často do určité specifické události k určitému člověku, Ale i v takovém případě si z těch slov může věřící člověk něco vzít. Duch svatý je oživuje a nakonec se můžeme jako čtenáři písma dostat i do celá podobných situací,
8:22jak zaznívá to, které určité boží slovo. a tedy zahledíme se do božího slova a budeme zkoumat, jaká je naše reakce na boží slova. Čteme Markově Evangeliu ve čtvrté kapitole od třetího verše a to z kralického překladu.
8:56Pán Ježíš říká, slyšte, a vyšel rozsevač, aby rozsýval. I stalo se v tom rozsývání, že jedno padlo podle cesty a přiletělo ptactvo nebeské i zdobalo je. A jiné padlo na místě skalnaté, kdež nemělo mnoho země a hned zešlo, protože nemělo hlubokosti země.
9:28A když vyšlo slunce, vyhořelo a protože nemělo kosené, uschlo. A jiné padlo mezi trní, i zrostlo trní a udusilo je, i nevydalo užitku. Jiné pak padlo zemi dobrou a dalo ušitek z hůru vstupující a roztoucí. Přineslo zajisté jedno třicátý a jiné šedesátý a jiné pak stý. I pravil jim, kdo má uši k slyšení, slyš.
10:08V té čtvrté kapitole Evangelia. Marka čteme nyní od třináctého verše. I dí jim neznáte podobenství tohoto a kteráž pak všetka podobenství poznáte. Rozséváč ten slovo rozsívá, títo pak jsou ještě podle cesty. Jímž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan a vynímá slovo, které sátoje v srdcích jejich.
10:52A tak podobně ti, kteří jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jak zuslyší slovo, hned s radostí přijímají je, než nemají kořené v sobě, ale současní. Potom, když vznikne soušení a protivenství pro slovo, hned se horší. Ti to pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší, však pečování tohoto světa a oklamání zboží a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
11:39Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo a přijímají a užitek přinášejí, jiné třicátý a jiné šedesátý a jiné stý.
12:29Jsem jako stépla v páři, na všechny strany zmítaná, liska v rozbouřeném moři, již hlno bytí nezdolá. Čtěň zelený kokme, své pémě v jiném úplně, sám je slabou k tvého vželnotí, i všichni, i v nejkrutějné pomoct, oběť ti šití, tak skončím časné, můž mě stovítě, vět všechny snahy sloje, oběv oběť ponesu.
14:25Nejdříve si řekněme ještě určité ujasnění pojmů. Tak tedy rozsévačem může být v podstatě každý člověk, který sdílí boží poselství, svědecí písma. Je to samozřejmě v tomto především Pán Ježíš. Ale také každý křesťan, každý hlasatel se stává rozsevačem, když tlumočí slovo písma svatého.
15:05Zrno, to je slovo boží. A ve slově božím je život. V 1. Petrově 1. 23 čteme zrození soudce skrze neporušitelné símě, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky.
15:39Ano, pro živé slovo Boží se lidé stávají křesťany s novuzrozenými lidmi z Ducha Svatého. A potom je zde jako předmět půda. Půda výslovně v tom našem čtení byla připodobněna srdci člověka.
16:11Tak tedy rozsevač rozsevá, zrno, ve kterém je život, se dostává do srdce člověka a může vzrůst v klas a přinést užitek. A teď jsme svědky čtveré odezvy na slovo. Ta prvá odezva spočívá v tom, že člověk slovo vůbec nepřijímá.
16:44Můžeme si tuto skutečnost dát do souvislosti určitého životního postoje člověka, který má, řekněme to v uvozovce, svoji filozofii do jisté míry. neotřesitelnou, byť se během života může i vícekrát změnit. A takto jsou například ateisté nebo agnostici, můžeme stále hovořit taky o marxistech,
17:23v té novozákonní době o stojících. A tak bychom mohli pokračovat ve smyslu určitých životní filozofií a postojů. Ale nezapomeňme i na takový případ, kdy se jedná o člověka, který přijde jednou, dvakrát dokonce do kostela za rok,
17:55ale slovo se ho absolutně nedotkne. A přitom v tom slově je život a je předpoklad, aby se stal novým stvořením. Tak to je ten první případ a nepřeslechněme, že přichází pohotově satan a to slovo uchvacuje v případě našeho čtení v podobě ptáků.
18:28Satanovi jde o to, už počínaje rájem, aby boží slovo znehodnocoval, problematizoval, aby přicházel se svými výroky a teď záleží na člověku, do jaké míry se umí tomuto vzepřít. Adam s Evou tedy ne. Slyšeli, budete jako bohové vědouce, dobré i zlé. Tak se o to Eva pokusila a v zápětí Adam.
19:10Jaká lež a vyhnání z ráje Satan. Dokonce se Satan odvážil přijít za synem božím. Potom čtyřicetidením půstu pána Ježíše přichází a říká mu, rciž, ať tyto kameny chlebovej jsou. a teď nepřeslechněme, co říká pán Ježíš.
19:47Nepouze chlebem živ je člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží. Buďme přímo v úžasu nad touto pravdou, která má samozřejmě své pozadí i v případě lidí nevěřících, kteří si ale uvědomují, že jim pouze ta hmotná strava nedostačuje, jsou inteligentními bytostmi a tak potřebují nejenom četbu a potřebují nejenom kulturu, ale mohli bychom pokračovat a pokračovat,
20:35co všechno souvisí s uspokojením a řekněme to duše člověka. Ale syn Boží říká, že každým slovem Božím je živ člověk. A pak je druhý případ v tom našem podobenství. Člověk, který je podobný skalnaté půdě.
21:13Můžeme si představit určitý skalnatý podpovrch a na něm je nějakýsi povlak půdy. tam semeno může vzklíčit, ale přichází v lidském případě potom protivenství, nesnáze, určité nepříznivé vnější okolnosti.
21:52V podobenství je řeč o slunci, které pro ten svůj žár způsobí, že ten probuzený život nakonec končí. Protivenství. U toho se zastavme. Protože v tom minulém režimu mnozí z nás zakusili mnohá protivenství,
22:23Čelili mnoha nesnázím díky Pánu Bohu za ty, kteří obstáli. Na druhé straně, mnohá židle je zde prázdná, protože byli ti, co neobstáli. Byl jim vlastně ten častný život, milejší než věčnost.
22:56a křesťanské dějiny jsou plné příkladů věrnosti, kdy obstály naši předkové v protivenství, dokonce i za cenu smrti. a vybavil jsem si popravu na staroměstském náměstí 21. června 16.21.
23:2727 statečných mužů šlo na popraviště. a Janámos Komenský ve své knize Historie České církve zmiňuje každého jednotlivě a každý, důsledně každý, je tam prezentován jako ctitel Božího slova. a jsou dokonce zmíněny i výroky. A taky, když jsem mohl na tomto místě začít Jakubem, bratrem, ne, promiňte, Jakubem a poštolem,
24:14který byl Herodesem, stět a pak pokračovat v dalších a dalších biblicky zmíněných mučednicích. Nakonec jsem přišel aspoň na toho Václava, budovce z Budova, který na popraviští řekl tato slova. Mé šediny, hle, jaká čest vás očekávala, abyste mučetnickou korunou pod stěny byli.
24:53Nohý se možná a neubrání slzám, jaké statečnosti tento náš předek na tom popravišti vyznal svoji víru. Nevím, zda vnímáte, že první a poslední blahoslavenství se týkají zaslíbení božího království.
25:29To první, blahoslavení chudí duchem, nebo jejich je z království nebeské. Můžeme parafrázovat. Blahoslavení, kteří si jsou vědomi své duchovní chudoby, kteří jsou pokorní. Jsou blahoslavení, protože jejich je království nebeské. A to poslední blahoslavenství to se týká právě utrpení. Blahoslavení, kteří trpí pro spravedlnost, nebo takových jest království nebeské.
26:07Blahoslavení ti, kteří nevymění, když to řekneme starozákonně, to prvorozenství za míslu Čočovice. Blahoslavení. A tak dokonce i za cenu života. Jsou ochotní trpět pro pána Ježíše. Zatímco jiní pod žárem slunce, pod těmi nepříznivými okolnostmi odchází. Zbavují se božího království.
26:52Ale jsme u dalších, kteří jsou podobní trní. A hned to řeknu takto. Právě ta současná doba má tuto záludnost sobě. když pro možnost uplatnění svých schopností, neomezenost možností v podnikání nakonec jsou lidé tak zahlceni touto snahou, že slovo Boží to umírá.
27:41To trní, a máme to výslovně řečeno, že je podobné starostmi tohoto věku, svodu bohatství a žádostí po ostatních věcech, což dusí slovo, takže se stává neplodným. Jak smutné. K pánu Ježíši přišel mladý muž židovské kníže a ptal se, jak dosáhnout nebeského království. Nakonec slyšel, ať se zřekne majetku a následuje pána Ježíše. Nezvládl to.
28:40Majetek byl příliš velkou překážkou pro něj a tak odešel, jak? Smutem se, kolik židlí je zde prázdných, protože ti, kteří zde chybí, spíš hledali ty časné věci.
29:18Při našem životě v Kanadě jsem si spočítal, že ti nejschopnější z nás, kteří tam imigrovali a začali podnikat, začali budovat svůj podnik, museli deset let mít stranou dokonce i svoji rodinu, aby se dopracovali pozic, které by ovstály v té tamnější konkurenci. Deset let.
29:56Ale citujme si sv. Augustina ze čtvrtého století, který ve svém vyznání říká toto. Stvořil si nás, Bože, pro sebe. A neklidné je srdce lidské, dokud nespočine v tobě. Jedinečné. To naše srdce je neklidné, jestliže nespočinulo v Pánu Bohu.
30:36A jsme u verše sepištolí židům z prvé kapitoli, jedná se o první, druhý verš, tam čteme častokrát a rozličnými způsoby. Mluvil Bůh někdy skrze proroky. V těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze syna svého.
31:11Jde totiž o ten čtvrtý případ v tom našem uvažování. Jde o nás, kteří jsme z milosti Boží slovo přijali a kteří s pomocí Boží chceme nést úrodu. a tak z množství slov Pána Ježíše, protože Pán Ježíš je tím nejvýznamnějším nositelem Božího slova.
31:51Z množství jeho slov zmíním tři pro orientaci a proto, aby toto slovo vzklíčilo v srdcích těch, kteří možná poslouchají toto kázání, ale pána Ježíše nepřijali. To prvé je hned to úvodní, co stojí o kázáních pána Ježíše. Vzpomenete?
32:28Pokání čiňte, neboť se přiblížilo království nebeské. Tak to je charakterizována i služba Jana Krtitele. Pokání čiňte, neboť se přiblížilo království nebeské. Jde o to, aby se člověk pokořil před Pánem Bohem, aby připustil svoji hříšnost, aby vyznal a aby se k Pánu Ježíši přivinul v prozbě o odpuštění,
33:07o přijímutí do řad božích dětí. Vesměst známe útrpení Pavla a síla se ve vězení ve Filipech a my čteme, že v tom vězení po bytí, že začali tito dva boží svědkové zpívat.
33:44Slyšeli je vězňové. Samozřejmě ten zprávce vězení a ten nakonec přichází k apoštolům a říká, pánové, co mám činit, abych byl spasen. Když se vrátíme k tomu utrpení pro spravedlnost, my na mnohé otázky neznáme odpověď, ale v tomto případě je odpověď zcela jasná.
34:16útrpení proto, aby byl jeden, a to s celou rodinou, zachráněn pro věčnost. Může se to stát i v našem případě, že my pro útrpení osvědčujeme velikost lásky Pána Ježíše, kterou jsme prožili a pro kterou stojí za to i trpět. Tak tedy co činit, abychom byli zachráněni pro věčnost? Jednoduché, pokání. To je prvý výrok, který zmiňuji druhý, velice známý ze 14. kapitoly Evangelia Jana, je to šestý verš.
35:05Páne Ježíš říká, já jsem ta cesta, pravda i život. Žádný nepřichází k oci, než skrze mne. To znamená, že v Pánu Ježíši samotném je náš život. Pavel to říká jednoznačně. Kristus život náš. A Pavel neví, co vyvolit. Zda-li už být s Kristem v nebeském království, anebo pro práci být ještě zde.
35:43Protože jeho život byl životem s Kristem jí zde na zemi. Já jsem ta cesta, pravda i život. Žádný nepřichází k oci, než skrze mne. Nezahrávejme si s žádnými filozofiemi, s žádným světovým náboženstvím, protože je jenom jedna cesta.
36:13Tou je Pán Ježíš Kristus, skrze kterého je nám připravena cesta k nebeskému oci, do věčného království. A ten třetí výrok, promiňte, ten třetí výrok je také z Evangelia Janova. Pane Žíká v páté kapitole ve 24. verši, kdož slovo mé slyší a věří tomu, kterýž mě poslal, má život a na soud nepřijde.
36:53To je úžasná zpráva. Protože po smrti každého člověka čeká soud. Ale protože za věřící prošel soudem, pán Ježíš Kristus, věřící člověk na soud nepřijde. byl za něj souzen syn boží, on se stal dokonce hříchem. Tak tedy tři výroky bude soud tak prosté přijít v pokání k pánu Ježíši, přijmout tu jeho cestu, dostat nový život a mít jistotu ve věčném království.
37:52Úžasné. Dobře poslouchejte. A končíme citací profesora Jaro Křivohlavého, věřícího psychologa, kterému v jistém čase bylo mnohé z té světské slavy odepřeno. a blížíme se k závěru tohoto kázání. Budu citovat profesora Jaro Křivohlavého, který ve své knize
38:33Zdílení naděje zmiňuje nejdřív jednu středověkou zkazku. Poutník šel z Čech až na konec světa. V jedné krajině viděl velký ruch, všude pobíhali lidé, dělali různé věci, kolem dokola bylo mnoho různých předmětů, Poutník přistoupil k jednomu muši a ptal se ho, co děláte? Odpověď zněla, vozím kámen, copak to nevidíte?
39:15Poutník se zeptal druhého muše, co dělá, jeho odpověď zněla, přitesávám kámen, copak to nevidíte? třetímu člověku, který tež pracoval s kamenem, položil poutník tu tež otázku a dostal opověď, stavím chrám, katedrálu. A profesor Křivohlaví dodává, tento třetí člověk viděl svět v jiném rámci.
39:49a písmo svaté nám pomáhá k tomu, abychom viděli sebe a svět v jiném rámci. Náš první prezident občas řekl následující výrok pod zorným úhlem věčnosti. jedinečné. Ta naše práce, ta naše činnost má být konána pod vzorným úhlem věčnosti.
40:30A nemohu nezmínit další, pravděpodobně ještě známější výrok knihy Světová reformace, kde prezident Masarych říká Ježíš, ne Cézarn, je smyslem našich dějin. Tak si asi umíte představit, s jakou radostí mohu tyto citáty přiblížit.
41:08Ale abych ještě dokončil tu citaci profesora Křivohlavého, kdy říká každý z nás v sobě nosí něco, co chrání více než svůj život a bez čeho jeho život pro něho ztrácí smysl? Může to být rodina, věda či technika, ekonomické hodnoty, hodnoty umělecké, politické, filozofické, náboženské, to, čeho si člověk váží a co dává jeho životu smysl.
41:52žije proto a má tedy pro co žít. Ten, kdo nemá pro co žít, živoří. Přestává žít jako člověk, rezignuje na své lidství. Je jedna hodnota nadhodnoty a to je život v Pánu Ježíši Kristu. Tak se na vás obracím s radostí.
42:26vděčností Pánu Bohu, že mohu tlumočit jeho slovo. Pán Bůh hned od počátku s člověkem mluví a my vidíme, nejspíš z vlastní zkušenosti, my křesťané, jak se to vyplatilo poslouchat Boží slovo. a stávat se rozsévači ve víře, že to slovo je živé, mocné a že najde ty, kteří opovrhnou tím, co nabízí svět a co nemá tu věčnou hodnotu.
43:10Budeme se modlit. Pane Bože, Otče náš, Ty nás tak miluješ, že si dal svého syna, aby zemřel za naše hříchy, abychom skrze víru, skrze pravdy Tvého slova přijali věčný život. Prosím, aby ses k tomuto slovu přiznal pro jméno Pána Ježíše Krista. Amen.
43:56waspěst, svatý, svatý, svatý, svatý, svatý, svatý a suce dnáš. the
44:33svatý, svatý, svatý, nevím, svatý, svatý, svatý, neskrýva jíd, www,p revezco.org,
45:11svatý, svatý, svatý, svatý, neskrýva slavu jenom.