Úvod do knihy | Pondělí 1/3
Biblické texty v kázání
Skutky apoštolů 15Efezským 22. Timoteovi 3
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:04Tak já vám také přeji dobré ráno. Jsem opravdu moc rád, že s vámi zase můžu být. Tak po delší přestávce kvůli koroně jsme se dlouho neviděli. A teď jsem rád, že to zase jde. Uvidíme, jak dlouho. Tak kdo si myslí, že mluvím divně, tak to má dva důvody, jeden je, že jsem Němec, druhý je, že jsem bytled dlouho na Ostravsku, tak dva důvody, proč tak divně mluvím, ale věřím, že mi ji nějak rozumíte.
0:42Tak Meinolf Mellwig, neočekávám, že byste si to zapamatovali, ale za to nemůžu, za to je jméno. Já mám ještě druhé jméno, ale to je ještě složitější, tak to vám nepomůže, tak ale rád jsem s vámi. Loni, když jsem tady byl, tak jsme měli takový přehled starého zákona a to bylo hodně teorie. Člověk, když potom odcházel Loni, já jsem měl tu naděj, že by člověk
1:20potom řekl, teď tomu opravdu lépe rozumím. Tentokrát to bude jinak. Tentokrát mám naděj, že odcházíte s tým, teď vím přesně, co mám dělat. Tak to je opravdu rozdíl. Minule to bylo spíš ta teoria o souvislostech, aby chom lépe rozuměli i novému zákonu, protože jsme mluvili o starém zákoně, tak to bylo o pochopení, o pozadí a teď to bude velice praktické, teď by člověk měl práv to říct, že vím přesně nad čem jsem a co mám dělat. Aby to tak bylo, tak se ještě pomodlím teď na začátku.
2:06Tak ty, Pane Bože, děkujeme za to, že můžeme být na tomto místě a můžeme mít Tvé slovo, které můžeme každý den několikrát otevřit a prosíme tě z celého srdca, aby jste sám skrze svého ducha, skrze své slovo k nám promluvil. Naším přáním je, abychom byli věnými služebníky. K tomu potřebujeme přesně vědět, co máme dělat, potřebujeme Tvé posílení,
2:42potřebujeme, abys nás opravdu oslovil, abys nás dotkl přímo tam, kdo je to potřebné. Ty znáš každého z nás. a tak ti děkujeme za to, že máme ten čas, máme několik dnů a moc si prosím, abys k nám mluvil, abychom změnili to, co je potřebné, abys ty byl víc oslaven z naší životu. Amen. Tak máte tady materiály, to na první pohled vypadá, že tam je toho více, ale tam skoro nic není. Tam jsou jenom nadpisy a všechno užitečné musíte si tam napsat sami.
3:25Tak trochu vám pomůžu s tým, abyste měli co tam napsat, ale moje pšané je, abyste měli tušku, abyste si tam do toho něco psali. Tak když to tak vidíte, je to 14 lekcí, ještě nevím přesně, jak to vychází, jestli to vždycky bude teď jedna lekce v každém bloku, nebo jestli budeme občas i pokračovat ještě, tak to uvidíme.
4:01Teď máme ještě nějak tak 25 minut nebo něco takového do té první přestávky a to budeme mluvit o pozadí toho listu, trochu o tom, kdo to psal a k čemu to je. Možná bych četl ale ještě, než se pustíme přímo teď toho listu Jakuba, tak tři jiné místa, nemusíte to teď nalistovat, jenom dobře poslouchejte.
4:35Prvný list Janovčí 18 je napsáno, dítky nemilujeme slovem ani jazykem, ale v skutku a v pravdě. Po tom Efeským 2.10, tam je napsáno, vždyť jsme jeho dílo stvořený v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v ní žili. A ještě 2. Timotejovi 3.16.17, veškeré písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k účení, k usvědčování, k napravování, k vychově ve spravedlnosti.
5:15aby člověk byl takový, jaký má být důkladně vystrojený k každému dobrému skutku. Tak všech těch úsecích je napsáno o skutcích, že máme činit dobré skutky. Je to o našem chování. Někdy mluvíme jakoby proti dobrým skutkům, Protože nejsme spasení ze skutku. Ale skutky, dobré skutky nejsou špatné, ale jsou dobré.
5:49Tak skutky jsou důležité a jsou dobré. A Jakub tady nám říká, jak se máme chovať, které skutky chce v našem životě vidět a které tam nechce vidět. a já opravdu doufám, že si to víc ještě uvědomujeme a že naše skutky se měny, tak nejenom naše vědomosti.
6:19Význam veškerého vyučování je láska, tak z čistého srdca a z dobrého svědomí je to tak napsáno a tady, aby byly ty skutky potom vidět. Tak každý auto, skoro každý auto, bych řekl, má jedno hlavné téma, které se v svých dopisech rozvíje, o kterém hlavně mluví. U Pavla je to hlavně víra a spasení, tak jak člověk může být spasený, je to o věře.
6:57Petr mluví hodně o naději, kterou máme jako věříci, i když je pro nás sledování a všechno, ale my máme živou naději, tak když se díváme na listy Jana, tak je to hlavně o lásce, jak se máme milovat. Dídaš mluví o čistotě v učení a v životě a jáku právě o chování. Víra v praxi. Víra v praxi. Je to možná nejvíc praktický dopis, který vůbec máme v celém písmu,
7:35Protože ten dopis má 108 verši a má v tom 54 imperatívu. To znamená přikazováci věty. Každá druhá věta je o tom, co máme dělat. Každá druhá věta. Tak opravdu velice prakticky. Kdyby se nám podažilo jenom tohle aplikovat, co Pavel píše, tak bychom byli skoro dokonali.
8:05Ale snad se něco na našem chování změní. Dokonce, když se připravují, to není teď poprvé, že mluvím o listu Jakuba. Pokažte, když se tak připravují a čtu to, mám dojem, že ten list je až moc prakticky. Takže tolik praxe nepotřebují. Polovina by mi začala. A už bych měl s čím pracovat a co dělat.
8:35Pokažte, se cítím potom nějak nedostatečně, abych vůbec o tom mluvil. Ne, protože tomu nerozumím. Tak když čeme list Židům nebo nějaké Pavlové listy, to člověk může mít dojem, že to je ale složité. Tady to není složité. Tady ani nepotřebujeme moc výkladu. Spíš potřebujeme nějaké příklady a ujasnit si to, co to znamená teď konkrétně v naší situaci.
9:02Ten výklad není složitý. Opravdu není složité, to uvidíme, protože ten list je prakticky jednoduchý, jednoduchý na porozumění, ale ne na život. Ten dopis byl vždycky docela kontroverzný. Už od začátku se hádali, jestli ten dopis vůbec patří do písma. Luta pořadlitoval, že vůbec písmu je, tak on řekl, že tam ani vůbec nepadčí, tam je málo o Kristu, vždycky jenom Bůh, Bůh, Bůh, o Kristu skoro nic nečteme a navíc ještě tam píšel něco o tom, že člověk je spasen skrze skutky, tak ten list by tam ani neměl být vůbec v písmu.
9:55Je to slamený líst. Tak řekl on, někto jiný potom řekl, no jo, ale v tom sláme je opravdu zlato. A tak to zlato tam chceme vidět. Někto jiný řekl, že to je černý hleb pro duše. Tak je to opravdu líst, který patří do Biblie. O tom si můžeme být jistí. Tak podíváme se teď do přestávky jenom na ten první verž toho listu, kde je napsáno o tom, kdo vůbec píše.
10:35Píše Jakub, otrok Boží a pána Ježíše Krista. Pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení. Tak tam máme napsáno, kdo píše dopis a komu píše dopis Jakub. Máme v podstatě čtyři Jakubové v Novém zákoně. Teď spíš člověk mohl říct, který Jakub to je. Tak je to Janův bratr a syn Zebediov, to je jeden. Jakub, který máme v Novém zákoně.
11:13potom syn Alfeův, tak jeden z dvanácty, který se také jmenoval Jakub a potom ještě Jidašův otec. Jidaš taky byl jeden z dvanácty, ne ten, který ho zradil, ale jiný Jidaš a jeho otec se jmenoval taky Jakub, je napsáno. Jenomže on se tady nemusí představovat. Vůbec. On píše Jakub a předpokládá, že každému je jasné, který Jakub to je.
11:43Tak a tým pádem je to už jasné, že to není ten syn Alféův ani Jidašův otec, protože to by musel dlouze vysvětlit, kdo to je. tak mohli by to být teoreticky jenom dva, tak buď bratra Jana, syn Zebedev, který patřil k těm třem učetníkům, kteří byli pořád s Kristem, nebo ten čtvrtý, to je potom vlastný, nevlastný bratr Pána Ježíše, tak jeho mladší bratra, bratra Pána Ježíše.
12:23a to je on, protože ten syn Alfeuf, ten bratr Jana, to nemůže být, protože on už byl zabit, než vůbec začala první misijní cesta, tak on už nemohl potom psát dopis. tak je to docela jasné, že to je teď nevlástný bratr pána Ježíše. Čtu jenom skutky dvanáct první věř, kde je napsáno
12:53v té době král Herodes vztahal ruce, aby ublížil některém z církve. Janová bratr Jakuba zabil mečem. Tak to bylo už docela na začátku církevní historie, že ten Jakub, který byl pořád s pánem Ježíšem, v těch třech učenících, takže on to nemůže být, protože byl zabít. A ten bratra pana Ježíše, ten Jakub, tak byl vedoucí, byl sloup zboru v Jerozalémě.
13:32tak se stal tam opravdu sloupem důležitým a měl slovo, že na to poslouchali. Když čtete potom skutky 15, kde se hádali o tom, co musí pohán dodržovat, aby mohl být spasen. Musí se stát nejdřív židem nebo nemusí, tak potom, co se tam hádali, tak ten Jakub tady, co píše ten dopis, poslouchal nějakou dobu a potom řekl, Čtu jenom jeden věř, skutky 15.13, tam říká, když domluvili ostatní a hádali se, tak řekl Jakub, muži, bratři, poslíšte mě.
14:15A teď tam píše, nebo mluví, a to, co on potom mluvil, teď to nebudeme číst, ale to, co potom on mluvil, já bych řekl, že to se vytisklo a poslalo. To byl ten závěr celé diskuze. To, co ten Jakub potom tam řekl. On měl opravdu důležité slovo tam a bylo jasné, že ho brali velice vážně v tom zboru v Jeruzalemě.
14:49Ještě čtu Galackým 2.9, kde Pavel říká, když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan. A preto někteří to spletli, pretože tady je zase Jakub, Kéfas, Jan. Tak jako to byli ti tři, ale tady to je ten bratr, nevlastní bratr Ježíša, kteří byli uznávaní za sloupy církve. Tak ti tři, Kéfas, Jan a Jakub.
15:16a ten Jakub, když mluvil, tak ho brali opravdu velice vážně. A když Pavel později přijel do Jeruzalema, skutky 21, hned šel k Jakubovi. Asi to nebyl jenom nějaký důležitý učitel ve zvodu, ale i člověk, který měl pastěřské srdce, s kterým se radili, s kterým se scházeli, a který se i hodně modlil.
15:51Svědectví církevných otců Origenes, Osebius Augustin, oni řekli o něm, že měl kolena jak velbloudy, protože pořád klečel. Řekl, že jeho kolena byly tak tvrdé jak velbloudy. Můž modlitby. Včera jsem přišel pozdě, ale vím, že to bylo ještě o tom, že muži se mají modlit. A i v tom právě ten Jakub byl takový příklad, že člověk tam musel jenom jít, všahnot na kolena a věděl, to je modlitevník.
16:30Nevím, jestli se u nás to dá tak zjistit, jestli se modlím. asi bych to nedoporučil, aby ho to vyskoušeli teď, ale u něho se říká, že to tak bylo opravdu vidět. Byl to velice pokovaný člověk, ten Jakob. Představte si, že se narodíte do rodiny jako první dítě, to nebyl Jakub, to byl Ježíš a teď další děty a potom jedno z těch vašich sourozenců se stál opravdu hodně významným člověkem, že všichni ho znájí, v tom případě spasitelem světa a teď vy píšete někomu a protože vy nejste tak známi, tak co potom řekněte o sobě,
17:25Já jsem sestra bratra toho, kterého všichni znají. Já jsem bratr, sestra toho. Já jsem matka toho. Ale on tady nepíše. Jakub, bratra pána Ježíše. To nepíše. On píše Jakub, otrok boží a pána Ježíše. a tak mluví o svém bratrovi, v kterém vyrostl v stejné rodině, s kterým jsi hrál a teď říká o něm, tak já jsem jeho otrokem, on je můj pán, to už je pro ně tak celý, já bych se jinak představil asi, já bych řekl, pan Ježíš, tak já jsem s ním vyrostl v jedné rodině,
18:20Tak já jsem ho znal, to s toho něm ještě nic nevěděli. Ne, tak ale to vůbec, to vůbec, vůbec nevěděl. Pán Ježiš, to je můj pán, ne můj bratr, můj pán a já jsem jeho otrokem. I když jste hráli spolu na zemi, žive. Pán Ježiš, jste mě už hlídal, tak v věku tři roku nebo ne, vůbec, otrok. To je něco krásného. A my víme, že Jakub, ještě když pan Ježíš žil, že v něho také nevěřil.
18:57Nikto se sourozenců v něho nevěřil. Měli ho zablázného. Tak nevím, jak o něm mluvil tehdy. Když pan Ježíš ještě nezemřel, nevstál smrtvý. Možná dokonce se stíděl za jeho bratra. Pane Ježíš, o něm ani nemluv. A teď je jeho otrokem. A Pane Ježíš jeho pán. Tak už jenom ten první věž mě o slovo jeho, v tom opravdu, jak se představí tady jako Pán Ježíš Kristus a já jsem jeho otrokem.
19:37Ale každému bylo jasné, kdo ten Jakub je Tak kdy psal ten dopis, tak nevím to úplně tak přesně Určitě před rokem 62, protože 62 byl Jakub už popraven Nebo spíš byl ubyt k smrti tak napsal to po roku 49, kdy špil ten apoštolský koncíl, ale tak pravděpodobné je to nejstážší dopis nového zákona.
20:19Tak je to prvný dopis nového zákona. Tak opravdu je starý dopis, jenom abychom to věděli, že to není odpověď na to, co píše Pavel v Žimanum, když tam mluví o milosti, o spasení, milosti, ani odpověď na Efeským, kde o tom píše, že spasení není ze skutku a že by teď Jakub si sednul a píše tady o těch skutcích a píše dokonce, že člověk bez skutku nemůže být spasený, tak to není odpověď. Jakub psal dřív, píše o těch skutcích.
20:57a má úplně jiné lidi na mysli. Právě ti, kteří říkají, že člověk potřebuje jenom vyznat Pana Ježíše a potom už může si dělat, co chce. Byli takoví. Židé, protože to píše tady Židům, kteří to tak bráli. Teď už nemusíme dodržovat zákon, abychom byli spaseni. Teď už můžeme mít jistotu, protože Pán Ježíš zemřel, už to není od skutcích, už člověk může si dělat, co chce.
21:34A teď Jakub píše o tom, nej to tak není. Když si tak žijete, tak nejste vůbec spasení. Vůbec nemáte víru, je to mrtva víra, protože víra je vidět na každém kroku v těch skutcích. a o tom píše. A Pavel právě má na mysli jiné lidi, kteří mysleli, že to spasení je jenom ze skutku a říkali jim, že ne, to není ze skutku, to je jenom z milosti.
22:04A takto i když my mluvíme s někým osobně, my víme, že někdy musíme klásť důraz na to. Když je to člověk, který se tak snaží a nikdy nemá tu jistotu spasení, Je to správné, že se snažíš, ale nemůžeš si to vydělat. Nenitovství skutku, to musíš přijmout, že pan Ježíš všechno dělá. Ale my také víme, když někdo žije tak, jak chce i v Žíchu, že s ním nemluvíme o milosti, ale mluvíme s ním o tom, když tva víra je opravdová, nemůžeš tak žít, jak žiješ. A mluvíme s ním o skutcích.
22:45a tady měl právě ty na mysli, ten Jakub, kteří si žili, jak chtěli a mysleli, že stačí něčemu věřit a potom člověk si může dělat, co chce. Možná, že máme i mezi křesťany dnes takový a ty potřebují tohle číst. Tak příjemce židovští křesťané, kteří nežíli ani tak v Palestíně, ale jak je napsáno tady v rozptýlení mimo Palestínu, tak je předpoklad, že ten dopis byl spíš poslan na východ a Petr také píše, tam je to napsáno také židom v rozptýlení
23:33a ten byl poslán spíš na západ. Tak Jakub na východ, Petr na západ. Je tam hodně židovských termínů a hebrejské symboliky a z toho je vidět opravdu, že on předpokládá, že to jsou lidé, kteří zákon, znají historii židovského národa, mluví o Abrahamovi, Rachab, Jobovi, Eliášovi, tak o zákonu u deset přikazání ze starého zákona.
24:10A tak častokrát mluví tak, jako by kopiroval kazání na hoře. Je to velice podobné v některých výrazech tomu, co řekl pan Ježíš. Jak jsem řekl, 54 imperatívu, tak 108 verši, každý druhý verš, a proto to dělejte, to nedělejte. Zvláštnost možná je i v tom trochu, že on používá tolik ilustrácií, jak jinak jenom Pán Ježíš sám.
24:46Protože u Pavla toho opravdu musíme hledat nějaké ilustráce. On píše jenom čisto teologii, moc Pavla nesnaží se nějak to ujasnit, znázornit na něčem jako úplně jinak. Pořád tam čteme příklady a příběhy ze starého zákona, dokonce některé poezie, jenom aby člověk opravdu rozuměl. Čtu jenom ten jeden tady, budou líp bratr nebo sestra na zí a budou mít nedostatek denní obživy a někto z vás jim řekne, odejděte v pokoji, zažete se a nasítte se a přitom jim nedáte to, co potřebuje pro světělo, co je to platné.
25:35Tak opravdu několik příkladů nejdřív a k čemu to potom je, když jim řeknete, pan Bůh ti řekne. když vy nedávate to, co máte a co oni potřebují. A když slyšíme ještě, co řekl pán Ježíš, odpověděl jim pán Ježíš, kdo má dvě košile a teda tomu, který nemá, a kdo má co k jídlu a třiny podobně. Velice podobné tomu, co říká pán Ježíš.
26:08Je těžké ten dopis nějak rozdělit, rozdělit to o různých úseků, protože někdy mluví o skutcích, potom zase o skutcích, tam mluví o jazyku, později zase mluví o tom jazyku, tak je to dosť těžké i tematické, protože my to zkusíme, nebo tematicky to není tak složité, ale jinak to podle kapitolu rozdělit a proto budeme o tom mluvit i spíš tak tematické,
26:38že budeme mluvit o jazyku a potom bereme všechny úseky, které jsou o jazyce nebo i o moudlosti a potom vždycky všechny ty verše, které mluví o tom. Je těžké opravdu zkusit dělat nějakou oznovu toho listu. A to také byly vždycky výčítka, že ten Jakub skáká od vždycky tam i zpátky a proto to ani nemá tam co dělat. Dobře, tak to možná stačí jako pozady, protože to máme tolik témat, že to potřebujeme probrat. Skončíme, teď uděláme pár minut přestávky.