Církev - sloup a opora pravdy
Výraz církev je v přepisu na 25 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (2)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Nevím, zda se při našich rozhovorech s přáteli dostaneme někdy na téma církev. Jedni lidi v našem okolí se tomuto tématu vyhýbají, jiní toto téma výslovně odmítají.
0:38Jsou ti, kteří v uvozovkách ze své zkušenosti jsou na nejvíc kritičtí. Někteří se tímto tématem jaksi zaštiťují. Vzpomínám na rozhovor s jednou mladší ženou, s kterou jsem začal rozhovor duchovní,
1:08která mě v podstatě usadila semřímská katolička. Dnes budeme hovořit o církvi především z božího pohledu. A to na třech obrazech, alegoriích z celé řady možných.
1:44A sice na podkladě první Tymotovi, třetí kapitoli, a to budeme zápětí číst, je církev obrazem domu božího. Je obrazem slouku, který je oporou pravdy.
2:19Ten druhý obraz se týká církve ve smyslu těla Pána Ježíše. A hned upozorním, to je tak neskutečný obraz, že bychom ho měli přijímat v maximálním stišení a rozjímání.
2:51A ten třetí obraz, i když není takto výslovně zmíněn, se týká církve ve smyslu rodiny. Protože když čteme Biblii bezpočtůkrát o bratrech, sestrách, dokonce o otcích, tak to je obraz rodiny.
3:22Obraz, na který bychom měli velice brát zřetel, protože v té současné společnosti právě to poslání rodiny jako takové je velice podnětné. A přímo volající k tomu hledat církev.
4:00Možná, že někteří znáte poměrně drobnou knížečku Filipa Jenseje, Proč se obtěžovat s církví? Je to jedno téma, které chci rozvést v té připravované knize 12 kázání pro přátelé. A z té několikrát přečtu, protože jsou to výstižné statě.
4:32Ale teď povstaňme a čtěme z první Timoteovi 14 až 16. Čteme ve jménu Pána Ježíše Krista. Prvá Timoteovi 3, 14 až 16. Tyto věci ti píšu, tedy Pavel Timoteovi, v naději, že k tobě brzo přijdu.
5:10Kdybych se však opozděl, chci, aby svěděl, jak je třeba se chovat v domě božím, jímž je církev. Boha živého, sloup a opora pravdy. V pravdě veliké je to tajemství zbožnosti. Ten, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v duchu,
5:44ukázal se andělům, byl hlásán národům, Ve světě mu uvěřili, byl přijat ve slávě vzhůru. Modleme se, pane Bože, otče náš, veškeré písmo je tebou vdechnuté a užitečné k učení, k trestání, k napravování,
6:18k správě, kteráž náleží, k spravedlnosti, Aby byl člověk boží dokonalý ke všemu skutku, dobrému, hotový A tak prosíme, aby si požehnal dnešní rozjímání Aby nezůstalo pouze u naslouchání Protože za tvým slovem je tvá moc Prosíme tak ve jménu Pána Ježíše Krista
6:52Amen Tak se posadíme. To úvodní slovo, to je taksi poučující, a s těmi obrazy bezprostředně ještě nesouvisí. Ten pojem církev, řeční eklézia, znamená v podstatě schromáždění.
7:23Schromáždění obce, to byl pojem všeobecně užívaný ve světě, nebo jakýsi sněm ve společnosti. Když říkáme, jdeme do schromáždění, tak je to tedy důsledně biblické. Ano, jdeme do schromáždění. Lidé, teď se na vás povracím s otázkou.
7:59by tomu asi docela přesně nerozuměli. Můžeme vás pozvat do schromáždění, co ti myslíte. Ale stejně by asi bylo nepochopeno, zveme vás do Domů Božího. No tak to nejběžnější, zveme vás na bohoslužby nebo zveme vás k slyšení Božího slova.
8:36Jestli pak s radostí a vděčností můžeme zvát do schromážděň, do Domu Božího. Řekněte mi, když jste naposledy pozvali do schromážděň. No ti naši milí noví bratři a sestry určitě zvou rádi do schromáždění.
9:15Je to tak? No to je dům boží. To je sloup a opora pravdy. A nebo ten náš zbor této charakteristice tomu obrazu neodpovídá? A jestli máme rozpaky k této formě zvaní do schromáždění, tak teda s tím se musí něco dělat.
9:46A hlavně v tom našem osobním postoji. Protože to je boží slovo. Dům boží, pán Ježíš zaslivuje. Kdekoliv se schromáží dva nebo tři v mém jménu. Tam jsem já uprostředních. Nejsme zahanbeni? Řekněme to velice srozumitelně,
10:19i když ne docela přesně biblicky. Pánu Ježíši stojíme za to, aby byl uprostřed nás. Není to úžasné? No, když jsme dům božím a jestli nejsme, tak co tady děláme? Dům boží, kdy řekne někdo o svém domě, že je tedy jeho,
10:55znamená to, že za ten každý detail toho domu ten vlastník odpovídá, že si jeho vědom a není-li, no tak si musí něco dělat, protože je to jeho dům. A my, novozákonní křesťané,
11:28my již nemáme stánek úmluvy, ani jeruzalémský chrám. Ale jen si to připomeňme, každý detail v tom stánku úmluvy byl podle boží svrchované vůle. To se muselo naplnit. I když tam byla určitá vůle toho vdechnutého slova,
12:02proto byl onen hlavní stavitel taky zmocněn božím duchem, ale to bylo všechno naprosto pod boží kontrolou. To nebyl boží nápad stánekůmluvy, to byl boží projekt. To byl obraz toho božího zájmu o člověka, té boží vstřícnosti.
12:37Tam se Áron setkával s živým Bohem. Do té svatyně svatých mohl vstoupit jenom jednou za rok. A bylo to napětí. Někdy ty naše modlitby to náležité napětí, tu náležitou pokoru, stišenost před Páne Bohem postrádají.
13:10Není to tak? Jednou za rok. A to byla sláva, když se Aaron mohl vrátit z té svatyně svatých. byl přijat a lid byl očištěn tou prolitou krví.
13:42Dům boží stánek úmluvy. A co chrám? A v chrámu, nevím, jestli vám to nějak neuniklo. V čele chrámu byly dva sloupy. A tak si, asi jsme viděli nějaké ilustrace, tak si v duchu představme, že by tam ty sloupy nebyly. Já v takovém architektonickém cítění si to neumím představit.
14:15To by prostě nebyl chrám. Tam byly dva sloupy. Vy byste se dočetli dokonce jejich jména, za kterými je určité poselství a vyznání. Měřili 18 loktů, čili zhruba 9 metrů. To byly sloupy, byly bronzové. To byl dojem z chrámu, z té mější podoby.
14:50Dům božím. Ty sloupy to svým způsobem demonstrovali. tam za těmi mohutnými vraty, tam mohli jenom ve střídání kněží. Tak tomu bylo například se Zachariášem, s otcem Jana Krčitele. Přicházel s kadidlem, ale to možná bylo jenom jednou za život.
15:21Dům božím. A v té naší alegorii, Pavlově, v dechnutém slově, církev, sloup, opora pravdy. Asi dobře známe to, co říká poštol Pavel k té první kapitole epištolí k Římanům,
15:52kdy v 18. verši hovoří, jak je to ve světě a tady stojí boží hněv. Se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti. Lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu. Svět je plný potlačování pravdy.
16:22Ale je zde církev. Sloup. Sloup, který je oporou pravdy. No tak se mi pořád hrnou nějaké vzpomínky. Když byli se mnou ti státní úředníci ve Zlíně nespokojeni, tak přijel dokonce krajský tajemník.
16:55A pro mě tajemník, netajemník, jsme pouzí lidé. A on soptil hněrem, když jsem s ním mluvil jako se sobě rovným. S tím, že jsem, no tak já byl kazatel, tak jsem nemohl skrývat víru, ale v podstatě jsem tyto zastánce, lži, musel litovat.
17:33Kratři a sestry, kež bychom se probudili. Až jsem to tady citoval. Jednou jsem boží syn, toč chlouba má. Kdo chcete šťastný jako já? Kdo nemá pána Ježíše? Jeden méně, druhý více. Jsou ale vlastně zastánci lži.
18:03Oklamání otcem lži. Ale je zde církev, uvědomujeme si to. Opora pravdy, dům boží, nesmíme zůstávat lužní světu tuto pravdu. Pána Ježíše Krista, já jsem ta cesta, i pravda, i život.
18:35Čiňme pokání. A ráno, když povstaneme z lože, hned volejme k Pánu Bohu, aby nás činil těmi svědky o pravdě v Pánu Ježíši Kristu. Když my budeme mlčet, tak do nás nahradí. Nás, kteří patříme k Domu Božímu a kteří jsme oporou zastánci pravdy.
19:16Není to úžasné pouzbuzení, ale tak, jak se vždycky snažíme, dbáme o kontext. Znamená to, že celá ta epišto, nebo list Timoteovi, obsahuje pravdy. Ne takové nějaké povídání a takové nápady Apoštola Pavla.
19:48Tak dostáváme na biblické hodině úkoly, který to je žalm, co máme za úkol. Takže bratr Ludvík je spokojenej. Takže úkol z neděle přečíst prvou Timoteovi a evidovat, vnímat, které pravdy tam čteme.
20:21A to by byl jaksi časově náročný úsek kázání, co všechno je v té první Timoteově. Od první do poslední kapitoly, šesté. Pravda, pravda, pravda. A my jsme tedy opora pravdy.
20:51To my nemůžeme přehlížet. Co je tam například významného o starších zboru? Co je tam významného o mužích a ženách v jejich rolích? Jak smutné, když někteří vykladači všelicost, hlavně o ženách,
21:22dávají do souvislosti s kulturním pozadím. A ti bystří pozorní čtenáři vnímají, že to kulhá. To je jich vysvětlování písma, které se dokonce dovolává Adama a Evy ve smyslu tedy toho kulturního prostředí, církve ve starověku.
21:55Tak tedy první Timoteovi plná nejrůznějších pokynů, výzev. A bojme se toho, abychom něco přehlíželi právě v souvislosti s tím naším veršem, že jsme dům boží a že jsme sloupem, oporou pravdy. No to je naše poslání.
22:27A my se musíme zaměstnávat tím, co máme jako dům boží v Jablonci naplňovat. začím stát a může dojít k nějakému omilu pro neznalost, náležitou neznalost písma, ale tak hned vnímejme, že jsme něco zanedbali. A nebože se máme z čeho omluvit.
23:03Půjdeme k dalšímu obrazu, protože je to velice bohaté téma toho dnešního kázání, ať sice ten druhý obraz, ten se týká těla Pána Ježíše Krista. Něco neskutečného, když se podíváme zpětně na ty naše pády,
23:38na tu naši nepohotovost, na to naše zapírání a tělo Pána Ježíše Krista. V rodinách i křesťanských jsou problémy, jak je to možné, když přece všechno můžeme v Kristu, který nás posiluje.
24:09Tělo Pána Ježíše Krista. Efeským 1.15 čteme oddíl až po 2. kapitolu, první verž. A více než sledujme, poslouchejme, abychom to jaksi náležitě doprožili.
24:42Efeským 1, 15 až 2, 1. Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v pánu Ježíši a o lásce ke všem svatým, dodejme si tam vás v jablonci, Děkuji, nepřestávám za vás děkovat, když se o vás zmiňujeme na svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec Slávy, dal ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého a osícené oči, srdce,
25:37abyste věděli, jaká je naděje a jeho povolání. Jaké je bohatství slávy jeho dědictví ve svatých. Nepřeslechneme. Podle božího pohledu, my jsme součástí bohatství slávy boží jako dědici. A jak nesmírná je velikost jeho moci vůči nám,
26:12kteří věříme v souladu s působením převahy jeho síly. Tu uplatnil v Kristu tu sílu, když jej zkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích. Vysoko nad každou vládu i autoritu, i mocnost, i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím.
26:43A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nadevším církvi, která je jeho tělem, plností toho. Jen všechno ve všem naplňuje. také vás zkřísil, když jste byli mrtví pro svá provinění a pro své hříchy.
27:13Zekněte mi, je to opravdu obdivuhodný boží čin, že jsme obživeni, my mrtví ve vinách a hříších. Není nad čím žasnout, je málo toho úžasu v našich řadách.
27:43Jsme obživeni. Jsme nové stvoření. Kdo by to svedl? Komunisté měli program vytvořit nového socialistického člověka. No tak, obdivovodný záměr. Ale bída na bídu.
28:15Na to nemůže stačit člověk, ani režim, Ani krimináli. Ale je zde pán Bůh a jeho slovo. Pán Bůh ukázal svoji sílu a my mrtví vevináři jsme postali k novému životu a řekneme všichni halleluja. Halleluja.
28:45Protože pán Bůh to předkládá jako obrovský div. a my jsme se stali tělem Pána Ježíše Krista. No to je dech beroucí skutečnost. A teď z té knížky, kterou jsem vám představil,
29:17tady na straně 71, vidíte, musím se vyhnout tomu zaostřování očí, aby to bylo plynulé. Je zde svědectví o jednom ústavu nebo instituci.
29:54Pochopíte, v jakém smyslu. Jaký má jejich život smysl? Je jejich život vůbec k něčemu? Ptal se doktor Jürgen Trogiš, Pediatr, který se věnoval dětem s vážným mentálním postišením. Má ten život těch dětí smysl?
30:25Doktor, drogý si na tuto otázku smyslu dlouho nedokázal odpovědět. Dál plnil své lékařské úkoly, ale zůstával bez odpovědí. Potom vedl začátečnický kurz pro nové pomocníky ve středisku. Na konci ročníku výcviku požádal tyto mladé pomocníky, aby mu vyplnili dotazník. Mezi otázkami byla i tato.
30:56Jaké změny nastaly ve vašem životě od té doby? co se naplno věnujete postišeným lidem. A zde je výběr z jejich odpovědí. Tak pochopili jsme ten problém tohoto vedoucího lékaře. K čemu má smysl ten život těch postišených dětiček? A zde jsou odpovědi těch, kteří byli vyškoleni k jejich pomoci.
31:28Poprvé v životě mám pocit, že dělám něco opravdu důležitého. Další. Mám pocit, že teď mohu dělat věci, o kterých bych si nikdy nemyslel, že zvládnu. Třetí. Za tu dobu, co jsem tady, jsem si získala sabininu přízeň díky tomu,
31:58že jsem měla příležitost věnovat se postišenému člověku, ji už vůbec nevnímám jako postišenou. Další. Jsem teď citlivější na lidské utrpení a vzbuzuje to ve mně touhu pomáhat. Další. Přivedlo mě to kotáce, co je v životě opravdu důležité. A další. Práce pro mě získala nový smysl a účel.
32:29Připadám si teď potřebnější než dřív. Další. Naučil jsem se být trpělivější a vážit si sebe menší známky pokroku. Další. Při sledování postišených jsem našel sám sebe. A poslední. Jsem teď tolerantnější. Moje malé problémy mi už nepřipadají tak důležité.
33:01A naučila jsem se přijímat sama sebe se všemi svými nedostatky. Především jsem se naučila vážit si drobných radostí života. a hlavně děkovat Bohu, že mi ukázali, jak láska může dosáhnout víc než nenávista síla. Když si doktor Trogiš pročítal jejich odpovědi s překvapením,
33:31si uvědomil odpověď na svou otázku. Smysl utrpení těchto dětí se projevoval v životě druhých jeho pomocníků, kteří zde přijímali poučení, která jim žádný sofistikovaný vzdělávací systém nemohl nabídnout. Nežasneme v péči o ty postišené nacházeli sami sebe.
34:10Měl to? Mělo to nějaký význam? Tělo pána Ježíše, pán Ježíš v těle nechodí po zemi, ale chodí v těle, kterým je církev, kež bychom toto doprožili.
34:41Pán Ježíš chce konat své dílo skrze tebe a mne. Mnohdy stačí pouze zvednout telefon. Mnohdy stačí pomoct stařence vzít tašku s nákupem.
35:11A teď bych mohl pokračovat. Taková maličkost všem život se skládá z takových maličkostí. Vždyť se zahleďme na pána Ježíše. Jak pán Ježíš chodil a dobře činil, nikoho nepřehlédl, takový zacheus na stromě, pán Ježíš v těle nechodí,
35:44ale chodí zde jeho tělo v křesťanech. Úžasný obraz. To je církev. A samozřejmě jsme nutně začali církví ve smyslu té obrany a opory pravdy, protože pán Ježíš je pravda.
36:18Ale co dál? Jsou další obrazy, ve kterých nás slovo Boží poučuje, abychom v té poznané pravdě chodili. A jsme u dalšího obrazu. A sice církev jako rodina, když byl pán Ježíš upozorně na to,
36:55že v ně toho zástupu je jeho matka a bratři. Matouš 12, 46 až 50. Co zde čteme? Má to už dvanáct, čtyřicet šest až padesát. Když ještě mluvil zástupům, hle, venku stáli jeho matka a bratři
37:32a chtěli s ním mluvit. Kdo si mu řekl, hle, to má matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit. On však tomu, kdo mu to říkal, odpověděl, kdo je má matka a kdo jsou moji bratři, ukázal rukou na své učeníky a řekl, hle, má matka a moji bratři.
38:05Neboť každý, kdož činí vůli mého otce, mého otce v nebesích, to je můj bratr. Má sestra i matka. Církev ve smyslu obrazu rodiny. Je zde ale neopomenutelné naplnění boží vůle.
38:53Jeden je mistr váš, vy pak všichni bratři jste. Bratrství. No před časem někoho zaujali i ty naše vztahy v Jablonci. To bylo povzbuzující. No všem jedna věc je, jak se k sobě chováme při nedělních bohoslužbách a ve středeční biblické hodině
39:26a jak je to pak v týdnu, měsíci a tak dále. Ale nejsme bohatí, že máme tu naši duchovní rodinu, ale znamená to chodit s otevřenýma očima a vnímat, že jsme z božího pohledu rodina.
39:56A teď si opět poslecheme něco z té knížky o tom, co to znamená být rodinou. Takže zase musím nalistovat božší rodina. Tento obraz církve používám s pocitem jistoty, protože ho používá i Bible.
40:27Věřím však, že představa církve, jako rodiny má dnes vzhledem, a teď pozor, ke změnám ve společnosti ještě větší význam, než v biblických dobách. Přetěte si první knihu Mojšišovo a dočtete se o dějinách rodin. Začíná rodinou Adama a Evy s jedním dobrým a jedním špatným synem.
40:59Čtěte dál a narazíte na Abrahamovu rodinu, které trvalo desítky hned, než se odlepila od země. Následuje příběh Izákovi a poté Jákobovi rodiny. Všechno ostatní vychází z Jákobovi rodiny, protože starý zákon zaznamenává dějiny dětí Izraele, což bylo Jákobové nové jméno.
41:31Porovnejte si tento přístup s kteroukoliv moderní učebnicí dějpisu, která vypráví o vzestupu a pádu civilizací. V novodobých novinách čteme o národech a městech, o univerzitách, vládních agentůrách a společnostech. Ohnízko pozornosti se přesunulo od rodin k institucím.
42:04Přesto nový zákon tvrdošíně připodobňuje církev spíš rodině, než nějaké instituci. Instituce jsou založeny na postavení a hodnosti, které je také udržují pohromadě. Bojak v armádě přesně ví, kde stojí. A vědí to i všichni ostatní. Hvězdičky či proužky na uniformě ohlašují jeho hodnost.
42:36Soutěživé hodnocení začíná s námkováním ve škole. V odnikatelském světě označují postavení, titul, plat a další požitky. Když pojedete výtahem nahoru v New Yorkském světovém obchodním centru, stačí sledovat nábytek a uvidíte, jak s narůstající výškou stoupá i postavení úředníků.
43:10To obchodní centrum, nebo ta dvojčata, už neexistují. V instituci se postavení odvozuje od výkonu. Podnikatelský svět poznal, že lidé pozitivně reagují na odměny, týkající se jejich postavení, mohou být velice silným stimulem. V rodinách však postavení funguje jinak. Jak člověk získá postavení v rodině,
43:42dítě si v uvozovkách zasluhuje rodinná práva. Pouhým svým narozením. Pokud dítě nedosahuje žádných výsledků, Nikdo ho z rodiny nepropustí. Dítě ti, které často nemocné, takže moc vysoké výkony nepodává, se někdy dostává větší pozornosti než jeho zdravým sourozencům.
44:13Romanopisec John Updike o tom jednou napsal. Rodiny nás učí, jak láska existuje v oblasti za hranicemi sympatii a nesympatii a spolu existuje s hostejností, soupeřením a dokonce i antipatii. Podobně je nám v boží rodně jasně řečeno, že již není řek a žid obřesaný a neobřesaný, barbar, divoch, otrok a svobodný.
44:49Všechny takové umělé rozdíly roztály na slunci boží milosti. Tak tedy církev jako rodina. Tedy zatímco ten druhý bod svědčil o tom,
45:19že každý z nás má své poslání v těle Pána Ježíše Krista. Každý ten út má svůj význam a Pán Ježíš Kristus jako hlava ten význam určuje a svým duchem dává sílu. Církev jako rodina svědčí o hlubokých vztazích.
45:53A má to právě v té dnešní době, tento obraz, veliký výsnam. A tak tedy na závěr tohoto kázání poslechněme tuto jedinečnou ilustraci. Sören Kierkegaard, filozof a křesťanský teolog,
46:25uvádí následující ilustraci. Žil v devatenáctém století. Soeren Kierkegaard vypráví o církvi, kterou navštěvovalo stádo domácí hus.
47:02Každý týden se přikolébali a naslouchali kazateli, jak obšírně vykládá o divech létání. Nemusíme chodit po zemi a zůstávat na tomto místě, vybízel je houser. Můžeme se vznést do vzduchu a doletět do vzdálených konšin, do požehnanějších krajů. Můžeme létat. Po vyslechnutí kázání husy každý týden
47:40zakejhali, ámen. A pak se vyhrunuli ze dveří a odkolébali se domů. Za svými vlastními záležitostmi stačilo, kdyby zatřepotali křídly. A o to šlo v našem kázání. Slyšíme úžasné pravdy.
48:13Nakonec řekneme, ámen. Ale jak to bude s těmi našimi křídly duchovními, s tím, jaký pokrok to dnešní kásání ve smyslu církve, domu božího, jaké změny nastanou? Určitě. Vašme si božích pravd ve srovnání s těmi nepravdami, s těmi lžemi.
48:58Chvalme Pána Boha z toho, že pro tu hlavu, pro Pána Ježíše Krista, každý z nás je údem jeho těla. a přečete doma ten oddíl z 12. kapitoly 1. korinským. Každý ten út má svůj význam. Nemůže říct, jeden út tebe nepotřebuj.
49:31Ruka, noze, oko, ucho. Pán Bůh před ustanovením světa světa má s námi určitý záměr. Tak tedy nejenom Haliluja. Amen. Ale také porozumět, co od nás Pán Bůh chce a vytvářet rodinu,
50:02bratři a sestri. I to je lehké, ne? Nemocné dítě s nějakým handicapem, Možná šelijak porušenou vyzáží ta boží láska. Tato všechno překonává. Skloňme se k modlitbě a potom bratu Husar oznámí píseň,
50:36po které přistoupíme k památce večeře páně. Pane Bože, otče náš, jaká je to výsada, že mohu tlumočit tvé slovo. A děkujeme za ty obrazy, které jsou tak výstřišné, tak názorné, za kterými je moc tvého ducha. Prosíme, aby si na nás v Jablonci shlédl svojí milostí,
51:08abychom činili pokání z toho, co se ti při nás nelíbí. Vždyť jsme zakusili ten dar milosti, vzkříšení s Pánem Ježíšem Kristem. Přijmi naši chválu a čest jeho drahém jménu. Amen.