Starosti o zbloudilé | Pátek 3/3
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:03Tak máme před sebou poslední lekci. Jste rádi? Pořádne, máte dost co aplikovat? To nejde, takže potom jsme hotoví s Jakubem. Tak to není. Zůstane to v Biblii. Můžeme pořád chyst znovu, vrátit se k tomu a budeme mít do konce života, co s tím dělat.
0:33a potom na věčnosti nám to bude fungovat automaticky. To je pěkné. Teď máme ještě jeden krátký text, který není tak lehký, ale nebudu o tom moc dlouho mluvit. Potom ještě pavět k blické kázni, možná tak obecně. a potom bych byl rád, kdybychom si vzáli pán minut ještě na nějaké společné modlitby.
1:07Čtu Jakub 5, 19 až 20. Moji bratři, zbloudí-li někdo mezi vámi od pravdy? A někdo ho odvrátí zpět, ať ví, že kdo obrátí hříšníka od jeho bludné cesty, Zachrání jeho duši od smrty a přikrije množství říchu. To je jeho závěr, to je závěr celého dopisu. Žádné pozdravy, jak to obvykle vidíme u Pavla.
1:45Tak to poslední, co chci říct, je tady tohle, a ne, tak ještě pozdravy. na to už nezbyl čas. Nebo na to už nemyslel na srdci, nakonec měl tohle. A teď, když víme, o čem celý ten dopis byl, o tom našem chování, tak možná, že to dává i smysl. Na konci ještě má teď před očima bratra, sestru, která bloudila od pravdy a tak teď vyzývá k tomu, abychom dělali všechno, k tomu, aby se mohl vrátit zpět.
2:34a ve světle celého dopisu asi tady také nejde teď o falešné učení, o falešného učitele, ale spíš o odvrácení se od pravdy k špatnému, říšnému způsobu života. To asi není teď člověk, který najednou přišel na špatné učení, ale který žije teď v Říchu, odpadl od správného života. Člověk, který nepotřebuje být poučen o tom, co je právda, ale napraven ve svém životu.
3:19Tak je to služba obnovený. Když jsme právě joště mluvili o těch stáších a o úkolu stáších modlitce za nemocného, a ptát se i, když už nás volá, tak i na Žích a pomáhat mu případně odvrátit se od toho Žíchu, vyzná ten Žích a to je úkol starších. A potom jsme viděli ten příklad Eliáše jako proroka,
3:55který také pomáhal, aby lid se vrátil tým, že prosil Boha trestat celý lid, když se modlil, aby ten lid se mohl vrátit. Tak teď máme tady službu nápravy prostřednictvím někoho. Úkol napravit někoho, úkol pomáhat někomu zpět na správnou cestu.
4:25není jenom úkol Iliáša, to je jasné. Není to jenom úkol stáších, ale tady je to pěkné napsáno, že někdo ho obrátí zpět. Je to i úkol každého dívat se na to, jak ten bratr, ta sestra, kterého zná, kterého dobře zná, tak jak žije, jestli nepotřebuje pomoct na cestě za pánem,
4:55na cestě zpět. Abychom řekli, že to je úkol starší. Tak když my si něco všimáme, tak je to nejdřív náš úkol, protože nám Bůh to ukázal, nám to zjavil, my jsme to viděli kdokoliv z nás. Tak a je to potom naším úkolem být i v tom aktivní. Zbloudili někdo mezi vámi a někdo, to je zajímavé, někdo a někdo, tak kdokoliv a kdokoliv si toho všimne, tak má pomáhat, aby se vrátil zpět.
5:34A to je důležité i z toho důvodu, že stáši nemusí mít k každému ze zboru úplně ten nejúžší vztah. dokonce je to častokrát takhle, že někto jiný má užší vztah k někomu, než možná stáši. Tak a když my si to uvědomujeme u někoho, k komu máme ten vztah, možná i tu důvěru, tak bychom měli být v tom i aktivní. Máme napravovat, odvrátit ho zpět na správnou cestu,
6:12nemáme ho odsoudit. A to je docela rozdíl. Máme ho odvrátit a neodsoudit. Odsoudit. Víte, co je důležité? Důležité je si uvědomit po každé. Když vidíme někoho, kdo zbloudil, jste správnice, jste si uvědomit, že jsme to mohli mít i my. Já si vzpomínám na jedné rozhovo, kde nějaký bratr chtěl se mnou mluvit, přišel a teď tam jsme seděli u stolu, já na jedné straně a na druhé straně a teď se přiznal k smilctvu.
6:55a když on tak mluvil a vyznal se a řekl to, v tom okamžiku na jednou, když on ještě mluvil, jsem já začal pánu děkovat za to, že já sedím na té straně stolu a ne na druhé straně. Že by to mohlo být klidně opačně. Že já budu ten, který se vyznává někomu jinému, že jsem to já dělal. A já doufám, že to je i náš postoj. Že to může být někdy i takhle. My nechceme někoho odsoudit ani vničně za něco, co jsme také schopni dělat. A já doufám, že nikdo si nemyslí, že já bych nebyl schopný tohle dělat. No to Petr řekl.
7:43Pane, já nesem schopný dělat to, co ty říkáš. A potom to dělal i třiklad lidně. Tak já jsem schopný dělat každý řík. A když jsem nějaký za tým nepáchal, tak je to jenom Boží milost. A já jsem dokonce, to se vzpomínám, já jsem si i modlil, Pane Bože, když mi to hrozí, Cizoloští, prosím tě, jenom nedopust to, dej, aby mě přejel nakladěk před tým a myslím to upřímně a vážně, tak když někdy slyšíte, že Meinolfa přejel nakladěk, tak to potom víte, že to byl poslední možnost mě zastavit v něčem,
8:32tak ale Bůh nezastaví každého a tak abychom vždycky věděli, že to mohlo být opačné, když někoho tak chceme napravit a už jsem několikrát i právě viděl, když člověk tak mluví o tom, že trochu to bych opravdu od něho nečekal a já nevím tak trochu, Jak je to možné, že on tohle dělal, nebo ona nějak takhle.
9:07A potom trochu později to dělal sám. Abychom opravdu neměli nikdy takový pohled, když chceme někomu pomáhat zpět, že nám by se to nemohlo stát. Všechno se nám může stát, úplně všechno. A vzpomně. A teď trochu ty různé výklady, protože to i gramatické není úplně tak jednoduché teď, kdo, nebo spíš také v tom 20. verši, když je tam napsáno, kdo obrátí Žišníka od jeho bludné cesty zachrání jeho duši.
9:48Tak teď to by mohlo být teoreticky tak, že ten, který někomu pomáhá, zachrání svoji duši od smrty a přikryje množství svých hříchů tím, že pomáhá někomu jinému. Gramaticky by to mohlo být správně, ale to je velice nepravděpodobné, velice nepravděpodobné, že to je ten význam toho, Protože my víme, že my nemůžeme nějak přikryt říchy tým, že pomáháme někomu jinému z říchu.
10:27Tak pan Ježíš nesel veškeré říchy naše, my nemůžeme z toho už nic spravit, abychom nemysleli, že teď zkusíme nějak tam zase něco spravit na tom. Ale to je jedna možnost, někdy dokonce to tak čtete, že to znamená tohle, ale myslím, že tohle to neznamená. My nezachráníme svoji duši od smrty a proto je tam i přímo, už to je výklad, to si musíme uvědomit, že to už je výklad, když tam je napsáno jeho duši,
11:02protože tam by mohlo být podle řečení i své duši, svou duši, tak ale myslím, že to je ten správný výklad jeho duši. tak toho Žíšnika od smrty a příklí je množství Žíšov toho Žíšnika. Tak pořád ale zůstane teď otázka, co znamená to, že zachvání jeho duši od smrty. Tak k tomu jsou teď také aspoň tři takové výklady.
11:33jeden výklad je, že to je člověk, který nebyl ani spasen. Já myslím, že Mekasa to píše tam v komentáři, že který nebyl spasen a teď tím, že ho odvrátí od toho špatného způsobu životu k pánu, tak zachrání jeho duši od věčné smrty. takže teď je spasen a ty jeho říchy jsou přikryte tým, že přišel k pánu teď a opravdu uvěřil.
12:09A je to možné, je to opravdu možné, že to přesně znamená tohle a když to neznamená tohle, stejně je tohle pravda. Když někoho vedeme k Kristu, tak potom tím pádem zachráníme, nebo my ne, ale tak pomožeme mu, aby byl zachráněn jeho duši od smrty, od věčné smrty. Druzí, ale potom říkají, ne, tady je napsáno, moji bratři zbloudili někto mezi vámi, jeden z bratří, takže to je věřící člověk teď tady.
12:48A teď my zachráníme jeho duši, ale také od věčného zatracení tým, že ho vedeme zpátky k Kristu. To znamená, že kdybychom to nedělali a kdyby zůstal v tom Žíchu, tak by byl věčně zatrácený, ale to je bratr, ale stejně je to jeho duši zachránice, to znamená, jinak by byl ztrácený.
13:18Ale to by znamenalo, že člověk, věřící, který spadne do Žíchu a neučí ní včas pokány z toho, že by byl ztrácený, tak potom nemůžeme učit jistotu spasený. Tak pravděpodobné je to spíš opravdu to, o čem jsme i předtím mluvili, takže zachrání jeho duši od fyzické smrty, tak aby Bůh mu neukončil předčasně opravdu ten život tady, jak jsme i o tom trochu mluvili.
13:57Takže to je věřící člověk, který je zachránen před fyzickou smrti nebo před předčasnou fyzickou smrti tým, že se vrátí k Kristu. A my víme opravdu, že ta délka toho života může souvisít opravdu s tím, jak žijeme. Tak, co je napsáno jako zaslíbený, nebo jako důvod jeden, proč máme ctít otce i matku svou?
14:29Aby jsi dlouho žil, ne věčně žil, ale dlouho tady na zemi. Tak jsou takové spojitosti nebo spojené mezi i jak žijeme, jak dlouho žijeme, jak se nám dá žijí a tím způsobem, jak žijeme. Teď nechci říct, když někdo má 95, asi nebyl velký říšník, když jsem říct, že 40 asi byl velký, to určitě tak nemůžeme.
14:59Ten závěr určitě takový činit nemůžeme. Ale může být, že na základě Žíchu Bůh člověku živo úzko ukončí tento život. To, co tady teď pro mě je důležité a co jsem tam hlavně chtěl říct, je, když vidíte Žích v životě člověka, tak první cesta, kdokoliv jste, je ne k stášim, ne k sousedovi, ne k někomu, abyste o tom mluvili, ale k tomu člověku.
15:35K tomu člověku a zkusit jemu pomáhat. A možná, že o tom nikdo jiný ani nemusí vědět. Tak když opravdu se nechá vest zpátky. A ano, něco na tom je. Když nám někdo něco svěží, tak my opravdu nemůžeme s tím hned jít někam, tak to je mezi námi, on nám to svěžil, ale na druhé straně, tak když někdo v tom pokračuje a nechce to nechat, my si to nenecháme pro sebe.
16:10A víte, když někdo za vás přijede a říká, já ti něco řeknu, ale nesmíš to nikomu říct, tak mu hned řekněte, tak mi to také neříkej. já ti to nebudu slíbit a možná, že potom už nic neřekne. Řekněte mu, ty mě znáš a proto asi přijdeš. Ty mě znáš a ty víš, že bych s tím nešel zítra, já nevím kam, hned. Ale slibovat ti nic nebudu. A když potom nic neřekne, tak je to jeho věc. Ale neslíbujte to. Neříkejte, já to opravdu nikomu neřeknu. Já to neříkejte.
16:51a to jsem jemu tepkne řekl a on to po mně ani nechtěl nejdřív, tak my jsme vyzvaní k tomu, abychom pomohli, ale aby to potom i pokračovalo, ne nějak, ale podle toho vzoru, který máme, Matouš 18, tam je to jasně napsáno, kdyby on to nechal, nikdo by se to nedozvěděl, ani z ostatních stáří, nikdo. Tak pán Bůh to ví a je to potom zase vyřešený, ale když to nejde, tak potom je třeba v tom opravdu pokračovat takhle, jak to čteme. Nejdřív jenom s ním, potom před svědky, potom před zborem a když nechce činit poklání, když to nechce nechat, tak potom je třeba ho i vyloučit.
17:44a proto jsem teď chtěl ještě možná pár věcí jenom říct k tomu, k biblické kázni, k zborové kázni nebo jakkoliv to chceme nazvat. Největší problém, co je největší problém z biblickou kázni? Největší problém je, že se to neděla. To je největší problém, že se to z koho neděla. A můžete i přímo ukázat na něco, my to víme, ale to je tak, že my se bojíme, že bychom někoho ztrátili.
18:22A co může být hóří, než ztrátit Boha? A když Bůh potom říká, tak si dílejte to už pro sebe. Já odcházím. Když hlava církve odchází, co chcete budovat, to potom už není hlavy církev. když hlava odchází. A proto to není tady dobrovolně, má to už 18 ten přístup a vůbec kázen, to není něco, co můžeme, ale nemusíme, co je možnost, je to příkaz.
18:58Je to příkaz. Proč? No protože my jsme mluvili o tom, že náš cíl je žít k Boží oslavě. To je cíl. a jenom čistý zboj může žít k Boží oslavě. Jenom čistý zboj může žít k Boží oslavě. To je jeden důvod, proč nemůžeme tolerovat řík. Druhý důvod je, že my potřebujeme ten zboj chránit. Když to tolerujeme tam, potom to hned je další.
19:32Já vám také řeknu ještě ten takový příklad. Když jsme dělali ty angličtiny, ty pobyty, Tak to jsme inzerovali a teď se tam přihlasili úplně cizí lidé. Volala jedna pani a řekla, jestli má ještě tak pokoje volné, tak ona by ráda jela s manželem. Jestli ještě dvou lůžkový pokoj volný, jo, ještě je, tak jsme ji to zervovali.
20:01tak se přihlaste a tak do psa ona se přihlásila sebe i ne manžela, ale partnera, dvě jména. Tak co teď? Tak jsme to rozebrali v sboru, co s tím? No tak to jsou nevěřící lidé, kteří už deset let spolu možná žijou. Tak co změníme my na tom, když teď říkáme, že nemůžu být spolu na jednom pokoj? to byl jeden pohled. A má to určitou logiku. Tak druhá věc je, jak můžeme našim lidem říct, že to není v pořádku a potom to cizím lidem dovolit. To byl druhý pohled. Tak potom jsme o tom mluvili, no jo, ale tak když jim řekneme, že nemůžou mít jeden pokoj, tak oni jim pojdu a neuslyší Evangelium. Tak co teď?
20:56No tak ať neuslyší Evangelium, byl zase druhý hlas, to je boží věc, tak musí jít jiný způsob, jim říct Evangelium, naše zodpovědnost je tohle, tak jsme o tom dost dlouho diskutovali, ale potom jsme se hodli v tom, že to nejde, nedáme jim tým pokoj, nedáme jim, a to byly dokonce dva případy, tak jsme jim psali, tak nezlobte se, ale my to vidíme takhle a takhle a můžete jít,
21:25ale nebudete spolu na pokoj. Ten jeden páser hned odlásil, že nepojede a ten druhý to akceptoval. Druhý to akceptoval a řekl, no tak to vydržíme týden bez sebe na pokoj. A jel, byli osloveni, hotně. Teď, abych řekl, už nevím, jestli se obrátili, ale o to ani nejde. Jde o to, abychom my to dělali, co je správné. a jenom tak lidsky o tom tak přemýšlet, ale jinak neuslyší Evangelium.
22:00To je to, o čem jsme včera večer trochu mluvili. Když Bůh už vyvolil a Kristus už zemřel, tak to najde duch svatý i způsob, jak jim to ukázat. To není Bůh potom závislý na tom, abychom my to nějak vytvořili. takovým způsobem. Tak jsme řekli, že ne, to nejde. Jak chceme to našim mladým potom říct, že to nejde? To nejde v žádném případe, v žádném případe to nebudeme dělat. A to je úplně to samé, když máte duchoce.
22:37Tak dovu, dovce, se seznámí nějak tak, teď žijou spolu a aby nepřišli o jeden důchod, tak se neberou ani a tak mají jako blízkoho tři nebo čtyři důchody a kdyby se vzali, by měli jenom dva, tak to tak nechají. Ne, to nejde, my nemůžeme říct, tak do 50 nemůžete a po 50 můžete, to nejde, tak to je úplně, je to vyloučené, a víte, teď vám neřeknu, to je pravda, to je pravda, v Německu je to takhle, že ciekev nemůže oddávat lidi, tak to může jenom stát, aby to bylo právoplatné, to musí dělat, uražat, tak ciekev může si potom dělat, co chcete,
23:29ale Ciekev nemůže právoplatně oddávat lidi, to může jenom stát. Tak se katolická Ciekev i evangelická Ciekev rozhodla takhle, že dělají svatbu v Ciekevi, aby to bylo před Bohem v pořádku. A na úřad nemusí. Tak jim zostanou čtyří důchody. Nejsou oficiálně svoji, ale před Bohem svoji jsou.
24:00protože církev je oddala. Co to je? Řekněte mi, co to je. Když člověk si tak chce dělat z Boha legrace, to je opravdu tak. Pane Bože, před Bohem teď je všechno v pohodě, ne? A ještě čekat, že Bůh tomu všemu řehne. A to nebude dělat. Nebude to dělat. Tak jsme řekli, vy nejste svoji a hotoví, nebudeme o tom diskutovat, nejste, ukažte mi papír, kde je napsáno, že jste se vzali, jinak žijete v říchu, tak a nebudete tady ani chodit, protože pořád je ta velká diskuze, co znamená vyloučit ze zboru, jak je tady napsáno ten nejvyšší stupen potom, jak jsme to měli, ten text Matoš 18,
24:5017. věř, to je potom to vyloučený. Z čeho vyloučíme? Z čeho někoho vyloučíme? Někto říká, tak z obecenství při památce. On nemůže už s námi dělit chleb. Tak to už ne, protože je v Žíchu, ale on může aspoň chodit do zboru, aby slyšel Evangelium. Tak druhý říkají, že to je vyloučený ze služby. Už jakokoliv službu musí položit, už nesmí sloužit, ale sedět vzadu a poslouchat Evangelium může požadat. Jak jinak má si uvědomit, že žije v říchu.
25:36Tak pro mě je vyloučit, že vyloučit, už není vevnič, ale je venku. Vyloučím ho. Už není vevnič, ani vzadu. Tak už není ve zboru. Ale je mimo zbor, mimo obecenství. Tak to, aspoň já to vnímám, tohle je vyloučené. Tak jeden velký problém je, že zbory to nedělají. Ale může být i druhý extrém. Že vyloučí velice rychle někoho. A to takhle čteme tady Matouš 18, že to není velice rychle.
26:20Vy mluvíte, to není tak, že mluvíte s ním v pátek, v sobotu s ním mluvíte před svědky, v neděli to řekněte celému zboru a v ponděli ho vyločíte, no tak to není, tak to nefunguje. Tak nefunguje nikdo, tak rychle nikdo nečiní z toho pokání a dává všechno do pořádku, to neexistuje. Ani u nás to tak nefunguje, oni to slyším a všechno dáme do pořádku, nikdy to tak není.
26:47Tak ten rozhovor jenom s tím člověkem, tak aspoň u nás, jak to bylo, jak jsem to řekl, když se někto tam vyznal k tomu, tak to nebyl jeden rozhovor s ním, to bylo aspoň tří nebo štěří, když jsem jenom já s ním mluvil. A tak jsem mu řekl, dám ty dva týdny, abys už to ukončil a nic. A potom jsme sešli, mluvili a jsme řekli, já ti opravdu, ještě dám týden, ale potom to řeknu tam. A celkově to bylo možná i dva měsíce, nebo už nevím ani, jak dlouho to bylo,
27:17ale docela dlouho, protože i když jsme to řekli celému zboru, pořád jsme mu dali příležitost, zase několik týdnů, a to není tak vyloučit někoho, je to tak rychle. Já bych řekl, že ten jeden extrém je, že zbor to nedělá, neaplikuje biblickou kázen, ale druhý problém je, že to káže aplikovat bez sels.
27:47To je bratra, to je sestra, když dokážete je vyloučit bez toho, abyste potom už neplakali, nebo nespáli, nebo já nevím, bez toho, aby vám to něco udělalo, tak to potom také není v pořádku. Tak to potom také není v pořádku, to není malá věc. Tak a proto já bych řekl, to musí vás nějak i v srdci opravdu strašně bolet, vyloučit někoho, nevíte, co to teď je, předali z toho satanovi, o tom je i ten text, předali z toho, a co ten satan s ním bude dělat, a to nemůžete, to je úplně jedno, to už není moje věc, no tak aspoň já takhle nikdy nechci uvažovat.
28:36a je to dobré, to je jenom takové krátké, nebiblické, spíš osobné rady za zkušenosti k tomu, tak řekněte potom vždycky, když někoho, nebo opravdu, když je třeba, někdo je, že je vyloučený, že bude mít jednoho člověka, s kterým pořád vždycky může mluvit. Ale jednoho člověka. Nebo klidně manželský pá. Nebo takhle.
29:10Protože to nejhožší je, když ten potom všude v sboru zkusí najít někoho, kdo mu rozumí a komu se může svěžit a může ho přetáhnout na svou stranu a potom ještě dalšího a třetího a potom máte půlku sboru proti sobě. řekněte jemu a celému zboru, že má někoho, kam může opravdu jít, ale nikoho jiného. A to nejlepší je, když ten zbor to tak přijme a potom, když ten člověk se ozve, řekne,
29:45já nejsem ta osoba, tak prosím, zavolej tomu, nebo te, sestče, ale ne mně. Ale to předpokládá zralý zbova, protože to máte tak často, že potom tolik lidí v zboru si myslí, ty starší, ale nebo tak to je, oni jsou krutí, oni jsou krutí a já jsem milosrdný a proto já se mu teď budu věnovat nebo jí a zkusím tam pomáhat a to není vůbec dobré.
30:20a to vyloučení není věc starších, kdo vyloučí, celý zbor vyloučí, celý zbor. A já můžu jenom říct, zkusme všemi způsoby celému zboru vysvětlit, proč už neexistuje jiná cesta, než teď toho bratru nebo tú sestru vyloučit. To musíme opravdu se snažit ze všech cíl to celému zboru jasně vysvětlit, aby to přijali.
30:50Aby nehrozilo, že teď celý zbor se postaví nebo polovina zboru proti stáším, proti vedlným. Jinak to skončí opravdu špatně. Dělat všechno pro to, aby zbor tomu rozhodnutý rozuměl. A v podstatě je to rozhodnutý zboru, celého zboru. Tak to je taková jedna důležitá rada. Druhá možná je taková, když je to špatné učení, tak je třeba zasahovat ještě rychleji. Tak když je to opravdu špatné určení, co šíří možná po domácích skupinkách nebo nějak takhle, je třeba rychle zasahnout.
31:35Jak jsem už řekl, po vyloučení nabídnout poradenství dál, my neskončíme s tím člověkem. Cíl je co? Získat toho zpátky. a když čtete prvný a druhý korinským, jaká to je radost, když ten člověk opravdu přijde zpátky, když ho získáte opravdu zpátky. My musíme si uvědomit, že církevný kázen, biblická kázen, zborová kázen, to už je jedno, jak to říkáme, že to je něco jako nemocnice.
32:08Člověk je jakoby nemocný a teď potřebuje do nemocnice. My ho nedáme do vězení. To není vězení, kde ho trestáme. My ho dáme do nemocnice, aby byl uzdraven. A to je rozdíl. Abychom to neměli před očima, že to je náš způsob ho trestat. Ne, to je náš způsob, jak pomáhat, aby si něco uvědomil. tak není to trest, ale je to pomoc, není to vězení, ale je to nemocnice.
32:41Tak to musíme si opravdu uvědomit. A když potom činí pokány, a je to pěkné, když potom někdo přijde zpátky a říká, já jsem si to uvědomil, tak činí pokány. Nechtějme od něho, aby na štěžech lezl před všemi dopředu a tam se postavil a význal ještě. a říkám, to ještě nebylo ze srdce, ještě víc a abychom mu to umožnili opravdu rozumně, tak abychom nečekali, teď já nevím, co od něho, jak všechno musí dokázat, ještě ještě činit pokány a ještě víc a ještě víc, jenom abychom ho nějak tak co nejvíc pokořili, tak toto není náš úkol. Zkusme mu to i usnadnit, ten návrat.
33:31Ale nedej mu ho hned zpátky toho všech služek, co měl. Tak toto určitě není dobré. Ztrátil pověst, ztrátil příklad, ztrátil důvěru nebo ztrátila. A důvěra se musí postupně zase budovat. Já neříkám, že už to konce života něco nemůže dělat, to vůbec neříkám, ale jak to předtím budoval možná dlouho, tak to musí potom znovu budovat, tak to je i v manželství, když tam byla cizološtvina, tak ta důvěra budovat znovu, tak to nejde jenom takhle, tak ne hned zpátky do služby, ale neříct, že do konce života už nemůže,
34:25to a to a to. On potřebuje motivaci. Teď opravdu budovat znovu. To teď není přednáška jenom pro stáši, abyste to tam nebrali. Tak když nejste stášimi a většina není, je mi to úplně jasné, tak si aspoň to uvědomujte, že když dojde k tomu, přijmete to tak. Ne teď, nemluvím o vás, když jste vy vyloučení, ale spíš někto jiný.
34:56Nemějte na mysli, že tak oni jsou všichni nemilosrdní a vy musíte teď se tomu člověku obzvlášť věnovat. To zase všechno kazíte, co zkusí vedený zboru nebo i celý zbor s tým člověkem. Přijmete to. A hlavně i to, když je určená nějaká osoba a vy nejste ta osoba, tak asi vědí, proč nejste vítá osoba, tak to také přijmout a nechat. Nemáte v tom teď zodpovědnost. Ale to celé začíná možná s vámi přijmout s tebou. Když si něco uvědomujete, jdete tam, nezastáším za tím člověkem, řekněte to. Když máte k němu nějaký vztah, nějakou důvědom, řekněte, já ti chci v tom pomoci,
35:48Pomoc. Pomodlíme se, zkusíme to řešit, nemusí to každý hned vědět. Ale když něco, teď je opravdu vážný, tak když to víte a nechce s tím nic dělat, není možné si to nechat pro sebe, ale je třeba jít dál. Potom musíte mluvit s vedenými, se staršími, tak pokračuje to. a je to jenom naše píša, která nás brání v poklání. Je to jenom to.
36:16A také bychom byli zpátky tam. Jinak poklání není něco, co děláme jedno v životě. Poklání děláme, když děšíme. A tak to se stává všem i stáštím. Všichni bychom měli vědět, co to je poklání. A i ty ostatní, kteří padnou do toho. Tak věříme, že ten text mluví o věřícím člověku, který teď žije momentálně v Žíchu, který nestrátil spasení, ale kterého chceme přivést zpátky k pánu, tak i z toho důvodu, aby pán mu neukončil předčasně ten život.
36:58tak možná i aby mu nevzal zdraví nebo cokoliv. A potom ty jednotlivé kroky, jaké jsou napsáno to už 18, chceme také dodržovat. Není to zase další pěkná téma, ale pěkné to je, když získáme někoho zpátky. A možná máme i zkušenosti s tým. To je potom také pěkné, jak potom i postupně získá znovu tu důvěru a možná slouží zase nějak v nějaké funkci, možná dokonce znovu je s náším zboru, po několika letech možná znovu stojí v čele, vzal si to poučení z toho a teď je možná ještě dokonce větším příkladem než ty, protože jí ve, i to může být, díky Boží milosti.
37:51Tak ukončím teď už celý list a já bych byl rád, kdybychom si teď ještě vzali možná aspoň tak pět minut, kde společně můžeme i odpovědět na něco, co jsme slyšeli, kde můžeme pána ještě prosit, abychom nezapomněli příliš licht na všechno, aby nám ukázali ještě přesně a o tebe chci, abys hlavně aplikoval tohle, tak aby nám pán to ukázal, tak pojďme se postavit a ještě pět minut se modlit a já to uzavžu.