Prokletí a požehnání kříže [Marek 15,33-39]
Biblické texty v kázání
Marek 15Žalm 22Lukáš 22Jan 17Efezským 5Židům 9
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (4)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:09Dovolte, abych i já nyní s váma otevřel do evangelií a nebo spíše konkrétně do jednoho evangelia a to je Markovo evangelium 15. kapitola. My jsme v rámci těch předchozích čtení a v rámci zpěvu, mimochodem, za který vám děkuji. Byl jsem velmi, velmi povzbuzen vaším vaším zpěvem, ale my jsme v rámci těch posledních minut e takzvaně
0:33sledovali Ježíšovu cestu na kříž. A teď se podíváme v tom našem textu a v rámci těch násjících také minut, eh, co se na kříži odehrávalo. Samozřejmě evangelia popisují eh různé různé situace a každý každý evangelista popisuje eh Kristovo ukřižování a to, co se odehrálo na kříži trošičku z jiné perspektivy. Každý si
1:00všímá především eh jiných důrazů, protože každý z nich eh má trošičku jiný záměr. Ale všechno to, co čteme v evangelií, se odehrálo. Jenom každý z nás, každý z evangelií nebo z evangelistů nám ukazuje jiné skutečnosti. A Marek v 15. kapitole od 33. verše popisuje pět takových situací, chcete-li, které se na kříži odehrály a
1:26ty dneska budou základem našeho výkladu. Podívejme se nejprv na ně v textu eh Marek 15 od verše 33. A když nastala 6á hodina, padla tma na celou zemi až do 9 hodiny. O 9 hodině Ježíš zavolal silným hlasem Eloj, Elo lemachtani, což v překladu znamená: "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?"
1:58A když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli poblíž, říkali: „Hele, volá Eliáše. Kdo si pak vyběhl, naplnil houbu octem, připravil, připevnil na Rákosovou hůl a dával mu pít se slovy: "Nechte ho, ať uvidíme, přijde-li Eliáš, aby ho sundal." Ježíš vydal mocný hlas a vydechl naposled. A opona svatyně se roztrhla vedví od
2:26shora až dolů. Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že takto vydechl, řekl: "Tento člověk byl opravdu Boží syn." Otče náš nebeský, a tak tě nyní prosíme, aby ji nás teď vedl v následujících několika minutách. Prosíme tě za to, aby j k nám mluvil. Prosíme tě za to, aby j nás potěšoval a pokud je potřeba, utěšoval. Prosíme tě, Pane
2:54Bože, za to, aby si i přes moje nedostatky a a moje neschopnosti vyjádřit tu bohatost a krásu a význam zprávy tohoto textu, aby nás, Pane Bože, mocí svého ducha nyní přiváděl skrze tvoje slovo pod kříž, abychom mohli vidět a znovu si uvědomovat a možná více než kdy jindy hlouběji eh chápat a vidět a pozor pozorovat tvoji lásku, tvoji milost a
3:26tvoje dobrodění. Za to tě prosíme, Pane Bože, a modlíme se ve tvém svatém jménu. Amen. Sesil Rodř, asi neznáte toto jméno a já taky jsem ho neznal, ale byl to údajně anglickohofrický důlní magnát a politik v Jižní Africe, který také působil eh jako premiér kopské kolonie nebo spíše kapské kolonie a na konci na konci 19.
3:56století, asi šest let. Nicméně eh tento člověk údaně umíral zvláštním způsobem nebo při prý před smrti pronesl zvláštní zvláštní větu. Když zemřel, bylo mu pouhých eh nebo měl nedůžitých 50 let a údajně pronesl frázi jako: "Tak málo vykonáno a tak mnoho zbývá dokončit." jednoduše umíral s pocitem toho, že nějakým způsobem v jeho životě nedokonal
4:27a nevykonal to, pro co žil. Na druhé straně pán Ježíš několik dní před svou smrtí řekl, když se modlí, já jsem tě oslavil na zemi. Říká ke svému otci. Říká, já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. Jan 17 verš 4. Víte, bylo by úžasné, kdyby každý z nás mohl podatnou zprávu nebo chcete
4:55teli svědectví, až se jednoho dne naše cesty v životě skončí, aby to nebylo jako u tohoto eh pana Rodose, který neviděl a který si nebyl jistý, zda ve svém životě naplnil to, proč žil. Víte, pán Ježíš za sebou nezanechal žádnou velkou prosperující firmu, žádné významné vzdělance ani ani politiky. A dokonce nenashromáždil ani ani haldu
5:23diamantů, jako například tento náš pan Cecil Rodz. Byl velmi bohatý. Navíc Pán Ježíš zemřel, můžeme říct, v takovém nejproduktivnějším věku a zároveň tou nejpotupnější a nejhroznější smrtí a to je smrtí na kříži. Opravdu podle mnoha historiků, komentátorů a tak dále a poprava na kříži byla tou opravdu jednou z nejhorších, kterou člověk vymyslel,
5:51aby tryznil toho dalšího. A takže když Kristus takto umírá, tak to beesporu nebylo vnímáno. bezosporu e svými součastníky jako něco jako něco velikého, jako něco významného. Bylo to naopak vnímáno jako velmi velmi nedůstojná smrt. Jako velmi nedůstojná smrt člověka, který vlastně navíc ještě nic nedokázal. Člověka, který se prohlašoval
6:18za krále a nyní takýmto způsobem potupně umírá a dokonce v prokletí. V Glackím čteme, dneska jsme se tam už dívali, ale o několik veršů, veršů dříve ve třetí kapitole Pavel cituje tehdy známou větu a tehdy vlastně můžeme říct známý pohled na ukřižování, známý pohled na smrt na dřevě se tomu říkalo. A on říká: "Proklet je každý, kdo je pověšen
6:46na dřevě." Ano, takto Ježíš umírá. Proklet na dřevě. Když Ježíš, který zemřel na dřevě kříži, prokletý, prokletí kříže, proto proto také říkáme a a mnocí to takto vnímají do dneška, tak a také také to vnímaj jako prohru a určitou ostru samozvaného krále. Přesto tento nejtemnější den a nejtemnější hodina Krista přinesla
7:15zásadní požehnání, které každý člověk od Boha nejvíce potřebuje. Lidé, víte, si mnohdy od Boha kladou různé požadavky a různá takzvaná požehnání, která od Boha chcou. Jestliže mají věřit v toho Boha, jestliže mají věřit v Mesiáše, jestliže mají věřit v Boha Bible. tak jako lidé vlastně i v našem textu, ale jestli seš Mesiáš, tak sestup. E,
7:41kdybychom četli o několik veršů dříve právě v Markově evangeliu, e, tak ho tam lidé tupili a říkali: "Hele, jestli seš teda ten Mesiáš, jestliš teda ten syn Boží, jestli seš teda ten král žirů, tak sestup z kříže, ať ať vidíme, ať v tebe teda uvěříme." To jsou požadavky, které dneska lidé nebo podobné požadavky také
7:59lidé dneska od Boha mají. A dnešní text nás, jak jsem muž přeslal, vrací ke kříži. Tam se v podání Marka odehrálo nebo Markisuje pět takových situací, které se staly, když pán Ježíš na kříži umíral. A ty nám připomínají těchto pět situací nám připomíná požehnání. Chcete-li ta nejdůležitější požehnání vyplývající z prokletí Krista?
8:27Možná, že z lidského po bychom řekli požehnání vyplývající z neslavné smrti, tehdy nevýznamného člověka, tak jak je lidé vnímali. Pojďme se podívat na to první. Ve 33. verši máme napsáno, že když nastala 6 hod, padla tma na celou zemi až do 9 hodiny. Když nastala 6 hod, což bylo poledne. Přímé přímo poledne 12 hod. Pán
8:57Ježíš byl ukřižován v 9:00 ráno, čteme o 3 hě, protože Židé počítali svůj denní čas od 6 hodiny ranní. Takže, takže 6 hod bylo 12 hodin. Když tady nastala 6 hod, stalo se něco naprosto neočekávaného, čteme v textu. A naprosto něco nezvyklého. Marek píše, že na celou zemi padla temnota až do 9 hodiny, to znamená až do 3 h
9:23odpoledne. Celé 3 hodiny uprostřed dne, kdy má být to největší světlo, padá na zem v Jeruzalémě. A pravděpodobně v celé Palestině nevíme přesně ten její rozsah, padá na zem temnota. Nevíme přesně čím a jak byla z hlediska vědecko-kosmického způsobená. Nevíme také její přesný rozsah, ale víme, že to byl zázrak. Že to byl zázrak a zároveň
9:55určitá Boží řeč všem přihlížejícím Kristovi popravě. A je potřeba si mimochodem uvědomit, že toto není poprvé, kdy vidíme v písmu takovýto div a chcete tady takovýto zázrak. Když bychom si otevřeli do knihy Exodů, tak tam najdeme v 10. kapitole ve 21 a v 22. verši stejný úkaz. Dokonce ten netrval 3 hodiny, ale celé, pokud se
10:19nepletu, tři dny. To byla devátá rána v Egyptě, která byla soudem na egyptskou říši od Boha. A tam čteme: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vstahni ruku k nebi a nastane temnota v egyptské zemi, zemi. Temnota, kterou lze cítit," říká Mojžíš. Tedy vztahl ruku k nebi a na tři dny nastala nejtemnější temnota v celé egyptské zemi. Devátou ranou, jak už jsem říkal v
10:49Egyptě, byla tedy třídenní tma, o které nyní čteme. A víte, co je zajímavé? Po této temnotě nastala poslední egyptská rána. Víte, jaká to byla? Byla to smrt provorozených. A je zajímavé, že po této temnotě, stejně tak jako po temnotě v té v té egyptské zemi nastala smrt Božího prvorozeného Pána Ježíše Krista. Tma nebo se tedy temnota v Bibli
11:17reprezentuje dvě věci, které spolu velmi velmi úzce se souvisí. Zaprvé, temnota reprezentuje a představuje hřích a jeho vládu. Hřích a jeho vládu. Pavel v Efezkým píše Efezkým 5:11 a říkám: "Měj, nemějte žádnou účast na neplodných skutcích čeho? Skutcích tmy, nebo chcete-li temnoty. Spíše je usvědčujte, neboť o tom, co se u nich
11:42děje ve skrytu, říká Jehán Bohu i mluvit." Víte, ten nejtemnější den na zemi byl den, kdy zemřel pán Ježíš Kristus. Však jsme to dneska také četli i v Lukášově evangeliu, že Lukáš 22:53, kdy pán Ježíš sám vyznává: "Tak a teď vy jste měli možnost mě zatknout, vy jste měli možnost mě zabít kdykoliv, ale nyní nastává vláda temnoty". A tímto způsobem
12:07je to vlastně ještě víc zintenzivněné. Byla to, byla to, to znamená, že to byla chvíle hříchu. Pán Ježíše vlastně tímto způsobem ty lidi, kteří ho zatýkali, tak to pokoutně a Jidáše, který jeho polybkem zrazoval, tak pán Ježíše tímto způsobem vlastně usvědčuje z hříchu, ale hříchu, který sám si používá svrchovaně.
12:27Teď je vláda temnoty, jen abyste věděli, ale já stále jsem svrchovaný nad touto temnotou. Bůh stále si tuto temnotu, chceteli hříchu používá. Byl to temný, smutný. A chcete-li hrozný den, když syn Boží musí umírat na kříži rukou hříšníků. A to je proč Petr konfrontuje při svém prvním kázání svoje svoje posluchače, Židy a říká toho muže
12:55vydaného podle ustanov ustanoveného úradku. Takže ano, to je ustanovený úradek. To je to je Boží Boží vůle, ale pozor, to nezmenšuje váš hřích. To nezmenšuje tu temnotu, ve které se to odehrálo. Říká toho muže vydaného podle ustanoveného úratku a přes vedení Božího jste skrze ruce bezbožníku přibyli na kříž a odstranili. To je první
13:19důležitá pravda o tom, co temno, co reprezentuje temnota. Temnota reprezentuje hřích a jeho vládu. Ale zadruhé také a a možná ještě především temnota představuje Boží soud. Boží soud. Mimochodem jeden ze způsobů, jak Bůh soudí, je, že dá volný průchod hříchu. A tady se to stalo. Jeden ze způsobů, jak Bůh bude soudit tento svět,
13:45je, že dá volný průchod hříchu tomuto světu jednoho dne. A temnota je především nebo představuje především Boží soud. Temnota, která nastala, když Pán zemřel, tak vlastně tu temnotu také ústy proroků Pán Bůh předpovídal. Ve Staré zákoně, ve staré, ve starozákonní knize, malé knize je to prorocká kniha. V osmé kapitole čteme:
14:12"I stane se v onen den je výrok panovníka Hospodina, že skloním slunce v poledne." V polne se to stalo, že? a způsobím na zemi tmu za jasného dne. A to je to, co se stalo, když Kristus visel na kříži. Tato temnota byla určitým, můžeme říct, e, předvojem temnoty, která přijde na celý svět, o které například píše jiný starozákonní prorok, malý prorok
14:43Sofoniáš. V první kapitole ve 14. verši a 15. verši píše:Blízko, blízko je Hospodinu velký den. blízko a velmi pospíchá. Slyš, Hospodinův den je trpký, hrdina v něm bude křičet. Onen den bude dnem hněvu, dnem soužení a zklíčenosti, dnem skázy a spustošení, dnem temnoty a soumraku, dnem mračna a husté tmy.
15:16Samozřejm je to metafora pro to, aby aby pánbůh vyjádřil, jak jak zoufalý jak zoufalé budou dny, které přicházejí na tento svět. Je to den Hospodinův. Bůh se tedy ukázal na kříži v temnotě. To není, že tam Bůh nebyl, ale Bůh častokrát sestupoval v plamení, ohni a tak dále, ale také někdy sestupoval v temnotě. Vylil svůj soud na svého syna skrze ruce
15:44hříšníků. To je proč i peklo náš pán popisuje jako místo, cituji, nejzažší čeho? Nejzažší tmy nebo nejzažší temnoty. Tam bude pláč a skřípení zubů. čímž tedy definuje Boží soud. Jeden kazatel to okomentoval a říká k tomuto textu. Bůh na tři hodiny přinesl na zem peklo. To byl kalich, o němž Ježíš věděl, že ho musí vypít a před nímž se v
16:16zahradě obrátil k otci a řekl: "Je-li nějaká možnost, ať mě tento kalich mine?" Byl to Bůh přicházející v temnotě a soudu. Během těch tří hodin utichl posměch. Žádný posměch není zaznamenán, že v tomto textu. Ve skutečnosti nikdo nepromluvil, pokud správně čteme, není zaznamenáno, že by někdo promluvil. Dokonce ani Ježíš Kristus nemluvil.
16:40Během těch tří hodin Ježíš trpěl peklem za všechny, kdo chtějí uvěřit nebo budou chtít uvěřit v něho a kdo chtěj a budou chtít jej přijat jako Mesiáše. Jeho smrt, tedy tato temnota nám ukazuje, že jeho smrt, to první požehnání, jeho smrt nás vysvobozuje z vlády temnoty, z vlády hříchů a z té temnoty, která přichází na tento svět v podobě
17:07Božího soudu. z vlády a temnoty hříchu a hřích, kterého jsme také otroky a za který jednoho dne budeme muset být souzeni tou nejzažší temnotou. Pán Ježíš umírá na kříži, aby nesl tento tvůj a můj soud a aby odstranil temnotu z života mnohých lidí, aby se naplnilo, co píše jiný prorok ve Starém zákoně, prorok Izajáš. Je to text, který často
17:34často čteme na Vánoce, ale on se vztahuje i k tomu těm dnešním událostem, kde čteme: "Lid, který chodí v čem? Lid, který chodí v temnotě, uvidí veliké světlo. To světlo, které na ně zazáří, zazáří nejenom v tom, že se narodí Mesiáš, zazáří na ně nejenom v tom malém miminku v Betlémě, věslých, protože tam to nekončí, ale zazáří na ně ve smrti,
18:01když pochopí její smysl, ve smrti Mesiáše, pokud jenom pochopí její smysl. Za druhé vidíme, že Ježíš, druhý takový úkaz, Ježíš tam volá o 9 hodě, tedy o 3 hodin odpoledne, zavolal silným hlasem: "Eloj, Elo lemasabachtání". Což v předkladu znamená: "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?" Když tady nastala 9 hod, tedy třetí
18:32odpoledne, pán poté, co na něho dopadá hněv jeho otce, což nám je připomínáno tou temnotou, vyjadřuje jednu z vlastně z podob, nebo chcete-li ukazuje nám jednu z podob hněvu. Do určité míry můžeme říct, že tento verš nám jaksi vykládá nebo chcete-li vysvětluje, co se právě děje, když Ježíš čelí Božímu hněvu. Víte, když je někde Boží hněv
19:03přítomný, tak to znamená, že tam je absence lásky, je tam absence blízkosti, je tam absence blízkosti Otce, kterou si Ježíš od věčnosti užíval. Ale právě nyní tam na kříži, tam poprvé pán Ježíš zakoušuje, zakouší porušení tohoto vztahu blízkosti, který on měl se svým otcem a lásky. To neznamená, že by Bůh tam nebyl. Neznamená, že by opustil svého
19:32syna co do přítomnosti, ale co do lásky a potěšení a chcete-li milosrdenství. Bůh tam byl, ale ve vztahu ke svému synu bez soucitu a pomoci. Byl tam tedy syn úplně sám. Nebyla tam žádná útěcha. Nebyla tam žádná útěcha v jeho agónii a v jeho utrpení, žádné potěšení v jeho blízkosti. A stejný kazatel, kterého jsem citoval, tak k tomu dodává, si
20:01myslím velmi trefně. A když říká, zdá se, že je to poslední utrpení a připomínka všem hříšníkům, že ačkoli je peklo plné božské zuřivosti, nikdy v něm nenajdou lidé útěchu. Tak jak Ježíš nenachází útěchu a vlastně vnímá vzdálenost svého Otce. Tak jak Ježíš nevnímá útěchu na kříži, tak nikdo nebude vnímat útěchu jednoho dne v
20:29oddělnosti od Boha. Toto je ochutnávka pekla. On říká, peklo je Boží hněv, ale je to také nepřítomnost Boha. V jakém smyslu? Autor dodává: "Nikdy se neobjeví, aby potěšil. Nikdy se neobjeví, aby utěšil. Miloval a ulevil." A proto tedy pán Ježíš volá a vlastně tím cituje slova ze žalmu 22 starozákonní vlastně proroctví o tom, že
20:58Kristus bude trpět a cituje slova: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Ale když Ježíš volá lidem tato slova jaksi jaksi poskytují další důvod pro to, aby se mu posmívali, že tam to čteme v textu. Eh, ta slova totiž pronášel v aramejštině a ona zněla jako by volal Eliáše. Eli, Eli, že to tam čteme v textu. Eliáš byl starozákonní
21:23prorok, který jej měl údajně vysvobodit, alespoň podle jejich doměnky. To byla totiž e poměrně rozšířená pověra v tehdejší době. Jejich tradice učila, že Eliáš se vrátí v době krize, aby chránil a zachoval spravedlivé. A tak si asi mysleli, že nyní tedy Ježíš volá také Eliáše a někdo mu uprostřed toho, jak se mu smáli, tak někdo mu tam dává
21:48napít z houby vlastně víno a smíšené s octem a aby se mu více posmívali. Ale pravda je taková, že pán nevolá Eliáše. Ne, ne, nechtěl být vysvobozen, nechtěl, aby ho Eliáš sundal z kříže, ale on chtěl být potěšen Bohem, který se nyní od něho odvrátil. Mimochodem, poprvé vidíme, že on nazývá svého otce Bože můj, Bože můj, proč jsi
22:12mě opustil? A proč se tedy Bůh odvrátil? Proč se od svého syna odvrátil a opustil ho? Jeho syn totiž právě nesl: "Můj a tvůj hřích." Můj a tvůj hřích. Druhá Korinským 5:21. Toho, který hřích nepoznal, to je Kristus. toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží
22:42spravedlnosti. Na něho byl tedy dán tvůj a můj hřích, aby ses ty a já a vlastně mohl stát jeho spravedlnosti, aby si tedy mohl přijmout jeho spravedlnost. To znamená, k němu se Bůh choval jako k hříšníkovi, přestože byl svatý, nikdy nic špatného neudělal. Vlastně i Pilát to prohlásil, že pamatujete si v tom textu. jsme četli, že Pilát několikrát
23:06prohlásil, že na něm žádnou vinu nenalezá. Takže k němu se Bůh choval jako hříšníkovi, aby se ktobě mohl chovat jako k někomu, kdo nikdy nic špatného neudělal. Jeho Bůh odmítl, aby ty jsi mohl být přijatý. Třetí věc, kterou zde vidíme v textu, je, že pán Ježíš vydal mocný hlas a potom vydechl naposledy. To vidíme eh ve 37. verši.
23:39Ježíš e vydal mocný hlas. Všimněte si toho, mocný hlas a vydechl naposledy. Marek nám to neříká, ale toto byl jeho poslední, tedy Kristův poslední výkřik nebo zvolání. Lukáš i Jan skládají nám takovou určitou mozaiku toho, co asi přitom Ježíš řekl. On nekřičel jen tak, že vydával hlas, ale přitom něco říkal. Lukáš například
24:05zmiňuje, že pán Ježíš křičel a navolal: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." A když to řekl, vydechl naposled. Jan zmiňuje pouze: "Dokonáno jest." Je jasné, že pán řekl obojí. Nevíme v jakém pořadí, ale mohl říct něco ve smyslu jako dokonáno jest tetelestaj a následně mocím hlasem zavolatče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Víte
24:37ale zajímavé, že Marek nic podobného nezmiňuje. Ne proto, že by to Ježíš neřekl nebo proto, že by tam byla nějaká chyba, ale nezmiňuje, protože to pro něho není důležité. Chce, aby bylo jasné, že Ježíš především má moc. moc nad smrtí. Neztrácí svou sílu ani moc, ani život, ale odevzdává je. Ti, kteří umírali na kříži, častokrát, kteří byli
25:01popraveni na kříži, byli většinou tak vysílení, že nebyli schopni vůbec žádných slov. Nebyli schopni se častokrát ani nadechnout, natož vydat mocný hlas. Ale pán ano, pán ano, ale Marek si dokonce nechává zálež na tom, aby řekl, že vydal tedy mocný hlas. A Lukáš upřesňuje, že potom vydal svého ducha. Ne, že mu ne, že mu byl vzad nebo jenom
25:27že zemřel, ale vydal svého ducha. zavolá mocně, nikoliv jenom nějakým zbytkem svého hlasu. Jen tak tam nesípe. Jeho síly jejopustily, ale on odevzdal svůj život i své síly dobrovolně. Pán nezemřel jenom proto, že by ho někdo zmlátil a vysílil, ale protože sám chtěl. Za čtvrté, co vidíme v našem textu, je, že opona se roztrhla.
26:00Opona se roztrhla vedví. To vidíme ve 38. verši. To je zajímavý úkaz a zajímavý jev. A Marek se to bezosporu musel dozvědět od zůstní tradice, od kněží, možná od kněží, kteří pozji uvěřili, protože se potom pozvídáme, že mnozí kněží, Židé, možná ti, kteří tady provolávali u křížoviho uvěřili. Takže toto svědectví je velmi, velmi
26:23důležité. Víte, v chrámu bylo údajně asi 12 těžkých opon. těžkých, to nebyly jen takové jednoduché záclonky, jako máme tady, ale skutečně těžkých tkaných opon, e, které sloužily v chrámě. A když pán Ježíš na sebe vzal hřích všech, kdo kdy uvěří a uspokojil a naplnil Boží požávky spravedlnosti, nastal čas, aby soud a
26:49chce tady to rozdělení člověka a Boha skončilo. Začal vpoledne a skončil ve 3 hodiny nebo přibližně v tu dobu. Tehdy se chrámová opona, která odděluje především svatyni svatých, kam může kněz pouze jednouročně, když vlastně očistí eh sám sebe od hříchu, přináší krev, kterou vlastně která byla prolita za jeho vlastní hřích, tak jednoročně říkal se
27:17tomu den smíření tam mohl velekněz vkročit. A tím vlastně zprostředkovával odpuštění také a vztah s Bohem pro celý Izrael, můžeme říct. A takže nyní Bůh jediným úderem ukončil starozákonní formy uctívání. Nyní Bůh roztrhl tu oponu, která představovala určité rozdělení mezi člověkem a Bohem. Kdy tedy vztah člověka a Boha byl
27:43zprostředkováván skrze velekněze a skrze neustálé oběti a skrze neustálé prolévání krve zvířat. Nyní cesta k Bohu byla oficiálně otevřená smrti Ježíše Krista. Byly zaplaceny hříchy všech, kdo patří Bohu. To je konec starozákonního systému a zákona. Zákon byl naplněn. Zákon a jeho požadavky, které nikdo z nás bysme
28:11nebyli schopni naplnit, nyní v Kristu a v jeho smrti byl naplněn. Už žádné svaté místo, žádná svatyně svatých, žádný velekněží, žádný kněží, žádné oběti, žádný chrám. Celý systém je zrušen ne člověkem, ale samotným Božím činem. Bůh roztrhne obrovskou těžkou oponu a manek si dává záležit a Matouš také na tom,
28:38aby nám řekli, že se roztrhla, nejen tak jako natrhla nebo nějak se porušila, ale že se roztrhla od shora až dolů. Přemýšlejte o tom. Právě víte, právě ve chvíli, kdy měli kněží začít porážet tisíce velikonočních baránků, možná desisíce velikonočních baránků, protože toto bylo na Velikonoce, jediný pravý velikonoční bránek učinil celej
29:05systém zastarhalým a nepotřebným. Kdyby se tak jen dívali na něho nyní, na toho, o kterém Jan Křtitel řekl: "Hele, beránek Boží, hele, toto je ten beránek Boží, který přichází a snímá hřích světa." A sám tedy jako beránek Boží umírá, aby připravil pro člověka volnou cestu k Bohu. A to nám potvrzuje nový
29:35zákon. Eh, v knize Židům čteme v deváté kapitole Židům 9. Ale když přišel Kristus jako velekněz budoucího dobra skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, eh, to jest ne z tohoto stvoření, vešel ne skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, kde ji prolel na kříži, že vlastní krev jednou provždy do
30:03svatyně, když získal věčné, ne částečné, ne na rok, ne na dva, ne na 10, ne na 50. Ale věčné vykoupení. Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z dělalice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, to je to, čím se očiťoval ten velekněz. Čím více krev Krista, který skrze věčného ducha sebe samého obětoval
30:28neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu. To je to, čeho pán Ježíš Kristus na cíli, e, na kříži nyní docílil. Kristus vstoupil na toto svaté místo do svatostánku a poprvé v dějinách přinesl krev, která uspokojila Boží nároky spravedlnosti jednou provždy. A proto Bůh sám nadpřirozeně
30:58roztrhl oponu a otevřel svou přítomnost každému, kdo přichází k němu s vírou v Krista. Není to tak jako tak Bože, tak já jdu, tak jsem zase tady, ne? Je to s vírou v dokonalou oběť Krista. My přicházíme k Bohu skrze Krista s vírou: Pane Bože, já k tobě jdu, protože jdu k tobě na základě zásluh tvého syna, na základě zásluh mého spasitele Ježíše
31:24Krista, ne na základě mých zásluh. A naposledy za páté vidíme setníka a jeho reakci. Když setník, který stál blízko naproti němu, uviděl, že tak vydechl, to znamená, že pronesl tato slova a tak dále, řekl, tento člověk byl opravdu Boží syn. A toto je vlastně tento poslední bod je vlastně taková výzva. Bratři a sestry, milí
31:50přátelé, kromě temnoty, víte, kdybychom četli jiná jiné části evangelia nebo evangelií, například Lukáš, tak kromě temnoty bychom se dozvěděli, že a kromě Kristova volání tam také se staly další věci. Lukáš nám říká, že na stole zemětřesení například není divu, že setník, který viděl, tedy, který vel stovce vojáků, proto setník, který
32:15vlastně toto všechno viděl, viděl, co to, co co Kristus pronáší, tak reaguje: "Tento člověk není normální člověk. Tento člověk není jen tak jakýsi, ale nějaký zločinec. Tento člověk uzavěá pro sebe, byl opravdu Boží syn." Nevíme přesně, zda tato slova vnímal tento setník v plném smyslu jako my dnes, ale přemýšlel. To je
32:40důležité. Marek ji uvádí jako příklad pro nás, abychom přemýšleli o tom, co se děje na kříži, abychom přemýšleli o tom, co Kristus říká, abychom přemýšleli o úkazech, které provázely Kristovu smrt. Protože oni se nestali jen tak z Bůh zdarma. Ježíš není jen tak obyčejný a další zločinec, který umírá na kříži. Ale víte, to je to, co poznal
33:04tedy tento setník. Ale ve svém vyznání je potřeba říct, nebyl sám. Takto Lukáš popisuje okolnosti Kristovy smrti. Když také tam zmiňuje tohoto setníka, když setník uviděl, co se stalo, slavil Boha. Takže nejenom on on, že vyznal, že Ježíš je syn Boží, ale on slaví Boha. On skutečně přemýšlí. Možná, že toto je toto je něco, co ho jaksi ve svém v jeho
33:28životě mu potvrzuje to, kým je Kristus. Kdysi jistý setník přišel za Kristem, možná, že to je ten člověk, nevíme, ale on není slaví Boha. Tento Říman, který nemá s Bohem Židů vůbec nic společného, ale on nyní slaví Boha, řeká: "Skutečně tento člověk byl spravedlivý." Ano, ne jen tak další zločinec. A pozor, a všechny ty zástupy, které se sešlely na
33:52tuto podívanou a to je zajímavé, když uviděli, co se stalo, také přemýšleli, odcházeli, podívejte se, s jakým postojem. Bijíce se do prsou. Bijíce se do prsou. Nebyl to nebyl to tedy pouze setník, ale další lidé, kteří odcházeli bijíce se do prsou. Co to znamená? Bíce se do prsou naznačovalo lítost. A víte co víc ještě naznačovalo to
34:21pokání? Lítost nad tím, co se stalo. Lítost také nad svým hříchem, nad svým činem. Všimněte si, tam už není žádný posměch. Potom, co tito lidé byli svědky hrůzostrašné scény, opravdu hrůzostrašné, poté, co viděli prokletí svého Mesiáše na kříži, si uvědomili mnozí z nich, ne všichni bezospora, mnozí z nich, jeho identitu.
34:47Možná, že někteří z nich byli lidé, kteří potom později o o několik týdnů slyšeli Petrovo kázání, když jim Petr vyčítá: "Vy jste ukřižovali původce života. Vy jste ukřižovali Mesiáše." Možná, že někteří z nich byli právě tady a už tady to v jejich myšleních a srdcích začalo vrtat. Nyní si postupně uvědomovali, kdo
35:10asi Kristus je. Minimálně, že to není jen hříšník, tak jako tento setník. si to uvědomil. Milí příteli, tito lidé stojí jako příklad a zároveň jako důkaz, že na kříži je možné vidět prokletí, je tam možné vidět Boží hněv, ale také laskavého Mesiáše, který na sebe přijímá trest, tvůj a můj trest. Trest, který náleží
35:39nám a tím nám zjednává to nejdůležitější požehnání. nebo chcete-li ta nejdůležitější požehnání, která od Boha každý člověk, přesně řečeno, každý hříšník potřebuje. To, co od Boha skutečně nejvíce potřebujeme, je jeho odpuštění, je záchrana, je přístup ke svatému Bohu, který tě miluje a všeoto ti dneska
36:06nabízí. Přijď k němu jako tito lidé. Přijď k němu s pokáním a s o ním obrazně řečeno: "Bitím se do prsou a svírou v to, že jeho oběť na kříži tě zachránila a on tě přijme." Otče náš nebeský, a děkujeme ti za toto ujištění. Děkujeme ti za tvoji dobrotu, milost, kterou jsi nám zjevil ve svém synu, pánu Ježíši Kristu. Děkujeme ti za tvoji věrnost, že
36:35jsi naplnil a dostal jsi svého slova. Amen.