Velký pátek: Opuštěný Mesiáš (Žalm 22:1-32; Marek 15:21-38) 18.4.2025 Roman Klusák
Biblické texty v kázání
Žalm 22Marek 15Izajáš 53Genesis 222. Paralipomenon 7Žalm 20Jan 19Římanům 3
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (8)
- 1:42 Žalm 22,1–32
- 10:28 Žalm 22
- 13:07 2. Paralipomenon 7,14
- 19:15 Izajáš 53,2–3
- 31:11 Izajáš 53,4
- 33:21 Žalm 22
- 36:35 Genesis 22,1
- 38:55 Žalm 22
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:11Pokoj vám, bratři, sestry, vážení hosté. Dnes si připomínáme tu nejdůležitější událost lidských dějin. A nejen tu nejdůležitější událost lidských dějin, ale také jednoho každého z našich životů. A ten důvod k tomu je, protože naše reakce na tuto situaci rozhodne o naší věčnosti. To, jak se postavíme pod kříž
0:41nebo ne, rozhodne o tom, zda budeme nebo nebudeme smířeni s Bohem. Tento rok jsem se rozhodl, že se podíváme na kříž Pána Ježíše Krista na Velikonoce z trošku jiné perspektivy, než je tomu většinou běžné. Podíváme se totiž na proroctví, která v těchto událostech byla naplněna.
1:12A tak jsem tak jsem sérii těchto dvou kázání nazval Velikonoce podle knihy žalmů. E tak jistě, tak jak už jsem řekl, rozumíte tomu, že budeme dnes i i v neděli v knize žalmů, ale chci, abychom rozuměli tomu kontextu, ve kterém se nacházíme i v době Pána Ježíše Krista. Tak budu číst dnes ráno dva oddíly, stejně jako v
1:42neděli. Ten první se bude nacházet nebo se nachází v Markově evangelium v 15. kapitole od 21. do 38. verše. Budu tedy číst z Markova evangelia z 15. kapitoly od 21. do 38. verše a prosím, abysme z úcty k Božímu slovu povstali. A pak budu číst žalm 22 1 až 32. verš. Čtu z Markova evangelia z 15. kapitole toto slovo ve jménu Páně. I přinutili kolem dojícího Šimona
2:14z Kirény, otce Alexandra a Rufa, jdoucího z pole, aby vzal jeho kříž. Přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená místo lepky. Dávali mu pít víno smíchané s Mirtou, ale on je nepřijal. Pak jej ukřižovali a dělili si jeho šaty losující o ně, kdo si ho vezme, kdo si co vezme. Byla třetí hodina, když ho ukřižovali a byl napsán nápis o jeho
2:45vině, král Židů. Spolu s ním byli ukřižováni dva lupiči, jeden po pravici a druhý po lebici. Naplnilo se písmo, které praví: "Byl započten mezi bezzákonné. A kolem jdoucí ho uráželi, potřásali hlavou a říkali: „Óó, ty, kteří boříš svatyni a ve třech dnech ji stavíš, sestup z kříže a zachraň se." Podobně se i velekněží a učitelé zákona mezi sebou
3:14posmívali a říkali: "Jiné zachránil, sebe zachránit nemůže. Ať nyní Kristus, král Izraele, sestoupí z kříže, abychom uviděli a uvěřili." Také ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním, ho haněli. A když nastala 6á hodina, padla tma na celou zemi až do 9 hodiny. O 9 hodině Ježíš zvolal silným hlasem Eloj, Elo lema Sebbachtá, což v překladu znamená můj
3:44Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil? A když to uslyšeli někteří z těch, kteří stáli poblíž, říkali: "Hle, volá Eliáše." Kdo si pak vyběhl, naplnil houbou houbu octem, připevnil na Rákosovou hůl a dával mu pít se slovy: "Nechte ho, ať uvidíme, přijde li Eliáš, aby ho sundal." Ježíš vydal mocný hlas a vydechl naposled. A opon svatyně se
4:13roztrhla ve dví od shora až dolů. A teď žalm 22 1 až 32. verš. Provedoucí ho chvál podle laně za úsvětu Davidu v žalm. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Jsi daleko od mé spásy, od slov mého naříkání. Bože můj, volám ve dne a ty neodpovídáš. Volám v noci, není pro
4:43mne utěšení. Ty jsi svatý. trůníš na chválách Izraele. V tebe doufali naše otcové. Doufali a tys je vytrhoval. Volali k tobě a byli zach zachráněni. Doufali v tebe a nebyli zahanbeni. Ale já jsem červ a ne člověk. Potupa pro lidi lidem opovržený. Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají, pošklebují se, potřásají hlavou. Spolehni se na hospodina, ať ho
5:16vytrhne, ať ho vysvobodí, když jsi ho oblíbil. Vždyť ty jsi mě vyvedl z Lůna. Dals mi doufat na prsech mé matky. Na tebe jsem odkázán od narození, od lůna matky. Jsi mým Bohem ty. Nevzdaluj se ode mě, neboť soužení je blízko a pomocníka není. Obklíčilo mě množství býků. Ti silní z bášánů mě obklopili. Otvírají na mě tlamu jako
5:46lev, který trhá kořist a řve. Rozlévám se jako voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce je jako vosk. Rozpustilo se v mém nitru. Jak hliněný střep vyschla má síla. Jazyk se mi lepí na patro. Určil mi místo v prachu smrti. Obklíčili mě psi. Roj zlovolníků mě obklopil. Spoutaly mi ruce a nohy. Počítají všechny mé
6:17kosti. Oni civí, sledují mě, dělí si mé roucho, vrhají los o můj oděv. Ale ty, Hospodine, se nevzdaluj má sílu. Pospěš mi na pomoc. Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou z moci psů. Zachraň mě tvý lvítlamy a předrohy divokých turů. Tys mi odpověděl: "Tvé jméno budu zvěstovat svým bratřím. Bez shromáždění tě budu
6:47chválit. Vy, kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho. Veškeré potomstvo Jákobovo ctěte ho. Třeste se před ním všechno potomstvo Izraelovo. Neboť nepohrdl a neopovrhl trápením zkroušeného, neskryl před ním svou tvář. Když k němu volal, vyslyšel ho: "Od tebe pochází má chvála ve velikém shromáždění. Svéliby splním před těmi, kdo se ho bojí.
7:17Pokorní budou jíst a nasytí se. Ti, kdo hledají Hospodina, ho budou chválit. Vaše srdce bude žít na věky. Všechny končiny země se rozpomenou a obrátí se k Hospodinu. Všechny čeledi národů se budou klanět před tvojí tváří. Vždyť království naleží Hospodinu. On panuje nad národy. Všichni, jimž se na zemi daří, budou jíst a klanět se před jeho tváří.
7:44Pokleknou před ním všichni, kdo kde sestupují v prach. I ten, kdo svou duši při životě nezachová. Potomstvo mu bude sloužit. Panovníkovi bude přečteno k pokolením. Přijdou a budou zvěstovat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí. Vždyť ji vykoná. Tolik ze čtení Božího slova. Budu se modlit. Náš nebeský Otče, králi a pane, prosím tě, otevři naše
8:11srdce toho dnešního rána. abychom viděli divy z tvého zákona. Prosím, aby tvé slovo měnilo náš postoj, naše vnímání a dej, ať všechno, co je řečeno, je ke tvé chvále, slávě a cti. Prosím tě za všechny ty, kteří jsou dnes tady. Amen. Amen. Můžete se posadit.
8:46V předcházející noci, bratři a sestry, pán Ježíš prožívá zápas v zahradě Gcemane. Je pak zrazen, zatčen a předveden před velekněze a [Hudba] veleradu. A časně z rána je postaven také před Piláta. a ho vydává na
9:22smrt. Je to v 900 ráno, kde je pán Ježíš ukřižován, zbyčován, popliván, ale to není konec. V 9:00 ráno ho přibíjíjí na kříž nahého, krvácejícího, možná ještě s trnovou korunou na
9:54hlavě. A je to právě na kříž, bratři a sestry, kam vás dnes chci zavézt a chci s vámi studovat a podívat se na co pán Ježíš vytrpěl. Hlavní myšlenka toho dnešního dne je tato toho dnešního textu je tato poslouchejte pozorně. Kdyby Bůh neopustil Krista, zůstal bys opuštěn ty a
10:28já. Kdyby Bůh neopustil Krista, zůstal bys opuštěn ty a já. Pojďme do toho našeho textu. Žalm 22 začíná úvodem, který nám popisuje, že jde o píseň. O píseň, která se zpívala za za úsvitu. O píseň, která byla Davidovým žalmem. Ale ať známe celý průběh nebo většinu průběhu Davidova života, bratři a sestry, to, co nám není jasné, je, kdy
10:59prožíval tuto situaci. A odpověď na to je, že neprožíval, protože v žalmu 22 není popsán na nemoc nebo pronásledování, bratři a sestry, ale poprava. Poprava, která ještě za doby Davida nebyla známa a David nic takového nezažil. Ale jak uvidíme v neděli, David byl prorok a proto se domnívám, že to, co
11:29popisuje, není jeho život. Ale tak, jak jsme už viděli i z Markova evangelia, věřím, že pán Bůh mu dával a ukazoval poslední chvíle a hodiny života Pána Ježíše. A tak když píše David, žalm 22, bratři a sestry, popisuje, co se dělo na
12:02kříži a začíná hned v druhé verši třemi otázkami. My je tam nemáme zaznamenány jako otázky, ale v originále jsou to otázky. Ta první, kterou známe nejlíp, je Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Ale další dvě je, proč mě nezachraňuješ a proč neslyšíš mé [Hudba] volání. Proč neslyšíš mé
12:33naříkání? Proč je daleko tvá spása ode mě? A tak ta intenzita utrpení, kterou vidíme v žalmu 22, bratři a sestry, je tak veliká, že člověk, který ji zažívá, nemá jinou naději, než volat k Bohu o pomoc. Ale víte co? Bůh mlčí. Bůh, který zaslíbil, že vyslyší každou prosbu spravedlivého Izraelce. V
13:07druhé letopisů 7:14 mlčí. A nejen že mlčí, ale opouští. Verš tři říká:„Bože můj, volám ve dne a ty neodpovídáš. Volám v noci a není pro mě utěšení. Ten nářek, který tady vidíme, bratři a sestry, to utrpení, které tady vidíme,
13:38není jenom jednorázová událost, která se děje, kdy se děje něco špatného. Ale vidíme, že člověk, který to prožívá, volá a volá a volá a modlí se ve dne i v noci. A víte, proč nepřestává? Protože není odpověď na jeho
14:24A ve verši 4 se žalmista [Hudba] obrací od sám sebe a svého utrpení a dívá se na Boží charakter a říká a začíná: "Ale ty, já jsem opuštěn, já jsem nevyslyšen, ale ty, ty jsi svatý, ty jsi Ty jsi oddělený, ty
14:54jsi chválí. A tak ukazuje rozdíl mezi sebou a Ty zachraňuješ ty, kdo k teb k tobě volají a ty neopomíš ty, kteří k tebe
15:29doufají. A těm, kteří k tobě vždycky volali o pomoc, jsi vždycky přišel, ale teď A ta otázka, kterou my se ptáme v tomto prvním úseku, je proč? Jak už jsme viděli z Markova evangelia, nechte si prst v Markově evangeliu, protože budeme chodit sem a tam.
16:01Jak vidíme z Markova evangelia a z Matouše, také jsou tyto první verše, konkrétně verš 1, to, co pronáší pán Ježíš v 9 hodině dne po tom, co skončila tma. A 9 hodina dne je 3 odpoledne, protože den začínal v 6:00 ráno. Kristus tedy ve tři odpoledne je sám a Bůh jeho
16:34otec, Bůh, který s ním měl od věčnosti úzký vztah. miloval, se od něj po tři předcházející hodiny odvrátil a nepomohl.
17:04Ač ještě před pár hodinami my jsme četli, že kdyby Pán chtěl, mohl zavolat legie andělů, aby nebyl zacčen. Teď ta pomoc sám. Ale není to jenom Bůh, který se od něj odvrátil nebo který ho opustil. Verš 7. Ale já jsem červ a ne člověk potupa pro lidi lidem
17:35opovržený. Všichni, kdo mě vidí, se mi posmívají, pošklebují se, potřásají hlavou. Ano, Bůh vládne a sedí na trůnu, tak jsme jak jsme viděli v těch předcházejících verších, ale tento člověk se v tuto chvíli vnímá méně než člověk. Bůh přijímá chválu a trůní na chválách Izraele, ale on přijímá jen
18:07urážky. Lidé se mu posmívají a vidíme, že to není jenom jeden člověk nebo jedna skupina, ale když se podíváme do všech evangelií a dáme všechny ty záznamy dohromady, tak vidíme, bratři a sestry, že to byli všichni, kteří byli kolem něj. Byli to farizeové, byli to vojáci. A v tento čas, kdy je pán Ježíš
18:38ukřižován, to byli i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ní. Oba se mu posmívali. Později jeden z nich činí pokání. Ale v této chvíli, když žalmista popisuje tuto událost, všichni, kdo jsou pod křížem či na křížích kolem, nemají pro Krista nic jiného než výsměch, pohrdání.
19:15A tak vidíme, že jeho výsměch není o nic menší než jeho samotné utrpení. A my to víme, že? A my jsme to tušili, že to tak bude. A nejen že jsme to tušili, bratři a sestry, my jsme to věděli, protože Izajáš 53 2 až 3 říká toto. Vyrostl před ním jako výhonek a jako kořen ve vyprahlé zvyprahlé země. Neměl vzvření ani
19:45důstojnost, abychom na něho hledli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený muž bolestí, který znal nemoci. Jako někdo před nímž člověk skryje tvář všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili. To bylo to, jak se lidé stavěli ke Kristu, když vysel na
20:25kříži. A nejen, že se mu vysmívají, nejen že jim pohrdají bratři a sestry, ale také nad ním potřásají hlavou. Už jste to někdy zažili, když šel člověk kolem vás a a vy jste někde stáli a on udělal a viděli jste v jeho očích, že to, co děláte v té chvíli, to kdo jste, to, co jste říkali až do této chvíle, to, jak vás zná, tak je
21:01mimo. Jejich potřásání hlavou. těch, kteří na Krista civí a kteří na něj hledí, znamenálo odmítnutí a údiv všeho, co věděli o něm až do této chvíle. Verš devět. Spolehni se na Hospodina, ať ho vytrhne, ať ho vysvobodí, když jsi ho oblíbil. Všichni ti kolemdoucí nechápou, když vidí to, jakj Kristus je v této chvíli. to
21:30utrpení, protože až do této chvíle Kristus říkal, že je Boží syn. Říkal, že je Bůh a dokazoval to svými činy a tak nechápou to utrpení. Kdyby totiž tento člověk důvěřoval hospodinu říkající ve vlastních srdcích, proč tedy trpí?
22:00A tak docházejí k jasnému výsledku na základě verše buď to byl chvástal, který říkal, že ho Bůh miluje, ale byl to pokrytec a nebo ho Bůh nemiluje. Pro ty, kdo stojí kolem, je Kristus zdrojem pohrdání a
22:33odmítnutí. Odmítl ho Bůh, odmítli ho lidé. Ale podívejte se, co se děje ve verši 10. Znovu čteme: Ale ty, Bože, na tebe jsem odkázán od svého narození. Už ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky. Dals mi doufat. Na tebe. Od svého narození jsem
23:06odkázáno. Jsi mým Bohem. Bratři a sestry, verš 10 až verš 11 ukazují, že ten, o komluví, byl s Bohem v tak úzkém vztahu už od svého početí, jako by to byl jeho syn. A ta smlouva, kterou spolu měli, ten vztah, který spolu měli, byl neoddělitelný.
23:41celý život byli spolu. Ale pak přichází verš 12. Nevzdaluj se, neboť soužení je blízko a pomocníka není. Byli spolu celý život až dotěď.
24:11byli spolu v úzkém vztahu až doteď. A tak verš 12 je volání zoufalství. Pane, nevzdaluj pryč. A nejenže Bůh ho opustil a lidé jim pohrdli. Ale pak přichází ještě verš 13. Obklíčilo mě množství býků. Ti silní
24:43zbášánů mě obklopili. Otvírají na mě tlamu jako lev, který trhá kořiz a řve. Rozhlévám se jako voda a všechny mé kosti se uvolňují. Mé srdce jako vosk. Rozpustilo se v mém nitru. Jak hliněný střep vyschla má síla. Jazyk se mi lepí na patro. Určil js mi místo v prachu smrti. Obklíčily mě psi. Roj zlovolníků mě obklopil. Spoutaly mi ruce a
25:14nohy. Počítám všechny své kosti. Oni civí a sledují mě. Dělí si mé roucho. Vrhají los o můj oděv. Jistě jste si všimli, bratři a sestry, že jak v první části vidíme Kristovu citaci. Tak v druhé části vidíme citaci farizeů. spolehl se na hospodina, ať ho zachrání, pokud ho miluje. To je přesně to, co jsme četli v
25:44Markovi. A teď teď vidíme, že Kristus není jenom opuštěn Bohem a pohrdán lidmi, ale také je obklopen nepřáteli. Nepřáteli, které člověk nemůže porazit vlastní silou. jsou přirovná k bášanským býkům, kteří byli známí svou ohromnou velikostí a silou, takže se mohli pást svobodně, aniž by je ohrožoval medvěd nebo lev.
26:15Umíte si představit takové zvíře? Jinými slovy, ti nepřátelé, kteří jsou v této chvíli kolem Krista, jsou pro něj nepřemožitelní. Protože není pomocníka a není vysvoboditele. Ale nejen to vidíme ve verši 15, že všechna síla, kterou tento člověk měl, je
26:48pryč. Jeho kosti, jeho síla jsou jako voda a vosk. Nejsou schopni udržet tvar. není schopen ani nic říct na svoji obhajobu, protože mu jazyk byl přilepen k patru. A ve verši 17 dokonce čteme, že se nemůže ani bránit, protože nejen že ho obklíčili psi, než jenže ho obklopili ze všech
27:19stran, ale také mu spoutali ruce. A to to slovo, bratři a sestry, není správně přeloženo v našich Biblích. Eh, nebo ano, ono může mít ten význam spoutat, ale ten pravděpodobnější význam v tomto kontextu je probodli. Ti jeho nepřátelé probudli jeho ruce a nohy. A já se ptám, kdy se to stalo? Když ho přibíjeli na kříž.
28:04přibíjeli, tak nejenže civili a sledovali ho, tak jak jsme četli v Markovi, že ho hlídali, ale také si tistějní dělili jeho roucho losem, což víme, že se naplnilo, když eh vojáci římského impéria pod křížem vrhali los o ten poslední vnější nebo vnitřní, omlouvám se, oděvuseli
28:39trhat. Není pro něj síla, není pro něj záchrana, není pro něj útočiště. A to je, bratři a sestry, popis toho, co Kristus zažíval na kříži. Žádná síla, pohrdání a odpuštění. Opuštěn lidmi, obklopen nepřáteli a zdeptán Bohem. Jeho nářek vychází do prázdna.
29:10Jeho zachránce není nikde. Jeho Bůh ho nechal na pospas. děje v těch 6 hodinách, které Kristus byl na kříži. Ty první části, to pohrnání, obklopení nepřáteli se se dějí v těch prvních třech hodinách, ale pak přichází něco mnohem horšího. Od 6 do 9 hodiny, od 12 do 3
29:40hodiny přichází tma. odloučení, ale pořád v našich myslích a v tomto kázání zůstává otázka, proč. Jak Bůh mohl dopustit, aby se takováto hrůznost stala jeho vlastnímu synu? Jak Bůh mohl dopustit někoho, kdo ho takto
30:11miloval, aby takto trpěl? A dovolte mi, abych v této chvíli krátce odpověděl třemi je, že v těch třech hodinách skutečně došlo k opuštění. Věc, která se nestala od celé věčnosti, kdy Bůh
30:41syn a Bůh otec od věčnosti byli spolu. A i když Kristus přišel na svět, tak byli spolu. A i když prožíval všechny ty věci, tak byli spolu. pryč, protože Bůh Otec, poslouchejte pozorně, protože Bůh Otec přerušil na ty
31:113 hodiny vztah se svým synem. A ten důvod, proč ho přerušil, ten důvod, proč bylo zatmění, je, protože Bůh Otec vyléval svůj hněv na Krista za moje a tvoje hříchy. A my to čteme v Izajáši 53, 4:4 a 6.
31:43Ano, Kristus byl takový, o kterém jsme četli v těch prvních v druhém a třetím verši. Byl opovržený, takže kdybysme ho viděli, tak si raději skryjeme tvář. Ale poslouchejte, co co se píše dál. Jenže to byly naše nemoci, které snášel a naše bolesti, které nesl. A my jsme si o něm mysleli, že je zasažen ubyt Bohem a zkrušen, ale on byl
32:15proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění. Na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šlámy jsme my uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce. Jeden každý jsme se obrátili na svou cestu a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech. Bratři a
32:46sestry, dobrá zpráva evangelia začíná tou špatnou zprávou. To, co se stalo Kristu. Když chcete odpovědět na otázku, proč Kristus na konci těch tří hodin utrpení, temnoty a odloučení od Boha, říká:„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Tak ta první odpověď jistotně musí být kvůli tvému hříchu a kvůli mému
33:21hříchu. My jsme hříšní a Bůh, tak jak jsme četli ve čtvrtém verši žalmu 22, je svatý. A svatý Bůh nemůže být v přítomnosti hříchu. A tak pro člověka není naděje. Není možnost si odpracovat hřích. Není možnost si zasloužit spasení. Není možnost udělat nebo si myslet nic. Pokud bychom byli necháni na pospas
33:58sami. A neplatí to jenom pro někoho, ale platí to úplně pro všechny, protože Římanům 3:23 říká: "Všichni zřešili a postrádají Boží slávu." A pokud si myslíš v této chvíli, že nejsi hříšný, tak se podívej na zákon a přečti si, co to znamená. být dokonalý a uvidíš, že na to nemáš. A já ti vyznávám, že na na to nemám já a
34:27ani nikdo, kdo sedí vedle tebe. A tak to, co se stalo Kristu, nebyla nehoda, nebyla náhoda, ale to, co jsme viděli, to všechno, co prožíval, bylo kvůli tomu, aby tys mohl být ospravedlněn se svatým Bohem. Druhá část té odpovědi, tak jak musíme říct, je, že pán Ježíš na kříži zažíval něco, co se
34:59vymykalo normální fyzické bolesti a smrti. Odloučení od svatého Boha, odloučení, které měl od věčnosti, svatost, kterou měl od věčnosti, i při po svém vtělení byla pryč. Boží hněv za ty poslední tři hodiny, které byl na kříži, se na něj vylíval. to, co mělo být vylito na tebe. A tak jistotně z toho lidského
35:30pohledu v Kristově lidství rozumíme tomu volání zoufalství, které tady slyšíme. Ale odpověď na to, proč se to stalo, je stejná jako na to první. Ale pak tu máme ještě poslední aspekt, aspekt často
36:01opomíněný a to je ten, že toto volání Krista na kříži v posledních chvílích jeho života, bratři a sestry, bylo předzvěděné, naplánované a prorokované a naplněním Boží vůle, kterou Oou. My čteme v tom žalmu 22. Bůh už předtím určil, že toto se má stát.
36:35proroctví, které bylo vyřčené právě v tomto žalmu, které jsme studovali, v té chvíli bylo naplněno. Bůh se totiž nezmýlil, že dal svého syna na kříž. Tak jak jsme viděli, neviděli, slyšeli v Genesis 22:1, kdy pán Bůh dával předobraz toho, co udělá se svým synem na příkladu Izáka. Aby Izák mohl jít, Bůh si musel
37:05najít jiného beránka. A Bůh ho našel a nechal zapsat dopředu, co se bude s tím beránkem dít. Protože věděl a dávej dobrý pozor, protože věděl, že není jiná cesta záchrany pro mě ani pro
37:47čteme to, co se muselo stát, abys ty mohl jít spravedlivý před Boha. Víte, bratři a sestry, co bylo v Kristově službě nejtěžší? Víte, jaký zázrak byl nejsložitější? Nebylo to jsi uzdraven. A bratři a sestry, poslouchejte pozorně. Nebylo to vyjdi z hrobu, bylo to jsou ti odpuštění hříchy. Protože když Ježíš řekl, jsou ti
38:18odpuštěný hříchy, věděl, že přesně tohle je tam, kam musí jít, aby ti mohly být odpuštěný hříchy. To bylo to nejtěžší, protože ho ty hříchy přivedly na kříž. A tak ve třech hodinách temnoty to, co mělo být na tebe vylíváno po celou věčnost, Bůh vylel na
38:55něj. Ale víte co, bratři a sestry, vážení hosté, ani žalm 22 a ani velký pátek nekončí temnotou. Když Kristus volá slova prvního verše žalmu 22 o 9 hodině dne, nebyly to jeho poslední slova. My jsme četli v Markovi, že pán ještě jednou vykřikl. A jediný Jan zaznamenává a vy
39:27už jste to mohli slyšet v některých těch písních. ten ta slova toho jeho výkřiku. Jan 19:30. Víte, co vykřikl? je temnotě, po tom utrpení přišlo světlo, je
40:00dokonáno. A v té chvíli potom, co všechno bylo dokonáno, abys ty mohl přijít spravedlivý před Boha, Bůh syn odevzdal svého ducha. Nikdy mu ho nevzal. On ho dal. Už neměl co dál vykonat. A žalm 22 nám to dosvědčuje. Ve 20. verši podívejte se znovu do do žalmu 20 2 a ve 20. verši žalmu 22 žalmista pokračuje a říká: „Ale ty,
40:32Hospodine se nevzdaluj má sílo. Pospěš mi na pomoc. Vysvoboď mou duši od meče, mou jedinou zmocil psů. Zachraň mě ze lvílamy a před rohy divokých turů. A poslouchejte ten konec. Tys mi odpověděl. Pán Ježíš volá:„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Ale pak mu Bůh odpovídá.
41:14dokonal. A na základě toho zbytek žalmu 22, všímejte si bratři a sestry, je chvála. Proto, žes mi odpověděl, já budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím. Kvůli Boží odpovědi bude Bůh chválen uprostřed jeho lidu, který je, všimjte si, verš 24, složen ze Židů a verš 28, složen ze všech
41:53národů. Protože Bůh na základě 25. verše žalmu 22 neskryje svou tvář a neopustí svůj spravedlivý lidíte, jak je možné, že Bůh na konci toho žalmu má spravedlivý lid, protože opustil svého syna. Protože aby neskryl svou tvář tebou, musel skrýt svou tvář ním.
42:30připomínat tu hlavní myšlenku toho dnešního dne. Kdyby Bůh neopustil Krista, zůstali bychom opuštěními. A já se tě dnes chci zeptat, pokud tady dnes stojíš a nebo
43:00tobě, kdo zaplatí za tvé hříchy? Bůh je spravedlivý soudce a nemůže jen tak hříchy prominout. Musí za ně být zaplaceno. A teď vidíš, co to stálo, aby tys mohl mít hříchy odpuštěny. odloučení, [Hudba]
43:31pohrdání, opuštění, aby Bůh mohl odpustit hříchy, musel je dát na někoho jiného a nabízí ti tento dar z milosti, abys s ním ty mohl mít vztah. Copak to není? projev lásky vůči tobě tak velké, tak ohromné a tak
44:16volání? A víš co? I to, že tady sedíš, je z jeho milosti. A písmo tě dnes vybízí a já tě dnes vybízím. Uvěř. Důvěřuj evangeliu. Uvědom si, že za ty hříchy, za které Kristus spykal a byl odloučen, jsi měl a máš trpět ty a ne jenom tři hodiny, ale na celou věčnost.
44:48Ale Bůh udělal něco tak ohromného a tak hrůzného kvůli tomu, abys ty mohl mít s ním vztah. Uvěř, čiň pokání a budeš zachráněn. zaslibuje písmo. A ten důvod, proč to písmo může zaslíbit a já tím budu končit, je, protože právě proto Kristus byl oddělen
45:19od svého tebe? Kříž, bratři a sestry, je nejlepší zprávou historie. nejlepší a nejúžasnější zprávou pro hříšníka, jako jste vy a jako jsem já. A tak utíkejme pod
45:51kříž a hleďme na opuštěného Krista, abychom skrze něj mohli mít vztah s Bohem. Amen.