#01 Radost ve zkouškách | Jakub 1:1-4
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (3)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:02List Jakubů první kapitola od prvního do čtého verše. My tam čteme: Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista posílá pozdrav 12 kmenům, které jsou v roztýlení. Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost a vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí
0:24a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo. Tolik z Božího slova. To znamená, máme zde e novozákonní dopis, který je napsaný Jakubem. Vy určitě víte, že Jakub byl poloviční a mladší a mladší bratr Pána Ježíše Krista. To znamená pán Ježíš po svém narození, tak Marie s Josefem měli další děti. V Markovi v šesté kapitole ve třetím verši my čteme
0:49o tom, že pán Ježíš učil v synagóze a a lidé se podivovali nad tím, odkud má tu moudrost s tím, jak je tam vyučuje a a mluví o tom. Není to ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Joseese, Judy a Šimona a nejsou jeho sestry mezi námi, že? To znamená, my zde máme Jakuba, který je autorem tohoto dopisu. Eh, jehož dalším bratrem byl Juda. Juda je
1:10další nevlastní bratr Pána Ježíše, eh, který napsal také další další dopis nebo další knihu, kterou máme v Bibli. E, a tenhleten Jakub, který zaznamenává tento dopis, tak my víme, že prvně nevěřil, že vyrůstal s Ježíšem, e, viděl jeho dokonalost, viděl, jak Ježíš nikdy nezlobí. E, ale ale nevěřil v něj. Jan 7. kapitola pátý verš nám říká, že
1:32nevěřil, že Ježíš je Mesiáš. A v prvním listu Korintským v 15. kapitole eh v sedmé verši my vidíme, že Ježíš po svém vzkříšení se se zjevil Jakubovi, se zjevil tomu svému polovičnímu bratrovi e a potom se zjevil i všem apoštolům. A my vidíme, že někde buď po Ježíšově vzkříšení, nebo nebo někde někde v ten moment eh Jakub uvěřil. Jakub uvěřil a
1:57přijal to, že Ježíš je Mesiášem. A podívejte se, jaký titul na sebe Jakub bere. On je on je bratrem Pána Ježíše Krista, ale nepředstavuje se jako bratr Ježíše Krista. Eh, on byl před ním představitelem později ve svém životě v církvi v Jeruzalémě, ale ale nepředstavuje se jako šéf jeruzalémské církve. Písmo o něm mluví jako o člověku, který
2:22spolupracoval s apoštoly, ale on se nepředstavuje v tenhleten moment ani jako někdo, kdo je blízkým apoštolům, že to znamená lidé, když se někdy představují, tak tak se snaží jakoby ukázat na to, jak jsou důležitými. Ó, já znám tohodle, já znám támhle toho a já mám blízko tady tady do té společnosti. Ale to není, jak se Jakub představuje.
2:41Jakub se představuje jako otrok Boží a Pána Ježíše. To slovo otrok v řečtině je slovo duolo. Je velice zajímavé. Protože nám ukazuje na na člověka, který nemá žádné práva, že když jste otrok, nemáte práva. Když jste otrok, pak patříte někomu jinému. My jako křesťani jsme přátelé Ježíše, jsme děti Boží, jsme ovečky Boží, jsme nevěstou Pána Ježíše,
3:06ale ale my jako křesťané, kteří jsme zachráněni Kristem, jsme také otroky. My patříme někomu jinému. My nepatříme sami sobě. My se podříme vůli našeho majitele a náš majitel je Bůh, trojediněný Bůh, který je dobrým, úžasným, nádherným Bohem. A to to, co po násce, je to nejlepší pro nás. A tak si všimněte, že on se nazývá otrokem. Nemá svá práva,
3:30patří někomu jinému, podřizuje se někomu jinému. A nejenom otrok Boží, ale také otrok Kristův. Já doufám, že to tam vidíte hned v tom prvním verši. Ten, kterým ve svém dětství pohrdal, ten, kterému se v dospělosti posmíval, když pán Ježíš šel do Jeruzaléma, tak on se svými bratry mu říkal:„Jo, běž tam a ukaž se jim a třeba v tebe konečně někdo
3:55uvěří." Tak tomu Ježíši, kterým pohral a tomu Ježíši, kterému se posmíval, tak ho nyní vyznává jako jako svého pána, že já jsem jeho otrokem. A i v tom titulu, jak nazývá Ježíše, tak on rozpoznává, že Ježíš je pánem, že Ježíš je Bohem, že Ježíš je nadřízeným, že Ježíš je panovníkem a rozpoznává, že Ježíš je Kristem, což znamená, že on je
4:20tím zaslíbeným Mesiášem, že pán Ježíš je Bohem pomazaným, odděleným eh Mesiášem, zachráncem, spasitelem. A tenhleten Jakub, který píše za malou chvíli v tom druhém verši o zkouškách, o těžkostech a bude v tom svém dopisu psát o těch těžkostech, tak sám byl kolem roku 62 zabit a byl zabit těmi židovskými představitelyi, kteří nenáviděli Ježíše,
4:48nenáviděli křesťany, nenáviděli učedníky, který páne, kteří Pána Ježíše následovali. Eh, byl ukamenován. Později církevní tradice říká, že předtím, než byl ukamenován, tak byl svržen z chrámu, že ho dali na na střechu chrámu, svrhli ho, potom ho kamenovali a potom ho ještě sloukli holí. E to znamená, je těžké říct, co co
5:10je nějaká tradice, ale ale eh byl byl byl kamenován. Minimálně zemřel kamenová kamenováním. A ten, komu píše, jak čteme hned na začátku, on posílá pozdrav. On píše 12 kmenům, které jsou rozpílení. To znamená někdy na začátku círke církve církev se rozprchla. Ona byla na začátku v Jeruzalémě, pak přišlo nejrůznější
5:33pronásledování a pravděpodobně ty těžkosti, které nastaly ve Skutcích ve 12. kapitole, když Herodes nechal zabít jiného Jakuba. Jakuba, který byl bratrem Jana. A když dal uvěznit Herodes ve Skutcích ve 12. kapitole apoštola Petra, tak pravděpodobně v tenhleten moment, když se církev rozprchla nebo ještě více rozprchla eh a byla na nejrůznějších
5:57místech, tak v tenhleten moment Jakub, který je otrok Boha, otrok Ježíše Krista, píše těmto rozprchnutým křesťanům. A Jakub se v tom svém listě, a to vy určitě víte, to nejsou žádné nové věci, zaměřuje na moudrý život. A tak Jakub je takovou paralelou, novozákonní paralelou ke starozákonní knize Přísloví. A taky tím, že začínáme knihu Přísloví v
6:21neděle, e tak si myslím, že je dobré, hezké, milé se i ve čtvrtky zaměřit na Jakuba, který se zaměřuje stejně jako kniha přísloví na na praktický život, na na moudrý život. A to, co je zajímavé u Jakuba, je, že to není jenom o nějaké teorii, ale je to je to hodně o praxi. Jakub touží po tom, aby jeho čtenáři a toho dnešního večera vy a já, tak
6:47abychom byli poslušními slovu Božímu, že jemu nejde jenom o to hodit na nás nějakou informaci, ale ale poslouchejte slovo Boží. Nebuďte jenom posluchači. Buďte buďte i činiteli. Buďte i těmi, kteří kteří žijí na základě. A tak jak procházíte Jakuba, tak uvidíte, jak to vyjádřil jeden autor, mnoha ukazatel mnoho ukazatelů,
7:09které které jakoby ukazují nebo nebo testují to, jestli naše víra jako křesťanů je skutečná a pravá, nebo jestli jsme falešnými křesťany, že eh on ukazuje na to Jakub v té v této knize v tom svém dopise, že skutečná víra, ta živá víra vytrvá v těžkostech, když když lidé prochází těžkostmi, lidé, kteří říkají, že věří v Pána Ježíše Krista,
7:32tak když prochází těžkostmi, tak se drží Krista, zatímco ti ti falešní křesťané odpadávají. E dalším testem by byla reakce na slovo Boží, že ti, kteří skutečně patří Pánu Ježíši Kristu, e reagují a přijímají slovo Boží. Zatímco ti, kteří jenom říkají, že jsou křesťani, tak tak neberou slovo Boží nebo rozdíly mezi lidmi, že křesťané,
7:53kteří skutečně patří Pánu Ježíši Kristu, nedělají rozdíl mezi mezi lidmi a tak dále a tak dále a tak dále. A tak ta kniha, ten dopis Jakuba je o tom, jak reaguje spásná víra, jak reaguje pravá víra na těžkosti, jak reaguje na zkoušky, jak reaguje na na utrpení. A to je hned ta první věc, kterou vidíme předtím, než nám Jakub ukáže další
8:16charakter nebo další další věci, které charakterizují tu spásnou víru. A tak eh nevím, jak pro vás, ale pro mě určitě ten druhý verš je zajímavý, je povzbuzující, e a je je dobré o něm přemýšlet. Hned v druhém verši tak Jakub otvírá svůj dopis je uprostřed těch těžkostí, kterými on prochází. uprostřed těžkostí, kterými
8:42prochází církev, která je pronásledovaná ať už Herodem nebo nebo nebo Židy. Tak on říká: "Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných a to slovo, jestli máte český studijní překlad, pokušení. Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení." A teďkon, když o tom přemýšlíte,
9:07o čem Jakub mluví, protože v některých překladech jsou zkoušky, v některých překladech jsou pokušení. Je zkouška a pokušení to stejné. Já bych řekl, že ne, že že je velký rozdíl mezi zkouškou a pokušením. zkoušky. Když my přemýšlíme o zkouškách, tak my bychom řekli, zkoušky jsou něčím, co co způsobuje Hospodin. Zkoušky jsou
9:33něco, co nechává hospodin přijít do našich životů. Zkoušky v rukou Božích jsou pro naše dobro. Eh, v tom Božím záměru jsou pro naše budování, jsou pro naše zkoušení, jsou pro naše testování, ale jsou v rukou Boží a jsou dány křesťanů proto, aby je budovali, proto, aby odhalovali věci v jejich životech, na kterých je potřeba pracovat, ale jsou
9:56v rukou Boží. Bůh je ten, který je dává a jsou k dobrému. Zatímco na druhé straně pokušení je něčím, co přináší buď Satan, nebo svět, nebo naše tělo. A pokušení nejsou něčím, co způsobuje Pán Bůh. Pokušení jsou z těch třech zdrojů, které my jsme řekli a jsou k naší skáze, že když podlehneme v pokušení, tak to není
10:18k životu. Není to k dobrému, není to k našemu budování, ale je to k tomu, aby aby nás to sejmulo. Jakub v první kapitole ve 13. verši říká:„Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: "Jsem pokoušen od Boha. Bůh nemůže být pokoušen a sám Bůh nikoho nepokouší." To znamená, Bůh nechává do našich životů přicházet zkoušky. Tyž jsou k dobrému a
10:40k našemu budování, když v nich obstojíme. Ale pán Bůh nepřináší nějaká hříšná pokušině našího životu, aby nás sváděl pro to, abychom padli do hříchu. To pánbůh nedělá. A to, co je zajímavé, je, že to slovo zkouška nebo pokušení v řečtině je stejné slovo, ale záleží na tom kontextu, záleží na tom, co se děje
11:01kolem, e, co nám ukáže, jestli to přeložit jedním způsobem nebo druhým způsobem. Já si myslím, že tady v tom druhém verši by bylo vhodné to přeložit tím způsobem zkoušení, že vy i kdybyste se podívali potom do toho, co Jakub říká dále, tak on říká ve druhém verši, eh, upadnete do rozličných pokušení. A potom ve 13. verši, ať nikdo, kdo je
11:25pokoušen, neříká, že jsem pokoušen od Boha. A každý, kdo je pokoušen ve 14. verši je strháván a váben svou vlastní žádostivosti. To znamená ty pokušení, o kterých on mluví později, jsou ta pokušení, která vedou k hříchu. Ale ale zde nám říká, radujte se, když upadáte do rozličných pokušení. Možná je lepší nebo určitě z
11:45mé strany je lepší říci zkoušek, protože my se můžeme radovat, protože víme, že se jedná o zkoušky, které jsou v rukou Božích. Jejich záměrem je naše budování, naše dobro, že to je to je to, co vidíme v tom kontextu. A tak to slovo, ten význam toho slova je, když přijde na tu zkoušku, je je to něco, co se děje proto, aby se
12:09aby se poznala podstata nebo povaha člověka nebo věci skrze důkladné zkoumání nebo zkoušení nebo nebo testování. To znamená, ten lepší překlad by byl asi do rozličných zkoušek, protože v tomhletom kontextu ta zkouška nebo to, co zde je, přichází od Pána Boha a je to pro nás růst. A to je ten důvod, proč vy a já se můžeme radovat, když procházíme
12:33těžkostmi, když procházíme zkouškami, protože víme, že ty zkoušky nejsou bezvýznamné, že nejsou bezdůvodné, že nejsou nesmyslné, že ty těžkosti a to utrpení a ta bolest, kterou s sebou přináší, nejsou zbytečné, ale že j jsou k dobrému, že pánbůh je přináší eh i když narušují naši pohodu, i když narušují naše pohodlí, i když narušují
12:56naše radosti, i když narušují naše štěstí, tak pán Pán Bůh je přináší proto, aby nás budoval, že vy si říkáte, proč by pánbůh udělal to, že naruší moje štěstí? Jako já se mám dobře, proč potřebuju nějakou zkoušku? Já jsem přemýšlel o nějakém příkladu a a napadl mě příklad, který je hloupý. vás určitě
13:14napadne lepší, ale když přijdete za nějakým dítětem, která leží na gauči, jednu ruku v misce s čipsama, druhou ruku v kýblu se zmrzlinou a leží už tam 18 hodin u televize a zeptáte se ho na to, jestli je šťastný, tak vám řekne: "Já jsem nejšťastnější člověk na světě." Ale vy, pokaď ho máte rádi a pokaď máte víc moudrosti než on, tak jste ochotnými
13:38zatřást tou jeho pohodou, tím jeho štěstím, tou jeho radostí. Protože víte, že je něco lepšího, že? A tak tak možná způsobíte něco, co ho zvedne z toho gauče, co ho zvedne od těch čipsů, které mu momentálně připadají jako velké štěstí a necháte ho projít nějakou těžkostí proto, aby mohl růst, proto, aby viděl, že je zde ještě něco lepšího.
13:58To znamená to, co my někdy považujeme za štěstí a za radost, není ultimátně to nejlepší. A proto pán Bůh je ochoten narušit to naše štěstíčko pr to, abychom viděli věci ještě plněji a mohli mohli dorůstat. E a to je to, co vidíme ve třetím verši, že my vidíme, že že se můžeme radovat, protože vidíme ten smysl. Víte, že
14:19zkoušení vaší víry a všimněte si, že zde je to slovo pokušení přeloženo slovem zkoušení. Je to to stejné řecké slovo jenom různě přeloženo a možná by překladatelé byli konzistentní, tak to měli přeložit v obou věcech jako zkoušení. Víte, že zkoušení, ne pokoušení, ale testování, zkoušení vaší víry působí vytrvalost. A vy mi řekněte,
14:40je vytrvalost něco dobrého nebo špatného. Vytrvalost je dobrá, že vytrvalost je dobrá pro atlety. Vytrvalost je dobrá pro kohokoliv, ať už fyzická nebo nebo duchovní. Tak to zkoušení víry působí vytrvalost. Je to něco dobrého. Je to v rukou Božích. Ten Boží záměr je, protože chce přinést něco dobrého naší život. Zkoušení vaší víry působí vytrvalost.
15:06Jak mohou vypadat zkoušky? Jak vypadají zkoušky ve vašem životě? Co jsou co jsou zkoušky, které přichází do našich životů, které nejsou dány k tomu, aby nás strhly k nějakému hříchu e ale k tomu, aby nás přiblížili v blíže Bohu. Opět několik příkladů, ale vy přijdete určitě na nějaké osobnější pro vás, kdy se vám rozbě neděli ráno auto, jste
15:31nachystaní, že pojedete do kostela, musíte jet někam půl hodiny do sboru, všichni jsou nachystaní, všichni jsou oblečení. Už takhle jedete pozdě a rozbije se vám mut. To zkouška, která má něco způsobit ve vašem životě, která vás má budovat. Eh, spěcháte, potřebujete někam se dostat se svými dětmi. Nikdy jste nespálili oběd a zrovna ten
15:55den spálíte oběd. Takže děti jsou nenajezený, vy máte spálenej oběd ani z dalšího blednice nemáte. To je to to je zkouška. Není to zaměřeno k tomu, abyste zřešili, abyste žili nemorálně, abyste někde něco ukradli, ale je je to zkouška, která naruší vaše pohodlí k tomu, že má způsobit nějakou vytrvalost, která potom vede k něčemu dalšímu.
16:16Když máte napjaté, narušené vztahy, to to může být zkouška. Když máte dovolenou, která je plná dešť, aby jste se těšili na dovolenou, která bude plná slunce, konečně si odpočinu. Konečně po roce těžký práce, zasloužený odpočinek a je to je to jenom o dešti a o průtrži mračen. To to je zkouška, když jste uvězněni stejně jako Pavel nebo nebo
16:36další apoštolové v římském žaláři. To je zkouška. E když stojíte jako izraelský národ po vyvedení z Egypta před před Rudým rákosovým mořem a nemáte se kam dostat. To je zkouška. Jak jak budete reagovat? Co, co s tím uděláte? Když když Bůh za vámi přijde a jste jste Abrahámem a řekne vám:„Běž obětovat Izáka." To je zkouška, která narušuje
16:58naše pohodlí, která narušuje naše štěstí, která narušuje to dobré, co máme, k tomu, aby nás přiblížila Bohu, aby způsobila další dobré věci. Konkrétně zde Jakub říká vytrvalost. Ty těžkosti, ty zkoušky jsou pro naše dobro, jsou potřebné pro náš růst. A jedna z věcí, kterou je, která je zajímavá, kterou, kterou zmiňoval jeden
17:22autor, je, že my si uvědomujeme, že zkouška se může stát pokušením. Ne kvůli tomu, že je je to je to, co pán Bůh s tím dělá, ale kvůli naší tělesnosti a kvůli naší neposlušnosti, že my můžeme vzít dobrou zkoušku, která má působit to dobré v našem životě. A když jsme v ní neposlušnými, když jsme v ní nevěrnými,
17:49tak se to může stát pokušením hříchů. Ale to pokušení tam není dáno Pánem Bohem. To pokušení přichází, přichází z nás. To znamená i v těch zkouškách, které jsou dobré, podle toho, jak my na ně reagujeme, tak mohou přerůst pokušení, ale ne kvůli Pánu Bohu, protože Bůh nikoho nepokouší, ale kvůli té naší tělesné hříšné reakce. A tak
18:09opět Pavel, pardon, Jakub říká: "Pokládejte za velikou radost, když jste uprostřed zkoušek." Já nevím, jak vy, ale ale to není první reakce, to není přirozená reakce, kterou já bych měl, že? To znamená, Jakub zde mluví o nějaké nepřirozené, nadpřirozené reakci, o zbožné reakci na tu těžkou situaci. A a ten jediný moment, kdy my můžeme mít
18:33zbožnou reakci na tu těžkou situaci, je, když máme zbožný, správný biblický pohled na těžkosti. Pokládejte za velikou radost, když jste uprostřed nepohodlných situací, když jste uprostřed pnutí, když jste uprostřed nekomfortu. Pokládejte za velikou radost, když věci nejdou podle vašeho plánu, když se děje něco neočekávaného.
19:01Pokládá to za velkou radost je asi to poslední v mém životě. A proto je dobré Boží slovo, které nám připomíná, že je zde někdo, kdo je nad těmi zkouškami, kdo je má ve svých rukou. Boží slovo nám připomíná to té, kde máte mít váš pohled, kde máte mít váš záměr, abyste rozuměli tomu, co se děje a mohli se radovat. [odkašlání]
19:19A proč se radovat? My už jsme to četli, protože zkoušky působí vytrvalost. Jinak řečeno, proč se radovat? Protože bez práce nejsou koláče, protože bez posilovny nejsou svaly, že? My my my se radujeme z práce, protože víme, že že z ní budou ty koláče. I i když je posilovna dřina, my se radujeme z té posilovny, protože víme, že že naše tělo
19:43bude fit a budeme mít ty požarované svaly. Eh, proč proč proč se můžeme radovat z potu, když zdíme nějakou zeď? Protože víme, že bez toho potu by nebyla ta zeď. A proč se můžeme radovat, když máme vošoupané ruce a hlínu za nechtama a mozolina na rukou? Protože víme, že že ta práce, ta těžkost způsobí to, že máme zoraný záhon a že nám za pár měsíců
20:06vyroste zelenina nebo něco něco chutného na zahrádce. Proč se můžeme radovat, když máme plnou ruku třísek? No, protože víme, že že ty těžkosti a ty třísky způsobí to, že máme hotový ten kurník nebo slepičárnu nebo cokoliv dalšího jsme stavěli, že to znamená se můžeme radovat prostr zkoušek, protože zkoušky působí vytrvalost.
20:29To je stejné pro pro pro sportovce. Je to stejné v těch příkladech, které jsem řekl a je to naprosto stejné v našem duchovním životě. Vytrvalost, ať už fyzická nebo duchovní, nepřijde sama o sobě. Vytrvalost, která působí to, že že rosteme, že že jsme silnějšími, že že dorůstáme do podoby Pána Ježíše Krista, nepřijde sama o sobě, že? Eh,
21:01pokud nezačnete běhat 1 km měsíc a a další další další měsíc 2 km, další měsíc 3 km, tak pravděpodobně nikdo z nás neuběhne ve maratonu. Že jako musí tam být ta těžkost k tomu, abychom uběhli ten maraton. A a pokud my nebudeme testováni duchovně, pokud tam nebude ta zátěž duchovní 1 km a 2 km a a ty těžkosti, které způsobují tyhlecty věci, no tak
21:29duchovně neobstojíme ve velkých zkouškách. A pánbůh chce, abychom obstáli ve velkých zkouškách. Pán Bůh chce, abychom byli stálími, abychom mu důvěřovali, abychom měli nájst z drak naši mysl upnutou správným směrem. A proto přináší malé a větší zkoušky, které působí vytrvalost do těch největších. A to je to, co je
21:50vytrvalost. Vytrvalost je schopný schopnost obstát. Vytrvalost je schopnost pokračovat. Vytrvalost je schopnost vytrvat a přemoc si těžkosti, nezabalit to a zůstat stát, že? To znamená, my jsme mluvili nedávno o o duchovním boji. Mluvili jsme o Boží zbroji a a smyslem té duchovní zbroje bylo: "Obležte celou Boží zbroj, abyste mohli stát, abyste byli vytrvalými v tom
22:17boji, abyste abyste obstáli, abyste necouvli." A to je to, co Pán Bůh dělá skrz ty těžkosti. Je to je to duchovní posilovna, která nám umožňuje obstávat ve větších a větších věcech. A tady je dobrá zpráva, pokaď jste znovuzrozenými. Dobrá zpráva, pokaď jste znovuzrozenými, je, že apoštol Pavel píše v prvním listu Korintským v 10. kapitole 13. verši to,
22:39co někteří z nás známe na spoměť. Nezachvátilo vás jiné pokušení nebo zkouška, to je to stejné slovo, které se dá přeložit dvěmi způsoby. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské. Věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit, to je to naše slovo více než snesete, ale se zkouškou znova to naše slovo dá i východisko, abyste ji
23:03mohli snést. Ta dobrá zpráva je, že pán Bůh ve své milosti a ve své lásce jako dobrý nebeský otec, když přináší těžkosti a zkoušky do našich životů, tak nám nedá více, než bychom sneslič. Když přijdete s vaším kamarádem do posilovny a ten kamarád je škodolibí, nebo to není kamarád, nebo je to prostě nějaký nějakj
23:23člověk, kterj vás nemá rád a vy jdete na na benchpress a on vám to tam naloží a dává místo 20 kg, který bych já možná ani neuzved, dá vám tam 200 kg, pak pustí tu činku, tak tak vás to rozdrtí, že prostě budete mít zlámaný žebra, se tam urusíte. [smích] Jak to, žees to nedal? Ale pán Bůh není škorolibý. Pán Bůh není, ne, není
23:45tímhletím způsobem. Pán Bůh nás zná. Pán Bůh ví, co sneseme. A nejenom, že ví, co sneseme, ale my čteme, že nám dá i východisko, abychom to mohli snést. On nás posiluje. On nás tím provádí. On je tou naší oporou v těch zkouškách. Ty zkoušky nejsou něčím, čem on nás nechává samotné, ale je v tom s námi. A to jediné, co chce, je důvěřuj mi, hleď na
24:06mě, věř mi, nespolehej se sám na sebe. Rozuměj tomu, co dělám a nech mě to dělat. Špatná zpráva pro falešné křesťany je, že zkoušení také odhaluje falzifikáty. Pro ty, kteří jsou znovuzrozenými, je zkoušení dobrou zprávou, protože Kristus je s nimi. Ale pro ty, kteří jenom říkají, že jsou znovuzrozenými, pro ty, kteří jsou falešnými křesťany, ty
24:33těžkosti ukazují, že nikdy křesťany nebyli. Je to stejné jako když máte diamant, že když přijdete do nějakého zlatnictví. Budete mít dva diamanty. Jeden bude falešný, jeden bude pravý. Na první pohled oba dva budou vypadat jako diamanty. Člověk jako já, oba dva jsou diamanty. Za každej ti dám 150 milionů. Ale když je otestujete, jak můžete
24:56otestovat diamant? No třeba tím, že vzmete kladivo, když bouchnete do pravýho diamantu, tak tam pořád budete mít diamant a když bouchnete do diamantu, kterej je falešnej jenom nějaké nějaký sklíčko, tak se vám tam rozřtí, že ten tlak, který přišel, otestoval, jestli byl pravý nebo byl falešný. Když máte zlato a něco, co vypadá jako zlato a proženete ty dvě
25:14věci ohněm, tak tam, kde bylo skutečné zlato, i pro po té těžkosti, po té zkoušce, tam pořád máte zlato. A tam, kde bylo jenom něco, co vypadalo jako zlato, tak po té těžkosti zjišťujete to to nikdy zlato nebylo. I když se to prohlašovalo za zlato. A pán Ježíš o tom mluví v Matoušovi ve 13. té kapitole, jestli si vzpomenete na podobenství o
25:34rozsévači, který šel a který zaséval a byly tam čtyři čtyři půdy a jedno semeno padlo na cestu, jedno semeno padlo do trní, jedno semeno padlo na na na kámen a jedno semeno padlo na úrodnou půdu. Tak pán Ježíš říká, že to semeno, kterou, které padlo na tu skalnatou půdu, na to skalnaté místo, tak ono hned zešlo, že když se někdo podíval, tak ty
25:58jo, hele, tady je křesťan, tady tady je hned ta rostlinka a hned roste. Pán Ježíš pokračuje, ale když vyšlo slunce, spálilo je, protože nemělo kořen, že to znamená, vypadalo to, že je tady křesťan. Je tady nějaká rostlinka, je tady někdo, kdo kdo říká, že je křesťanem a najednou přichází slunce a ta rostinka umírá a my vidíme, ty jo,
26:18hele, to nebyl křesťan. A potom v té 13. kapitole ve 20. a 21 verši pán Ježíš vysvětluje, co je tím sluncem. A on říká, tihleti lidé, kteří padli na skalnatá místa, oni s radostí přijímají slovo, že„Ty jo, hele, Ježíš a on mě vykoupí z mých hříchů, jo, tak já mu věřím." Ale pak pán Ježíš říká, když nastane soužení a
26:42pronásledování, hned odpadají. To slunce v tom podobenství, pán Ježíš říká, jsou těžkosti a jsou pronásledování, což je konkrétní forma těžkostí. A ty přichází do života někoho, kdo říká, že je křesťanem a ukazují, že nikdy křesťanem nebyl. To znamená, to zkoušení má i tenhleten efekt a třídí a ukazuje, kdo skutečně Kristu patří a kdo
27:09Kristu nepatří. Vy si všimněte ve čtvrtém verši, tak jak zakončujeme ten úvod do listu Jakubova, že Jakub pokračuje dál a říká:„Víte, že zkoušení vaší víry působí vytrvalost a vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní. a aby vám v ničem nic nescházelo. A my my vidíme ten ten další krok toho, kam vedou ty těžkosti, které
27:38jsou v Božích rukou. Je to k dobrému. Pán Bůh s nima má dobrý záměr. Chce chce dělat něco dobrého v našich životech. Má, má to dokonalý výsledek, abysme my, kteří skutečně Kristu patříme, byli dokonalými a úplnými a aby nám v ničem nic nescházelo. zkoušky Božích rukou nám pomáhají růst, pomáhají nám být duchovně dospělými,
28:00vyspělými, že je je je to to stejné, proč necháváte vaše dítě někde spadnout, proč necháváte vaše dítě někde udělat věci, aby je aby je udělalo samo, i když to pro ně bude těžké, protože to je ta jediná jediný způsob, jak mohou růst, že když když budete mít našeho malýho páju, budete ho pořád jenom krmit mlíčko,
28:21protože to to je to nejjednodušší. tak za chvilku to pro něj bude špatný, ne? Nebudou mu růst zuby, nebude mu fungovat tělo, protože bude pořád jenom na mlíku. Když když když mu budete krájet masíčko a nikdy ho nenaučíte a nenecháte ho zápasit s tím nožem, tak to pro ně i nebude dobrý, protože bude pořád závislý na na rodičích. Ale vy jako rodič musíte
28:46otevřít cestu k těm těžkostem. Musíš si to rozkousat, musíš si to nakrájet. tomu, aby ji se naučil na kolem, musíš párkrát spadnout, protože ho máte rádi, protože chcete, aby aby se naučil, aby rostl a stejně stejným způsobem v tom v té naší duchovní oblasti pán Bůh přichází, přináší nejrůznější zkoušky, které působí dokonalost, které
29:10působí to, abychom byli úplnými, které působí to, aby nám v ničem nic nescházelo, co se týká našeho charakteru. A tady je několik věcí, které na závěr e by jsem rád zmínil, které které zmiňoval jeden novozákonní komentář, co co pár příkladů toho, co dělají zkoušky v našem v našem životě. A snad vám to bude k povzbuzení. Snad vám to pánbůh připomene
29:35v těch nejrůznějších zkouškách a těžkostech, kterými budete procházet. To znamená jedna z věcí, kterou zkoušky dělají, ať už je to ve vztazích, ať už je to v práci, ať už je to ve škole, ať už jsou to některé z těch příkladů, které já jsem uvedl, zkoušky nás směřují k Bohu. Tože jsme v nějaké těžké situaci, se
29:54které si nevíme, jak si poradit sami. Jsme na konci svých sil, jsme na konci toho našeho provazu. Jsme zkusili úplně všechno a nám nezbývá než být závislými na Pánu Bohu, což jsme měli udělat už na začátku. A nám nezbývá než růst v důvěřej. Pane Bože, díky za tuhle zkoušku. Proč? Protože mě učí se spoléhat na tebe a ne
30:19na sebe. Zkoušky nás směřují k Bohu. Ta druhá věc, kterou zkoušky v našem životě dělají, je, že nám pomáhají růst pokoře. Že když všechno zvládáme, když nám všechno jde, když když všechno jde jak na drátku, když když všechno je slunečné, tak si dřív nebo později člověk může začít mysletj jsem králem, já jsem pánem. Podívejte se na mě.
30:44Podívejte se na náš sbor, podívejte se na moji rodinu, podívejte se na moje manželství. [smích] Já já já já. Ale zkoušky na nejrůznějších úrovních, v nejrůznějších místech a v nejrůznějších oblastech nás vedou k pokoře, protože nám ukazují, že my to sami nezvládneme. My my nemáme věci ve svých rukou a my potřebujeme
31:07Boží pomoc. Apoštol Pavel v druhém listě Korintským ve 12. kapitole v sedmém verši vyjadřuje to, že eh mu mi bylo dáno jedinečné zjevení. On měl tu možnost nějakým způsobem vidět věci nebeské. A ve druhém Korintským ve 12. kapitole e říká:„Abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn." Pavel prožil něco, co co málo lidí na
31:37tomhle světě prožilo. Pavel Pavel byl osobně vyučován vzkříšeným Ježíšem Kristem. Pavel byl vzadřímho nebe. Když on říká„Znám někoho, kdo byl ve třetím nebi. Tak tak mluví o sobě. To jsou věci, které by ho mohly vést k píše, že? Eh, to, co dokázal, ty sbory, které založil, kde všude cestoval, kde všude kázal. a pán Bůh mu dal zkoušku do jeho života,
32:02nějaký osten v trně, eh, osten v těle, trn v těle. Možná to byla nemoc, možná to byl nějaký zlý člověk, který za ním chodil a pomlouval ho nebo nevíme, co, co to přesně bylo, ale pánbůh mu dal nějakou zkoušku a Pavel říká:„Abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla tr." Pavel za to byl vděčný, protože ho to
32:24učilo pokoře, protože ho to učilo závislosti na Pánu Bohu a vděčnosti za jeho milost. To znamená, to je druhá věc, kterou zkoušky dělají. Třetí věc je, zkoušky nám pomáhají nebýt závislými na světu. Zkoušky nám pomáhají v tom nehledat největší potěšení tam, kde není k nalezení. Zkoušky nám pomáhají, abychom se nespoéhali na pomíjející, že
32:45ty těžkosti nám ukazují, ty jo, hele, auto se mi rozbilo, sporák se mi rozbilo, všechny tyhlecty věci teďko nefungují. To není něco, na co bych se měl spoléhat. Já se musím spoléhat na živého Pána, na živého Boha. Zkoušky za další nám pomáhají se těšit na nebe, že když procházíme těžkostmi, ať už jsou to nemoci nebo nebo cokoliv další, tak nám
33:07pomáhají se těšit na nebe. Ukazují nám na to, že tady to není konečná. Tohlecto není jak věci mají být, že že přijde moment, kdy kdy Bůh všechno obnoví a to je, kam směřuje ta naše naděje. To je na co se těšíme. Apoštol Pavel říká v listu Filipským v první kapitole 23. verši. Utrpení nynějšího času se nedá srovnat s
33:26budoucí slávou, že to to utrpeního času je tady. Ale ale já vím, že přijde sláva. Já vím, že budeme s Bohem. Já vím, že budeme v novém v novém nebi a na nové zemi a v novém Jeruzalémě. Vím, že všechno bude dokonalé a tak tak nám to pomáhá se těšit na nebe. Zkoušky nám také pomáhají vidět, koho nebo co skutečně milujeme. Že zkoušky jsou
33:49dobrým dobrým testem našich životů, na koho se skutečně spoléháme a koho skutečně milujeme. Víte, je jednoduché stát ve sboru v neděli nebo někde na nějaké skupince křesťanů a modlit se a vyznávat miluji Boha. A když potom procházíte těžkostí, tak se skutečně ukáže, koho milujete. Jestli milujete sebe nebo Boha. Jestli
34:12milujete ostatní nebo sebe. Jestli milujete svět nebo věci pozemské nebo nebeské, že? A když přišlo na Abraháma, tak Abrahámova ochota obětovat Izáka svědčila o tom, že skutečně miluje Boha více než sebe, více než svého syna, více než než pozemské zkoušky. nám ukazují, jak na tom naše srdce skutečně je, protože někdy to, co vyznáváme,
34:39nemusí být skutečným odrazem toho, jak na tom jsme. Když uprostřed zkoušek se spoléháme na hospodina, voláme k hospodinu, milujeme Pána Boha, důvěřujemu, tak tak to ukazuje, že jeho milujeme více než všechno ostatní. Zkoušky nás také učí být vděčnými za Boží dary. Není to tak, když pánbůh v nějaké zkoušce něco od vás
35:02odebere. Může to být zdraví, může to být práce, může to být něco dobrého, může to být něco, cokoliv, za co už jsme dlouhou dobu nebyli vděčnými, tak najednou ta zkouška nás učí vděčnosti. Aha, tyhlety věci nejsou samozřejmé. To, že jsem tolecto měl posledních 10 let, není samozřejmé. Není to, není to, že, že to všichni máme a
35:24najednou nás to vede k pokoře a k vděčnosti, protože je to právě ta ztráta, která častokrát způsobuje tu naši věčnost, že že lidé začínají být věčnými až když něco nemají. To znamená, to je také další dobrý dobrý dobrá věc, kterou zkoušky dělají. Zkoušky nás činí použitelnějšími, činí nás dospělejšími, protože skrze ně
35:52rosteme, sílíme a jsme připravováni na další věci. Ten poslední příklad je, že zkoušky nám také pomáhají pomáhat dalším. Ty vaše těžkosti nejsou zbytečné, protože to, co se v nich naučíte, pán Bůh častokrát potom používá k tomu, abyste mohli pomoci ostatním. Kdy jste prošli nějakou zákeřnou nemocí, jste daleko lépe vybaveni k tomu, abyste
36:17povzbudili a potěšili někoho dalšího, kdo bude procházet těžkou nemocí. Když přijdete o miminko, jste daleko lépe vybaveni k tomu, abyste povzbudili a potěšili někoho, kdo zrovna také přišel o miminko. A když dostanete v práci vyhazov, jste připraveni a lépe použitelnými k tomu, abyste povzbudili někoho, kdo projde nebo prochází
36:38vyhazovem. To znamená, ty zkoušky jsou dobré také k tomu, že nám pomáhají být připravenými pomoci někomu dalšímu. Když nejsme sobeckými, proč se mi toleto děje? Proč zrovna já a tydlety věci? Ale máme tu Boží perspektivu. Pán Bůh má nějaký plán. Pán Bůh mě něco učí, pán Bbůh mě buduje. Ta ten proces je těžký,
36:58ale ten cíl je nádherný. Tak eh tak potom můžeme být vděčnými a v jedné písni, populární písni, ne písni, které která by se zpívala jakoby ve sboru, ale je to křesťanská píseň, e, která je dobrá na postach, třeba na CD, když jedete někde autem, eh, tak se připomíná ta pravda toho, že nemůžete mít diamanty bez tlaku, že
37:25jakým způsobem pán Bůh vytvořil diamanty, jakým Jakým způsobem dnes, když vyrábíte eh ty syntetické diamanty, jakým způsobem je vytvoříte? Ať už při těch procesech, které nastavil pánbůh, nebo když jste někde v laboratoři, tak diamanty vyrobíte pouze a jedině ohromným tlakem. A v té písni se zpívá o tom, že že je to pán Bůh,
37:49který má ten tlak ve své ruce. Když pán Bůh dopouští ten tlak na náš život, takže ne, že z nás dělá diamanty, že my jsme diamanty, ale že tvoří diamanty v našem v našem životě, že to znamená není není v uvozovkách diamant bez velkého tlaku. A pokaď my chceme být více jako pán Ježíš Kristus, pokaď my chceme, aby z našeho života byly odstraněny
38:11nečistoty, abychom byli více svatými, potom to nejde bez ohně, potom to nejde bez těžkostí, potom to nejde bez těch zkoušek, co nic nestojí, za nic nestojí, že bez bez tlaku nemáte nemáte tyhlecty věci. Tak já doufám, že i těhletěch pár veršů nám ukázalo a připomnělo nám, jak dobré jsou zkoušky. možná ne sami o sobě, ale proto, že jsou
38:37v Božích rukou, v rukou milujícího Boha, že je nám, že je nad nám to povzbuzením v tom, jak na ně máme reagovat, pokládat za velikou radost, když upadáme do rozličných zkoušek. Právě víme, že že ty zkoušky nejsou náhodné, že ty zkoušky nejsou výsledkem nějaké nehody, ale že jsou v rukou Boží. A tak to je Jakubova perspektiva, Boží perspektiva na
39:01zkoušky. To je kam my potřebujeme upínat naši mysl. Ať nám to pánbůh připomíná tak, jak budeme procházet v našich životech těžkostmi, zápasy, ať jsme za to vděčnými a necháváme Pána Boha skrze ně pracovat v našich životch.