Důležitost pravidelných modliteb
Výraz modlit je v přepisu na 32 místech. Přejít na první
Biblické texty v kázání
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
0:09Budeme číst slovo Boží, povstaňme a najdeme knihu Daniele, proroka, čteme ze šesté kapitoly, verše sedm až jedenáct. Najdeme proroka Daniele, šestou kapitolu, verše sedm až jedenáct, čteme ve jménu Pán.
0:46Pak se vezíři a satrapové zhlukly okolo krále a takto na něho naléhali králi darejí na věky bučiv. Všichni králové vezíři, prefekti a satrapové ráci i místo držitele se shodli, aby král vystavil dekret a vyšel zákaz, aby každý,
1:21kdo by nějakou prozbou o 30 dnů prosil u jakéhokoliv boha nebo u člověka jiného, než u tebe, králi, byl uvršen do lvýho doupěte. Nyní, nechť král ten zákaz vystaví a vydá předpis, jaký podle nepomíjivého zákona médu a peršanu není možnost změnit.
1:56Král Darejovc, který vydal onen předpis a zákaz. Když se Daniel dověděl, že byl vydán takový předpis, šel domů, kde měl ve střešní místnosti okna otevřená směrem k Jeruzalému a tam jako vždy třikrát denně poklekal na kolena.
2:27Modlil se a vzdával chválu před svým Bohem, neboť tak to činil i dříve. Tak se stíšme, pane Bože, že Otče náš mě děkujeme, že i tuto událost si nechal zapsat
3:01a to především sobě samému ke cti a slávě. Ale také k našemu užitku. A ty víš o každém z nás v jeho nejrůznějších zápasech, možná všelijakých pochybnostech, nejistotě, A tak tě prosím, aby jsi nás oslovil, poučil a také ovzbudil naší víře.
3:40A děkujeme, že se takto můžeme modlit ve jménu Pána Ježíše Krista. Děkovat za Danielův příklad, ale především za tvého milého syna, kterému je dána veškerá moc na nebi i na zemi. Amen. Tak se posadneme. Za pánem Ježíšem přišlo deset malomocních.
4:25Kdybychom to mohli označit, přišlo za ním deset odsouzených k smrti. k smrti zažívat, neměli jinou šanci, mohli zjišťovat postupně, že pán Ježíš uzdravoval, tak právě k pánu Ježíši upnuli tu svoji pozornost.
5:05K čemu došlo? Že všech deset bylo uzdraveno. Haleluja. Víte, když si tak představím tu situaci, tak mě až běhám ráz po zádech.
5:35Páhneš již uzdravil, protože je mu jedána veškerá moc na nebi i na zemi. Neškerá. Já jsem vděčný za lékařskou medicínu, za léky, ale stejně na všechno nestačí.
6:05Kolik z těch uzdravených přišlo za pánem Ježíšem? No asi to známe všichni, Štěpánko, že? Jeden. A já jsem si vybavil, jednou jsem se na svoji lékařsku, onkoložku, obrátil s otázkou, Michailo, kolik lidí děti vděčných?
6:37To víte, na Bulovce, obrovská čekárna, a tam nevíte, který první půjde na věčnost. Tak víte, kolik je řekla tato specialistka, její vděčných? Děkomu jsem to už prozradil. No hádejte. Jeden z deseti.
7:10To je neskutečný. A tak se pokusme hledat důvod a důvody. Proč tedy jenom jeden? No pomožte mi. Přijdete na nějakou omluvu? No tak, to víte, já jsem o tom přemýšlel dlouho. Bratře? Neměli čas. Dobře. No nejdřív musíme za těmi našimi.
7:43Vždyť se za nás modlili, vždyť se s nima nemůžeme stýkat. Malomocník, když šel městem, tak musel volat před sebou. Nečistý. Nečistý jsem. Nemohl se scházet se s těmi blízkmi. Jechal domů, aby jim to řekl. Jiný důvod?
8:15No, pán Ježíš má tolik práce, že nevím, jestli ho ještě najdu na tom místě, kde je. Musím se o to pokoušet někdy jindy. a možná ani ho nenapadlo to, že by se měl o to pokoušet. Každej z desetí měl nějaký důvod.
8:46Jeden si mohl říct, no, to moje malomocenci nebylo ještě tak hrozné. Možná ode mě odejde, protože v Mojšišově zákoně bylo připouštěno, že najednou malomocenci mohlo odejít. Kdo ví, jestli to opravdu způsobil Ježíš?
9:17Ale možná přijdeme i na takový důvod, jak zde mám napsáno, on jde za pánem Ježíšem Samaritán a s ním já nechci jít. Víte, tam, kde si byli všichni rovní, najednou, když si zdraví, tak už si nejsou všichni rovní.
9:52Víte, já chápu své pobyty v nemocnicích jako misijní pole. A tam dostanete ten bílý úbor, já nevím, jak se tomu říká, jak andílek, nebo jak já, nevím přesně. Ale tam jsme všichni naprosto stejní. Tam vám ne napíšu ani ten titul. No, možná někde, jo, tak u vaší postel.
10:28Samaritán se vrací? S tím nepůjdu. A pán Ježíš čeká a ten pohrdaný Samaritán, ten přišel. Kde je těch devět? A to dnešní kázání má být velice konkrétně a osobní. Tam se opravdu se všemi nemocemi, se vším uzdravením, se vší boží pomoci jsme přišli za pánem Ježíšem.
11:15Opravdu ze vě zboru byl jeden bratr, svědčil mi o uzdravení. A já mu říkám, tak jsi šel za zborem a řekli si o svém uzdravení. No a kde jsme? Podceňujeme tu skutečnost uzdravení? A tak co, byli jsme nemocní nebo jsme nebyli?
11:49A tak ta první otázka dnešního kázání je, jaké jsou důvody pro naši nevděčnost? A vděčnost souvisí s modlitbami. Nevím, jak začínáte své modlitby, ale tak nejpřirozenější reakce na to, když kleknete před všemohoucím, všudy přítomným Bohem.
12:25Má být vděčnost, že vůbec máme tu milost. Souhlasíte? Královna Ester, když byla žádána svým strýcem, aby šla prosit za svůj lid, tak řekla, už jsem nebyla dlouho před manšelem, protože k manšelovi může, jak to je, přijít jenom ten, kdo je pozván.
12:59A v případě, že přijde nepozván, nebo já, že přijdu nepozvána, tak musím čekat, že se královské žezlo na mě obrátí. No tak si, sestry, představte takový vztah ve vaší rodině. Dobrá výzva? Až se manžel uráčí, Tak k němu budu moc přijít.
13:30No, ale král Aseru se uráčil. Nechci to zlehčovat. K pánu Bohu můžeme přijít kdykoliv, kdekoliv, s čímkoliv. Tak zeptneme ámen, že? To je milost. Protože my, křesťané, přicházíme ve jménu pána Ježíšek.
14:09My jsme Boží děti. A tak si představte, jak jsou rodiče obznášení, když přijdou jejich děti s děčností. Na druhou stranu, jak jsou zarmouceni, když jsou dětmi ignorováni. Tak je nejmenší, já sám.
14:41A už ten nejmenší chce být svobodný v tom, jak si ten život zařídit podle svého. Tedy to prvé, je to veliká milost, že můžeme před pána bohá. A tedy překážka nejrůznější projevy tělesnosti.
15:12A jen si to přiznejme, nejen zapomnětlivost, ale také únava. Pán Ježíš se modlí v Getsemanské zahradě. Naprosto vyčerpá v těch největších možných strecech nebo pocitech. A tak má učedníky. Syn Boží si vážil toho, že má učedníky.
15:47Jak to dopadlo? Mě tady chybí děti, těch se mohu zeptat, vás starších, jako hůř. Jak to dopadlo? Spali. A ty, Petře, ty jsi mě sliboval přece věrnost, zda liž nemůžete jediné hodiny díti se mnou spali.
16:18Pán Ježíš přišel třikrát a pak už jim říká, spěte již. Pán Ježíš čeká a on čeká na tvojí a mojí modlitbu. Je to tak? I této kázání o modlitbě jste slyšeli možná víckrát. Kázat o modlitbě možná dokonce na této kapitole,
16:49ale potřebujeme to slyšet nově. Pán Bůh stojí o naší modlitbu. Zdali jste jedné hodiny, nemohli břít se mnou. Nemohli, když zemdlení, unavení, vyčerpání. Víte, to druhé významné v tom dnešním kázání je mít pravé duchovní zvyky.
17:35Ten Daniel, ten se třikrát denně modlil, jak byl zvyklý. A nepřehledněme, že o takové trojí modlitbě čteme v Žalmech a čteme tam o modlitbě z rána, poledne, večer.
18:14Jako ho zajímá, kde o tom čteme, tak tedy už to mám, Žalm 55, 17, 18. Já pak k Bohu vola ti budu, a hospodin vysvobodí mne uvečer, ráno, též o polední. Modlí ti se budu a nezbedně vola ti budu, až vyslyší hlas můj.
18:49Tak nějaký v uvozovkách moudrý křesťan řekne, my jsme vyzváni k tomu, abychom se modlili bez přestání. Víte, jak je to s modlitbami bez přestání? Že nakonec to je tak profesionální, že pán Bůh ani neslyší.
19:20To třikrát je to biblické, ale to byly modlitby. Dokonce k tomu patřilo otevřené okno směrem na Jeruzalém, ale my čteme, a to je 1. královská 8.4004 a dál,
19:52Šalomounová modlitba, že má být konána ve směru na Jeruzalém, jestliže dotyčný v tom Jeruzalémě není. Víte, my v písně vyčteme mnohé, na cestě letadlem do Izraele jsme viděli, to bylo asi v Bruselu, velikou skupinu ortodoxních židů,
20:28no ty poznáte náležité černé klobouky, někdy kastany, všichni určitým směrem, a já mi pochybuji, že to bylo směrem k Jeruzalému. Však si to můžete všelijako věřit. Daniel neměl, že se třikrát za den modlil, ale při otevřeném okně a směrem Jeruzalému.
21:02Pověšuje se někdo nad tento zvyk, tak jedině za možnosti, že není příliš duchovný, protože Pán Bůh nás vede k určitým zvykům. Můj tatínek se někdy modlil a ležel, jak široký, tak dlouhý. Byl zaujat tím, když vstupuje římskokatolický kněz do své služby,
21:39tak vzpomínal, ležel jako mrtvý před oltářem. Zvyk. Ale jak je to se zvyky? Každý máme zvyky. Nemýlte se. Je náš každý nový den, poznamená nějakým zvykem.
22:14Ne, abych se divil, kdyby nebyl. Tak to mám z rodiny a přeju vám starším, abyste takto vnímali to, jak vás členové rodiny vidí. Tak tedy buď pochválen pán Ježíš Kristus. To byla první slova při setkání Otce v naší rodně.
22:50Víte, já jsem takhle pozdravil té veliké místnosti v Liberecké nemocnici. Tam, kde jsem prošel 39 ozařování. To teda je něco. A manželka po každém mě tam doprovázala. Já tam vstoupím, asi tři asistentky. Buď pochválen pán Ježíš Kristus.
23:23A teďka jedna, abych řekl padesáknice, se na mě podívala a říká, tak to jsem slyšela naposledy od své babičky. A po ozáření pak následoval duchovní rozhovor. Já jsem nepředpokládal, že to tam řeknu. Vždyť už jsem to řekl před hodinou doma.
23:54Ale můžeme hovořit dál, jaké jsou nejrůznější zvyky. Jak ses manželkovi spala. Spává špatně můj manželka, to mě odpustí, že to zmiňu. Jak ses vyspala. Víte, o to jde. Zvyk má být jaksi podmíněn určitým zvykem.
24:31Ale jsou zvyky, které přerostou v zlozvyky. Znáte to někdo? Jo, neznáte? No tak to je důsledné společenství svatých. Ale přečtěte si skutky těla. Galaským páté kapitole. Skutky těla?
25:06No to budete šasnout. Samozřejmě. Smil a nevím, jak pokračovat v těch výrazných říších. Ale máme tam takový hřích jako žádlivost. A teďka to nevím, jak to tady vyčtu, asi čtyři opravdu opomíněné zlozvyky.
25:50Míte závist. Teďka nevím, jestli je tam přesně pomluva, ale vy si tam doplníte, co chcete, protože co není, v souladu s duchem svatým. No tak, to je pak důst tedy k tělesnosti. Zlozvyky. Jaké máme duchovní zvyky?
26:27Možná o 12, o 14 let, tatínek. Hoši, každý den kapitolu Bible. A od určitého věku každý rok celou Bibli. Znamená to 25 kapitol týdně. To je zvyk.
27:01Jak je to? S naším zvykem svědectví. Evangelista Moody měl jeden zvyk. Každý den nejméně jedno svědectví. A píše, že jednou odebírá se na lůžko a zjistil, že neřek svědectví. Oblékl se, šel na ulici, lidu prázdnou.
27:36A přesto jeden člověk se tam opíral o pouliční světlo. Tak nějak to bylo. A s ním se můdy rozhovořil. Neobdivujete takový zvyk? Víte, to je krásné. když se mohl po tom, kterém dnu, vracet k nejrůznějším rozhovorům. Přišel jsem na tu státní technickou kontrolu s autem,
28:14a protože jsem chtěl mít v autě dokonalý pořádek, tak jsem dokonce vyndal i ten z auta ten svůj balíček duchovní literatury. A pak říkám, to je slečně u okýnka, prosím vás, já tady nemám čtyři evangelia, nebo nevím, co jsem všechno řekl, nějakou duchovní literaturu, mohu vám ji někdy přinést? Můžete, pane?
28:47Tak asi po týdnu jsem jí přinesl, chronologicky seřazená evangelia, jak ta milá, no to nebyla slečna, to byla mladá pani, jak ta se rozářila, na to se nedá zapomenout. Aspoň jednu duši oslovit každý den. A je to přece tak prosté.
29:18A už jsem se k z této kazatelny. Mohu vám říct jeden vers Bible? No asi za ta léta mě někdo odmítal, já si na to moc nepamatuju. Ve směř lidi řeknu a druhá věc je, jak poslouchají. Můžete. No dobře. A teď pro ty zvyky.
29:51My nabýváme zkušenosti. Tak tedy za třetí, Danielovi zkušenosti, zkušenosti s modlitbou. Ve druhé kapitole čteme, že Nabuchodonozo nebo Nabuchadnezar, že měl sen a nepochybně pán Bůh uzastřel paměť,
30:24on si nemohl vzpomenout a tak chtěl od těch svých kouzelníků a věžců a koho, ať mu řeknou ten sen, ale byli bezradní. To mohou jenom bohové, to nemůžeme říct, co se ti zdálo. Řekni nám sen a my ti ho vyložíme.
30:57To by si kdekdo troufnul vykládat sny. Ale říct, co se komu zdálo. A protože Nebův Karnezar začal nechat pobíjet, ty své věžce, tak se přihlásil Daniel s tím, že mu řekne, co se mu stál. A s těmi svými třemi druhy se modlil. A pán Bůh mu dal poznat ten sen.
31:35Načeš král ten byl tak vděčný za to, že se dověděl o tom snu, na který zapomněl, že nakonec Daniele královsky odměnil. Šlo mu o život. A byl to jakýsi pokrok v tom Danielovi duchovním růstu.
32:15Děl tuto zkušenost. Pán Bůh odpověděl. A teď přišela po letech druhá zkouška. To už byla jiná mocnost, je to vážíše, mécko-perská. A to bylo právě toto. A asi vám uniklo, že když se zahledíte do historie Izraele,
32:47tak Danielovi muselo být v této době nepochybně. Přes 80 let, zatímco byl při té první modlitbě v podstatě mladý muž, teď to byl stařec a byl znovu v nebezpečí života.
33:18O co šlo? Bylo 120 satraků a tři vezíři. A z nich první byl Daniel a měl mu podléhat celý tehdejší svět. Tak, jak by ti dva satrapové si na Daniele nečinili nárok, aby ho odstranili z té své kariéry.
33:51Tak se uchylili ke vsti. Vyžádali si u Daria, aby po dobu třicetinu nikdo nesměl vložit na žádného boha ani člověka svoji šádost. A víte proč? Protože znali Danielův zvyk. Nevím, do jaké míry se vžijeme do té situace,
34:31protože můžeme si říct, my se přece můžeme modlit v duchu. Proč ten Daniel hezky nezavřel to okno a nemodlil se v duchu? Víte, někdy nás, křesťany, lidé, nepoznají jinak než v prostřednícím zvyku.
35:02A teďka někdo řekněte ámen. Nikdo. Totiž zvyky jsou viditelné. Tak to byl zvyk. Oni si byli jistí, že Daniel nesleví žádné modlitby v duchu. Když jednou to byly modlitby u otevřeného okna třikrát denně,
35:35tak měli jistotu, že ho takto nachytají. Víte, v té Kanadě jsem miloval, vydali mnohé věřící, někdy až tisícové, když muži, když šli na bohoslužbu, tak takto nosívali velké Bible. Velké, hezky velké.
36:05Teďka máme mobily, že? Tak to vás tedy, brateř Šolc, obdivovat nemůže. Tím méně, když se budeme modlit v duchu, nepodceňujme určité zvyky. To už jsem asi slyšel. No ano, na té léčbě okologické.
36:40Sloušil jsem tam staré ženě, ale kosta kůža. Říkám si, tak, ta je starší než já. Ne, ne, ale ta rakovina už ji teda takhle nahlodala. Tak jsem jí svědčil. A pak druhý, třetí den vedle mě středěl někdo jiný a ona se rozčílila, že zase svědčím.
37:11A možná si o vás budou říkat, bratr ten a ten, už zase mluví něco z Bible. Už by si mohl dát pokoj. Ale my nemůžeme. Ale když někdo nechce slyšet, tak tedy házet perle sviním, říká písmo.
37:43To teda nebudeme. Každý člověk má svoji zodpovědnost. Tak tedy zvyky, požehnané určité zvyky. A Daniel z nich neslevěl, ale šlo mu o život. Ale on už měl zkušenost. Už ho jednou pán Bůh vysvobodil skrze něj.
38:15Zůstali na životě ti kouzelníci a věžci. Víte, Daniel byl vysvobozen. Pán Bůh se k němu přiznal. Totože pán Bůh může. Ani to lví doupě mu nemohlo uškodit.
38:45Víte, co to je? Nemohlo. Naopak Darius prohlásil, když tedy musel toho Daniela vydat, že tvůj Bůh, kterého ty stále uctíváš, ten keště vysvobodí.
39:17Nakonec ten pozemský soudce začal vnímat, a je to černé na bílem, že ten duch, který je v Danielově, to je skutečný duch, boží duch. A tak něm začala klíčit naděje, že obstojí i v té zkoušce, ale jistotu neměl. Jak to bylo nepochybně s Danielem, řekněme si to slovi Joba.
40:00Job v tom svém hrozném utrpení prohlašuje. že by mne i zabil, jak je to dál, což bych měho nedoufal, to je víra. Někdy je pán Bůh oslaven skrze smrt. I kdyby mě zabil, což bych měho nedoufal, pán Bůh není bohem mrtvých.
40:31Ale máme i vyznání těch tří mládenců z té druhé kapitoly. poslechněme. Řekli Nebúka Dnesarovi, my se nestaráme o to, o Nebúka Dnesoře, nebúka do nozoře, to je z kralické véze. Nebúka Dnesoře,
41:01my se o to nestaráme, co bychom měli odpověděti tobě, nebo aj, buď to, že Bůh, jeho my ctíme, kterýž mocen je, vytrhnouti nás z peci ohnivé, rozpálené a tak z ruky tvého králi, vytrhne nás, buďže nevytrhne, známo buď tobě, o králi, žeť Bohu tvých ctíti
41:32a obrazu zlatému, kterýž si postavil, klanět se nebudeme. Tak je to třetí kapitola 16 až 18. My někdy nevíme. Když jsem na vysoké škole, byl v tom kroužku 30 studentů, jsem měl vypořádat s otázkou asistenta marxismu-leninismu.
42:06Kdo z vás souhlasí s touto přednáškou do marxismu-leninismu? To nebylo snadné, ale asi jsem to zde říkal. Tak jsem se přihlásil. Ale už to byla lepší doba. Ale já jsem se dostal na vysokou školu v podstatě zázrakem. Jsou situace, kdy je v nebezpečí ta naše kariéra, studia, zaměstnání.
42:42Tak koho budeme víc poslouchat? Koho budeme víc ctít? To jde o vztah. Vždyť pán Bůh dal svého syna, aby za nás zemtel, jestli vystudujeme, jestli se staneme tím a oním v té naší kariéře.
43:12Co to je proti věčnosti? A tak jsme u toho posledního a sice pro Danielovu věrnost. Říká Darius tento výrok. Vydávám nařízení, aby se po celém mém královském panství
43:46třásli před Danielovým bohem a báli se jej, neboť on je žilý a stálý navěk. Jeho království jež nebude zničeno a jeho vláda bude až do konce, on vysvobozuje a zachraňuje znamení a divíkoná na nebesích i na zemi.
44:18On vysvobodil Daniele zelých z párů. Pro Danielovu věrnost čteme toto vyznání, protože pánu Bohu nejde jenom o Daniele. Pánu Bohu jde i o ty, kteří se nám protiví. Kteří, když si zakládají na něčem pozemském, tak jsou úbozí.
44:49To je všechno dočasné. Ale když se setkají s někým, kdo má boží bázeň, kdo má zdravé zvyky biblické, tak to pro ně něco znamená. Víte, co to bylo za výnos v Médsko-Perské říši? A tak to bylo i s Nabuchodonozorem. Mějme otevřené oči. Pánu Bohu šlo i o toho Nabuchodonozora.
45:23Pánu Bohu jde i o ty naše sousedy, jde mu o ten náš parlament a tak dále, protože on je pánem všeho míra. Dostala se mi do rukou knížečka, vydaná v roce 48. Kalvínovi modlitby na podkladě tří biblických knih.
45:58Jeremiášev, Ezechiele, Daniele. A k tomu dnešnímu oddílu v té šesté kapitole poslechneme, jak se modlí Jan Kalvín. Všemohoucí Bože, ty jsi nás stvořil a postavil do tohoto světa
46:30a ty nás nasycuješ podle dobře líbezné vůle své, abychom po všechen čas života podrobeni byli v službu tobě. Proto nám to milostivě dej, abychom živý souce, tově živy byli a umírajíce, tově mřeli a přitom nehledali než čistou a upřímnou poctu tvému božství.
47:09Milostivě dopust nám tak spolehatí na tvou pomoc, abychom bez pochybování unikli všemu nebezpečenství. Podstoupili smrt kdykoliv ty usoudíš. A s neuchvějícímu, ne, ochvějícnou důvěrou,
47:41Přepevná tvá zaslíbení o vstáli v té zkouškách tebou uložených ujistí nás o tom, že tvá moc zůstává i dnes ještě taková, že nám budeš všelijak pomáhat v životě i v smrti. Obdaruj nás tím vším proto, abychom v důvěře v Tvé jméno
48:16a v jeho pravdivém vyznání byli blahoslavení přese všem. Až nakonec budeme schromážděni do Tvého nebeského království, který jsi nám otevsel pro krev svého jednoroceného syna. Amen. Každé kázání má mít nejméně v tom podtextu poukaz na Pána Ježíše Krista.
48:56Pán Ježíš prosil, aby byl ušetřen pití toho kalicha, toho utrpení na kříži té smrtelné oběti. nebeský otec ho nevysvobodil, abychom my tou jeho nemocí byli zpohaceni, tou jeho obětí povstali k novému životu.
49:30Jsou tedy zkoušky, ze kterých nás pán dův vytrhne. Ale jsou zkoušky, ze kterých nás nevytrhne, aby byl oslavenější skrze naše životy. V pozůstalosti mého tatníka jsou tlusší desky. Jeho modlitev.
50:02Těch 52 let, co jsem kazatel, jsem k této vízie nepřistoupil. Neužil jsem ji. Ale vás, kteří máte dobrou vůli, teď vyzývám k tomu, abyste dnes odpoledne večer, zítra, pozítří, přes týden napsali jednu a lépe tři své modlitby na podkladě dnešního kázání, jako Jan Kalvín.
50:39Slyšeli jste dobře? Až se dobře napapáte, až si muži, někteří odpočinou. Tak, tak, si sedneme a napíšeme na podkladě šesté kapitory Daniele svoji modlitbu.
51:10A možná se k ní vrátíme za den, za dva. A bude to pak možná druhá modlitba a třetí modlitba. Víte proč? Aby měli modlitbu trochu větší hloubku. Aby náš modlitevní život se trochu ozdravěl.
51:40Jedna sestra, matka, šesti dětí. Jednou byl se mládenec, říká, někdy jsem na sklonku dne tak unavená, že já musím vyhledat nějakou modlitevní knihu. Mám možná pět, šest modlitevních knížek, abych se vůbec věděla, jak modlit.
52:11Ale i kdybychom je neměli takové knižky, máme knihu Žalmu. Nemáš už na večer sílu, nemáš náležitá slova? Tvoje obrazotvornost, jestli to tak nazvu, je umdlená. Dneska budeme mít čas. Napíšeme modlitbu a budeme ji vylepšovat.
52:45A budeme se k ní vracet. Budeme mít na zbřeteli své zvyky. Budeme prosit o odpuštění. V knize Daniele máme dvě modlitby. V té deváté kapitole pak máme obsáhlou modlitbu. A budeme vnímat, když si přečteme, co to bylo za důsledek takové modlitby.
53:17Pán Bůh Danielovi vlastně ozřejměl, co bude v té světové budoucnosti. Protože pán Bůh slyší a pán Bůh odměňuje za naše modlitby. Schoňme své hlavy. A kdo tento zvyk, jak si opomenete, je to vaše věc, ale je to dobrý návrh pro ozdravení našich modlitev,
53:49pro prohloubení našeho modlitevního života. Modlím se a bratu Tískovi předám slovo. Pane Bože, děkujeme za povzbuzení tým slovem. Za ten nádherný příklad Daniele, který až do pozdního stáří byl věrný. A pro jeho věrnost nakonec ti světoví mocnáři tebe museli vyznat jako živého boha.
54:23A především děkujeme za Pána Ježíše Krista, který za nás trpěl, nesl ten kříž, protože bez jeho oběti by nám nemohlo být pomoženo. Jeho drahém jménu se modlíme a děkujeme za tvé slovo. Amen.