Áronovo požehnání
Biblické texty v kázání
Matouš 5Genesis 12Žalm 1Izajáš 6Marek 10Lukáš 6Lukáš 24
Upozornění: Seznam je orientační a může být neúplný nebo nepřesný.
Osnova podle biblických textů (5)
Upozornění: Osnova vznikla automaticky z biblických odkazů v přepisu a může být neúplná. Rozhoduje záznam kázání.
0:05Děkuji za tuto píseň, která je takovým naším vyznáním. Věřím tomu, že to je náš cíl, aby a touha, vášeň, aby každý vyznal Krista. Svým způsobem o tom bude i to dnešní slovo, které snad nebude moc dlouhé. Já nevím, jestli je to zvykem ve všech našich nebo vašich zborech, ale obvykle, když končí nedělní bohoslužba,
0:35Tak my se častokrát loučíváme s pravě takovým požehnáním, takovým krátkým textem, vždycky na závěr, textem z písma, který s sebou nese určité poselství, nebo nějaké určité vybídnutí, nebo možná třeba i nějaké zaslíbení. Já si pamatuju, když jsem se stal kazatelem v Lovosicích a přišel jsem na první bohoslužbu, a tak s vypětím všech sil jsem dal dohromady kázání a v tu chvíli za mnou přišel Milan Němeček.
1:03a on vždycky má takový papír a to má harmonogram celé té bohoslužby. A první věc, kterou mi řekl, máš slovíčko na cestu? A jsem na něj víc ještěl oči, říkám, slovíčko na cestu, ne, co? Mám kázání, říkám, no ale potom, to slovíčko na cestu ještě. A jsem se najednou spotil, říkám, ještě nějaký další slovo, jo.
1:26A tak jsme došli společně k závěru, že má na mysli závěrečné požehnání. a říkám, jo, tak to mám. My dneska sice nekončíme bohoslužbu, ale končíme ten náš letní, letošní zborový pobyt, tak já bych chtěl podobně jako možná při závěru nedělního schromáždění zakončit toto vzájemné společenství takovým slovíčkem na cestu, neboli takovým možná požehnáním.
1:57A nejenom, že bych chtěl toto požehnání přečíst, ale chtěl bych se na něj možná i trochu víc podívat, ne nějak zvlášť dohloubky, není na to úplně čas, ale trošku více se podívat na jedno z požehnání, které v písmu máme. Napadají vás nějaká požehnání z Bible, které se opakují nebo častokrát se zmiňují při těch nedělních bohoslužbách?
2:23Áronovské požehnání. Ještě někoho něco napadne? Nikoho nenapadne nic jiného? Konec listu Judova. Dalo by se říct, že skoro každý konec nějakého listu v sobě obsahuje nebo obnáší nějaký takový závěr, požehnání. Musím říct, že když jsem byl na začátku své služby, tak jsem častokrát zaměřoval svoji pozornost právě do některého dopisu novozákonního na nějaký závěr,
2:54kde ty verše jsou opravdu takové velice pouzbuzující, vybízející ke změně. Používal jsem je teď v poslední době, už jsem vybíral i další jiné pasáže a verše, ale Olinga tady zmínila áronské požehnání, je to asi nejznámější požehnání, které se častokrát opakuje všude. Právě na to áronské požehnání bych se rád s vámi podíval,
3:19na něj se zaměřil, uvědomil jsem si, že jsem ho nikdy víc do hloubky nějak nestudoval a tak se podíváme právě na něj. Kde je napsané áronské požehnání, kdo ví? Numery, numery 6, ano, je to správně, studentka ČEBI, správně, numery 6, Tak budeme společně číst od 22. verše do 27. verše. Tak jestli si můžete otevřít do této části Starého zákona, do numery 6. kapitoli budeme číst od 22. do 27. verše.
3:57Meinolf vám dal tento týden takové prázdniny sezení, my si teďka stoupneme a budeme číst tento text, tento pasáž. Tam se píše
4:40Izraele a já jim požehnám. Tolik ze čtení Božího slova. Můžeme se posadit. My jsme tedy přečetli takový krátký úryvek ze čtvrté knihy Mojžíšovi. A pokud se někteří podobně jako Jaruška třeba chodili na ČBI, tak si jistě pamatujete nebo víte, že všechny události zapsané v numery ve čtvrté Mojžíšově od první do čtrnácté kapitoly,
5:14Tak všechny tyto události v těchto kapitolách se staly v období jednoho roku. Stalo se to všechno v roce 1444 před naším letopočtem. Tedy odehrálo se to pouhý jeden rok po exodu, neboli výjití z Egypta. A za tento jeden rok od výjití z Egypta se toho v pustiněji stihlo odehrát docela dost. Po té, co byl izraelský lid vysvobozen z egyptského zajetí, po té, co byl zbaven od rodství,
5:44po té, co byl ohromén velikými znameními a zázraky, které hospodin Bůh před jejich očima vykonal, tak oni přes toto všechno už stihli být nevěrní, už stihli být malomyslní, už stihli být reptaví. Naštěstí jim hospodin Bůh postavil do čela Mojžíše, muže božího, který miloval hebrejský národ, hebrejský lid, který se obětoval pro tento svůj rod, který se za něj přimlouval a který opravdu dělal všechno pro to, aby pro Izrael zachoval Boží přízeň.
6:27Když si synové Izraele udělali modlu a Bůh je chtěl pro jich nevěrnost zničit a vlastně nechat naživu jenom Mojžíše, Tak my víme, že Mojžíš se pokořil, Mojžíš prosil, Mojžíš držel půst, Mojžíš volal k Bohu, aby jejich životy uchránil A my víme, že hospodin se smiloval, nastavil se určitý systém, který Bůh Izraeli ustanovil
6:56A mezi množstvím právě různých nařízení a příkazů a pravidel, které vidíme zejména v těch knihách Leviticus a Numery tak my čteme tuto krásnou, úžasnou, nádhernou pasáž, kdy hospodin promlouvá k Mojžišovi a říká, aby sdělil svému bratru Áronovi a jeho bratrům, můžeme říct dalším lévitům, aby žehnali synům Izraele. Jinými slovy říkajím, co mají provolávat vůči lidu,
7:27Jak mají k Izraeli promluvat? Jak mají Izraeli žehnat? A když jsem pozoroval trošku tady to áronovské požehnání, když jsem se připroval na toto kázání, tak musím říct, že mi to trochu připomínalo jinou pasáž v Novém zákoně a to modlitbu páně, jak pán Ježíš Kristus učil své učedníky, jak se mají modlit. Tady my máme něco podobného ve starém zákoně, i když o to třeba Áron neprosil, jako o to prosili učedníci, ale jako by tady Bůh učil vlastně ty starozákonní kněze, jak mají správně žehnat Božímu lidu.
8:06a Bůh říká, tak to budete žehnat, synům Izraele. A dává jakýsi vzor, možná jaké si tři výroky, můžeme říci, tři prohlášení, tři věty a v každé z těchto vět je označení Boha, je tam boží jméno. Víte, Bůh ve svém slově častokrát zmiňuje a zdůraznuje některé číslice, jimž chce častokrát něco sdělit.
8:56Tedy čislice, které sebou nesou určitou, můžeme říct si, pointu. Někdy to dělá transparentně a tak na mnoha místech můžeme vidět opakující se čísla jako 3, 7, 12, 40 a tak dále. Ovšem jindy tyto číslovky nepoužívá, ale v konkrétních verších nebo pasážích nebo třeba i celých knihách uvádí určitý výčet něčeho, který dává dohromady nějaké číslo.
9:26Jenž může nebo má také na něco ukazovat, Jenž také něco demonstruje nebo symbolizuje. A právě zde bych řekl, že tyto tři výskyty označení Boha hospodina mají značit pravdu ve starém zákoně více méně skrytou, ale nám již dávno odhalenou a to, že Bůh existuje ve třech osobách. Je to, možná můžeme říct, jakási příprava, je to jakási zmínka, náznak, indicie pro z jejich pohledu budoucí generace, aby až v Novém zákoně bude tato myšlenka jasnější a odhalena, tak aby bylo zřejmé, že tomu tak bylo vždycky, že tomu tak bylo odjakživa.
10:07Tedy aby až ti, kteří pochopí Boží záměr a uvidí dílo spasení skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém, aby tuto pro ně novou informaci jednoho Boha ve třech osobách okamžitě nezavrhli, ale viděli už ty cestičky v písmu, které k této skutečnosti tak nějak od jak živa ukazovali, odkazovali. A samozřejmě takovýchto zmínek je ve starém zákoně spoustu, takovýchto indicí, které nám ukazují na boží podstatu ve třech osobách.
10:39Nejznámější asi například z Izajáše 6.3, kde vlastně serafové chválí hospodina a říkají co? Svatý, svatý, svatý. Neboli třikrát svatý Bůh. Proč? a protože Bůh je opravdu svatý třikrát. Přemýšlel jsem o tom, kdyby Bůh nebyl ve třech osobách, pravděpodobně by se hodilo trochu jiné vyjádření.
11:12Možná, že by se hodilo nekonečně svatý Bůh, to by podle mého mnohem lépe tak nějak poukazovalo na tu boží dokonalost, než svatý, svatý, svatý, proč třikrát svatý. Ale Bůh se nechává ve svém slově označovat a oslovovat právě tímto způsobem. Třikrát svatý Bůh. A v požehnání, které je skrze Mojžíše předáváno Áronovi a jeho synům, je jeho výskyt také třikrát.
11:39Vidíme tam hospodin, hospodin, hospodin. Trojitý výskyt, který má co dočinění s jeho jménem. Je tam ten tetragram, J-H-V-H, který židé z úcty četli jako Adonai. A vlastně i ten 27. verš nám ukazuje, že má co dočínění s jeho jménem, tam se píše, budou klást mé jméno na syny Izraele, Lévitej budou klást boží jméno na syny Izraele a on, nebo z pohledu Boha, a já jim požehnám, on jim požehná.
12:15Tady v tom 27. verši, v závěrečném verši celého tohoto požehnání je uveden celý ten důvod, neboli smysl, proč mají Lévitej žehnat. A proč mají právě žehnat tímto způsobem, proč mají v rámci tohoto požehnání vzít třikrát toto boží jméno a použít jej neboli vyslovit v přítomnosti izraelského lidu v tomto kontextu. Proč? Proto, jak to tam vidíme, aby izraelský lid, který už byl tolikrát nevěrný, který už byl tolikrát vzpůrný, měl stále před očima všemhoucího Boha.
12:52Aby měl neustále před očima jeho dobrotu, aby si izraelský lid nadále a opakovaně připomínal Boží lásku a především, aby si připomínal jeho zaslíbení, které bylo předpovězeno už jejich otcům. Tedy nejen tak nějaké zaslíbení, ale ve výsledku zaslíbení jehož jsou aktivně účastný všechny osoby Boha O jaké jde zaslíbení? Jde o zaslíbení danejíž Abrahamovi
13:25Zaslíbení, na které izraelský lid čekal Zaslíbení, které se Bohu zalíbilo naplnit ve svůj čas skrze všechny osoby jeho bytí Tedy otce, jeho syna a ducha svatého A k tomuto okamžiku se Bůh snažil směřovat jejich pozornost, i když můžeme říct, že to jejich poznání bylo v té době opravdu velice částečné. To důležité však bylo, aby se od Boha, respektive Božího jména, Izraelité neodvraceli, aby mu zachovali věrnost, aby na něj upřeli svůj zrak, aby se spolehali na něj.
14:05A tak pokaždé, když kněz nebo kněží pozvedali své ruce a opakovali tato slova aronovského požehnání, bylo to na takovou připomínku toho, co Bůh plánuje se svým lidem učinit. Odkazovalo to dopředu. Jinými slovy, pokaždé, když kněz žehnal těmito slovy synům Izraele, mělo to upoutat jejich pozornost a zaměřit je k boží dobrotě, k boží milosti a okamžiku díle jeho záchrany.
14:32měla jim to připomenout boží věrnost, kterou si Bůh sám přece vzal. Možná se dá říct, že Áronské požehnání mělo pro Izrael podobný smysl, jako má pro nás dnes památka Večeře Páně. Když si připomínáme, co pro nás Pán Ježíš Kristus udělal, jakou milost nám ve své zástupné oběti nabídl. Co se v nás odehrává, když slavíme památku Večeře Páně?
15:06Možná sebezpitování, vyznávání hříchů, taková hluboká úvaha nad Boží milostí, hluboká úvaha nad jeho láskou, nad jeho dobrotou. My se vlastně díváme zpětně. Když slavíme památku večeře páně, díváme se dozadu, k okamžiku a dílu boží záchrany. Izrael tenkrát se díval dopředu. Řekl bych, že výsledek obou těchto připomínek je v podstatě ale stejný.
15:39Tím výsledkem nebo cílem je zejména vděčnost a to druhé je uctívání Boha. Ať už slavíme památku Večeře Páně nebo tenkrát kněží žehnali izraelskému lidu těmito slovy, vždycky to mělo a má vést nás posluchače k vděčnosti a k uctívání našeho Boha. My zpětně vidíme veškeré boží požehnání. Nám už bylo zjeveno to dávné tajemství záchrany. Poznáváme plán spasení v Pánu Ježíši Kristu skrze Ducha Svatého, ale lid tenkrát byl teprve v očekávání. Neviděl ten obraz celé jasně a proto se v tomto požehnání odráží, můžeme říct, jen takový stín těch budoucích věcí, které se měly naplnit v Kristu. Nevidíme to úplně třeba hned celé jasně.
16:34Ale jakmile se zaměříme více na ten text, tak s tím porozuměním, které máme, když víme, co Páne Ježíš Kristus pro nás zpětně udělal, tak vidíme, jak se krásně toto jeho zaslíbení v tomto áronovském požehnání odráží. Jak jsem říkal, je takový stín budoucích věcí. Takže když se podíváme na ten verš 24, tam se píše, ať ti hospodin žehná a chrání tě. To je ten první výrok. Ať ti hospodin žehná a chrání tě.
17:04Co to znamená to žehnání? Vlastně když jsem si připravoval tohle kázání, tak ta první věc nebo ta hlavní myšlenka, na které jsem to chtěl postavit, bylo žehnání nebo požehnání. Co je toto žehnání? Co je toto požehnání? Hebrejské slovo, které je zde použité v tomto textu, zní beraká. A toto slovo beraká znamená něco ve smyslu udělení nebo udílení dobra.
17:29A když se bavíme o požehnání, tak požehnání je vlastně opak zlořečení. Zlořečení má zase za cíl všechno zlo, svrhnout na někoho všechno zlo. Požehnání je opak. Tam je snaha udílení dobra. A tak se dá tedy říci, že věta, ať hospodin ti žehná, znamená, ať ti všemohoucí Bůh projeví dobro, veškeré dobro, ať ti hospodin požehná tím nejlepším, ať ti dá to nejlepší, projeví ti to nejlepší.
18:04A ze slovo beraka, požehnání, z toho hebrejského slova beraka, potom vychází ještě další jiné podobné slovo, které zní báruk, možná známe i starozákní postavu báruk a báruk znamená požehnaný, vidíme tam tu podobnost, stejně jako v hebrejštině, tak i v češtině tyto slova mají podobný nebo stejný základ, kořen, požehnaný, požehnání, tam není skoro žádný rozdíl, beraka, báruk,
18:33Tam máme ty samohlásky, které jsou stejně postaveny. A vždycky, když se ve starém zákoně toto slovo báruk, neboli tedy požehnaný, vztahuje k hospodinu, tak to vyjadřuje chválu, chválihodnost, můžeme říci. Pokud se však vztahuje toto slovo k člověku, tak tento termín vyjadřuje, můžeme říci, štěstí, to je ten význam, štěstí, a nebo ještě lépe také blaho.
18:59a tak tedy výsledkem takovéhoto požehnání, které mají lévité skládat na izraelský národ, tak mělo být ve smyslu takového projevení dobra ze strany Boha ve smyslu blaha a ve smyslu štěstí. Ještě chvíli vás budu možná trápit, tady toho etymologii slova. Novozákonní ekvivalent tohoto slova báruk je termín, který jste možná někdy slyšeli, makarios.
19:27A víte, jak se překládá nejčastěji slovo Makarios? Je to docela časté slovo, můžeme říci v Novém zákoně. A toto slovo se překládá jako blahoslavený. Makarios je blahoslavený, je to ekvivalent starozákonního báruk. A taky blahoslavený je člověk, který je šťastný. Je to člověk, je to osoba, které pán Bůh žehná. A my to známe, hlavně v Lovosicích jsme studovali kázání nahoře, vidíme tam blahoslavenství, jaký jsou vlastně lidé, kteří jsou blahoslavení.
20:01A tedy znovu ten význam tohoto prvního výroku je tedy, ať tě hospodin žehná ve smyslu, ať tě hospodin udělá, učiní šťastným, ať tě učiní blahoslaveným ve smyslu nějakého přání, nebo blahopřání, přání k veškerému dobru. Nejen tak k nějakému dobru, ale k veškerému dobru. Jak jsem říkal, zejména my v oblastících to víme, to, jak takový stav blahoslaveného člověka vypadá,
20:35to my známe a věřím tomu, že to znáte, je vy ostatní. Když pomineme Matouše 5, kde jsou tato blahoslavenství, tak můžeme se pojít do žalmu, žalm 1, další žalmy, přísloví. Máme Biblii, která je plná blahoslavenství nebo vyjádření lidí, kteří jsou blahoslavení. Na první pohled sice možná můžeme říct, že blahoslavení můžou vzbuzovat takové nějaké politování,
21:09protože je třeba v tom Matouši 5, vidíme, že blahoslavení jsou ti, kteří jsou pronásledováni. Ono to na první pohled nevypadá úplně tak idyllicky, ale když se zaměříme hlouběji a podíváme se na to, kdo je blahoslavený, tak zjišťujeme, že z toho vyššího nadhledu, z toho pravdivějšího hlediska lze těm, kteří jsou díky boží milosti blahoslavení, že jim lze závidět. Proč? Protože blahoslavení jsou zakotveni v Bohu, blahoslavení jsou zakotveni v božím slově, protože blahoslaveným patří boží království, protože blahoslavené Bůh chrání.
21:50Nesnad v tomto pomývém světě, jak jsem říkal, to pro následování vidíme i v dnešní době, jsou stu lidí, kteří trpí pro svoji pravdu, i když můžeme říct, že i v tomto pomývém světě častokrát Pán Bůh dělá, že možné zázrak jeho činem je, že uchrání své věrné, ale to není to pravidla, to není to, o čem mluví tento text.
22:13Ta ochrana, která je zde zmíněná, je myšlená spíše z toho pohledu věčnosti. Jinými slovy, beraká přináší mimo jiné ochranu neboli bezpečnost pro věčnost. A tak k tomu vybízí v podstatě tento první výrok, který měl být izraelskému lidu připomínán, ke kterému měli upínat synové Izraele svůj zrak. Když kněz provolával ono požehnání, izraelským synům oni si skrze něj měli připomínat a pamatovat na boží zaslíbení.
22:50A skrze něj mohli být v očekávání jen toho nejlepšího v podobě dobra, v podobě radosti, v podobě potěšení a v podobě bezpečí, které Bůh, když uskuteční, už bude trvat, až na věky nikdy neskončí. To je tedy ten první výrok Ten druhý výrok, veř 25, tam se říká Ať nad tebou hospodin rozjasní svou tvář a je ti milostiv
23:18Tak co to znamená to, když hospodin rozjasní svou tvář? Znamená to úsměv, že? Ať nad tebou hospodin rozjasní svou tvář Znamená, aby se hospodin při pohledu na svůj lid mohl usmívat Aby se mohl radovat, mohl mít radost a v této radosti a potěšení, aby projevil svoji milost. A to, co je milost, to my víme, častokrát to opakujeme, protože to je něco úžasného, co nás v životě potkalo. Milost je laskavé jednání, které netrestá, když si to dotyčný nezaslouží. Je to tedy laskavé jednání s člověkem bez ohledu na jeho zásluhy či poklesky. To je milost.
24:08Jinými slovy opět významově kněží předkládali svým synům Izraele myšlenku, přání, blahopřání, kdy upínali pozornost, boží radosti a neodolatelné boží milosti. To je význam tohoto druhého výroku, to je to druhé fráze, kterou tady máme. A verž 26. Ať k tobě hospodin pozvedne svou tvář a zahrne tě pokojem. Kdy v písmu, řekněte mi, kdy v písmu hospodin Bůh pozvedá svou tvář. Co to je to, pozvednout svou tvář? Tak aby někdo mohl pozvednout svou tvář, tak ji asi musí měnit zjist skloněnou a když ji pozvedne, tak co se stane? Když Bůh pozvedne svou tvář, tak to znamená, že pohlédne na určitého jedince nebo na určitou skupinu, povšimne si někoho.
25:07My v písmu častokrát pozorujeme, jak se píše, i zhlédl hospodin Bůh na toho či onoho. A potom je tam častokrát, když k němu volal. Lidé volali k hospodinu, prosili, a i zhlédl hospodin Bůh k někomu. Viděl nějaké trápení, viděl nějaký zármutek, viděl nějaký žel. A proto hospodin Bůh pohlédl, povšimnul si, zaregistroval.
25:35Jedná se tedy o určité zaměření, pozornosti a příznivé naklonění A potom i konec toho verše říká, co potom, když si Bůh takto povšimne Vidíme tam následnou pomoc ve smyslu zahrnutí pokojem I shlédl hospodin Bůh, když k němu volal A následně vidíme, jak reaguje a buď posílá někoho, aby pomohl nebo sám rovnou pomáhá A tady vidíme, že pomáhá ve smyslu zahrnutí pokojem.
26:08A jak jistě víme, tak pokoj, to slovo pokoj, šalom, je jedním z významných slov hebrejštiny. Asi ho dobře známe a toto slovo znamená mnohem více, než nějaká skutečnost, že není kolem člověka nějaká bouře nebo nějaké problémy. V součástí šalom je něco, co je mnohem více. Je to klid srdce, je to pokoj vnitřního člověka, je to duchovní zdraví, je to duchovní růst, dostatečnost při zvládání života, tedy dostatečná duchovní síla, která je nad okolnostmi. Ano, my nemusíme zažívat klid, můžeme čelit určitému protivenství, může přicházet určitá zkouška a ta pomoc není v tom, že ta zkouška najednou odejde nebo že všechno se najednou zpraví a my jsme v pořádku, ale Bůh dává svůj pokoj, že my jsme vyrovnaní s touto zkouškou.
27:01My ji dokážeme zvládat, my ji dokážeme přijímat, my ji dokážeme brát, tak jako je, protože důvěřujeme Bohu, důvěřujeme Hospodinu. To je ten pokoj, kterým nás pán Bůh, nebo který tenkrát pán Bůh, toužil zahrnout izraelský lid. A taky toto je, vlastně ten třetí výrok, je takový závdavek, připomínky, zaslíbení, které si Izraelci měli připomínat při žehnání.
27:28pamatovat na tuto událost a očekávat na ní, že se jednoho den naplní, že Bůh shlédne na svůj lid, tak jako to slíbil, nakloní k němu tu svoji pozornost a naplní jejich srdce pokojem. A jak už jsem dnes řekl, to se stalo o sobě Pána Ježíše Krista. Otec poslal svého syna, aby skrze jeho smrta v zkříšení bylo zaplacené výkupné za hříchy Božího lidu.
27:55a to nejenom Izraele, ale ze všech národů, tak jak je to opět v určitých indicích oznámeno, naznačeno již ve starém zákoně. Je to boží milost, je to boží požehnání, je to laskavé jednání, ačkoliv si to nikdo z nás nezasloužil. Přesto se hospodin raduje, když se dívá na svůj lid skrze oběť Pána Ježíše Krista. Hospodin se raduje a s ním i ti do jejich srdcí přichází právě ten jeho pokoj.
28:37Víte, měli přátelé, bratři a sestry, když kněží žehnali tímto áronovským požehnáním, věřím tomu, že to muselo být jejich posluchačům velice příjemné, že to muselo být takovým velikým povzbuzením. Jsou to opravdu nádherná, hluboká slova. A věřím tomu, že i my, a když vnímáme tyto jednotlivé verše, nebo když je slyšíme, tak jsme pouzbuzeni, jsme potěšeni na tou nádherou, kterou Bůh zaslibuje.
29:06No jo, ale co tento text aronského požehnání znamená pro nás? Jak si na něj máme dívat my? Jak jsem říkal, Izraelci skrze toto požehnání upínali svůj zrak okamžiku příchodu zaslíbeného zachránce a díky tomu prožívali vděčnost a uctívali Boha, očekávali na něj, spolehali se na něj. My se dnes k tomuto okamžiku ohlížíme zpět, to dávné tajemství, jak jsem říkal, je nám již dávno zjeveno. My uctíváme Boha nejenom díky zaslíbením, ale zejména proto, že jsme evangelium nejenom pochopili, ale ho i přijali. Jsme účastníci božího požehnání v Kristu Ježíši, jsme smíření s Bohem, máme pokoj s Bohem, pokud jsme uvěřili, vnímáme boží milost, vnímáme boží péči, vnímáme ho starost i ochranu pro věčnost.
29:57Jakou roli tedy pro nás může hrát toto áronovské požehnání? Já bych řekl, že úplně stejnou nebo velice podobnou minimálně jako tenkrát. Připomínání božích požehnání a zaslíbení, ať už tohoto nebo třeba jiného, nás totiž musí vést, stejně jako Izraelce, k zaměření se na Boha a té následné vděčnosti a uctívání.
30:26Vidět to, jak Bůh žehná svým dětem, a ještě více to, jak Bůh to zaslibuje a následně to naplňuje, to je to, co vidíme my dnes, tak to v nás musí působit radost, vidět tu boží věrnost, tu jeho dobrotu, musí to v nás působit potěšení, úžas, pokaždé, když si uvědomujeme toto jeho neodolatelné a velkolepé dílo, kdy Bůh zachraňuje hříšného člověka, který toho není hoden.
30:56Jaká je tu milost? Tady bych mohl v podstatě skončit, ale hledejte mi chvíli ještě. Chtěl bych se třeba s vámi podívat ještě trochu více na ten termín žehnání nebo požehnání. Nevím jak vy, ale já častokrát, nevím úplně častokrát, ale dostávám se do situací, kdy slyším různé výroky typu,
31:26kdy někteří lidé přijdou a říkají žehnám ti. Už jste to zažili někdy? Žehnám ti. Většinou jsou to lidé nějakého charizmatického prostředí. Asi nejčastěji jsem se dostal do této situace, kdy jsme třeba diskutovali nějaké téma, nějak jsme se úplně neschodili. On říká, s tebou sice nesouhlasím, ale žehnám ti. Přemýšlím nad tím, co to je to žehnání nebo požehnání. Přijde mi, jestli to není taková vyprázdněná fráze.
31:57říct, ať žehnám ti. Nebo ještě si vzpomínám, když jsem byl v zemskokatolické církvi, množství z vás taky pocházíte ze stejného prostředí jako já, tak tam přichází častokrát kněz a žehná tím, že udělá nějaké gesto, nějaký symbol nebo křížek na čelo. Je to to žehnání, má toto nějaký význam, takové to gesto
32:28nebo takováto fráze, žehnám ti, anebo jinak můžeme nebo máme dnes vůbec žehnat druhým, případně pokud ano, tak jak. Jak už jsme si řekli na začátku, žehnat, to beraka, znamená přát někomu to dobré, usilovat o to nejlepší pro druhého člověka. A věřím tomu, že to je určitě nějaká naše touha, je to nějaká naše vášeň pro to, aby ostatní, i ti lidé kolem nás, prožívali jen to nejlepší.
33:08Vlastně je to druhé největší přikázání, na prvním místě chceme milovat Boha Otce, na druhém místě své bližní, pokud je máme milovat, potřebujeme usilovat, je o to nejlepší, to užíme potom. a pokud tedy usilujeme o dobro, to nejlepší druhých, tak věřím tomu, že bychom to určitě neměli odbít jen tak nějakou frází, vyjádřením žehnám ti, nebo nějakým gestem.
33:35To samotné žehnání nebo požehnání, věřím tomu, by mělo být doprovozeno, ať už nějakými dalšími slovy, nebo třeba nějaké také nějakými skutky. Když bychom se zaměřili na žehnání v písmu, obecně, tak asi najdeme tam hned několik různých způsobů a situací vyjádření tohoto žehnání, například první, co mě napadlo, Izak, když požehnal Jákovovi, velice známá situace, to bylo velice speciální, můžeme říct si žehnání, speciální požehnání.
34:10Bylo to spíše takové, můžeme říct si, vyřečené přání v proroctví, které se mělo naplnit. A nejsem si jist, jestli něco podobného vidíme v Novém zákoně, asi mě úplně tak nic nenapadlo, ale to, co v Novém zákoně určitě vidíme, je spíše požehnání nebo žehnání ve smyslu modlitby. Například při zmíněné památce večeře páně, kdy pán Ježíš Kristus vzal chléb, co on udělal?
34:35Požehnal, rozlomil a následně dával všem, že? A to požehnání zde znamená, aspoň na mě to tak působí, jakousi děkovnou modlitbou. Vzal ten chleb, poděkoval Bohu Otci, následně rozlomil a dával. Něco podobného vidíme i v situaci, kdy Pán Ježíš Kristus roznožil pět chlebů a dvě ryby, takže nakremil několik tisíc lidí. tam také tenkrát zvedl koše k nebi a požehnal s úmyslem dopřát to dobré svým nejbližším, svým bližním.
35:12V jiném případě v Novém zákoně například Pán Ježíš Kristus v Markovi 10.16 bere do náruče děti a co dělá? Žehná jim, že? Jak vypadalo to žehnání? Vzal si na klín Pepíka a říká tak Pepíku, já ti žehnám a řenko tobě taky. asi ne. To, jakým způsobem jim žehnal, bylo, že se za ně modlil. Vyprošoval jim požehnání u otce. Vyprošoval jim všechno dobré.
35:39V Lukášovi 24, 51. Pán Ježíš Kristus zase žehná svým učeníkům těsně před tím, než vystoupil na nebes a píše se tam a stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil a byl nesen vzhůru do nebe. Kdyby to žehnání bylo jenom v té frázi, žehnám vás, tak pán Ježíš by to ještě nestihl ani doříct a už by se vznesl do nebe, ale ne, pravděpodobně jim blahořečil, tak nějak se za ně modlil, opět vyprošoval pro ně požehnání a v té chvíli a postupně byl nesen vzhůru do nebe.
36:19Dále máme v Novém zákoně několik zmínek o tom, že máme žehnat svým nepřátelům. Lukáš 6, 28 říká, že hnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. A nebo ještě jedna pasáž, Matouš 5, 44, 45, tam se píše, milujte své nepřátelé, že hnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují,
36:45abyste byli syny svého otce, který je v nebesích, neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. V obou těchto pasážích, které jsem nyní přečetl, vidíme, že písmo odděluje to žehnání od modlitby. Říká žehnejte a za chvíli pokračuje a dodává a modlete se. Ovšem neřekl bych, že se v těchto verších žehnání a modlitba navzájem nějakým způsobem vylučuje,
37:16že by se zákonitě muselo jednat o něco jiného. Myslím si, že o to úplně nejde. Naopak, myslím si, že tyto myšlenky v těchto verších jsou spojeny. Součástí modlitby může být jistě i žehnání, požehnání, vyprošování všeho dobrého pro druhé. Ale u samotného žehnání, pokud bychom měli vzít jenom jako žehnání, jako samo o sobě,
37:41tak bych řekl, že tam jde ještě o něco trochu víc než jenom to vyprošení, než jenom tu modlitbu. Má-li věřící člověk žehnat svým nepřátelům, jako to vidíme v tomhle textu, tak to neznamená, že bude stačit jenom, když se za něj bude modlit. Ale jde o to, že bude i aktivně nějakým způsobem usilovat a podílet se na jejich dobru.
38:04Ten verze z Matouše 5 to docela hezky vystihuje. My tam vidíme, milujte své nepřátelé, žehnejte těm, kdo vás proklínají. Abych mohl žehnat někomu druhému, tak vidím, že ho musím nejdřív milovat. Bez milování nejde žehnat někomu. Takže to je první věc, která je součástí tohoto žehnání. Milujte svoje nepřátelé. Na první místě třebuji milovat, abych mohl žehnat. A potom ten verž pokračuje a říká, dobře číňte těm, kdo vás nenávidí. Kromě toho, že se můžu modlit nebo provolávat to dobré pro ně, měl bych dobře činit, usilovat nějaké praktické úsilí po dobru, abych ty své bližní zahrnul tímto dobré.
38:48A ten třetí krok, který je v tomto verši, je a modlete se, takže to je to vyprošení milosti. Milujte své nepřátelé, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí a modlete se. A všechny tyhle tři věci bych řekl, že jsou součástí toho žehnání, které můžeme my všichni činit. Všechny tyto tři výzvy jsou takovými společnými nádobami.
39:11Když Pán Ježíš Kristus požehnal ty koše s jídlem, když chtěl nasytit těch pět tisíc, co on potom udělal? Určitě je neodložil, že? Jako poté, co jich požehnal, že by odložil, říkal tak, hotovo, všechno, v pohodě ne. On vzal ty koše a začal rozdávat, začal naplňovat potřeby těch svých blížních. Usiloval o dobro těchto hladových. Proč to udělal? Protože je miloval.
39:41Protože mu jich bylo líto. A tak vidíme ten praktický přesah tohoto žehnání. Jinými slovy, při žehnání jde o to i dávat svoji lásku a upřímnou touhu po dobru pro druhého najevo. To je totiž to, co dělá i Bůh. Když dává pocitovat, a viděli jsme to i v tom verši, svoji všeobecnou lásku nejenom svým přátelům, ale i nepřátelům, když nechává své slunce vycházet
40:10nad vždymi i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. A tak tedy, jak usilovat a podílet se na dobru pro druhé? Jak se podílet a zasloužit se o to nejlepší pro své blíží? Víte, když hospodin promluvil k Abrahamovi, tenkrát toho veliké zaslíbení, které jsem před chvílí také zmínil, tak on mu řekl v Genesis 12. kapitole,
40:37a ve druhém verši požehnám ti a o kousek dál to doplňuje říká a ty budeš požehnáním. Pokud i nám Bůh požehnal, věřím tomu, že bychom i my měli být požehnáním druhým. A největším požehnáním jsme, když druhé budeme upínat ke všemohoucímu Bohu. Když budeme připomínat to boží jméno, když budeme připomínat ty boží slivy,
41:09podobně jako Áron a Lévité upínali zrak Izraelců k té boží dobrotě, k jeho jménu, k jeho zaslíbení. Když jim připomínali to jeho dobré dílo, podobným způsobem i my potřebujeme druhým připomínat boží dobrotu jeho dílo. Jinými slovy, potřebujeme druhým sdělovat a ukazovat napravdu Evangelia. To je to nejlepší požehnání. To je ten nejlepší způsob, jak můžeme žehnat druhým,
41:37když jim budeme ukazovat napravdu Evangelia. My již dneska nemáme Árona a nemáme jeho syny, Lévity, ale v dnešní době můžeme říct, že jsme my tím Áronem, jsme my těmi Lévity. My všichni, kteří jsme poznali Krista, jsme povoláni ukazovat druhým na Boží dobrotu a na Boží milost. sdílet s nimi, že i v jejich životě může Bůh skrze Ježíše Krista nad nimi rozjasnit svou tvář, že i je může hospodin Bůh zahrnout pokojem.
42:15Potřebujeme klást boží jméno na lidi v naší blízkosti, protože to je způsob, jak tyto lidé mohou dojít po žehnání. Jinými slovy opět, mám-li někomu žehnat, usilovat o to nejlepší, tak se, milí přátelé, za takového člověka musím modlit, musím takového člověka milovat a dávat mu svoji touhu dobra, pro něj nájevoj tím, že s ním budu evangelium sdílet, který je tím nejlepším, co může člověka potkat, ale toto evangelium mu musím ukázat i prakticky na svém životě.
42:55Nenechme to jenom na svých modlitbách, nenechme to jenom na několika málo slovech, na žehnání, ale projevujme toto naše požehnání ve vztahu k druhým, celým svým životem. Stejně jako nám požehnal Bůh v Pánu Ježíši Kristu, když se za nás obětoval, jak když jsme byli ještě hříšní, tedy ve spouře, v otevřeném nepřátelství proti němu, žehnejme i my, obětujme se a buďme požehnáním těm,
43:24které nám Pán Bůh staví do cesty. Ať už jsou to naši přátelé, anebo nepřátelé. Máme žehnat všem. Písmo nás k tomu vybízí. Musím říct, že bylo úžasné slyšet tento týden i v těch svědectvích, které jsme každý den měli, jakým způsobem vám nám Pán Bůh požehnal podívohodnými různými cestami zkaze svědectví druhých lidí. My jsme dlužníci.
43:53Jsme dlužníci a věřím tomu, že musíme pokračovat dál v povolání, které náš pán započal, ke kterému nás povolal. Všimněte si ještě jedné věci, když jsme v numery. Jak jsou v tom áronovském požehnání ta jednotlivá zájmena v tom jednotném čase? To je velice zajímavé. Oni říkají, ať hospodin ti žehná a chrání tě. Ať nad tebou,
44:25Tebou rozjasní svou tvář a je znova ti milostiv. Ať k tobě hospodin pozvedne svou tvář a zahrne tě pokojem. Požehnání, milí přátelé, je taková osobní věc. Bůh žehná jednotlivcům. A tyto jednotlivci potom tvoří zástupy. Možná, že si někdo z vás říká, že není obdarovaný a schopný stát někde na pódiu a kázat zástupům, pomáhat nějaké velké skupině lidí.
44:59Ono to možná nevadí. Stačí se zaměřit na jednotlivce. Pracovat s jednotlivci. Žehnat nějakým způsobem jednotlivcům. A tak ta moje výzva a to moje slovo na cestu dneska je opravdu modleme se. Modleme se za jednotlivce, kteří jsou kolem nás. Modleme se navzájem, jeden za druhého a služme si, ať už věřícím nebo nevěřícím, přátelům či nepřátelům.
45:37Snažíme se zaměřovat naši pozornost a pozornost našeho okolí na našeho Boha. Jen tak totiž budeme zdrojem požehnání a jen tak totiž budeme také dědici. požehnání. Tak vám všem moc děkuji za to, že jsem po celý tento týden mohl přijmout od mnohých z vás obrovské požehnání. Jsem za to našemu pánu velice vděčný. Amen.